V září 2015 prohlásil ruský prezident Vladimir Putin, že i přes pokračující zásobování syrského režimu prezidenta Bašára al-Asada zbraněmi, ještě není vojenská intervence v Sýrii na pořadu dne. Již 30. září se však stal uvažovaný zásah realitou. Původní tvrzení, že ruská letadla útočí pouze na pozice Dáeš (akronymem pro teroristickou skupinu Islámský stát) se během dalších dní ukázaly jako nepravdivé a vyšlo najevo, že jde především o vojenskou podporu režimu, neboť nálety směřují i vůči jiným opozičním i teroristickým organizacím. Putin navíc opakovaně prohlásil, že Asad je v čele země pro porážku Dáeš nutný. Tato podpora se však také postupně mění. V listopadu 2015 Rusko podepsalo dokument, ve kterém navrhuje 18 měsíců trvající reformní proces zakončený prezidentskými volbami. Ruské ministerstvo zahraničí ve stejném měsíci potvrdilo, že netrvá na tom, aby Asad zůstal v čele země.

Na druhou stranu americký prezident Barack Obama, stejně jako někteří jeho západní kolegové, nadále trvá na tom, že Asad musí z čela země pro řešení syrského konfliktu odejít. USA dále podporují syrské povstalce proti Dáeš a zároveň do Sýrie vysílají speciální vojenskou jednotku, aby bojovaly proti Islámskému státu, ne však přímo proti prezidentovi Asadovi. Podle mluvčího Bílého domu Joshe Earnesta bude „úkolem amerických vojáků výcvik, poradenství a asistence“.

Pokud jde o Írán a Saúdskou Arábii, první jmenovaná země na počátku listopadu vyhrožovala, že z jednání o Sýrii odejde, pokud nebudou dostatečně konstruktivní. V tomto kontextu Írán mluvil přímo o negativní roli Saúdů. Dohromady s Ruskem navíc nahlas odmítá jakékoli vnější pokusy o svržení Asada. Naopak Saúdská Arábie zdůrazňuje, že by měl Írán odchod Asada přijmout a dohromady se Spojenými arabskými emiráty podporují syrskou opozici.

Miloš Zeman se v roce 1989 (konkrétně 25. sprna) veřejně vyjádřil na adresu tehdejšího československého hospodářství, a to v pořadu Československé televize Hospodářský zápisník. V rámci tohoto pořadu popsal neuspokojivý stav československé ekonomiky, která zaostávala za Západem. Ještě před vystoupením v tomto pořadu se na adresu čs. hospodářství vyjádřil v článku Prognostika a přestavba v rámci Technického magazínu, za nějž byl propuštěn ze svého tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.

Nynější prezident se tak před listopadem 1989 prognostikou zabýval opravdu četně, což ostatně dokládá oficiální internetová stránka Pražského hradu, ovšem členem Prognostického úřadu ČSAV se stal až v roce 1990, čili až po uveřejnění výše zmíněného článku a projevu. Tento fakt dokládá nejen životopis z uvedených oficiálních stránek Pražského hradu, ale i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který se v podobném duchu vyjádřil při zvěřejnění článku o prezidentově údajném popření násilí na Národní třídě v listopadu 1989.

Z veřejně dostupných zdrojů nelze zjistit, kdo byl plátcem nákladů na cestu senátora Doubravy. Ruskézdroje většinou neuvádí žádnou zastřešující organizaci, zajišťující pozorovatelskou misi.

The Guardian, The Moscow Times i agentura Novorossia zmiňují mj. organizaci ASCE (evokující anglickou zkratku organizace OBSE, která běžně zajišťuje vysílání nezávislých mezinárodních pozorovatelů voleb, ovšem voleb v Doněcké a Luhanské republice se odmítla účastnit). Jak však uvádí např. The Telegraph, samotní představitelé této organizace přiznali, že v době voleb ASCE ještě ani nebyla ustavena.

Výrok je nepravdivý ve více bodech. Za prvé, není pravdou, že by Teng Siao-pching byl vězněm v koncentračním táboře. Dále pak Zeman uvádí nesprávné údaje v predikci růstu Číny, jejího světového pořadí ve velikosti HDP na hlavu i ve velikosti čínské střední třídy.

Teng Siao-pching, faktický vůdce Číny od konce 70. až do počátku 90. let 20. století, byl v roce 1966 během kulturní revoluce označen Rudými gardami za kapitalistického vyvržence. Musel odejít do továrny na traktory do odlehlé provincie a jeho syna zfanatizovaní gardisté vyhodili z okna.V koncentračním táboře však uvězněn nebyl (biography.com, britannica.com, cnn.com).

Vliv Teng Siao-pchinga na transformaci Číny do dnešního stavu zmiňují všechny výše zmíněné zdroje a v této části výroku nelze než s Milošem Zemanem souhlasit. Více viz citát z článku, jenž vznikl ve spolupráci iDnes.cz s Českou televizí: " Po mocenských šarvátkách uvnitř strany přišla Tengova chvíle až po smrti Velkého kormidelníka (...). Teng přišel s lékem na zhuntovanou ekonomiku. Chtěl uvolnit systém centrálního plánování a připravit situaci pro nástup volného trhu. (...)Jeho zásluha nespočívala v tom, že by byl architektem celé změny, ale věcem nechával volný průběh a rolníky nabádal, ať se také pustí do soukromého podnikání ".

Pokud jde o umístění Číny na druhém místě podle hrubého domácího produktu, je nutné říci, že dle expertů (ČT24, e15, iHned, anglicky např. The Economist) se již tento rok (2014) stala Čína největší ekonomikou světa a předstihla tak USA. Údaje vycházejí z dat MMF, jedná se o přepočet na paritu kupní síly obyvatelstva (PPP).

I v případě, že bychom odhlédli od přepočtu na kupní sílu obyvatelstva a dívali se na HDP jako na prostý souhrn národního bohatství, prezidentova predikce není správná. Jak ukazuje tabulka níže, Čína nepředstihne USA dle odhadů ani v roce 2019:

HDP 2014HDP 2019Čína10,355.35015,518.856USA17,416.25322,147.837 V miliardách americkýchdolarů, odhad MMF.

V žebříčku zemí dle HDP na hlavu je Čína dle MMF na 82. místě, dle WB na 84. a dle OSN na 89. místě. Zpracovaná data lze nalézt zde.

Otázka velikosti střední třídy v Číně je rozporuplná, odhady ovšem hovoří o výrazně vyšším čísle, než je 200 milionů obyvatel. CNN např. uváděla 300 mil. lidí (pro rok 2012), China Business Review uvádí pro rok 2017 odhad 340 mil. obyvatel (v roce 2005 to mělo být 89 mil.) a Forbes uvádí číslo mezi 300 až 500 mil. obyvatel.

Na základě informací o misi působící v Mali hodnotíme výrok jako nepravdivý. Naše jednotky totiž v Mali pracují v rámci výcvikové mise EU (EU TM), nikoliv pod francouzským velením. Velitelství mise EU TM sídlí v Bamaku, jeho bezpečnost mají na starosti právě čeští vojáci.

EU TM vychází z principů Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, operují zde vedle sebe jednotky více než dvaceti evropských států včetně Česka či zmíněné Francie, přičemž na celou EU TM v Mali od července dohlížíněmecký brigádní generál Franz Pfrengle.

Co se týče české pomoci, v Mali nyní od září 2015 operuje 6. jednotka AČR. „Úkolem jednotky je ochrana velitelství výcvikové mise EU TM (Training Mission) v Bamaku, provádění doprovodů velitele a štábu mise a částečně i výcvik malijské armády. Při plnění tohoto úkolu spolupracuje s francouzskými, německými a malijskými jednotkami,“ jak uvádí Ministerstvo obrany.

Amnestie Václava Klause (.pdf) z roku 2013 se skutečně mohla dotknout i některých skutků, které spadají do období kupónové privatizace, jelikož nařizovala zastavit stíhání trvající déle než 8 let u trestných činů se sazbou do 10 let vězení. Řadu z těchto případů řešil následně soud, kdy bylo rozhodováno, zda se na daný případ amnestie skutečně vztahuje.

V souvislosti s tímto pak bylo skutečně zastaveno stíhání u 8 obžalovaných v kauze investičních fondů kupónové privatizace Trend a Mercia, ze kterých měly být v 90. letech vyvedeny sta miliony korun. Podobně dopadl také případ investiční firmy Progres Invest, který měl připravit své klienty až o půl miliardy korun.

Celkem se amnestie dotkla zhruba 6 a půl tisíce vězňů (podle dat vězeňské služby) a šlo o opatření, které bylo vymezeno plošně, nešlo o milost nebo zastavení stíhání konkrétním osobám, které byly negativně spojeny s kupónovou privatizací. Současně je nekorektní spojit kupónovou provatizaci s tím, že její účastníci potřebovali samotný akt amnestie. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Kontrolní hlášení je podle ministerstva financí koncipováno tak, aby zabránilo karuselovým obchodům a řetězením faktur a jiným daňovým podvodům.

Opravdu, podle Finanční Správy většinu údajů, jež bude v kontrolním hlášení finanční správa dostávat, již dostává, ale výhodou má být především možnost párování těchto faktur a díky tomu včasnější a rychlejší schopnost rozpoznat podezřelé transakce „...identifikovat riziková sdružení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky z veřejného rozpočtu.“

Ministerstvo Financí také tvrdí, že díky kontrolnímu hlášení budou schopni lépe identifikovat „riziková sdružení osob“, jež by následně kontrolovali s tím, že poctiví plátci by po zavedení kontrolováni být nemuseli.

„Kontroly zároveň nelze detailně zacílit, jsou tedy kontrolováni i poctiví plátci, kteří by po zavedení kontrolního hlášení kontrolováni být vůbec nemuseli.“

Je pravdou, že zmínění poslanci na tomto mítinku netvrdili, že by všechen islám byl špatný, resp. že by všichni muslimové byli špatní. Nicméně hlavním speakerem této akce byl Martin Konvička ze sdružení "Islám v České republice nechceme", který ve svém vystoupení přesně v tomto duchu mluvil, dále představil dlouhodobý cíl sdružení jako srovnání islámu na úroveň nacismu. Pokud se podíváme na pozvánky na demonstraci, ty se vymezovaly plošně proti islámu, a to právě v obecné rovině. jako např. "zastavme islám". Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť na této akci podobná hesla skutečně zazněla a celá akce byla také v tomto duchu komunikována předem veřejně.

Poslankyně Černochová se stejně jako její sněmovní kolega Černoch zúčastnila demonstrace pořádané stranou Česká suverenita (.doc) na Hradčanském náměstí. Celou akci moderovala předsedkyně této strany Jana Volfová.

Záznam celé demonstrace je dostupný na YouTube (YT kanál IVČRN). Vystoupení poslance Marka Černocha začíná na záznamu v čase cca 23:10, poslankyně Jana Černochová pak mluví od 30:00.

Je pravdou, že ve vystoupení ani jednoho z obou jmenovaných se nevyskytuje explicitní odsudek islámu jako takového, resp. všech muslimů. Před oběma jmenovanými však vystoupil jako hlavní řečník zástupce sdružení Islám v České republice nechceme, Martin Konvička. Ten ve svém projevu (začíná cca v čase 03:00) fakticky uvedl, že všechen islám je špatný a vyzval muslimy, ať se své víry zbaví.

Doslova také uvedl (čas 21:05): " Naším dlouhodobým cílem je právní postavení islámu na roveň nacismu. Zákaz jeho šíření, propagace a veřejného vyznávání, tvrdé potlačení jeho veřejných projevů, současně jeho společenské odsouzení. "

Jak jsme tedy uvedli, oba poslanci (kromě nich ještě vystoupila další zástupkyně Úsvitu, poslankyně Havlová, a také senátor Doubrava) skutečně neuváděli přímé odsudky islámu či muslimů, nicméně na této akci před jejich vystoupeními taková slova zazněla. Spoluorganizátorem bylo sdružení "Islám v ČR nechceme" (nikoli islamismus, radikální islamismus, Islámský stát – nýbrž "islám") a jeho lídr vyjádřil dlouhodobý cíl srovnání islámu s nacismem.

Na stránkách iniciativy IVČRN je dohledatelná pozvánka na " Manifestaci proti islámu ". Na ní jsou uvedeni oba poslanci.

Jako poslední ukázku z pozvánek na tuto demonstraci přikládáme další od IVČRN. Sdružení zde popisuje akci pod názvem "Zastavme islám".

Objem obchodu mezi Polskem a Čínou je větší než než česko-čínský obchod. Podle posledních dostupných dat Eurostatu za prvních šest měsíců roku 2013 činil český vývoz do Číny 706 milionů eur, polský pak 756 milionů; dovoz do Polska byl v objemu 3 941 milionů eur oproti českým 3 069 milionům.

Pro podporu vzájemných vztahů pořádá od roku 2013 Polsko také Polsko-čínské fórum, nad nímž převzalo záštitu polské ministerstvo zahraničí. První ročník se konal v Gdaňsku, druhý pak v čínském Kuang-čou (Guangzhou).

Polsko také chce "aby se čínské firmy podílely na výstavbě infrastruktury ale primárně, aby investovaly do produkce v Polsku a tak pomohly k reindustrializaci Polska".

Již v roce 2009 dostala čínská firma COVEC v Polsku zakázku na stavbu dálnice (ta však nedopadlo velmi dobře). V roce 2012 pak tehdejší polský předseda vlády Donald Tusk na návštěvě v Číně přislíbil hlubší spolupráci s Čínou, přestože si neodpustil zmínku o nutnosti dodržování lidských práv. V této době České republika ještě v zahraniční politice prosazovala lidskoprávní otázky. Změna přišla až s nástupem Jiřího Rusnoka na post premiéra, potvrzena byla později prohlášeními dnešního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka.

Systém zadávání veřejných zakázek se řídí zákonem o veřejných zakázkách. Ten v § 101 počítá s možností přednostního výběru dodavatele zaměstnávajícího osoby se zdravotním postižením, což jako výjimka prolamuje obecnou zásadu rovnosti dodavatelů při výběru, vyjádřenou v § 6.

Zvýhodnění osob se zdravotním postižením při výběru (sub)dodavatele je tedy v zákoně explicitně dovoleno.

Preference ostatních sociálně znevýhodněných by bylo třeba konfrontovat právě s § 6 odst. 1, tedy čelit podmínce rovnosti a zákazu diskriminace (v tomto případě by se jednalo o diskriminaci pozitivní). Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť nejméně v jednom konkrétním případě lze nastavit podmínky tak, že se zvýhodní jistý dodavatel, a to plně v souladu s platnou legislativou.