Výrok lze s ohledem na data Českého statistického úřadu označit za pravdivý.

Dle šetření ČSÚ s názvem Životní podmínky 2014 (.pdf), které probíhá v České republice od roku 2005 , přičemž jsou zjišťovány životní podmínky domácností, včetně jejich příjmové a sociální situace, patří ke dlouhodobě příjmovou chudobou nejohroženějším skupinám dle věku děti do 18 let a neúplné rodiny s dětmi (viz následující grafy).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Miroslav Kalousek sice v roce 2013 odpustil daně osobám postiženým povodněmi, nicméně v kontextu diskuze se oba řečníci bavili o odpouštěním daní firmám apod.

Prominutí daně ministrem financí bylo do roku 2010 možné podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 55a tohoto zákona mohlo ministerstvo „zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení.“

V září 2011 informovaly Hospodářské noviny, že od roku 2006 odpustili ministři na daních celkem 6 miliard korun. Generální ředitelství MF ČR podalo pak v roce 2012 vysvětlení, podle něhož v letech 2006–11 došlo k úhrnnému prominutí daní, cel, poplatků, odvodů a souvisejících příslušenství ve výši 40,544 mld. Kč. Z toho prominuté daně a příslušenství daně činily 10,8 mld. Kč.

Původní zákon byl nahrazen Daňovým řádem, účinným od 1. ledna 2011. Zde je ministrovi zachována již pouze možnost hromadného prominutí daně nebo penále z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo při mimořádných, zejména živelných událostech.

Přesto nemá Kalousek pravdu, když tvrdí, že po roce 2010 neodpustil daně žádný ministr financí. V roce 2013 totiž sám schválil prominutí daně poplatníkům postiženým povodněmi. Nicméně i tak výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jde o svým způsobem "pozitivní exces".

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě podhodnocení vlivu Babiše v byznysu s biopalivy na českém trhu.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek nemá pravdu s tvrzením, že firmy ministra financí Andreje Babiše mají v odvětví biopaliv kolem 25 až 30 procent podílu na trhu. Andrej Babiš řekl pro sever Novinky.cz procenta řádově odlišná: "Podíl prodeje biopaliv z výrobních závodů (firmy Agrofert, pozn. autora) distributorům a daňovým skladům na trhu všech biopaliv představuje asi 38 procent v roce 2014, (...)." Oproti tvrzení Pavla Bělobrádka se jedná o rozdíl 8 a více procent.

Co se týká dominance na trhu, tak problematiku biopaliv vyčerpávajícím způsobem zmapoval tabletový týdeník Dotyk ve svém textu Kdo ovládá trh s bionaftou. V něm v závěru uvádí (a tuhle informaci převzala řada českých médií), že Agrofert Andreje Babiše nově jako jediný bude dodávat bionaftu do státního podniku Čepro, který spadá pod ministerstvo financí Andreje Babiše. Konkurent Agrofertu, firma Kratolia, která kontrolovala čtvrtinu dodávek, již nově do Čepra dodávat nebude, to spojuje Dotyk s finanční kobrou, která částečně spadá také pod ministerstvo financí Andreje Babiše.

Obecně tedy dominantní Babiš na trhu není, v segmentu dodávek státnímu podniku (vztah podnikatel - politik zodpovědný za státní podnik) Čepro má ovšem ministr financí se svou firmou monopol. Jelikož předseda KDU-ČSL podhodnocuje Babišův vliv na tomto trhu, je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Korán (.pdf) doslova uvádí (Súra 8: Kořist. 65 - str. 62): " Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví."

Interpretace Martina Konvičky je v kontextu tohoto verše problematická. Nejde v něm o konkrétní míru penetrace ze strany muslimů v rámci populace nutné k " převzetí moci nebo něco takového ". Korán neobsahuje žádnou hranici mezi muslimy a nemuslimy v populaci (Konvičkou stanovenou na 10 %), při které by docházelo k "prudkému nárůstu agresivních požadavků" a výrok je tedy nepravdivý.

Nepodařilo se dohledat, jaké bylo rozdělení mezinárodních pozorovatelů při volbách v Doněcké a Luhanské oblasti, ani jestli byli pozorovatelé rozděleni do dvou skupin, jak tvrdí Doubrava.

Mezi 18 mezinárodními pozorovateli, kteří byli označeni jako nežádoucí osoby, jsou zástupci ze Srbska, Slovenska i Řecka.

Během představování priorit Republikánské strany pro volby v listopadu 2014 řekl Předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner (zvolený za republikány), že: " Sankce Ukrajině nepřinesou svobodu a bezpečnost. To co potřebují, jsou zbraně a poradci. " Jeden z vedoucích představitelů republikánů senátor McCain pak před volbami zdůrazňoval, jak Obama svým chováním umožňuje ruskému prezidentu Putinovi zasahovat na východní Ukrajině tím, že jí neposkytuje potřebnou vojenskou podporu k možné obraně. Po volbách svou tezi dále potvrdil, když prohlásil, že " vyzbrojování Ukrajiny " je jedna z důležitých otázek nového období. Na druhou stranu však zahraničně-politické otázky nebyly tím nejdůležitějším, s čím republikáni do voleb šli, a Ukrajina mnohdy ani není zmiňována.

Naopak administrativa prezidenta Obamy odmítá (Forbes, The Hill, The WSJ), aby byla Ukrajina USA vyzbrojována, neboť by to mohlo potencionálně zintenzivnit probíhající konflikt mezi Kyjevem a proruskými separatisty či dokonce vyprovokovat Moskvu k vyhrocenějším akcím. Obama dal opakovaně najevo, že se pomoc USA "omezí jen na takzvanou neletální pomoc, jako jsou třeba brýle pro noční vidění, deky či vybavení první pomoci".

Evropský postoj ke konfliktu na Ukrajině je pak reprezentován sankcemi uvalenými na představitele Ruska a východo-ukrajinských separatistických regionů (BBC, The NYT). Vojenská pomoc Ukrajině je reprezentována jen jednotlivými státy, kde příkladem je (den po výroku L. Zaorálka) uzavřená dohoda o litevské vojenské pomoci či připravované dodávky zbraní Polskem. Naopak vojenskou pomoc Ukrajině odmítá posílat i Česko nebo Německo. Premiér Sobotka k tomu přímo dodal, že: " Já bych dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, který by mohl být použit pro eventuální bojové akce, v této fázi považoval za prvek eskalace," což jsou názory srovnatelné právě se současnou americkou prezidentskou administrativou.

Proces zadávání veřejných zakázek ministr Stropnický značně zjednodušil. Nicméně budeme vycházet z jeho příkladu a za pomoci příručky (.pdf) k zadávání veřejných zakázek z pera MPSV jej rozebereme. Ve všech následujícíh případech, pokud není řečeno jinak, jde o ustanovení zákona č. 137/2006 Sb., zákona o veřejných zakázkách.

Zakázka Ministerstva obrany je hodnocena jako nadlimitní veřejná zakázka na dodávku v oblasti obrany nebo bezpečnosti. V oblasti obrany a bezpečnosti se pohybujeme, neboť vojenské kamiony spadají pod vojenský materiál ve smyslu vyhlášky č. 210/2012 Sb., respektive její přílohy. V tom případě se dle § 10a řídí zvláštními ustanovení o takových zakázkách. Nadlimitní je, neboť nákup 50 kamionů Tatra patrně přesahuje částku 5.244.000 Kč stanovenou nařízením vlády o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách jako limit nadlimitních zakázek, kam spadá pod § 2 odst. 1 písm. b, neboť by šlo o vojenská vozidla, tedy položku 8702 z kapitoly 87 přílohy k tomuto nařízení. Veřejnou je v souladu s § 2 odst. 2 písm a, neboť jejím zadavatelem je Česká Republika. O veřejnou zakázku na dodávky jde dle § 8.

Pro takovéto zakázky velkého rozsahu a významu jsou pochopitelně nároky na výběrové řízení poměrně přísné. Přesto existuje několik východisek, jak navázat na dobrou zkušenost s osvědčenou firmou a vypsat tzv. jednací řízení bez uveřejnění, tedy rovnou zahájit jednání o obchodu s jediným dodavatelem.

Zákon počítá se situacemi jako krajně naléhavé případy, unikátní charakter dodávky (resp. jejího dodavatele), výzkumné účely či mimořádně výhodná nabídka od dodavatele v insolvenci. Výjimka, která by pak mohla dopadat na zmíněný případ, je rozšíření dosavadní dodávky z některých praktických důvodů dle § 23 odst. 5 písm. b. Jednat přímo s Tatrou by ministerstvo mohlo, pokud by změna dodavatele nutila zadavatele pořizovat zboží odlišných technických parametrů, které by měly za následek neslučitelnost nebo by znamenaly nepřiměřené technické obtíže při provozu a údržbě.

Pokud by tedy Tatra nedala nejlepší nabídku, dalo by se ji upřednostnit pod záštitou technického pohodlí či funkčnosti. Nelze tak ovšem činit na základě estetických preferencí. Další variantou by samozřejmě bylo uzavření rámcové smlouvy.

Poslední možnou variantou, kterou bychom chtěli zmínit, je skutečnost, že některé vozy mohou spadat pod vojenský materiál ve smyslu vyhlášky č. 210/2012 Sb., respektive její přílohy. V tom případě by dle § 10a

V zásadě však má ministr Stropnický pravdu. Zákon do určité míry svazuje veřejné zadavatele požadavky na transparentnost, rovné zacházení a základní kritérium pro nabídky - ekonomickou výhodností.

Prezident Zeman během summitu NATO ve Walesu vzbudil mediální pozornost, když před schůzkou s ukrajinským prezidentem Porošenkem vyjádřil pochybnosti o přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině a prohlásil, že Praha bude žádat jasné důkazy o jejich nasazení. Tímto postojem se odlišil od postoje ministra Zaorálka a vyvolal silnou reakci švédského ministra zahraničních věcí Carla Bildta. Po ostré kritice ze zahraniční i domácí politické scény však Zeman svá tvrzení změnil a připustil, že na Ukrajině jsou přítomni ruští vojáci.

Odlišný postoj však Zeman vyjádřil v předtočeném rozhovoru na Frekvenci 1, v oficiálním vystoupení ve Walesu pak již držel oficiální linii české zahraniční politiky.

Při červnovém setkání prezidenta Obamy a lídrů členských zemí NATO ve Varšavě Zeman kritizoval premiéra Bohuslava Sobotku za jeho výrok, v němž uvedl, že považuje posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě za chybu. Sobotkovo vyjádření původně vzbudilo nesouhlasné reakce i u samotných představitelů vlády. Ti ovšem po dalším jednání předsednictva označili svůj konflikt za nedorozumění a Sobotka výrok později upřesnil.

Na nedávném jednání prezidentů zemí Visegrádské skupiny a ukrajinského prezidenta Porošenka v Bratislavě se podle ČTK prezident Zeman s ostatními představiteli shodl v otázce ruské anexe Krymu, kterou označil za agresi (což je i oficiálním postojem české vlády).

Skupina poslanců TOP 09, mezi nimiž byl i Miroslav Kalousek (ve výroku zvaný "on"), skutečně předložila návrh zákona o působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu při řízení společností ovládaných státem. Konkrétně se jedná o firmy, jako je například ČEZ, ČEPRO či MERO. Projednání tohoto návrhu bylo zařazeno na pořad 33. schůze Poslanecké sněmovny. Miroslav Kalousek však připisovanou motivaci odmítá a tvrdí, že jde o dlouhodobý plán. Protože však nejsme schopni posoudit, nakolik je motivace Miroslava Kalouska v tomto případě taková, že jde o zlepšení systému, a nakolik jde o politický návrh, který má vnést roztržku do koalice, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v říjnu 2013 dostalo hnutí ANO 2011 přesně 927 240 hlasů, tedy skutečně "skoro milion". Zbytek výroku však musíme označit za nepravdivý.

Strany vládní koalice (ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL) získaly v těchto volbách 1 016 829, 927 240, a 336 970 hlasů, tedy dohromady 2 281 039 hlasů, tedy mandát 45,88 % voličů.

Opozičních stran je v PSP ČR více než dvě. Pokud bychom počítali hlasy, jež obdržela opozice jako celek, včetně hlasů pro KSČM a hnutí Úsvit, činil by jejich součet 2 063 914, tedy více než dvojnásobek hlasů získaných hnutím ANO 2011.

Předpokládejme však, že pan Babiš zmíněnými "dvěma opozičními stranami" myslel ODS a TOP 09. Ani v takovém případě by jeho výrok však nebyl pravdivý, jelikož tyto strany obdržely 384 174 a 596 357 hlasů respektive, dohromady 980 531, tedy o 53 291 více hlasů než hnutí ANO 2011.

Veškerá čísla jsou převzata z volebních stránek Českého statistického úřadu:

Strana Platné hlasy % platných hlasů ČSSD1 016 82920,45ANO 2011 927 24018,65KSČM741 04414,91TOP 09596 35711,99ODS384 1747,72Úsvit342 3396, 88KDU-ČSL336 9706,78