Přestože Martin Konvička uvedl pravdivé údaje týkající se podpory projektu, v části výroku popisující samotnou náplň programu se dopustil nepravdivých tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Projekt Muslimové.cz byl opravdu od ledna 2014 pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je také pravda, že je financován z grantu americké ambasády.

Dále se však Martin Konvička dopustil jen nepravdivých tvrzení.

Za prvé, projekt Muslimové.cz je určen pro střední školy a gymnázia, nikoliv pro základní školy.

Dále, ačkoliv se projekt dotýká i – v České republice poměrně kontroverzního – tématu zahalování žen, není pravda, že by bylo studentům demonstrováno, jak se hidžáb váže – což potvrdila přímo koordinátorka projektu Muslimové.cz Klára Popovová. V rámci projektu jsou pouze představeny různé pohledy na zahalování a důvody, proč je některé ženy nosí. Můžeme uvést pomůcky, které se při této aktivitě využívají – sada kartiček s fotografiemi a texty, hrací kostka.

Projekt je cílen na rozvoj kritického myšlení studentů. Studenti jsou například seznámeni se specifiky bulvárních a seriózních textů. Co se muslimů v České republice týče, je kladen důraz na to, aby studenti pochopili, že v rámci muslimské komunity existuje názorová rozmanitost.

Z vyjádření koordinátorky projektu (stejně tak z nabídky pro střední školy, kterou má Demagog.cz k dispozici) citujme také vyjádření k tomu, že na školy přichází muslimky a mladí muslimové:

"Lektorky, které studentů představují jednotlivá témata v rámci interaktivního programu, nejsou muslimky. Debata s muslimem či muslimkou je v rámci projektu možná, ale pouze na výslovnou žádost školy, přičemž považuji za důležité zdůraznit, že ve většině případů si školy, zejména z časových důvodů, objednávají pouze interaktivní program bez následné debaty s muslimem či muslimkou. Muslimové jako lektoři se zapojují v seminářích a workshopech pro dospělé".

Pozn.: Při vyhodnocování výroku jsme pracovali nejen s informacemi dostupnými na stránce projektu muslimove.cz, ale i z nabídky pro střední školy, který nám zaslala koordinátorka projektu Klára Popovová.

Na webu projektu lze dohledat také vyjádření o projektu ze strany odborníků na problematiku islámu.

V roce 2010 vyhlásila tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová na žádost vlády stav legislativní nouze, a to od 1. do 15. listopadu. Tehdejší předseda vlády Petr Nečas to pak ve Sněmovně zdůvodnil následovně:

"(...) Bude-li schválen státní rozpočet, který k 1. 1. příštího roku nebude podložen účinnou legislativou, která bude v účinnosti od 1. ledna příštího roku, bude to nevěrohodný dokument založený pouze na součtu čísel, která nebudou odpovídat skutečné legislativě účinné od 1. ledna příštího roku. To velmi vážně hrozí. Potom může dojít i ke krokům, jako je zhoršení výhledu ratingu České republiky, hrozí prodražení dluhové služby. Tady bych chtěl zdůraznit, že výkyvy pouze v několika procentech činí z hlediska splátky dluhové služby až řády miliard v dluhové službě, hrozí zvýšení deficitu státního rozpočtu a zvýšení deficitu veřejných rozpočtů jako celku a hrozí také naprosto prokazatelně daňové úniky. Celkový sumář těchto hospodářských škod je spíše než v řádech miliard ve dvojciferném čísle miliard.

Čili jsou to velmi významné hospodářské škody a naprosto legitimně a v souladu se zákonem na to vláda musela zareagovat a musela požádat o vyhlášení stavu legislativní nouze právě proto, aby k těmto závažným hospodářským škodám nedošlo. Takto jsem to zdůvodnil již téměř před týdnem, byť pan poslanec Tejc buď nebyl v práci, anebo v práci byl a nedělal to, co má, to znamená neposlouchal řečníka."

Jednalo se o čtyři novely, které mimo jiné mění zákon o daních z příjmů, o stavebním spoření, či balík úsporných opatření z Ministerstva práce a sociálních věcí. Součástí úsporného balíčku bylo například zrušení porodného na druhé a další dítě nebo zdanění příjmů důchodců.

Kauza České pošty byla medializována v srpnu 2015, kdy server Neovlivní.cz přinesl informaci o policejním vyšetřování případu možné korupce v České poště. Kauzou se doposud nezabýval soud.

Poslanecká sněmovna ani žádný její orgán není orgánem činným v trestním řízení a je krajně nestandardní, aby se zabývala možným trestním činem ve fázi, kdy je teprve vyšetřován policií. Ačkoli ze schváleného pořadu je patrné, že ambicí vyšetřovací komise by mělo být prošetření zakázek pošty za několik uplynulých let (bez dalšího upřesnění), z vyjádření místopředsedkyně PSP Jaroslavy Jermanové (ANO) je zřejmé, že impulsem ke svolání mimořdáné schůze byla právě aktuální kauza.

Výňatek ze sněmovního stenoprotokolu: " Během srpna se v médiích začaly vynořovat informace a spekulace o manipulovaných zakázkách a bezpečnostním ohrožení tohoto strategického státního podniku. (...) Kvůli situaci v České poště bylo dokonce svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, z jehož zasedání nemáme jako poslanci bližší informace. Česká pošta zaměstnává více než 30 tis. lidí, má bezmála 4 tis. poboček po celé zemi a roční obrat kolem 19 mld. Přestože loni hospodařila s přebytkem 241 mil., žádá po Ministerstvu financí dalších 1,7 mld. Proto nás zajímá, jak tento strategický podnik s veřejnými prostředky hospodaří. Česká pošta, jak víme, poskytuje služby, které se dotýkají života prakticky každého z nás. I z tohoto důvodu by měli naši občané vědět, jak ve skutečnosti pošta hospodaří, a neměli by být odkázáni jen na zprostředkované informace a spekulace médií. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože je skutečně nezvyklé, aby byl případ, který je předmětem policejního vyšetřování, také předmětem parlamentního šetření. Snaha ustavit poslaneckou vyšetřovací komisi ve věcech týkajících se hospodaření státu je celkem běžné (opozice se v tomto volebním období například pokusila ustavit vyšetřovací komisi ve věci hospodaření ministerstva dopravy - její vznik byl ale zamítnut vládní koalicí). V tomto případě ale nešlo o případ vyšetřovaný policií, tedy o živou kauzu.

Předem je třeba říct, že analyticky hodnotíme pouze první část výroku, neboť ta druhá je, jak dále vysvětlíme, věc názorová.

To, že Martinu Nejedlému schválil vydání diplomatického pasu tehdejší ministr Kohout, potvrdilo tiskové oddělení ministerstva zahraničních věcí.

Druhá část výroku je poněkud obtížnější. Dle § 13 zákona o cestovních dokladech:

„(1) Diplomatický pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí
a) prezidenturepubliky,
b) poslancia senátorovi,
c) členovi vlády,
d) soudciÚstavního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedovi Nejvyššího správního soudu,
e) prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) manželuprezidenta republiky, manželu předsedy Poslanecké sněmovny a manželu předsedy Senátu, manželu člena vlády, manželu předsedy Ústavního soudu, manželu předsedy Nejvyššího soudu, manželu předsedy Nejvyššího správního soudu,
g) diplomatickému pracovníku Ministerstva zahraničních věcí, manželu a nezaopatřenému dítěti diplomatického pracovníka pracujícího na zastupitelském úřadě, pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.
(2) Jiným osobám, u nichž to odpovídá mezinárodním zvyklostem, může být diplomatický pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí.“

Právě do poslední kategorie by potenciálně spadal Martin Nejedlý. Neexistuje však žádný seznam mezinárodních zvyklostí. Dle slov MZV, zachycených mimo jiné v odmítavé odpovědi (.pdf) na žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informací, ministerstvo zkoumalo, zda cizí státy vydávají osobě ve stejném nebo analogickém postavení diplomatický pas.

Nicméně ministerstvo odmítlo sdělit byť jen seznam českých držitelů a žadatelů za poslední léta. Lidové noviny přesto informovaly, že například Kateřině Zemanové pas udělen nebyl.

Není v našich silách tedy vyhodnotit, je-li běžné podobné osobnosti udělit diplomatický pas a zda-li praxe již naplnila parametr mezinárodního zvyku, o kterém zákon hovoří. V takovém případě by tedy právo bylo postaveno najisto. Tak tomu však není a Karel Schwarzenberg se tedy může domnívat, že Martin Nejedlý na udělení pasu právo neměl. Tato část výroku je tím pádem názorová a z naší strany nehodnocená.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť o oba bratry se zajímala policie i tajné služby ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo. Mladší z bratrů, Cherif (anglicky) Kouachi, v době útoku dvaatřicetiletý, byl v minulosti zadržen z důvodu napojení na teroristy. K jeho zadržení došlo už v roce 2005, v době kdy mu bylo třiadvacet let. Spolu s dalším mužem měl v plánu odcestovat do Iráku, kde probíhaly boje.

V roce 2008 byl odsouzen na tři roky vězení za spoluúčast v okruhu islamistů, jejichž úkolem bylo v Paříži rekrutovat bojovníky posílané do Iráku. Během návštěvy Jemenu se měl setkat s jedním z duchovních otců Al-Káidy, Anvár al-Avlakím. O jeho o dva roky starším bratrovi Saidovi (anglicky) se tolik neví. Podobně jako bratr navštívil Jemen, kde v táboře Al-Káidy podstoupil vojenský výcvik.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť v případě diskutovaného zákona nebyly použity pravicí obstrukce, kluby TOP 09 a ODS pouze vetovaly možnost přijetí zákona již v 1. čtení.

Michaela Marksová mluví o možnosti přidat důchodcům mimo zákon, tedy aby vláda získala kompetenci svým opatřením navýšením sama udělit. Obstrukce tedy spojuje s návrhem zákona, který vláda předložila s cílem navýšit jednorázově penze.

Tato předloha byla do Poslanecké sněmovny předložena vládou 25. června 2015. V prvním čtení byl návrh projednáván 15. září. Koalice se v Poslanecké sněmovně pokusila prosadit, aby byl návrh přijat již v prvním čtení (§ 90 jednacího řádu PSP), což ovšem bylo opozičními kluby TOP 09 a ODS ústy Zbyňka Stanjury podle jednacího řádu vetováno a je tedy nezbytné zákon projednat v řádném legislativním procesu (tj. 3 čtení v PSP a zařazení do výborů).

To, že na schválení zákona v 1. čtení bylo použito veto, ovšem nelze považovat za obstrukce. Vládní návrh počítal s účinností již od 1. října, tedy vláda sama počítala s jeho schválením v 1. čtení, je ovšem otázkou, zda by do dané lhůty byl projednán Senátem a podepsán prezidentem.

Každopádně za obstrukce nelze považovat fakt, že opozice neumožní schválit zákon již v 1. čtení. Opoziční kluby by v tomto případě byly postaveny před situaci pro/proti, zákon by nemohl být projednáván v příslušných výborech, předkládány pozměňovací návrhy (např. ODS své předložila - viz Vilímec). Vláda také mohla zákon předložit dříve, aby zajistila jeho účinnost od října 2015.

Co se týká obstrukcí obecně, pravicové strany uvedly, že hodlají obstruovat ve 3. čtení EET, dále avizovaly obstrukce u služebního zákona (ty ovšem po jednání stran neproběhly) a lze také uvést, že obstrukcí se dopustil Miroslav Kalousek během projednávání posl. návrhu Jana Volného o hazardu. Co se týká Marksovou diskutované problematiky, obstrukce nejsou využívány.

Stepan Bandera byl jmenován Hrdinou Ukrajiny v roce 2010 prezidentem Viktorem Juščenkem. Posmrtné ocenění titulem Hrdina Ukrajiny bylo Banderovi v lednu 2011 odebráno Doněckým okresním soudem. Stížnosti proti tomuto rozhodnutí byly Vyšším správním soudem Ukrajiny zamítnuté a potvrdily tak odebrání titulu (podrobněji např. Kyiv Post).

Co se týká jmenování Romana Šuchevyče (ukrajinsky), ten již Hrdinou Ukrajiny jmenován byl, a to v roce 2007. Stalo se tak dekretem prezidenta Juščenka. Nicméně toto jmenování bylo zvráceno v roce 2010 Doněckým správním soudem, který tento titul zrušil s poukazem na fakt, že nebyl ukrajinským občanem.

V reakci na tento proces byl jmenován čestným občanem řady západoukrajinských měst.

Vznesené obvinění z vraždy 15 tisíc Židů ve Lvově roku 1941 je navíc neprokazatelné. V rámci Norimberského procesu byli za tento čin souzeni Němci. Dohady o ukrajinské vině se pak začaly objevovat až po roce 1959, a to především ze strany sovětské propagandy.

Čeští ukrajinisté také vydali 13. ledna 2015 otevřený dopis (dostupný na webu Lidovky.cz) prezidentu republiky, v němž uvádějí: " K poslednímu Vašemu bodu dodáváme, že Roman Šuchevyč jako zástupce velitele praporu Nachtigall v roce 1941 žádný rozkaz ke střílení Židů ve Lvově nevydal. V té době byl plně zaměstnán snahou položit základy budoucí ukrajinské armády, ale především neměl k takovému rozkazu ani pravomoci, ani motivaci. S tím koresponduje nakonec i svědectví o jeho odmítavém stanovisku k pogromům, kterých se zúčastnila místní populace, milice nacionalistických aktivistů i jedinci zběhlí od prosovětských milic ".

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý – jednak Šuchevyč nečeká na vyhlášení národním hrdinou, tento titul mu byl před 4 roky naopak soudem odebrán a jednak je problematické připisovat mu postřílení 15 tisíc Židů ve Lvově.

Pro informaci přidáváme fakt, že na Ukrajině probíhá iniciativa o vyhlášení titulu Hrdina Ukrajiny, a to pro Jurije Šuchevyče (ukrajinsky). Je tedy možné, že prezident spojil tuto iniciativu se jmenovcem Romanem.

Při hodnocení výroku vycházíme z demografických dat Českého statistického úřadu. Na jejich základě výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Podle demografických dat se počet obyvatel České republiky (1. řádek) dlouhodobě drží lehce nad deseti miliony, meziročně dochází k nárůstům i poklesům. Vliv má jak Přirozený přírůstek/úbytek (strana 4, vyjadřuje rozdíl mezi živě narozenými a zemřelými), tak migrace. I její podíl je v jednotlivých letech různý, od téměř 84 tisíc v roce 2007 po -8,5 tisíce v roce 2001 (strana 4, řádek Přírůstek stěhováním).

(Stavy obyvatel v roce sčítání lidu jsou vždy přepočteny na definitivní výsledky příslušného sčítání - jedná se o roky 1991, 2001 a 2011; do dalšího sčítání se pak bilancují podle počtu narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých.)

Do této statistiky zahrnuje ČSÚ obyvatele, kteří mají v ČR trvalé bydliště, cizince s vízy nad 90 dnů, cizince s přiznaným azylem, občany zemí EU s přechodným pobytem na území ČR a občany třetích zemí s dlouhodobým pobytem. Přírůstek stěhováním tak můžou ovlivnit jak cizinci, kteří se přistěhovávají/ostěhovávají z České republiky, tak i občané ČR, kteří migrují z/do země.

Český statistický úřad nabízí také informace o počtu cizinců s trvalým či dlouhodobým pobytem. Je zde viditelný rostoucí trend, ani tento ukazatel však nepotvrzuje ministrovo tvrzení o přírůstku 10 tisíc cizinců ročně.

V roce 2011 byla schválena novela zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinná od 1. ledna 2012. Zákon skutečně předkládal Miroslav Kalousek coby ministr financí v Nečasově vládě. Tato novela zavádí 20% odvody z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Odvod je z 80 % příjmem obcí a z 20 % příjmem státu v případě výherních automatů, u ostatních druhů hazardu dostanou obce 30 %. Před zavedením této úpravy odváděly firmy část zisku na veřejně prospěšné účely.

Nejedná se však o první zavedení zdanění hazardu. Až do roku 1998 podléhaly příjmy z loterií dani z příjmů právnických osob. Z této povinnosti byly loterijní společnosti osvobozeny novelou č. 333/1998 Sb., kterou předložilavláda Miloše Zemana s ministrem financí Ivem Svobodou a která v bodě 27 přidává příjmy z loterií a jiných podobných her k příjmům osvobozeným od DPPO.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože prezidentem uváděný výrok Bohuslava Sobotky neodpovídá skutečnosti, zároveň prohlášení prezidenta po jednání BRS vyznívalo poněkud jinak, než co prezident Zeman uvedl v Partii na TV Prima.

Jednalo se o schůzi Bezpečnostní rady státu (BRS) konané dne 6. 10. 2015, které se zúčastnil i prezident Miloš Zeman. Zabývala se aktuální situací v oblasti migrace, problematikou Severoatlantické aliance a Evropské unie v bezpečnostní oblasti, včetně aktuální bezpečnostní situace v České republice, či rozvojem Policie ČR na léta 2016–2020.

"Na jednání předsednictva Bezpečnostní rady státu, kterého se prezident nedávno účastnil, bezpečnostní opatření vlády nijak nekritizoval,"prohlásil na adresu shody ústavních činitelů premiér Sobotka. Jiné prohlášení premiéra k postoji Miloše Zemana k závěrům BRS či k migrační politice vlády se dohledat nepodařilo.

Premiér tedy netvrdil, že Miloš Zeman bez výhrad podporoval migrační politiku vlády. Uvedl, že prezident nekritizoval bezpečnostní opatření vlády spojené s migrační krizí.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček tlumočil názor Miloše Zemana takto: “Pokud by se Evropská komise násilím snažila prosazovat tento mechanismus, bylo by vhodné následovat příkladu Slovenska a obrátit se s žalobou na Evropskou komisi k soudnímu dvoru Evropské unie.” Prohlášení tedy vyznívá ve smyslu, že připojení se k žalobě by byl podle prezidenta případný další krok, pokud by Evropská komise trvala na uplatňování odhlasovaného přerozdělovacího mechanismu.

Bohuslav Sobotka se ale k této žalobě připojit nehodlá. Sněmovna odmítla mechanismus přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie na začátku října.