Nalezené výstupy

Smyšlené výroky českých politiků

9. srpna 2024

Facebookový příspěvek obsahuje údajné citace čtyř českých politiků z poslední doby – premiéra Petra Fialy, prezidenta Petra Pavla, předsedy Senátu a předsedkyně Sněmovny. Žádný z citátů ale neodpovídá skutečnosti. Některá tvrze...

Petr Fiala na cestách

4. května 2024

Podle facebookového příspěvku strávil premiér Petr Fiala během svého mandátu více dní v zahraničí než doma v Česku. Z celkových 834 dní byl údajně 625 dní na cestách, protože ho „vůbec nezajímá, co se děje v Česku“. Dokonce prý...

Nalezené výroky

Barbora Kořanová

Tu schůzi podpořili i ti odpůrci homosexuálních manželství. I kolega Juchelka, který naopak byl podepsaný pod tou opačnou novelou.
360° Pavlíny Wolfové, 29. dubna 2021
Pravda
Aleš Juchelka byl mezi poslanci, kteří požádali o svolání sněmovní schůze k projednání stejnopohlavních manželství. Sám je podepsán pod návrhem vložit do Listiny základních práv a svobod definici manželství jako svazku muže a ženy, který byl na této schůzi také projednáván.

Aleš Juchelka byl jedním z předkladatelů novely Listiny základních práv a svobod, která chce do Listiny vložit definici (.pdf, str. 2) manželství jako svazku „muže a ženy“. Tato novela byla v prvním čtení projednána na schůzi 29. dubna 2021. Společně s tímto návrhem byl projednán také návrh na úpravu občanského zákoníku, která by naopak umožnila (.pdf, str. 1, 17) sňatky stejnopohlavních párů.

Schůze, na které se projednávaly tyto dva návrhy, byla svolána na žádost 57 poslanců. Jmenný seznam poslanců, kteří podepsali žádost o svolání schůze Sněmovny, není veřejně dostupný. S dotazem jsme se proto obrátili na Radka Vondráčka a na Kancelář Poslanecké sněmovny. Právě ta nám potvrdila, že schůze byla svolána na žádost 57 poslanců, přičemž jedním z nich byl Aleš Juchelka.

Miloš Zeman

Nezávislá soudní moc, jak napsal už Montesquieu, je jeden ze tří pilířů skutečné demokracie.
Týden s prezidentem, 5. září 2019
Pravda
Soudní moc je jeden ze tří pilířů demokracie, které tvoří moc zákonodárná, výkonná a soudní. Toto oddělení státní moci poprvé uvedl francouzský filozof Charles Louise Montesquieu ve svém díle O duchu zákonů.

Třemi základními pilíři demokracie se rozumí rozdělení státní moci do tří složek – zákonodárná, výkonná a soudní. Jednotlivé složky jsou neslučitelné a na sobě zcela nezávislé. Rozdělení státní moci je zformulováno v čl. 2 odst. 1 Ústavy:

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Tyto tři složky státní moci vymezil v 18. století v díle O duchu zákonů francouzský filozof Charles Louise Montesquieu. V každém státě je podle něj trojí moc, a to moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní.

Moc zákonodárná umožňuje panovníkovi nebo úředníkům vyhlašovat zákony platné pro určitou dobu nebo navždycky, nebo opravovat, po případě odvolávat zákony již dané. Druhá moc mu umožňuje sjednávat mír nebo vyhlašovat válku, vysílat nebo přijímat vyslance, zajišťovat bezpečnost státu a čelit nepřátelským vpádům. Třetí moc mu umožňuje trestat zločiny nebo rozsuzovat spory jednotlivých občanů.“ (MONTESQUIEU, Charles. O duchu zákonů. [Dr. S. Lyer, překl.] Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, s. 189-190.)

Jednotlivé složky moci jsou bezpodmínečně neslučitelné. Pokud by tatáž osoba nebo tentýž úřad vykonával zároveň moc zákonodárnou i výkonnou, hrozilo by vyhlášení tyranských zákonů, což by vedlo k tyranské vládě. Stejné důsledky by mělo neoddělení moci soudní. Spojení všech třech mocí do jedněch rukou vede k despotismu.

Dále rozděluje tři typy vlád: republikánská, monarchická a despotická. Přičemž pokud je v republice svrchovaná moc v rukou lidu, jedná se o demokracii, pokud je v rukou pouze části národa, jedná se o aristokracii. Také vymezuje nezbytné základní zákony v republice, a to:

  1. národ si jmenuje své ministry, tj. nejvyšší úředníky
  2. určí si, kdo má volební právo, a jak se uděluje
  3. určí způsob hlasování (tajné / veřejné)
  4. ustanoví zákon, podle kterého si lid dává sám sobě zákony

Čerpali jsme z překladu Dr. Stanislava Lyera francouzského originálu De l'esprit des lois.(MONTESQUIEU, Charles. O duchu zákonů. [Dr. S. Lyer, překl.] Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, 365 s.)

Rozdělení politické moci se věnoval ještě před Ch. L. Montesquieuem anglický filozof John Locke. Ten zatím hovoří (.pdf, str. 129) o rozdělení moci zákonodárné a výkonné. Od moci výkonné ještě ne zcela odděluje moc federativní, která stanovuje právo vypovídat války, uzavírat mír a řeší záležitosti vně státu.

Soudní moc vykonávají v ČR soudy – okresní, krajské, vrchní, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Dodržování ústavního pořádku a základních práv a svobod zaručuje Ústavní soud složený z patnácti soudců volených na 10 let. Jak napsal zmíněný Ch. L. Montesquieu, v demokratické společnosti „soudy musí býti nezbytně chladnokrevné a musí se dívat na všechny pře do jisté míry bez osobního zájmu“ (MONTESQUIEU, Charles. O duchu zákonů. [Dr. S. Lyer, překl.] Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, s. 114.). Nezávislost soudní moci a nestrannost jejích nositelů je garantována v čl. 81 a v čl. 82 Ústavy.

Zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna je složena z 200 poslanců volených na 4 roky. Senát se skládá z 81 senátorů volených na 6 let, přičemž každé 2 roky se volí třetina senátorů. Mezi pravomoci Parlamentu patří především schvalování a vydávání zákonů, vyhlašování válečného stavu a schvalování dalších válečných operací, uděluje souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv a vyslovení důvěry vládě.

Výkonná moc náleží prezidentu republiky a vládě, která je jejím vrcholným orgánem. Prezidentem ČR může být zvolen každý občan, který je volitelný do Senátu, a to na nejvýše dvě pětileté volební období za sebou. Mezi jeho pravomoci patří mimo jiné jmenování soudců a předsedy vlády, odvolání vlády nebo rozpuštění Poslanecké sněmovny. Vláda je složena z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Disponuje zákonodárnou iniciativou.

Martin Konvička

Mnohem více obětí měl útok třeba na madridské metro (než teroristický útok Breivika – pozn. Demagog.cz), který nespáchali křesťané, byl spáchán islámskými teroristy.
Hyde Park ČT24, 28. ledna 2015
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Breivik při svém útoku zabil 77 osob, zatímco při teroristickém útoku v Madridu z 11. března 2004 při výbuchu 10 časovaných bomb v různých vlakových soupravách bylo zabito 191 osob a zraněno 18001856 osob. D alší zdroj uvádí počet zraněných kolem 2000 osob. Na základě důkazů byly z teroristického útoku obviněny radikální Islamisté z Maroka a ze Španělska, španělská buňka Al-Káidy, kteří byli také ve Španělsku souzeni a odsouzeni k přísným trestům.

Samotná Al-Káida se k útoku přihlásila a byla to pro ni odveta za účast španělských vojenských sil na misi v Íráku. Z útoku bylo obviněno 28 osob, z nichž tři byly odsouzeny k nejvyššímu možnému španělskému trestu, tedy 40 letům odnětí svobody. Mezi odsouzenými bylo 19 Maročanů a 8 Španělů. Ve zdrojích není upřesněno, ke které skupině se odsozené osoby hlásí, mohlo se jednat o odnož Al-Káidy, nebo osoby, které se s ideologií Al-Káidy ztotožňují.

Z útoků někteří obviňují skupinu ETA, která by tímto útokem dva dny před parlamentními volbami mohla ovlivnit jejich výsledky. V článku BBC k desátému výročí je například citován španělský policejní vyšetřovatel, který věří, že za útok je odpovědná právě ETA.

Španělská vláda byla po útoku přesvědčena, že za ním stojí ETA, po pár hodinách však důkazy začaly ukazovat na Al-Káidu.

Počet obětí útoku v Madridu byl vyšší než počet obětí Breivikova útoku. Útok v Madridu byl také pravděpodobně spáchán islámskými teroristy. Přesto podle některých Španělů, kteří chtějí bránit neschopnost Španělska zabránit bombovým útokům, se jeví ETA jako hlavní pachatel teroristického útoku.

Milan Štěch

Tak za prvé chci říci, že v minulosti, kdy byl pravicový Senát, tak také senátoři volili ty návrhy, které prezident tehdy pravicový předkládal.
Události, komentáře, 25. dubna 2013
Zavádějící

Funkční období prezidenta Václava Klause je vymezeno 7. březnem 2003 až 7. březnem 2013. O "pravicovém" složení Senátu Parlamentu ČR (tj. takovém složení horní komory, kde měly většinu "pravicové strany" či strany označující se jako "pravicové"- absolutní většina ODS - 2006-2008 , popř. ODS ve spojení s ODA a US - 2002-2006) během výkonu prezidentského mandátu Václava Klause můžeme hovořit v období 2002-2008 (.pdf).

Senát v období 2003-2005 odmítá celkem sedm Klausem předložených žádostí o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu ČR (neúplný přehled viz zde). Jmenovitě se jednalo o JUDr. Aleše Pejchala (odmítnut dvakrát), JUDr. Vladimíra Balaše, CSc., prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., JUDr. Kláru Veselou – Samkovou, doc. JUDr. Milana Galvase, CSc. a JUDr. Jaroslavu Novotnou. Zevrubnější popis jednotlivých případů nabízí magisterská diplomová práce Jany Richterové (.pdf) z roku 2006. Na tomto místě je však nutné zdůraznit, že se "pravicová" Unie svobody ve sledovaném časovém úseku účastní vlády s ČSSD a KDU-ČSL.

Výrok předsedy Senátu na základě uvedených fakt označujeme za závádějící, neboť není pravdou, že by Senát ve složení s dominancí pravicových subjektů přijímal Klausem navrhované kandidáty na ústavní soudce.