Přehled ověřených výroků

Výrok byl publikován 10. 2. 2014 na facebookovém profilu Tomia Okamury.

Švýcaři si skutečně odhlasovali, byť těsně, kvóty pro imigranty. Druhou část výroku o tom, že „bohaté Švýcarsko již nápor imigrantů nezvládá" z důvodů její subjektivnosti nehodnotíme. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V neděli 9. 2. proběhlo ve Švýcarsku referendum, ve kterém občané rozhodovali o zavedení kvót pro počty přistěhovalců do země. Referendum,vyvolala Švýcarská lidová strana a zavazuje švýcarskou vládu do tří let přijmout imigrační kvóty pro všechny cizince, včetně občanů ze států EU. Přijetí tohoto imigračního omezení si vyžádá i změnu Švýcarské ústavy. Konkrétní kvóty ještě nebyly stanoveny, o těch později rozhodne vláda.

Referendum bylo přijato těsnou většinou 50,3 % hlasů a pomyslně tak rozdělilo zemi na dvě části. Na základě dřívějších referend s podobnou tematikou se ukázalo, že východ země, obývaný především německy mluvícími obyvately, se vyslovuje společně s italsky mluvícími obyvately pro kvóty, zatímco západ země, kde žijí převážně francouzsky mluvící obyvatelé, je znám svým kladným vztahem k EU a vyslovuje se ke kvótám spíše negativně.

Švýcarská spolková rada interpretuje výsledek tohoto referenda, jako odraz neklidu v zemi, který souvisí s nárůstem počtu cizinců, a to zejména v posledních letech.

Toto referendum může znamenat pro Švýcarsko do budoucna i velké problémy. Přestože není členem Evropské unie, tak ale patří do Schenghenského prostoru. Pokud země na základě referenda skutečně stanoví kvóty, které se budou týkat i obyvatel Evropské unie, tak tím dojde k porušení pravidel Schenghenského prostoru. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se již nechal slyšet, že hrozí, že EU vypoví se Švýcarskem některé smlouvy. Například dohody, které švýcarským společnostem umožňují přístup k evropskému jednotnému trhu. Není totiž možné, aby Švýcarsko využívalo výhody vycházející ze spolupráce s Evropskou unií, ale na druhou stranu neakceptovalo podmínky ze strany EU.

Obavy též panují ve švýcarském bankovním sektoru, který považuje EU za nejdůležitější zahraniční trh. Problémy mohou postihnout i některé firmy, které jako levnou pracovní sílu využívají právě přistěhovalce.

Co se týče druhé části výroku, jak jsme avizovali výše, pro její subjektivnost ji nehodnotíme. Nevíme totiž, v jakém smyslu T. Okamura „nezvládání" myslel. Zda hovořil o sociálním systému, či např. nalády ve společnosti. Faktem ale také je, že do země se údajně každý rok stěhuje kolem 80 tisíc lidí. V oblasti sociální politiky se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by švýcarský sociální systém nějakým způsobem významně kolaboval. Mezi dílčí problémy pak může patřit vyšší kriminalita u některých skupin přistěhovalců, např. z některých afrických zemí. Negativně může být ale také vnímána kvalifikovaná pracovní síla stěhující se či dojíždějící za prací ze zemí EU.

Ukrajina v minulosti odebírala od Ruska zemní plyn se slevou, jež výrazně snižovala náklady domácností. Z důvodu nesplácení závazků však Rusko tuto slevu nadále nebude poskytovat a bez státní pomoci se tak nejen domácnosti mohou dostat do finančních problémů.

Mezinárodní měnový fond (MMF) dlouhodobě apeluje na to, aby na svém domácím trhu Ukrajina zvýšila ceny plynu domácnostem i firmám na úroveň světové ceny. Toto opatření MMF bere jako podmínku pro finanční pomoc s ukrajinskými dluhy. Zvýšení cen by však znamenalo citelnou ztrátu politických bodů pro ukrajinskou vládu, takže se žádná z minulých vlád k tomuto kroku neodhodlala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dle dat z Ministerstva financí byl veřejný dluh před sedmi lety, tedy v roce 2006/2007, okolo 25 % HDP.

Na základě dat z Eurostatu byl veřejný dluh ČR na konci 2. poloviny roku 2013 46,5 % HDP, nikoliv tedy 48 %, údaj však považujeme v toleranci k údaji “kolem 48%”.

Pravdou je, že bychom neměli překročit hranici 60 %, neboť by to znamenalo neplnění Maastrichtských kritérií, která musí členský stát splňovat před přijetím eura.

Miloš Zeman sice necituje prohlášení Václava Klause o vzdělání Jindřicha Forejta zcela přesně, nicméně toto prohlášení je interpretováno korektně. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Klaus pro ČTK (dostupné z webu Deník.cz) uvedl: „Nevím přesně, kolik má škol, a které má doma, v cizině, které dokončil, nedokončil, to nevím. Myslím, že to byl nejlepší protokolista, jakého za sto let tato země měla. A kdyby náhodou každý desátý z našich vysokoškoláků byl tak vzdělaný jako pan Forejt, tak by to bylo bezvadné ".

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože referendem by se nedaly zrušit či změnit již podepsané smlouvy mezi státem a církvemi.

Finanční části restitucí pro církve byly podepsány 22. 2. 2013, kde se stát zavázal, že vyplatí církvím po dobu 3 let částku 59 miliard korun.

Podpisem se smlouva stala legitimní a účinnou. V českém právu platí zákaz retroaktivity, tudíž i změnou zákona vyvolaného referendem se tato smlouva mezi církvemi a českým státem nemůže změnit.

Výrok je hodnocen jako pravdivý a to na základě srovnání návrhů služebních zákonů.

V rámci výroku hodnotíme fakt, zda skutečně na rozdíl od původního (platného) zákona o státní službě v návrhu Nečasovy vlády absentuje pozice generálního ředitele státní služby.

V původním návrhu zákona, který předložila Zemanova vláda - byla jasně definovaná funkce (.doc, str.7) generálního ředitele.

Návrh služebního zákona předložený Nečasovým kabinetem neoperuje (.doc, str.3, hlava II. § 5 ) s pojmem generální ředitel státní služby, ale s pozicí "vedoucího úřadu státní správy".

Fakticky má tedy Pecina pravdu, neboť generální ředitel jako takový skutečně v návrhu Nečasovy vlády není. Pokud srovnáme generálního ředitele s vedoucím úřadu státní správy, mají každý jiné kompetence, resp. jsou jinak vymezeny. V případě "návrhu Nečas" je vymezení pravomocí oproti původnímu návrhu relativně vágní. Výrok tedy hodnotíme na základě tohoto porovnání jako pravdivý.

V české Poslanecké sněmovně skutečně může navrhnout pozměňovací zákon kterýkoliv poslanec přímo Poslanecké sněmovně. Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jsme nenalezli jinou zemi se stejnou praxí. Naopak uvádíme případy států převzaté ze studie Parlamentního institutu (.pdf, str. 4–7, 10), kde je tato možnost omezena.

V mnoha zemích má právo podat pozměňovací návrh pouze více poslanců. V Estonsku se sněmovna zabývá pouze pozměňovacími návrhy, které byly předloženy přinejmenším 2 poslanci, v Belgii 5, v Litvě 10, na Slovensku 15 poslanci a v Německu 5 % členů Bundestagu. I maďarští, polští a rakouští poslanci musí předem pro své pozměňovací návrhy získat širší podporu.

Více zemí také projednává pozměňovací návrhy (alespoň v některých případech) ve výborech. Tak tomu je i v Belgii, Francii, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Španělsku a Itálii.

Ministr Žák ve svém výroku přímo navazuje na předsedu Pirátů. Rozporuje tedy fakt, že vláda měla přiklepnout Microsoftu smlouvu tzv. na věčné časy.

Zmínku o časovém vymezení této nové smlouvy zmiňuje Český rozhlas, který uvádí: ” Vláda v demisi prodlouží smlouvu na počítačové softwary se společností Microsoft. Kritici upozorňují na dlouhodobost nových smluv a množství peněz, o kterých v zakázce rozhoduje vláda bez politického mandátu těsně před koncem svéhopůsobení ve Strakově akademii. Centrální rámcová smlouva na software pro státní správu by se měla podepsat do konce roku. Je prodloužením strategické smlouvy státu s firmou Microsoft z roku 2008. Ta vyprší na konci listopadu a ministerstvo vnitra ji chce prodloužit na další čtyři roky. ”

Toto potvrzuje i vyjádření ministerstva vnitra:" Nová rámcová smlouva byla prodloužena na čtyři roky. Stát si však zatím nic neobjednal ani se k ničemu nezavázal, smlouva nebrání úřadům ve využívání jiných licencí. Nová smlouva o strategické spolupráci pouze dává státním úřadům garantovanou možnost pořizovat licence na produkty společnosti Microsoft s nejnižší možnou cenou, kterou lze v Česku získat. "

Zmíněný výrok Bohuslava Sobotky zazněl z pozice ministra financí v rozhovoru pro MF DNES z 17. května 2003 a zněl přesně: “ Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí. Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné, a tlačili zemi do větších schodků jen proto, abychom prosadili naše politické sliby“ (MF DNES, 17.5.2003, Sobotka: Naše sliby nebyly reálné).

Oproti tomu je často připomínáno tvrzení jeho tehdejšího stranického šéfa a současného poradce Vladimíra Špidly z předcházející volební kampaně, kdy tvrdil, že “z droje jsou ”. Tento výrok zazněl například v rozhovoru pro časopis Týden z 3. června 2002.

“ Týden: Vláda před volbami objíždí republiku a v regionech slibuje stamiliardy. Deset miliard pro obchvat Prahy, třicet miliard v Brně na přesun nádraží atd. Kde na to příští vláda vezme?

V. Špidla: Všechny naše sliby jsou zcela seriózní. Žádný není nekrytý. Buď jsou k dispozici předpokládatelné zdroje, nebo je znám proces, jak zdroje získat. Přečtěte si vládní usnesení o Praze a zjistíte, že tam není uvedena žádná částka. Bylo pouze stanoveno, že fond dopravní infrastruktury se na tom bude podílet. Z předpokládaných privatizací se do fondu vloží několik desítek miliard. Čili vláda schvaluje, že okruh Praha je součástí celé dopravní infrastruktury státu a budou do něj zapojeny prostředky z centrálního rozpočtu. Ty zdroje jsou.“

(Týden, 3.6.2002, Špidla: Běžec po levé noze)

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Sice existoval příklad politika, který bral plat, i když nastoupil vězeňský trest, jednalo se však pouze o jediného politika, navíc novelou zákona možnost pobírání platu v takové situaci již byla zrušena.

Konkrétně se jedná o případ bývalého poslance ODS Romana Pekárka, jenž byl pravomocně odsouzen na 5 let za korupci. Ve vězení pak Pekárek ještě pobíral 56 tisíc Kč měsíčně jako základní plat plus poslanecké náhrady, které mohou činit až 40 tisíc měsíčně.

Dalším příkladem mohl předseda Okamura myslet také kauzu Davida Ratha. Ten byl držen rok a půl ve vazbě, kde pobíral také mimo jiné poslanecký plat. Rozdíl oproti případu Romana Pekárka je, že ve vazbě se stále dodržuje princip presumpce neviny. Pokud tedy není politik pravomocně odsouzen, plat pobírat může.