Přehled ověřených výroků

Vzhledem k programům ANO i ČSSD a jednání mezi nimi hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak hnutí ANO, tak i ČSSD měla ve svých volebních programech návrat k plné valorizaci důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd.

Pro období 2013 až 2015 bylo schváleno opatření, podle kterého se valorizace omezila pouze na jednu třetinu přírůstku v indexu spotřebitelských cen.

Již před volbami byly náklady na plnou valorizaci odhadovány na 8 miliard korun. Tuto částku potvrdil při vládních vyjednávání i místopředseda ČSSD Chovanec.

K žádné explicitní dohodě o zvýšení valorizace zatím nedošlo, přesto však místopředseda Chovanec poukazuje vzhledem k předvolebním programům stran, že cíl valorizace je pro obě strany společný. Se shodou na zvýšení valorizace důchodů počítá právě předseda ČSSD Sobotka, ovšem rozkoly panují v otázce financování tohoto zvýšení:

"Zmrazení daní mi nedává moc smysl, když není jasné, z jakých zdrojů pokryjeme budoucí výdaje státního rozpočtu, ať už jde o stabilizaci zdravotnictví, či valorizaci penzí.“

Ve stejném pořadu pak Babiš potvrdil úmysl svého hnutí valorizace penzí dosáhnout také, kdy konkrétně řekl: "No, my hlavně potřebujeme peníze na důchody, abychom skutečně důchodcům jako valorizovali ty důchody."

Na základě dostupných mediálních výstupů hodnotíme výrok jako pravdivý. Jedním z témat tiskové konference (záznam tiskové konference je dostupný v archivu ČT, na dané téma prezident Zeman hovoří v čase 47:00), na níž prezident republiky vystoupil 10. ledna 2014, byla i překážka pro jmenování navrhované koaliční vlády v podobě platného znění lustračního zákona (451/1991 sb.).

Ačkoliv v rámci lustračního zákona není požadavek předložení lustračního osvědčení kandidátem na ministra explicitně zmíněn, ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Českou pozici představuje určitou právní konstrukci, na jejímž základě by byla tato podmínka pro jmenování ministra v souladu se současným zněním zákona.

Docent Kysela doslova uvádí: "Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem."

Náklady na olympiádu jsou skutečně kritizovány ruskými opozičními aktivisty, mezi nejvýraznější patří známý Putinův kritik Alexej Navalnyj, který spustil web mapující náklady na olympiádu a také to, kdo z ní má profitovat. Podle tohoto webu dosáhly náklady na pořádání olympijských her v Soči již 45,8 miliard dolarů, zatímco Vladimir Putin uvádí 6 a půl miliardy, jednu sedminu této částky. Při porovnání jednotlivých nákladů s cenami v zahraničí pak hovoří až o dvojnásobném předražení.

Česká televize pak cituje dalšího Putinova oponenta Borise Němcova, podle kterého se zpronevěřilo až 60 % těchto výdajů.

Korupci kritizoval i člen mezinárodního olympijského výboru Gian Franco Kasper, podle kterého byla rozkradena asi třetina výdajů.

O problémech novinářů pak informovala České televize s odkazem na reportáže mezinárodních organizací Human Rights Watch a CPJ (Komise na ochranu novinářů). HRW také již dříve popsala případy novinářů a aktivistů, kteří se v posledních letech dostali do problémů kvůli kritice přípravy olympiády, kdy poukazovali na korupci či enviromentální aspekty výstavby sportovišť.

Služební zákon neboli zákon č. 218/2002 Sb., (pdf.) o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech byl vyhlášen ve Sbírce zákonů již 28. května 2002. Dle prohlášení Úřadu vlády ČR má nabýt úplné účinnosti skutečně až 1. ledna 2015.

V programovém prohlášení Vlády ČR z 4. srpna 2010 (pdf.) se vláda zavazuje mimo jiné, že: „Vláda bude usilovat o odpolitizování veřejné správy zaváděním moderních principů řízení orgánů veřejné moci a metod řízení kvality. Vláda předloží návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy.“

V červnu 2013 vláda schválila návrh zákona o státních úřednících, který by měl vézt mimo jiné k odpolitizování úřední správy a vznik pozice státního tajemníka.

Poslanecká sněmovna však tento návrh nemohla schválit v důsledku jejího rozpuštění v srpnu 2013.

S ohledem na tyto informace shledáváme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

Na základě znění zákona o výkonu vazby a vyjádření Vězeňské služby ČR hodnotíme výrok jako zavádějící.

V zákoně (§ 17) o výkonu vazby se hovoří o používání televizních nebo radiopřijímačů takto:

"Vlastní přenosný radiopřijímač a televizor, pokud jsou napájeny z vlastního zdroje, pro který je v přijímači prostor a je jeho součástí, se obviněnému umožní používat po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. Provedení kontroly zajistí na náklady obviněného správa věznice. Pokud jsou pro to ve věznici podmínky, může ředitel věznice povolit připojení radiopřijímačů a televizorů na elektrickou síť."

V zákoně tedy není explicitně uvedeno, že televizi nebo rádio si mohou vězni zapojit do elektrické sítě za peníze, ale je to ponecháno na rozhodnutí konkrétního ředitele.

Pravomoc ředitele potvrzuje i vyjádření Vězeňské služby:
„Ve věznicích se umožňuje používat vlastní radiopřijímač napájený z vlastního zdroje po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec vězeňské služby.Jedná-li se o elektrospotřebiče s příkonem vyšším než 100 W, ředitel věznice uzavře s odsouzeným písemnou dohodu o úhradě paušální náhrady za spotřebu elektřiny."

Je tedy možné mít televizi za poplatek, avšak teoreticky i zadarmo. Záleží na rozhodnutí ředitele a na tom, zda má televize větší příkon než 100 W.

Zastupitelský úřad v Lucemburku by se měl skutečně nově opět otevřít nyní v únoru 2014. Velvyslanectví České republiky v Lucemburku fungovalo již dříve do 31. prosince 2012 a jako velvyslanec zde působil Ing. Vít Korselt. V období neexistence českého velvyslanectví v Lucemburku byl akreditován pro výkon záležitostí spojených s Lucemburskem český velvyslanec v Bruselu.

Tato tvrzení uvedl Vít Bárta ve svém prohlášení ze dne 4. 10. 2013, jímž reagoval na obdržení anticeny od projektu Rekonstrukce státu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož všechna tvrzení v něm obsažená byla na základě veřejně dostupných informací ověřena jako pravdivá.

Věci veřejné, konkrétně jejich tehdejší předseda a ministr vnitra Radek John, skutečně vyměnily policejního prezidenta. Tím se stal Petr Lessy. Prezentace činnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality za roky 2010 (.ppt), 2011 (.ppt) a 2012 (.ppt) dokládají, že počet obvinění za trestné činy, které jsou v gesci tohoto útvaru vyšetřujícího nejzávažnější formy korupce a hospodářské a finanční kriminality, skutečně vzrostl.

Počet osob stíhaných za korupční trestné činy:

2008

58

20096220109420111592012122

Návrh Věcí veřejných předložený Poslanecké sněmovně navrhoval uzákonění povinnosti uvést zpětně vývoj majetku od roku 1990 v tom případě, že si osoba pořizuje nemovitost dražší než 20 milionů anebo jinou věc za více než 5 milionů.

Poslankyně Věcí veřejných Kristýna Kočí a Karolína Peake opravdu předložily noveluzákona o veřejných zakázkách.

Poslankyně za Věci veřejné Kateřina Klasnová byla jednou z předkladatelů návrhu na změnu Ústavy České republiky, kterým se zrušila doživotní imunita členů Parlamentu. Klasnová také jménem předkladatelů vystupovala ve Sněmovně. Návrh však předkládali i zástupci dalších poslaneckých klubů. Návrh prošel Sněmovnou a poté i Senátem a 1. 6. 2013 nabyl účinnosti. Ve Sněmovně pro něj hlasovalo 10 poslanců Věcí Veřejných, jeden byl omluven. Výrok, že Věci Veřejné zrušily doživotní imunitu, lze považovat za poněkud chvástavý, protože pro návrh hlasovalo dalších 138 poslanců jiných stran, v jádru však není nepravdivý.

Skupina poslanců Věcí veřejných předložila v únoru 2013 návrh novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Výrok Davida Ratha hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv se nám nepodařilo dohledat nezávislý zdroj a vždy se jedná o výroky samotného Davida Ratha.

Pokud by skutečně pracovat chtěl, pravděpodobně by mu to nebylo umožněno, protože jako osoba vazebně stíhána kvůli ovlivňování svědků, nemůže přijít do kontaktu téměř s nikým. Z čehož vyplývá, že by ani nesměl pracovat ve společnosti jiných vězňů.

Více informací k přijímání návštěv vazebně stíhaných s kterým souvisí i jejich možnost pracovat dostupné na stránkách Vězeňské služby České republiky.

Dle čl. 63 odst. 1 Ústavy ČR prezident republiky: "a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (v kontextu Ústavy můžeme dále ve vtahu k zahraniční politice doplnit i písm. d) přijímá vedoucí zastupitelských misí."

Při určení hlavních aktérů zahraniční politiky České republiky je nutné "zabrousit" do relevantní literatury věnující se mezinárodním vztahům a námi sledovanému tématu.

Např. sborník autorů – Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav – říká dle analýzy legislativního rámce, že klíčovými aktéry české zahr. politiky jsou prezident (má specifické pravomoci) a vláda (tedy premiér a ministr zahraniční, vláda je vrcholným orgánem výkonné moci).

Vláda je za zahraniční politiku odpovědná jako celek. Ideálním uspořádáním je pak vytvoření jednotné koncepce zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou, přičemž při jejím vytváření by měl převážit postoj vlády. Z Ústavy to ale přímo nevyplývá (kap. 2 sledované publikace).

I přes výše nastíněnou "dualitu" však můžeme s ohledem na praxi (např. účasti na jednání Evropské rady, či Rady EU atd.) souhlasit s tím, že českou zahraniční politiku zásadně definují tři zmínění aktéři – prezident, premiér a ministr zahraničí (poslední dva jako představitelé vlády, která rozhoduje jako kolektivní orgán).

Celkově je výrok s ohledem na výše uvedené označen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se shoduje v základních rysech předcházení i pojetí vazby s některými opatřeními Německa a Norska.

Ačkoliv totiž není možné vinou odlišných metodik srovnat státy podle míry recidivy, dá se dovozovat, že Rath mohl vycházet právě i z německého nebo norského příkladu. Na Německo se totiž Rath v pořadu opakovaně odvolává. Článek Daily Mail se zase odkazuje na výzkum, podle něhož je průměrná evropská míra recidivy 70–75 %, zatímco v Norsku dosahuje jen 20 %. Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.

V Německu existuje jako alternativa k vazebnímu stíhání například nařízení, že obžalovaný musí zůstat na určitém místě v určitém čase (.pdf, str. 11). Tím se Rathova novela mohla inspirovat při zavedení nové alternativy k vazbě v podobě nařízeného pobytu (.pdf, str. 16).

Pokud je vazba nařízena, věnují v Norsku pozornost na více lidského kontaktu a více aktivit pro vazebně stíhané. Stejným směrem jde nepochybně i novela Davida Ratha (str. 1–13). Toto zaměření se zároveň dá označit za základní podstatu celé novely.