Václav Moravec
V Soči je od čtvrtka prezident Miloš Zeman. Setkal se s čínským prezidentem a dostal pozvání do Pekingu.
Oficiální tisková zpráva Pražského hradu potvrzuje informaci, že Miloš Zeman pobývá v Soči od čtvrtku 6. února. Stejný zdroj také potvrzuje informaci o pozvání do čínského Pekingu a setkání s čínským prezidentem.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Tomio Okamura
A my si myslíme, že odvolatelnost politiků, že by lidé měli mít možnost rozhodnout o tom, že v referendu chtějí odvolat politiky, pakliže zklamou. Podívejte se na to, my tady máme celou řadu příkladů, kdy politici skončili ve vězení a brali své platy.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Sice existoval příklad politika, který bral plat, i když nastoupil vězeňský trest, jednalo se však pouze o jediného politika, navíc novelou zákona možnost pobírání platu v takové situaci již byla zrušena.
Konkrétně se jedná o případ bývalého poslance ODS Romana Pekárka, jenž byl pravomocně odsouzen na 5 let za korupci. Ve vězení pak Pekárek ještě pobíral 56 tisíc Kč měsíčně jako základní plat plus poslanecké náhrady, které mohou činit až 40 tisíc měsíčně.
Dalším příkladem mohl předseda Okamura myslet také kauzu Davida Ratha. Ten byl držen rok a půl ve vazbě, kde pobíral také mimo jiné poslanecký plat. Rozdíl oproti případu Romana Pekárka je, že ve vazbě se stále dodržuje princip presumpce neviny. Pokud tedy není politik pravomocně odsouzen, plat pobírat může.
My máme v programu, že chceme snížit spotřební daň z nafty.
Výrok můžeme zhodnotit jako pravdivý. Ve volebním programu strany Úsvit za přímou demokracii předsedy Tomia Okamury se opravdu můžeme dočíst (bod 4): "Budeme prosazovat snižování DPH a spotřební daně u pohonných hmot.".
Martin Komárek
Mnichovská smlouva je takzvaná nulitní, pokud vím dobře, to znamená, je to takovej diplomatickej výraz, že ona sice existovala, ale nemá žádnou účinnost, když se bavíme o tý platnosti a účinnosti.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože samotná mnichovská dohoda otázku platnosti či účinnosti neřeší a odborníci na mezinárodní právo se v otázce její platnosti neshodují dodnes.
Za nulitní však byla mnichovská dohoda jednoznačně označena ve Vyhlášce ministra zahraničních věcí z roku 1974 o Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa. Z právního hlediska to označuje naprostou neplatnost smlouvy od samotného počátku (například v důsledku nedostatečných kompetencí či neexistenci vůle).
Již za války pak zpochybnili Britové závaznost dohody pro Velkou Británii, její závaznost podle nich zanikla jejím závažným porušením Hitlerem, když v březnu 1939 převzal vládu nad zbylým územím Československa.
K pochybnostem o neplatnosti smlouvy vedou i další důvody, především to, že byla tehdejšímu Československu „vnucena pod hrozbou síly“.
Miloš Zeman
Mám tím na mysli rozdíly obsahové. A abych vás dlouho nezdržoval, dovolte mi, abych uvedl jeden jediný příklad. V koaliční smlouvě se dokonce na dvou místech hovoří o tom, že má být snížena daň z přidané hodnoty na léky, knihy a případně další komodity. V programovém prohlášení jsem se dočetl pouze o snížení daně z přidané hodnoty na léky.
V koaliční smlouvě se v bodě 2.4 dočteme o snížení sazby DPH jak na léky, tak na knihy, v bodě 2.5 pak o obecné vůli snížit sníženou sazbu DPH a v bodě 8.1 o snížení DPH na knihy.
V programovém prohlášení vlády se skutečně dočteme na straně 7 v bodu 3.3 pouze o snížení DPH na léky, jak tvrdí Miloš Zeman.
Koaliční smlouva:
Programové prohlášení vlády:
Bohuslav Sobotka
Pan prezident vychází z určité interpretace lustračního zákona, platí, že bylo zvyklostí v těch minulých letech, že se u kandidátů do vlády předkládalo lustrační osvědčení, čili byl to jakýsi zajetý zvyk, který tady fungoval.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý. Předkládání lustračního osvědčení bylo opravdu až dosud u kandidátů na pozice ministrů zvykem, přičemž se však interpretace lustračního zákona skutečně liší.
Podle ihned.cz bylo negativní lustrační osvědčení vyžadováno od všech ministrů předchozích vlád. K lustracím se vyjádřil i bývalý prezident Václav Klaus, který potvrdil, že dokládání lustračního osvědčení bylo vždy považováno za samozřejmost.
Tzv. lustrační zákon - zákon č. 451/1991 Sb. stanovuje předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České republiky. Podmínkou pro výkon funkcí uvedených v tomto zákoně (tedy i v orgánech státní správy) je, že občan nesměl být v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 mj. příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, tajemníkem orgánu Komunistické strany Československa nebo příslušníkem Lidových milicí.
Názory odborníků na lustrační zákon se liší. Proděkan olomoucké právnické fakulty Filip Dienstbier uvedl, že u vlády lustrace výslovně stanovena není. Na druhou stranu, děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch řekl, že ministři, jako vedoucí jednotlivých ministerstev, jsou představitelé řídících funkcí ve státních orgánech a těchto se zákon týká. Stejné stanovisko jako Gerloch zastává i ústavní právník Jan Kysela, který prohlásil, že požadavek prezidenta je v tomto případě zcela logický, neboť má oporu v zákoně a navíc odpovídá dosavadní praxi. Podle Kysely však ze zákona existuje určitá výjimka: když se politik stane vicepremiérem nebo ministrem bez portfeje, pod kterého nespadají správní úřady, negativní lustrační osvědčení prezidentovi předkládat nemusí.
Jiří Dienstbier
A to byla i má hlavní výtka směrem k tomu zamítnutému návrhu hnutí Úsvit, že ten šel tak daleko, že by tady podle mě doopravdy zásadním způsobem byla ohrožena demokracie a ústavní systém. Protože ten návrh umožňoval hlasovat o změnách ústavy.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ministr pro lidská práva skutečně kritizoval návrh Úsvitu především z pozice, kterou sám popisuje, a je také pravdou, že tento návrh zákona počítal s možností konat referendum i o otázkách změny Ústavy ČR.
V rámci výroku nehodnotíme názor Jiřího Dienstbiera, zda je popisovaná legislativa zásadním ohrožením demokracie a ústavního systému, soustředíme se pouze na fakta – tedy jeho údajnou kritiku a možnost měnit Ústavu ČR dle návrhu referenda z dílny Úsvitu.
Ministr Dienstbier mluví o zákonu o obecném referendu z dílny hnutí Úsvit. Tuto předlohu (.pdf – kompletní znění návrhu) představil v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk 114 zástupce předkladatelů Tomio Okamura, v 1. čtení (25. března 2014) však sněmovna tento návrh zamítla a zákon tedy spadl pod stůl. Samotný návrh v článku 1 (bod 1b) doslova uvádí " V celostátním referendu lid České republiky rozhoduje o návrhu zákona, včetně ústavního ".
V rozpravě vystoupil také Jiří Dienstbier a podrobil návrh tvrdé kritice. Je pravdou, že jeho výtky směřovaly také směrem k ohrožení demokracie a ústavního systému. Doslova Dienstbier uvedl: " Tento návrh ústavního zákona je zásadním ohrožením ústavnosti a troufám si říct, že demokracie v České republice, protože klidně v případě, že by byl schválen, je možno okamžitě vyvolat hlasování například o zrušení Poslanecké sněmovny. O zrušení vlády jako ústavní instituce. Tento návrh zákona umožňuje přenést zákonodárnou anebo exekutivní pravomoc na kterýkoliv jiný orgán. Jediný limit je to tzv. ústavní jádro, které je nezrušitelné. Otázka, co to je, to může být velmi volný výklad. To znamená, že stejně jako některé jiné návrhy, které jsou předkládány panem Okamurou a spol., tak tady se jedná o zásadní ohrožení demokratického právního státu v České republice".
(pokr. předchozícho výroku) A my jsme ten text prakticky nezměnili a ten stejný text jsme teď předložili jako poslaneckou novelu.
Skupina poslanců ČSSD předložila v prosinci novelu zákona č. 218/2002, tzv. služebního zákona. Jednalo se o stejný návrh, jaký poslanci předložili již v minulém funkčním období a který kvůli rozpuštění sněmovny a předčasným volbám již nestihl být projednán.
Zdeněk Žák
My všechny věci, které můžou počkat, jsme panu novému ministrovi nechali, například personální obsazení výběrových komisí, nechali jsme mu všecky možnosti, kdy může cokoliv z těch kroků, co jsme dělali, zastavit.
Je pravdou, že Sobotkova vláda se vší pravděpodobností personální obsazení (nejen) výběrových komisí prověří, nepodařilo se nám ale zjistit, zda veškeré provedené kroky bude skutečně možné zvrátit.
Podle Českého rozhlasu designovaný premiér Sobotka skutečně prohlásil, že počítá s tím, že "jednotliví ministři si udělají určité prověrky na svých resortech tak, aby si zmapovali potenciální kostlivce ve skříni,"s odkazem na to, jestli personální změny nebyly vedeny spíše klientelismem než odborností. Nastávající předseda vlády chce vedle toho zřídit personální výbor, který by posuzoval kvalifikaci nominantů do státních podniků.
K personálnímu obsazení výběrových komisí přinesla ČTK prostřednictvím periodika Deník například následující:"Nová koalice chce, aby ministerstva měla stálé odborné náměstky. Odpovídali by ministrovi a vládě za odbornou část práce ministerstva. Vzejít mají z výběrového řízení, přičemž ve výběrové komisi by byli státní tajemník, zástupce generálního ředitelství státní správy, ministr a jím pověřený zástupce. Vliv politiků na personální změny by tak byl podstatně omezen".
Podle informací ČTK, které přinesly například České noviny, se Sobotka vyjádřil například konkrétně ke spornému odvolání ředitelky kontroly kvality staveb Miloslavy Pošvářové, kterou odvolal Žákem dosazený ředitel ŘSD Pavel Kočica. Podle Sobotky ŘSD potřebuje "celkovou transformaci". "Někomu šlápla na kuří oko," dodal ke kauze s tím, že to ale podle něj muset prošetřit až nový ministr dopravy.
To, zda ovšem nejsou některé změny nevratné, se nám potvrdit či vyvrátit nepodařilo.
Miloslav Ransdorf
Já nevím, jestli to občané vědí, ale tady je snaha (v rámci společné zemědělské politiky, pozn.) v zájmu zachránění prvního pilíře přesunout z druhého pilíře 30 % prostředků.
Na základě nedostatečného množství dostupných informací o současných snahách v rámci společné zemědělské politiky hodnotíme výrok Miroslava Ransdorfa jako neověřitelný. Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejvýznamnějších forem spolupráce v rámci Evropské unie a skládá se ze dvou pilířů. První pilíř primárně zajišťuje společnou organizaci trhu a přímé platby zemědělcům, kdežto druhý zahrnuje politiku rozvoje venkova. Pomocí tzv. modulace se přesunují finanční prostředky z prvního do druhého pilíře. Bohužel se nám informace o současném zájmu zachránit I. pilíř SZP přesunutím prostředků nepodařilo najít. O dané problematice nehovoří ani nejnovější zpráva o finanční strategii SPZ v letech 2014–2020.
