Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z médií a také z veřejných údajů firmy ČEZ jako nepravdivý.

Martin Roman zastával funkci generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti ČEZ od 1. dubna 2003 do 15. září 2011. Za rok 2008 Martin Roman prostřednictvím motivačního programu firmy inkasoval 700 milionů Kč. Finance vyplácela společnost ČEZ jako odměny motivačního programu za dobré hospodaření firmy. Většinu tohoto objemu činily akcie ČEZ.

Odměny se netýkaly pouze osoby Martina Romana. Podle iDnes.cz: " Šest členů představenstva, dvanáct členů dozorčí rady a třicítka členů širšího vedení státem ovládané firmy si loni vydělali přes 2,2 miliardy korun, což je vůbec nejvíce v historii firmy." Problematickou částí výroku je ta, kde Okamura tvrdí, že zmíněnou odměnu dala Martinu Romanovi ČSSD.

Martin Roman inkasoval velkou část peněz v podobě opčních akcií, které jsou součástí motivačního programu, který schválila valná hromada v květnu 2008 (výroční zpráva ČEZ 2008 - pdf. str. 235). Ta se konala 21. května 2008 (tamtéž - str. 97). Zápis z tohoto jednání je také dohledatelný na webu ČEZu (.pdf). Není tedy pravdou, že by "800 milionů dala Romanovi ČSSD". Možnost astronomických odměn pro vysoký management firmy schválila valná hromada, tedy akcionáři. V roce 2008, jak uvádí výše přiložená výroční zpráva, vlastnila Česká republika cca 70 % podílu na hlasovacích právech - str. 94 (.pdf) - struktura akcionářů.

"Prvním z nich byla Česká republika (myšlen je akcionář ČEZu - pozn. Demagog.cz) zastoupená Ministerstvem financí České republiky a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Podíl České republiky se v průběhu roku 2008 snížil na 63,39 % z důvodu prodeje některých akcií ČEZ, a. s., z majetku státu. Podíl České republiky na hlasovacích právech naopak vzrostl na 70,43 %, vzhledem k tomu, že počet vlastních akcií ČEZ, a. s., se zvýšil více, než se snížil počet akcií v držení České republiky."

V této době již ČSSD neměla své vedení v obou těchto zmíněných ministerstvech. Na financích byl ministrem Miroslav Kalousek a ministerstvu práce a sociálních věcí šéfoval Petr Nečas. Nelze tedy tvrdit, že zmíněné odměny Romanovi dala ČSSD, z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok Bohuslava Sobotky jsme již ověřovali v rámci jeho diskuze v OVM s tehdejším ministrem financí Kalouskem, a to jako pravdivý.

V rámci volebního období 2002-2006 (vláda ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU), byl schválen Zákon o registračních pokladnách, odkaz na projednávání v rámci Poslanecké sněmovny naleznete zde.

Dále je na webu Poslanecké sněmovny uvedeno, že schválení zákona, který pozastavil povinné používání registračních pokladen bylo realizováno v rámci volebního období 2006-2010, tedy vlády Mirka Topolánka.

Souhrn přijímání legislativy k registračním pokladnám, stejně jako i její rušení, lze dohledat na přiloženém odkaze.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Afghánistán a Mongolsko jsou MZV vytipovány jakožto prioritní země v oblasti rozvojové spolupráce, nikoliv jakožto potenciální investoři.

Čína, Rusko, Brazílie a Indie jsou pak MPO označeny také za prioritní partnery ČR, ale v oblasti exportu. Jedná se tedy o jiné oblasti spolupráce, a proto nelze říci, že by se v rámci těchto zemí koncepce MPO a MZV rozcházely, respektive, že by se jednotlivá ministerstva nedokázala shodnout, jak uvádí Bernardová v další části rozhovoru.

Pravdou je, že MPO vypracovalo Exportní strategii České republiky pro rok 2012-2020(.pdf), v rámci níž pro Českou republiku definovalo prioritní exportní krajiny do kterých spadá Čína, Rusko Indie i Brazílie, lze tedy říci, že se jedná o prioritní partnerské země v oblasti exportní strategie ČR, ale nikoliv o potenciální investory.

MZV potom v rámci koncepce zahraniční politiky České republiky(.pdf) sice opět zmínilo Mongolsko a Afghánistán (a Etiopii o které Bernardová mluví v další části rozhovoru) jakožto prioritní země, ale v oblastirozvojové spolupráce:"V návaznosti na schválenou koncepci rozvojové spolupráce se bude ČRv období 2010 – 2017 soustřeďovat především na pět prioritních zemís plánem spolupráce (tzv. programových zemí), kterými jsou Afghánistán,Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko."

Podle informací z webu Hlavu vzhůru! hodnotíme výrok jako pravdivý.

Olga Charvátová-Křížová, první československá držitelka olympijské medaile v alpském lyžování, kandiduje z 2. místa kandidátky v Královéhradeckém kraji.

V Ústeckém kraji je Robert Kysela, člen týmu mistrů světa v ledním hokeji z 1996 ve Vídni, dokonce lídrem kandidátky.

Vojtěch Filip patrně hovoří o Sjednocené komunistické straně Turecka (TBKP). Ta była v roce 1991 rozpuštěna rozhodnutím tureckého Ústavního soudu. Evropský soud pro lidská práva (ECHR) však ve svém rozhodnutí z ledna 1998 (plné znění rozhodnutí anglicky zde) shledal toto rozpuštění v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, konkrétně s článkem 11 o svobodě shromažďování a sdružování a zúčastněným stranám přiznal odškodné ve výši 120 000 francouzských franků (podle historického kurzu přibližně 700 tisíc korun). Ostatní nároky byly soudem zamítnuty, odškodnění tedy zdaleka nečinilo 3 miliony euro, jak tvrdí Vojtěch Filip.

Kvůli nadhodnocené částce odškodnění hodnotíme výrok jako zavádějící.

Zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, se skutečně zabýval Ústavní soud ČR na základě podání opozičních poslanců a senátorů. Nález byl vyhlášen na veřejném zasedání 3. června 2013. Ústavní soud svým nálezem „vyškrtl“ výraz „spravedlivé“ v § 5 zmíněného zákona, všechny další námitky zamítl.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě Průvodce Občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy.

Tento text uvádí, že: "Nadační investiční fond bylzřízen (pdf.str.72-73) v roce 1991 zákonem č. 171/1991 Sb. Vznikl za účelem podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky na návrh vlády. Vláda pro NIF vyčlenila 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace."

Průvodce dále popisuje (bod 12.3) konkrétní rozdělené objemy finančních prostředků nadacím. Jednalo se celkově o zhruba 2,5 miliardy Kč. Co se týče výběru oněch nadací, např. v 1. vlně rozdělování peněz bylo vybráno 39 z 95 přihlášených nadací, selekce tedy skutečně probíhala.

Na základě získaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zatímco Česká republika je již šesté čtvrtletí za sebou v propadu (pdf, strana 5), naši sousedí jsou na tom lépe, jak lze vidět v následující tabulce:

Hrubý domácí produkt (čtvrtletně)

Země/Období4. Q 20111. Q 20122. Q 20123. Q 20124. Q 20121. Q 2013Německo650 500.0657 700.0661 210.0664 870.0662 200.0669 920.0Polsko88 624.093 301.293 435.196 833.697 578.096 905.0Rakousko76 139.676 962.877 509.677 972.378 301.778 732.3Slovensko17 627.217 724.417 819.317 941.317 978.018 045.9

Kauza poslance Oty Chaloupky propukla na jaře roku 2012. Chaloupkův asistent Rostislav Vařejka poslance obvinil, že mu byl nucen ze svého platu odevzdávat 20 tisíc korun. V celé kauze hrály roli také tajné nahrávky z jednání obou osob. O celé záležitosti po-té několikrát jednal sněmovní mandátový a imunitní výbor ve spolupráci s policií, a začátkem června 2012 se poslanecká sněmovna usnesla na zbavení imunity a vydání Chaloupky k trestnímu stíhání. Z přítomných 154 poslanců hlasovalo 12.6. 2012 pro vydání 94 poslanců. Z řad TOP 09 hlasovalo pro vydání 22 poslanců (18 bylo nepřihlášeno a 1 se zdržel) a z řad ODS pouze 3 (25 proti, 11 nepřihlášeno a 12 se zdrželo). Většina přítomných poslanců ODS tedy byla proti. Soud nakonec poslance obvinění zprostil.

Výrok poslance Michala Babáka hodnotíme jako zavádějící.

Bohuslav Sobotka se vší pravděpodobností mluví o obstrukcích při prosazování některých vládních reforem, o nichž informovala například Česká televize nebo server idnes.cz a pamatuje si především na rozhodnutí Ústavního soudu z 2. července 2013, kdy Ústavní soud rozhodl o 14 klíčových zákonech takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformy, která byla dle poslanců ČSSD a KSČM „protlačena“ vládní koalicí. Jak informoval například zpravodajský server idnes.cz, ČSSD žádala u Ústavního soudu veškeré zrušení reforem prosazovaných na podzim 2011, neboť „při přijetí zákonů docházelo k opakovaným omezováním práva jednotlivých poslanců projednávat tyto zákony ve svobodné parlamentní rozpravě“. Celý soupis daných reforem můžete nalézt zde.

Konkrétně Ústavní soud zrušil s okamžitou platností nadstandardy ve zdravotnictví, s odloženou platností poté zrušil zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici ze 60 Kč na 100 Kč za den a pokuty za nevybírání regulačních poplatků. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu, jehož nález je k shlédnutí zde, lze tyto reformy označit jako „chybné“, ačkoliv několik soudců ÚS si vyhradilo odlišné stanovisko k rozhodnutí a napadené reformní zákony nebyly zrušeny jako celek – tedy tak, jak bylo skupinou 51 poslanců Poslanecké sněmovny původně požadováno. Pravdou ale zůstává, že poslanci koalice si musí zvýšené poplatky za pobyt v nemocnici a pokuty za nevybírání regulačních poplatků zrušit sami. Musí se také vrátit k otázce nadstandardů a nově je upravit v zákoně. O jednotlivých krocích Ústavního soudu v těchto záležitostech informovaly například servery lidovky.cz nebo aktuálně.cz.

Na základě stížnosti poslanců ČSSD také Ústavní soud nálezem ze dne 27. listopadu 2012 zrušil koalicí prosazovanou reformu týkající se tzv. veřejné služby.

S odkazem na údaje vyplývající z nálezů Ústavního soudu a na informace ze zpravodajských serverů je výrok Bohuslava Sobotky hodnocen jako pravdivý.