Přehled ověřených výroků

Paní Benešovou jsme nalezli v živnostenském rejstříku, v obchodním rejstříku však již zapsaná není (ani ze zákona být nemusí). Není tedy jasné, jak Andrej Babiš přišel na výši jmění a výsledky jejího hospodaření. Výrok proto musíme hodnotit jako neověřitelný.

Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku v § 4 odst. 1. uvádí, že se státní podnik zakládá zakládací listinou, kterou jménem státu vydává příslušné ministerstvo (řízené ministrem viz Článek 68 Ústavy ČR). V této listitě je pak uvedeno, jak jméno ředitele, tak i počet a jména členů dozorčí rady. § 12 sledovaného zákona ve vztahu k řediteli státního podniku dále uvádí, že jej jmenuje a odvolává ministr, nebo vláda v těch případech, kdy si toto právo vyhradí. Ředitel je pak statutárním orgánem podniku, který řídí činnosti podniku a rozhoduje o všech jeho záležitostech, pokud nejsou zákonem vyhrazeny do působnosti zakladatele (ministerstva). Ředitel tedy např. jmenuje a odvolává zástupce ředitele podniku či vydává organizační řád podniku (tj. má personální pravomoci). Ve vztahu k dozorčí radě je pak v § 13 uvedeno, že jednu třetinu členů dozorčí rady tvoří zaměstnanci podniku, které volí a odvolávají zaměstnanci podniku na základě výsledků voleb. Dvě třetiny členů dozorčí rady do funkce jmenuje a odvolává zakladatel (ministerstvo tj. ministr).

Na základě výše uvedeného tedy hodnotíme výrok jako pravdivý i přes to, že ne ve všech případech jmenuje ředitele státního podniku ministr, ale může tak ve vybraných situacích činit i vláda.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených v § 266 trestního řádu, kde je uvedeno následující: "(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná. "

Výrok Oldřicha Vlasáka je, na základě informací z nařízení Evropské unie o zřízení Fondu solidarity Evropské unie, dokumentu vysvětlujícího stanovení výši poskytnuté podpory a stránek Evropského parlamentu, hodnocen jako pravdivý.

V případě udělení finanční pomoci, kdy škoda nepřesáhla práh tzv. "závažné pohromy" (major disaster, tj. 0,6 % HND České republiky, tedy 871,618 mil. eur, viz také předchozí výrok) je stanovena (.doc, anglicky) nižší míra podpory ve výši 2,5 % pro část celkových škod nepřesahujících zmíněný práh. Pro část škod, které práh přesahují je určena podpora ve výši 6 % této sumy. Zmíněné dvě částky se následně sčítají.

Nařízení (.pdf) o zřízení Fondu solidarity EU stanovuje v článku č. 4 postup pro získání finanční podpory z Fondu solidarity. Komunikace probíhá především mezi členským státem a Evropskou komisí, uvolnění podpory je však skutečně vázáno souhlasem tzv. rozpočtového orgánu EU, který tvoří Rada Evropské unie a Evropský parlament. Podle prvního odstavce článku č. 5 uzavírají Komise a členský stát " dohodu k provedení rozhodnutí o poskytnutí finančníhopříspěvku. "

Poslední větu výroku Oldřicha Vlasáka nakonec potvrzuje článek č. 3, který v prvním odstavci zmiňuje: " Pomoc z fondu se poskytuje ve formě příspěvků. Pro každou zjištěnou katastrofu obdrží přijímajícístát jeden finanční příspěvek. "

ČSSD skutečně kritizovala některé změny ve firmách ovládaných státem. Předseda strany Bohuslav Sobotka vystupoval proti odvolání ředitele Národního divadla, které pokládal „za bezdůvodné a silně podivné.“ Změny ve vedení Českých Drah Sobotka považoval za signál, „že za Rusnokovou vládou existují konkrétní ekonomické zájmy a že tito lidé mohou podléhat pokušení ovládnout polostátní firmy a získat v nich vliv.“

Shodně se předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka i první místopředseda Michal Hašek stavěli proti zásadním personálním krokům, které proběhly před hlasováním o důvěře vládě. Vláda (respektive její členové) zejména obměnila členy dozorčí rady a představenstva Českých drah, jmenovala nového ředitele ČD Cargo, odvolala a následně znovu jmenovala ředitele Národního divadla, vyměnila generálního ředitele společnosti CzechInvest a přeobsadila některé pozice ve Fondu dalšího vzdělávání.

Ištvan pouze řekl, že má podezření, které se vyšetřuje.

Zeman zde odkazuje na rozhovor s Ivo Ištvanem, věnovaný kauze Jany Nagyové a tří zatčených poslanců a publikovaný v HN 12. července. Konkrétně jde o pasáž (zveřejnou také na Ihned.cz), kdy je Ištván tázán: “ Jak si vysvětlujete, že takové vyšetřování tady ještě nikdy nebylo? Co se změnilo“. Státní zástupce následně mj. říká: “ …Vím, proč k těmto věcem nemohlo docházet.”, “ mohla by to být senzace ” a “ Prověřujeme klientelistickou síť a z toho samozřejmě lze odvodit mnohé.”

Nic bližšího se však v rozhovoru od Ištvana nedovíme. Olomoucký státní zástupce podle svých slov pouze doufá, že své podezření bude moci převést do procesních úkonů (“Budu rád, pokud to budeme moci i procesně sdělit”). Není tedy pravdou, jak uvádí prezident Zeman, že Ištvan již v době rozhovoru měl “ dostatečné důkazy ” pro svá podezření. Zároveň, jelikož Ištvan nesdělil podrobnosti, nemůžeme vědět, že hovoří o “ propojení s kmotrovskými mafiemi ”, jak uvádí Zeman.

Výrok hodnotíme na základě informací z webu aktualne.cz, senat.cz i ceskatelevize.cz jako pravdivý. Strana ČSSD v druhém kole přímých voleb prezidenta podpořila úřadujícího prezidenta M. Zemana.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě statistiky Eurostatu, kde je uvedeno následující: "Dluh vládních institucí je v Maastrichtské smlouvě definován jako celkový konsolidovaný dluh sektoru vládních institucí (v nominální hodnotě ke konci roku). Sektor vládních institucí zahrnuje ústřední vládní instituce, národní vládní instituce, místní vládní instituce a fondy sociálního zabezpečení." Ve statistice Eurostatu potom můžete vidět hodnoty vládních dluhů jednotlivých zemí EU vyjádřené v % HDP. Pokud bychom měli srovnat údaje za rok 2012, nachází se Česká republika na 8. místě, seřazeno od nejnižší hodnoty (resp. její vládní dluh vyjádřený v % HDP je osmý nejnižší v rámci zemí EU). Konkrétně potom tento dluh za rok 2012 činí 45,3 % HDP. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS v průběhu jejího 13. kongresu, který probíhal ve dnech 13. - 15. prosince 2002. Funkce se nicméně dobrovolně vzdal v roce 2008. Konkrétně takto učinil ve svém projevu na 19. kongresu ODS 6. prosince, kde konstatoval: " Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to, zejména v posledním období, přítěží pro Vás, ale i pro mne. " I přes menší nepřesnost v časovém vymezení zmiňované události hodnotíme výrok jako pravdivý. Z dostupných informací skutečně vyplývá, že Václav Klaus se před necelými pěti lety na základě vlastního rozhodnutí vzdal funkce čestného předsedy ODS.

Ministerstvo vnitra eviduje dvě občanská sdružení odpovídajícího jména: " Svaz mladých komunistů " a " Svaz mladých komunistů Československa ". Vznik prvního jmenovaného předcházel o měsíc druhému občanského hnutí. Jelikož o prvním jmenovaném hnutí a jeho aktivitách nelze dohledat žádné další informace a pravděpodobně tak nevyvíjí žádnou výraznější činnost, Vojtěch Filip pravděpodobně hovoří o Svazu mladých komunistů Československa.

Svaz mladých komunistů Československa je občanským sdružením založeným v roce 2008 v reakci na rozpuštění Komunistického svazu mládeže ministerstvem vnitra. Od Komunistické strany Čech a Moravy se částečně liší ideologickou orientací, SMKČ je například na rozdíl od KSČM členem maoistické Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací, a obecně se projevuje větší radikalitou při kritice současných společenských poměrů.

KSČM se tak například distancovala od letáků SMKČ oslavujících smrt Václava Havla. V následné tiskové zprávě pak se pak předseda Komise mládeže ÚV KSČM distancoval také od některým dalších akcí SMKČ. V neposlední řadě pak v tiskové zprávě vydané nedlouho po vzniku dvou komunistických mládežnických svazů Vojtěch Filip uvádí, že " není vhodné, aby práci výše uvedených sdružení zastřešoval někdo z funkcionářů KSČM, navíc opakuji, že jsem nedal žádný souhlas k tomu, aby se mou osobou některá z organizací zaštiťovala. " Člen ÚV KSČM Ludvík Šulda v nedávném rozhovoru dodává: " Ve své každodenní činnosti a výstupech se SMKČ dlouhodobě negativně a ostře kriticky vyhrazuje vůči politice KSČM a vůči závěrům a usnesením jejich nejvyšších orgánů včetně VIII. sjezdu KSČM. Na základě rozhodnutí VV ÚV KSČM byli členové KSČM, pracující v této organizaci, vyzváni oficiálním dopisem k tomu, aby respektovali program a usnesení strany a následně bylo těmto členům doporučeno, aby ve svém politickém angažování více využili struktur krajských komisí mládeže KSČM před aktivitami v SMKČ."

Ačkoliv jsou tyto subjekty organizačně odděleny a jejich názory na některé otázky se liší, je zde patrná personální provázanost. Například předseda Svazu mladých komunistů Československa Lukáš Kollarčík kandidoval za KSČM ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, a to ve Zlínském kraji ze třetího místa.

Vztah těchto dvou subjektů tak lze označit za ambivalentní. Především z důvodu neexistence formálních či oficiálních vazeb mezi KSČM a SMKČ však hodnotíme výrok Vojtěcha Filipa jako pravdivý.