Přehled ověřených výroků

Celkové výdaje na zdravotnictví v České republice pro minulé roky jsou na základě dat z publikací (str. 79) (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a dat (tabulka Výdaje na základní složky sociálně-zdravotního systému) uveřejněných Výzkumným ústavem ekonomických a sociálních věcí následující:

Částka dle ÚZIS (.pdf)

(v mil. Kč)

Částka dle VÚPSV

(v mil. Kč)

% z HDP2012292 737*295 649*7,64*2011287 768 289 1807,532010289 035284 1417,622009292 708291 6467,792008264 520264 520 6,872007241 935241 9356,612006226 810226 8106,77

* předběžné údaje

Z tabulky je patrné, že od roku 2010 se celkové výdaje na zdravotnictví snížily, dle předběžných údajů vypracovaných statistickými úřady šlo ale za rok 2012 do zdravotnictví o několik miliard korun více než v letech 2010 a 2011. O celkovém stavu České republiky v této oblasti informuje publikace OECD Health at a Glance: Europe 2012 (.pdf) - v mezinárodním měřítku jsou výdaje na zdravotnictví v Česku osmé nejnižší (7,5 % k HDP) z členských zemí Evropské unie. Nižší výdaje na zdravotnictví než Česká republika má jedině Kypr, Bulharsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Rumunsko (informace na straně 122).

Martin Pecina má pravdu v tom, že výdaje na zdravotnictví od roku 2010 klesly, nicméně před tímto rokem byly výdaje ještě nižší, než jsou dnes. Výrokem je naznačeno, že málo finančních prostředků ve zdravotnictví je výsledkem posledních 3 let, reálně se však jedná o dlouhodobý fenomén, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok označujeme jako pravdivý, a to s ohledem na nedostatek jasných aktuálních a reprezentativních postojů zmíněných aktérů (především prezidenta a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) ve vztahu ke "Klausově výjimce", které tvrzení o "nepřehlednosti situace na české politické scéně" do jisté míry potvrzují.

Předně je třeba uvést, že to, zda rozhodování EP probíhalo pod vlivem zmíněné situace, nelze fakticky ověřit, neboť není možné sledovat záměry každého jednoho člena Evropského parlamentu, soustředíme se tedy na analýzu postoje jednotlivých institucí v rámci ČR k této věci.

Současný prezident Miloš Zeman se k otázce podpory či odmítnutí "výjimky" veřejně zatím jasně nevyjádřil. Server EurActiv.cz však např. zmiňuje, že podle poslance Andrewa Duffa (ALDE), který byl zpravodajem europarlamentem schválené a ve výroku diskutované zprávy, která doporučila Evropské radě, aby ostatní členské státy proces ratifikace Klausovy výjimky nezahájily do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice, tvrdí, že se od českého prezidenta dá čekat zamítavý postoj.

"Nejaktuálnější" pozice vlády (prostřednictvím premiéra Petra Nečase - ODS) je výjimku podporovat. Skepsi nad tímto ve vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v minulosti vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus.

Jasný postoj ve sledované otázce deklaroval Senát ČR, který v říjnu 2011 odhlasoval návrh senátorů ČSSD na usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se k otázce zatím nevyjádřila.

Ve vztahu k oběma komorám parlamentu je však zásadní pozice opoziční ČSSD bez jejíž podpory výjimka v rámci schvalovacího procesu nemůže projít (je nutná 3/5 většina v obou komorách). Sociální demokracie však výjimku dlouhodobě odmítá.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako neověřitelný z důvodu problematického určení celkových investic do protipovodňových opatření v jednotlivých letech na základě zákonů o státním rozpočtu a informací z Ministerstva zemědělství. Níže v tomto komentáři jsou uvedeny alespoň veškeré dohledané informace.

V zákonech o rozpočtu ČR v letech 1998-2006 můžeme nalézt následující finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření ve výši:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 1998 23 mil. Kč (+ 200 000 000 Kč investiční program Protipovodňová opatření) 1999 30 mil. Kč (+ 230 650 000 Kč) 2000 50 mil. Kč (+ 201 332 000 Kč) 2001 28,2 mil. Kč 2002 990 mil. Kč 2003 890 mil. Kč 2004 721,37 mil. Kč 2005 250 mil. Kč 2006 5 mld. Kč (zde jsou finanční prostředky ovšem spojeny s prostředky na odstraňování povodňových škod. V podrobnější zprávě (.pdf, str. 161) jsou jednotlivé údaje rozepsány podrobněji v tabulce, po vypuštění nesouvisejících výdajů a výdajů na odstranění škod po povodních dostaneme sumu 145,8 mil. Kč)

Dále rozmezí let 2010-2013:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 2010 940 mil. Kč 2011 530 mil. Kč 2012 1 390 mil. Kč 2013 uvádí pouze prostředky na odstraňování důsledků povodní a následnou obnovu - 139 mil. Kč Dále je možné dohledat v souvislosti s ochranou před povodněmi od r. 2002 program s názvem Prevence před povodněmi. Jeho průběh je rozdělen celkem do tří etap (viz např. prezentace (.pdf) Naděždy Kozlové, vedoucí oddělení protipovodňových opatření, nebo informace (.pdf) o přípravě III.etapy realizace protipovodňových opatření).

První etapa probíhala mezi lety 2002-2007 s celkovými náklady 4,043 mld. Kč. Druhé etapě, probíhající v současnosti (roky 2007-2013), je přidělen celkový objem financí ve výši 11,55 mld. Kč. 380 z 397 projektů je v současnosti (tisková zpráva z 22. března 2013) již dokončená nebo rozestavěná. Pro třetí etapu v období 2014-2020 je podle koncepčních návrhů odhadovaná výše 10-12 mld. Kč, což představuje 1,7 mld. Kč ročně. Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k tomu, že kromě jasně stanovených investic dohledatelných přímo ve státním rozpočtu, existují nebo existovaly i další programy, kde není zcela jasné, jaký poměr financí šel z národního rozpočtu a jakým dílem to byly "peníze z Evropské unie". Vzhledem k tomu, že Miroslav Kalousek hovoří o investicích BEZ "Evropských peněz", hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Z povodňového plánu (.doc) městské části Praha 7 z roku 2005 vyplývá, že s částí ZOO je skutečně počítáno jako se záplavovou oblastí. V dokumentu je vymezen úsek Zoologická zahrada - most Barikádníků. Dále se pak píše, že "v úseku ZOO je vybudována protipovodňová hráz na 25letou vodu".

Při stoleté vodě je pak jako záplavová oblast vymezena "část ulice Povltavské u ulice Pod lisem, proti objektu Trojská 69, dosahuje hranici komunikace Trojská, zámeckou zahradu mimo zámek a část ZOO".

Z územního plánu hlavního města Prahy pak vyplývá, že je o Záplavové území průtočné, kde se podle definicenesmí umisťovat stavby ani dočasné s výjimkou (…) nezbytných doplňkových staveb pro zajištění provozu sportovišť, rekreačních ploch, ZOO (…).

Městská část Praha 7 pak ve své tiskové zprávě ke zmíněnému povodňovému plánu uvádí, že „povodňový plán byl konzultován se správci vodních toků, spolupracujícími městskými částmi a organizacemi v záplavovém území (…)“. Nynější ředitel ZOO k tomu však říká: „Je veliká škoda, že zoologická zahrada – a není to její rozhodnutí – není adekvátně chráněna proti takovýmto povodním.“

Na základě těchto rozporných tvrzení hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Při hodnocení výroku vycházíme ze situace po parlamentních volbách v červnu 2006.

Volby tehdy skončily patem a sestavování vlády se tedy protáhlo. Plán sestavittrojkoaliční vládu s lidovci a stranou zelených oznámil předseda vítězné ODS Mirek Topolánek hned po vyhlášení výsledků voleb. Přestože pak lídři ODS, KDU-ČSL a SZ podepsali na konci června koaliční smlouvu, nedařilo se sestavit vládu ani programové prohlášení, trojkoalici se navíc opakovaně nedařilo ani prosadit vlastního předsedu Poslanecké sněmovny. Kvůli sporům Zelení navrhli odstoupení od koaliční smlouvy a strany hovořily o předčasných volbách.

Mirek Topolánek však požádal prezidenta Klause, aby ho pověřil sestavením vlády. V plánu měl sestavit menšinovou vládu ODS tolerovanou ostatními stranami.

Pověření Václava Klause získal až 16. srpna, stále však nebylo jasné, jestli tento menšinový kabinet získá podporu. Vláda byla jmenována 4. září 2006 a nový premiér oznámil, že o důvěru požádá pravděpodobně 4. října, tedy že hodlá využít celou třicetidenní lhůtu, kterou mu dává Ústava.

Vůli vládu podpořit poté vyjádřili lidovci i zelení, to by společně s hlasy ODS znamenalo podporu 100 poslanců.

Před samotným hlasováním pak grémium Strany zelených potvrdilo tuto podporu, zatímco lidovci se dohodli na volném hlasování.

Jak předem oznámili poslanci Kalousek, Šustr a Ambrozek, nechtějí vládu aktivně podpořit a odejdou proto při hlasování ze sálu.

Ze sálu odešel také sám předseda vlády Mirek Topolánek, který tímto gentlemanským gestem vypároval nemocnou poslankyni ČSSD. Vláda tedy důvěru nezískala, při kvóru 98 hlasů ji podpořilo jen 96 poslanců.

I přes tento neúspěch byl však Mirek Topolánek znovu pověřen sestavením vlády, kterou se rozhodl sestavit na půdorysu původní trojkoalice.

Strany ODS, KDU-ČSL a SZ tedy podepsaly 28. prosince 2006 novou koaliční smlouvu, obsahující přesně vymezené závazky a termíny. Podle výsledků voleb tyto strany disponovaly stovkou poslaneckých hlasů.

Ty nakonec stačily pro získání důvěry, protože sál před hlasováním opustili (a tím snížili kvórum) poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka (oba ČSSD, později nezařazení).

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky varuje české občany před cestami do Egypta. 14.srpna se k situaci vyjádřil marketingový ředitel cestovní kanceláře Exim tours Stanislav Zíma: „V turistických letoviscích, jako je Hurghada, Marsá Alam nebo Šarm aš-Šajch je situace klidná a jsou pod zvýšeným bezpečnostním dohledem státních složek. Výlety mimo letoviska do měst s rizikem nepokojů jsou v tuto chvíli zrušeny.“ O den později byl již hlášen jeden mrtvý z letoviska Hurghada. Dle bezpečnostních zdrojů citovaných agenturou DPA se v Hurghadě střetli členové Muslimského bratrstva s policií. Konflikt se odehrál v centru města, tedy nikoliv v blízkosti hotelů.

1.září informovalo ministerstvo zahraničí o zhoršující se bezpečnostní situaci na území Egypta, přičemž doporučilo českým občanům v současné době do Egypta necestovat. Toto doporučení zahrnuje i turistická letoviska u Rudého moře (Marsa Alam, Hurghada, Šarm aš-Šajch, Dahab, Nuweiba, Taba). Ministerstvo obecně dále nedoporučuje cestovat do severní části sinajského poloostrova.

14.září byl vyhlášen na měsíc výjimečný stav a zákaz vycházení ve 14 guvernorátech. (Více o úpravě tohoto zákazu a platnosti zde).

Turistům v egyptských letoviscích je doporučeno zůstávat uvnitř hotelových areálů. I přes incident v Hurghadě velvyslanectví České republiky v Káhiře označuje bezpečnostní situaci v přímořských letoviscích stále za relativně klidnou.

Ze samotných areálů letovisek nejsou doposud hlášeny žádné střety, nicméně přímo v Karlem Schwarzenbergem zmíněné Hurghadě došlo ke střetům i úmrtí. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Miroslav Kalousek původně patřil k jednomu ze zastánců nadzvukových letadel. Při projednávání úvěru na letouny Gripen v roce 2002 v Poslanecké sněmovně prohlásil: „Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity.“ Zároveň hlasoval pro návrh na úvěry na letouny.

K případnému prodloužení pronájmu se však Kalousek stavěl zdrženlivěji. V roce 2010 upozorňoval, že je potřeba rozhodnout, „zda česká armáda opravdu potřebuje nadzvukové letectvo.“ V Událostech 19. března 2013 (video, čas 4:18) dále řekl: „Česká republika nemusí mít nutně nadzvukové letectvo, ale jsem s tímto názorem ve vládě téměř osamocen.“

Zápisy z jednání vlády ani Bezpečnostní rady státu nicméně neobsahují záznamy o hlasování po jménech, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například 1. února 2012 (.doc, str. 3) vláda jednala o zajištění ochrany vzdušného prostoru České republiky. 14 z 15 přítomných členů vlády tehdy hlasovalo pro přijetí materiálu předloženého ministrem obrany, proti nehlasoval nikdo.

Podle dostupných informací z médií je Česká republika skutečně jedinou zemí EU, která doposud nepřijala zákon o státní službě, ačkoliv se k tomu ve vstupních dohodách zavázala. Návrhy zákona připravila v roce 2002 Zemanova vláda a také v letošním roce kabinet Petra Nečase. Zákon však dosud stále nenabyl účinnosti.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě údajů v tiskové zprávě ČSÚ, ve které je uvedeno: " Od roku 2010 se Česká republika vzdaluje průměrné úrovni EU podle HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS), který činil loni podle údajů Eurostatu za ČR 79 % průměru EU27 a 72,5 % průměru skupiny EU15, zahrnující nejvyspělejší, tzv. „staré“ země unie. V žebříčku evropských zemí byla ČR na 20. místě, v pořadí samotné EU27 pak na 17. místě. "

Z důvodu nedostatku relevantních veřejně dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle Ministerstva zdravotnictví ČR cenové regulaci podléhají jen ty léčivé přípravky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Léky, které ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, cenové regulaci nepodléhají. Ty tedy mohou výrobci léčiv uvádět na trh za libovolnou cenu a distributoři a lékárny mohou uplatnit libovolnou obchodní přirážku – vše reguluje „neviditelná ruka trhu“. Více o registraci léků na českém trhu zde.

Konečnou cenu léku tedy tvoří = cena výrobce obchodní přirážka DPH.

Cenová regulace:

V důsledku státem regulovaných cen léků na předpis se paradoxně snižuje jejich dostupnost pro české nemocné. Podle stanoviska AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) je cena léků v ČR v naprosté většině případů stanovována průměrem tři nejnižších cen z referenčního koše léčiv (všechny státy EU, vyňaty jsou Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Německo a Česká republika – stav po 1. 4. 2012), proto jsou u nás ceny na téměř nejnižší úrovni v Evropské unii. To je výzvou pro obchodníky s léčivy. „Nízkých cen se snaží využít překupníci, kteří levné léky určené výhradně pro české pacienty vyvážejí do zahraničí. Na jedné krabičce mohou snadno vydělat i několik stokorun. Jejich podnikání je v souladu s evropskou i českou legislativou, byť může ohrožovat zdraví českých pacientů,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.