Přehled ověřených výroků

Server Demagog.CZ již jednou hodnotil podobný výrok Miroslava Kalouska ( "Od mého příchodu v roce 2007 na ministerstvo financí jsme neprohráli žádnou arbitráž.") a proto přikládáme již jednou publikovanou analýzu:

Na konci roku 2010 prohrálo Ministerstvo financí (Česká republika) mezinárodní arbitráž s ČSOB a Miroslav Kalousek jako ministr financí byl nucen zaplatit pohledávku ČSOB ve výši 1,6 miliardy korun spolu s úroky. Výrok hodnotíme tedy jako nepravdivý.

Okolnosti arbitráže (ČT24): Stát zažaloval ČSOB kvůli tomu, že podle něj bývalá banka IPB měla v době prodeje do rukou ČSOB podstatně větší hodnotu, než se dosud vědělo, a chtěl proto tuto sumu zpět. ČSOB zase požadovala po státu zaplatit 1,6 miliardy korun jako dluh firmy J.Ring Jaroslava Roušala vůči IPB, který ČSOB zdědila. Obě žaloby řešila jedna arbitráž.

Pavel Zeman byl skutečně jmenován do funkce nejvyššího státního zástupce v roce 2010, nastoupil pak k 1. lednu 2011 (web Nejvyššího státního zastupitelství ČR).

Nominantem ODS Zeman skutečně byl, neboť jeho jmenování provedla vláda na návrh ministra spravedlnosti (dle zákona o státním zastupitelství), kterým byl v době jmenování Jiří Pospíšil (vláda.cz).

Výrok je hodnocen na základě zpráv Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který podobná data přináší.

Zprávy o síti zdravotnických zařízení z let 2008 - 2012 ukazují, kolik přesně nemocnic bylo v ČR v daném roce (popisuje také celkový počet zařízení, v tomto výroku však popisujeme počty nemocnic). V každé zprávě je tato informace dohledatelná v části Zdravotnická síť v roce ...., tyto zprávy jsou ve formátu .pdf a vždy na straně 14 daného dokumentu.

RokPočet nemocnic 2008 192 2009 191 2010 189 2011 189 2012 188

Pokles nemocnic je tedy v řádu jednotek a nelze říct, že jich mizí strašná spousta. Pokud porovnáme také vývoj počtu všech zdravotnických zařízení, které dané zprávy evidují, zjistíme nárůst tohoto počtu. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť celkový počet nemocnic mezi roky 2008 - 2013 sice klesá, ale pouze v řádu jednotek.

Miloš Zeman na začátku února (konkrétně 4. února) skutečně veřejně mluvil o tzv. extenzivním výkladu Ústavy. Konkrétně například iDnes.cz popsal tuto skutečnost následovně: "Nový prezident Miloš Zeman připustil, že hlava státu může odvolat premiéra bez jakýchkoli podmínek. "Myslím si, že to vyplývá z velmi extenzivního výkladu Ústavy," řekl při příchodu do své kanceláře. Neřekl, zda by to udělal." Stejně o této události referoval také server Lidovky.cz. Pro úplnost dodáváme, že Zeman byl prezidentem zvolen ve 2. kole, které se konalo 25. a 26. ledna, tudíž svůj výrok o extenzivním pojetí ústavy pronesl skutečně těsně po něm.

ODS ve sněmovních volbách v roce 2002 obdržela 24,47 % hlasů. K tomu politologové Ladislav Cabada a Karel Vodička poznamenávají (str. 229), že"[v]zhledem k předvolební rétorice představitelů ODS v čele s předsedou strany, kdy Václav Klaus prohlašoval, že každý jiný výsledek než vítězství je prohrou, byl tento výsledek chápán jako neúspěch."I z toho částečně vyplývá, že samotný Václav Klaus viděl podmínky, za nichž probíhala volební kampaň, pro ODS spíše jako příznivé.

Následnou reflexi volebních výsledků provedl v rámci ODS speciální pracovní tým, v jehož analýze se objevily čtyři základní vysvětlení volebního neúspěchu. Prvním argumentem byl rozkol v rámci české pravice, kdy jednotlivé politické strany v daném období nebyly schopny vzájemně spolupracovat. Druhý argument se pak v podstatě shoduje s výrokem Pavla Béma, když jako příčinu uvádí špatné přijetí opoziční smlouvy veřejností i médii. Dva poslední body poukazují na některé chyby při formulaci programových tezí ODS a technickém provedení volební kampaně. Podobně nastalou situaci ve svém projevu před zástupci oblastí a regionů ODS zhodnotil i Václav Klaus.

Z povolební analýzy politologa Petra Fialy, který se věnoval přesunům voličů mezi volbami v roce 1998 a 2002, je patrné, že k přesunům mezi jednotlivými politickými stranami docházelo spíše na levici, tedy mezi ČSSD a KSČM. Naopak pravicové strany ztrácely voliče v důsledku snížené volební účasti v rámci jejich tradičního elektorátu. Je otázkou, nakolik k této nižší účasti přispěl sám Klaus vytvořením a držením opoziční smlouvy se (podle svých vlastních slov z kampaně 98) svým hlavním rivalem, ČSSD.

Z výše citovaných poznatků lze dojít k závěru, že volební výsledek ODS ve volbách 2002 byl zapříčiněn mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Ačkoliv významným faktorem bylo i kritické přijetí opoziční smlouvy, důležitou roli sehrály například i problematické aspekty politického marketingu a volební strategie jenž nelze označit jako zcela náhodné. Ale chybná taktika ODS se projevila také v přístupu k opoziční smlouvě ve snaze o její zachování i pro následující volební období, čehož naopak dokázalo využít nové vedení ČSSD v čele s Vladimírem Špidlou.

V tomto smyslu je tedy výrok značně zjednodušující, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.

Člověk bez příjmů může být pojištěn na náklady státu a využívat stejnou péči jako ostatní občané ČR.

Tomáš Vandas má zřejmě na mysli, že lidé bez příjmů nemají přístup ke zdravotní péči. Na lidi v takové situaci však pamatuje zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Člověku, jehož přijmy a životní situace opravňují k pomoci v hmotné nouzi (podmínky upravuje zákon), hradí stát zdravotní pojištění (§7 z. č. 48/1997 Sb.) a je mu prominuta povinnost platit regulační poplatky (§16a). Standardní zdravotní péči (§13) pak získává zcela bezpoplatně.

Pokud pak Vandas narážel na zavedení tzv. nadstandardů, tedy zpoplatněné varianty zdravotní péče, je jeho výrok nepravdivý hned dvojím způsobem: předně, nadstandardy zrušil Ústavní soud ve svém nálezu z 20.června 2013. Dále, nabízení nadstandardní péče bylo zákonem povoleno mj. s tou podmínkou (ve zrušené verzi §13), že všechny nabízené varianty péče "mají stejný terapeutický účinek".

Nikdy tedy nebylo zpochybněno, že osoba využívající standardní péči, a to i člověk bez přijmů, jehož pojistné hradí stát, má mít stejnou naději na vyléčení, jako kdokoli majetnější.

Ministr mluví o prostředcích, získaných z tzv. povodňové daně, tj. dočasného snížení daňové slevy na poplatníka v roce 2011. V červenci 2011 jeho úřad zveřejnil odhad příjmu z povodňové daně a plán rozdělení těchto prostředků na nápravu povodňových škod. Celkové příjmy byly odhadnuty na 4 mld. korun a na roky 2012 a 2013 byl plánován výdej cca čtvrtiny. Bohužel jsme již nedohledali ani konečný údaj o dodatečných příjmech z povodňové daně, ani přehled výdajů, který by ukázal "zůstatek". Ve vyjádření z února 2012 ministerstvo financí odkazuje na jednotlivé kapitoly státního závěrečného účtu, ve kterém ale vyčíslení příjmů ze snížení slevy na poplatníka nenajdeme.

Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný, neboť není v našich silách dohledat všechna data, resp. každou konkrétní výměnu na úřednickém postu. Podle iHNed.cz došlo k 92 změnám na ministerstvech a ve státních podnicích.

Zpravodajský server iHNed.cz zpracoval změny na nejvyšších pozicích ministerstev (včetně Úřadu vlády) po pádu vlády Petra Nečase 10. července 2013. V tak zvané " Mapě moci " jsou zaznamenány také změny ve vedení ministerstev. Odečteme-li těchto 14 nově jmenovaných ministrů, dostaneme se na číslo 57.

Důležitý je fakt, že tabulka obsahuje veškeré změny na vedoucích pozicích a to nejen personální. Například v čele Legislativní rady vlády stojí předseda, který je členem vlády. Zpravidla tuto funkci vykonává ministr bez portfeje nebo ministr spravedlnosti. Marie Benešová se proto bezprostředně po jmenování ministryní stala také předsedkyní LRV.

Navíc se v tabulce objevují také nové pozice, které v předchozí vládě neexistovaly. Typicky se jedná o náměstky, protože nikde není stanoven jejich přesný počet a odborná působnost.

Otázkou zůstává zda se dá považovat člen představenstva nebo zaměstnanec státního podniku za úředníka. I v případě, že bychom započítali státní podniky zobrazené v Mapě moci, pak bychom se dostali k číslu 92.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.

1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.

2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.

Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.

Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").

Jan Zahradil se coby předseda eurorealistické frakce Evropští konzervativci a reformisté (EKR) řadí spíše ke kritikům EU. Nicméně v mediálním archivu Mediasearch ani na osobní stránce Jana Zahradila se nepodařilo dohledat jakékoli zmínky o nevstupu ČR do EU, ani podobné zmínky.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.