Miloš Zeman
Tak já jsem jako premiér navštívil asi 40 zemí.
Miloš Zeman byl premiérem od 22. července 1998 do 12. července 2002. Bohužel se nám nepodařilo dohledat, kolik zemí v této své funkci navštívil, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
Eliška Wagnerová
Víme, že tedy státní, nejvyšší státní zástupce a paní Bradáčová až s jistým odstupem hlásila, kolik kauz (na které dopadá amnestie, pozn.) je to na Vrchním státním zastupitelství a tak dále.
Výrok Elišky Wágnerové hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací nalezených v českých internetových denících.
O tom, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl počet kauz, kterých se amnestie týká, informovali například novinky.cz, denik.cz či lidovky.cz. Stalo se tak ve středu 9. ledna, tedy více než týden po vyhlášení amnestie.
První odhad počtu kauz však zveřejnila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová již 2. ledna. Informoval o tom deník novinky.cz.
Miroslav Kalousek
Nicméně vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně. O předčasných volbách rozhoduje Poslanecká sněmovna, nikoliv prezident republiky.
Z Ústavy ČR vyvodíme toto:
Nejprve by musela Poslanecká sněmovna vyslovit nedůvěru vládě. Až poté nastupuje pravomoc prezidenta, který ji Poslaneckou sněmovnu může rozpustit a poté se do 60 dnů od toho rozhodnutí konají předčasné volby.
Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné, d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. (2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.
Pavel Blažek
Žádný představitel ODS dnes nepodporuje nikoho jiného (než Přemysla Sobotku, pozn.).
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle mediálních zpráv skutečně nominaci P. Sobotky na prezidentna podpořil jednotně celý poslanecký a senátní klub ODS. Výrok na základě těchto infromácií hodnotíme jako pravdivý.
Tady bych Vám citoval nedávnou knihu Pavla Rychetského, který v ní konstatuje, že pokud jsem byl na vládě přehlasován, tak jsem se nikdy nemstil a vždy jsem respektoval výsledek hlasování.
Zmiňovanou knihu bohužel nemáme v době hodnocení výroku k dispozici, musíme tedy výrok hodnotit jako neověřitelný. Uvítáme, pokud citací knihy Pavla Rychetského disponujete a mohli byste nám ji poskytnout.
Pavel Bělobrádek
Viděl jste, že pan Michálek už je v Senátu. (..) a jsem rád, že jsme se spolupodíleli na jeho možnosti být v Parlamentu.
Výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý.
Libor Michálek je senátorem bez politické příslušnosti zvolen ve volebním obvodu č. 27 na funkční období 2012-2018. Jeho kandidaturu podpořilo uskupení KDU-ČSL, Strany zelených a Pirátů.
(Za mé vlády v roce 2002 byl, pane ministře, přijat zákon o státní službě. Vyhověli jsme tím, mimochodem, rozumnému požadavku EU.) Pak za všech dalších vlád včetně té vaší se tento zákon o státní službě neustále odkládal. On se nezrušil, ona se jenom odložila doba jeho platnosti.
Zákon č. 218/2002 byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na stranu druhou je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.
Přemysl Sobotka
...plynule narůstala mzda státním zaměstnancům a poslanci a senátoři asi 6 let mají zmražené mzdy.
Průměrná mzda státních zaměstnanců (ve veřejném sektoru - viz. graf ČSÚ) rostla plynule od roku 2005 do konce roku 2009 od začátku roku 2010 naopak plynule klesá.
Platy ústavních činitelů jsou mzdy zmraženy mimořádným ustanovením v zákoně, které zní:"Pro určení platu, popřípadě i některých náhrad výdajů se v letech 2008 až 2010 použije platová základna ve výši dosažené k 31. prosinci 2007." V dalších letech se pak plat ústavních činitelů nezvyšoval díky zdanění náhrad a plošnému snížení jejich platů o 5 %.
Tato opatření opatření působí dohromady pouze čtyři roky a ne šest, jak zmiňuje Přemysl Sobotka.
Karel Schwarzenberg
Svého času byl dobrý zvyk, že jednou za týden se objevil premiér na Hradě a s prezidentem probral závažnější politické téma.
Jak informuje ČTK, bylo v době vlády premiéra Klause běžné, že se s prezidentem Havlem scházeli každý týden. ČTK konkrétně uvádí, že: “Ve volebním období 1992 až 1996 bylo běžné, že se prezident Václav Havel a premiér Václav Klaus (ODS) stýkali jednou týdně, kdy premiér informoval prezidenta o výsledcích zasedání vlády. V prosinci 1997 Havel řekl, že pravidelné schůzky zrušil, neboť Klaus měl stále potřebu jej ‘za něco plísnit’."
Text také informuje o pravidelných schůzkách prezidenta Klause s premiéry Grossem a Topolánkem, ty již však neměly každotýdenní charakter.
"... Např. řečený Ronald Reagan, který zahájil něco, co se jmenovalo Deregulation, opravdu dělal důkladnou probírku a prořízku, smím-li používat tyto lesnické výrazy, všech zákonů a předpisů a bezpočet takovýchto zbytečných obtěžujících zrušit."
Nepodařilo se nám dohledat nic o politice, která by byla pojmenována Deregulation s velkým D. Před Ronaldem Reaganem deregulativní politiku v určitých oblastech prováděli i prezidenti Ford a Carter (.pdf; str. 413) a proto je nesprávné tvrdit, že tuto politiku zahájil R. Reagan.
Reaganova administrativa však prováděla politiku deregulace ve velké míře. V roce 1981 byl založen tzv. ,, Task Force on Regulatory Relief ”, který měl za úkol prověřovat nově navrhované regulace, ale i ty, které již byly v minulosti přijaty. Kroky Reaganovy administrativy měly skutečně významný dopad na navrhovanou legislativu, která byla ve velké míře vracena, měněna či stahována.
Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, Ronald Reagan politiku deregulace nezahájil, ale je pravda, že byla za jeho administrativy ve velké míře aplikována.
