A Kateřina Klasnová přijde s novým návrhem (na omezení imunity, pozn.). A začneme od začátku, bude to po sedmnácté.
Výrok předsedy VV Johna je pravdivý, neboť doposud skutečně proběhlo 16 neúspěšných pokusů o omezení imunity zákonodárců.
Po neschválení omezení imunity Senátem ČR informovala Česká televize o tom, že se představitelé jednotlivých stran snaží toto omezení začít prosazovat znova. Dodala také, že již šestnáct návrhů na omezení imunity čeští zákonodárci zamítli.
Přijde-li Kateřina Klasnová s novým návrhem na omezení imunity (a nenavrhne-li toto omezení nikdo dříve), bude se skutečně jednat o sedmnáctý pokus.
Nejsme teda s tím (pravomocí prezidenta republiky udělit milost, pozn.) úplně výjimeční. Je to v mnoha jiných státech.
Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.
Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).
Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.
Já jsem v tu dobu neseděl v krajském zastupitelstvu, nerozhodoval jsem. (ve volebním období 2004-2008)
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože dle webu Pardubického kraje Petr Tupec opravdu členem zastupitelstva nebyl.
My jsme se to (problematiku porpojení organizovaného zločinu a nejvyšších pater české politiky, pozn.) pokusili po té zprávě Bezpečnostní informační služby otevřít na sněmovně, to se nepodařilo díky 115 hlasům koalice.
Dne 15. září, 8 dní po po zveřejnění výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, byla svolána na základě žádosti 49 poslanců 24. schůze poslanecké sněmovny na 22. září.
Poslanci ČSSD a KSČM před projednáváním programu vznesli kritiku vůči vládě a neefektivnímu boji proti korupci. Kritika byla namířena i proti některým ministrům spojených s korupcí. Na pořadu programu schůze byly následující body spojené s těmito údajnými korupčními kauzami.
1. Informace ministra obrany Alexandra Vondry o podezřelých okolnostech nákupu transportních letadel CASA
2. Stanovisko předsedy vlády Petra Nečase k podezřením týkajícím se majetkových poměrů bývalého ministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka
3. Informace ministra zdravotnictví Luboše Hegera k veřejné zakázce na vymáhání pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky
4. Informace předsedy vlády Petra Nečase o plnění usnesení poslanecké sněmovny č. 569 z 16. června 2011 ve věci návrhu na odvolání ministra obrany Alexandra Vondry z funkce člena vlády
Program schůze byl v hlasování zamítnut, tudíž byla schůze před projednáváním navrhovaných bodů ukončena. Pro návrh programu hlasovalo 68, proti 77 poslanců.
Z přítomných opozičních poslanců hlasovali pro návrh všichni poslanci. Z řady koalice hlasovali pro návrh programu Aleš Rádl (ODS) a Petr Skokan (VV), zdrželi se z ODS Zbyněk Stanjura, za TOP 09 a Starosty Jaromír Drábek a Rudolf Chlad a za VV Radek John. Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože proti nebylo 115 koaličních poslanců, ale pouze 77 z vládní koalice, někteří koaliční poslanci dokonce hlasovali pro.
On (David Rath jako ministr zdravotnictví, pozn.) vyškrtal řadu možností, co pojišťovny platí a výrazně zvýšil limity na předepisování léků.
Za doby Rathova ministrování skutečně došlo k omezení výše hrazené péče.
David Rath byl ministrem zdravotnictví mezi listopadem 2005 a zářím 2006. V této době podepsal vyhlášku č. 550/2005 (.pdf) , která stanovila výši a limity úhrad ("co pojišťovny platí") pro leden až červen 2006. Pokud srovnáme tuto vyhlášku a vyhlášku č. 50/2005 platnou pro leden až červen 2005, vidíme Hegerem zmíněné rozdíly v limitech:
přílohy vyhlášky (.pdf) pro rok 2006 omezují mj. hrazené léky a zdrav. prostředky výší 98 % úhrady poskytnuté v 1. pololetí předchozího roku (referenční období). Připouštejí nárůst zejména, pokud se změní struktura pacientů daného lékaře, jinak je ale platný limit 98 %.
Ve vyhlášce platné v roce 2005 (ministryní byla Milada Emmerová) přitom takové omezení nenajdeme, pouze srážku z poskytnutých úhrad v případě překročení jejich výše v referenčním období. Nikoli takto přísný práh.
"Co pojišťovny platí" tedy bylo s posvěcením ministra D. Ratha významně omezeno. Hegerův výrok je pravdivý.
Mimochodem ta dálnice měří jinak v kraji Vysočina 93 kilometrů a pěkně ho protíná od západu na východ.
Tento výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle webu Kraje Vysočina je úsek dálnice D1 nacházející se na jeho území dlouhý skutečně 93 km. O orientaci D1 asi netřeba dlouze spekulovat, viz. mapa silniční sítě kraje Vysočina.
Speciálně v Pardubické krajské nemocnici a v některých dalších nemocnicích máme řadu takzvaných lukrativních oborů a to jsou obory, které jsou velmi výnosově významné pro tyto nemocnice, které nejsou pod kontrolou Pardubického kraje, ale dlouhodobě a to musím připomenout, že již před rokem 2008 byly uzavřeny smlouvy s řadou soukromých subjektů.
Na základě dohledaných příkladů některých nemocničních oddělení, která jdou nazvat jako lukrativní a současně nejsou pod kontrolou Pardubického kraje, hodnotíme výrok jako pravdivý.
Příklady lukrativních oborů jmenuje Jaroslava Kunová, předsedkyně Asociace nemocnic a ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň ve svém rozhovoru z 24. listopadu 2011 pro server ihned.cz, ve kterém se můžete dočíst:“ OTÁZKA: HN: Nelukrativní znamená, že na ty obory nemocnice musí vyloženě doplácet?Ano. To jsou dětské nebo chirurgické obory, urologie a další. Naopak výnosné jsou kardiologie, kardiochirurgie, neurochirurchie či třeba dialýza. Teď sice nejsme placeni podle sazebníku, ale ze základu, který se kdysi vytvořil. ” Celý rozhovor je dostupný na zdravotnickém portálu medop.
Na stránkách Pardubické krajské nemocnice se pak uvádí, že 2. října 2008 společnost Fresenius Medical Care otevřela v Pardubické krajské nemocnici dialyzační středisko.
Dalším příkladem podílení se soukromého sektoru na lukrativních oborech je spolupráce Pardubické krajské nemocnice se společností Artur KOBLITZ, s.r.o. na obnovení Kardiovaskulárního centra.
V Chrudimské nemocnici od července 2007 fungují Radiodiagnostické oddělení a Oddělení nukleární medicíny provozované společností DIMED, s.r.o. I v této nemocnici provozuje společnost Fresenius Medical Care své dialyzační středisko.
My jsme teď dokončovali zákaz, respektive rušení anonymních akcií, které jak víte, prošly vládou.
Vláda skutečně na svém zasedání, které proběhlo 30. května 2012 schválila zákon o zvýšení transparentnosti akciových společností. V tomto zákoně je zahrnuto i zrušení anonymních akcií. Akcie se buou muset buď zapsat do registru vedeného burzou, nebo uložit u finačního ústavu.
Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý.
Současná vláda přemýšlí o tom, že v rámci dozorčích rad by měli sedět odborníci, tak si myslím, že je to věc, která se tady řeší. (myšlena Vláda ČR)
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Na jednání ministrů z 25. června 2012 (.pdf) byl schválen návrh nových pravidel obsazování funkcí v podnicích patřících státu či samosprávě. Podle nových pravidel budou tyto pozice obsazovány na základě odbornosti, s podmínkou zveřejnění potřebných kritérií k výkonu dané funkce.
„Musím říci, že v tuto chvíli je z hlediska pozastavení plateb ohrožena jedna třetina všech operačních programů v rámci celé Evropské unie, čili se nejedná o nějaké české specifikum.“
Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.
Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).
Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.
Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.
