Přehled ověřených výroků

Na základě dohledaných informací posuzujeme výrok jako pravdivý.

Finsko je skutečně pěstitelem cukrovky, i když se celkový objem produkce snižuje. Cukrovka se pěstuje v oblasti poblíž továrny Säkylä. V roce 1996 dosahovalo pěstování cukrovky v poměru na rozsah orné půdy asi 1% (.pdf), po roce 2005 tento objem ještě klesl, a to z důvodu reformy EU v této oblasti.

Současný objem produkce této komodity dosahuje výše zhruba 81 tisíc tun.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, v dodatku koaliční smlouvy je výslovně uvedeno, že fungování vlády nesmí být postaveno na podpoře "přeběhlíků".

V dodatkukoaliční smlouvy z 30.6.2011 je výslovně řečeno následující: "Koaliční strany se zavazují, že nebudou v případě hlasování o nedůvěře (důvěře) vládě hledat podporu mimo poslanecké kluby koaličních stran, ani separátně mezi jednotlivými poslanci koaličních stran, a nepostaví fungování vlády na „přeběhlících“.

Výrok Bohuslava Sobotky je tedy pravdivý neboť dodatek koaliční smlouvy skutečně vylučuje spolupráci vlády s "přeběhlíky".

Formulace Lubomíra Zaorálka neumožňuje přesně určit jakou podporu myslel (výsledky průzkumů se mohou lišit v závislosti na položené výzkumné otázce). Nicméně výsledky Centra pro výzkum veřejného mínění CVVM (pdf.), zveřejněné 1. března 2012, potvrzují jeho slova, když uvádějí, že je s činností Vlády ČR spokojeno 16% občanů.

Pro srovnání však uvádíme statistiky STEM a SANEP, které se zabývají spokojeností veřejnosti s činností vlády a důvěrou veřejnosti vládě.

Středisko empirických výzkumů STEM uveřejnilo 23.1.2012 výzkum v němž tvrdí, že 30% občanů hodnotí práci české vlády za poslední měsíc jako relativně dobrou.(Zdroj: STEM - statistika je na požádání zasílána emailem)

Středisko analýz a empirických výzkumů SANEP 29.2.2012 uvedlo, že vládnímu kabinetu Petra Nečase důvěřuje v průměru jedna pětina Čechů.

Výrok je pravdivý na základě příslušné ústavní pasáže.

Ústava ČR v Hlavě II., čl. 17. říká: "Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění."Termín 60 dnů tedy ústava stanovuje jako jediný a nejzazší možný. Pokud tedy chápeme výrok ministra Drábka tak, že TOP 09 chce podpořit konání předčasných voleb v nejbližším termínu, nejvýše do příslušných 60 dnů předepsaných v ústavě, jsou jeho slova pravdivá.

Zdravotnické noviny informovaly 23. února 2012 o tom, že nemocnice v Kraji Vysočina byly poprvé v roce 2011 v zisku. Výrok Bohumila Trávníka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok premiéra Nečase je zavádějící, protože popisuje 4 kroky, které měla Sociální demokracie (její experti) navrhovat v letech 2003 - 2005, nicméně reálně strana navrhovala pouze 3 z nich.

Předně je třeba podotknout, že není jasné, které experty ČSSD má Petr Nečas na mysli, tudíž budeme vycházet z prosazovaných kroků strany v rámci vlád ve zmíněném období.

23. června 2003 schválila vláda Vladimíra Špidly Usnesení č. 624 o Rozpočtovém výhledu 2003 - 2006: Koncepci reformy veřejných rozpočtů. Tato koncepce obsahovala kroky vlády, které měly vést k zastavení zadlužování země a k postupnému vyrovnání státního rozpočtu. Ministrem financí byl ve vládě V. Špidly dnešní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Materiál popisuje i některé kroky, které pojmenoval premiér Nečas.

Přesun daňového zatížení z daní přímých na daně nepřímé - toto skutečně bylo ve zmíněném materiálu obsaženo (.pdf - s.49-50). Konkrétně šlo o přesun řady položek ze snížené do základní sazby DPH. Pro služby to platilo bez výjimek. K tomuto vláda přistoupila kvůli 6. směrnici EU. Daň z příjmu právnických osob se měla proti tomu snížit (.pdf - s.50) z 28% během 2 let na 24 % a daň z příjmu fyzických osob měla zůstat zachována. V tomto bodě má tak premiér pravdu.

Redukce sociálních výdajů - Špidlova vláda ve zmíněné reformě (konceptu) na straně 63 uvádí (.pdf), že během let 2004-2006 je zapotřebí uspořit 188,9 mld. Kč.

Redukce platů ve veřejném sektoru - v rámci tohoto materiálu (.pdf - s. 61) se hovoří v oblasti úspor konkrétně o: " snížení celkového počtu pracovníků v ústředně řízených veřejných službách o (včetně ústřední státní správy) v oblasti let 2004 - 2006 o 6 % celkem". V příloze 7 na straně 130 je pak tabulka, která popisuje úspory v dané oblasti.

Zavedení dobrovolného vícepilířového penzijního systému - v roce 2004 byla ustavena tzv. Bezděkova komise, která měla za úkol analyzovat přístupy politických stran zastoupených v tehdejší Poslanecké sněmovně na problematiku důchodů v České republice. V závěrečné zprávě (.pdf.) jsou pak prezentovány představy jednotlivých politických stran (ČSSD - s. 17 - 20). Zde popsaná představa strany pak nepopisuje zavedení systému, o kterém Petr Nečas mluví.

28. - 30. března 2003 se uskutečnil sjezd ČSSD, kde byl schválen Základní (dlouhodobý) program strany (.pdf). V části 6.1. Sociální stát a sociální práva se na stranách 41 a 42 uvádí: " Základní povinný průběžně financovaný systém nesmí motivovat ekonomicky aktivní populaci k vyhýbání se legálnímu trhu práce a k neplacení pojistného. Proto je nutné zajistit nejvyšší možnou účast ekonomicky činných osob v důchodovém systému a jeho jednotnost, a rozšířit nabídku dobrovolných doplňkových důchodových systémů fungujících na principu plné ekvivalence také o zaměstnanecké penzijní připojištění." Tato formulace sice popisuje možnost rozšíření doplňkových systémů, nicméně se nejedná o zavedení vícepilířového systému v podobě aktuálně zaváděného systému.

Strana tak prosazovala v rámci svého vládnutí premiérem zmíněné body (tři z nich), nicméně u zavedení dobrovolného penzijního systému tomu tak již není, tudíž hodnotíme výrok premiéra jako zavádějící.

Podle údajů ministerstva financí takový nárůst nenastal.

Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).

Výdaje na státní soc. podporu v období leden-červen (.pdf, str. 174) 2011 činily 18,4 mld. (oproti částce 20,6 z r. 2010), ve 3. čtvrtletí 2011 (.pdf, str. 45) ukazují také spíše pokles, údaje za celý rok 2011 pak ukazují meziroční pokles o 11,7 % (plnění 36,1 mld. korun). V prvním čtvrtletí 2012 pak došlo k dalšímu snížení výdajů (meziročně o 5,3 %).

Nikde v posledním roce nedošlo k razantnímu nárůstu, který tedy poslanec Zaorálek zmiňuje nepravdivě.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Program Holešovské výzvy nevyzývá ke svržení demokracie jako takové, ale postupy, kterými chce dosáhnout svých cílu, za demokratické označit nejde. Podrobnější analýzu problematiky přinášíme níže.

A) Holešovská výzva je zaměřena na bezprostřední cíle vedoucí k odstranění současných politických a úřednických reprezentantů (dle webových stránek Holešovské výzvy ) :

"Chceme dosáhnout demise vlády, prezidenta, výměny zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd."

Holešovská výzva zpochybňuje legitimitu většiny volených i jmenovaných zástupců demokratických institucí. Neargumentuje však proti existenci institucí jako takových, nýbrž útočí proti osobám, které dané funkce v institucích zastávají, a žádá jejich okamžitou demisi. Nespecifikuje ale, kdo všechno by měl kromě vyjmenovaných podat demisi.

"Z vedení státu je nutno co nejdříve odstranit ty politiky, kteří mají největší podíl zodpovědnosti za výprodej národního bohatství a na úpadku našeho národa. /Asi bude nutno vyměnit 95 % z nich/."

V prohlášení mluvčího Holešovské výzvy Slávka Popelky najdeme jednoznačně nedemokratické principy jako je okamžité odstranění velké většiny politiků i nepolitických státních úředníků z důvodu vysoké míry korupce a rozprodání státního majetku "cizincům", což nejvíce ohrožuje demokracii v ČR. Jako problematické lze však vnímat, že k odstranění zkorumpovaných lidí chce dojít nedemokratickými prostředky, nerespektuje ústavní a zákonné předpisy.

B) Proces, který by měl následovat po splnění demise či abdikace většiny reprezentantů státní moci, je formulován vágně už od počátku.

"Bude nezbytné provést i některé další kroky, které budou v našich textech popsány později." (viz. web)

Holešovská výzva nezmiňuje, co je pro stabilizaci demokracie nutné udělat posléze, s výjimkou několika základních bodů, které nejsou blíže specifikovány. (viz. web)

"- po demisi vlády ustavit nepolitickou vládu z osobností těšících se všeobecné důvěře; změnit volební systém, omezit moc politických stran, uzákonit referendum; po abdikaci V. Klause si zvolit přímou volbou prezidenta z kandidátů navržených lidmi, ne stranickými sekretariáty; na základě široké diskuze s veřejností zahájit nápravu všech oblastí našeho života"

Dle Miroslava Kalouska je Holešovská výzva "útokem na rozvrat všech demokratických institucí."Návrhy v období po obsazení postů z řad "široce respektovananých osobností"blíže nespecifikují následný postup, ale odvolávají se na širokou diskuzi s veřejností.

C) Otázka přímé demokracie bývá v televizních vystoupeních a na demonstracích prezentována jako jeden z hlavních úkolů Holešovské výzvy.

Přímá forma demokracie je standardním prvkem mnoha právních řádů demokratických i nedemokratických zemích. K jeho použití však dochází velmi zřídka s výjimkou Švýcarska, kde je však použití referenda ovlivněno historickým vývojem a celkovým nastavením politického systému. K referendu se přistupuje především v otázkách změn ústavy, příp. ústavních zákonů, či v případě ratifikace mezinárodních smluv, které významně pozměňují dosavadní právní řády.

V současném systému velkých národních států s milionovými počty obyvatel se prvky přímé demokracie dále využívají především na místní úrovni především z důvodu úspornosti a efektivnosti. Zastupitelská demokracie je v teoretické rovině i v praxi chápána jako efektivnější a méně nákladná.

Je zřejmé, že Miroslav Kalousek upozorňuje na historické analogie, kdy se proklamované navrácení moci zpátky lidu zvrhlo v nejhorší diktatury světa. V případě Holešovské výzvy je však obtížné definovat, zda stojí proti základům demokracie či nikoliv, a zda se chystá po případném rozmontování současného systému uchýlit k diktátorským praktikám, neboť v prohlášení představitelů se objevují nejasné a především krátkodobé cíle. Po splnění těchto cílů se objevují požadavky demokratizovat současný systém za použití prvků přímé demokracie, neobjevuje se však, kdo by měl nově nastolený systém reprezentovat.

Výrok je tak označen jako neověřitelný, neboť Holešovská výzva volá po větší demokratizaci českého politického a společenského systému, nevyjadřuje však způsoby, jak by k tomuto mělo dojít.

Výrok předsedy vlády je neověřitelný, neboť není zveřejněn aktuální žebříček největších českých exportérů, včetně objemu jejich vývozu.

Za rok 2011 nejsou doposud k dispozici aktuální data o jednotlivých českých firmách v oblasti jejich exportu. Výrok předsedy vlády tedy nelze objektivně hodnotit.

Na základě informací z oficiálních stránek Evropské unie a Evropské parlamentu jsme označili výrok za pravdivý.

Z níže zmíněných zdrojů opravdu vyplývá, že většina bodů tzv. fiskálního paktu (.pdf), tedy Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, byla již obsažena v dokumentech neoficiálně nazvaných Six-Pack a Two-Pack. První zmíněný byl schválen všemi 27 členskými státy a Evropským parlamentem. Rada kompromis, zprostředkovaný polským předsednictvím a Komisí, fakticky akceptovala na neformálním zasedání ve Vratislavi 16. 9. 2011 a v Coreperu 21. 9. 2011, plénum EP jej stvrdilo 28. 9. 2011.

Na straně 6 tiskového prohlášení Rady EU je uvedeno, že balík Two-Pack byl schválen (.pdf) tímto orgánem 21. února.

Jak je vysvětleno na níže uvedených stránkách Evropského parlamentu, Two-Pack je postaven na Six-Packu, a dále jej rozšiřuje.

Cílem těchto dohod je snaha o reformu Paktu stability a růstu. Jejich účelem má být zejména redukce veřejných rozpočtů a větší finanční odpovědnost členských států.

V prvním zmíněném jsou uvedeny povinnosti, které se objevují také v pozdějším fiskálním paktu. Rozpočtový schodek členských států nesmí překročit 3 % HDP a deficit veřejných financí musí být nižší než 60 % HDP. Dále také stát, který bude porušovat povinnosti vyplývající ze smlouvy, může být finančně sankcionován.

Na serveru wikipedia.cz jsou k nalezení další informace.

V druhém se pak mluví například o dalším posilování finanční disciplíny.

Je také pravdou, že v těchto dvou dokumentech se ještě nepíše o nutnosti implementovat dané závazky do národní legislativy.

Naopak v článku 3 fiskálního paktu je již uvedeno, že " pravidla stanovená v odstavci 1 nabudou ve vnitrostátním právě smluvních stran účinnosti nejpozději do jednoho roka po nabytí platnosti této smlouvy, a to prostřednictvím ustanovení, které jsou závazné, trvalé a v optimálním případě ústavního charakteru, nebo v případě kterých je jinak zaručené jejich úplné dodržování a zachování v rámci vnitrostátních rozpočtových postupů."