Přehled ověřených výroků

Aktuální statistika Českého statistického úřadu ukazuje, že na vědu a výzkum bylo v České republice v roce 2020 vydáno 113,4 mld. Kč, což skutečně tvořilo 1,99 % českého HDP. Následující graf zachycuje výdaje v minulých letech a lze na něm vidět setrvalý růst relativní i absolutní výše výdajů od roku 2016.

Jan Grolich hovoří o krajských opatřeních plánovaných ve Zlínském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19. Zlínský hejtman Radim Holiš původně 23. listopadu uvedl, že v kraji dojde k zákazu společenských akcí nad sto lidí od pondělí 29. listopadu. Prozatím se nicméně Zlínský kraj řídí restrikcemi, které vydala vláda 25. listopadu (.pdf, str. 8, bod 14) v rámci vyhlášení nouzového stavu pro celou republiku. Zároveň se ale chystá jednat o vlastních, přísnějších opatřeních, která by měla vyhlásit Krajská hygienická stanice Zlínského kraje.

Podle § 2 tzv. pandemického zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19, může krajská hygienická stanice nařídit mimořádné opatření na území svého správního obvodu (kraje). Doplňme, že na celostátní úrovni či území několika krajů tato mimořádná opatření vyhlašuje Ministerstvo zdravotnictví. Mimořádným opatřením je myšleno právě například omezení či zákaz konání hromadných akcí.

Tato pravomoc krajských hygienických stanic (případně Hygienické stanice hlavního města Prahy) je zakotvena také v § 82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Doplňme, že hejtmani mohou podle krizového zákona č. 240/2000 Sb. na území daného kraje vyhlásit tzv. stav nebezpečí a v jeho rámci nařídit například pracovní povinnost či pracovní výpomoc mediků v nemocnicích. Vyhlásit zmíněné omezení společenských akcí však hejtmanům tento zákon neumožňuje. Právě z tohoto důvodu někteří hejtmani požádali o vyhlášení těchto protiepidemických opatření krajské hygienické stanice.

SPD se, většinou právě ústy svého předsedy Tomia Okamury, takto k opatřením vyjadřuje opakovaně. Že je nutné se zaměřit na ochranu nejvíce ohrožených skupin, zmínil Okamura například už v prosinci 2020. Tehdy se odvolával na návrh epidemiologa Jiřího Berana a uvedl, že 83 % populace není součástí některé z ohrožených skupin a ochranu tedy nepotřebuje. Dodejme, že epidemiolog Jiří Beran je poměrně kontroverzní osobností, co se týče dezinformací ohledně onemocnění covid-19. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně svými tvrzeními o léku Isoprinosine.

Znovu se SPD k tématu ohrožených skupin vyjadřovala například v únoru 2021. Tehdy její zástupci vyslovili svůj nesouhlas s opětovným zavedením nouzového stavu v České republice. Hnutí prohlásilo, že se bude snažit nasbírat podpisy pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, která by mohla nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti hejtmanů, zrušit. „Zároveň opakovaně vládě navrhujeme, aby provedla novelu o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje chránit ohrožené a rizikové skupiny a udržení zdravotního systému bez plošného nouzového stavu,“ řekl tehdy Tomio Okamura pro server Lidovky.cz

V červnu pak ve spojitosti s hlasováním o změnách v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví Okamura znovu zmínil (video, čas 0:48–1:15): „Zároveň říkáme (…), že se má vláda soustředit na ochranu ohrožených skupin občanů. Ty ohrožené skupiny jsou již jasně definované. Říkáme: chraňme ohrožené skupiny občanů. A tu drtivou většinu občanů, což je cca 80 %, která není ohrožena covidem na životě, nechme žít a pracovat.“

Zatím naposledy se hnutí k ochraně ohrožených skupin vyslovilo v listopadu 2021. Důvodem bylo další zavedení nouzového stavu, se kterým hnutí nesouhlasí. Kromě toho, že by omezení měla platit pouze pro ohrožené skupiny, hovoří hnutí také o tom, že by se mělo navrátit bezplatné testování a testování hodnot protilátek. S těmito skupinami lidí by – podle hnutí SPD – měli pracovat právě praktičtí lékaři. 

O tom, že se praktičtí lékaři mají zapojit do očkování, se předseda SPD Okamura vyjádřil již v lednu 2021. Konkrétně uvedl: „Klíčovou roli by měli podle názoru SPD hrát zejména praktičtí lékaři, kteří znají své pacienty, mají podmínky pro očkování, a nikoliv vládou vytváření nějakých alternativních paralelních registračních způsobů (…).“ Totožné tvrzení obsahuje také usnesení SPD z 19. ledna 2021.

Na začátek uveďme, že Jan Grolich hovoří v kontextu krajských opatření plánovaných ve Zlínském a Jihočeském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19.

Vláda několikrát jednala o cílených opatřeních vztahujících se pouze na jeden kraj či skupinu krajů nejvýrazněji postižených pandemií covidu-19. Rozdíly v opatřeních mezi jednotlivými kraji byly patrné například z mimořádného opatření (.pdf), které vydalo Ministerstvo zdravotnictví 5. května 2021. Podle něj ve Zlínském, Jihočeském a Kraji Vysočina platila v některých ohledech přísnější epidemiologická opatření než v ostatních krajích.

Dodejme také, že k rozlišení epidemiologické situace v jednotlivých regionech sloužil Ministerstvu zdravotnictví také tzv. pandemický semafor, který byl představen v červenci 2020. Semafor měl rozlišovat situaci v jednotlivých okresech a mít čtyři stupně pohotovosti, na které měla „být navázána jednotlivá opatření důležitá k zamezení dalšího šíření nemoci covid-19“. Uveďme však, že Ministerstvo zdravotnictví sice tento semafor zavedlo, v září 2020 už ale zavedlo některá protiepidemická opatření plošně pro celou Českou republiku.

Důkazem o vydávání protiepidemických opatření pouze na území jednotlivých krajů jsou také některá mimořádná opatření a nařízení krajských hygienických stanic, například Ústeckého (.pdf), Karlovarského (.pdf) či Moravskoslezského kraje (.pdf). Dalším příkladem poté může být i situace z léta roku 2020, kdy ve Zlínském kraji platila jiná protiepidemická opatření než v sousedním kraji Moravskoslezském, což poté na hranicích těchto krajů způsobovalo zmatky.

Dodejme, že hejtman Grolich v rozhovoru také uvedl: „(…) za mě by se ta opatření měla vydávat na úrovni celé České republiky. Tak, jak byly všechna předchozí opatření (…).“ Vzhledem k tomu, že některá opatření byla aplikována pouze na území určitých krajů, a nikoli na celorepublikové úrovni, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Radek Vondráček hovoří o situaci, kdy dle svých slov navštívil (video, čas 13:22) horské sedlo Pustevny, které leží na pomezí Moravskoslezského a Zlínského kraje. V červenci 2020, kdy se zde Radek Vondráček zúčastnil slavnostního otevření v minulosti vyhořelé chaty Libušín, skutečně v těchto dvou krajích platila odlišná protiepidemická opatření.

Zatímco v Moravskoslezském kraji od poloviny července 2020 (s určitými výjimkami) platila například povinnost ve všech vnitřních prostorách nosit roušku (.pdf, str. 3–4, 8), ve Zlínském kraji tehdy lidé tuto povinnost neměli. Média o této skutečnosti informovala především ve spojitosti se zmatky, které tato rozdílná opatření způsobovala mezi turisty na Pustevnách. Ti totiž často nevěděli, ve kterém kraji se zrovna nacházejí a která pravidla tedy musí dodržovat.

Doplňme také, že odlišná opatření na území Zlínského a Moravskoslezského kraje byla zavedena i v květnu 2021. Jak vyplývá z mimořádného opatření (.pdf) Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. května 2021, ve Zlínském a Jihočeském kraji a na Vysočině platila v některých ohledech přísnější protiepidemická opatření než v ostatních krajích republiky (.pdf, str. 3, 4, 8). Striktněji zde byla nastavena mimo jiné pravidla pro návštěvy muzeí, hradů a zámků či veletrhů nebo také pro provoz dětských skupin.

Důvodem pro přísnější omezení v těchto třech zmíněných krajích byl nepříznivý vývoj epidemické situace (.pdf, str. 10–11), kdy např. ve Zlínském a Jihočeském kraji byly hodnoty sedmidenní incidence čtyřnásobné ve srovnání s kraji s nejnižší incidencí.

Další rozdíly mezi kraji se poté týkaly i červnového zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, ty mohli žáci ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji odložit až o týden později než žáci v jiných částech republiky.

Předně uveďme, že se Radek Vondráček tímto výrokem snaží ilustrovat skutečnost, že pandemie nemoci covid-19 zasáhla jednotlivé regiony různou intenzitou, kvůli čemuž byla v některých krajích zavedena přísnější opatření než v jiných.

V současnosti v České republice probíhá již čtvrtá vlna covidu-19, během které byly zaznamenány vůbec nejvyšší denní přírůstky nově nakažených za den za celé období epidemie, a to 27 924 osob. Připomeňme, že při první vlně, která proběhla na jaře 2020, nepřekročily počty nově nakažených hranici 400 lidí za den. Druhá vlna poté postihla republiku na podzim roku 2020, kdy testování prokazovalo nákazu až u 15 tisíc lidí denně. O třetí vlně se následně začalo mluvit v prosinci 2020, nejhorší situace přitom byla na začátku ledna a na začátku března, kdy počty nových případů překračovaly i 16 tisíc denně. Ustupovat tato vlna začala až v průběhu března a dubna.

Právě během třetí vlny byl okres Kroměříž jednou z nejhůře postižených částí republiky, co se týče například počtu nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel. Vůbec nejhorší situace v porovnání s ostatními okresy zde byla v polovině prosince 2020, přesněji ve dnech 15., 16., 17. a 19. prosince. Tehdy v tomto okrese testy odhalily až 678,74 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Nejlépe v republice na tom byl naopak okres Kroměříž na začátku března 2021, tedy ve druhé části třetí vlny, kdy byly nejhůře zasaženy především regiony na západě republiky. Nejmenší počty nově nakažených ve srovnání s dalšími okresy zaznamenal okres Kroměříž 7. a 10. března 2021. V druhý zmíněný den dosáhl tento počet 354,08 nově nakažených za 7 dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Zdroj: covdata.cz

Doplňme, že k 23. listopadu 2021 bylo v okrese Kroměříž 1 398,29 nově nakažených za 7 dní na 100 tisíc obyvatel, přičemž nejhůře na tom byl vedlejší okres Prostějov s 1 693,57 nově nakaženými. Na přelomu listopadu a prosince se ale okres Kroměříž opět dostal na první místo v počtu nově nakažených.

Přestože výzkum a vývoj léků na onemocnění covid-19 způsobené RNA virem SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3) od začátku pandemie značně pokročil, v současné době neexistuje žádný schválený lék, který by poskytoval univerzální ochranu všem pacientům ve všech fázích nemoci. K léčbě se nicméně využívá hned několik léčivých přípravků, převážně právě monoklonální protilátky, které se podávají v raných fázích onemocnění a mají zabránit především závažnému průběhu nemoci. Dále jsou při léčbě využívána antivirotika či léčivé přípravky s obsahem dexamethasonu.

Monoklonální protilátky

Monoklonální protilátky jsou obecně určeny pouze pro osoby s mírným až středně závažným onemocněním, u nichž se navíc objevují některé rizikové faktory (.pdf, str. 3), jako je např. obezita, cukrovka, onemocnění jater, ledvin nebo plic, pacienti starší 65 let atd. (str. 4–5). Fungují na principu navázání se na spike protein viru SARS-CoV-2, čímž zabraňují vstupu viru do lidských buněk.

Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) byly pro použití v zemích EU k 12. listopadu 2021 registrovány dva léky na principu monoklonálních protilátek k léčbě covidu-19, a to Regkirona a Ronapreve. Pro úplnost uveďme, že poslední zmíněný lék vyvinutý společnostmi Regeneron a Roche je známý také pod názvem REGN-Cov2.

Dříve EMA také doporučila používání dalších monoklonálních protilátek, které ještě nebyly registrovány. Jedná se o sotrovimab (lék Xevudy) a kombinaci protilátek bamlanivimab a etesevimab. Na základě těchto doporučení mohou členské státy EU samy rozhodnout o nasazení léků pro nouzové použití ještě před jejich registrací. V České republice tak bylo Ministerstvem zdravotnictví schváleno používání bamlanivimabu a etesevimabu (.pdf. str. 1). Co se týká léku Xevudy, EMA obdržela 18. listopadu žádost o jeho registraci.

Z těchto léčivých přípravků se poté v České republice v současnosti při léčbě covidu-19 používají jen monoklonální protilátky REGN-Cov2 a bamlanivimab od společnosti Eli Lilly, který je podáván také v kombinaci s etesevimabem. Právě tato kombinace má podle výsledků třetí fáze klinického hodnocení velmi dobré výsledky, především co se týče míry ochrany před úmrtím. Dle odborníků by se lidé nicméně neměli spoléhat pouze na podání protilátek a upřednostnit vakcíny proti onemocnění covid-19, které poskytují dlouhodobější ochranu. Dodejme ještě, že monoklonální protilátky se podávají v nemocnicích formou infuzí a podle Ministerstva zdravotnictví je nutné je podat do 10 dnů od nástupu příznaků onemocnění (.pdf, str. 3).

Antivirotika

Jiný typ léku pak představují antivirotika. Jediným takovým přípravkem, který je nyní registrován v EU, je antivirotikum s názvem Veklury, které obsahuje léčivou látku remdesivir. Ta narušuje produkci virové RNA a brání množení viru SARS-CoV-2 uvnitř buněk (.pdf, str. 1). Použití (.pdf, str. 1) léku je doporučené pro pacienty se zápalem plic, kteří vyžadují doplňkovou léčbu kyslíkem. Přípravek byl v EU podmíněně registrován již v červenci 2020, nicméně v ČR bylo dočasně povoleno jeho použití již v březnu 2020 (.pdf, str. 1).

Uveďme, že podle společnosti Gilead, která přípravek Veklury vyvinula, snižuje toto antivirotikum riziko hospitalizace i úmrtí. Pozitivní vliv na výši rizika úmrtí nicméně nebyl u Veklury prokázán (.pdf, str. 1–2) například u pacientů s těžkým průběhem covidu-19, kteří toto antivirotikum dostali, když už byli napojeni na umělou plicní ventilaci. O účinnosti tohoto léku se také vedou spory, na neprůkaznost přínosu tohoto antivirotika, co se týče snížení rizika úmrtí, upozorňovala i Světová zdravotnické organizace (WHO).

Doplňme, že aktuálně EMA posuzuje také žádost o registraci dalšího antivirotika zvaného Lagevrio, které obsahuje léčivou látkou molnupiravir. Lék ve formě tabletek je primárně určen pro dospělé lidi s možnými komplikacemi, které mohou vést k hospitalizaci, a v začátcích onemocnění. Přezkumu pak EMA v současnosti podrobuje například obdobné antivirotikum Paxlovid od společnosti Pfizer. Je nicméně potřeba dodat, že ani „tyto léky nemohou nahradit význam očkování“, jak zdůrazňuje lékařka a specialistka na klinickou péči při WHO Janet Diazová.

Z antivirotik se nyní v České republice používá kromě zmíněného přípravku Veklury také experimentální lék favipiravir, který státu darovalo Japonsko v květnu 2020. Bohužel i v tomto případě, podobně jako u Veklury, však některé zdroje upozorňují na to, že u favipiraviru nebyl prokázán pozitivní vliv na snížení úmrtnosti pacientů s covidem-19.

Další léčivé přípravky

Ještě zmiňme léčivou látku dexamethason, kterou EMA schválila k léčbě závažných případů covidu-19, kdy hospitalizovaní pacienti potřebují kyslíkovou léčbu. Jedná se o kortikosteroid, jenž se využívá primárně k léčbě zánětů. Dexamethason se může podávat jak ústy, tak injekčně a snižuje zánětlivou imunitní reakci, která je spojená s těžkým průběhem nemoci. 

Podle některých studií použití přípravků s obsahem dexamethasonu snižují riziko úmrtí u pacientů, kteří jsou napojeni na umělou plicní ventilaci či vyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii. U pacientů, kteří v době podání dexamethasonu nepotřebovali podporu dýchání, však nebyl pozitivní vliv na snížení úmrtnosti prokázán.

K léčbě covidu-19, respektive zmírnění průběhu nemoci, se tedy používají různé léčivé přípravky. U antivirotik i dexamethasonu ale panují jisté pochybnosti o účinnosti léčiv proti covidu-19. Naopak monoklonální protilátky jsou všeobecně přijímány jako účinný nástroj k zabránění těžkého průběhu nemoci. S jistou mírou zjednodušení se tak opravdu dá říct, že monoklonální protilátky jsou v současnosti jediným efektivním lékem. Ani ty však, podobně jako antivirotika a dexamethason, nedokáží pomoci všem pacientům. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).

Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.

Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý. 

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich hovoří o připomínkách hejtmanů k zákonu č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19. Připomeňme, že tento tzv. pandemický zákon byl schválen již v únoru 2021.

Ještě před jeho konečným schválením podal ke znění tohoto zákona pozměňovací návrh například poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák. Spolu s hejtmany v rámci uvedeného návrhu (.pdf, str. 2) upozorňoval, že vládou předložená verze pandemického zákona „zcela pomíjí nezastupitelnou roli krajů při zvládání epidemie“ onemocnění covid-19. Navrhoval proto „v rámci pozměňovacího návrhu doplnit zákonné ustanovení upravující roli hejtmanů jako orgánů krizového řízení v území“. Uveďme, že tento pozměňovací návrh Sněmovna schválila a následně se stal součástí konečného znění pandemického zákona v podobě § 8.

Předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba poté 23. listopadu 2021 po jednání se zástupci vlády uvedl, že hejtmani by spíše než pro tehdy diskutované vyhlášení nouzového stavu byli pro změnu pandemického zákona. „Bylo by vhodné ho upravit tak, aby případně umožňoval na území postižených krajů aktivovat určité procesy nutné pro řízení aktuální situace,“ řekl podle ČTK Kuba.

K novelizaci pandemického zákona pak hejtmani vyzvali i v tiskové zprávě Asociace krajů, která uvádí, že „nedostatek personálu v nemocnicích nebo organizaci jiných opatření ke zvládnutí epidemie podle nich nelze řešit vždy nouzovým stavem“. Podle tiskového vyjádření hejtmana Kuby by stačilo tento problém vyřešit právě úpravou v rámci pandemického zákona. „Ta by například při zhoršení situace umožnila hejtmanovi po schválení vládou ukládat pracovní povinnost hrazenou státem nebo zřizovat krizové školky a školy pro děti zdravotníků, protože kraje na tohle nemají ve svých rozpočtech potřebné finance,“ nastínil možné změny Kuba.