Přehled ověřených výroků

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má Sněmovna povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení.

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení, a to v současnosti na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získalo hnutí SPD 20 mandátů, hnutí ANO 72 mandátů, koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů. Dohromady tak pětikoalice získala 108 křesel. Pokud bychom uvedené ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny vztáhli na pozice předsedů výborů, pak při počtu 18 výborů by měla na hnutí SPD připadnout (po zaokrouhlení na celá čísla) celkem 2 místa předsedů jednotlivých výborů, na hnutí ANO by pak mělo připadnout 6 míst a na pětikoalici SPOLU a PirSTAN 10 míst.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna. K volbě většiny předsedů v současnosti ještě nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují jejich členy. 

Podle veřejně dostupných informací se v současnosti počítá s rozdělením pozic předsedů jednotlivých výborů skutečně podle zásady poměrného zastoupení. Zástupci budoucí vládní koalice složené z koalic SPOLU a PirSTAN by měli opravdu zasednout v čele celkem 10 výborů, na hnutí ANO by mělo připadnout 6 výborů. Hnutí SPD, jehož je Jan Hrnčíř členem, by mělo stát v čele dvou výborů, konkrétně kontrolního a petičního.

Rozdělení předsednických postů ve výborech Poslanecké sněmovny je obvykle výsledkem politické dohody sněmovních stran a podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení. Předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna.

V rámci ustavení orgánů Sněmovny na začátku minulého volebního období se zástupci SPD dostali do čela dvou z 18 výborů. Hospodářský výbor si na své ustavující schůzi 29. listopadu 2017 zvolil (.pdf) za předsedu poslance Radima Fialu (SPD). Do čela bezpečnostního výboru byl ve stejný den zvolen (.pdf) poslanec Radek Koten (SPD). Oba ve funkcích setrvali až do konce volebního období.

Ustavující schůze nové Poslanecké sněmovny započala v úterý 8. listopadu. Tajná volba předsedy sněmovny má proběhnout ve středu 10. listopadu. Volební komise, která volbu zaštiťuje, neobdržela do daného termínu jiné nominace, než Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), na jejímž jméně se shodli zástupci rodící se koalice, a právě Karla Havlíčka (ANO).

Nominace ministra Havlíčka je však problematická, protože pozice ve vládě se neslučuje s některou z funkcí v čele Sněmovny. Ústava České republiky, konkrétně její článek 32, říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“ Karel Havlíček v současnosti ministerskou funkci zastává, přesněji je stále ministrem dopravy a ministrem průmyslu a obchodu, a nemůže tak být zároveň předsedou Sněmovny.

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát předsedou nebo místopředsedou Sněmovny, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost)“ (Jindřiška Syllová, Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Později to potvrdil také legislativní odbor Poslanecké sněmovny. „Předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani to, pokud by čestně prohlásil, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí.

Předseda SPD Okamura ve svém tweetu zmiňuje hned několik faktických informací spojených se vznikající vládní koalicí. 

Zmínka o třech nových ministerstvech se objevuje také v médiích. Pravděpodobná budoucí vláda bude mít nově Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace, Ministerstvo pro legislativu a Ministerstvo pro evropské záležitosti. Tato ministerstva jsou označována za „nová“, byť se v nějaké podobě objevila už v minulých vládách. Místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace měla již vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), byl jím Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). V Sobotkově vládě figuroval také ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, kterým byl Jiří Dienstbier a později také Jan Chvojka (oba ČSSD).

Post zaměřující se na evropské záležitosti pak měly vlády v období českého předsednictví Evropské unii. Přesněji to byla druhá vláda Mirka Topolánka (2007–2009) a následující tzv. úřednická vláda Jana Fischera (2009–2010). V Topolánkově vládě zastával post místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, ve Fischerově kabinetu byl pak ministrem Štefan Füle a po něm Juraj Chmiel.

Tomio Okamura hovoří také o navýšení počtu místopředsedů Poslanecké sněmovny. Bývalá Sněmovna měla místopředsedů pět, Vojtěcha Filipa (KSČM), Tomia Okamuru (SPD), Vojtěcha Pikala (Piráti), Tomáše Hanzela (ČSSD) a Petra Fialu (ODS). Nová Sněmovna by měla mít skutečně místopředsedů šest, a to dva za ANO a po jednom z ODS, KDU-ČSL, STAN a Pirátů. Předsedkyní by se měla stát Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). 

Poslední část Okamurova tweetu se týká senátního hlasování o zmrazení platů politiků do roku 2026. To proběhlo 27. října na 17. schůzi horní komory poté, co 5. října Poslanecká sněmovna jednomyslně schválila, že se platy vrcholných politiků dalších pět let nebudou zvyšovat. Pro návrh hlasovali poslanci ze všech poslaneckých klubů.

V Senátním hlasování byl tento vládní návrh zamítnut 57 hlasy ze 68 přítomných senátorů. Proti návrhu, tedy pro zmrazení platů, bylo 5 senátorů: Lukáš Wagenknecht a Adéla Šípová (za Piráty), Renáta Chmelová (bez politické příslušnosti), Šárka Jelínková (KDU-ČSL) nebo Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz). Pro zmrazení platů nehlasovali ani senátoři za ANO a ČSSD, tedy senátoři za strany, které návrh předkládaly. Proti zmrazení se vyslovili téměř všichni senátoři náležící ke zmíněným politickým stranám či hnutím. Jedinou výjimkou byla senátorka Šárka Jelínková za KDU-ČSL.

Tomio Okamura tedy správně popisuje postoj Senátu ke zmrazení růstu platů politiků i navýšení počtu členů vlády a místopředsedů Poslanecké sněmovny. Dopouští se pouze nepřesnosti v označení nových vládních postů. Nejedná se o úplně nové pozice, už v minulosti měly vlády ministry pro evropské záležitosti nebo legislativu. V kontextu nynější vlády Andreje Babiše ale skutečně jde o nové ministry.

Předně uveďme, že ověřujeme pouze faktické části výroku, nebudeme se tedy věnovat otázce zrušení Senátu ani názoru poslance Rozvorala.

Návrh na zmrazení platů vrcholných politiků se již tradičně objevil v předvolebním období na stolech poslanců, tentokrát jej předložila vláda. Poslanci jej už v prvním čtení jednomyslně přijali.

Začátkem října byl návrh (.pdf) novely zákona o platu představitelů státní moci předložen senátnímu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a věnoval se mu i Ústavně právní výbor Senátu. Oba výbory doporučovaly jeho zamítnutí. Horní komora Parlamentu projednávala tento návrh 27. října na své 17. schůzi a podle doporučení výborů jej zamítla (.pdf). Přítomných bylo 68 senátorů a 57 se vyslovilo pro zamítnutí návrhu novely zákona a pět proti. Mezi argumenty pro zamítnutí návrhu patřilo například jeho označení za populistické předvolební gesto. Senátoři také upozorňovali na riziko budoucího skokového nárůstu platů po roce 2026, novela měla totiž k tomuto datu ztratit účinnost (.pdf, str. 2).

Pro doplnění dodejme, že veto Senátu již nelze přehlasovat vzhledem ke skutečnosti, že Sněmovna se v předchozím složení už nebude scházet a veškeré neprojednané návrhy již nelze v novém volebním období projednat. Bývalým poslancům zanikl mandát 21. října, kdy uplynuly přesně čtyři roky od jejich zvolení do Sněmovny. V novém složení se Poslanecká sněmovna sešla poprvé až 8. listopadu na ustavující schůzi.

Mandát nově zvoleným poslancům vznikl už v den zvolení, tedy 9. října, a přestože ještě nesložili poslanecký slib, mohli již vkládat návrhy zákonů do sněmovního informačního systému. To nám na náš dotaz potvrdil tiskový odbor Poslanecké sněmovny, který zároveň poskytl informaci, že touto dobou už několik takových návrhů eviduje. Je však důležité zmínit, že nejde o oficiálně podané návrhy, protože návrhy zákonů se podle § 87 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podávají do rukou předsedy (předsedkyně) Sněmovny, který 3. listopadu ještě nebyl zvolen. Až momentem jeho zvolení se tedy návrhy stanou sněmovními tisky a jako takové mohou vstoupit do legislativního procesu. Tento postup stran návrhu SPD nám potvrdil také přímo poslanec Rozvoral.

Sněmovní tisky se na webu Poslanecké sněmovny začaly objevovat postupně poté, co byla předsedkyní Sněmovny zvolena Markéta Pekarová Adamová. Návrh (.pdf) skupiny poslanců SPD (str. 4–5) na zmrazení platů politiků do roku 2025 se objevil na sněmovním webu 15. listopadu a je datován k 3. listopadu 2021.

Poslanci SPD tedy skutečně 3. listopadu podali návrh na zmrazení platů politiků, obdobný tomu, který dříve zamítl Senát. Ačkoli mohou poslanci podávat návrhy již ode dne nabytí mandátu, sněmovními tisky, o kterých by Sněmovna mohla jednat, se takové návrhy mohou stát až poté, co se dostanou do rukou zvolenému předsedovi či předsedkyni. V mezidobí tak vzniká prostor pro podávání poslaneckých návrhů, jejichž existenci však nelze na webu Poslanecké sněmovny ověřit. Proto jsme i my počkali a až nyní můžeme potvrdit, že výrok Radka Rozvorala ze 3. listopadu je pravdivý.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan zde mluví o některých rozdílných bodech programu koalice PirSTAN a programu koalice Spolu, na kterých se nyní zástupci těchto koalic snaží nalézt shodu.

Jako první příklad Vít Rakušan zmiňuje vstup do ERM II, tedy tzv. mechanismu směnných kurzů II, jehož základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Uveďme, že vstup do ERM II představuje jedno z kritérií, jež by Česká republika musela splnit před vstupem do eurozóny.

Koalice Piráti a Starostové ke směnným kurzům ve svém volebním programu píše: „Zajistíme vstup Česka do ERM II, což stabilizuje korunu vůči euru ve fluktuačním pásmu ± 15 procent. Upravíme zákony především z formálního pohledu v Česku tak, aby byla splněna kritéria pro vstup do ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů).“ Vstup do ERM II má podle PirSTAN například zajistit, „aby české státní dluhopisy získaly na trzích pomyslné razítko kvality“. Česko tím podle této koalice „získá znatelnou výhodu a velké úspory na obsluze státního dluhu“. Výši těchto úspor pak Piráti a Starostové odhadovali na více než 30 miliard korun ročně.

Naopak program koalice Spolu téma vstupu do ERM II vůbec nezmiňuje. Doplňme, že zejména ODS, která dlouhodobě nepodporuje přijetí eura, se k otázce vstupu do ERM II staví odmítavě.

Jako druhý příklad odlišnosti programů koalice PirSTAN a koalice Spolu poté Vít Rakušan uvádí rozdílné představy o výši rozpočtových úspor. Koalice Spolu opakovaně mluvila o snižování deficitu státního rozpočtu o 100 miliard Kč ročně. Petr Fiala například v rozhovoru na serveru iDNES.cz z 6. října 2021 uvedl: „Jsme přesvědčeni, že ten zakopaný pes je na výdajové straně rozpočtu a jsme připraveni každý rok ušetřit 100 miliard korun.“ 

V článku serveru iRozhlas ze září také Petr Fiala odpověděl na otázku, jak by jeho koalice snižovala deficit, odpověděl: „Problémem rozpočtu jsou výdaje. Ty mezi roky 2017 a 2020 vzrostly o téměř 50 procent (z 1 219 miliard v roce 2016 na 1 889 miliard letos). Uspořit se dá v řádu desítek miliard korun zrušením dotací velkým firmám a národních dotačních titulů obecně, omezením neinvestičních výdajů, snižováním počtu úředníků či digitalizací státních agend. To přinese 100 miliard korun ročně.“

Co se týče závazku Pirátů a hnutí STAN snížit schodek státního rozpočtu o 60–70 miliard, přímo v programu této koalice se nám konkrétní čísla nalézt nepodařilo. V dokumentu Strategický plán: Budoucnost bez zadlužování (.pdf) koalice PirSTAN například zmiňuje předpokládanou výši úspor v určitých oblastech ve výši desítek miliard korun, uváděná čísla nicméně vztahuje k roku 2025 (.pdf, str. 4), ne k rozpočtu na rok 2022. 

Uveďme však, že o cílech koalice Pirátů a hnutí STAN ve spojitosti s úsporami hovořil například předseda ODS Petr Fiala: „Piráti a Starostové měli představu, že by se dalo ušetřit nějakých 60 miliard korun, my jsme mluvili o až 100 miliardách,“ uvedl Fiala po volbách. O 60–70 miliardách pak mluvil Věslav Michalik (STAN) v souvislosti s potenciálními úsporami na dotacích či neinvestičních nákupech státu (Deník N, 13. října 2021, str. 7). Z těchto důvodů tedy výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pojem teritorialita (místní příslušnost) exekutorů označuje navrhované pravidlo, podle něhož by exekutor mohl provádět úkony v exekučním řízení pouze v oblasti územní působnosti jednoho krajského (exekučního) soudu, respektive příslušného krajského soudu dle sídla exekutora. Tím by se zamezilo současné situaci, kdy si exekutora vybírá věřitel. Dochází tak k případům, kdy exekutor provádí úkony vůči dlužníkovi na druhém konci republiky.

V programu koalice Pirátů a Starostů se píše: „Zavedeme místní příslušnost exekutorů podle principu 1 dlužník = 1 místně příslušný exekutor v kraji. Exekutora bude určovat krajský soud dle automatického klíče. Tímto způsobem dojde i ke slučování všech exekucí dlužníka pod jednoho exekutora.“ Naopak program (.pdf) koalice Spolu teritorialitu exekutorů nezmiňuje. K této problematice je v programu Spolu napsáno například jen: „Dotáhneme do konce velkou novelu exekučního řádu a občanského soudního řádu.“ a „Prioritně se zaměříme na problematická exekuční řízení včetně těch nezákonných a nastavíme funkční systém, který bude brát ohled na řešení sociálních problémů i na princip vymahatelnosti práva.“ (.pdf, str. 50)

Jan Farský (STAN) hovoří o teritorialitě exekutorů dlouhodobě, například v prohlášení na svém webu z 10. února 2021 uvádí: „Zavedení teritoriality exekutorů vláda schválila v roce 2016 a podporuje ji oficiálně i samotná Exekutorská komora. Přesto k jejímu schválení nejsme o nic blíže než před několika lety. Statistiky jasně ukazují, že exekuce jsou jedním z hlavních problémů, které v naší zemi máme, a pokud nepřijmeme řešení v nejbližší době, může být pozdě na to, jak pandemii exekucí zastavit.”

Teritorialitu exekutorů zmiňoval Jan Farský také v rozhovoru pro Deník.cz z 27. května 2019: „Debatuje se o změně exekučního zákona, zvláště úprava, která by zavedla krajskou teritorialitu exekutorů, tj. nebylo by možné, aby povinný byl z Liberce a jeho exekuci vedl někdo z Ostravy.“

Ve volebním programu pro parlamentní volby 2021 Piráti a STAN uvedli jako nové daňové příjmy státního rozpočtu zdaňování digitálních gigantů, těžby nerostných surovin a negativních externalit v oblasti životního prostředí, postupné zvýšení zdanění komerčních nemovitostí a zdanění prodeje konopí (.pdf, str. 6). Tyto daňové zdroje tak mají přispět ke zmírnění dopadů „daňových změn provedených v roce 2020 na státní rozpočet“ a snížení tempa zadlužování.

Uveďme, že zvyšování daně z příjmu fyzických osob koalice Pirátů a Starostů již v minulosti několikrát vyloučila.

Vít Rakušan v Superdebatě na ČT1 (video, čas 26:21) například uvedl: „My lidem v České republice daně zvyšovat nebudeme. My jsme se bavili o tom, že pokud by nepomohly všechny kroky, které máme v našem plánu bilion pro budoucnost, tak v té chvíli se můžeme zamyslet o tom, zda třeba zmíněná digitální daň nebo zvýšené zdanění nerostných surovin není cestou.“

Již dříve v předvolební debatě Českého rozhlasu Rakušan na téma daní zmínil (video, čas 23:07), že pokud by „v první fázi toho volebního období, v té těsné postkrizové době přišli se zvýšením zdanění lidí, fyzických osob, zdanění práce a podobně (…)“, tak bychom se mohli dostat do „spirály“, kdy by nastala nejen inflace a krize nabídky, ale i poptávky. „Tedy my rozhodně bychom se teď v této chvíli nevraceli k těm starým daňovým sazbám, v posledním řádu bychom se mohli bavit o zdanění některých negativních externalit, jako jsou třeba větší zdanění těžby nerostných surovin, daně, které mají přímý dopad na životní prostředí, ale v žádném případě ne zvyšování daní pro fyzické osoby,“ dodal Rakušan.

V rozhovoru pro Echo24 pak Vít Rakušan tuto první fázi volebního období více konkretizoval: „Myslím si, že se nemůžeme třeba v prvních dvou letech volebního období v téhle krizové době bavit o změně daní. A rozhodně ne o zdanění fyzických osob.“

Krize poptávky se většinou projevuje tím, že lidé začnou méně nakupovat, například v dobách, kdy hromadně přicházejí o práci. Kvůli nižším nákupům se pak propadá také ekonomika. Krize nabídky, tedy skutečnost, kterou Vít Rakušan přisuzuje současnosti, je pravým opakem. Zákazníci by chtěli nakupovat, ale není co. Příkladem z dnešní doby může být nedostatek čipů, což způsobuje zpomalení či zastavení výroby automobilů či elektroniky.

Klasickou ekonomickou krizi popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy například ekonom Radovan Vávra: „Krize tak, jak ji známe z učebnic, je krize na straně poptávky. V ekonomikách se snižuje poptávka. To vede k snižování kapacit, k uzavírání závodů, k nezaměstnanosti. A roztáčí se nekonečná spirála, kdy ekonomika klesá.“ Říká také, že současná situace, například méně prodaných vozů Škoda auto, nevychází z toho, že by je lidé kupovat nechtěli, nýbrž ze zavřených obchodů. To je pak podle Vávry problém právě na straně nabídky. 

Pracovníci České národní banky ve svém textu (červenec 2021) na webu Roklen 24 například píší: „Empirické srovnání krize vyvolané pandemií s globální finanční a hospodářskou krizí i provedené modelové simulace potvrzují, že výrazný ekonomický propad pozorovaný v roce 2020 nese z větší části známky šoku nabídkového charakteru.“ Autoři také uvádějí, že pandemie onemocnění covid-19 přinesla standardní negativně-nabídkové dopady, které bývají běžné také například pro přírodní katastrofy, ovšem oproti nim mají ty současné dlouhodobý a globální charakter. Upozorňují také, že v případech přírodních katastrof bývají podniky, továrny či obchody přímo zničeny, zatímco v průběhu pandemie byly pouze uzavřeny.

Svůj text pak uzavírají: „Provedené analýzy dokládají, že koronavirová pandemie má z větší části charakter negativního nabídkového šoku.“

Pro zajímavost můžeme uvést, že zatímco pandemie přinesla krizi nabídky, globální finanční a hospodářská krize z roku 2008 nesla opačné známky: „Zatímco v průběhu globální finanční a hospodářské krize docházelo k omezování jejich (domácností, pozn. Demagog.cz) spotřeby a ochoty utrácet především z důvodu vyšší míry opatrnosti odrážející negativní spotřebitelský sentiment, v průběhu pandemie se tak děje zejména z důvodu administrativního rozhodnutí o omezení či úplném uzavření maloobchodu a služeb.“

O tom, že dnešní česká ekonomika je tažena především domácí poptávkou, se pak zmiňuje ve své zářijové tiskové zprávě také Český statistický úřad. Ministerstvo financí již v srpnu 2021 predikovalo, že by růst HDP v letošním roce by měl být tažen všemi složkami domácí poptávky, nejvíce investicemi a spotřebou domácností.

Na úvod podotkněme, že nehodnotíme, zda je počínání Andreje Babiše nesmyslné, ověřujeme pouze faktickou část výroku.

Andrej Babiš na začátku října 2021 oznámil, že současný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch by měl opustit Ministerstvo zdravotnictví a nastoupit na post velvyslance ve Finsku. Prohlásil: „Adam Vojtěch byl schválen jako velvyslanec ve Finsku a měl by 1. listopadu odejít na ministerstvo zahraničních věcí.“

Nicméně několik dní po volbách premiér uvedl, že se „změnila situace a je předpoklad, že členové této vlády nebudou v té nové vládě, tak bude potřeba, aby s námi pan ministr zůstal až do konce“. Podle těchto slov měl tedy Adam Vojtěch setrvat na postu ministra zdravotnictví až do konce funkčního období současné vlády. 

Situace se změnila 18. října, kdy Andrej Babiš nabídl post ministra zdravotnictví Vlastimilu Válkovi, kandidátovi na tuto funkci za TOP 09. Pozval ho také na jednání vládní rady pro zdravotní rizika, kterého se poslanec Válek nezúčastnil. Vlastimil Válek však později obdržel další pozvánku na jednání této rady. Toto pozvání však odmítl a na otázku, zda o přijetí této funkce od 1. listopadu uvažoval, odpověděl: „Ne, já jsem to spíše pochopil jako komplikovaný vtip, kterému jsem neporozuměl.“

Ministr Vojtěch tedy v současné době zůstává na postu ministra zdravotnictví a podle svých slov bude na Ministerstvu zdravotnictví vzhledem k současné situaci, „dokud to bude potřeba. Není možné, aby ministerstvo nyní bylo bez vedení“. Nicméně premiér Babiš skutečně navrhoval nahradit Adama Vojtěcha na ministerstvu Vlastimilem Válkem a Adama Vojtěcha tak „pustit“ od 1. listopadu do Finska. 

Na závěr dodejme, že co se týče „sílící koronasituace“, dle dat Ministerstva zdravotnictví v posledních týdnech opravdu výrazněji přibývá osob nakažených covidem-19.