Přehled ověřených výroků

Europoslanec Stanislav Polčák (STAN) se na plenárních zasedáních Evropského parlamentu k tématu klimatu vyjadřoval mnohokrát. V tomto kontextu je pro nás zřejmě nejdůležitějším jeho příspěvek do rozpravy o Zelené dohodě pro Evropu z 15. ledna 2020. Sám uvádí, že návrh Zelené dohody ho v některých svých částech zklamal, například protože neobsahuje podporu pro jadernou energetiku nebo vyčíslení jednotlivých plánovaných opatření. I přes tyto výtky však hlasoval pro návrh.

Za současné (2019–2024) ani za minulé (2014–2019) funkční období Evropského parlamentu se nám ale nepodařilo dohledat příspěvek, ve kterém by se europoslanec Polčák na plenárním zasedání vyjadřoval k posunu termínu zákazu těžby uhlí v České republice. S žádostí o vyjasnění, kdy měl Stanislav Polčák o posunu termínu zákazu těžby uhlí mluvit, jsme se obrátili na Stanislava Polčáka i Víta Rakušana, doposud jsme však, vzhledem k předvolebnímu presu, nedostali odpověď.

V knize (.pdf) Andreje Babiše O čem sním, když náhodou spím z roku 2017 se píše (str. 101): „Z tabulky, kterou vydal německý energetický koncern E.ON, vidíte, že elektromobily a auta na stlačený zemní plyn jsou rozumné alternativy budoucnosti. A pokud navíc budete mít doma solární zdroje a baterii, určitě tuhle rallye jednou musí vyhrát elektromobil.“

V rámci Zelené dohody pro Evropu, tedy tzv. Green Dealu, který byl schválen Evropskou radou v prosinci 2020, došlo k navýšení klimatického cíle EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti roku 1990. Východoevropské země Unie požadovaly, aby přechod k čistým energiím neúnosně nezatížil jejich ekonomiky. Uveďme, že hodnota 55 % se vztahuje na Evropskou unii jako celek a dá se předpokládat, že pro Českou republiku zůstane nižší. Premiér Babiš přitom skutečně prosazoval, aby se jednalo o kolektivní cíl EU, tedy aby se snížení emisí o 55 % nevztahovalo na členské státy samostatně.

Po prosincovém summitu Evropské rady, v níž Českou republiku zastupuje český premiér, Andrej Babiš uvedl: „Po vyřazení uhelných elektráren budeme ústřední topení z uhlí schopni efektivně nahradit právě jedině plynem.“ Premiér Babiš svůj souhlas se Zelenou dohodou podmínil finanční podporou pro využití zemního plynu a také unijním souhlasem s rozvojem jaderné energetiky. Dle závěrů summitu Evropské rady je zemní plyn „přechodnou technologií na cestě k dosažení nových evropských emisních cílů“.

Andrej Babiš v minulosti opakovaně tvrdil, že v Evropské radě prosadil jádro jako čistý zdroj energie. Možnou roli jaderné energie pro dosažení cílů stanovených v rámci Zelené dohody však zmiňovalo již usnesení Evropského parlamentu z konce listopadu 2019. V závěrech ze zasedání Evropské rady 12. prosince 2019, kterého se účastnil i Andrej Babiš, je uvedeno (.pdf, str. 2, bod 6), že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. Uveďme však, že jaderná energie stále nebyla v rámci EU zařazena mezi „udržitelné zdroje energie“, které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2).

Premiér Babiš také po jednání Evropské rady uvedl, že „byla zohledněna role lesů při plnění klimatických cílů, protože nás limituje kůrovcová kalamita“. Obnovu lesů po kůrovcové kalamitě vláda také zahrnula do Národního plánu obnovy, díky němuž může Česká republika žádat Unii o schválení finančního balíčku z Nástroje pro oživení a odolnost ve výši přibližně 179 mld. Kč ve formě grantů. Zmiňme, že obnova lesů postižených kůrovcem je součástí tzv. zelené transformace v rámci plánu obnovy a představuje významný nástroj pro snižování dopadů změny klimatu.

Celkově tedy hodnotíme výrok jako pravdivý. Andrej Babiš totiž skutečně prosazoval, aby cíl snížit emise o 55 % byl kolektivní pro celou Unii. Zároveň prosadil, aby jednotlivé dokumenty týkající se Zelené dohody, bez ohledu na jejich právní závaznost, zohlednily také využití zemního plynu a jaderné energie a obnovu lesů po kůrovcové kalamitě. Jaké má prosazení těchto „slov“ praktické důsledky, nehodnotíme.

Podle Globálního indexu míru (GPI), který je měřítkem globálního míru, se Česká republika v roce 2021 (.pdf) nachází na devátém místě ze všech hodnocených zemí světa. V roce 2020 (.pdf) se řadila na osmé místo. Andrej Babiš tedy uvádí pro rok 2021 o jedno místo nepřesný údaj, jeho výrok nicméně hodnotíme jako pravdivý, a to i vzhledem ke skutečnosti, že se Česká republika na jím uváděné osmé příčce nacházela v předcházejícím roce.

Upřesněme, že pořadí je posuzováno například z hlediska úrovně bezpečnosti a zabezpečení, rozsahu aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a podle stupně militarizace. Místo v první desítce nejbezpečnějších zemí světa si Česká republika udržuje od roku 2015.

V článku Financial Times označil Ruchir Sharma, manažer investiční banky Morgan Stanley, region východní Evropy a Českou republiku (na prvním místě) za jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. 

Autor zmíněného článku poměřuje prosperitu pravidlem Světové banky, podle kterého se daný stát zařadí mezi vyspělé ekonomiky, pokud jeho hospodářský výkon (HDP) překročí hranici 17 tisíc dolarů na osobu ročně. České republice se to podařilo už v roce 2014 a mezi postkomunistickými zeměmi patří spolu se Slovinskem a Estonskem dodnes do suverénně nejlepší trojky. Vzestup východní Evropy je pak „zapomenutým úspěchem“, jehož lídrem je právě Česko.

V rámci hodnocení tohoto výroku Petra Fialy nehodnotíme kvalitu schváleného zákona, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení. Zkoumáme tedy pouze objektivně zjistitelný fakt, kdo pro tento zákon hlasoval.

V Poslanecké sněmovně 26. května 2021 hlasovalo pro schválení návrhu nového stavebního zákona hnutí ANO, SPD a tři poslanci z vládní ČSSD. Návrh zákona byl následně postoupen Senátu, ten ho ale 1. července 2021 jednomyslně zamítl. 

Dne 13. července 2021 však Senát přehlasovala Poslanecká sněmovna, která návrh nového stavebního zákona schválila 104 hlasy. Na rozdíl od prvního hlasování o tomto zákonu, které proběhlo na půdě dolní komory, se pro přijetí stavebního zákona vyslovili nejen tři nezařazení poslanci, ale i část členů KSČM, přičemž hlasy komunistů byly podle ministryně Dostálové pro uzákonění tohoto legislativního aktu rozhodující.

Návrh nového stavebního zákona tedy prošel legislativním procesem díky poslancům z hnutí ANO, SPD, většině hlasujících poslanců za KSČM, dvěma poslancům z ČSSD a třem nezařazeným poslancům. Nejvíce hlasů pro schválení stavebního zákona pocházelo právě od hnutí ANO, SPD a KSČM, kteří tento návrh podpořili dohromady 99 hlasy. Doplňme, že podle čl. 47 odst. 3 Ústavy je však pro přehlasování Senátu zapotřebí nadpoloviční většina všech poslanců, tj. 101 hlasů. Výrok Petra Fialy tedy sice hodnotíme jako pravdivý, protože největší část hlasů skutečně pocházela od ANO, SPD a KSČM, zároveň však musíme uvést, že by tyto hlasy samy o sobě na schválení nového stavebního zákona nestačily.

Miloš Zeman se k tomu, koho pověří sestavením nové vlády po volbách, vyjádřil například v Partii Terezie Tománkové (video, čas 22:12) na CNN Prima News 27. června 2021: „Moderátorka: Vy jste v lednu v Mladé frontě naznačil, že sestavením vlády pověříte předsedu vítězné strany, nikoliv lídra nějakého uskupení, nějaké koalice. Takto budete postupovat? Miloš Zeman: Ano, přesně tak.“ Další veřejná prohlášení prezidenta republiky k této věci se nepodařilo dohledat.

Podle koaliční smlouvy SPOLU (.pdf, str. 5) i koaliční smlouvy Pirátů a Starostů (.pdf, str. 25) budou mít jednotlivé strany v koalici samostatné poslanecké kluby. Vzhledem k tomu, že za „vítěznou stranu“ nebude Miloš Zeman považovat koalici, ale pouze stranu nebo hnutí, které se voleb účastnilo samostatně, bude rozhodující skutečně síla poslaneckých klubů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost dodejme, že koalice SPOLU nejprve podle koaliční smlouvy (.pdf, str. 5) plánuje své poslanecké kluby sdružit pod název SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) a to pro účely ustavování orgánů Poslanecké sněmovny. V průběhu volebního období však již budou mít všechny strany kluby samostatné.

Dle údajů Českého statistického úřadu, který sleduje počet nových bytů od roku 1998, bylo v tomto roce dokončeno 22 183 (.xlsx) nových bytových jednotek. Naopak v loňském roce došlo k dokončení 34 412 nových bytových jednotek. Výstavba a dokončování nových bytů v rodinných a bytových domech kolísaly – maximum bylo dosaženo v roce 2007, kdy bylo dokončeno 41 649 bytů, minimum v průběhu sledovaných let bylo dosaženo hned v roce 1998 s 22 183 byty, později při propadu výstavby v roce 2014 bylo dokončeno 23 954 bytových jednotek.

Vývoj počtu postavených bytů je vidět na následujícím grafu, přičemž vidíme dva vrcholy, jeden v roce 2007, druhý v roce 2019. Zároveň však platí, že v žádném roce nebylo postaveno méně bytů, než v roce 1998, celkové počty postavených bytů tedy spíše rostou. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Za Sobotkovy vlády v letech 2014–2017 byl ministrem vnitra Milan Chovanec za ČSSD. Jan Hamáček je momentálně úřadujícím ministrem vnitra, a to od 27. června 2018. Česká republika je od roku 2015 mezi první desítkou států v Globálním indexu míru (Global Peace Index, GPI), který je měřítkem globálního míru. 

Zdroj: 2014 (.pdf, str. 5), 2015 (.pdf, str. 8), 2016 (.pdf, str. 10), 2017 (.pdf, str. 10), 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .pdf)

Index hodnotí: úroveň bezpečnosti a zabezpečení, rozsah probíhajících domácích a mezinárodních konfliktů a stupeň militarizace. V roce 2014 se Česko umístilo na 11. místě, následující roky se umisťovalo v první desítce. Protože však analýza za rok 2014 byla vydána v červnu 2014 (.pdf, str. 107), přičemž ČSSD ovládala Ministerstvo vnitra až od konce ledna téhož roku, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Podle srpnových dat Eurostatu (.pdf, str. 2) dosáhla inflace v České republice odhadované hodnoty 3,1 %. V této zprávě Eurostat také zmiňuje, že průměr pro všechny země Evropské unie byl 3,2 %. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. Pro kontext však můžeme uvést, že predikce Ministerstva financí uvádí, že míra inflace spotřebitelských cen v letošním roce by měla dosáhnout 3,2 %.