Přehled ověřených výroků

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová mluví o transformaci Regionálních operačních programů (ROP) na Integrovaný regionální operační program (IROP). ROP bylo v programovém období 2007–2013 celkem sedm, mezi nimi i ROP NUTS II Severozápad, pod který spadal vedle Ústeckého i Karlovarský kraj. Programy měly mimo jiné na starosti rozdělování prostředků z evropských fondů. Byly řízeny samostatně Regionální radou.

V programovém období 2014–2020 byly ROP zahrnuty do IROP spravovaného Ministerstvem pro místní rozvoj. Mezi třinácti tematickými cíli v nařízeních ohledně evropských strukturálních a investičních fondů však nenajdeme cestovní ruch. Dle Komise totiž cestovní ruch „spíše než cíl představuje prostředek resp. sektor. Zmíněná nařízení však předpokládají mnoho příležitostí pro inteligentní investice do cestovního ruchu“. Zdůrazněme, že Evropská komise tedy nezakázala z IROPu financovat cestovní ruch, jak tvrdí poslankyně Mračková Vildumetzová.

Ostatně z IROPu šly v období 2014–2021 peníze (.xlsx) na projekty například v rámci výzev zaměřených na revitalizaci památek, podporu muzeí nebo „zefektivnění prezentace, posílení ochrany a rozvoje kulturního dědictví“. Jen v Karlových Varech došlo (.xlsx) z peněz IROPu k úpravě Mlýnské a Sadové kolonády nebo obnově fasády Městského divadla a Goethovy vyhlídky.

V období 2021–2027 je dle ministryně Kláry Dostálové v rámci IROP pro veřejnou infrastrukturu cestovního ruchu vyjednaná z fondů EU částka 1,417 miliardy korun. Částka je zmíněna i v revidované Strategii rozvoje cestovního ruchu do roku 2030 (.docx, str. 93).

V programovém období 2014–2020 tedy Evropská komise nezakázala financovat cestovní ruch. Částka 2 miliardy korun, kterou uvedla poslankyně Mračková Vildumetzová, se pak od vyjednané částky liší o více než 40 %, a výrok poslankyně z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Destinační agentury, někdy také nazývané destinační management, slouží k propagaci a koordinaci turismu v určitých oblastech a v Česku jsou zastřešeny národní agenturou CzechTourism. Od roku 2018 zastřešuje CzechTourism také agentury lokální, oblastní a krajské. Ty by měly pomoci se zvýšením kvality i efektivity marketingu turistického ruchu v České republice i jednotlivých krajích. 

CzechTourism definuje roli destinačního managementu jako „roli ‚prodloužené ruky’ národní turistické centrály v regionech. Pomocí krajských, oblastních i lokálních managementů cestovního ruchu agentura sbírá požadavky tamních podnikatelů, provozovatelů turistických cílů a dalších partnerů a implementuje je do své strategie".

Poslankyně Mračková Vildumetzová hovoří o agenturách krajských. Uveďme, že většina krajů má vlastní celokrajské agentury. Patří mezi ně kraje Karlovarský, Královéhradecký, Středočeský, Jihočeský, Pardubický, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský a také hlavní město Praha. 

V některých krajích nefungují celokrajské agentury, ale jsou zde přítomny agentury pro jednotlivé destinace či oblasti. Tato situace platí pro kraje Plzeňský, Liberecký a Ústecký. V rámci Plzeňského kraje jsou to například agentury pro Brdy a samotné město Plzeň. V kraji Libereckém pak pro Lužické a Žitavské nebo Jizerské hory. Portál Brána do Čech, který spadá do kompetence kraje Ústeckého, pak zahrnuje 4 destinace – České středohoří, Dolní Poohří, Krušné hory a České Švýcarsko.

Pro jasnost však uveďme, že pokud má kraj celokrajskou agenturu, neznamená to, že na jeho území nemohou působit také další destinační agentury. Celokrajské agentury zastávají spíše zastřešující funkci. Agentury mohou fungovat i napříč kraji, například Český ráj, Šumava a Krkonoše.

Dálnice D6 má po svém dobudování zajišťovat spojení Prahy s Karlovými Vary a Chebem. První úseky v délce přibližně deseti kilometrů byly zprovozněny již v osmdesátých letech.

V uplynulém volebním období byly skutečně zprovozněny tři nové úseky dálnice D6 o celkové délce 14,6 km. Byl postaven obchvat Řevničova o délce 4,2 km (.pdf, str. 2) a úsek Nové Strašecí – Řevničov o délce 5,55 km (.pdf, str. 2). Tyto dva úseky se začaly stavět současně v prosinci 2017 (.pdf, str. 4) a k otevření došlo také najednou – v listopadu 2020.

Dále se jedná o obchvat Lubence o délce 4,86 km (.pdf, str. 2). Stavba obchvatu začala v březnu 2018 (str. 4). Zprovoznění se pak úsek dočkal na konci srpna 2021.

O bezplatnosti úseku dálnice D6 mezi Karlovými Vary a Chebem se hovořilo už v době vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017). Tehdejší ministr dopravy Dan Ťok (ANO) to pro Karlovarský deník zmiňoval již v říjnu 2017. Své rozhodnutí komentoval ministr následovně: „My jsme k znepoplatňování přistoupili už v minulém roce a začali s úseky, které slouží jako obchvaty velkých měst, nebo přes ně vedou silnice prvních tříd. Za loňský a letošní rok jsme vyjmuli ze zpoplatnění 145 kilometrů.“

Bezplatnost úseku pro osobní auta byla od roku 2018 pravidelně obnovována a platí i letos.

V roce 2017 bylo však rozhodnutí ministra Ťoka kontroverzním, neboť s ním přišel relativně krátce před volbami. Navíc se bezplatnost právě tohoto úseku dotýkala kraje, ve kterém do tehdejších voleb kandidoval. Jana Mračková Vildumetzová (ANO) byla v Karlovarském kraji v této době hejtmankou. Ministr se však proti těmto komentářům bránil zdůrazňováním, že bezplatných dálnic ve stejné době přibylo také v dalších krajích, například v Jihočeském, Zlínském nebo Olomouckém.

Uveďme, že bezplatné úseky dálnic tvoří většinou obchvaty větších měst, popřípadě na ně navazují, aby usnadnily dopravu místním řidičům. Kompletní seznam bezplatných úseků lze nalézt na stránkách edalnice.cz.

Lex voucher je zákon, který umožňoval cestovním kancelářím vydávat poukazy na překlenutí kritické situace na trhu se zájezdy. Zákon měl pomoci vyřešit situaci, kdy kvůli pandemii covidu-19 a restriktivním opatřením byla rušena většina zájezdů. Za normálních okolností by měly cestovní kanceláře povinnost vrátit za zrušené zájezdy svým klientům peníze, vzhledem k množství rušených zájezdů by to však mohlo vést k hromadnému krachu cestovních kanceláří.

Z tohoto důvodu zákon, tzv. lex voucher, umožnil místo vrácení peněz vydat klientům speciální voucher v ceně zrušeného zájezdu, který mohl zákazník následně použít k úhradě náhradního zájezdu. Vydat jej bylo možné jen za zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020, které byly zrušeny z důvodu pandemie. Voucher byl vydáván jednostranně bez nutnosti odsouhlasení zákazníkem. Mohly ho odmítnout zvláště zranitelné skupiny zákazníků (zdravotně postižení, nezaměstnaní, nad 65 let, těhotné ženy, osoby na rodičovské dovolené, osamělí rodiče, zaměstnanci na překážce v práci). Je chráněn pojištěním pro případ úpadku cestovní kanceláře. Voucher bylo nutné využít do 31. srpna 2021. Pokud využit nebyl, má cestovní kancelář povinnost vrátit klientovi peníze za zrušený zájezd.

Zmíněný lex voucher, zákon č. 185/2020 Sb., upravuje mimo jiné podmínky vydávání těchto poukazů, jeho ochrannou dobu a odstupné.

Jana Mračková Vildumetzová reaguje na Petra Třešňáka, který kritizuje (video, čas 1:52:20) provedení lex voucher. Třešnák: „(…) a opět tady můžu zmínit, idea opět správná, a provedení opět špatné, protože skutečně tam vznikly některé některé nedostatky v tom, kdo skutečně na ní nárok má, a kdo ne. Některé cestovní kanceláře vydávaly (poukazy na odškodnění klientů, pozn. Demagog.cz) právě mimo ten zákon, a toto nikdo nesjednotil.“ Přímo před ověřovaným výrokem také zazní otázka moderátora, zdali se vláda poučila „z toho systému odškodňování klientů cestovních kanceláří?“

Zákon, tzv. lex voucher, měl pomoci vyřešit situaci, kdy byla kvůli pandemii covidu-19 a restriktivním opatřením zrušena většina zájezdů. Za normálních okolností by měli cestovní kanceláře povinnost vrátit za zrušené zájezdy svým klientům peníze, vzhledem k množství rušených zájezdů by to však mohlo vést k hromadnému krachu cestovních kanceláří. Z tohoto důvodu zákon umožnil místo vrácení peněz vydat klientům poukaz v ceně zrušeného zájezdu, který mohl zákazník následně použit k úhradě náhradního zájezdu.

Vydat takový poukaz bylo možné jen za zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020, které byly zrušené z důvodu pandemie. Voucher byl vydáván jednostranně bez nutnosti odsouhlasení zákazníkem. Mohly ho odmítnout zvláště zranitelné skupiny zákazníků (zdravotně handicapovaní, nezaměstnaní, lidé starší 65 let, těhotné ženy, osamělí rodiče, či osoby na rodičovské dovolené).

Doplňme, že tzv. lex voucher upravil také odstupné a vymezil ochrannou dobu, po kterou se odložilo vrácení plateb uhrazených za zrušený zájezd. Ochranná doba skončila 31. srpna 2021, poukaz tedy bylo nutné využít do tohoto termínu. Cestovní kanceláře nicméně vrátí peníze těm klientům, kteří poukaz v této době nevyčerpali.

Není zcela jasné, jakých 8 miliard Jana Mračková Vildumetzová má na mysli, protože do tzv. lex voucher žádné státní peníze přímo nejdou – jak již bylo popsáno výše, podstata voucherů je pouze možnost vydat klientovi poukaz na místo vrácení peněz. Objem vydaných poukazů za zrušené zájezdy, podle lex voucher i pravidel cestovních kanceláří, činí podle ředitele obchodu a marketingu ERV Evropské pojišťovny Štěpána Landíka asi 2,4 miliardy korun.

Předpokládáme tedy, že poslankyně Mráčková Vildumetzová mluví o 8 miliardách Kč, které na konci ledna 2021 zmiňovala ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová na Frekvenci 1, jako souhrnnou částku, kterou Ministerstvo přímo podpořilo obnovu cestovního ruchu po pandemii skrze dotační programy. Od té doby se částka, podle tiskové zprávy Ministerstva pro místní rozvoj, změnila na 8,5 miliardy korun.

Přímá podpora skrze dotační programy ovšem nesouvisí s lex voucher, o kterém byla v debatě řeč, a ke které se vztahuje další část výroku. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý, neboť stát vydávání voucherů cestovními kancelářemi nijak finančně nepodpořil a zmíněných 8,5 miliardy korun se pak týká obecně podpory cestovního ruchu.

Hnutí Starostové a nezávislí získalo ve volbách do Poslanecké sněmovny, které se konaly v říjnu 2017, celkem 5,18 % hlasů voličů, a v dolní komoře mu tak připadlo 6 mandátů. Všech 6 těchto poslanců pak tvoří poslanecký klub hnutí STAN.

Pro úplnost uveďme, že v letošním roce došlo k úpravě volebního zákona a ke změně metody přepočtu hlasů na mandáty. Dříve používanou d΄Hondtovu metodu tak v nadcházejících volbách nahradí tzv. Imperialiho kvóta (v prvním kole rozdělování mandátů) a Hagenbach-Bischoffova metoda (v kole druhém). S novým způsobem přepočtu pak již počítají některé volební simulace, které nabízí například web Programy do voleb.

Pokud bychom vycházeli ze simulace dostupné na uvedeném webu a použili bychom data volebního průzkumu (.pdf, str. 7) agentury MEDIAN zveřejněná 7. září, získala by koalice Piráti + STAN 20,5 % a celkem 50 mandátů. Z tohoto počtu by poté hnutí STAN připadlo celkem 16 sněmovních křesel. Dodejme, že dle aktuální predikce webu Mandáty.cz, která vychází z vícero modelů, by koalice Pirátů a Starostů měla získat 44 mandátů.

Stejná data pro Piráty a hnutí STAN pak simulace webu Programy do voleb obsahuje i tehdy, když jako výchozí hodnotu zvolíme zisk rovných 20 % hlasů. V Poslanecké sněmovně by tak hnutí STAN mělo přibližně 2,7× více zástupců, než má nyní, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Nicméně je třeba podotknout, že tato simulace nepočítá s kroužkováním kandidátů, které může ve výsledku počet mandátů STANu zvýšit nebo snížit.

Spolek Milion chvilek pro demokracii v roce 2019 zorganizoval dvě velké demonstrace, které se konaly v Praze na Letné. Jedna se uskutečnila 23. června a druhá 16. listopadu. Na druhém protestu spolek vyzval opoziční strany, aby se spojily do koalic. Tehdejší předseda Mikuláš Minář zjevně neměl na mysli spojení všech opozičních stran do jedné koalice, jelikož prohlásil: „Nemyslíme si, že cestou je vytvářet jeden velký demokratický blok, něco takového by nefungovalo, a tak nevyzýváme k žádnému velkému sjednocení, ale vyzýváme ke spolupráci a uvažování nad volebními koalicemi.“

Vít Rakušan vyzval opoziční politické strany k vytvoření předvolebního bloku koncem června 2019 (tedy po první demonstraci). Předseda Starostů chtěl o předvolební spolupráci jednat s ODS, Piráty, KDU-ČSL a TOP 09. Doplňme, že právě tyto strany v červnu 2019 vyvolaly schůzi, na které poslanci hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě.

Ivan Bartoš se ke koalici pěti opozičních stran skutečně vyjádřil negativně. Piráti prostřednictvím jeho slov odmítli vstup do široké koalice opozičních stran vzhledem k rozdílům v jednotlivých programech. Předseda Pirátů ale zcela nevyloučil spolupráci pouze s hnutím STAN, když uvedl: „Ve vztahu k transparentní politice je zde partnerem patrně jedině STAN.“

Předseda ODS Petr Fiala se k návrhu Víta Rakušana stavěl skepticky. Pro Deník N se vyjádřil následovně: „V otázce prohlubování spolupráce politických stran a také vytváření předvolebních koalic jsem příznivec evoluce, ne revoluce. V minulosti zde byly snahy o integraci některých politických stran, které skončily neslavně.“ Rovněž řekl, že si případnou spolupráci dokáže představit v senátních a krajských volbách, které by dle Fialy sloužily jako zkouška toho, zda „takovéto projekty mají šanci uspět“.

Doplňme, že v červenci 2019 už byl Petr Fiala k potenciální předvolební spolupráci více nakloněn. Na dotaz ČTK odpověděl, že by chtěl jednat s konzervativně liberálními stranami ohledně spolupráce před volbami do Poslanecké sněmovny, které se konají v letošním roce.

Co se týče dalších opozičních stran, KDU-ČSL byla k otázce možné spolupráce nejprve zdrženlivá. Později však tehdejší předseda lidovců Marek Výborný reagoval pozitivně. Tehdejší předseda TOP 09 Jiří Pospíšil pak vizi spolupráce s dalšími stranami přivítal slovy: „Není to o tom, jestli budeme mít pět nebo šest procent, ale o tom, abychom měli sílu porazit Andreje Babiše v čestných a svobodných volbách do parlamentu. To je výzva, pro kterou bychom měli být schopni překonat partikulární osobní spory a jít v zájmu České republiky.“

Shrňme, že Vít Rakušan v červnu 2019 jako první z předsedů opozičních stran přišel s myšlenkou spojení pěti opozičních stran. K možné spolupráci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN se pak Ivan Bartoš opravdu vyjádřil negativně a poukazoval zejména na přílišnou šířku koalice. Obdobně se k otázce spojení postavil také Petr Fiala. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vít Rakušan mluví o skládání kandidátky do senátních voleb v roce 2014 a s ním spojenými neshodami, které podle něj vedly k opuštění letitého společného projektu TOP 09 a Starostů a nezávislých. „Tam začal ten moment, kdy se začaly ozývat hlasy, že nejsme vnímáni jako partneři, že nemá cenu ve spojení setrvávat,“ uvádí Rakušan. Poukazuje také na to, že STAN navrhoval 17 svých kandidátů, ale kvůli zásahu tehdejšího předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska nakonec Starostové kandidovali jen ve třech obvodech.

TOP 09 a hnutí Starostové a nezávislí vstupovali do voleb do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2014 jako koaliční partneři. Společnou kandidátní listinu tvořilo 21 uchazečů o senátorská křesla, z nichž 3 (Zbyněk Linhart, Vladimír Balaš a Petr Žůrek) byli navrženi hnutím STAN a Jiří Vosecký hnutím Starostové pro Liberecký kraj (SLK). Ve zbývajících volebních obvodech TOP 09 a Starostové podpořili kandidáty ODS.

Tato koalice nakonec získala dvě senátorská křesla. Ve volebním obvodu Děčín získal ve druhém kole největší počet hlasů Zbyněk Linhart. V České Lípě zvítězil Jiří Vosecký.

Vít Rakušan tedy správně poukazuje na to, že byť Starostové měli na společné kandidátce nepoměrně méně kandidátů než TOP 09, úspěšní byli pouze jejich kandidáti a ti navržení TOP 09 mandáty nezískali. Předseda Rakušan nicméně uvádí lehce nepřesně počty starostenských kandidátů i zvolených senátorů. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdu s výhradou.

V kontextu výroku Vít Rakušan hovoří o tom, zdali je do Afghánistánu možné poslat české evakuační letadlo. Předseda hnutí STAN usuzuje, že je nemožné případný další let vypravit, jelikož je nereálné, aby české letadlo v Kábulu přistálo. 

Islamistické hnutí Tálibán ovládlo afghánské hlavní město Kábul 15. srpna 2021. Od té doby byly zrušeny všechny civilní spoje a odbavit šlo pouze vojenské lety. Jednotlivé země se pak snažily z Afghánistánu evakuovat své občany a spolupracovníky. Například Česká republika v srpnu zorganizovala tři evakuační lety, během kterých se do ČR dostalo celkem 195 lidí včetně 170 afghánských spolupracovníků. USA se do 1. září podařilo leteckým mostem evakuovat zhruba 123 tisíc lidí. Po útoku sebevražedného útočníka nicméně americké úřady vyzvaly své občany, aby kábulské letiště urychleně opustili, a letiště bylo později dokonce uzavřeno.

V Afghánistánu však stále zůstali lidé, kteří se chtěli dostat pryč a pokoušeli se odcestovat například z letiště v Mazáre Šeríf. Zde mělo na počátku září čekat na odlet okolo tisícovky lidí, přičemž Tálibán byl obviněn, že odlet těchto osob blokuje. Americký ministr zahraničí Antony Blinken však toto tvrzení popřel a uvedl, že hnutí nepovolilo lety, jelikož někteří pasažéři neměli platné cestovní doklady.

K znovuotevření letiště v Kábulu došlo na začátku září 2021, nicméně obnoveny byly pouze vnitrostátní lety. Kromě vnitrostátních spojů fungovaly pouze lety s humanitární pomocí, které odlétaly z Kataru a Bahrajnu. Za této situace tedy nebylo reálné, aby v Kábulu přistálo české letadlo, jak správně uvádí Vít Rakušan.

Ve čtvrtek 9. září 2021, tedy již po zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru, z Kábulu odletělo první civilní letadlo s cizinci od stažení amerických sil z Afghánistánu. Boeing 777 přepravil 113 cestujících, přičemž na palubě byli Američané, držitelé povolení k trvalému pobytu v USA a další cizinci, včetně Němců, Maďarů a Kanaďanů. První čistě komerční let pak v Kábulu přistál v pondělí 13. září.

Vít Rakušan tedy pravdivě uvádí, že v době rozhovoru bylo nereálné do Kábulu vypravit české letadlo. Zároveň správně poukazuje na to, že letadlům s Američany v době publikace rozhovoru 8. září nebylo umožněno z Afghánistánu vzlétnout. Vedle letounu, kterému se podařilo odletět z Kábulu 9. září, se jednalo například také o šest strojů, které čekaly na vzlet na letišti v Mazáre Šeríf. Vzhledem k tomu, že není jasné, zda se nám podařilo dohledat všechny stroje čekající v Kábulu na povolení k odletu, a protože je pravdivé věcné jádro výroku (totiž že v době publikace rozhovoru by nebylo umožněno českým letounům v Kábulu přistát a že letadla s občany USA nemohla z Afghánistánu odletět), hodnotíme výrok jako pravdivý.