DOPLNĚNÍ: Pracovnice mediálního odboru Pirátské strany nás odkázala na studii, ze které měl Ivan Bartoš ve svém výroku vycházet. Tu jsme doplnili do odůvodnění.
Datový přehled o místech pravděpodobné nákazy, který zpracoval Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), zveřejnil na konci března 2021 server Seznam Zprávy. V tabulce níže tak lze vidět porovnání počtu pracujících osob, u nichž byla prokázána nákaza covidem-19, podle „sociálního prostředí a pravděpodobného místa nákazy“. A to konkrétně za období od března 2020 do 14. března 2021. Zdůrazněme, že se jedná o přehled nákaz pracujících osob, tedy vzorku reprezentujícího necelou polovinu (str. 17) české populace.
Podle těchto dat se ukazuje, že nejčastějším místem nákazy je pracoviště. Oproti podzimu 2020 nicméně tato pravděpodobnost mírně klesla ze 65,0 % (v říjnu 2020) na 56,2 % (v březnu 2021). Uveďme, že Ministerstvo zdravotnictví v této statistice vychází z hlášení rizikových kontaktů, zároveň však připouští, že data mohou být mírně nepřesná. Lidé jsou totiž při trasování neochotní hlásit všechny své rizikové kontakty.
Tabulka obsahuje také data o pravděpodobnosti nákazy v rodině, v domácnostech a při volnočasových aktivitách. Tato pravděpodobnost od podzimu naopak stoupla, a to z původních 25,4 % (v říjnu 2020) na současných 35,3 % (k 14. březnu 2021). Mírně vzrostl i podíl nákaz mimo domov i práci. Ministerstvo zdravotnictví to vysvětluje komunitním způsobem šíření nákazy.
Pravděpodobná místa nákazy covidem-19. Zdroj: SeznamZpravy.czDále uveďme, že pravděpodobnost nákazy rovněž souvisí s vládními opatřeními. Pravděpodobnost nákazy například ve školství je tedy velmi minimální z důvodu distančního vzdělávání. Zároveň může být u některých osob uvedeno více pravděpodobných míst nákazy, a proto mohou procenta při celkovém součtu přesahovat 100 %.
Tabulka zobrazuje pravděpodobná místa nákazy u 667 tisíc pracujících osob. U těchto lidí lze předpokládat, že mají oproti celé populaci vyšší pravděpodobnost nákazy v zaměstnání a naopak nižší pravděpodobnost nákazy v domácnosti. Místo nákazy zbývajících přibližně 736 tisíc lidí, kteří se v Česku do 14. března nakazili covidem-19, neznáme.
Pro úplnost dodejme, že tato data pochází z rozhovorů pracovníků hygienické služby s osobami, které byly pozitivně testovány. Jde tedy o informaci, kde si lidé myslí, že se nakazili, což nemusí odpovídat místu, kde k nákaze covidem-19 skutečně došlo. Mluvčí ÚZIS Josef Tuček k tomu pro server Echo24.cz řekl, že tato data mají sníženou vypovídací hodnotu, protože se zdroj nákazy nedá přesně zjistit u všech infikovaných.
Pokud se však zaměříme na zahraniční studie, za zmínku stojí například data získaná z plošného testování ve dvou velšských oblastech (Merthyr Tydfil a Cynon Valley), které probíhalo od 21. listopadu do 20. prosince 2020. Podle této studie, zveřejněné 15. března 2021, jsou nejčastějším místem nákazy domácnosti. Dalšími rizikovými místy jsou pak pracoviště sektoru pohostinství či návštěvy restaurací.
Starší studie, která porovnává nejčastější místa nákazy, pochází z čínského Shenzenu. Z dat nasbíraných od 14. ledna do 12. února 2020 vyplývá, že šíření uvnitř domácností patřily spolu s cestováním mezi nejčastější způsoby přenosu nákazy. Zdůrazněme však, že například pracovišti se tehdy tato studie nezabývala.
Další námi dohledané studie se zabývají spíše mírou přenosu mezi členy domácnosti. Neporovnávají tedy jednotlivé typy ohnisek mezi sebou. Podle americké studie zveřejněné na konci října 2020 se 53 % ze sledovaných osob nakazilo do sedmi dnů od okamžiku, kdy byl pozitivně diagnostikován první člen domácnosti. Toto šetření probíhalo v amerických městech Nashville (Tennessee) a Marshfield (Wisconsin) od dubna do září 2020.
Podle jiné čínské studie, zveřejněné v dubnu 2020, došlo oproti tomu k přenosu uvnitř domácnosti pouze v 16,3 % všech zkoumaných případů. Rovněž stanfordská studie z října 2020, zkoumající šíření nákazy covid-19 v rodinách a domácnostech, uvádí pravděpodobnost nákazy v tomto prostředí jen 17 %. Lze tedy pozorovat, že závěry vědeckých studií zabývajících se touto problematikou nejsou jednotné.
Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný, jelikož zahraniční studie nedocházejí k jednotnému závěru ohledně míry pravděpodobnosti nákazy v rodinách a ani data Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS nelze jednoznačně interpretovat tak, že by domácnost nebyla nejčastějším místem nákazy. Data totiž popisují jen pracující osoby, které představují pouze menší část všech nakažených a mají jinou míru pravděpodobnosti nákazy na určitých místech než zbytek společnosti. Data navíc vychází z informací uvedených pozitivně testovanými osobami, které mají sníženou vypovídací hodnotu.
Jelikož nemůžeme vyloučit, že Ivan Bartoš vychází z jiných dat, která například nejsou omezena jen na pracující osoby, obrátili jsme se na něj s žádostí o poskytnutí dat, ze kterých čerpá. Odpověděla nám Veronika Šmídová z mediálního odboru Pirátské strany, která nás odkázala na studii vědců z londýnské Imperial College.
Jedná se o tzv. metastudii, tedy publikaci shrnující poznatky z více odborných studií vyhodnocujících pravděpodobnost nákazy covidem-19 v různých prostředích. Autoři metastudie došli k závěru, že domácnosti vykazují nejvyšší míru pravděpodobnosti nákazy ze všech pozorovaných prostředí. Je však třeba podotknout, že závěry poukazují na míru pravděpodobnosti, nikoli na četnost nákaz (například ve srovnání s jinými prostředími), o které mluví Ivan Bartoš.
