Přehled ověřených výroků

Pro hodnocení tohoto výroku použijeme výhradně citaci Ústavy České republiky. Konkrétně článek 68, který říká:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Právě odstavec čtvrtý zmíněného článku v Ústavě popisuje, že v případě nevyslovení důvěry při prvním pokusu se postupuje znovu stejným způsobem. Pokud však není vyslovena důvěra napodruhé, následuje třetí pokus, kdy je pravomoc vybrat předsedu vlády v rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že tento ústavní postup dává prezidentu republiky značný prostor pro vlastní uvážení. Zejména Ústava prezidentu neukládá, kdo by měl být v každém z pokusů na vytvoření vlády jmenován premiérem. Zpravidla se jedná o předsedu strany, která ve volbách zvítězila, svou roli však hraje také koaliční potenciál jednotlivých sněmovních stran. Připomeňme sněmovní volby v roce 2010, kdy zvítězila ČSSD, prezident Klaus však místo Bohuslava Sobotky pověřil sestavením vlády předsedu druhé ODS Petra Nečase, kterého následně jmenoval předsedou vlády.

Podobný případ nastal v roce 2013 po pádu Nečasovy vlády, kdy tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová měla 101 poslaneckých podpisů pro podporu případné nové vlády, prezident Zeman však místo ní pověřil sestavením úřednické vlády Jiřího Rusnoka a následně jej jmenoval premiérem.

Vít Rakušan svým výrokem poukazuje na to, že by prezident Zeman, v případě, že vítěz voleb pověřený prvním pokusem na sestavení vlády neuspěje, mohl jmenovat někoho jiného, například předsedu strany/koalice, která ve volbách skončila na druhém místě. Ani ve druhém pokusu na jmenování premiéra, který sestaví vládu s důvěrou, však není stanoveno, kdo by měl být jmenován, zejména že by to měl být „druhý na pásce“.

V roce 2018 například prezident Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše i poté, co jeho vláda nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně. Podobná situace nastala i v roce 2006, kdy předseda vítězné strany Mirek Topolánek nezískal se svou jednobarevnou vládou důvěru ve Sněmovně. Prezident Klaus však při druhém pokusu nejmenoval předsedu druhé ČSSD Jiřího Paroubka a premiérem se i podruhé stal Topolánek. Po všech ostatních sněmovních volbách v historii ČR získala vláda důvěru Sněmovny na první pokus, a čl. 68 odst. 4 Ústavy tak nebyl použit.

Vít Rakušan je členem sněmovního Výboru pro bezpečnost i předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství. Bezpečnostní tematikou se zabýval jako statutární zástupce hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO) od října 2016 jeden rok, dokud se nerozpadla spolupráce politické strany STAN a hnutí ANO.

Hnutí STAN vzniklo v roce 2004 ve Zlínském kraji pod názvem Nezávislí starostové pro kraj. Hnutí bylo založeno s úmyslem umožnit starostům kandidovat do krajských zastupitelstev a sdílet společné informace ve vrstvách regionální politiky (.pdf, str. 22).

V krajských volbách v roce 2004 Starostové kandidovali ve Zlínském kraji v koalici s Evropskými demokraty a získali jeden mandát. V roce 2008 již kandidovali (.pdf, str. 22) v Karlovarském, Olomouckém, Pardubickém, Středočeském a Zlínském kraji. V Libereckém kraji přijalo (str. 23) stanovy Starostů hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK) a získalo sedm mandátů. V konečném součtu tak získali Starostové v rámci svých kandidátek (Starostové pro Liberecký kraj (SLK), Starostové a nezávislí pro Zlínský kraj (STAR + NEZ), v Karlovarském kraji Alternativa pro kraj („Altern“) a Nezávislí starostové pro kraj ve Středočeském kraji („NSK“)) v krajských volbách 2008 21 mandátů.

V roce 2009 došlo ke změně (.pdf, str. 23) názvu na aktuální podobu Starostové a nezávislí. V roce 2009 také započala spolupráce s TOP 09, která by se dala rozdělit na dvě období let 2009–2012 a 2013–2016 (str. 24). 

V koalici s TOP 09 Starostové kandidovali do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Získali 11 poslaneckých mandátů (.pdf, str. 27), z nich však jen pět připadlo členům hnutí STAN a SLK. V roce 2012 vytvořili Starostové spolu s TOP 09 a partnerskými subjekty kandidátky ve všech třinácti krajích a získali dohromady 44 mandátů, z nichž 25 bylo navrženo Starosty (.pdf, str. 30). Martin Půta se stal v Libereckém kraji prvním hejtmanem hnutí STAN (přesněji za partnerské hnutí Starostů SLK).

V roce 2013 byla dohoda s TOP 09 revidována (.pdf, str. 31–33). V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny v uvedeném roce kandidovali Starostové na kandidátce TOP 09 a obsadili 4 mandáty (.pdf, str. 33). V senátních volbách roku 2014 následně získali sami Starostové dva mandáty, a to včetně mandátu za uskupení Starostové pro Liberecký kraj. V koalici s TOP 09 následně kandidovali také ve volbách do Evropského parlamentu, kde získali 4 mandáty (.pdf) a v pořadí byli druzí. Uveďme, že v roce 2019 v evropských volbách jeden mandát ztratili.

V roce 2016 ve volbách do krajských zastupitelstev poté získalo hnutí STAN v rámci různých kandidátek spolu se Starosty pro Liberecký kraj 56 křesel (.pdf, str. 36–37). Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 získali Starostové již samostatně 5,18 % hlasů a disponují 6 mandáty. V posledních senátních volbách v minulém roce získali Starostové (společně se SLK) 10 křesel. Pokud bychom započítali i senátora Davida Smoljaka (STAN), který kandidoval na společné kandidátce hnutí STAN, Pirátů a TOP 09, jednalo by se o 11 mandátů.

Úspěchem pro hnutí byly krajské volby 2020, v nichž spolu se SLK obsadili 91 křesel ve 12 krajských zastupitelstvech. Vyhráli samostatně ve dvou krajích, získali post hejtmana Středočeského, Karlovarského a Olomouckého kraje a hejtmanský post obhájil podruhé Martin Půta v Libereckém kraji. Koalici v krajském zastupitelstvu Starostové uzavřeli v devíti krajích. Od roku 2018 má STAN své zástupce i ve vedení hlavního města Prahy, kam kandidovali v koalici Spojené síly pro Prahu spolu s TOP 09 a KDU-ČSL.

Ke kontextu výroku dodejme, že hnutí STAN ve svých hodnotových prioritách uvádí, že jeho snahou je decentralizace výkonu veřejné moci a rozvinutá místní a regionální samospráva.

Celostátní výbor hnutí STAN schválil podobu koaliční smlouvy (.pdf) s Piráty ve čtvrtek 7. ledna 2021. Dohodu o spolupráci ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu podpořilo širší vedení Starostů 92 procenty hlasů.

Česká pirátská strana o koaliční smlouvě debatovala na celostátním fóru (video), které proběhlo v sobotu 9. ledna 2021. Hlasování probíhalo již od pátku 8. ledna 2021 a bylo ukončeno v úterý 12. ledna.

V internetovém hlasování koaliční smlouvu podpořilo necelých 79 procent členů České pirátské strany. Pro přijetí koaliční smlouvy se vyslovilo 668 z celkových 848 hlasujících. Pro přijetí návrhu bylo potřeba alespoň 60 procent odevzdaných hlasů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť koalice České pirátské strany a hnutí STAN má vysokou podporu jak mezi členy Pirátů, tak mezi členy Starostů.

Pro úplnost dodejme, že koalici Pirátů a STAN podporuje také strana Zelených. Zelení nabídli podporu koalice a také účast svých kandidátů na společných kandidátních listinách. O případném začlenění Zelených budou rozhodovat vnitrostranické orgány Pirátů a STAN.

Dle dat Ministerstva zdravotnictví bylo koronavirem SARS-CoV-2 od počátku epidemie do 19. srpna 2020 (tedy v rozmezí od 1. března do 18. srpna včetně) celkově nakaženo 20 502 osob. Tomáš Martínek pak pravděpodobně vychází ze starších dat. 19. srpna 2020 v 1:01 v noci totiž Ministerstvo zdravotnictví opravdu uvádělo 20 483 pozitivně testovaných do 18. srpna včetně.

Denní počet osob s prokázaným onemocněním covid-19 se momentálně pohybuje kolem 10 tisíc (12. leden – 10 782, 11. leden – 9 347). Nejvíce pozitivních případů (17 739) bylo zaznamenáno 6. ledna. Za jeden až dva dny se tak na počátku ledna nákazou prokáže téměř stejný počet lidí, jaký byl nakažen celkově do 19. srpna 2020. O víkendech a během svátků se však testuje méně, a tak i počet nově pozitivních případů je nižší.

Hodnoty uvedené Tomášem Martínkem tedy odpovídají číslům publikovaným Ministerstvem zdravotnictví s minimálními odchylkami.

Odborníci upozorňují, že distanční výuka prohlubuje rozdíly ve vzdělávání dětí i proto, že některé děti nemají k dispozici dostatečné technické vybavení. Po zkušenosti z jarního lockdownu Ministerstvo školství poskytlo základním školám finance (celkem 1,3 mld. Kč) na nákup IT vybavení pro učitele, aby mohli učit na dálku, ale i pro žáky k zapůjčení.

Kromě toho probíhá veřejná sbírka pod záštitou Nory Fridrichové, která z finančních darů velkých firem i individuálních dárců shání notebooky pro distanční výuku dětí samoživitelů.

Obecně prospěšná společnost Women for Women také spustila program IT pro děti, který pomáhá dětem ze sociálně slabých rodin zajistit IT techniku (nejen počítače, ale i internetové připojení přes mobilní sítě) pro distanční výuku.

Programy, které pomáhají znevýhodněným dětem zajistit počítače a internetové připojení pro distanční vzdělávání, u nás opravdu existují, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý. Zda jsou takováto opatření velmi dobrá, je subjektivním hodnocením, které nehodnotíme.

V listopadu 2020 se australský národní dopravce Qantas stal první leteckou společností, která oznámila záměr požadovat po cestujících před mezinárodním letem potvrzení o očkování proti covidu-19.

Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) také v listopadu uvedla, že je ve „finální fázi vývoje“ „digitálního zdravotního průkazu“. Ten by mohl sloužit k ověřování informací o cestujících, které se týkají právě testování a očkování proti covidu-19.

Miloš Zeman v rámci popisu svých představ o obsahu předvolebních programů uvádí, že došlo ke snížení podílu státního dluhu na hrubém domácím produktu. Právě toto tvrzení tedy budeme ověřovat.

Z grafu níže, který zachycuje vývoj státního dluhu na HDP, můžeme pozorovat, že tento podíl poprvé klesal v období od roku 1993 do roku 1996. V posledním zmíněném roce také dosáhl podíl státního dluhu na HDP nejnižší hodnoty za celé sledované období, a to na 8,5 %. Od roku 1996 až do roku 2012 poté docházelo k postupnému nárůstu až na hodnotu 41,1 %.

Nejprudší nárůst byl zaznamenán v roce 2009, kdy došlo k nárůstu podílu o 5,2 procentního bodu z 24,8 % na rovných 30 %. Mezi lety 2012 a 2013 se výše podílu státního dluhu na HDP pohybovala shodně na 41,1 %. K největšímu snížení za pozorované období pak došlo v roce 2016, a to o 2,6 p. b. z 36,4 % na 33,8 %.

Zdroj dat grafu: 1993–2018 (.pptx, str. 11), 2019 (.pdf, str. 21)

Dodejme, že pro rok 2020 ještě nejsou dostupná kompletní data týkající se podílu státního dluhu na hrubém domácím produktu. Za první tři čtvrtletí roku 2020 ovšem došlo k nárůstu (.pdf, str. 10) státního dluhu z 1 640,2 mld. Kč na 2 071,9 mld. Kč. Ke třetímu čtvrtletí roku 2020 zároveň došlo k meziročnímu poklesu HDP o 5 %. Dá se tedy předpokládat, že v roce 2020 k poklesu podílu státního dluhu na HDP nedojde. Ministerstvo financí naopak odhaduje, že v letech 2020 a 2021 tento ukazatel vzroste až na 39,4 %, respektive 42,7 % (.zip, D_01_Makrorámec 2021.docx, str. 10–11).

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož od roku 2014 do roku 2019 skutečně došlo k poklesu podílu státního dluhu na HDP, a to o 12,1 procentního bodu z 41,1 % na rovných 29 %. Uplynulý rok 2020 do hodnocení započítán není, jelikož ještě nejsou dostupná data za celý rok.

Pro hodnocení tohoto výroku použijeme výhradně citaci Ústavy České republiky. Konkrétně článek 68, který říká:

„(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“

Právě odstavec čtvrtý zmíněného článku v Ústavě popisuje, že v případě nevyslovení důvěry při prvním pokusu se postupuje znovu stejným způsobem. Pokud však není vyslovena důvěra napodruhé, následuje třetí pokus, kdy je pravomoc vybrat předsedu vlády v rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že tento ústavní postup dává prezidentu republiky značný prostor pro vlastní uvážení. Zejména Ústava prezidentu neukládá, kdo by měl být v každém z pokusů na vytvoření vlády jmenován premiérem. Zpravidla se jedná o předsedu strany, která ve volbách zvítězila, jak ale Miloš Zeman zmiňuje v ověřovaném rozhovoru, svou roli hraje také koaliční potenciál jednotlivých sněmovních stran. Připomeňme sněmovní volby v roce 2010, kdy zvítězila ČSSD, prezident Klaus však místo Bohuslava Sobotky pověřil sestavením vlády předsedu druhé ODS Petra Nečase, kterého následně jmenoval předsedou vlády.

Podobný případ nastal v roce 2013 po pádu Nečasovy vlády, kdy tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová měla 101 poslaneckých podpisů pro podporu případné nové vlády, prezident Zeman však místo ní pověřil sestavením úřednické vlády Jiřího Rusnoka a následně jej jmenoval premiérem.

Ani ve druhém pokusu na jmenování premiéra, který sestaví vládu s důvěrou, není stanoveno, kdo by měl být jmenován, zejména že by to měl být „druhý na pásce“. V roce 2018 například prezident Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše i poté, co jeho vláda nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Prezident Zeman již na summitu prezidentů tzv. Bukurešťské devítky, tedy devíti států střední a východní Evropy, které jsou zároveň členy NATO, dne 28. února 2019 obhajoval alianční misi v Afghánistánu a označil jednání s Tálibánem za riskantní.

V rozhovoru pro slovenský list Pravda 4. března 2020 poté Miloš Zeman uvedl, že nesouhlasí s odchodem sil Severoatlantické aliance z Afghánistánu. Obává se totiž, že radikální hnutí Tálibán po stažení vojenských sil NATO svrhne afghánskou vládu a vytvoří „nové teroristické centrum“ islámského fanatismu financované narkomafiemi.

„Považuji proto odchod spojeneckých vojsk z Afghánistánu za kapitulaci před teroristy, za projev určité zbabělosti, která mi trochu připomíná ústupky vůči nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi,“ uvedl tehdy prezident Zeman. Jeho kritika pak směřovala také přímo k Donaldu Trumpovi.

Prezident Zeman dále dle předsedy Sněmovny Radka Vondráčka během jejich společného oběda 13. ledna 2021 vyslovil naději, že s administrativou nového amerického prezidenta Joea Bidena Spojené státy změní svůj postoj ke stahování vojáků z Afghánistánu.

Dodejme, že Spojené státy a afghánské islamistické hnutí Tálibán dne 29. února 2020 v Dauhá podepsaly dohodu o příměří. Z ní vyplývá úplné stažení vojáků USA i NATO z Afghánistánu – včetně vojáků českých – do 14 měsíců, pokud Tálibán dodrží podmínky dohody.

Dohoda vyzývá hnutí Tálibán, aby zahájilo jednání s afghánskou vládou o trvalém příměří a rozdělení moci v poválečném Afghánistánu. Hnutí Tálibán se mimo jiné zavázalo zabránit dalším radikálním skupinám, včetně teroristické sítě Al-Káida, ve využívání afghánského území k ohrožování bezpečnosti USA a jeho spojenců.

Pochybnosti nad rychlým stažením vojsk nicméně v předchozích měsících vyjádřili spojenci USA a představitelé Severoatlantické aliance (NATO), včetně generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga.