Přehled ověřených výroků

Kladenská huť Poldi byla založena v roce 1889. Po roce 1989 začal být státní podnik ztrátový, a tak se nejdříve v roce 1992 stal akciovou společností a v roce 1993 bylo 66 % zprivatizováno do rukou společnosti Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka. Pod jeho vedením byla ale výroba zastavena a součásti holdingu se dostaly do konkurzu. V dalších letech pak hutě provozovaly společnosti Poldi Hütte a Třinecké železárny. V roce 2017 se společnost dostala do konkurzu.

Nová průmyslová zóna Kladno-jih se začala budovat v dubnu 1998 a „její vytvoření iniciovala kladenská radnice“. V té době byl Petr Bendl starostou Kladna. Záměrem byla „realizace takových investičních aktivit, které v konečném vyznění znamenají vytvoření nových pracovních příležitostí pro kladenské občany a podporu dalšího rozvoje regionu“.

V letech 1994–1998 byl Petr Bendl starostou města Kladno a zároveň až do roku 2001 radním. Do roku 2002 byl taktéž zastupitelem. Během této doby na Kladensku zanikly například důl Ronna, a to v roce 1997, nebo důl Schöller v roce 2002.

Průmyslová zóna Kladno-jih se začala budovat v dubnu 1998. V roce 2012 poskytovala asi 4 tisíce pracovních míst. Mezi firmami, které tam sídlí, jsou například LEGO Production s.r.o., poskytující 3 000–3 999 pracovních míst, Keihin Thermal Technology Czech, s.r.o., poskytující 250–499 pracovních míst, nebo Dr. Oetker, spol. s r.o., poskytující 200–249 pracovních míst. V průmyslové zóně pak sídlí i další společnosti.

Protože se nám však aktuální přesný počet zaměstnanců v průmyslové zóně Kladno-jih nepodařilo dohledat a čísla uváděná u jednotlivých firem jsou pouze přibližná, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výše platů a mezd lékařů se liší regionálně. Podle informací Českého statistického úřadu (str. 5-6) měli nejvyšší medián mezd a platů lékaři v Královéhradeckém kraji. V roce 2017 šlo o 63 200 korun. Praha se dělila o druhé místo s Moravskoslezským krajem, kde šlo o 58 300 korun. Naopak nejnižší medián mezd a platů měli lékaři ve Středočeském kraji, kde šlo přibližně o 42 000 korun, tedy o 21 000 korun méně než v kraji Královéhradeckém.

K těmto rozdílům ČSÚ uvádí (str. 6): „Regionální rozložení mediánové výše výdělků souvisí také se strukturou nemocnic podle zřizovatele v jednotlivých krajích. Mzdy lékařů v soukromých nemocnicích bývají nižší než platy lékařů ve fakultních nemocnicích nebo příspěvkových nemocnicích krajů. Proto například ve Středočeském kraji, kde není žádná fakultní nemocnice a převažují zde nemocnice soukromé, jsou průměrné výdělky celkově nižší než v krajích, kde je zastoupení přímo řízených a příspěvkových nemocnic významnější".

Podobné regionální rozdíly v platech a mzdách můžeme pozorovat i u zdravotních sester (str. 7).

Evropská komise zaslala 29. listopadu 2019 českému Ministerstvu pro místní rozvoj finální verzi auditu, který se týkal čerpání evropských dotací ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti. Podle tohoto auditu byl současný předseda vlády Andrej Babiš ve střetu zájmů dle § 4c zákona o střetu zájmů. Tomuto tématu se poté věnuje i druhý audit Evropské komise, který se zabývá přidělováním zemědělských dotací a jehož konečná zpráva by měla být vypracována nejpozději v únoru 2021. Doplňme, že Andrej Babiš závěry, že by byl ve střetu zájmů, dlouhodobě odmítá.

V souvislosti s auditním šetřením možného střetu zájmů Andreje Babiše pak Brusel v listopadu 2019 pozastavil vyplácení dotací v rámci Programu rozvoje venkova pro holding Agrofert, a to v celkové hodnotě 6,3 milionu korun. Kvůli pozastavení plateb česká vláda v únoru 2020 podala žalobu na Evropskou komisi k Soudnímu dvoru Evropské unie.

V březnu 2020 bylo následně proplácení většiny dotací opět odblokováno. Platby zůstaly zastaveny jen u jednoho projektu v hodnotě 1,6 milionu korun. Evropská komise 30. března 2020 nicméně vydala rozhodnutí, „kterým došlo k pozastavení průběžných plateb spojených s Programem rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 a související s výdaji uskutečněnými v období od 16. října 2018 do 31. prosince 2018“. Tím de facto došlo k zablokování plateb ve výši přibližně 822 tisíc korun. Česká vláda proto původní žalobu stáhla a podala žalobu novou.

Právě v rámci žaloby na Evropskou komisi kvůli blokování dotací v souvislosti s auditními šetřeními by tak podle některých politiků mohlo dojít k vyjasnění, zda Andrej Babiš skutečně je, či není z právního hlediska ve střetu zájmů. Podobně se vyjádřil například také politolog Jan Kubáček. Rozsudek v této věci však prozatím nebyl vydán.

Dodejme, že možným střetem zájmů Andreje Babiše se tentokrát v souvislosti s údajným ovlivňováním médií v premiérově svěřenském fondu zabýval Městský úřad v Černošicích. Ten v lednu 2019 rozhodl, že Andrej Babiš ve střetu zájmů v tomto ohledu podle § 4a odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. skutečně je, a vyměřil mu pokutu ve výši 200 tisíc korun. V září 2019 však toto řízení o přestupku zastavil Středočeský kraj. I přesto, že se rozhodnutím Středočeského kraje následně zabývalo Nejvyšší státní zastupitelství, k podání správní žaloby na Středočeský kraj ze strany nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nakonec nedošlo.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť dle finálního auditu Evropské komise je Andrej Babiš skutečně ve střetu zájmů. Je však dobré zmínit, že krajský úřad Středočeského kraje, měl na věc opačný názor.

O podobném tématu jsme psali již dříve. V Ústavě České republiky je uvedeno, že Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) „vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu“. Rozšířit působnosti NKÚ (str. 25) by mohl předkládaný návrh ústavního zákona, u nějž je senátor Lukáš Wagenknecht jedním ze zpravodajů. 

Návrh rozšiřuje (.pdf, str. 25) pravomoci NKÚ tím, že „vkládá dva nové odstavce. Na základě této nové ústavní úpravy bude moci NKÚ provádět kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu, tzn. jiných osob, včetně obcí a krajů, i v případě, kdy hospodaří s jiným než státním majetkem, vč. finančních prostředků“.

NKÚ by měl mít nově pravomoc (.pdf, str. 1) v rozsahu stanoveném zákonem vykonávat „kontrolu hospodaření právnických osob, ve kterých mají stát nebo územní samosprávný celek samostatně nebo s jiným územním samosprávným celkem většinový podíl na základním kapitálu nebo vůči kterým jsou stát nebo územní samosprávný celek samostatně nebo s jiným územním samosprávným celkem v postavení ovládající osoby“. Po případném přijetí ústavní novely tedy bude potřeba i novela zákona o NKÚ.

Tu předložila skupina poslanců dne 4. července 2018. 20. prosince 2018 předložila další, obsahově podobnou novelu zákona o NKÚ i vláda. Projednávání obou těchto zákonů bylo přerušeno ve 3. čtení v Senátu PČR na 40. schůzi 12. února 2020. Samotnou novelu ústavního zákona Senát zatím ještě neprojednal.

Lukáš Wagenknecht je senátorem od roku 2018. Zvolen byl za Piráty v obvodu č. 23.

Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 9. března 2016 a po vrácení návrhu Senátem znovu 19. dubna 2016. Zákon při prvním i druhém hlasování podpořili poslanci vládní koalice (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), komunisté a někteří nezařazení poslanci. Proti hlasovaly zejména opoziční kluby ODS, TOP 09 a Úsvitu.

Limit dodatečných stavebních prací (tzv. víceprací) byl zvýšen z 30 % na 50 % původní hodnoty veřejné zakázky.

Dle slov Petra Bendla projednávání zákonu probíhalo ve spěchu a pod tlakem. Jak uvedl na této schůzi, sám považuje soutěžení na cenu za nebezpečné. Se zvýšením limitu víceprací tedy dlouhodobě nesouhlasí a několikrát se vůči němu veřejně vymezoval. 

Vyšší limit kritizoval např. 25. listopadu 2015: „Také oblast, o které jsme poměrně diskutovali, kdy vládní většina prosadila, že ve stávajícím zákoně máme, tuším, 50 % možných víceprací. To je podle mě absolutní nonsens, který nemůžeme dál dopustit, a máme jít cestou, a my jako občanští demokraté jsme to tady říkali, vzájemného započtení víceprací a méněprací, protože často vyvolané práce ušetří zase někde jinde.“

O několik měsíců později, 4. března 2016 uvedl: „To já tedy tady říkám otevřeně, že s tímhle přístupem nesouhlasíme, že se bojíme toho významného zneužívání jako prokorupčního paragrafu a nebudeme v žádném případě hlasovat pro těch 50 % a ani pro to sčítání možnosti víceprací, které se objeví znenadále, anebo změny projektu.“ 

Dne 19. dubna 2016 zase uvedl: „…některé hlavní důvody, které mě trápí. Ten první jsou vícepráce u nadlimitních zakázek v jednotném řízení bez uveřejnění, zjednodušeně řečeno bez vypsaného výběrového řízení. Ti, kteří budou mít nadlimitní zakázku, mohou mít vícepráce až 50 %. Takto jste zákon schválili, a to považuji za vážný důvod, proč pro ten zákon vůbec nehlasovat. Myslím si, že to byla obrovská chyba.“

Navyšování limitu pro vícepráce přitom Petr Bendl kritizoval již dříve. Při projednávání novely původního zákona o zadávání veřejných zakázek dne 10. února 2015 řekl: „Proto si nemyslím, že tenhle zákon vůbec má spatřit světlo světa, a to především proto, a tím možná některé z vás nepřekvapím – já si prostě nemyslím, že máme zvedat hranici možnosti zvedání množství víceprací a ceny za vícepráce.“ 

Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 9. března 2016 a po vrácení návrhu Senátem znovu 19. dubna 2016. Zákon při prvním i druhém uvedeném hlasování podpořili poslanci vládní koalice (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), komunisté a někteří nezařazení poslanci. Limit dodatečných stavebních prací a služeb (tzv. víceprací) byl zvýšen z 30 % na 50 % původní hodnoty veřejné zakázky.

Konkrétně pak dle § 222 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek: „Za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele

a) není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení,

b) by způsobila zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů a

c) hodnota dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnoty všech změn podle tohoto odstavce.

Primátor Zdeněk Hřib a jeho delegace navštívili Tchaj-wan již v roce 2019, a to koncem března. Na své cestě se Hřib mj. zúčastnil mezinárodní konference Taipei Smart City Summit & Expo, Smart Healthcare Forum, sešel se se starostou hlavního města Tchaj-peje a jednal také se zástupci tamějšího ministerstva pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, dopravy či s ministryní zodpovědnou za agendu digitální veřejné správy. 

Hřib se dále také setkal s tchajwanským ministrem zahraničí Josephem Wuem či s prezidentkou Cchaj Jing-wen. Společně jednali například o zřízení letecké linky Praha – Tchaj-pej, studentských výměnách, lidských právech, udržitelném rozvoji či liberální demokracii. V minulosti Hřib na Tchaj-wanu také studoval.

Cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila se uskutečnila letos na přelomu srpna a září.

Poslední dostupná data o pohybu zboží přes hranice ČR zveřejnil Český statistický úřad 7. září 2020, a to za období leden až červenec 2020. Podle těchto údajů bylo v červenci z České republiky do Rumunska vyvezeno zboží v hodnotě 6,2 mld. Kč (.pdf, str. 2). V případě Číny tato částka odpovídala 5,2 mld. Kč (.pdf, str. 1).

Za období leden až červenec 2020 pak z ČR do Rumunska směřovalo zboží v celkové hodnotě 37 miliard Kč (.pdf, str. 2). Co se týče exportu do Číny, jednalo se o sumu 32,7 miliard Kč (.pdf, str. 1). Vývoz zboží z ČR do Rumunska převyšoval vývoz do Číny i v předchozích letech (.pdf; .pdf).

Doplňme však, že co se týče zahraničního obchodu se službami, dlouhodobě převyšuje jejich vývoz do Číny.

Pokud však sečteme vývoz zboží (dle přeshraničního pohybu zboží) a export služeb, liší se hodnoty celkového export z České republiky do Rumunska a do Číny v jednotkách miliard korun (viz graf níže). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť z uvedených čísel je zřejmé, že hodnota českého exportu do Číny přibližně odpovídá hodnotě exportu do Rumunska.

Jak nám může připomenout článek z roku 2013, Miloš Zeman sám sebe rád označoval nálepkou největšího odpůrce Senátu. V roce 2013 však obrátil a volal po zvýšení jeho prestiže. Tehdy tak šlo o velkou názorovou změnu. V roce 2004 totiž Miloš Zeman poprvé představil svůj nápad, jak Senát nasměrovat k neodvratitelnému konci. „Kdyby například v rozpočtové kapitole Senátu byla nula korun padesát haléřů, protože úplnou nulu tam dát nemůžeme, tak v takovém případě by možná Senát zanikl právě tímto vyhladověním," řekl tehdy novinářům.

V roce 2012 svůj nápad připomněl: „Mnohokrát jsem na různých předvolebních akcích zdůrazňoval, že země s deseti miliony obyvateli nepotřebuje Senát. Také jsem jasně naznačil, že existuje velmi jednoduchý způsob, jak Senát zrušit.“ 

Svůj názor pak zdůraznil i při jedné z debat s občany, kdy reagoval na dotaz, proč podpořil vznik Senátu. „Vy jste se zbláznil, já jsem největším odpůrcem Senátu. Senát je naprosto zbytečná instituce, jejíž vznik prosazovali tehdejší prezident Havel a předseda ODA Daniel Kroupa,“ prohlásil Zeman.

V roce 2016 však už byl opět proti Senátu a podpořil tehdy Andreje Babiše, který navrhl zrušení Senátu. Konkrétně uvedl, že Senát sice může sloužit jako pojistka demokracie, pouze desetimilionová země pravděpodobně vystačí i bez něj, sdělil České televizi prezident Miloš Zeman.

V roce 2018 Miloš Zeman dále nabádá ke zrušení Senátu. Poslanecká sněmovna by podle něj měla výrazně ořezat rozpočet Senátu, aby se docílilo jeho zrušení. „Instituce, které voliči nevěří a kterou v podstatě pohrdají, je podle mého názoru hodna zrušení,“ prohlásil Zeman poté, co poukázal na nízkou volební účast. Podle něj je Senát slabý, protože jím vetované zákony znovu snadno schválí Poslanecká sněmovna. Připomněl také, že Senát nehlasuje o důvěře vládě nebo státním rozpočtu. Ani v následujícím roce svůj názor nemění, jak nám může připomenout článek Českého rozhlasu.

Vznik Senátu nepodporoval Miloš Zeman ani v průběhu devadesátých let. Pokusy zavést pouze jednokomorový parlament iniciovala (.doc, str. 3) v letech 1993–1996 kromě SPR-RSČ právě ČSSD, v jejímž čele Zeman stál. O zrušení horní parlamentní komory se kupříkladu zmínil již v roce 1994 – jak uvádí vydání Rudého práva z 15. ledna 1994 na str. 3, na tiskové konferenci tehdy pronesl, že ČSSD nepodporuje konání senátních voleb, protože je pro zrušení Senátu.

Ve větší míře se ke zrušení Senátu Zeman vyslovoval v roce 1996 před prvními senátními volbami. Kupříkladu vydání Práva z 12. června 1996 se na str. 2 zmiňuje o tom, že ČSSD by slovy Miloše Zemana podpořila případné zrušení Senátu, pokud by jeho vypuštění z Ústavy navrhli poslanci KSČM, jak měli původně v plánu. Vydání Svobodného slova ze stejného dne pak na str. 1 Zemana přímo citovalo. „ČSSD byla vždy proti existenci druhé komory parlamentu, a nehodláme svůj názor účelově měnit... Respektujeme samozřejmě výsledky demokratického hlasování, hodláme se senátních voleb, pokud budou, aktivně zúčastňovat. Na druhé straně si uchováváme svůj názor a v případě, kdyby se ukázalo, že demokratická většina v parlamentě zastává názor, že by Senát neměl existovat, nebudeme proti takovému demokratickému většinovému názoru protestovat.”

Stejný názor zopakoval i v říjnu 1996 při zahájení předvolební kampaně, jak uvádí zpráva Mladé fronty DNES z 26. října na str. 2. „Návrh na vypuštění Senátu z ústavy jsme podali už před dvěma lety. Kdyby se v parlamentu vytvořila potřebná většina, ať už by zahrnovala jakékoliv strany, tedy nemusely by to být nutně strany dnes opoziční, pak by se dalo uvažovat o opakování takového návrhu,” uvedl Zeman a dále dodal, že „vzhledem k tomu, že stodvacetičlenná většina tu neexistuje, je nezbytné s plným nasazením jít do senátních voleb”.

Zmínit lze také Zemanův předvolební rozhovor pro vydání Mladé fronty DNES z 12. listopadu 1996 na str. 4, kde své záměry zopakoval. „(…) Jak víte, sociální demokracie před půldruhým rokem navrhla zákon o vypuštění Senátu z ústavy. (…).” Důvod ke zrušení Senátu pak Zeman ještě více rozvedl. „V novém jednacím řádu bylo zavedeno tzv. trojí čtení zákonů. Senát v dosavadní podobě není ničím jiným než čtvrtým čtením. A domníváme se, že když trojí čtení bude dostatečně kvalitní a snažíme se, aby kvalitní bylo, je další čtení zbytečné. Nedělám z toho nejdůležitější problém této země. Nicméně samozřejmě, že kdyby ve společnosti i v politických stranách existovala dostatečná vůle k přechodu od dvoukomorového systému zpět k jednokomorovému, pak by naše strana rozhodně této vůli nebránila.”