Přehled ověřených výroků

Tomio Okamura zde hovoří o vízech v souvislosti s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO a Evropské unie, kteří mají v České republice pomáhat při zvládání pandemie covidu-19. Jejich pobyt na území ČR schválila vláda 22. října v podobě vojenské mise. Dodejme, že její účastníci zde mají působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3). V současné době se jedná zejména o příjezdu 28 vojenských zdravotníků ze Spojených států. Návrh pak 27. října odsouhlasila také Poslanecká sněmovna. O dva dny později s návrhem vyslovil souhlas i Senát.

Pobyt vojenských zdravotníků je navrhován ministrem obrany. Je koncipován (.pdf, str. 3) jako „pobyt ozbrojených sil jiných států na území České republiky“, jak vyplývá z odkazu na čl. 43 odst. 3 písm. b Ústavy ČR. Není tedy řešen přes klasická krátkodobá pracovní víza na období do 90 dnů. Přítomnost lékařů je pak dle návrhu usnesení (.pdf, str. 2) skutečně ohraničená maximální dobou trvání 90 dnů a celkovým počtem 300 osob.

SPD tuto podobu návrhu kritizovala ve svém stanovisku a Tomio Okamura také dříve v den rozhovoru v příspěvku na svém facebookovém profilu uvedl: „Vláda nám nepředložila ani informace, jaké u nás budou mít vojáci konkrétní úkoly, komu budou podléhat cizí vojenští zdravotníci NATO po velitelské stránce, od kdy a do kdy a kde budou vykonávat a jaké druhy činností. Klademe si také otázku: Proč 28 konkrétním osobám nevydá přímo Ministerstvo zahraničí krátkodobá víza, ale žádá se touto plošnou formou? Kdo budou Ti další vojáci do celkového počtu tři sta? A proč to vláda neřeší standardní cestou pomoci civilních specialistů – odborníků?“

Je pravda, že v návrhu usnesení na schválení pobytu vojenských zdravotníků není odůvodněno provedení v podobě vojenské mise. Vláda ani v médiích, ani na svých účtech na sociálních sítích do samotného projednávání návrhu nijak veřejně neodpověděla na otázku, proč neřeší přílet zdravotnických odborníků cestou pracovních víz. Při jednání v Poslanecké sněmovně 27. října pak odpovídali vládní zástupci na tento dotaz poslanci za SPD Radimu Fialovi. To se ovšem dělo až den po zveřejnění rozhovoru na Radiožurnálu, výrok tedy považujeme za pravdivý.

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví předložilo Ministerstvo zdravotnictví a vláda jej měla projednávat 4. května 2020, avšak projednávání bodu bylo přerušeno. Novela by umožnila (.doc, str. 5) ministru zdravotnictví zakázat nebo omezit provoz obchodních center, přikázat nošení roušek nebo například regulovat hromadné akce, aniž by k tomuto potřebovala nutné schválení vládou. 

28. dubna na jednání Poslanecké sněmovny Tomio Okamura ve svém projevu řekl: „(…) opatření realizujme bez prodloužení stavu nouze. Jestli je k tomu třeba úprava krizové legislativy, tak ji navrhněte, protože v době nouzového stavu může návrhy zákonů navrhovat do Sněmovny pouze vláda, a mohu slíbit naši podporu k rychlému řešení.“

Žádná novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která by umožnila přijímat přísná protiepidemická opatření bez nutnosti vyhlásit nouzový stav, však poslanci SPD předložena nebyla. Jediná jimi navržená novela tohoto zákona se týká (.pdf, str. 1) letecké bezpečnosti, resp. povinnosti leteckých společností zajistit mezi sedadly dostatek místa pro preventivní cvičení.

Možnost novelizovat zákon o ochraně veřejného zdraví pak SPD podpořilo i ve svém politickém usnesení z 5. května 2020, opět se ale nejedná o žádný, alespoň do určité míry konkrétní, návrh.

Tomio Okamura tedy pouze podpořil případnou snahu posílit pravomoci Ministerstva zdravotnictví v boji s epidemií, nemůžeme ale říci, že by v tomto ohledu cokoliv navrhl, ať už se jedná o návrh zákona předložený v Poslanecké sněmovně či alespoň do určité míry konkrétní návrh zveřejněný např. na webu SPD. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Nejdříve uveďme kontext výroku. Po ověřované části následuje věta „my jsme se ptali, jestli ty dohody jsou uzavřeny, jaké mají přesně, přesně ti vojáci definované úkoly, komu budou ty cizí, cizí vojáci po velitelské“. z toho je zřejmé, že Tomio Okamura nemá na mysli žádnou konkrétní dohodu, pouze popisuje mezinárodní instrumenty, pomocí kterých by se dal pobyt zahraničních vojenských lékařů na našem území regulovat.

Česká republika se obrátila na státy Evropské unie a NATO v souvislosti s poskytnutím pomoci se zvládáním pandemie koronaviru, přičemž zhruba od poloviny října probíhala jednání mezi vicepremiérem Janem Hamáčkem a velvyslancem Spojených států amerických v ČR Stephenem B. Kingem. Během těchto jednání se pak nakonec podařilo vyjednat pomoc v podobě prozatím 28 amerických lékařů, které americká strana nabídla. 

Tomio Okamura zde pravděpodobně hovoří o typu smluv, které by mohly pro pobyt vojenských i civilních zdravotníků na českém území stanovit jasná pravidla. 

Zkratka SOFA představuje zkratku anglického výrazu Status of Forces Agreement, což je do češtiny překládáno jako Dohoda o statusu sil. Ke smlouvě tohoto typu se Česká republika v minulosti přidala například v roce 1996 v rámci „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“. Ta v obecné rovině kromě jiného také říká, že orgány České republiky jsou „oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky“ v souvislosti s delikty spáchaným na území ČR, které jsou podle našich zákonů trestné.

Co se týče uzavření smlouvy typu SOFA v konkrétním případě pobytu ozbrojených sil cizího státu na našem území, můžeme zmínit smlouvu SOFA (.doc) z roku 2008 mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Tato smlouva, která vznikla kvůli tehdy plánovanému postavení amerického radaru v Brdech, upravuje i právní postavení ozbrojených sil USA.

Celkem pak obsahuje 34 článků (.doc, str. 2), které mezi stranami vymezují a upravují jednotlivá práva a povinnosti související kupříkladu s bezpečností, pohybem vozidel, celními a daňovými záležitostmi, trestní jurisdikcí či vstupem a pohybem amerického personálu. 

Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding) pak obecně vymezují budoucí směřování jednání či smluv mezi příslušnými stranami. Mezi Českem a USA bylo v minulosti uzavřeno takových memorand hned několik: například o bezvízovém styku, o předcházení nezákonnému obchodu s nukleárním materiálem nebo o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. V současné době se Spojenými státy takové memorandum uzavřeno nebylo. 

V minulosti bylo memorandum o porozumění v souvislosti s pobytem cizích ozbrojených sil uzavřeno například s Velkou Británií, k němuž došlo v roce 2000. Konkrétně se jednalo o Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice. Jeho znění pak bylo poupraveno v roce 2007 a v roce 2016 s cílem pokračovat v úspěšné spolupráci. 

Smlouvy typu SOFA a MoU tedy mohou upravovat pravidla pobytu cizích ozbrojených sil na našem území. Česká republika již s některými státy podobné smlouvy uzavřela a jejich uzavření by v obecné rovině bylo možné také v případě pobytu 28 amerických zdravotníků, o jejichž pomoci hovoří Tomio Okamura. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ostrov Kypr je v současnosti rozdělen – jižní část tvoří mezinárodně uznávaná Kyperská republika, severní část ovládá tzv. Severokyperská turecká republika (.pdf, str. 3).

V roce 1974 proběhl na Kypru státní převrat, který měl za cíl svrhnout tehdejší vládu a prosadit připojení ostrova k Řecku. Turecko reagovalo invazí na severní část ostrova. V roce 1983 byl vyhlášen Severní Kypr jako samostatný stát, který ovšem uznává pouze Turecko. Mezinárodní komunita jej považuje za území nezákonně okupované tureckou armádou.

Vztah mezi Řeckem a Tureckem je dlouhodobě napjatý. V poslední době se ještě vyostřil kvůli nalezištím ropy a zemního plynu ve východním Středomoří. Turecko žádá větší práva v oblasti Středozemního moře, současné rozdělení vlivu považuje za nespravedlivé a v rámci své nové doktríny „Modrá vlast“ usiluje o větší námořní sílu a o přístup k podmořským nalezištím.

K vojenskému útoku dosud nedošlo, Turecko ovšem hrozí použitím vojenské síly, pokud Řecko a mezinárodní společenství nebudou brát jeho požadavky vážně. Do oblasti vysílá průzkumné i vojenské lodě, na Severním Kypru probíhají vojenské manévry. Řecko reaguje posilováním vlastní armády.

I přesto, že k fyzickému útoku prozatím nedošlo, obrazně se tato situace, kdy Turecko vystupuje vůči Řecku agresivně, dá popsat slovem „útočí“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Evropská komise zaslala reakci na české stanovisko k auditu ohledně možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Evropská komise v této reakci podle serveru Neovlivni.cz i nadále uvádí, že je český premiér ve střetu zájmů.

Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že obsah tohoto vyjádření Evropské komise je stále důvěrný.

Evropská komise se možnému střetu zájmů Andreje Babiše věnovala již v minulosti. V listopadu 2019 poslala Ministerstvu pro místní rozvoj audit, který se zabýval čerpáním evropských dotací a který potvrdil Babišův střet zájmů. Podle auditu Andrej Babiš stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

Audit taktéž dospěl k závěru, že Andrej Babiš „porušuje český zákon o střetu zájmů“, konkrétně § 4c.

Druhý audit se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací. Taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Audit by ovšem měl být dokončen až v únoru 2021.

Europoslanci z Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu doporučili rezignaci, prodání Agrofertu, nebo ukončení čerpání dotací, jestliže se střet zájmů potvrdí.

Agrofert zaslal Evropskému parlamentu dopis, ve kterém odmítá, že by byl Andrej Babiš ve střetu zájmů. V červnu 2020 pak Evropský parlament přijal usnesení, ve kterém kritizuje Babišův možný střet zájmů. V usnesení stojí, že jedním ze způsobů, jak může český premiér údajný střet zájmů vyřešit, je vzdát se „svých ekonomických zájmů k daným podnikatelským subjektům“.

Druhá část tweetu týkající se toho, že premiér Babiš musí prodat Agrofert a že dotace Agrofert získává na úkor poctivých, se pak dá chápat i jako názor, resp. výzva Ivana Bartoše směrem k premiérovi, a proto ji neověřujeme.

Superhrubá mzda je chápána jako hrubá mzda zaměstnance navýšená o pojistné (jak zdravotní, tak sociální), které odvádí zaměstnavatel, a představuje základ daně. Tento způsob zdanění byl zaveden (.doc, str. 180) v roce 2008 vládou Mirka Topolánka v rámci reformy veřejných financí a je zakotven v zákoně č. 586/1992 Sb. V roce 2011 došlo ke schválení daňové reformy, kterou se měla rušit superhrubá mzda (.pdf, str. 163), ale s odkladem účinnosti do roku 2015. Tehdejší vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL však tuto reformu zrušila a superhrubá mzda tak zůstala zachována.

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, vláda předložila Sněmovně 24. června 2020. Pozměňovací návrh číslo 6592 (.doc) předložený 26. října 2020 Andrejem Babišem obsahuje zrušení superhrubé mzdy (.doc, str. 2, 9). Zahrnuje pak zdaňování hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 15 % a v případě, že je základ daně vyšší než 48násobek průměrné mzdy (tedy zhruba 140 000 korun měsíčně), sazbou 23 % (str. 3, 10). Dle odůvodnění návrhu tak dojde k tomu, že poplatníci „si v důsledku zrušení superhrubé mzdy a změny sazeb polepší a dojde u nich ke snížení daňového zatížení“ (.doc, str. 8). 

Pozměňovací návrh zmiňuje (.doc, str. 6) také změnu zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, která umožňuje navyšovat saldo státního rozpočtu o alespoň 0,5 procentního bodu ročně, podle současné úpravy se přitom mělo saldo naopak 0,5 procentního bodu ročně snižovat:

㤠10a

(1) Ministerstvo stanoví částku celkových výdajů sektoru veřejných institucí pro rok, na který se předkládá návrh státního rozpočtu, na základě salda, které je vždy meziročně vyšší alespoň o 0,5 procentního bodu.

(2) V roce 2021 použije ministerstvo pro účely stanovení celkových výdajů sektoru veřejných institucí na rok 2022 saldo pro rok 2021, které prognózuje nejpozději v září roku 2021, zvýšené o 0,5 procentního bodu. Ustanovení § 9 se nepoužije.“

V důvodné zprávě Andrej Babiš uvádí: „V souvislosti s touto změnou se taktéž dočasně rozvolňují pravidla rozpočtové odpovědnosti veřejných institucí podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, což umožní zvýšení deficitu státního rozpočtu v letech, kdy bude uvedené snížení daně z příjmů zavedeno.“ (.doc, str. 7)

Turecko vstoupilo do NATO 18. února 1952 společně s Řeckem, v rámci prvního rozšiřování Severoatlantické aliance.

Vláda schválila (.pdf, str. 1) v pondělí 19. října 2020 návrh státního rozpočtu na rok 2021. 

Ministerstvo financí zveřejnilo tiskovou zprávu, v níž uvádí: „Státní rozpočet bude po započtení příjmů z EU v roce 2021 hospodařit s příjmy ve výši 1486,8 mld. Kč, výdaji ve výši 1806,8 mld. Kč, schodkem 320 mld. Kč a rekordními investicemi za 186,9 mld. Kč. (…) Kromě historicky nejvyšší alokace na investice do projektů fyzické infrastruktury a rozvoje digitalizace, zvyšuje prostředky na ohodnocení práce pedagogů, výrazně finančně posiluje zdravotnictví a nezapomíná ani na důchodce.“

Vládou schválený návrh rozpočtu na rok 2021 podpořil prezident Miloš Zeman. Sněmovna ho bude schvalovat ve finální podobě pravděpodobně nejdříve 15. prosince (.pdf, str. 4).

Návrh byl okamžitě podroben kritice ze strany Národní rozpočtové rady, která vydala jasné stanovisko, že nedoporučuje, aby schodek státního rozpočtu na rok 2021 překročil 273 miliard korun. I hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská kritizuje, že na investice je určeno jen deset procent, což považuje za nedostatečné. 

Zatímco na rok 2020 bylo na kapitálové výdaje, tedy investice, původně odsouhlaseno 146,7 miliard (.pdf, str. 24), na rok 2021 je na kapitálové výdaje vyčleněno 186,9 miliard. Tedy skutečně o 40,2 miliardy více než minulý rok. 

Zde je nutné dodat, že po příchodu koronavirové pandemie se kapitálové výdaje pro rok 2020 zvýšily na 174,4 miliard (viz graf níže), tomuto číslu odpovídají i údaje z Monitoru státní pokladny. Prozatím (k 21. říjnu 2020) jsou dostupné jen údaje za období leden až září 2020.  Tvrzení, že se jedná o meziroční zvýšení 40 mld. tak není úplně přesné, neboť pokud budeme brát v potaz rozpočet pro rok 2020 po změnách, jedná se o zvýšení jen o cca 10 miliard. Protože je ale text tweetu doplněn obrázkem, ze kterého je toto zřejmé, na naše hodnocení to nemá vliv.

Ministryně Schillerová v rámci svého tweetu zveřejnila také graf vývoje kapitálových výdajů. V něm jsou ale obsažena data pouze od roku 2015. Vzhledem k vyjádření Aleny Schillerové, že na investice směřuje „historicky nejvyšší suma“, tak nemá tento graf zcela úplnou výpovědní hodnotu.

Zatím nejvyšších hodnot dosahovaly kapitálové výdaje v roce 2015, kdy dosáhly částky 175,7 mld. Kč (.pdf, str. 8). Při porovnání údajů Ministerstva financí o výši kapitálových výdajů v minulosti (údaje za rok 2000 a 2001, 2002 a 2003, 2004 a 2005, 2006 a 2007, 2008 a 2009, 2010 a 2011, 2012 a 2013, 2014 a 2015, 2016 a 2017, 2018 a 2019, 2020) je zřejmé, že navržená výše kapitálových výdajů pro rok 2021 je skutečně rekordní. Údaje z let 1993-1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, avšak vzhledem k celkové výši rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem třetinová, je velmi pravděpodobné, že tehdejší kapitálové výdaje nedosahovaly dnešní výše.

Nominálně jsou tedy letošní investice skutečně nejvyšší, pokud bychom ale k číslům z let minulých připočítali inflaci, situace se změní. Např. v roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 miliard korun. Po započítání inflace za rok 2016 (0,7 %), 2017 (2,5 %), 2018 (2,1 %) a 2019 (2,8 %) odpovídá hodnota kapitálových investic za rok 2015 dokonce 190,3 miliardám korun. Inflace za rok 2020 zatím není známá, predikce Ministerstva financí však hovoří o 3,2 %. Protože je ale současná situace výjimečná, může se reálná hodnota inflace od té predikované značně lišit. Pokud započítáme i na rok 2020 predikovanou 3,2% inflaci, je hodnota těchto investic dokonce 196,4 miliard, tedy o cca 10 miliard více, než jsou investice plánované na rok 2021.

Celkově tak výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť započteme-li inflaci, neobsahuje návrh státního rozpočtu na rok 2021 nejvyšší kapitálové výdaje v historii. Rekordním rokem v tomto ohledu je rok 2015.

Šéfka sněmovního rozpočtového výboru za KSČM Miloslava Vostrá uvedla 15. října 2020 pro Českou televizi, že seškrtání výdajů Ministerstva obrany o 10 miliard korun je podmínkou komunistů, aby vyjádřili podporu pro státní rozpočet na příští rok.

V červnu tohoto roku se Vojtěch Filip vyjádřil ke státnímu rozpočtu, kdy po Andreji Babišovi požadoval snížení 500miliardového schodku. Jiří Dolejš k této věci podotknul možné odložení vojenských zakázek.

V letošním roce Ministerstvo obrany hospodařilo s 75,5 miliardami Kč (cca 1,3 % HDP, .pdf, str. 4) a dle návrhu má v příštím roce obdržet 85 miliard (1,46 % HDP). Česká republika se zavázala vstupem do NATO dávat 2 % HDP (.pdf, str. 11) na obranu do roku 2024. 

Již v roce 1999, kdy probíhalo jednání o státním rozpočtu, komunisté podmiňovali svůj souhlas snížením výdajů armády. Zákon o státním rozpočtu ČR byl 15. ledna 1999 nakonec schválen.

Dne 12. března 2014 se konala konference k příležitosti 15. výročí vstupu ČR do NATO, kde došlo k podpisu deklarace všemi tehdejšími parlamentními stranami kromě KSČM. Na základě této deklarace byla podepsaná (opět vyjma KSČM) Smlouva koaličních stran o zajištění obrany České republiky (.pdf), kde je zmíněno navyšování obranných výdajů ČR, které má v roce 2020 dosáhnout 1,4 % HDP (str. 2).

15. září 2016 skupina poslanců za KSČM (Stanislav Grospič, Vojtěch Filip, Jaroslav Borka, Zdeněk Ondráček a další) předložila sněmovně novelu (.pdf) ústavního zákona o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy, ve které se mimo jiné píše (str. 5): „Je tedy zcela nepochybné, že dochází k výraznému zatěžování státního rozpočtu výdaji na armádu…“

Kateřina Konečná se 14. března 2019 na webu KSČM vyjádřila negativně k chystaným armádním nákupům vrtulníků, obrněných vozů a dalších, na které má Ministerstvo obrany přidělené prostředky ze státního rozpočtu. Nezapomněla opomenout, že čím nižší prostředky by šly na zbrojení, tím více by mohlo jít do jiných sociálních oblastí.

K chystanému nákupu 12 vrtulníků Ministerstvem obrany se vyjádřil, v červnu téhož roku, pro Radiožurnál Vojtěch Filip s tím, že ustoupení od tohoto nákupu by znamenalo dosáhnutí nižšího schodku státního rozpočtu v následujícím roce.

Marta Semelová poznamenala své stanovisko ohledně navyšování platů učitelů, na které by se prostředky mohly vzít např. zastavením financování zahraničních misí, které podniká česká armáda.

Co se týče výše zmíněných 2 % HDP pro Ministerstvo obrany, k nim vylíčil svůj názor pro Haló noviny stínový ministr obrany za KSČM Alexandr Černý, pro kterého tato 2 % HDP do roku 2024 nejsou reálna a doufá, že k nim nikdy nedojde.

Výrok nejdříve musíme uvést do kontextu. Vít Rakušan ve výroku reaguje na dotazy, ve kterých bylo zmíněno, že KSČM požaduje snížit výdaje na obranu o 10 miliard korun z plánovaných 85,4 miliard. Jedná se o požadavek, kterým komunisté podmiňují podporu státního rozpočtu na rok 2021. 

Českou vládní koalici tvoří v současnosti hnutí ANO a ČSSD, které samy sebe popisují jako proevropské (viz zde a zde). I v Programovém prohlášení vlády ČR ze dne 27. června 2018 současná koalice uvádí, že v oblasti zahraniční politiky je pro vládu prioritní „členství České republiky v Evropské unii a prosazování jejích zájmů v příslušných orgánech“.

Co se týče zodpovědnosti, při oslavách 20. výročí vstupu zemí Visegrádské skupiny do NATO například premiér Andrej Babiš uvedl: „Dnes a denně dokazujeme, že nespoléháme jen na to, že někdo bude chránit nás, ale že členství v NATO chápeme také jako naši aktivní zodpovědnost a spoluzodpovědnost za ostatní. Závazek kolektivní obrany bereme velice vážně a ani vteřinu neuvažujeme o tom, že bychom ho zpochybnili.“ Podobně se vyjádřil Babiš v červnu 2020, když prohlásil: „Rád bych zde zdůraznil, že armádu si neudržujeme a nevyzbrojujeme jenom kvůli NATO a tomu, že jsme to někomu a někde slíbili. Armádu budujeme především kvůli sobě, protože naše vlastní bezpečnost a odolnost je především naše zodpovědnost.“

V samotném programovém prohlášení vláda uvádí, že chce postupně navýšit „rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021“. Tamtéž vláda prohlásila, že „Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí. Chceme být našim spojencům spolehlivým partnerem. Proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně.“

Česká republika se také zavázala, že by jako každý členský stát NATO měla odvádět na obranu země alespoň 2 % HDP. Dodejme, že k plánu komunistů snížit výdaje na obranu o 10 miliard se vyjádřil náčelník Generálního štábu Aleš Opata, který jej označil za „přímý útok na bezpečnost země“, a premiér Andrej Babiš se již v květnu 2020 vyjádřil, že nákup nového vybavení pro vojáky „je jedním z důvodů, proč stát nesmí omezit financování armády“.

Na závěr tedy můžeme shrnout, že vláda ve svém programovém prohlášení označuje členství ČR v EU jako svou prioritu, jednotlivé vládní strany se prohlašují za proevropské a premiér Babiš hovořil opakovaně o naší zodpovědnosti za obranu České republiky i našich spojenců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.