Přehled ověřených výroků

Dnes @MinFinCZ vyplatí 13,4 mld. Kč obcím. Peníze jim skrze kraje přijdou do půlky srpna. Každá obec obdrží 1 250 Kč/obyvatele, průměrná obec podle @statistickyurad s 1 635 lidmi tak získá přes 2 mil. Kč. Kompenzují jim výpadek příjmů spojený s výplatou bonusů pro OSVČ a s.r.o.

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) August 10, 2020

Tweet ministryně financí ČR vychází ze zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními zavedenými kvůli výskytu koronaviru SARS CoV-2. Zákon garantuje vyplácet bonusy OSVČ, společníkům s.r.o a tzv. dohodářům, přičemž kompenzační bonus je vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, což bylo podrobeno kritice ze strany obcí, kterým kvůli tomu hrozí snížení příjmů.

Snížení příjmů obcí se pak snaží řešit čtvrtá část zákona. Jako náhradu za ušlé zisky kvůli kompenzačnímu bonusu obcím nabízí jednorázový nenávratný příspěvek:

§ 9a

Jednorázový nenávratný příspěvek

Za účelem zmírnění negativních dopadů působnosti tohoto zákona do rozpočtů obcí včetně hlavního města Prahy (dále jen „obec“) se zavádí jednorázový nenávratný příspěvek ze státního rozpočtu (dále jen „příspěvek“).

Kompenzační zákon konkrétně uvádí o výši příspěvku, že:

(1) Výše příspěvku činí součin částky 1250 Kč a počtu obyvatel obce podle bilance obyvatel České republiky zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu 2020.

Počet obyvatel ČR dle ČSÚ je k 1. lednu 2020, tak jak předpokládá zákon, 10 693 939 (.pdf str. 1). Z této logiky je ministryní zmiňovaný součin roven 13 367 423 750 Kč, které se rozdělí pro obce. Obcí je v Česku 6258 (.xlxs), a jejich průměrná velikost tedy k 1. lednu 2020 byla 1 709 obyvatel. Ministryní udávaný údaj 1 635 obyvatel byl platný v roce 2001. Jedná se však o zanedbatelnou odchylku. Obec s 1 635 obyvateli pak skutečně dostane 2 043 750 Kč, obec s 1709 obyvateli 2 136 250 Kč.

Zákon rovněž uvádí, že prostředky je krajům nutné zaslat ve lhůtě 60 kalendářních dnů od nabytí účinnosti zákona o kompenzačním bonusu, kraje následně mají 5 pracovních dní na to, aby došlo k přerozdělení prostředků jednotlivým obcím.

Tato zákonná lhůta je však zjevně nastavená chybně. Zákon o kompenzačním bonusu totiž nabyl účinnosti již dne 15. dubna 2020. Ona 60denní lhůta pro odeslání peněz krajům tedy uplynula již 15. června 2020. Novela, která do tohoto zákona přidala část o příspěvku obcím, přitom nabyla účinnosti až 1. července 2020. Dle zákonného textu tedy měly být peníze vyplaceny ještě před účinností novely.

Tato chyba byla napravena zákonem č. 331/2020 Sb., dle jehož přechodných ustanovení částka, která nebyla vyplacena do 7. srpna, má být vyplacena do dalších 60 dnů. Tímto zákonem byla také výše příspěvku zvýšena z původních 1 200 Kč na 1 250 Kč.

Ministerstvo financí ve své tiskové zprávě z 10. srpna 2020 cituje ministryni Schillerovou, která garantuje odeslání prostředků před vypršením zákonné lhůty 60 kalendářních dnů. Tisková zpráva rovněž uvádí, že finance byly již odeslány. Ministerstvo dále slibuje, že v polovině srpna budou prostředky v obcích. S přihlédnutím k zákonné lhůtě 5 dnů určené pro kraje to možné je.

Kompenzace obcím ve výši 13,4 mld. Kč dalece převyšují jejich reálný výpadek příjmů ve výši 5,5 mld. Kč. Díky kompenzačnímu příspěvku budou mít obce dostatek peněz na své investice. Pomohou nám tím nastartovat ekonomiku po krizi, ze které se musíme proinvestovat, ne proškrtat.

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) August 10, 2020

Součástí zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru je i příspěvek obcím (včetně Prahy) podle počtu obyvatel. Tento příspěvek má za cíl zmírnit negativní dopady působnosti zákona o kompenzačním bonusu na rozpočty obcí. Jde o 1 250 korun na obyvatele, což dává celkovou částku okolo 13,37 miliard korun (Česká republika měla k 1. lednu 2020 téměř 10,7 milionu obyvatel).

Odhady o výpadku příjmů obcí se během krize výrazně měnily, většinou šlo o odhady Ministerstva financí, nepodařilo se nám ovšem zjistit, z čeho tyto odhady vychází: 24. dubna - 23 miliard korun, 26. května - 9,9 miliardy korun, 9. června - 6,6 miliard korun, 11. června - 4,5 miliardy korun (po započtení multiplikačního efektu). Přesto odhady postupně klesají a zřejmě tedy jde v součtu o výrazné převýšení výpadku příjmů.

Ovšem některé obce zřejmě i přes kompenzaci zdaleka nedosáhnou (odhady k podpoře 1 200 korun na obyvatele místo 1 250 korun v půlce června) na takovou částku, aby se smazaly ztráty způsobené koronavirem.

Součástí hodnocení výroku není, jestli se z krize máme: „proškrtat“, nebo „proinvestovat“, jelikož se jedná o vyjádření názoru ministryně Schillerové, nikoli faktické tvrzení.

Rodičovská dovolená je řešena na základě směrnice EU č. 2019/1158, která má ulehčit ženám na mateřské a rodičovské dovolené návrat do zaměstnání. Jak název směrnice napovídá, má napomoci k rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob.

Informaci ve výroku, tedy že otcové budou muset povinně nastoupit rodičovskou dovolenou, rozšířil Radiožurnál, který v článku zmínil, že otcové budou na základě přijaté směrnice Evropské unie muset na čas vystřídat partnerku na rodičovské dovolené. Následně tuto zprávu převzaly např. Parlamentní listy a další média. Radiožurnál se za tuto chybu omluvil.

V úvodním bodu 20 zmíněné směrnice se píše: „Jelikož většina otců právo na rodičovskou dovolenou nevyužívá nebo značnou část svého nároku na dovolenou přenáší na matky, prodlužuje tato směrnice minimální dobu rodičovské dovolené, kterou nelze přenést z jednoho rodiče na druhého, z jednoho na dva měsíce, aby motivovala otce k čerpání rodičovské dovolené a současně zachovala právo každého rodiče čerpat alespoň čtyři měsíce rodičovské dovolené, které stanoví směrnice 2010/18/EU. Účelem zajištění, aby měl každý rodič výhradně pro sebe alespoň dva měsíce rodičovské dovolené, které nelze přenést na druhého rodiče, je motivovat otce k tomu, aby svého práva na tuto dovolenou využívali. Současně se tím podporuje a usnadňuje opětovné začlenění matek na trhu práce poté, co po určitou dobu čerpaly mateřskou a rodičovskou dovolenou.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o směrnici Evropské unie, mají členské státy povinnost implementovat ji do svého právního řádu, a to do 2. srpna 2022 (viz čl. 20 směrnice). Je však na jednotlivých členských státech, jak formulují příslušné zákony, tedy jak cílů vytyčených směrnicí dosáhnou. Jak říká Vladimír Dostálek z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí: „Směrnice neukládá povinnost druhému rodiči strávit dva měsíce na rodičovské dovolené, ale ukládá povinnost členským státům tuto možnost pro rodiče zajistit.“

Samotná práva a povinnosti jsou obsaženy v článku 5 směrnice, kde se píše: „Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý pracovník měl individuální právo na rodičovskou dovolenou v délce nejméně čtyř měsíců (…). Členské státy zajistí, aby dva měsíce rodičovské dovolené nebylo možné přenést.“

Ona „povinnost“ ve spojení s nastoupením na rodičovskou dovolenou tedy spočívá v tom, že oba z rodičů mají nárok na alespoň 2 měsíce výhradní rodičovské dovolené. Pokud ji jeden z nich nevyčerpá, nárok propadá a nedá se převést na druhého z rodičů. Je ale na České republice, jak tuto povinnost implementuje. Pokud je tedy nyní rodičovská dovolená např. na 2 roky, situace může být taková, že 22 měsíců bude určeno pro jednoho z rodičů (zjednodušeně řečeno, u nás typicky matka) a 2 měsíce budou určeny výhradně pro druhého z nich (typicky pro otce). Jinou přijatelnou variantou však je, že matkám zůstanou 2 roky a otcům se 2 měsíce přidají.

FAKE NEWS❗️ Českými médii se šíří informace o tom, že Evropská unie chce, aby otcové chodili povinně na dvouměsíční rodičovskou dovolenou. Je to nesmysl.👇🏼 https://t.co/zLIaH9Kh9z

— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) August 11, 2020

První informace o přípravě pandemického plánu na případnou druhou vlnu epidemie covidu-19 se začaly objevovat v polovině května. „(…), jsem v kontaktu s epidemiology i s týmem chytré karantény. A právě oni připravují společně s ministerstvem zdravotnictví plány na případnou druhou vlnu,“ uvedl 14. května premiér Babiš. Dále se také zmínil o zapojení aplikace eRouška do druhé části projektu chytré karantény a o přípravě nákupu zásob do státních hmotných rezerv.

Následně 4. června opozice požádala vládu o aktualizování pandemického plánu, podle něhož by se mělo v případě druhé vlny epidemie postupovat. Současný pandemický plán byl totiž vytvořen roku 2011. Na to reagoval Andrej Babiš na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 5. června: „Takže není potřeba nějak… I včera v Parlamentu, opozice chce od nás nějaký plán. No plán je takový, že každý den vlastně to sledujeme.“ Popřel tak vytváření konkrétního plánu, nicméně opakovaně zdůraznil aplikaci Chytrá karanténa. Dále doplnil: „Jaký plán. No, tak když budeme mít pocit, že je tady nějaký zvýšený výskyt, tak samozřejmě budeme reagovat velice rychle, ale už to nebude nikdy plošné opatření.“

17. srpna 2020 proběhla tisková konference po zasedání Rady vlády pro zdravotní rizika, kde ministr zdravotnictví Adam Vojtěch oznámil: „Proto tedy jsme se rozhodli, že od 1. 9. 2020 zavádíme povinnost plošného nošení roušek ve všech prostředcích veřejné dopravy v České republice včetně meziměstských spojů. Stejně tak bude povinnost nošení roušek ve vnitřních prostorech, jako jsou obchody, obchodní centra, pošty, úřady, a na vnitřních hromadných akcích bez ohledu na počet účastníků.“

To, zdali vláda měla pouze „plané výkřiky“, nebo „makala na efektivním řešení“, nehodnotíme.

Premiér @AndrejBabis má krátkou paměť. V červnu se obořoval na opozici, že žádný plán nepotřebuje a další plošná opatření už nebudou. Od září jeho kabinet plošná opatření opět zavádí. Místo planých výkřiků měla jeho vláda spíš makat na efektivním řešení. https://t.co/SWpiPJcPjR

— Ivan Bartoš (@PiratIvanBartos) August 17, 2020

Na jare měl ministr Plaga na vsechno dost času.Návrh on-line výuky poslanců KDU-CSL odmítl,aby poté se stejnými argumenty predlozil vládní návrh,který chce tlačit ve stavu legisl.nouze.Realizace je vsak složitější.Nestačí jen penize pro ZS,potřebuji je SŠ a sociálne slabé rodiny.

— Jiří Mihola (@JMihola) August 17, 2020

Na konci června navrhli poslanci KDU-ČSL novelu školského zákona. V důvodové zprávě (.pdf, str. 2) je napsáno, že distanční vzdělávání nebylo dosud zajištěno pro všechny žáky ve stejné míře a že někteří žáci se dokonce do výuky ani nezapojili, a tudíž jsou v nevýhodě vůči ostatním studentům. Z tohoto důvodu by podle důvodové zprávy měla vyhláškou MŠMT být nastavena konkrétní pravidla pro distanční a kombinovanou formu výuky s tím, že by to také pomohlo nemocným žákům či těm na studijním pobytu v zahraničí. 

K tomuto návrhu zaujala vláda nesouhlasné stanovisko (.pdf) a návrh zatím nebyl na plénu Sněmovny projednáván. Je však nutno podotknout, že vláda své nesouhlasné stanovisko neodůvodnila tím, že by nesouhlasila s věcnou stránkou návrhu lidoveckých poslanců, ale právě připravovaným návrhem MŠMT, který má „uceleně upravovat problematiku vzdělávání na dálku při mimořádných situacích", a také potřebou změny v zákoně „a nikoliv v prováděcím právním předpisu, jak navrhují předkladatelé“ (str. 1). Vláda dále uvedla, že „výsledným řešením by mělo být nastavení příslušných pravidel pro organizaci vzdělávání, tedy například umožnit vzdělávání na dálku prostřednictvím informačních technologií, při mimořádných situacích.“

V novém vládním návrhu novely školského zákona, který byl poslancům rozeslán 17. srpna 2020 a který měl být a nakonec opravdu byl projednáván ve stavu legislativní nouze, se považuje za nezbytně nutné upravit pravidla pro případ opakující se situace ve školách (a to i z jiných důvodů, např. živelních pohrom [.pdf, str. 5]). Je tak navrženo stanovit škole povinnost, aby zajistila pro žáky či studenty v povinné školní docházce distanční výuku, která by zároveň měla být přizpůsobená podmínkám těchto žáků či studentů. Dále je v novele navrženo, aby MŠMT mělo možnost při vyhlášení mimořádných opatření upravit termíny a lhůty stanovené školským zákonem (.pdf, str. 4).

Byť se lidovecký návrh od toho vládního liší v mnoha aspektech, oba si kladou za cíl v reakci na zavření škol v důsledku epidemie covidu-19 legislativně upravit distanční formu vzdělávání a stanovit pro ni jasná pravidla, aby se jí všichni žáci a studenti mohli účastnit. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Součástí hodnocení není, zdali měl ministr Plaga na jaře dost času, stejně tak ani složitost návrhů či otázka toho, kdo potřebuje peníze.

Navrhuji snížení platů úst.činitelů na 4násobek min.mzdy. A minimálka by se měla valorizovat automaticky dle vývoje mezd. Poslancům by se tak plat snížil o cca 22 000. Doufám, že ANO a Piráti to podpoří, zmrazení je pouze ústupová varianta. Návrh jsme vyslali k připomínkám.

— Jana Maláčová (@JMalacova) August 17, 2020

Ministerstvo práce a sociálních věcí (.pdf) 6. listopadu 2019 stanovilo platovou základnu, která slouží k výpočtu platů řady představitelů státní moci, pro rok 2020 na částku 84 060 Kč. Ministerstvo ji určuje na základě zákona č. 236/1995 Sb. Ze znění ustanovení je patrné, že současný systém je vázaný na průměrnou výši mezd v nepodnikatelské sféře. Podle § 8 zákona pak „poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08“. Základní (hrubý) plat poslance pro rok 2020 tedy vychází na 90 800 Kč.

Z tohoto je také zřejmé, že se ministryně Maláčová dopouští určité nepřesnosti, když tvrdí, že navrhuje snížení platů ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy. Na čtyřnásobek minimální mzdy by se totiž snížila pouze platová základna (.doc, str. 1), od které se pak odvíjí výše platů jednotlivých činitelů. Např. poslancům se tato základna násobí keficientem 1,08, členům vlády koeficientem 2,06 a premiérovy náleží 2,9 násobek platové základny.

Ministryní Maláčovou navrhovaná platová základna, která se na rozdíl od současného stavu odvíjí od výše minimální mzdy, se pro rok 2021 rovná 68 400 korunám (.docx, str. 10). Po vynásobení koeficientem 1,08 pro stanovení základního poslaneckého platu se dostáváme na částku 73 872 Kč. Bohužel v současné době není možné spočítat, kolik by byla výše poslaneckého platu podle současného modelu výpočtu, neboť Český statistický úřad dosud nezveřejnil výši průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře.

Druhou možnou metodou, jak výrok ověřit, je nikoliv rozdíl v platech poslanců dle současné a navrhované úpravy, ale rozdíl mezi současnými platy a platy od 1. ledna 2021 za předpokladu, že navrhovaná úprava bude od tohoto data účinná. V tomto případě by tedy byl nově plat poslance roven 73 900 Kč (17100 x 4 x 1,08) a rozdíl oproti současnosti je tedy 16 900 Kč. V případě čistého platu pak cca 11 700 Kč.

Dále můžeme spočítat, jak by navrhovaná změna hypoteticky ovlivnila letošní platy. Současná výše minimální mzdy je 14 600 Kč. Plat poslance by tedy byl 63 100 Kč. Rozdíl v hrubém platu dle navrhovaného a současného modelu je tedy 27 700 Kč. Pokud bychom vzali v potaz plat čistý, bylo by to cca 19 100 Kč. V dalších letech by se pak rozdíly zmenšily, neboť dle návrhu ministryně Maláčové by minimální mzda měla být automaticky valorizována (.doc, str. 4) dle růstu průměrných mezd. Pro rok 2021 je tedy předpokládaná výše valorizované minimální mzdy 17 100 Kč (.docx, str. 10).

Ani zde tedy není změna rovna 22 000 korunám, jak však již bylo zmíněno, minimální mzda by dle návrhu měla být automaticky valorizována, a to tak, aby dosahovala půlnásobku průměrné mzdy v předminulém roce. V roce 2020 by tedy dle návrhu ministryně Maláčové nebyla hypoteticky minimální mzda 14 600 Kč, avšak rovných 16 000 Kč  (.docx, str. 10). Při této výši by pak základní plat poslance činil 69 200 Kč, což je o 21 600 Kč, tedy o přibližně 22 000 Kč méně, než je dnešní skutečný poslanecký plat.

Rozdíl v platech dle jednotlivých metod výpočtu je přehledně znázorněn v následující tabulce

Nápad snížit platy poslancům, senátorům a ministrům kvůli koronavirové krizi představila veřejnosti ministryně práce a sociálních věcí Maláčová už v květnu 2020. Tehdy se hovořilo o snížení na maximálně pětinásobek minimální mzdy. Aktuální návrh, který je předmětem výroku, byl předložen 18. srpna a v současnosti se nachází v připomínkovém řízení. 

Návrh obsahuje taktéž variantu (.doc, str. 2), která by znamenala dvouletou fixaci stávajících platových základen. Vzhledem k ponechání platových základen (i systému koeficientů) by ani zde platy poslanců v následujících 2 letech neklesly o 22 000 Kč, jejich nominální hodnota by zůstala naprosto totožná. Následně by se pak platy poslanců odvíjely od čtyřnásobku minimální mzdy.

Přání ministryně volající po podpoře od zmíněných politických stran nehodnotíme, neboť nejde o faktické tvrzení. Stejně tak tvrzení, zda nějaký návrh je, nebo není ústupovou variantou. Pro úplnost však uveďme, že Piráti mají skutečně kvůli koronavirové krizi v plánu navrhnout zmrazení platů politiků a dalších ústavních činitelů.

Na úplný závěr zmiňme tzv. náhrady výdajů poslanců, které v mnoha případech tvoří podstatnou část jejich příjmů. Výše některých z nich jsou totiž vázány právě na platovou základnu. V širším kontextu by tak poslanci mohli přijít o výrazně vyšší částky. Vzhledem k užití slova plat ze strany ministryně však tyto ztráty v rámci hodnocení nebereme v potaz.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť kdyby se na rok 2020 aplikoval navrhovaný zákon jako celek, činil by pokles poslaneckého platu skutečně přibližně 22 000 Kč.

Na plánu obnovy EU se unijní lídři dohodli 21. července 2020. „Je to poprvé v dějinách EU, kdy je náš rozpočet spjat s klimatickými cíli a s respektováním právního státu,“ uvedl předseda Evropské rady Charles Michel. Tuto podmínku upravují odstavce 22 a 23 (.pdf, str. 15 a 16), které kladou důraz na důležitost dodržování zásad právního státu. Pokud dojde k nedodržení zásad právního státu, rozhodne o opatřeních navržených Komisí Rada kvalifikovanou většinou.

Co se týče uváděné slevy, článek 152 (.pdf, str. 65) stanovuje snížení ročního příspěvku založeného na HND jednotlivých zemí: Dánsko (377 mil. eur), Německo (3 671 mil. eur), Nizozemsko (1 921 mil. eur), Rakousko (565 mil. eur) a Švédsko (1 069 mil. eur). Z následujícího článku 153 (.pdf, str. 65) pak plyne, že toto snížení bude financováno všemi členskými státy podle jejich HND. Tyto slevy (tzv. rabaty) byly důvodem sporu již při plánování původního dlouhodobého rozpočtu 2021–2027 a dle původních návrhů měly být podstatně zmenšeny či dokonce odstraněny. K tomu však nakonec nedošlo, naopak došlo k jejich navýšení. Pro víceletý finanční rámec 2014–2020 byly např. stanoveny slevy pro Dánsko ve výši 130 mil. eur, pro Nizozemsko 695 mil. eur či pro Švédsko 185 mil. eur (v cenách roku 2011).

Česká republika získala touto dohodou navíc 1,55 mld. eur v rámci Fondu soudržnosti (.pdf, str. 34) a také privilegium v programu „Investice pro zaměstnanost a růst“, z něhož může využít až 25 % místo 20 %, které představují maximum pro ostatní státy (.pdf, str. 14). Z fondu obnovy pak Česká republika získá na dotacích 8,7 mld. eur a dalších 15,4 mld. eur si bude moci půjčit.

Jsem rád, že se unijní lídři dohodli na plánu obnovy EU a zahrnuli i podmínku právního státu, aby v EU nevznikaly nedemokratické režimy. Zvýšené slevy čistým plátcům sice způsobí větší podíl ručení ČR, ale to snad kompenzuje navýšení peněz na dotace pro ČR https://t.co/eLv1B7kb4f

— Tomáš Martínek (@TomasMartinekCZ) July 21, 2020

2. května 2020 vydala Evropská komise návrh (.pdf) víceletého finančního rámce Evropské unie na období 2021–2027. Předpokládáme, že Mikuláš Peksa má na mysli právě kapitolu „Výzkum a inovace“, která má tři složky: Horizont Evropa s rozpočtem 97,6 mld. eur (str. 5), Euratom, na který jde 2,4 mld. eur (str. 5), a projekt Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER), kam směřuje 6,07 mld. eur (str. 7).

Mezi 17.–21. červencem letošního roku došlo k jednání lídrů EU, během nějž byla přijata dohoda (.pdf) na víceletém finančním rámci a evropském programu Next Generation EU. Oproti původnímu návrhu došlo k poklesu množství financí, které mají směřovat na podporu výzkumu a inovací z víceletého finančního rámce. Program Horizont byl snížen na 75,9 mld. eur a ITER na 5 mld. eur (str. 18). Daný dokument se nezmiňuje o rozpočtu Euratomu.

Původní květnový návrh obsahuje i položku věnující se vědě a výzkumu v rámci Evropského obranného fondu (Next Generation, .pdf, str. 76) ve výši 4,1 miliardy eur. Celkový rozpočet fondu byl zmenšen z původních 13 na 5 mld. eur (.pdf, str. 5), jak byl ale umenšen rozpočet na výzkum v rámci tohoto fondu není jasné. Teoreticky by se pak do oblasti výzkumu dal zařadit i Evropský kosmický program, jehož rozpočet byl z původních 16 mld. eur (.pdf, str. 27) zkrácen na 13,2 mld. eur (.pdf, str. 18).

Pokud bychom tedy brali v potaz pouze změny v kapitole víceletého finančního rámce týkající se výzkumu a inovací, pak zjistíme, že rozpočet na výzkum byl snížen o 25,17 mld. eur. Snížení rozpočtu na výzkum se pak velmi pravděpodobně dotklo i Evropského obranného fondu a o 2,8 miliardy byl zkrácen rozpočet kosmického programu.

Součástí hodnocení tweetu není, zdali jde o dobrou zprávu, či nikoliv, stejně tak nehodnotíme názor, že škrtání na výzkumu je hloupé.

Dobrá zpráva - Evropská rada se konečně na něčem dokázala shodnout. 

Špatná zpráva - v porovnání s návrhem Komise z května je rozpočet na výzkum ponížený o 14 miliard €.

Pěkně prosím, škrtat na výzkumu není šetřivé, ale prostě hloupé.

— Mikuláš Peksa (@vonpecka) July 21, 2020

Jak uvádí průzkum agentury Median, zavedení paušální daně, tedy sloučení stávajících tří odvodů (daně z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění) do jednoho společného odvodu, se těší značné podpoře. 78 % dotazovaných podnikatelů vyjádřilo se zavedením paušální daně svůj souhlas.

Není tedy překvapením, že Ministerstvo financí se návrhem novely zákona již několik měsíců zabývá. Vládní návrh zákona (.pdf), který má umožnit zavedení této paušální daně, byl 29. června předložen Poslanecké sněmovně. V současné době návrh úspěšně prošel prvním čtením a byl přiřazen Rozpočtovému výboru k projednání.

Novela se zamýšlenou účinností k 1. lednu 2021 zavádí možnost jednotného odvodu daní pro živnostníky a podnikatele z řad OSVČ. Pokud se pro ni dobrovolně rozhodnou, vyhnou se komplikacím při samostatném odvádění daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění. Tato jednotná částka je pro nadcházející rok vyměřena na 5 740 korun, jak Ministerstvo financí uvádí například v instruktážním videu (čas 0:25), které k prezentaci návrhu také využívá.

Skladba paušální daně je Alenou Schillerovou ve výroku uvedena správně. Daň z příjmu, jako nejmenší složka, tvoří 100 Kč. Zdravotní pojistné je placeno v minimální výši 2 514 Kč a sociální pojistné je pak o 15 % vyšší než minimální odvod a činí 3 126 Kč. Jeho navýšení oproti minimální záloze je zdůvodněno zmenšením rozdílu mezi zdaněním zaměstnanců a živnostníků.

Pro využívání nového režimu návrh počítá s nutností podat finančnímu úřadu oznámení o vstupu do paušálního režimu. Tato nová kategorie poplatníka daně z příjmů fyzických osob je podmíněna ročním příjmem z podnikání do 800 000 korun a neregistrováním k platbě DPH. Maximální roční příjem byl stanoven jako kompromis, na němž se dohodli zástupci ČSSD a odborů na jedné straně a Ministerstvo financí, které původně navrhovalo stanovit hranici na jeden milion korun, na straně druhé. Podle odhadu by nového systému mělo využít kolem 127 tisíc OSVČ.

Návrh (.pdf) novely zákona o daních z příjmů 10. července 2020 prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Novela by měla zavést možnost jednotných odvodů pro OSVČ s ročním příjmem do 800 000 korun. Zamýšlený systém kromě vlády, která návrh předložila, podporují (.pdf) také drobní podnikatelé a živnostníci.

Právě oni mají mít nově možnost výběru, zda při povinných odvodech využijí dosavadního systému či paušálního. Paušální daň v sobě obsahuje tři složky, které byly doposud řešeny odděleně – daň z příjmu, sociální pojistné a zdravotní pojistné. Výše jednotné paušální daně je pro nadcházející rok vyměřena (video, čas 0:25) na 5 740 korun. Z této částky tvoří daň z příjmu 100 korun. Zdravotní pojistné má být odváděno v minimální výši, sociální pojistné pak má být oproti minimální výši navýšeno o 15 %.

Logicky tak pro poplatníky v paušálním režimu odpadají (.pdf, str. 31) starosti s podáváním daňového přiznání, vypracováváním přehledu o příjmech a výdajích pro účely správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny. Nově mají být zúčastnění od těchto výpočtů zproštěni a mají odvádět jednotnou platbu na jediné místo. Vedle zjednodušení administrativy však úprava přináší i nevýhody. Tou hlavní je pozbytí možnosti využití odpočtů a daňových slev. Na tuto podstatnou změnu ministryně Schillerová správně upozorňuje. Jde například o slevu na manželku/manžela či zvýhodnění na dítě. I proto Ministerstvo financí počítá pouze s asi třetinovým využitím paušálního systému.

Evidenci, kterou Alena Schillerová ve výroku zmiňuje, pak lze chápat různými způsoby. Návrh skutečně bude znamenat konec přehledů (evidence) pojistného, ale například elektronické evidence tržeb se poplatníci nezbaví. Návrh totiž nepočítá se změnami (.pdf) pro fungování EET, která byla pro rok 2020 v souvislosti s koronavirovou krizí pozastavena. Zavedení paušální daně je však plánováno k 1. lednu 2021, kdy by povinnost vést EET měla opět platit. Pokud subjekt doposud této evidenci podléhal, zavedení jednotného odvodu na tom nic nemění.

Nezmizí také povinnost vést účetnictví ať už ve standardní, či nějak zjednodušené podobě. Přijetím daného návrhu nicméně skutečně dojde k zjednodušení administrativy, neboť dotčené osoby nebudou muset vést účetnictví za účelem podání daňového přiznání. Vzhledem k tomu, že daňové přiznání poplatníci paušální daně podávat nebudou (.pdf, str. 31, 41), bude jedinou administrativou udržování přehledu o příjmech tak, aby mohli prokázat, že nepřesáhli onu hranici 800 000 korun. Kvůli relativní jednoduchosti tohoto systému je pak také legitimní tvrdit, že podnikatelé v paušálním režimu nebudou potřebovat účetní.

Jen pro zajímavost lze však zmínit průzkum agentury Median (.pdf, str. 3). Pouze 55 % dotazovaných totiž uvádí, že by se bez daňových poradenských služeb po zavedení paušálního režimu obešlo. To ale může být zapříčiněno požadavky některých bank, které výstupy účetnictví, především pak daňová přiznání, považují za klíčová při posuzování bonity klienta. Jednou z těchot bank je například Česká spořitelna.

Ministryně Schillerová dále ve výroku uvádí, že v případě platby paušální daně nebude docházet ke kontrolám. Samotný návrh přitom neposkytuje žádné úpravy, které by to garantovaly. Ministerstvo financí na svém webu mluví o „minimálním riziku finančních kontrol“ a Alena Schillerová v jiném článku na webu Ministerstva financí tvrdí pouze to, že odpadne důvod „k většině kontrol z finančního úřadu“.

Budoucí existenci kontrol nasvědčuje také nutnost posouzení poplatníka z hlediska příjmového limitu, k čemuž se vyjádřila například Šárka Pavlasová z tiskového oddělení Ministerstva financí:

„Finanční správa disponuje nástroji, které jí poskytuje právní řád České republiky, především pak daňový řád, a které v rámci své vyhledávací a analytické činnosti využívá již nyní, například ke kontrole toho, zda poplatník nepřekročil limit obratu pro vznik povinnosti registrovat se k DPH. Tyto nástroje bude využívat i v případě zjišťování, zda poplatník splňuje podmínky pro setrvání v paušálním režimu.“

Výrok Aleny Schillerové se tak skládá z mnoha částí. Ministryně financí má pravdu, že po zaplacení paušální daně tito podnikatelé nebudou moci uplatnit odečitatelné položky nebo že odpadne povinnost podávat daňová přiznání. V části výroku, v níž mluví o konci vedení evidence, se pak Alena Schillerová vyjádřila značně nepřesně. Po přijetí daného návrhu skončí povinnost vést přehled pojistného, ovšem jiné evidence zůstanou zachovány (např. EET, evidování celkových příjmů) a tato část výroku tedy vyvolává zavádějící dojem.

Podobně nepřesné je i tvrzení, že se podnikatelé v režimu paušální daně „o nic dalšího nebudou starat“. Další část výroku, že skončí kontroly (zřejmě finančního úřadu), je pak v rozporu s předchozími slovy Aleny Schillerové i s tvrzením Ministerstva financí. Kontrol pravděpodobně v případě osob, které vstoupí do paušálního režimu, podstatně ubude – stále se však bude kontrolovat např. celková výše příjmů podnikatele a zda nepřesáhl hranici příjmů 800 000 korun či splnění dalších podmínek paušálního odvodu.

Celkově tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť pravdivé jsou pouze části ohledně nemožnosti uplatnit odečitatelné položky a nepodávání daňového přiznání. Zda nebudou drobní podnikatelé potřebovat po zavedení vládní novely účetní, nedokážeme plně posoudit. V ostatních ohledech je ale vyjádření ministryně Schillerové značně nepřesné či nepravdivé.