Přehled ověřených výroků

Ačkoliv i ostatní evropské státy letecky dovážely zdravotnický materiál z Číny, téměř žádný z nich tak nečinil v takovém objemu a ani neměl naplánovaných tolik leteckých spojů s dodávkami jako Česká republika.

Téměř žádná jiná země Evropy skutečně neměla navázaný s Čínou tak intenzivní letecký kontakt. Do České republiky dorazilo hned několik letadel se zásobami zdravotnických ochranných pomůcek a testů na nový typ nemoci COVID-19. Ve středu 18. března doletělo na letiště Kbely v Praze letadlo se 150 tisíci novými rychlotesty, v pátek 20. března přistálo v Praze letadlo s 1,1 milionem zakoupených respirátorů. V sobotu 21. března pak do Prahy a do Pardubic dorazila dvě letadla s dalšími zásobami roušek, respirátorů, ochranných obleků a brýlí. Od této doby byl letecký most naplánován na tři letadla týdně po dobu 6 týdnů. 

Ochranné pomůcky z Číny obdržely i jiné evropské země. Například Itálie, Ukrajina, Srbsko, Španělsko, Francie, Belgie, Rakousko či Polsko. V Itálii přistála dvě letadla. První 12. března s ochranným materiálem a expertním týmem z Číny, další letadlo dorazilo 18. března. Itálie, kterou koronavirová krize postihla jako první v Evropě, obdržela ochranné pomůcky kromě Číny ještě např. ze Spojených arabských emirátů či Srbska. V mnoha těchto případech se jednalo o jednorázové dodávky a někdy i formou daru.

Na Ukrajinu v pondělí 23. března doletělo první letadlo z Číny se zásobou testů na koronavirus a dále se očekávala hlubší spolupráce. Podobná situace je i v Srbsku, které si dlouhodobě buduje s Čínou poměrně úzké vztahy a kam kromě zdravotnického materiálu také dorazili čínští zdravotníci.

Výjimku se podařilo dohledat u Španělska, které vybudovalo podobný „letecký koridor“, který z Číny do Španělska dodával ochranné pomůcky od konce března až do 6. června v objemu přibližně tří letadel týdně. Nutno říci, že Španělsko bylo nemocí COVID-19 zasaženo výrazně více než Česká republika a řadí se mezi nejpostiženější země světa.

Pořad Reportéři ČT dokonce zmiňuje, že ochranné pomůcky z Číny ve stejných dnech jako do ČR putují do „většiny evropských zemí“ a uvádí, že jsme jedna z mála zemí Evropy, které neobdržely žádné ochranné pomůcky zdarma (Reportéři ČT, 6. dubna, čas 9:25).

Mapa evropských zemí, které obdržely ochranné pomůcky z Číny zdarma:

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika rozhodně nebyla jedinou zemí, která by dokázala dovézt ochranné pomůcky z Číny. Výjimečná však byla forma pravidelného leteckého mostu či „leteckého koridoru“, kdy k nám po dobu 6 týdnů měla létat tři letadla týdně. Výjimečné bylo i množství dovezeného materiálu v čase. Vzhledem k tomu, že poslanec Kobza uvádí, že Česká republika byla jedním z mála států, který byl schopen ochranné pomůcky z Číny dovážet, což implikuje jistou míru systematického a opakovaného úsilí, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Kobza ve svém výroku srovnává českou platbu Číně za dodávky zdravotnického materiálu (během koronavirové krize) s platbou vznikajícího Izraele Československu za tehdejší dodávky zbraní.

Území Palestiny bylo po druhé světové válce místem častých krvavých střetů arabských, britských a židovských ozbrojených sil. Vývoj si vyžádal mezinárodní řešení, jehož výsledkem, kromě rozdělení území Palestiny, bylo pozdější zavedení embarga na dovoz zbraní Organizací spojených národů 17. dubna 1948. Zástupci budoucího státu Izraele (založen 14. května 1948) se ve snaze uhájit svou existenci snažili získat ze zahraničí zbraně už před zahájením tohoto embarga na dovoz zbraní.

Ještě před oficiálním založením tohoto státu byla snaha získat pro sebe zbraně přes zavedené embargo. Už v roce 1947 se snažili agenti Hagany (ilegální židovská vojenská organizace, která se stala zárodkem izraelské armády) a další zainteresovaní lidé uzavřít kontrakty na nákup zbraní v Evropě. Československo bylo jedinou evropskou zemí, která byla ochotna Izraelcům zbraně přes uvalené embargo prodat a to mělo veliký podíl na nadstandardních vztazích těchto dvou zemí až do současnosti. Nákup zbraní ale neměl dlouhého trvání. Jak uvádí text na stránkách Vojenského historického ústavu: „Doba se však začala pomalu měnit, stejně jako politický náhled na československo-izraelskou vojenskou spolupráci. Zatímco bývalí českoslovenští občané bojovali za udržení existence Státu Izrael, oficiální vztahy se dostaly na bod mrazu. Zásadním důvodem pro změnu kurzu byl fakt, že Izrael se proti očekávání Sovětského svazu nestal jeho satelitem na blízkém východě.“

Ke kontextu tohoto výroku a spojení se současným řešením nedostatku ochranných pomůcek je důležité kromě faktu, že to byl pro ČSR výhodný obchod, uvést ještě následující: „Pro urychlení a utajení přepravy zbraní se československá strana rozhodla pro použití leteckého mostu. První let se uskutečnil 31. března 1948 z letiště Praha-Ruzyně. Letadlo americké společnosti Northern Airlines přepravilo do Izraele 7 tun zbraní a munice. Jedno z letadel startujících z Prahy přepravilo 1. dubna 1948 200 pušek, 40 kulometů a několik tun nábojů, které pomohly zabezpečit transporty potravin pro židovské obyvatelstvo Jeruzaléma“ (Vojenský historický ústav Praha). Počátkem května 1948 bylo pro tento letecký most vyčleněno letiště v Žatci, většina materiálu ale byla dopravena po železnici přes Maďarsko a Jugoslávii, kde byl náklad přeložen na izraelské lodě. Celkový objem dodávek pak přesáhl částku jedné miliardy korun a zahrnoval širokou paletu zbraní od pušek, přes kulomety a děla až po stíhací letouny.

Paralela mezi nákupem ochranných pomůcek do ČR a nákupem zbraní z ČSR pro zabezpečení vzniku státu Izrael je velice vzdálená. Nicméně jak pro ČSR při prodeji zbraní, tak pro Čínu při prodeji ochranných pomůcek to byl výhodný byznys. Tento obchod byl v obou případech velice významný. Bylo možné v takové obrovské míře a jednorázově nakoupit věci pouze z jednoho zdroje: ochranné pomůcky z Číny, zbraně přes embargo Organizace spojených národů pouze z ČSR. Z těchto uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Pawlas odpovídá na otázku moderátora Moravce, proč se nedaří napravovat nevyrovnanou obchodní bilanci mezi Čínou a ČR. Daniel Pawlas na otázku odpovídá, že to je dle jeho názoru kvůli tomu, že ČR nedokáže produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Dále pak pokračuje naším analyzovaným výrokem, v němž označuje Čínu za zemi, která se v posledních 30 letech dostala do postavení světové ekonomické velmoci, a proto si většinu produktů dokáže opatřit sama a zajímá se pouze o produkty s vysokou přidanou hodnotou.

Pro ověření výroku nejprve musíme analyzovat postavení Číny na světovém ekonomickém trhu v posledních 30 letech. Ekonomické postavení Číny poměrně výstižně analyzuje Světová banka, která uvádí jako zlomový okamžik pro ekonomický vývoj Číny rok 1978, ve kterém došlo k řadě reforem, které Čínu otevřely světu. V současnosti Světová banka hodnotí Čínu jako světovou 2. největší ekonomiku a před Čínou se již nacházejí jen USA. Ve vloženém grafu můžeme vidět čisté HDP Číny v kontextu ostatních zemí světa v čase. Pro kontext doplňujeme, že největší samostatná evropská ekonomika, kterou je Německo, byla Čínou předehnána v roce 2005.

Porovnáme-li současný stav s minulostí, pak v roce 1990, tedy před 30 lety, byla Čína dle stejného kritéria 11. největší ekonomikou na světě, v roce 1995, tedy před 25 lety, již mezi 8 největšími ekonomikami světa. Tuto část výroku můžeme hodnotit jako pravdivou.

Co tedy Čína reálně dováží? Z hlediska obsahového by nám mohla napovědět následující citace:

„V roce 2019 tvořily hlavní dovozní položky Číny elektrické a elektronické přístroje. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa, železo, zemní plyn a sójové boby. Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.“

Tento výčet produktů nám ovšem neposkytuje jasnou informaci o jejich kvalitě. Čína sice podle stejného zdroje vyváží strojírenská zařízení v dvojnásobné hodnotě, než pokud jde o jejich import, to nicméně ještě nevyjadřuje nic o jejich kvalitě a požadované úrovni. O nutné přidané hodnotě českých výrobků směřujících do Číny hovoří například manuál pro exportéry vytvořený (.pdf, str. 3) Ministerstvem zahraničích věcí ČR:

„Vstoupit na čínský trh s prakticky jakýmkoli zbožím dnes znamená utkat se s obrovskou konkurencí. Je totiž téměř nemožné představit si výrobek, který by na čínském trhu nebyl dostupný nebo se zde nevyskytovala alespoň jeho náhražka.“

Na straně 4, je pak uvedeno, že vedle produktů, jež jsou se svou zemí původu tradičně spojeny (francouzská vína), zde mají šanci uchytit se také technologie, které nejsou čínští výrobci schopní sami vyrobit, a dále výrobky, které jsou schopné konkurovat výrazně lepší kvalitou či efektivitou.

Další informace pak poskytuje dokument Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Perspektivní obory pro vývoz do Číny (.pdf). V dokumentu se hovoří o komplexním záběru čínské ekonomiky (str. 1) a zvýšených investicích do inovací a vývoje (str. 2). Zároveň ale stále přetrvává hrozba v podobě slabé ochrany práv duševního vlastnictví a možnosti vymáhání této ochrany.

Na stranách 3 a 4 zkoumaného dokumentu se nalézá seznam perspektivních oborů, v nichž se čeští exportéři mohou prosadit. Ze seznamu vyplývají především dvě věci, a to je jednak vysoká konkurence ze strany čínských výrobců a možná ještě vyšší konkurence na straně světových producentů, která pak v řadě odvětví znamená uplatnitelnost pouze výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Konkrétně v případě oboru obnovitelných zdrojů se uvádí (str. 3):

„Jedná se bezpochyby o perspektivní odvětví, nicméně vzhledem k zaměření vládních investic do této oblasti (resp. na podporu výrobců zařízení sloužících k ochraně životního prostředí) a extrémní konkurenci ze strany jiných zahraničních výrobců je to také oblast, ve které se prosadí jen výrobky unikátní a s nejvyšší přidanou hodnotou.“

Nebo v případě potravin (str. 4):

„Specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty.“

Příklad ze zdravotnictví (str. 4):

„Konkurence v oblasti medium-tech zdravotnických výrobků je obrovská, hi-tech zdravotnické výrobky z EU však mají v Číně dobré jméno a zachovávají si konkurenceschopnost i při vyšší ceně.“

Posledním bodem v seznamu jsou nové technologie. Uvádí se, že nové technologie (například z oblastí nanotechnologií) jsou v Číně teprve na počátečním, ale zato překotném stupni rozvoje. Kromě výše uváděných produktů s vysokou hodnotou má Čína hlavně zájem o suroviny (str. 3).

Dva výše uváděné dokumenty z produkce MZV a MPO se shodují na tom, že je čínský trh náročný, především kvůli zájmu o technologicky náročné produkty. A to kvůli vysoké konkurenci na vnitřním trhu způsobené jak konkurencí domácí, tak i zahraniční. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok byl pronesen při diskusi o zahraničním obchodu České republiky, proto ho budeme hodnotit v tomto kontextu a budeme se zabývat tím, jak velká část české produkce míří do Německa.  

Německo je pro český vývoz klíčovým trhem, směřuje tam dlouhodobě přes 30 % celkového exportu České republiky. Německo je tak mezi jinými zeměmi největším odbytištěm českého zboží a zároveň z něj i nejvíce dovážíme.

Například podle dat Českého statistického úřadu (.pdf) mířilo v roce 2018 do Německa 32,4 % exportu České republiky a celková hodnota exportovaného zboží dosáhla 1426,4 mld. Kč. Proti tomu vývoz do všech zemí světa mimo Evropskou unii činil v témže roce jen 15,8 % zboží.

Podobná data jsou dostupná i pro rok 2019 (.xlsx, záložka země). Německo bylo i v tomto roce nejvýznamnější cíl exportu ČR. Mířilo tam 31,8 % českého zboží. Na druhém místě v této statistice je Slovensko s podílem 7,6 % následované Polskem s podílem 6,0 % českého vývozu.

Poslanec Pawlas má tak pravdu, že Německo je pro ČR významným partnerem. Pokud bychom termín „většina“ ve výroku interpretovali jako absolutní většinu, šlo by o nepřesnost, jelikož podíl Německa je zde ve skutečnosti zhruba třetinový. Nicméně vzhledem k tomu, že Německo jako cíl českého vývozu má zcela dominantní pozici, a tedy i výraznou relativní většinu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr uveďme, že podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu se „na českém vývozu do Německa podílejí především silniční vozidla, následovaná elektrickými zařízeními, přístroji a spotřebiči a dále stroji a zařízeními všeobecně užívanými v průmyslu“.

V době ověřování výroku platí mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou (ČLR) Dohoda mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic (.pdf). Dohoda vstoupila v platnost 1. září 2006 a určuje pravidla pro investice na území druhého státu. Vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004 i přijetím Lisabonské smlouvy (.pdf), která vešla v platnost v roce 2009, se utváření pravidel pro obchodní politiku přesunulo (.pdf, čl. 3 a 207) na instituce Evropské unie, které sjednávají a ratifikují nové obchodní dohody se třetími státy. Již dojednané bilaterální dohody do přijetí nových celounijních ale zůstávají i nadále platné. EU má dále výlučné pravomoci v oblasti celní politiky.

Vztahy EU a ČLR se zintenzivnily přijetím dokumentu EU-China 2020 Strategic Agenda for Cooperation (.pdf) v roce 2013, který zdůrazňuje jak bezpečnostní, rozvojové, tak ekonomické aspekty vzájemných vztahů. V roce 2019 byly vztahy mezi EU a ČLR podrobeny revizi zakončené publikováním dokumentu EU-Čína – Strategický výhled (.pdf), které činí vzájemné vztahy z pozice EU více asertivní.

Obchodní a investiční jednání mezi EU a ČLR byla oficiálně zahájena (.pdf) v roce 2013. Tato vznikající EU-China Comprehensive Agreement on Investment (CAI) by měla být dokončena v roce 2020. Nová investiční dohoda by měla napravit pozice evropských podniků na území ČLR, jejíž trh je méně otevřený než ten unijní, a zlepšit regulatorní prostředí. Zatím polední kolo jednání proběhlo (.pdf) ve dnech 25.–29. května 2020 pomocí videokonferencí, další, již 30. kolo, je naplánované na dny 29. června – 3. července 2020. V současnosti se ale tato jednání zpomalila či zastavila z důvodu rostoucího množství aktuálně sporných otázek mezi EU a ČLR.

Ekonomické bilaterální vztahy mezi ČR a ČLR jsou podrobně rozepsány v dokumentu (.pdf) Zastupitelského úřadu ČR v Pekingu. Obchodní vztahy mezi ČR a ČLR jsou poměrně nerovnoměrné. V roce 2019 vývoz z ČR do ČLR dosáhl (.pdf, str. 30) hodnoty 2 205 mil. € (cca 59 mld. Kč), hodnota dovozu z ČLR do ČR naopak činila 23 989 mil. € (cca 640 mld. Kč). „Čína platí za jeden z největších ale také nejnáročnějších trhů na světě. Obchod zde charakterizují nesčetné bariéry, tvrdá konkurence a pro Evropany nezvyklé prostředí“ (str. 30).

Proces vyjednávaní obchodních dohod EU se třetími zeměmi přehledně znázorňuje tato grafika. EU v současné době nevyjednává pouze s ČLR, ale i s mnoha dalšími zeměmi, například s Austrálií, Novým Zélandem nebo jihoamerickými zeměmi ve sdružení Mercosur.

Místopředseda zahraničního výboru Jiří Kobza zde reaguje na návrh vlády podpořit leteckou společnost Smartwings, do které od roku 2017 patří také České aerolinie.

V roce 2013 odkoupila společnost Korean Air část státního podílu v Českých aeroliniích ve výši 44 %, a to za 67,5 milionu korun. V roce 2017 přešly České aerolinie zcela do soukromých rukou. Společnost Smartwings (tehdy pod názvem Travel Service, která už v té době vlastnila 34% podíl) odkoupila 44% podíl vlastněný společností Korean Air a zbývajících 19,7 % vlastněných státem. Zbývající dvouprocentní podíl vlastní Česká pojišťovna.

Jiří Kobza bohužel nespecifikuje o jakém typu Boeingu a jakém konkrétním motoru hovoří, a je tak problematické porovnat jeho cenu s cenou podílu v ČSA. České aerolinie v současné době vlastní pět různých druhů letadel, z toho pouze jeden Boeing, konkrétně typ 737-800. Podařilo se nám zjistit, že pro tento typ Boeingu se používá motor CFM56-7B. Společnost CFM International prodává jeden kus přibližně za 11 milionu dolarů, tj. asi 264 milionů korun.

Vláda na začátku letošního dubna avizovala, že by stát mohl vstoupit do některých klíčových podniků, které se v souvislosti s pandemií dostaly do problémů. Ministryně financí Alena Schillerová se v polovině dubna 2020 k situaci vyjádřila následovně: „Bylo by nejlepší je (ČSA) koupit. Ale je tam už také nějaký zahraniční strategický partner, což vidím jako problém. Musíme se o tom bavit.“

Dne 15. května v rozhovoru pro Českou televizi ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček uvedl (video, čas 1:44), že by stát mohl ve společnosti Smartwings koupit až 100% podíl. „Je to otázka investice, která se může navrátit. Logika je dát dnes zdroje a v určité době ji prodat a lze na tom i vydělat.“

K takovému postupu se kriticky vyjádřila opozice. Miroslav Kalousek na svém Twitteru například uvedl, že „neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc než u jiných firem“. Pirátský poslanec Jan Lipavský pak ve twitterovém příspěvku napsal, že „pro český stát je jednoznačně výhodnější usilovat pouze o ochrannou známku ČSA a s ní spojená práva na lety do Ruska. Nic víc“. 

Neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc, než u jiných firem. Smartwings má k dispozici programy Antivirus, Covid a kapitál svých akcionářů, jako všichni ostatní. Nákup by byl drahý i zadarmo. Zanamenal by přebrání miliardových závazků. https://t.co/U7p414QXuz

— Miroslav Kalousek (@kalousekm) May 16, 2020

O majetkový vstup státu do společnosti nemá zájem ani samotná společnost Smartwings. K návrhu vydala následující prohlášení: „Společnost Smartwings prohlašuje, že nemá a nikdy neměla zájem o vstup státu do společnosti Smartwings. Nic takového od vedení společnosti nikdy nezaznělo." Ministr Karel Havlíček v návaznosti na toto prohlášení uvedl: „Vždy jsme jednali o tom, že nejlepší variantou je vyřešení situace stávajícími vlastníky, poté běžné nástroje podpory typu záruk a úvěrů. Kapitálový vstup je vždy až poslední varianta, ale my chceme být připraveni na všechny možnosti.“

Pomoc Českým aeroliniím podporuje i ministr vnitra Jan Hamáček: „V případě, že by České aerolinie (ČSA) zkrachovaly, stát by na dávkách a podpoře vyplatil zhruba 1,2 miliardy korun. Pokud nechceme, abychom vyplatili 1,2 miliardy, musíme najít řešení.“

Po jednání s prezidentem Milošem Zemanem a jeho expertním týmem uvedl ministr Havlíček, že by mohla letecká společnost Smartwings dostat státní záruky ve výši 500 až 900 miliónů a podporu až 1,6 miliardy korun. Jednou z podmínek je, že se firma Smartwings přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Mezi další podmínky patří podle Havlíčka, „aby se udrželi lidé, aby posílila značka ČSA a aby se garantovalo, že zdroje zůstanou ve firmě“.

Stát v roce 2013 prodal 44% podíl v Českých aeroliniích soukromé společnosti Korean Air, a to za částku 67,6 milionu korun. V současné době probíhá jednání o tom, zda a jakou formou stát podpoří společnost Smartwings (pod kterou České aerolinie patří). Jako jednu z podmínek pro poskytnutí podpory uvedl ministr Karel Havlíček to, že se firma přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Pokud jde o cenu jednoho motoru, máme za to, že Jiří Kobza hovoří v nadsázce, kterou upozorňuje na to, že stát prodal svůj podíl příliš levně. Navíc nemůžeme přesně určit, o jakém konkrétním motoru ve výroku hovoří. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

O případném odkoupení části, či celé společnosti Smartwings státem se mluví již déle. Co se týče vysokých představitelů ČSSD, k dané věci se vyjádřila v dubnu ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Prohlásila, že pokud by stát měl do Smartwings vstoupit, měl by tento vstup být kapitálový, tedy získáním podílu ve společnosti. Dodala však, že o celé věci bude ještě debatovat vláda.

Dne 16. května prohlásil místopředseda ČSSD Roman Onderka, že společnost Smartwings rozhodně nelze považovat za strategický podnik a vstup státu do společnosti je až tím posledním možným řešením. Druhý den, 17. května, prohlásil Jan Hamáček, že odkoupení Smartwings není na stole. Tvrdil, že společnost Smartwings má využít podpůrné programy, které nabízí stát, jako např. kurzarbeitový program Antivirus.

O necelý měsíc později, 15. června, předseda Hamáček upravil své předchozí vyjádření o možné pomoci společnosti Smartwings. Prohlásil, že případná pomoc by mohla být ve formě státní půjčky zmíněné firmě. Rovněž uvedl, že o odkoupení společnosti státem se již nemluví, a dodal, že případná podpora nezaměstnaných po krachu firmy by stát vyšla na více peněz než zmiňovaná půjčka. Smartwings by stát mohl v půjčkách a zárukách poskytnout až 900 milionů.

Mezi vyjádřeními vysokých představitelů ČSSD tak nenajdeme podporu majetkového vstupu státu do společnosti Smartwings. Za klíčové pak lze považovat vystoupení předsedy ČSSD Hamáčka, který odmítl opakovaně odkup společnosti Smartwings a preferuje jinou formu pomoci společnosti.

Evropská komise v souvislosti s pandemií koronaviru upravila svůj pracovní program tak, aby mohla lépe reagovat na škody způsobené nákazou. Mezi těmito změnami je i boj proti daňovým únikům, a to pomocí stanovení sjednoceného základu daně z příjmu právnických osob, konkrétně v rámci jednotných daňových pravidel. Mezi další její plány patří vypracování nové farmaceutické strategie, nového plánu pro kritické suroviny či větší důraz na digitalizaci ekonomiky.

Miloš Vystrčil se mezi dny 26. května a 3. června 2014 účastnil spolu s dalšími třemi senátory pracovní cesty do Peru. Celou cestu popisoval podrobněji na svých webových stránkách. V popisku cesty zmiňuje například i to, že se senátoři vydali na prohlídku fotbalového stadionu nebo na výšlap na Machu Picchu. „Přes všechnu nádheru jsem již vděčný za klid na hotelovém pokoji. Ty z nás, kteří měli zájem a zaplatili 400 dolarů, čeká zítra Machu Picchu.“

Cesta senátorů sklidila kritiku za to, že stála téměř 1 milion korun, jak zmiňuje server Lidovky.cz. V rozhovoru pro Lidovky se Vystrčil následně vyjádřil, že již nikam letět nehodlá. „Já už nikdy nikam nepoletím. Všichni budou šťastní. Já budu rád, že nemusím plnit své povinnosti, protože mi veřejnost řekla, že se nemá nikam létat. Moje žena bude ráda, moji vnuci budou rádi. Všichni budou v pohodě a spokojení. Já už prostě nikam letadlem pracovně nepoletím.”

Podrobný popis své návštěvy v Peru Vystrčil publikoval proto, že chtěl informovat občany o tom, že senátoři v Peru doopravdy odvádějí dobrou práci. Jak sám tvrdí, tento krok se mu osobně spíše vymstil. „Tak jsem si řekl, že když tam jedu, tak napíšu lidem, co tam dělám. Aby věděli, že se tam neflákáme. A zatímco všichni ostatní, kdo o cestě mlčeli, jsou v naprosté pohodě, tak já, protože se snažím dělat otevřenou politiku, po které všichni volají, tak přichází jedna facka za druhou.”

Od své návštěvy v Peru se Miloš Vystrčil již několikrát vydal pracovně mimo Českou republiku. Šlo o senátní pracovní cestu do Říma a Vatikánu nebo třeba o zahraniční cestu výboru do Velké Británie.

Vystrčil se ke svému výroku z roku 2014 vyjádřil pro server Lidovky.cz 12. června 2020 poté, co ho kritizoval mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. 

Tohle má potenciál stát se klasikou.

Mr. NIKDY pic.twitter.com/4NTGW59p4n

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 12, 2020

Na tento tweet Miloš Vystrčil zareagoval: „K vyjádřením pana mluvčího se nebudu vyjadřovat vůbec, protože to mi za to nestojí, ale zopakuji výrok pana prezidenta, že názory nemění jenom idiot.“

Závěrem dodejme, že původní Vystrčilovo vyjádření není veřejně přístupné ve zvukové nahrávce, ale pouze v přepisu, nelze proto s jistotou říci, nakolik bylo myšleno vážně a nakolik sarkasticky. Faktem zůstává, že Miloš Vystrčil tato slova řekl, a poslanec Kobza se tak může legitimně domnívat, že byla myšlena vážně.

Bývalý předseda belgického senátu Jacques Brotchi navštívil Tchaj-wan mezi 3. a 6. květnem 2019. Tchajwanské ministerstvo zahraničí zmiňuje: „Účelem návštěvy belgické delegace je lépe porozumět nedávným vývojům v tchajwanské diplomacii, vzájemných vztazích, zdravotní politice, účasti ve Světové zdravotnické organizaci a dalších mezinárodních orgánech s cílem posílit oboustranné parlamentní, lékařské a obchodní výměny.” Při návštěvě se Brotchi například setkal s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Jacques Brotchi byl zvolen jako předseda belgického senátu 14. prosince 2018. Tam vydržel až do dalších senátních voleb, kdy mu vypršel mandát. Webové stránky belgického senátu uvádí, že se tak stalo 23. května 2019. Návštěvy Tchaj-wanu se tedy účastnil necelé tři týdny před vypršením svého mandátu.