Přehled ověřených výroků

Tento výrok byl pronesen v kontextu, kdy Marian Jurečka popisuje svůj návrh na vytvoření jakési „Lítačky“ čili karty, na kterou by mohli občané ČR jezdit po celé republice v rámci železniční a městské hromadné dopravy. Jurečka tvrdí, že obdobný návrh připravuje i rakouská vláda.

Rakouská vláda složená z koalice lidovců a zelených, v jejímž čele stojí Sebastian Kurz, představila na začátku ledna svůj program. V něm si dává za cíl dosažení uhlíkové neutrality, a proto chce například zdražovat létání a naopak podpořit by chtěla veřejnou dopravu. Podle programového prohlášení vlády mají být zavedeny (.pdf, str. 122) roční síťové karty na veřejnou dopravu. Za 1 euro denně by měli mít Rakušané možnost cestovat veřejnou dopravou v rámci jedné spolkové země, za 2 eura v rámci jedné spolkové země a země sousední a za 3 eura na den na celém území Rakouska.

Roční zpráva o provozu energetické soustavy ČR 2018 (.pdf, str. 5) Energetického regulačního úřadu uvádí, že celková brutto výroba elektrické energie v ČR činila za tento rok 88 002 GWh. Údaj brutto znamená celkovou produkci elektřiny včetně té, kterou elektrárny spotřebují na svůj vlastní provoz (tamtéž, str. 3). Podle svých vlastních statistik vyrobila za rok 2018 Skupina ČEZ 63 081 GWh brutto elektrické energie.

V roce 2018 tak Skupina ČEZ vyprodukovala skoro 72 % elektřiny vyrobené v ČR. Obdobné procento elektřiny vyrobila i v předchozích letech (jednotlivé zprávy o provozu energetické soustavy jsou dostupné zde).

Návrh 21 senátorů na zrušení některých částí volebního zákona byl podán k Ústavnímu soudu 13. prosince 2017.

Navrhovatelé ve svém podání uvádějí, že „současný volební systém pro volby do PSP předně porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů“ (str. 5). Konkrétně napadají některá ustanovení zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky. Senátoři upozorňují na údajnou protiústavnost rozdělení ČR do 14 nestejně velkých volebních obvodů současně s uplatněním tzv. d’Hondtovy metody pro zjišťování mandátů v takto vymezených obvodech (str. 2). Podle navrhovatelů takto nastavený systém téměř znemožňuje malým stranám, aby získaly své zástupce ve volbách do Poslanecké sněmovny například v krajích Karlovarském a Libereckém (str. 5). Dále senátoři ve svém podání navrhují zrušit načítací kvorum pro koalice (str. 2), pro něž v současnosti platí, že koalice 2 stran musí obdržet pro získání poslaneckého mandátu min. 10 % hlasů, koalice 3 stran min. 15 % a koalice alespoň 4 stran min. 20 % hlasů.

Komunální volby se konaly na podzim roku 2018. Na rozdíl od sněmovních voleb, v komunálních volbách kandiduje velký počet subjektů do velkého množství zastupitelstev, a proto se místo procentuálních zisků zaměříme na celkové počty mandátů v zastupitelstvech v celé ČR.

Na komunální úrovni se v zastupitelstvech obcí, městysů a měst po volbách nachází 3 493 zastupitelů navržených KDU-ČSL a 1 106 zastupitelů s politickou příslušností KDU-ČSL. To vše z celkového počtu 59 455 křesel. Nejvíce navržených kandidátů zasedajících na obecní úrovni jsou navrženi jako nezávislí kandidáti, kterých je 43 902, pak až jsou kandidáti KDU-ČSL. Většina 53 502 zastupitelů nemá politickou příslušnost. V ukazateli navržených kandidátů jako strana KDU-ČSL zabírá sice první místo, ale dle stranické příslušnosti je až druhá v porovnání s ODS a jejími 1 175 stranickými zastupiteli.

V zastupitelstvech městských částí nebo městských obvodů sedí opět nejvíce nezávislých kandidátů, 587 z 2 495 křesel. Dle navrhující strany je zde KDU-ČSL až 5. nejzastoupenější strana se 139 křesly po České pirátské straně s 146 křesly, STAN s 155 křesly, ANO 2011 s 331 a ODS s 444 křesly. Dle politické příslušnosti opět první příčku zabírají zastupitelé bez politické příslušnosti s 1 128 křesly. Nejvíce stranických příslušníků v zastupitelstvech městských částí nebo obvodů má ODS s 369 křesly, pak ANO 2011 s 282 křesly a pak až KDU-ČSL s 113 křesly.

Na komunální úrovni tedy KDU-ČSL vede nad všemi dalšími politickými stranami s 3 632 úspěšných navržených zastupitelů. Ne však na stranickou příslušnost, kde s 1 219 stranickými křesly pokulhává za 1 544 stranickými křesly ODS. Oba tyto výsledky jsou však zanedbatelné s nezávislými kandidáty a kandidáty bez stranické příslušnosti, jichž je většina ze všech 61 950 komunálních křesel. Pokud bychom posuzovali počet úspěšných kandidátů navržených politickými stranami a hnutími, lze opravdu tvrdit, že KDU-ČSL vyhrála komunální volby v roce 2018. Vzhledem k tomu, že nezávislí kandidáti netvoří homogenní politický subjekt, který by jako takový mohl volby vyhrát, hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý, jelikož KDU-ČSL opravdu porazila všechny ostatní strany a hnutí.

Podle jednacího řádu celostátního fóra Pirátů (§ 21 Navrhování kandidátů, bod a) vyplývá, že „kandidáta do republikového předsednictva (...) navrhuje krajské fórum svým usnesením nebo skupina členů“. Kandidovat tedy může jakýkoliv člen strany. Žádná omezení, kdo může o nominaci požádat, pak pirátský jednací řád ani jejich stanovy skutečně neobsahují.

Z vlákna pirátského fóra věnovaného volbám republikového předsednictva vyplývá, že navrženými kandidáty na pozici předsedy strany byli Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal. Mikuláše Ferjenčíka nominovala skupina členů i krajské fórum Pardubického kraje. Vojtěch Pikal nominaci skupiny členů odmítl, později získal podporu a nominaci krajského fóra Moravskoslezského kraje a Zlínského kraje.

Vojtěch Pikal se stal členem Pirátské strany v únoru roku 2012. Aktuálně je Vojtěch Pikal 5. místopředsedou Poslanecké sněmovny, členem republikového výboru a členem republikového předsednictva. Republikové předsednictvo je složeno z předsedy a čtyř místopředsedů. Pikal byl v letech 2014–2017 1. místopředsedou Pirátské strany a 11. ledna 2020 byl zvolen 2. místopředsedou.

Mikuláš Ferjenčík byl několikrát zvolen do republikového předsednictva, 2. místopředsedou Pirátské strany byl v letech 2010–2012 a 2013–2014. Třetím místopředsedou byl v letech 2012–2013 a v roce 2010. Členem Pirátů je pak již od roku 2009.

11. a 12. ledna 2020 v Ostravě proběhlo celostátní fórum Pirátské strany. Mimo jiné zde proběhly volby na pozici předsedy a místopředsedů Pirátské strany.

Ve volbách na předsedu Pirátské strany kandidovali Ivan Bartoš, Vojtěch Pikal a Mikuláš Ferjenčík. Kandidáty nominovali členové Pirátské strany, popř. krajské organizace. Volba předsedy v Pirátské straně probíhá ve 2 kolech. Každý člen Pirátské strany, který se hlasování účastní, může „podpořit všechny kandidáty, kteří jsou pro něj přijatelní“. Celkem se hlasování zúčastnilo 653 členů Pirátů. V prvním kole získal Ivan Bartoš 606 hlasů, Vojtěch Pikal 376 a Mikuláš Ferjenčík 261. Do druhého kola tak postoupili Vojtěch Pikal a Ivan Bartoš. Vojtěch Pikal svou kandidaturu stáhl, takže staronovým předsedou Pirátské strany se stal Ivan Bartoš.

Probíhaly také volby 4 místopředsedů Pirátské strany (republikové předsednictvo sestává z předsedy a čtyř místopředsedů). Na pozici místopředsedy kandidoval také Vojtěch Pikal. První místopředsedkyní byla zvolena Olga Richterová. Vojtěch Pikal byl poté zvolen 2. místopředsedou Pirátské strany.

Na sněmu Pirátské strany, který se uskutečnil v sobotu 11. ledna 2020, se konala volba předsedy strany a také volba místopředsedů. Post předsedy strany obhájil Ivan Bartoš. Funkci prvního místopředsedy získala Olga Richterová, druhého místopředsedy Vojtěch Pikal. Post třetího místopředsedy obsadil poslanec Radek Holomčík a post čtvrtého místopředsedy získal Martin Kučera.

Samotný Vojtěch Pikal kandidoval i na předsedu strany. V prvním kole volby se utkal s Ivanem Bartošem a Mikulášem Ferjenčíkem. Ivan Bartoš první kolo volby vyhrál se ziskem 606 hlasů. Na druhém místě se umístil Vojtěch Pikal s 376 hlasy a na třetím Mikuláš Ferjenčík s 261 hlasy. Do druhého kola volby se tedy kvalifikovali Ivan Bartoš a Vojtěch Pikal. Avšak Vojtěch Pikal před konáním druhého kola volby odstoupil.

Na posty místopředsedů Pirátské strany původně kandidovalo celkem devět kandidátů, včetně dvou uchazečů o post předsedy strany. Poté, co post předsedy strany získal Ivan Bartoš, odstoupil ještě před prvním hlasováním Jan Bednařík. Zůstalo tedy celkem sedm kandidátů. Před samotným hlasováním podpořil poslanec Vojtěch Pikal právě Olgu Richterovou. Podpořil ji i ve svém kandidátském projevu (video, čas 40:11), který je dostupný na facebookovém profilu Vojtěcha Pikala. Olga Richterová nakonec ve druhém kole hlasování vyhrála s 288 hlasy.

Jindřich Šídlo skutečně slovní spojení „batolata s plamenometem“ použil ve svém pořadu Šťastné pondělí 30. září 2019. Konkrétně v čase 5 minut a 32 vteřin. Celá věta zní: „To jsou Piráti, nebo jak se říká mezi námi, tradičními voliči, batolata s plamenometem, která nám možná už zanedlouho budou vládnout.“ Tuto větu použil poté, co popsal vnitrostranické hlasování o účinkujících na předvolebním mítinku před volbami do EP v roce 2019. Hlasovalo se, zda na mítinku vystoupí lídr kandidátky Marcel Kolaja či poník. Vyhrál poník.

Ne zcela doslova zopakoval slovní spojení reportér serveru Seznam Zprávy Václav Dolejší, konkrétně řekl „spratci s plamenometem“. Ve svém článku popisuje svůj náhled na celostátní pirátské fórum, které se konalo mezi 11. a 12. lednem 2020. Rovněž popisuje, ze svého pohledu, dospívání strany, plány Pirátské strany do příštích voleb a také hlasování o rozpuštění strany, které je údajně nadsázkou (čas 1:31) a koná se každý rok.

Slova „batolata“ a „spratci“ jsou sice odlišná, nicméně kontext mají společný.

Slovní spojení „batolata s plamenometem“ bylo ale použito v historii vícekrát. Konkrétně v pořadu 168 hodin (čas 8:00) odvysílaném 27. října 2019 uvedl Václav Dolejší, že termín četl na Twitteru. Před odvysíláním byl na Twitteru zmíněn daný termín třikrát. A to 30. září 2019, což mohlo mít souvislost s pořadem Jindřicha Šídla. Nicméně absolutně první dohledaná zmínka tohoto termínu se táhne až k 29. září 2017, kdy ho v Hospodářských novinách uvedl Petr Honzejk s tím, že ho našel na facebookovém profilu Josefa Boušky. Prošli jsme příspěvky, ale zmínku jsme nenašli. Příspěvek mohl být ale smazán.

Byť se termín„batolata s plamenometem“ objevil již předtím, než jej použil Jindřich Šídlo, bezesporu přispěl značně k jeho popularizaci a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Při ověřování jsme čerpali z oficiálních stránek Poslanecké sněmovny, které u jednotlivých poslanců uvádí všechny návrhy, které předložili. Prošli jsme sněmovní tisky, na kterých jsou mezi předkladateli pirátští poslanci. Například Jakub Michálek je (spolu)předkladatelem u 37 sněmovních tisků. Z toho 12 návrhů podal pouze s poslanci Pirátů, na ostatních je mezi předkladateli vždy alespoň 1 poslanec z jiné strany. Poslanec za Piráty Lukáš Černohorský má na profilu 9 návrhů, na kterých není uveden také Michálek. Z nich 1 navrhl Černohorský sám, ostatní byly všechny podány společně s poslanci i z jiných stran. Další návrhy, na kterých se nepodílel žádný nepirátský poslanec, jsou např. návrhy, které podali Jan Lipavský a Lenka Kozlová, u obou jsou jedinými předkladateli.

Celkově je ve Sněmovně 79 návrhů, které mají mezi předkladateli alespoň jednoho poslance za Piráty. Z toho pouze 15 návrhů podali Piráti sami, u ostatních návrhů byl mezi předkladateli vždy alespoň jeden poslanec z jiného klubu.

Je pravda, že pirátští poslanci nepodávají návrhy pouze společně s poslanci opozičních stran, jsou i případy návrhů, na kterých jsou jak poslanci Pirátů, tak poslanci vládních stran. Například schválenou novelu zákona o právu na digitální služby předložila velká skupina poslanců, ve které je většina pirátských poslanců společně s mnoha poslanci za vládní ANO, některými za ČSSD a dále poslanci z nevládních stran, např. z ODS, KDU-ČSL či SPD. Dále můžeme uvést návrh novely zákona o obcích, který podali poslanci za hnutí ANO (plus Antonín Staněk za ČSSD) společně s předsedou pirátského poslaneckého klubu Jakubem Michálkem, či například novelu zákona o urychlení výstavby dopravní struktury, která byla předložena skupinou poslanců, ve které jsou 2 Piráti a také 5 poslanců za vládní hnutí ANO, 2 poslanci ČSSD a někteří další z nevládních stran.