Přehled ověřených výroků

Jelikož se žádný druh státní podpory, který se týká bydlení, nenazývá přímo „dávka na bydlení“, jak je ve svém výroku použila ministryně Jana Maláčová, řadíme mezi ně dva druhy státní sociální podpory, a to doplatek na bydlení, který se řadí mezi dávky pomoci v hmotné nouzi, a příspěvek na bydlení, který se řadí mezi dávky státní sociální podpory.

Informace a statistiky příjemců dávek vytváří Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je měsíčně zveřejňuje na svém webu. Poslední měsíční přehled je dostupný za prosinec 2019 (.pdf). Statistika příjemců podle věku (konkrétně důchodců) je pak dostupná v materiálech k návrhu zákona, konkrétně pak v Závěrečné zprávě RIA (.zip, soubor s názvem Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx).

Podle posledních statistik MPSV pobíralo v prosinci 2019 doplatek na bydlení přibližně 33 100 osob (str. 9) a příspěvek na bydlení přibližně 169 500 osob (str. 11). Celkem se tedy jednalo o 202 600 příjemců státní podpory na bydlení. Podle zprávy RIA (str. 8–12), kde jsou uváděny i hodnoty o zastoupení důchodců, kteří tyto příspěvky pobírají, šlo v případě doplatku na bydlení o 3 092 osob (9,3 % z celkového počtu příjemců) a v případě příspěvku na bydlení o 57 737 osob (34,1 % z celkového počtu příjemců). Celkem se tedy jedná o 60 829 důchodců pobírajících podporu na bydlení. Hodnota se podstatně liší od hodnoty uvedené ve výroku ministryně Maláčové.

Oba příspěvky od roku 2014 (v případě doplatku na bydlení, .pdf) a od roku 2015 (v případě příspěvku na bydlení, .pdf) vykazují sestupný trend, kdy počet příjemců dávek klesá. V roce 2014 pobíralo doplatek na bydlení přibližně 73 200 osob, příspěvek na bydlení pobíralo z dostupných dat nejvíce lidí v roce 2002, kdy byl vyplácen přibližně 343 000 osobám. Ve zprávě RIA (str. 8) se uvádí jako hlavní důvod snižování počtu vyplácených dávek zvyšování mezd: „Vzhledem k tomu, že základní složení příjemců je dlouhodobě v zásadě konstantní a vzhledem k vývoji (mírnému navyšování) mezd se meziročně (i meziměsíčně) počet příjemců mírně snižuje.“

Ministryně Maláčová zde mluví o návrhu zákona Ministerstva práce a sociálních věcí o přídavku na bydlení. Tento návrh, který prošel připomínkovým řízením, byl z mnoha stran kritizován.

Součástí novely je plán nahradit příspěvek a doplatek na bydlení novým přídavkem. Dávky ale mají být podmíněné řádnou školní docházkou dětí příjemců. Pokud by dítě za jedno pololetí mělo absenci větší než sto hodin, pak by se dávky mohly snížit. Dále také mohou ztratit nárok na příspěvek na bydlení lidé, kteří nebudou aktivně hledat práci (snaha o hledání práce by se nehodnotila u nezaopatřených dětí, příjemců starších 68 let a dalších (.doc, str. 14)).

Podle hodnotící zprávy RIA, která ve dvou (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 53–54) modelových příkladech počítá dávky seniorům bydlícím ve Velkých Hamrech a Kladně, přídavky v jednom případě porostou a v druhém klesnou (zůstanou nezměněné, pokud ÚP ČR započítá zvýšené náklady na elektřinu, vzhledem k věku příjemce). Co se týče ochrany (str. 26–27) zranitelných osob, tak krajská pobočka ÚP ČR bude mít pravomoc v individuálních případech zvýšit dávky s ohledem na věk či zdravotní stav osoby (např. seniora či zdravotně postižené osoby).

Na druhé straně například Platforma (.pdf, str. 3) pro sociální bydlení předpokládá, že jeden z dopadů novely bude nemožnost přesunu seniorů a dětí z ubytoven do míst s vyššími cenami nájemného. Změna týkající se absence žáků ve škole je také kritizována organizacemi EDUin, Platformou pro sociální bydlení a Institutem pro sociální inkluzi, podle kterých by se tím mohla zhoršit situace chudých.

Z hodnotící zprávy RIA a kritiky návrhu zákona tedy nevyplývá, že by senioři měli dostávat díky novele větší částky, a ani není zřejmé, že by obecně výrazně pomohla zranitelným osobám. Byť v individuálních případech bude mít ÚP možnost zvýšit dávky seniorům, není pravdou, že by se navrhovaná změna obecně seniorů vůbec (negativně) nedotkla.

Předně uveďme, že podnájemní smlouva znamená smlouva uzavřená mezi nájemcem bytu a podnájemcem.

Podle zprávy RIA (hodnocení dopadů regulace, pozn. Demagog.cz) k návrhu zákona o přídavku na bydlení se náklady na rozšíření právních titulů, které umožní zisk nároku přídavku na bydlení, budou pohybovat okolo 850 milionů. Počet příjemců této dávky naroste (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 58, písm. f) o 20–30 tisíc lidí, kteří bydlí v podnájemním bydlení.

Dále podle zprávy (str. 22–23) „lze odhadnout, že 1/3 až 1/2 bytů bytových družstev je nadále podnajímána členy bytových družstev“, tedy na 144 až 216 tisíc družstevních bytů je uzavřena podnájemní smlouva. V Česku je k roku 2018 431 500 družstevních bytů.

V dnešní době se přitom příspěvek na bydlení poskytuje pouze vlastníkům nebo nájemníkům bytů. Ministryně Maláčová chce příspěvky na bydlení poskytnout i osobám v podnájmu.

Novelou zákona o přídavku na bydlení, která je v současné době ve fázi zpracování připomínek, si Ministerstvo práce a sociálních věcí klade za cíl sjednocení dvou dosavadních dávek na bydlení: příspěvku a doplatku do jednoho přídavku. Tato dávka by také dále měla být podmíněná aktivitou příjemce. Dle nového návrhu totiž příjemci budou muset pracovat, chodit na veřejné prospěšné práce, nebo si zaměstnání aktivně hledat (.docx, str. 1).

Předpokládáme, že ministryně Maláčová hovoří o opatřeních obsažených v návrhu zákona o přídavku na bydlení a nikoliv o úpravách 19 zákonů (.zip, IIIb_zakon o pridavku na bydlení - složený zákon 12-12-2019.docx), které zákon o přídavku na bydlení mění. Opatření v návrhu zákona o přídavku na bydlení, respektive základní principy navrhované právní úpravy, lze nalézt v důvodové zprávě (.zip, IVa_důvodová zpráva_zakon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 36–48). Uvedených je zde však pouze 15 základních principů, například sloučení dvou dávek na bydlení do dávky jedné, hodnocení aktivity posuzovaných osob či zavedení minimálních standardů kvality bydlení jako jedné z podmínek pro přiznání dávky.

Dále podle úvodu závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace (RIA) by měla mít tato opatření ve výsledku pozitivní dopad na státní rozpočet (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx, str. 2), nicméně konkrétní částka již v dokumentu vyčíslena není.

V části o identifikaci nákladů a přínosů lze najít popis přínosů a nákladů jednotlivých variant zákona (str. 57). U varianty 2, počítající se sloučením dávek a představující dle ministerstva nejvhodnější variantu řešení, lze také najít hrubé vyčíslení nákladů a přínosů této novely (str. 58). Ve zprávě RIA je k jednotlivým opatřením uvedeno například:

• zjednodušením dávkového systému lze očekávat postupné snížení administrativní zátěže, které by měly vést k úsporám státního rozpočtu (uvedeno bez vyčíslení);
• motivace řádného plnění povinné školní docházky u dětí by mohla vést k úsporám čítajícím zhruba 20 milionů korun;
• změnou principu pro stanovení okruhu společně posuzovaných osob, zohledněním fakticity užívání bytu aj. by mohlo dojít k zániku nároku na přídavek či snížení výše přídavku cca u 10 % současných příjemců, což by mohlo vést hrubým odhadem k úsporám ve výši 300 milion korun ročně;
• rozšíření právních titulů, umožňující získat nárok na přídavek na bydlení, přinese nárůst počtu příjemců, což s sebou ponese i navýšení nákladů o zhruba 850 milion korun ročně;
• možný vliv obcí v rámci jejich samostatné působnosti na stanovení nejvýše uznatelné částky nájemného by měl vést k snížení státního rozpočtu v řádech desítek milionů korun – přesný odhad nelze určit, aj.

Vzhledem k tomu, že se jedná o hrubé odhady a přesné vyčíslení nákladů a úspor není v tuto chvíli možné, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Obchod s chudobou je podnikatelskou aktivitou, která slouží k vydělávání peněz na chudých lidech. V současné době je to jeden ze vzrůstajících problémů a vláda se proti obchodníkům s chudobou snaží zakročit. Problémem je, že sociálně slabší lidé musí často platit velmi vysoké nájmy. Sociálně slabší mají ale pouze omezené možnosti platit takto vysoké nájmy, a proto jsou jim k dispozici tzv. příspěvky na bydlení. Příspěvky na bydlení jsou upravovány zákonem o státní sociální podpoře. Příspěvky na bydlení vždy obdrží „vlastník nebo nájemce zkolaudovaného bytu, ve kterém je hlášený k trvalému pobytu, a náklady na bydlení převyšují 30 % (v Praze 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny".

Sociálně slabší rodiny mají tu nevýhodu, že se často střetávají s neochotou majitelů bytů. Jeden z majitelů vysvětluje problém se sociálně slabšími takto: „Je v tom opatrnost. Dopředu nevíte, koho si tam berete. Dejte mu trvalé bydliště a budete mít problémy jej dostat z bytu. A pak… pokud má u vás trvalé bydliště a nadělá dluhy, přijdou exekutoři a vybílí vám byt. A vůbec se nebudou zajímat o to, že ty věci jsou vaše. Prostě je to adresa trvalého bydliště dlužníka a máte smůlu.“ Sociálně slabší rodiny jsou tedy často donuceny platit takto vysoké nájmy. Některými podnikateli jsou často skupovány levné zdevastované byty a velmi draze jsou následně pronajímány sociálně slabým. Jakmile jsou vyplácené dávky v dané oblasti zastaveny, majitel byty prodá a přesouvá se na místo, kde jsou příspěvky na bydlení vypláceny.

Existuje také tzv. doplatek na bydlení. Ten je stanoven v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. I tento doplatek byl v minulosti často zneužíván. Tomu ale bylo zabráněno tím, že doplatek přestal byl vyplácen na jednotlivce, ale na obytný prostor.

Pro boj proti obchodu s chudobou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v září 2018 plán tzv. 15 opatření pro boj proti obchodníkům s chudobou (.pdf). Postupně se ale plán spíše odložil a začalo se pracovat na tom, jak celý systém dávek přepracovat. Jednání ohledně 15 bodů nedospěla k výsledku a shoda panuje pouze na potřebě „inventury dávek".

Jak již bylo řečeno, nájmy chudých lidí jsou velmi často nadprůměrné, a proto veškeré peníze z příspěvku na bydlení pro rodinu jdou většinou hlavně majitelům nemovitostí. Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době navrhuje zpřísnění systému dávek na bydlení a snaží se přimět lidi, aby si našli práci. K obchodu s chudobou dochází převážně v sociálně vyloučených lokalitách, které se podle Ministerstva pro místní rozvoj nachází především v „hospodářsky problémových regionech především v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a dále také v Olomouckém, Libereckém, Karlovarském a v některých částech Středočeského kraje“.

V roce 2020 stát vyplácí příspěvky na bydlení, které jsou rovny rozdílu mezi normativními náklady na bydlení a příjmem domácnosti vynásobeným koeficientem 0,30 (v Praze 0,35).

Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 v Kč měsíčně jsou následující:

Zdroj: mesec.cz

Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 jsou tyto:

Zdroj: mesec.cz

Výše dávky a normativní náklady jsou určeny zákonem č. 117/1995 Sb. (Zákon o státní sociální podpoře) a následnými prováděcími předpisy, Nařízením vlády č. 320/2018 Sb. (Nařízení vlády, kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2019 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení)) a Sdělením MPSV č. 103/2019 Sb. (Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory).

Podle dat Evropského sociálního fondu v ČR se v Česku v roce 2016 nacházelo až 297 obcí s identifikovanou sociálně vyloučenou lokalitou. Podle výzkumu v těchto lokalitách bydlí až 115 000 lidí.

Dle posledního sčítání lidu, domů a bytů se v roce 2011 v České republice nacházelo 651 937 neobydlených bytů (.pdf). Tento počet ovšem zahrnuje i byty určené k rekreaci a jiné. Není zde proto možné určit, kolik těchto bytů bylo nabízeno k podnájmu nebo sociálnímu bydlení ve vyloučených lokalitách.

Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2018 (.pdf, str. 13) se zmiňuje o tom, že v letech 2016/2017 se v 24 tázaných obcích, ve kterých žije největší počet rodin s dětmi v bytové nouzi, uvolnilo celkem 7 113 bytů. Nejvíce v Ostravě, Brně a Havířově. Ta samá studie následně ale uvádí, že celkem okolo 2 400 městy vlastněných bytů musí projít rekonstrukcí. Třetina oslovených obcí pak má přes 50 bytů, které čekají na rekonstrukci.

Například v Praze se podle IPR v roce 2019 nacházelo pod městskou správou 31 456 obecních bytů, ze kterých je 2 409 neobydlených. Z těchto neobydlených domů je ale pouze 266 ve stavu k nastěhování ihned, zbylých 2 143 musí projít rekonstrukcí.

Na začátku září 2015 se v majetku Brna-střed nacházelo zhruba 4 500 bytů. Neobsazených z nich bylo 556. Tyto byty se ale nedaly dále pronajímat, neboť zhruba polovina z nich nebyla v obyvatelném stavu a vyžadovala rekonstrukci. Podle Brněnského deníku se na konci roku 2018 v Brně nacházelo přes 1 300 prázdných obecních bytů, které musí nejdřív projít rekonstrukcí.

Kontaktovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně poskytnutí informací k dostupnosti bytů ve vyloučených lokalitách a momentálně čekáme na odpověď.

V Karviné jsme kontaktovali magistrát, který nám předběžně potvrdil, že ve městě Karviná doopravdy existují stovky prázdných bytů. Momentálně však čekáme na přesnější čísla.

Magistrát města Karviná nás také odkázal na společnost RESIDOMO, která vlastní většinu bytů v části Karviná-Nové Město. Momentálně jen v této čtvrti tato společnost nabízí pronájem 56 bytů.

Informace, že přídavek na bydlení nebude poskytnut na byt v nevyhovujícím stavu, se v návrhu zákona o přídavku na bydlení (.zip, IIIa.doc, str. 19) skutečně nachází. Konkrétně § 26 odst. 2 stanoví, že:

„Pokud krajská pobočka Úřadu práce zjistí v průběhu poskytování přídavku na bydlení svým šetřením nebo na základě informace, kterou mu po provedení kontroly podle odstavce 1 předá příslušný orgán, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení, stanoví lhůtu, ve které má dojít k nápravě tohoto stavu a o případných následcích, pokud nedojde k nápravě tohoto stavu podle § 27.“

Podmínky, které musí byt splňovat, aby jeho uživatelům mohl být vyplacen přídavek na bydlení, jsou pak specifikovány v § 6 odst. 2 návrhu (str. 5):

Byt vhodný pro bydlení musí splňovat základní standardy pro bydlení, jimiž jsou

a) byt je uzavíratelný a uzamykatelný, je osazen funkčními dveřmi a okny,

b) byt má alespoň jednu obytnou místnost, která splňuje požadavky podle jiných právních předpisů,

c) byt má záchod a koupelnu, které jsou provozuschopné; jde-li o jediný záchod v bytě, záchod nesmí být přístupný přímo z obytné místnosti, 

d) byt má vyčleněný prostor na vaření a přípravu jídla,

e) byt je napojen na zdroj pitné vody nebo má zajištěn neomezený přímý přístup k pitné vodě,

f) byt má zajištěno dostatečné větrání obytných místností venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami, s možností regulace vnitřní teploty,

g) v bytě jsou řádně prováděna nařízená protiepidemiologická opatření,

h) byt plní požadavky požární bezpečnosti,

i) byt nemá závady ohrožující život nebo zdraví osob.

Pokud pak případné nedostatky nebudou vlastníkem bytu odstraněny, přestane být dle § 27 přídavek na bydlení vyplácen.

Dle § 61 pak celý zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2021, současná verze zákona tedy s odložením účinnosti popsaného opatření nepočítá. Protože se však stále jedná o návrh vládou dosud neschválený, je možné, že účinnosti citovaných ustanovení bude ještě posunuta. Zda však o tom vláda či Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně uvažují, se nám nepodařilo z dostupných zdrojů ověřit.

V předkládací zprávě (.docx) k návrhu zákona o přídavku na bydlení, o kterém Jana Maláčová hovoří, Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že využije „pro posílení aktivního začleňování občanů a zlepšení přístupu ke službám připravovaný Operační program Zaměstnanost plus pro období 2021 – 2027“ (.docx, str. 4). Na tento program pak půjdou finanční prostředky z Evropského sociálního fondu plus.

V návrhu zákona jsou jasně definovány základní standardy, které musí určitý byt splňovat, aby mohl být považován za „byt vhodný pro bydlení“ (.zip, dokument IIIa (...) .doc, str. 5, § 6). Mezi tyto požadavky patří například vybavení funkčními dveřmi a okny či neomezený přímý přístup k pitné vodě (.doc, str. 5, § 6 odst. 2). Při nesplnění standardů, tedy „z důvodu nevhodnosti bytu“ (.doc, str. 19, § 27), pak může žadatel o svůj přídavek na bydlení přijít.

S hledáním vhodného bydlení by podle důvodové zprávy (.zip, dokument IVa (...) .docx, str. 53) měly lidem, kteří žijí v nevhodných bytech a nejsou schopni situaci vyřešit sami, výrazněji pomáhat obce, neziskové organizace a sociální služby apod. Právě „obce, dále nestátní neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb“ (.docx, str. 4, 5) pak budou oprávněnými příjemci podpory z Operačního programu Zaměstnanost plus, a tedy financí z evropských fondů.

Podle vyjádření Ministerstva financí se má od 1. května 2020 snížit daň z přidané hodnoty piva z 21 % na 10 %. Toto snížení se bude týkat „točeného piva konzumovaného v restauračním zařízení“, nikoliv tedy baleného a točeného piva, které by bylo konzumované mimo restauraci, tam bude nadále platit 21% daň.

Změna se také týká snížení DPH u nealkoholických nápojů (tedy i u nealkoholického piva). Pokud budou tyto nápoje podávané uvnitř stravovacího zařízení, budou mít sazbu DPH 10 % oproti klasickým 15 %, která nadále platí pro nápoje konzumované mimo restauraci. Změna sazby DPH u piva vyplývá z novely zákona o DPH, která byla přijata v souvislosti se spuštěním 3. a 4. vlny EET.

Z opozičních politiků se k situaci s různými sazbami DPH na pivo vyjádřil například poslanec ODS a místopředseda rozpočtového výboru Jan Skopeček: „Snahu o zjednodušení daní od hnutí ANO nemůžeme očekávat, na to už jsme si za šest let, kdy je u moci, zvykli. Poslední novinka z dílny ministryně Schillerové, která zavádí na pivo tři sazby DPH, je ale úplně mimo hranice zdravého rozumu.“ Nápad se nelíbil ani Pirátovi Mikuláši Ferjenčíkovi nebo Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) či Janu Bartoškovi (KDU-ČSL). Komplikovanost snížení sazby DPH si vysloužila také mnoho vtípků ve veřejném prostoru.

Ze strany podnikatelů a provozovatelů hostinských zařízení už však situace tak jednoznačná není. Mnoho komentářů ze strany provozovatelů pohostinských zařízení v médiích není, ty dohledatelné jsou ale prozatím jak vesměs pozitivní, tak i naopak kritické; například postoj Podnikatelských odborů, o kterém píše deník Echo24.cz. K situaci se vyjádřil předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek.

„Jediné co mohlo vést vládu ke změně DPH na pivu byla politika. Když řeknete, že snižujete ceny piva, tak taková vláda je populární. Současné vládě se však ukázalo, že by to bylo komplikované a došlo by ke ztrátě peněz. Proto byl vytvořen tento paskvil, tedy seznam situací, kdy se DPH počítá. Nakonec hospodský bude radši počítat neustále 21 procent, protože mu to za to nestojí,“ uvedl Bábek pro Echo24. Bábek dále zmínil obavy z kontrol, které budou v rámci změn u sazeb probíhat. Dle jeho slov státní správa vytváří cíleně komplikované prostředí tak, aby pověření úředníci mohli při podezření na porušení podmínek ze strany podnikatele okamžitě pokutovat.

Pozitivní postoj vyjádřil v pořadu Devadesátka (ČT24) prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.

,,Jako majiteli restaurace se mi to poslouchá docela dobře,“ řekl v pořadu (9:35). ,,Se zvýšením minimální mzdy, zaručené minimální mzdy, stoupla zaručená mzda, u číšníků téměř o 20 procent, takže náklady restaurací podstatně vzrostou,“ uvedl dále (9:45). Z pohledu prezidenta minipivovarů se vyjádřil neutrálně. V tomto případě dle něj žádné změny neproběhnou, prodávat se totiž bude se stejnou sazbou.

O tématu se debatuje v souvislosti projektu Evidence elektronických tržeb, v jehož rámci by mělo dojít k poslední vlně 1. května tohoto roku. Ta by měla zasáhnout například zemědělce, řemeslníky, lékaře nebo právníky. V tomto konkrétním případě pohostinských zařízení, kterých se bude poslední vlna rovněž dotýkat, se sazba DPH u piva prodaného přímo v zařízení sníží na 10 %. V jiných případech, například u stánkového prodeje čepovaného piva nebo v případě, kdy si zákazník pivo z restaurace odnese s sebou, by sazba DPH měla zůstat na 21 %.