Přehled ověřených výroků

Spojené království a Česká republika jsou významnými obchodními partnery. Podle Analýzy zahraničního obchodu České republiky od UniCredit Bank (.pdf, str. 5) měla s Velkou Británií Česká republika v roce 2017 třetí největší přebytek v bilanci zahraničního obchodu (108,7 mld. Kč). Bilance zahraničního obchodu ČR s Velkou Británií je dlouhodobě kladná, celkovou hodnotu obchodní výměny tvoří zhruba ze dvou třetin export a ze třetiny import.

Zdroj: Český statistický úřad

Data uvedená ve výše přiložené tabulce ukazují rostoucí trend ve vývozu i v dovozu. V roce 2017 dle dat ČSÚ (.pdf) čísla ještě narostla a hodnota exportu byla 210,7 mld. Kč. V roce 2018 v návaznosti na nejistou situaci obchodu s Velkou Británií ve spojitosti s brexitem hodnota exportu klesla na 205,6 mld. Kč.

Podíl českého vývozu do Velké Británie se dle ČSÚ (.pdf, str. 2) na celkovém vývozu ČR v letech 2005–2016 pohyboval v rozmezí 4,5 % až 5,3 % (v roce 2016 5,2 %). V průběhu let 2017 a 2018 se pak podíl propadl (.pdf, str. 2) na 4,7 %. Ve srovnání s dalšími státy se z hlediska českého exportu Velká Británie v posledních deseti letech umisťuje (.pdf) na 4. až 6. místě. Největším obchodním partnerem České republiky je Německo, podíl českého vývozu do Německa na celkovém exportu ČR byl v roce 2018 (.pdf, str. 2) 32,4 %. Dále Česká republika významně vyváží na Slovensko (7,6 %), do Polska (6,0 %) a do Francie (5,1 %).

Ve zbožové struktuře českého exportu do Velké Británie dlouhodobě dominují stroje a dopravní prostředky (představují cca dvě třetiny celkového českého vývozu do VB). Poptávka po autech a autodílech v Británii se podílí 0,63 % na HDP Česka, což je nejvyšší podíl ze všech zemí EU.

Mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) každoročně připravuje zprávu týkající se svobody tisku ve světě. Letošní zpráva mapuje situaci v celkem 180 zemích. „Základem takového zjišťování je dotazník, který RSF předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě,“ popisuje ČTK. V nejnovější zprávě se pak Rusko umístilo na 149. místě. Tlak na nezávislá média zesílil od velkých protivládních protestů v letech 2011 a 2012. Hlavní nezávislé zpravodajské kanály poté začal kontrolovat stát, nebo byly zlikvidovány. „Vraždy a fyzické útoky proti novinářům zůstávají nepotrestány," vysvětluje dále organizace.

V dubnu 2018 pak soud nechal zablokovat oblíbenou aplikaci Telegram. Uživatele aplikace lákala hlavně kvůli bezplatnému šifrování obsahu, který mohli rozesílat na neomezený počet mobilních telefonů, tabletů nebo počítačů bez prozrazení. „Provozovatele této oblíbené aplikace zažalovala ruská státní agentura Roskomnadzor, hlavní úřad cenzurního dohledu, kvůli tomu, že odmítají poskytnout klíče k rozšifrování zpráv uživatelů,“ popisuje Česká televize.

Další organizace Freedom House Rusko označuje za zemi, kde neexistuje svoboda tisku. „Hlavní národní zpravodajská agenda je řízena z Kremlu,“ píše přímo Freedom House. „Zatímco někteří nezávislí provozovatelé vysílání, vydavatelství a online zpravodajské zdroje nadále fungují, jejich podíl na trhu není rozsáhlý a pravidelně čelí tlaku ze strany vlády,“ popisuje organizace situaci v zemi. A televize, která je stále hlavním zdrojem zpráv a informací v zemi, pak podle Freedom House často funguje jako propagandistický nástroj vlády.

Výbor na ochranu novinářů, jehož cílem je „hájit právo novinářů hlásit zprávy bezpečně a beze strachu z odvetných opatření", přináší nejnovější zprávy týkající se mediální scény v Rusku. Stejně tak o podobných případech referuje Amnesty International. Nejaktuálněji třeba o zadržení ruského investigativního novináře Ivana Golunova. Reportér byl v červnu zadržen v Moskvě a obviněn z držení a šíření drog. „Golunov tvrdí, že mu drogy podstrčili a že ho chtěli zastrašit kvůli jeho rozplétání nelegálních vazeb agentů tajných služeb na pohřebnický byznys," popisuje Česká televize. Případ následně vzbudil vlnu solidarity.

Zvláštní postavení má pak v zemi televizní stanice Russia Today (RT). Kritici nicméně upozorňují, že televize, která vysílá zprávy v angličtině, arabštině a španělštině, slouží jako propaganda ruského státu a jejím cílem je podkopat důvěru v západní instituce.

Ruská média se v posledních přibližně 20 letech postupně dostávala (.pdf) pod kontrolu Kremlu. Bylo to způsobeno jednak převzetím některých mediálních domů polostátními či státními společnostmi (např. Gazprom – str. 2), ale také legislativními opatřeními, které kladly požadavky ohledně financování, daní, a jinak omezovaly činnost médií.

„Kreml je zvyklý mít veškerá sdělovací média pod kontrolou. V posledních letech mu to sociální sítě a Google dost narušují. Jakmile se jim tam děje něco, co nemají pod kontrolou, dohání je to až k zuřivosti. Proto vyvíjejí tak obrovský tlak na nejrůznější komunikační kanály. Zatím ale pro Google není Navalnyj důležitější než jiní ruští klienti,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Plus novinářka a dlouholetá zahraniční korespondentka Petra Procházková.

Ve čtvrtek 15. srpna 2019 se v Plzni konalo odvetné utkání 3. předkola Evropské ligy mezi Viktorií Plzeň a belgickým Royalem Antverpy. Na zápas přijelo přibližně 1500 belgických fanoušků a kvůli fotbalovému utkání zasahovalo přes 100 policistů a strážníků.

Fanoušci Royalu Antverpy se sešli na plzeňském náměstí Republiky a odtud vyrazili okolo 18. hodiny společně ke stadionu. Podle policistů by to měl být zatím největší pochod fanoušků, který v Plzni policisté při mezistátních zápasech doprovázeli. K prvnímu incidentu došlo (video, čas 0:30) v Dřevěné ulici, kde začali fanoušci odpalovat pyrotechniku. Po příchodu ke stadionu jeden z fanoušků zapálil dýmovnici se světelným efektem a hodil ji (video, čas 7:52) na čtyřčlenné družstvo policistů na koních. Nikoho z policistů ani koní však dýmovnice nezasáhla a muž byl okamžitě zadržen, přičemž podle Policie se dopustil trestného činu výtržnictví.

Zdroj: Týdeník Policie

Před stadionem čekaly na Belgičany důsledné kontroly (video, 6:39) ze strany pořadatelské služby. I přes tyto osobní prohlídky se však Belgičanům podařilo na stadion dostat množství pyrotechniky. Ještě před zápasem utkání část belgických fanoušků vylila na policisty z útrob stadionu pivo a hodila po nich světlici.

Fotbalisté Plzně v odvetném zápase vyhráli 2:1, do dalšího kola Evropské ligy však postoupil Royal Antverpy díky gólu vstřelenému ve venkovním zápase (domácí zápas vyhrál Royal 1:0).

Po zápase musela Policie zasahovat v centru města, kde se střetli plzeňští fanoušci se svými rivaly z Belgie. Policisté zajistili šest fanoušků, z toho jednoho Čecha a pět Belgičanů. Podle vyjádření Policie bylo vše vyřešeno v přestupkové rovině příkazem na místě a fanoušci byli hned propuštěni. Jeden z fanoušků hostujícího týmu navíc narazil vlastním tělem do policejního vozu, na kterém způsobil škodu ve výši 20 tisíc korun.

Podle policejní mluvčí Ivany Jelínkové nemuseli policisté v rámci celé akce řešit žádné zásadní narušení veřejného pořádku: „Díky perfektní připravenosti se projevila maximální souhra všech začleněných subjektů pro zajištění hladkého průběhu utkání. Celé opatření tak proběhlo bez závažnějšího narušení veřejného pořádku.“

Vzhledem k tomu, že hodnocení závažnosti situace je vysoce subjektivní záležitost, je výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož k potyčkám belgických fanoušků skutečně došlo, přičemž jeden byl dokonce obviněn z trestného činu.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. 7. 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1 000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3. 8. a 10. 8. a také 17. 8.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Novinářka Petra Procházková v rozhovoru pro Český rozhlas popsala situaci následovně: „...ruští policisté jsou extrémně dobře vybaveni, mají helmy, vypadají pomalu jak z jiného světa a demonstranti se nedopouštějí žádných násilností. Nebyla tam rozbitá jediná výloha, pokud vím. Takže toto také celkem je jasné, na čí straně ta agrese je.“

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům.

Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

O pokojnosti demonstrací mluví (čas cca 13:50) i zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech.“

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

Ministerstvo zahraničí také opakovaně označilo moskevské protesty za pokojné.

Ačkoliv lze z médií vysledovat, že protestující demonstrují pomocí transparentů a skandování, nejsou zprávy o žádných nepokojích nebo agresivitě ze strany účastníků protestů. Napříč českými i zahraničními médii lze dohledat zprávy o agresivním postupu policistů během moskevských protestů. Chování demonstrantů je naopak považováno za klidné, včetně vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo lidskoprávních organizací. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. července 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3., 10. a také 17. srpna.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky. S některými zadrženými účastníky bylo následně vedeno soudní řízení, od kterého odešli s pokutou nebo několikadenním trestem vězení, informoval zpravodajský server iRozhlas.cz.

Pokutu 300 000 rublů (v přepočtu cca 105 000 Kč) musela zaplatit opoziční politička a aktivistka Ljubov Sobolová.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům. Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

Situaci v Moskvě popsal také přímo v analyzovaném rozhovoru (čas 13:53) zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech."

Obdobně popisoval Miroslav Karas situaci pro Českou televizi během protestů ze dne 3. srpna: „Jsme na Puškinově náměstí a vidíme na vlastní oči, že desítky lidí, náhodně vybraných z davu, byly odvedeny do policejních autobusů. Ty postupně odjíždějí k ruským soudům, kde čeká představitele opozice soudní jednání. Podobná situace je i v jiných částech ruského hlavního města.“

Novinářka Petra Procházková komentovala situaci ze soboty 3. srpna v rozhovoru pro Český rozhlas: „Nebyla to demonstrace v tom pravém slova smyslu, nikdo tam nevykřikoval žádná hesla, lidé nepřišli v nějakém jednom šiku a neměli transparenty. Oni to pojali jako takové procházení se po centru Moskvy. Policie to ale vnímala jako demonstraci, takže zcela nekoordinovaně vytahovala různé osoby z malých skupinek lidí a zatýkala je.“

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila též česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

České Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) reagovalo na potlačení protestů v Rusku prostřednictvím sociální sítě Twitter poprvé již dne 28. července 2019

Dne 4. srpna pak ministerstvo vydalo následující prohlášení:

MZV ve svém prohlášení poukazuje na fakt, že postup ruských úřadů není v souladu s lidskými právy a není možné takto dále pokračovat, což je v souladu s tvrzením Václava Hampla.

Poslanec Jaroslav Holík zveřejnil v září 2014 na svých facebookových stránkách dvě alba fotografií s názvem „Má návštěva uprchlického tábora pro lidí z východu Ukrajiny“ (první album, druhé album). Příspěvky na FB obsahují také odkaz na blog, který měl obsahovat informace z rozhovorů s uprchlíky. Webová stránka již ale není funkční. Podle svých slov poslanec Holík strávil v Rusku svou dovolenou.

V březnu 2017 Holík zveřejnil na Facebooku příspěvek o návštěvě Krymu. Svou cestu vysvětloval Holík takto: „Počátkem března jsem, od malé parlamentní strany Spravedlivé Rusko, obdržel pozvání k návštěvě Ruské federace, včetně návštěvy území Krymu, na mezinárodní seminář, o ekonomické situaci této oblasti."

Doplnil, že cílem návštěvy „nebyly žádné oslavy, jak mne popsaly české media, ale popovídat si s obyčejnými lidmi a dát Čechům pravdivou informaci o názorech občanů Krymu na jejich nové občanství“. Příspěvek obsahuje také video s rozhovorem v ruštině s mladou ženou.

Jaroslav Holík byl za svou návštěvu Krymu kritizován Ukrajinou. Velvyslanectví Ukrajiny v České republice vydalo prohlášení, kde cestu odsoudilo. Holík se podle ambasády zúčastnil oslavy třetího výročí anexe Krymu a cesta byla v rozporu s legislativou Ukrajiny.

O cestách Jaroslava Holíka informoval také například server HlídacíPes.org.

Vladimir Putin se poprvé ujal prezidentského úřadu 31. ledna 1999 poté, co mu funkci předal tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin. Hospodářská situace v tehdejším Rusku nebyla příznivá a zemí zmítala měnová krize, kterou způsobil dlouhotrvající pokles cen ropy a základních kovů a snaha Kremlu udržet pevný kurz rublu k dolaru. Rusko bylo vnitřně zadluženo a zemi nezachránila ani půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF) k obnově hospodářského života. Kolaps ruského rublu posléze vedl k hyperinflaci, kdy se spotřebitelské ceny zvýšily o 86 % v roce 1999.

Od roku 1999 pak lze pozorovat velký ekonomický vzestup. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele k paritě kupní síly, který slouží jako ukazatel výkonnosti ekonomiky, dosahoval podle dat Světové banky v roce 1999 přibližně 5 914 dolarů. Data OECD pak uvádí hodnotu 6 364 dolarů. Z dostupných dat dále vyplývá, že nejnižší hodnotu tohoto ukazatele produktivity dosahovala Indie (1 894 dolarů), nejvyššího naopak Lucembursko (50 527 dolarů). Z grafu vývoje ruského HDP na obyvatele lze také vidět, že v 90. letech produktivita klesala, zatímco po roce 1999 začala růst, tedy HDP na obyvatele se začalo postupně zvyšovat. Hodnota HDP na obyvatele k paritě kupní síly se vyšplhala v roce 2008 přibližně na 20 164 dolarů a v roce 2018 na 27 150 dolarů.

Dle studie byla jedním z faktorů tohoto růstu tehdejší vysoká cena ropy (.pdf, str. 6, anglicky). Podle další studie tak zvýšení cen ropy zvýšilo příjmy Ruska zhruba o 5 % až 15 % HDP (.pdf, str. 32, anglicky). Rusko se totiž řadí na druhé místo v žebříčku největších exportérů ropy na světě. Např. roce 2017 se Rusko podílelo na 11,1 % z celkových vývozů ropy na světě. V posledních čtyřech letech (poslední známé údaje jsou z roku 2017) se prodej ropy podílel zhruba 5–6 % na ruském HDP, na přelomu tisíciletí to pak bylo až 14 %.

Jak je dále popsáno v ekonomické zprávě Světové banky (.pdf, str. iii, anglicky), mezi jednu z klíčových hrozeb střednědobého růstu patří právě pokles cen ropy. Například v období mezi lety 2014 a 2016 zaznamenalo Rusko velké ztráty kvůli poklesu cen ropy. Cena ropy se tehdy propadla až pod hranici 30 dolarů za barel. Od roku 2015 tak pokles cen ropy způsobil (.pdf, str. 226, anglicky) dramatický propad dovozů, vedl k velkému poklesu produktivity a také k poklesu hodnoty ruského rublu. Mezi lety 2014 a 2015 tak hodnota ruského HDP klesala.

Po nástupu Vladimíra Putina k moci se ruská ekonomika skutečně zvedla, je však značně nepřesné tento nárůst označit slovem "trochu", když HDP na obyvatele v paritě kupní síly vzrostlo z hodnoty $ 5 900 v roce 1999 na hodnotu $ 27 150 v roce 2018. Stejně tak je nepravdivé, že tento nárůst "vzal za své" v důsledku poklesu cen ropy. Ruská ekonomika po roce 2014 skutečně mírně poklesla, pouze však o cca 2 000 dolarů na osobu, na hodnotu $ 24 000, což je stále 4x více než HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) v roce 1999.

Vladimir Putin se poprvé ujal prezidentského úřadu 31. ledna 1999 poté, co mu funkci předal tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin. Hospodářská situace v tehdejším Rusku nebyla příznivá a zemí zmítala měnová krize, kterou způsobil dlouhotrvající pokles cen ropy a základních kovů a snaha Kremlu udržet pevný kurz rublu k dolaru. Rusko bylo vnitřně zadluženo a zemi nezachránila ani půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF) k obnově hospodářského života. Kolaps ruského rublu posléze vedl k hyperinflaci, kdy se spotřebitelské ceny zvýšily o 86 % v roce 1999.

Ke špatné socioekonomické situaci v 90. letech přispěl také tzv. divoký průběh ekonomické privatizace (.pdf, s. 45–47), při kterém došlo k velké akumulaci původně státního majetku v rukou malé skupiny oligarchů. Vzhledem k chybějící koncepci privatizace na straně vlády Borise Jelcina a nefunkční vládě práva tak došlo k postupnému vyvedení majetků ze státních podniků.

Ani v žebříčku Indexu vnímání korupce (Corruption Perceptions Index) si Rusko nevedlo nejlépe. Ten hodnotil státy od 0 do 10 (v současnosti od 0 do 100) podle míry rozšíření korupce ve veřejném sektoru. V roce 1999 se Rusko umístilo na 82. místě z celkových 99 hodnocených států a to s celkovým skóre 2,4 bodu.

Od roku 1999 pak lze také pozorovat velký ekonomický vzestup. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele k paritě kupní síly, který slouží jako ukazatel výkonnosti ekonomiky, dosahoval podle dat Světové banky v roce 1999 přibližně 5 914 dolarů. Data OECD pak uvádí hodnotu 6 363 dolarů (v současných cenách dle parity kupní síly). Z dostupných dat dále vyplývá, že nejnižší hodnotu tohoto ukazatele produktivity dosahovala Indie (1 894 dolarů), nejvyššího naopak Lucembursko (50 526 dolarů). Z grafu vývoje ruského HDP na obyvatele lze také vidět, že v 90. letech produktivita klesala, zatímco po roce 1999 začala růst, tedy HDP na obyvatele se začalo postupně zvyšovat. V roce 2018 se pak hodnota HDP na obyvatele k paritě kupní síly vyšplhala na 27 147 dolarů.

Vývoj růstu (poklesu) ruského hrubého domácího produktu na obyvatele.

Zdroj: Světová banka

Na Ruskou federaci je také v současné době uvalen nemalý počet sankcí. V reakci na protiprávní anexi Krymu v roce 2014 přijala Evropská unie ve vztahu k Rusku několik omezujících opatření, například opatření v oblasti hospodářství s Krymem a Sevastopolem, která se vztahují na osoby EU a společnosti usazené v EU. Jedná se o zákaz dovozu zboží z těchto oblastí, zákaz poskytování služeb cestovního ruchu v těchto destinacích nebo zákaz vývozu vybraného zboží. Další sankce se pak týkají celého Ruska. Tato opatření byla opakovaně prodlužována a jsou prozatím platná do června roku 2020. Sankce na Rusko uvalily také Spojené státy americké, například kvůli protiprávní okupaci Krymu či kvůli udělování ruského občanství Ukrajincům žijícím v Donbaské oblasti. Seznam všech sankcí uvalených na Rusko od roku 2014 do září roku 2018 lze nalézt na stránkách rozhlasové sítě Svobodná Evropa.

Poslanec Holík má také pravdu v tom, že cena ropy v poslední době klesá. Jedná se o tzv. lehkou ropu Brent, která se těží v Severním moři a slouží jako srovnávací cena ropy na celém světě. Cena ropy je také nízko v porovnání s obdobím mezi lety 2011 a 2013, kdy se cena pohybovala v rozmezí 88 až 128 dolarů za barel. I cena těžké ropy Urals, která se těží v Rusku, v porovnání s rokem 2018 klesla. K 16. srpnu 2019 se její cena pohybovala okolo 56 dolarů za barel. Cena ropy se obecně v poslední době snižuje kvůli přetrvávajícím obavám ohledně budoucího vývoje poptávky.

Osmého srpna zemřelo během raketového testu na zkušební střelnici u Severodvinsku nejméně pět lidí. Uvedla to ruská státní společnost Rosatom. Přilehlá oblast Bílého moře, Dvinský záliv, je kvůli události na měsíc uzavřená pro civilní plavbu. V zóně výbuchu údajně pracují specialisté na sběr radioaktivního odpadu.

V médiích se také objevily zprávy, že v oblastní nemocnici v Archangelsku, kde se léčili zranění po výbuchu, zapečetili vše, čeho se dotkli, a lékaři museli podepsat závazek o mlčenlivosti. Zdravotníci, kteří minulý týden léčili zraněné z výbuchu, byli podle agentury Reuters posláni do Moskvy k lékařskému vyšetření.

Ruské ministerstvo obrany po incidentu tvrdilo, že hodnoty radiace zůstaly po nehodě z minulého čtvrtka na běžné úrovni, vedení města Severodvinsk na severu země ale od začátku tvrdilo, že došlo k přechodnému výkyvu. Vyšší hodnoty totiž ukazovaly i displeje dozimetrů obyvatel města. Později ale zprávy z městského webu zmizely.

Podezření vyvolalo i téměř hodinové přerušení televizního vysílání v den incidentu. Některé federální kanály namísto zpravodajství vysílaly modrou obrazovku s nápisem: „Očekává se silný vítr. Ukryjte se ve větší budově. Nezůstávejte pod stromy či nestabilními strukturami. (...)" Následně zpráva Ministerstva pro krizové situace zmizela a vysílání se rozjelo znova. Bouře avizovaná zprávou však nedorazila.

Šéf jaderného monitorovacího systému ve Vídni Lassina Zerbo 19. srpna informoval, že se dva dny po výbuchu odmlčely ruské monitorovací stanice u měst Kirovo a Dubna. První je od Severodvinsku vzdálená 840, druhá 880 kilometrů. Obě stanice jsou součástí systému pro sledování radioaktivity v ovzduší, který vznikl po přijetí smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Podle ruských úřadů výpadek způsobily „komunikační a síťové problémy“.

Stejně tak se v referování o tématu odmlčely i všechny ruské státní televize. I po oficiálním zvěřejnění nehody Rosatomem se události věnoval jen hlavní zpravodajský kanál Channel One, a to po dobu 36 sekund.

Západní experti, na které se odvolává agentura Reuters, událost považují za neobvyklou a poukazují na ruskou tradici zamlčování podobných incidentů. Za zmatečné považují západní experti zejména odůvodnění havárie Rosatomem zveřejněné v jednu hodinu ráno 10. srpna.

Dle redaktorky Deníku N Petry Procházkové není ruská informační mlha nic nového: „Je to stará sovětská tradice, kdy stát nikdy neinformoval o žádných haváriích, a že jich bylo, z hlediska potřeb občanů. Vždy dával přednost tomu, aby hájil své zájmy. Občané se nemají o nic starat, do ničeho dloubat, nemají nic vědět. Mají si být jisti, že ten, kdo je ochrání a zaručí se za jejich bezpečnost, je neomylný stát."