Přehled ověřených výroků

DOPLNĚNÍ: Odůvodnění jsme doplnili o informace zaslané europoslancem Tomášem Zdechovským, které se týkají účasti europoslankyně Dlabajové na jednáních koordinátorů Kontrolního výboru Evropského parlamentu.

Tomáš Zdechovský zde mluví o europoslancích za hnutí ANO a jejich účasti na jednáních v Evropském parlamentu týkajících se střetu zájmů Andreje Babiše. Zaměřme se proto na jednotlivá jednání europoslanců v této věci v roce 2020.

15. ledna 2020 europoslanci na plénu jednali o vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše. Vystoupili zde Dita Charanzová a Ondřej Knotek, oba europoslanci za hnutí ANO. Celého zasedání se dle prezenční listiny také účastnili další europoslanci ANO – Ondřej Kovařík, Radka Maxová, Martin Hlaváček, Martina Dlabajová.

7. května 2020 se na jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu projednávala (.pdf, str. 2) zpráva (.pdf) vyšetřovací mise Kontrolního výboru v České republice, která měla za cíl získat přehled o přerozdělování finančních prostředků EU. Na tomto květnovém jednání vystoupil Ondřej Knotek za ANO (.pdf, str. 2).

19. června 2020 proběhlo hlasování o rezoluci (návrh usnesení B9-0192/2020) k možnému střetu zájmů Andreje Babiše. Pro hlasovalo 510 europoslanců, 53 bylo proti a 101 se zdrželo (.pdf, str. 32). Proti hlasovalo (.pdf, str. 317) 5 europoslanců ANO a hlasování se zdržela Radka Maxová (ta v říjnu 2020 z hnutí vystoupila).

Jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) konaného 30. listopadu 2020 se, dle slov své mluvčí, účastnila europoslankyně za ANO Martina Dlabajová, která vykonává funkci místopředsedkyně výboru. I na tomto neveřejném jednání se řešil stav auditního šetření střetu zájmů českého premiéra.

Závěrem doplňme, že europoslankyně Martina Dlabajová je také zastupující koordinátorkou Kontrolního výboru za politickou frakci Renew. Díky tomu se může účastnit jednání, na kterých se organizují priority a výhled práce výboru. Tomáš Zdechovský nám zaslal zápisy z jednání koordinátorů, která proběhla v září, říjnu a listopadu 2020 a na kterých se mimo jiné řešilo také projednávání střetu zájmů českého premiéra. V nich se, na rozdíl např. od europoslance Zdechovského, jméno Martiny Dlabajové neobjevuje, byť v dokumentech není přítomna plná prezenční listina.

Není tedy pravdou, že by se zástupci hnutí ANO neúčastnili nebo že by nevystupovali na plenárních jednáních a jednáních Kontrolního výboru týkajících se šetření střetu zájmů Andreje Babiše.

Otázkou střetu zájmů u Andreje Babiše se začala Evropská komise (EK) zabývat na podzim 2018. Od začátku roku 2019 pak probíhalo auditní šetření, které bylo zaměřeno na kontrolu dotací pro podniky holdingu Agrofert. Předběžnou verzi auditní zprávy obdržela ČR v červnu, závěrečnou v prosinci roku 2019. Obě zprávy uváděly stejný závěr, tedy že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů. Za české úřady tyto závěry rozporovalo Ministerstvo pro místní rozvoj. Stejně jako u Andreje Babiše byla argumentace postavena zejména na tvrzení, že střet zájmů byl vyřešen převedením Agrofertu do svěřenských fondů.

Zatím poslední reakcí Bruselu je dopis z října 2020, který obsahuje stejný závěr jako předchozí audit. Pro úplnost uveďme, že tato zjištění se prozatím týkají pouze dotací ze strukturálních fondů, přičemž možný střet zájmů u Andreje Babiše je řešen i v souvislosti se zemědělskými fondy. Ačkoliv také v této oblasti byl střet zájmů předběžnými závěry potvrzen, finální výsledky se očekávají v prvních měsících příštího roku. 

Říjnový dopis byl zveřejněn serverem iRozhlas.cz a jeho první strany se věnují hodnocení a shrnutí dřívějších zjištění a reakci na české argumenty. EK opakovaně uvádí, že současnou situaci by vyřešilo, pokud by v souvislosti s holdingem Agrofert byla řádně uplatňována ustanovení českého zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 4). Konkrétně je zde zmiňován § 4c, podle kterého je od září 2017 zakázáno poskytnout dotaci obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář, nebo jím ovládaná osoba, vlastní alespoň 25 %. 

Zpráva dále uvádí, že řídící orgán (.pdf, str. 6), kterým je v tomto případě Ministerstvo průmyslu a obchodu, by měl z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost vyjmout dotčené projekty, a pokud tak neučiní, je třeba konkrétně dokládat každou žádost o platbu. EK dále žádá, aby ministerstvo prověřilo všechny dotační projekty spojené s Agrofertem z důvodu chybovosti (.pdf, str. 5) a o tomto průběhu je informovalo. Průběžné podávání informací je požadováno i ohledně doposud nevyřešených opatření a doporučení, které EK navrhovala dříve (.pdf, str. 5, 7).

Obdobné závěry a doporučení se objevily už v původním návrhu auditní zprávy, který byl zveřejněn serverem Aktuálně.cz. Byl zde uveden taktéž důraz na řádné uplatňování české i unijní legislativy (.pdf, str. 66–67), která se vztahuje ke střetu zájmů, či na zlepšení řídícího a kontrolního systému.

Co se týče unijní legislativy, podle zjištění EK Andrej Babiš porušuje finanční nařízení, které začalo platit v srpnu 2018. Konkrétně se jedná o článek 61, podle kterého je vyžadováno, aby se daný činitel zdržoval jakéhokoliv jednání, které by mohlo uvést jeho zájmy „do střetu se zájmy Unie“. Pokud k takové situaci ovšem dojde, příslušný vnitrostátní orgán by měl zajistit, aby daný činitel svou činnost ukončil (.pdf, str. 3) a „aby byly učiněny veškeré další vhodné kroky v souladu s platným právem“.

Ze zveřejněných dokumentů je patrné, že převedení Agrofertu do svěřenských fondů EK nepovažuje za dostatečné řešení střetu zájmů a nadále opakuje nutnost řádného uplatňování stávající legislativy. Jedná se zejména o český zákon o střetu zájmů a evropské nařízení o střetu zájmů. Zároveň je ze strany EK zdůrazňována nutnost projednávání budoucích kroků, které se týkají nedostatků a chyb zjištěných při auditu. 

Tomáš Zdechovský svým výrokem poukazuje na možné důsledky nerespektování výsledků auditního šetření Evropské komise ve věci střetu zájmů premiéra Babiše. Z kontextu výroku není úplně jasné, zda mluví o zastavení peněz, které prostřednictvím evropských dotací plynou holdingu Agrofert, či všech dotací plynoucích do České republiky. Nicméně vzhledem k tomu, že proplácení sporných dotací pro holding Agrofert již pozastaveno bylo, zaměřili jsme se v ověření pouze na možnost zastavení jiných evropských dotací pro ČR.

Evropská komise zaslala českým úřadům dokument s konečnými závěry auditu, jenž se týká možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše při čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti, 22. října 2020. Jedná se o reakci na vyjádření české strany k závěrečné auditní zprávě z května letošního roku. Dokument Evropské komise obdržely úřady prozatím v anglickém znění. Překlad by pak měly dostat v lednu příštího roku, kdy České republice začne plynout tříměsíční lhůta na reakci, jak uvádí do praxe příslušná doporučení obsažená v auditní zprávě. Ministerstvo pro místní rozvoj tak zatím na českou verzi čeká, bez překladu totiž lhůta na odpověď zatím neběží.

Podle závěru tohoto dokumentu v anglickém znění nicméně Evropská komise trvá na již dřívějších závěrech auditu, tedy že se premiér Babiš nachází ve střetu zájmů. Česko by tak dle těchto závěrů mělo Evropské unii vrátit finance za dotace, na které holding Agrofert neměl nárok. 

Dopadům auditních zpráv na Českou republiku se věnuje například dokument Parlamentního institutu (.pdf), který uvádí, že k pozastavení plateb pro ČR skutečně může dojít (.pdf, str. 8). Tyto platby, nebo jejich část totiž může Evropská komise pozastavit „na úrovni priorit nebo operačních programů za předpokladu splnění jedné z podmínek podle čl. 142 odst. 1 nařízení ESI,“ tedy nařízení (.pdf) o evropských strukturálních a investičních fondech.

K tomu může například dojít, pokud „v účinném fungování systému řízení a kontroly operačního programu existuje závažný nedostatek, který ohrožuje příspěvek Unie k operačnímu programu a v souvislosti s nímž nebyla přijata opatření k nápravě“ (.pdf, str. 407). Dodejme, že auditní zpráva z října 2020 vytýká České republice vysokou chybovost u dotačních projektů spojených s Agrofertem, což podle ní značí právě „závažné nedostatky ve funkčnosti řízení i v kontrolním mechanismu programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020“.

K samotnému pozastavení plateb pak může Evropská komise přistoupit prostřednictvím tzv. prováděcích aktů „poté, co poskytla členskému státu příležitost, aby předložil své připomínky“ (.pdf, str. 407). Jestliže členský stát následně přijme nezbytná opatření, EK platby znovu odblokuje.

Pokud Evropská komise vydá rozhodnutí se závěry auditu a Česká republika v následné lhůtě nezjedná nápravu vytýkaných nedostatků, může také Komise podniknout příslušné právní kroky dle článku 258 SFEU (.pdf, str. 89 a násl.). Jedná se o tzv. řízení o nesplnění povinností. V takovém případě Komise daný členský stát vyzve k vyjádření. Následně případně uvede, z jakého důvodu dle jejího názoru dochází k porušení unijního práva a zažádá stát v určité lhůtě o nápravu. V případě zamítnutí či neuspokojivé odpovědi může Komise věc předložit Soudnímu dvoru. Jestliže ani v tomto případě daná země neoznámí nápravná opatření, může Komise požádat Soudní dvůr o uložení pokuty.

Následně by pak Soudní dvůr, v případě shledání porušení předpisů, uložil orgánům daného státu povinnost opatřením vyhovět. Jestliže by však stát trval na zamítavém stanovisku, může se Komise na Soudní dvůr obrátit znovu, a to s návrhem udělit paušální finanční sankci či penále. Jejich výše je pak závislá na několika aspektech: závažnosti porušení předpisů, dopadů nesplnění povinností na obecné a jednotlivé zájmy, délce období neuplatňování unijního práva nebo schopnostech země pokutu uhradit.

Závěrem shrňme, že pokud Česká republika nesplní požadavky Evropské komise, může skutečně dojít k pozastavení plateb. Dodejme však, že by se nejednalo o pozastavení všech plateb pro ČR, ale o pozastavení na úrovni jednotlivých priorit či operačních programů. Neplnění doporučení EK by tedy mohlo mít důsledky nejen pro společnosti holdingu Agrofert, ale i pro jiné české žadatele o evropské dotace. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský zde mluví o právu ČR na odvolání ve spojitosti s konečnou verzí auditu Evropské komise, který se týká čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Anglickou verzi auditní zprávy české úřady obdržely v říjnu 2020, český překlad by pak měl do České republiky doputovat v lednu 2021.

Dle dokumentu (.pdf), který vypracoval Parlamentní institut, může auditní zprávu napadnout (str. 10) u Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Dokument konkrétně uvádí, že v úvahu „připadají řízení o žalobě na neplatnost podle čl. 263 SFEU a řízení o předběžné otázce podle čl. 267 SFEU (Smlouvy o fungování Evropské unie, pozn. Demagog.cz).“

Uveďme, že tzv. žalobu na neplatnost, čili žalobu usilující o zrušení opatření, které je v rozporu s právem EU (článek 263 SFEU), Česká republika už podala v únoru 2020, když Evropská unie pozastavila dotace některým firmám ze skupiny Agrofert. ČR tuto žalobu později stáhla, protože dotace byly částečně obnoveny, pak ji ale podala znovu v menším rozsahu.

Dodejme, že žalobu k Evropskému soudnímu dvoru může podat i Evropská komise proti České republice, a to tzv. žalobu proti členskému státu pro nesplnění povinnosti. Pokud soud rozhodne v neprospěch Česka, musí Česká republika „neprodleně přijmout opatření ukončující příslušné porušování práva Unie“ (článek 260 SFEU).

V září 2017 došlo novelou, která je známá také jako tzv. lex Babiš, ke změně českého zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Nová část zákona tak například zakazuje členům vlády vlastnit média a obchodním společnostem, ve kterých členové vlády nebo osoba jimi ovládaná vlastní alespoň 25 %, účastnit se veřejných zakázek a přijímat dotace. Právě střetu zájmů a přijímání dotací holdingem Agrofert, jehož akcie premiér Andrej Babiš v roce 2017 vložil do svěřenských fondů, se věnuje audit Evropské komise (EK). Uveďme, že se konkrétně jedná o audit týkající se strukturálních fondů.

První návrh auditní zprávy (.pdf) o střetu zájmů Andreje Babiše EK do České republiky zaslala v květnu 2019. Stojí v něm (.pdf, str. 68), že dotace byly po roce 2017 Agrofertu udělovány v rozporu s výše zmíněným zákonem (§ 4c) a také například s nařízením Evropského parlamentu a Rady 2018/1046 (.pdf) ze dne 18. července 2018, kterým se stanovují pravidla pro souhrnný rozpočet EU. 

Z návrhu auditní zprávy vyplývá, že Andrej Babiš je s holdingem Agrofert stále propojen skrze svěřenské fondy, které „plně ovládá“, a má tak na úspěchu Agrofertu přímý ekonomický zájem (.pdf, str. 21). Na začátku prosince 2019 pak dorazila do ČR finální verze tohoto auditu, která potvrdila závěry verze předběžné. Tedy že Andrej Babiš je skutečně ve střetu zájmů a ovládá Agrofert.

Dodejme však, že tato tvrzení Andrej Babiš odmítá a Ministerstvo pro místní rozvoj v květnu 2020 poslalo Evropské komisi odpověď, v níž na závěry auditu reaguje. v říjnu letošního roku pak do ČR dorazil dopis Evropské komise, který střet zájmů Andreje Babiše potvrzuje. Dále také obsahuje kritiku českých úřadů, a to hlavně kvůli nedostatečné kontrole při udělování dotací. Český překlad by dle serveru iROZHLAS Česká republika měla obdržet v lednu 2021.

Na závěr tedy shrňme, že audit Evropské komise skutečně již rok potvrzuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Agrofert ovládá skrze svěřenské fondy. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle dostupných informací ze sněmovních tisků, plánů akcí Poslanecké sněmovny a veřejnoprávních medií se nám nepodařilo dohledat nic o tom, co by nasvědčovalo tomu, že Poslanecká sněmovna projednává zákon o povinném očkování proti covid-19. Když jsme zadali slovo „očkování“ do plnotextového vyhledávání v dokumentech Poslanecké sněmovny, zobrazilo se nám celkem 50 tisků, žádný z nich se ale nezabýval povinným očkováním proti covidu-19. 

Ministerstvo zdravotnictví předložilo návrh zákona o očkování proti onemocnění covid-19, který mimo jiné řeší i nákup (.docx, str. 4, B) a distribuci (.docx, str. 5–6) vakcín proti covid-19. V tomto návrhu se také píše: „Cílem právní úpravy je zahrnutí dobrovolného očkování a očkovací látky proti onemocnění COVID-19 vyvolanému původcem SARS-CoV-2 mezi hrazené (resp. poskytované na náklady státu) v případě účasti očkované osoby v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR.“ (.docx, strana 5, C). Ani tento návrh zákona tedy neurčuje povinnost očkování proti covid-19, a zároveň ještě ani nebyl předložen poslancům v Poslanecké sněmovně. Že vakcína proti covidu-19 nebude povinná, potvrdil také ministr zdravotnictví Blatný.

Dodejme, že koncepčním dokumentem, který v České republice upravuje očkování v případech epidemií, je Pandemický plán ČR. Ten byl publikován na stránkách Ministerstva zdravotnictví 18. října 2011, o povinném očkování se v něm nic neuvádí. Je ale třeba doplnit, že Pandemický plán se věnuje výhradně chřipce a její možné epidemii/pandemii. Není však vyloučena (str. 1) jeho aplikace i na jiná onemocnění: „Hrozba nových infekčních onemocnění (jako např. SARS) vyžaduje v mnoha bodech implementaci opatření shodných s opatřeními při pandemii chřipkového viru. Pandemický plán je proto uzpůsoben tak, aby byl v takovýchto situacích dle potřeby aplikovatelný.“

Plánovaný postup při vakcinaci proti nemoci covid-19 však upravuje Národní strategie očkování proti nemoci covid-19, kterou připravilo v září 2020 Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Českou vakcinologickou společností ČLS JEP a Národní imunizační komisí ČR. Podle Národní strategie by mělo být očkování proti covid-19 dobrovolné (str. 3).

Vlastimil Válek o povinnosti očkování hovoří v souvislosti s plánovaným očkováním proti covidu-19 (to však povinné být nemá). V současnosti máme v Česku povinné očkování proti devíti potenciálně nebezpečným onemocněním, a to záškrt, spalničky, zarděnky, tetanus, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená Haemophilus influenzae b a příušnice. Vyplývá to z vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, která také upravuje věk, ve kterém k očkování má docházet. Je pravda, že většina očkovacích dávek se aplikuje již v dětském věku, neplatí to však pro všechny nemoci ani pro všechny osoby.

Povinnost nechat se očkovat proti určitým nemocem mají například zdravotníci, kteří pracují na pracovištích s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění (zejm. hepatitis), či příslušníci integrovaného záchranného systému. Všechny fyzické osoby pak mají zákonem danou povinnost nechat se přeočkovat proti tetanu i v průběhu dospělosti.

Trestní oznámení ve spojitosti se střetem zájmů Andreje Babiše a proplácením dotací holdingu Agrofert ze strany českých úřadů podali Piráti v listopadu 2019. „Vzhledem k tomu, že tyto úřady svévolně pokračovaly v porušování závazných zákonů, nezbylo Pirátům s ohledem na ochranu veřejných prostředků nic jiného, než se obrátit na vrchní státní zastupitelství s trestním oznámením,“ uvádí například tisková zpráva Pirátů z 3. prosince 2019.

Oznámení se nicméně netýkalo pouze porušování legislativy, která se týká střetu zájmů, ale také trestných činů jako „porušování povinnosti při správě cizího majetku, dotační podvod, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, zneužití pravomoci úřední osoby, trestní odpovědnost právnických osob a organizovaná zločinecká skupina“.

K doplnění trestního oznámení pak Piráti přistoupili v říjnu 2020. Právě tehdy totiž Evropská komise poslala České republice odpověď na české stanovisko k auditní zprávě o možném střetu zájmů premiéra Babiše. V této odpovědi Brusel potvrdil dřívější závěry auditu Evropské komise, který se týká čerpání unijních dotací ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti: tedy že premiér Babiš je i nadále ve střetu zájmů, jelikož skrze svěřenské fondy stále ovládá holding Agrofert pobírající unijní dotace.

Veškeré unijní finanční prostředky, které české úřady proplatily Agrofertu za poslední tři roky, tak podle auditu byly přiděleny neoprávněně v rozporu s evropskou i českou legislativou.

V květnu 2019 v souvislosti s probíhajícím šetřením Evropská komise z preventivních důvodů část plateb ze strukturálních a investičních fondů pozastavila. Český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) i přesto nejprve v proplácení pokračoval, po přechodném pozastavení části plateb však od listopadu 2019 opět některé dotace znovu proplácí.

Je však nutné zdůraznit, že se jedná o proplácení starších projektů, které byly nasmlouvané ještě do srpna 2018, kdy začalo platit přísnější nařízení Evropské komise o střetu zájmů. Naopak dotace, o které bylo zažádáno po tomto období, zůstávají zatím preventivně pozastaveny. „Ve vztahu k tomuto finančnímu nařízení i nadále zůstává povinnost SZIF postupovat striktně s péčí řádného hospodáře, tedy setrvat v režimu předběžné opatrnosti a dotace schválené od 2. 8. 2018 nevyplácet,” uvedl (.pdf) generální ředitel SZIF Martin Šebestyán.

Podle vyjádření mluvčí Evropské komise Susanne Conzeové ze srpna 2020 pak společnosti spadající do holdingu Agrofert čerpají pouze dotace, u nichž není riziko možného střetu zájmů.

Ivan Bartoš ve svém tweetu odkazuje na článek, který se zabývá konkrétně případem proplácení dotace Pekárně Zelená louka, jež je součástí holdingu Agrofert. Dotaci na toustovou linku ve výši 100 milionů korun v rámci programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost totiž jako neoprávněnou odmítla Evropská komise proplatit. Ze strany českých úřadů směrem k Pekárně Zelená louka, tedy holdingu Agrofert, však již k vyplacení této částky došlo. Podle vyjádření ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové nicméně Česká republika nebude po zmiňované společnosti dotaci prozatím vymáhat zpět.

Uváděný projekt byl zahájen již na konci roku 2015. Nedostatkům tohoto projektu se na několika stranách věnuje i předběžná auditní zpráva (.pdf, str. 44–49) z května 2019. Nejedná se však o nedostatky v přímé spojitosti s porušováním české a evropské legislativy o střetu zájmů, ale důvody neoprávněnosti dotace jako takové.

K vyplácení peněz ze strany SZIF stále dochází, avšak jedná se ještě o starší dotace schválené i Evropskou komisí. Dotace schválené od srpna 2018 již z preventivních důvodů vypláceny nejsou. Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož Ivan Bartoš v tweetu spojuje trestní oznámení Pirátů a dotace, které jsou v současné době propláceny holdingu Agrofert, a vytváří tak dojem, že jsou propláceny i ty dotace, které jsou předmětem auditního šetření kvůli střetu zájmů.

Ekonomickým dopadům domácího násilí v České republice se dlouhodobě věnuje Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí ProFem. Výzkumy této organizace zmiňuje například i Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2019–2022 (.pdf) Úřadu vlády ČR. Konkrétně uvádí analýzu ProFem z roku 2012, podle níž se bezprostřední náklady na řešení domácího násilí pohybují okolo 1,3 mld. Jak ale dokument dodává (.pdf, str. 13), tato částka představuje konzervativní odhad a nezahrnuje „nepřímé náklady související s domácím násilím“. Započítána zde byla například činnost policie, soudů, částky vydané na podporách v nezaměstnanosti atd.

V návaznosti na tento průzkum pak podle informací uvedených v Akčním plánu zpracoval Úřad vlády v roce 2017 analýzu vlastní (.pdf, str. 13), která ekonomické dopady domácího násilí pro Českou republiku vyčísluje na 14,5 mld.

Tato suma souvisí právě s nepřímými náklady. Většinu z této částky, přesněji více než 8 mld., „představuje ztráta produktu v důsledku pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobenému při incidentu domácího násilí“. Dále odhaduje, že téměř 5 mld. Kč ročně představují výdaje na léčbu zranění způsobených domácím násilím a 250 milionů stojí léčba psychických následků. Další přibližně půl miliardy poté připadá na krizovou pomoc, chráněné bydlení, sociální služby a intervenční centra. Výdaje policie a soudů stojí 86 milionů Kč.

Akční plán nicméně k celkové částce 14,5 mld. zmiňuje, že „celkové náklady nezahrnují výdaje samotných obětí domácího násilí a jejich psychickou újmu, z toho důvodu jsou ekonomické dopady domácího násilí podhodnoceny“.

Analýza ekonomických dopadů domácího násilí (.pdf, str. 76), ze které Akční plán vychází, pak uvádí, že v rámci výzkumu byl sledován jen vliv domácího násilí na jeho přímé oběti (ženy, muži) a nikoli na další členy domácnosti, příbuzné a přátele. Podle dokumentu se totiž jedná „o natolik specifické a osobní případy, že jejich kvantitativní vyjádření by bylo nesmírně složité“.

Závěrem můžeme shrnout, že částka 17 miliard uvedená v tweetu je vyšší než sumy uváděné ve vládních dokumentech. Tyto dokumenty však samy přiznávají, že reálné ekonomické dopady domácího násilí budou ve skutečnosti vyšší než 14,5 mld. s tím, že přesnou částku jasně vypočíst nelze. I když tak sumu 17 miliard lze považovat za legitimní odhad celkových ekonomických nákladů domácího násilí, ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt analýzu, která by tuto výši ekonomických dopadů přímo potvrzovala, či vyvracela. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Nutnost hodnotit dopady změn, které se týkají protiepidemických opatření, s odstupem 2 až 3 týdnů ministr Blatný deklaroval již dříve. Dne 9. listopadu pro Českou televizi například uvedl, že se začala projevovat „opatření přijatá před dvěma, třemi týdny“, tedy opatření, která byla přijata v týdnu od 19. října. V tomto týdnu vláda přijala restriktivní protiepidemická opatření, která jsou rozepsána níže.

Skutečnost, že je nutné zavedená opatření či jejich uvolnění hodnotit až s odstupem zhruba 14 dnů, zmiňují i někteří odborníci z oblasti zdravotnictví. Zmínit můžeme například hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala nebo ředitelku pražské hygienické stanice Zdeňku Jágrovou. Tento předpoklad potvrzuje i Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ředitel ústavu Ladislav Dušek ve své prezentaci (.pdf, str. 8) dne 30. října uvedl, že dříve přijatá opatření se mohou naplno projevit až s odstupem 10–14 dní.

Se 14denním intervalem pak určitým způsobem pracuje i Protiepidemický systém ČR (PES). Vývoj počtu nově pozitivních pacientů a pozitivních seniorů nad 65 let v tomto časovém intervalu je jedním z klíčových ukazatelů tzv. indexu rizika (.pdf, str. 3). Hodnota tohoto indexu následně určuje stupeň pohotovosti a následná opatření (.pdf, str. 4).

Pro ilustraci můžeme také například zmínit studii vědců ze švýcarské univerzity ve Fribourgu, podle které dochází ke snižování počtu hospitalizací pozitivních osob po zhruba 2 týdnech od doby, co byla zavedena opatření. Snížení úmrtnosti se pak projevuje po zhruba 2,5 týdnech od zavedení opatření.

Graf níže pak ukazuje vývoj počtu potvrzených denních případů koronaviru v ČR od počátku září. Jak lze vidět, k nejvýraznějším nárůstům docházelo v průběhu října. První plošná opatření od tohoto nárůstu začala platit 9. října. Týkala se například omezení vnitřních hromadných akcí (.pdf, str. 1–2) nad 10 osob, zákazu provozu sportovních areálů či omezení provozu stravovacích služeb. Od 12. října pak byla uvedena v platnost opatření týkající se omezení úředních hodin orgánů veřejné moci (.pdf, str. 1), došlo k zákazu (.pdf, str. 1) divadelních či filmových představení a také k omezení (.pdf) prezenční školní výuky (kromě prvního stupně základních škol).

14. října pak bylo toto omezení ještě zpřísněno (.pdf), výuku přímo ve školách musely omezit i první stupně základních škol. Spolu se školami byly zavřeny i restaurace a zakázány byly hromadné akce nad 6 osob (.pdf, str. 1). Od 22. října (.pdf) byl zakázán maloobchodní prodej s výjimkou prodejen potravin, lékáren atd. Od stejného dne také začalo platit (.pdf) omezení volného pohybu.

Jak lze tedy vyčíst z grafu, počet potvrzených denních případů začal (dle dat dostupných 27. listopadu) klesat od 28. října, tedy zhruba 2 až 3 týdny poté, co vešla v platnost první plošná opatření při druhé vlně epidemie covidu-19 v České republice.