Přehled ověřených výroků

Lubomír Zaorálek

Pravda
ČSSD souhlasila s navýšením rozpočtu pro zdravotní péči o dalších šest miliard z rezerv, i přes to, že původně požadovala více.

Ministr Zaorálek s největší pravděpodobností mluví o již schváleném navýšení rozpočtu pro zdravotnictví na rok 2020. Příští rok doputuje do rozpočtu zdravotnictví o téměř 30 miliard více než v roce 2019.

Náklady na zdravotní péči v roce 2019 činily 310,9 miliardy korun. V roce následujícím se počítá se 340 miliardami. Předpokládá se větší příjem veřejného zdravotního pojištění. Zároveň se počítá s pomocí státu, konkrétně peněz z rezerv zdravotnictví. Původně mělo z rezerv do rozpočtu příští rok přitéct miliard pět. Odbory a tzv. krizový štáb společně s vládní ČSSD požadovaly nárůst 19 miliard z rezerv. Po společném jednání s ministrem Vojtěchem a premiérem Babišem odbory a krizový štáb stáhly své požadavky na 14 miliard. Vláda jim vyšla částečně vstříc a z rezerv uvolnila zmiňovaných 6 miliard navíc, čímž se dostáváme na celkovou sumu 11 miliard.

Tato data zveřejnil Andrej Babiš po jednání s odbory, krizovým štábem a pojišťovnami v pátek 13. září. Zároveň je potvrdil ministr Vojtěch v pořadu Otázky Václava Moravce (video, čas 5:45) na ČT v neděli 15. září.

Při vyjednávání s odbory se ČSSD stavěla právě na stranu odborů, a ne na stranu premiéra a ministra zdravotnictví. Ve vyjednávání byla na straně sociální demokracie výraznou osobností Lenka Arnoštová, která je odbornou mluvčí pro oblast zdravotnictví za ČSSD. K současnému návrhu o přidání 6 miliard z rezerv se stavěla kriticky a požadovala uvolnění více peněz.

Další nátlak ze strany ČSSD na premiéra však nebyl efektivní a premiér další jednání odmítá. I přes tento dílčí neúspěch u Andreje Babiše ČSSD nakonec s návrhem na již zmiňované zvýšení výdajů o 6 miliard souhlasila.

Lubomír Zaorálek v námi ověřovaném rozhovoru porovnává současnou situaci, kdy byly výdaje na zdravotní péči zvýšeny o 6 miliard, s hypotetickou situací, kdy by ČSSD ve vládě nebyla a tyto výdaje by navýšeny nebyly. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť i přesto, že ČSSD nebyla jediná, kdo byl pro navýšení výdajů na lékařskou péči, podporovala to navzdory svému koaličnímu partnerovi hnutí ANO, které se k navýšení výdajů stavělo negativně.

Zavádějící
Na tzv. tuneláře se z Klausovy amnestie vztahuje primárně abolice, zastavení trestního stíhání. Ta může zajistit obviněným svobodu pouze tak, že zamezí případnému odsuzujícímu rozsudku. Na již odsouzené abolice nemá účinek a nikdo tak pro ni nemůže být „puštěn na svobodu“.

Významné a široce kritizované rozhodnutí prezidenta Klause o amnestii rezonuje společností ještě několik let poté.

Rozhodnutí o amnestii má několik článků, které promíjí tresty či zastavují trestní stíhání určité skupině obyvatel:

  • Čl. I v odstavci 1 promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující jeden rok nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
  • Čl. I v odstavci 2 promíjí osobám starším 74 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující deset let nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení.
  • Čl. II pak zastavuje trestní stíhání pro trestné činy, jejichž maximální sazba odnětí svobody je 10 let a které k 1. lednu 2013 trvaly alespoň 8 let.
  • Čl. III podle odst. 1 a 2 podmíněně promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující dva roky nebo jejich zbytky. Nevztahuje se na trestné činy za zločiny, při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, na zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem a nevztahuje se na osoby, které byly v posledních 5 letech odsouzeny k nepodmíněnému trestný za jinou trestnou činnost anebo propuštěny z výkonu trestu, pokud nebyl trest zahlazen. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
  • Čl. III podle odst. 1 a 3 podmíněně promíjí osobám starším 69 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující tři roky nebo jejich zbytky. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost.
  • Čl. IV promíjí podmíněné tresty odnětí svobody osobám starším 69 let a osobám, kde trest nepřevyšoval dva roky.
  • Čl. IV promíjí všechny nevykonané tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení a jejich zbytky.
  • Čl V stanovuje, že všechna předešlá ustanovení se ve stejném rozsahu vztahují též na provinění spáchané mladistvým a trestní opatření uložené mladistvému.

Na základě čl. II bylo zastaveno trestní stíhání např.:

  • Františka Chvalovského, spojeného s aférou vytunelování Komerční banky,
  • Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmy, představitelům vytunelované společnosti H-System,
  • Jiřího Babiše, Miroslava Fučíka, Tomáše Michala a Tomáše Seidlera z kauzy zkrachovalé Union banky,
  • skupiny manažerů s Miroslavem Hálkem v čele v kauze vytunelovaného fondu TREND.

Podle čl, II bylo zastaveno k datu 21. února 2013 trestní stíhání 596 lidí ve 327 kauzách. Dále, jak píšou Novinky.cz: „Za tři čtvrtě roku od svého vyhlášení zahrnula amnestie celkem 111 263 odsouzených a obviněných, z toho 3 057 mladistvých. Nepodmíněné tresty vězení prominula 19 820 lidem, z toho ve výrazné většině 18 627 případů šlo o lidi potrestané odnětím svobody do jednoho roku. Z káznic se tak na svobodu dostali především pachatelé krádeží a maření výkonu úředního rozhodnutí a dále neplatiči alimentů.“ Seznam těch, kdo byli amnestováni podle čl. II, poskytl např. Nadační fond proti korupci.

Vzhledem k formulaci ve výroku „tak je pustil na svobodu“ je důležité si také vyjasnit, že abolice nemůže nikoho „pustit na svobodu“. Abolice je druh milosti, který zastavuje trestní stíhání. Je možné, že existovali „tuneláři“, kteří ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody byli amnestováni a puštěni na svobodu (na ty se nevztahuje čl. II Klausovy amnestie). Obecně ale platí, že právě nejznámější „tuneláři“, kteří dodnes dokáží rozproudit diskuzi, nebyli pravomocně odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a proto nemohli být puštěni na svobodu v důsledku amnestie.

Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící, abolice totiž do jisté míry dokáže svobodu zajistit (tím, že nedojde k rozhodnutí soudu, který by obviněného shledal vinným), nemůže však žádného již odsouzeného propustit na svobodu.

Pravda
Rozhodnutí o kontrasignaci abolice je v rukou předsedy vlády. Stejně tak je pravda, že za abolici odpovídá vláda.

Abolice je institut, v jehož důsledku vzniká nepřípustnost trestního stíhání. Stávající trestní stíhání je tedy zastaveno a nové nemůže být znovu zahájeno.

Podle čl. 63 odst.1 písm. j Ústavy prezident „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.“ Tato pravomoc spadá mezi pravomoci kontrasignované předsedou vlády nebo jím pověřeným členem vlády (čl. 63 odst. 3 Ústavy). Je tedy evidentní, že rozhodnutí o přijetí abolice je skutečně v rukou předsedy vlády, jak tvrdí Lubomír Zaorálek. Je také pravda, že za kontrasignované rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda (čl. 63 odst. 4).

Z minulosti známe významné a kritizované udělení abolice v rámci amnestie Václava Klause ze dne 1. ledna 2013. Miloš Zeman udělil svou zatím jedinou abolici 27. září 2016:

„Prezident republiky nařídil, aby se u omilostněného nepokračovalo v trestním stíhání za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Přihlédl k tomu, že obviněný v důsledku poškození mozku po cévní mozkové příhodě a pro duševní poruchu není schopen chápat smysl trestního řízení, které je z tohoto důvodu přerušeno. Žádost o milost podala státní zástupkyně, která v této fázi nemůže trestní stíhání v souladu se zákonem zastavit.“

Neověřitelné
S jakým úmyslem byl institut abolice zaveden do našeho právního řádu, se nám nepodařilo dohledat, stejně jako informaci, že po sametové revoluci policisté sami propouštěli vězně. Jiří Ruml společně s dalšími disidenty seděl v roce 1989 ve vězení. Krátce po revoluci byl propuštěn.

Institut abolice obsahuje Ústava ČR v Čl. 63, který obsahuje výčet pravomocí prezidenta, které jsou kontrasignované předsedou vlády, konkrétně odst. 1) písm. j): „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“. Komentář k Ústavě u abolice uvádí: „Rozhodnutím prezidenta republiky (abolicí, pozn. Demagog.cz) zde nezaniká povinnost odsouzeného k výkonu trestu, nýbrž stát se zříká své povinnosti zjistit trestnost určitého jednání a potrestat jeho pachatele.“ (Rychetský a kol.: Ústava ČR – komentář; Wolters Kluwer; 2015)

K mimořádnosti opatření výše zmíněný komentář tvrdí, že „nepřímým důsledkem (abolice, pozn. Demagog.cz) je pak narušení důvěry občanů v právní stát, který odmítá plnit své základní funkce“ a „uvedené skutečnosti staví abolici do zjevného rozporu s principem demokratického právního státu, pročež je na ni třeba (stejně jako na celý institut milosti) nahlížet jako na výjimku z uvedeného principu“.

Tento komentář se pak věnuje i počtu udělených abolicí a uvádí, že: „Určitá zdrženlivost při využívání tohoto institutu byla patrná i ze strany jednotlivých prezidentů republiky. Prezident V. Havel v letech 1995 až 2003 učinil 104 aboličních rozhodnutí (Marečková, 2007, s. 349), V. Klaus v letech 2003 až 2013 využil tohoto svého práva v 16 případech, jež se týkaly celkem 20 osob.“ Z těchto uvedených důvodů, lze abolici považovat za mimořádně opatření.

Jak bylo zavedení abolice zamýšleno, se nám tedy z dostupných dokumentů nepodařilo zjistit. Faktem ovšem je, že tento institut má mnohem starší kořeny. Nalézt jej můžeme už např. v rakousko-uherské ústavě z roku 1867 (str. 12, čl. 13). Ani zde se nám ovšem nepodařilo dohledat, s jakým účelem byl tento institut zaveden. Uveďme také, že Lubomír Zaorálek se dopouští ve svém výroku určitého směšování pojmů. Abolice, jak je vysvětleno výše, slouží pouze k zastavení trestního stíhání, lidem odsouzeným tedy již pomoci nemůže. K tomu slouží institut tzv. milosti či amnestie.

Jiří Ruml byl zatčen v půlce října 1989 za trestný čin pobuřování, spolu se svým spolupracovníkem z Lidových novin Rudolfem Zemanem. Oba byli propuštěni krátce po sametové revoluci, a to 26. listopadu 1989. Jiří Ruml a Rudolf Zeman nebyli ani v nejmenším jediní, kdo byl z politických důvodu vzat v roce 1989 do vězení. Na začátku roku 1989 se do vězení dostal i Václav Havel. Ten byl však podmínečně propuštěn v květnu téhož roku. Krátce po sametové revoluci (8. prosince 1989) byla vyhlášena amnestie prezidentem Gustávem Husákem, která osvobodila přinejmenším 50 politických vězňů. Zda však skutečně docházelo k samovolnému propouštění vězňů policií či vězeňskou službou, se nám nepodařilo dohledat.

Lubomír Zaorálek

Pan Jiří Kajínek byl tuším zdravý jako řepa.
Otázky Václava Moravce, 22. září 2019
Neověřitelné
Nepodařilo se nám zjistit z nezávislých zdrojů podrobnosti o zdravotním stavu Jiřího Kajínka v době, kdy mu Miloš Zeman udělil milost.

Výrok se časově vztahuje k období, kdy Jiří Kajínek dostal milost. Jaký byl v dané době Kajínkův zdravotní stav, není snadné zjistit. Sám Jiří Kajínek se po svém propuštění vyjádřil, že ve vězení dlouhodobě trpěl zdravotními problémy. Svůj aktuální stav komentoval slovy: „Nejsem zdravý člověk, i když tak vypadám.

Bližší informace o zdravotním stavu Jiřího Kajínka, který byl 23. června 1998 odsouzen za spáchání dvojnásobné nájemné vraždy a pokus o vraždu, by mohla poskytnout jeho zdravotní dokumentace. Kajínek před svým propuštěním na svobodu podstoupil ve věznici v Rýnovicích zdravotní kontrolu. Její výsledky však nebyly zveřejněny.

Český rozhlas požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím po Kajínkově propuštění o zveřejnění příslušného spisu o omilostnění. Pokud by důvodem pro udělení milosti byl zdravotní stav Jiřího Kajínka, mohla by v daném spisu být informace i o skutečném Kajínkově zdravotním stavu. Žádný takový údaj však ve spisu nebyl přítomen.

Závěrem dodejme, že prezident Zeman, který omilostnil Kajínka 23. května 2017, se před svým zvolením do svého úřadu vyjádřil k možnosti udělování milostí takto: „Neuděloval bych je nikomu s výjimkou případů, kdy někdo umírá na smrtelnou nemoc a chce posledních pár týdnů života strávit v domácím prostředí, pokud nějaké má. V takovém případě bych milost udělil na základě lékařského doporučení. Avšak s výjimkou případů velmi závažných trestných činů, jako je třeba vražda.“

Nepravda
Kauza Čapí hnízdo byla diskutována na 20 z celkového počtu 34 schůzí Poslanecké sněmovny během 8. volebního období. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, kauza byla nicméně ve Sněmovně zmiňována opakovaně.

V časovém úseku 8. volebního období, pro které výrok ověřujeme, se od ustavující schůze poslanců ze dne 20. listopadu 2017 o kauzách Andreje Babiše debatovalo několikrát. Z celkového počtu 34 schůzí, které uvádí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na svém webu, dvě stále probíhají. Čapí hnízdo bylo ale již zmíněno i na dosud neukončené 34. schůzi. Ze zbývajícího počtu 32 ukončených schůzí jsme pak ve zprávách o schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu nalezli zmínku o kauze Čapí hnízdo v 19 zápisech.

Na první ustavující schůzi projednávali poslanci vydání (.pdf, str. 92, 125) poslanců Faltýnka a Babiše k trestnímu stíhání a jmenování (.pdf, str. 63) předsedů mandátového a imunitního výboru.

Na druhé schůzi, která se konala 30. listopadu 2017, zmiňovala Markéta Pekarová Adamová výroky (.pdf, str. 18) Radka Vondráčka ohledně odložení kauzy Čapí hnízdo v pořadu Otázky Václava Moravce.

Na třetí schůzi se pak Čapí hnízdo nezmiňovalo.

Ve dnech 12. až 19. prosince, během čtvrté schůze, zmiňovali poslanci kauzu Čapí hnízdo v souvislosti s kauzou OKD (.pdf, str. 84-85).

Na páté schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala ve dnech 10. až 16. ledna 2018, podala vláda Andreje Babiše první řádnou žádost o důvěru. Řada politiků se v kontextu žádosti o důvěru vyjádřila právě ke kauze Čapí hnízdo. Miroslav Kalousek dle záznamu (.pdf, str. 33) žádost o důvěru okomentoval slovy: „…je to věru poprvé, co o důvěru žádá bývalý agent Státní bezpečnosti evidovaný pod krycím jménem Bureš a člověk, který je obviněný a trestně stíhaný orgány činnými v trestním řízení z daňového podvodu a z poškozování finančních zájmů Evropské unie.”

19. ledna 2018, tedy již během šesté schůze, projednávala Poslanecká sněmovna žádost o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka. K vydání jak Andreje Babiše, tak Jaroslava Faltýnka byl po několikahodinové debatě dán souhlas Sněmovny.

Na sedmé schůzi sněmovny hovořil (.pdf, str. 545) Miroslav Kalousek o vztahu Andreje Babiše s Generální inspekcí bezpečnostních sborů a Jakub Michálek se ve své interpelaci (.pdf, str. 311) dotazoval na dosazování lidí s minulostí v holdingu Agrofert do státní správy.

9. března 2018 Miroslav Kalousek na osmé schůzi komentoval (.pdf, str. 46-47) tvrzení Andreje Babiše, že v roce 2013 ministr financí poslal účelově kontrolu na Čapí hnízdo.

Na deváté ani desáté schůzi se pak Čapí hnízdo neprojednávalo.

Jedenáctá schůze se týkala správního řízení s ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Například podle Miroslava Kalouska bylo toto řízení zahájeno, protože se premiér Babiš, toho času stíhaný v kauze Čapí hnízdo, nechtěl smířit s nezávislostí GIBS.

Na dvanácté schůzi se Ivan Bartoš vyjadřoval (.pdf, str. 512) ke kauze slovy: „...v podstatě jednobarevná vláda ANO má v gesci všechna ministerstva, vnitro i spravedlnost, poslanci tady vykřikují o tom, skoro i do médií, jak Nevtípila vyšetřujícího policistu dostanou do tepláků.“ Dále komentuje dosazení člena hnutí ANO do komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti GIBS. Obdobným způsobem jako Bartoš situaci komentuje také Jan Farský (str. 515).

Na třinácté schůzi promluvil (.pdf, str. 758) Miroslav Kalousek k Andreji Babišovi slovy: „…je to vaše osoba, vaše trestní stíhání, díky kterému tady ještě nemáme vládu s důvěrou…“

Čtrnáctá schůze byla pro malou účast přerušena na neurčito hned po zahájení a projednáno na ní tedy nebylo nic. Kauza Čapí hnízdo pak nebyla zmíněna ani na schůzi 15.

Na 16. zasedání Sněmovny se vyjádřil (.pdf, str. 192) Jan Bartošek k úvahám hnutí ANO a ministryně spravedlnosti o odložení stíhání o čtyři roky.

Ke kauze Andreje Babiše se poslanci vyjadřovali i během jednání o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, které proběhlo 11. července 2018. Na této již sedmnácté schůzi Poslanecké sněmovny se mimo jiné vyjádřila (.pdf, str. 168) Miroslava Němcová k dvojímu metru ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha ve vztahu ke kauze Čapí hnízdo. Miroslav Kalousek o premiéru Babišovi prohlásil (.pdf, str. 180), že obelhával veřejnost i Poslaneckou sněmovnu.

Na osmnácté ani devatenácté schůzi nebyla kauza zmíněna.

Na 20. schůzi Sněmovny zmínila (.pdf, str. 650) kauzu Čapí hnízdo Helena Válková v souvislosti s důvěrou veřejnosti v justici.

Na jednadvacáté ani dvaadvacáté schůzi nebyla kauza opět zmíněna.

23. listopadu 2018 předložila opozice návrh na vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, diskuzi třiadvacáté schůze otevřel místopředseda PSP Petr Fiala, který hovořil (.pdf, str. 6) o „neudržitelném stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády". Kauzu Čapího hnízda zde pak zmínil i sám premiér Babiš (.pdf, str. 10).

Na čtyřiadvacáté, pětadvacáté ani šestadvacáté schůzi pak nebylo o zmiňované kauze hovořeno.

Na 27. schůzi Sněmovny byla kauza Čapí hnízdo zmíněna (.pdf, str. 630) v kontextu kauzy Miloslava Roznera.

Na 28. schůzi o kauze hovořil (.pdf, str. 275-276) Jakub Michálek při projednávání národního investičního plánu.

Marek Výborný komentoval (.pdf, str. 17) situaci Andreje Babiše na 29. zasedání Sněmovny slovy: „A tato vláda má ve svém čele premiéra, který čelí nejen trestnímu stíhání a kolosálnímu střetu zájmů, ale je i v podezření, že zneužívá své moci, aby se vyhnul spravedlivému procesu.“

Na třicáté schůzi PS se ke kauze Čapí hnízdo vyjadřoval (.pdf, str. 622) sám Andrej Babiš: „...Evropská unie poslala 50 mil. za Čapí hnízdo, které mimochodem i pan Kalousek kontroloval.“

Jednatřicátá schůze pak zmínku o Čapím hnízdě opět nepřinesla.

Při dalším jednání o vyslovení nedůvěry vládě dne 26. června 2019, v rámci třicáté druhé schůze, poslanci debatovali o dosavadním působení vlády i premiérových kauzách. V závěrečném hlasování vláda obstála a důvěru Sněmovny si udržela. Čapí hnízdo zde bylo zmíněno několikrát např. samotným premiérem (str. 17) či poslancem Žáčkem (str. 207)

Na 33. schůzi sněmovny pak hovořila (.pdf, str. 292) o kauze Čapí hnízdo ve své interpelaci Markéta Pekarová Adamová: „Olbramovice čekají na silniční obchvat už řadu let. Teď to však vypadá, že se jej ještě řadu let nedočkají. Ministerstvo dopravy totiž minulý týden zrušilo stavební povolení. Námitku proti stavbě obchvatu podal vlastník Čapího hnízda, společnost IMOBA, patřící shodou okolností do vámi ovládaného svěřenského fondu. Kvůli Čapímu hnízdu jste ostatně trestně stíhán. Prý to bylo proto, že by hluk z obchvatu mohl obtěžovat hosty Čapího hnízda.“

34. schůze pak ještě probíhá a nebyla ukončena. I zde však již bylo Čapí hnízdo zmíněno, například poslancem Ferjenčíkem: „Přímo předseda vlády dělá přes Čapí hnízdo daňové úniky a prostě takováhle je situace.“

Z uvedeného tedy plyne, že ačkoliv Radim Fiala nemá pravdu, když tvrdí, že se o kauze hovořilo na všech schůzích Poslanecké sněmovny, lze potvrdit, že byla ve Sněmovně řešena opakovaně.

Pravda
Od ustavující schůze poslanců ze dne 20. listopadu 2017 se o kauzách Andreje Babiše na plénu Poslanecké sněmovny debatovalo několikrát. Schůze byly svolány opozicí a ve dvou případech se jednalo o vyslovení nedůvěry vládě.

Během 8. volebního období se od ustavující schůze Sněmovny 20. listopadu 2017 až do dnešního dne o kauzách premiéra Andreje Babiše debatovalo několikrát:

19. ledna 2018 se rozhodovalo o vyslovení souhlasu Sněmovny k vydání poslance Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. K vydání jak Andreje Babiše, tak Jaroslava Faltýnka byl dán souhlas Sněmovny po několikahodinové debatě o kauze Čapí hnízdo, státním zastupitelství nebo průběhu vyšetřování. Babišův výrok „Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení,“ vyvolal u opozice silné reakce. „Jestliže říkáte, že v této zemi je možné objednat si trestní stíhání, už čtyři roky máte odpovědnost za policii a státní zastupitelství i za soudnictví. A co jste udělali pro to, aby to nebylo možné? Nic,“ řekl Pavel Blažek (ODS). Miroslav Kalousek (TOP 09) označil výrok za naprosto šokující: „To neřekl jen tak někdo u piva, ale šéf exekutivy. Předseda vlády členské země EU oznámil všem spojencům, že v České republice je možné objednat si trestní řízení, popřel rovnost před zákonem,“

Ke kauzám Andreje Babiše se poslanci dostali i během jednání o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, které se konalo 11. července 2018 a skončilo po půlnoci hlasováním, ve kterém vláda důvěru získala. K vyostření situace došlo mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Babiš Kalouskovi tykal a označil ho za „zloděje zlodějského“ a ožralu. Ministerský předseda reagoval na Kalouskova slova o tom, že Babiš v případu Čapí hnízdo křivě přísahal na životy svých dětí.

12. listopadu 2018 Televize Seznam zveřejnila video, které se týkalo únosu Babišova syna na Krym a jeho svědectví v kauze Čapí hnízdo. Opozice se hned po zveřejnění začala bavit o svolání mimořádné schůze a vyslovení nedůvěry vládě. Tato schůze následně proběhla 23. listopadu 2018 a trvala několik hodin. Ivan Bartoš (Piráti) se o premiérovi Babišovi vyjádřil následovně: „V čele vlády by měl stát etický, morální a slušný člověk, který má kredit i před svými politickými oponenty. Takového člověka v čele vlády nevidím." Jan Farský (STAN) se domnívá, že by „republika mohla fungovat mnohem lépe, kdyby se vláda nezmítala v problémech svého předsedy."

Poslanci ODS, Pirátů a Lidovců dále 18. dubna 2019 oznámili záměr vyvolání mimořádné schůze Sněmovny. Jedním z několika důvodů svolání schůze byl i návrh na žádost Evropské komisi o zveřejnění závěru šetření údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Návrh programu mimořádné schůze byl však zamítnut. Unijní audit o údajném střetu zájmů, který poslanci požadovali po Evropské komisi, byl zveřejněn až na konci května. Předseda ODS Petr Fiala pak ve Sněmovně uvedl, že „expresní výměna na postu ministra spravedlnosti v době, kdy se rozhoduje na státním zastupitelství o obžalobě premiéra a jeho rodiny, že tato výměna, to je krok, který zpochybňuje právní stát u velké většiny občanů České republiky a v očích zahraničí taky." Zmiňovanou výměnou na ministerstvu spravedlnosti Fiala poukazuje na odstoupení Jana Kněžínka z postu ministra a jeho nahrazení Marií Benešovou. Tento krok je kritizován kvůli svému načasování, kdy ten samý týden policie navrhla obžalovat premiéra Babiše.

K poslední větší debatě o kauzách Andreje Babiše došlo při dalším jednání o vyslovení nedůvěry vládě dne 26. června 2019. Opozice iniciovala jednání v reakci na návrhy unijních auditů, které poukazují na údajný střet zájmů při čerpání dotací z Evropské unie. Schůze skončila hlasováním, v němž vláda obstála a důvěru Sněmovny si udržela. Během více než sedmnáctihodinového jednání poslanci debatovali o dosavadním působení vlády i premiérových kauzách. Předseda STAN Vít Rakušan například upozornil, že ministři v evropských zemích i v Česku dříve odstupovali kvůli daleko méně závažným podezřením než těm, která provázejí Babiše. Kritizoval vládu, že řadu problémů včetně digitalizace nebo sucha zanedbává a Sněmovna je musí řešit poslaneckými návrhy.

Vláda Babišova ANO s ČSSD a tolerancí KSČM tak ustála dvě hlasování o vyslovení nedůvěry. Obě schůze byly svolány opozicí mimo jiné i v reakci na postup vyšetřování a průběh kauz premiéra Babiše.

Nepravda
Kauzy, jakými jsou Čapí hnízdo, OKD a Opencard, bezesporu patří mezi kontroverzní a mediálně sledované případy. Státní zástupce Šaroch však průběh vyšetřování kauzy Čapí hnízdo nekomentoval nad rámec běžné zdrženlivosti.

Vznik Ostravsko-karvinských dolů datujeme krátce po skončení 2. světové války. Tehdy došlo k znárodnění šesti těžařských společností v Ostravsko-karvinském revíru a k jejich začlenění do státního podniku. K 31. prosinci 1990 byl státní podnik bez likvidace zrušen a jako jeho přímý nástupce byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly OKD. Až do privatizace byl vlastníkem stát.

Stát ztratil svůj většinový podíl v roce 2004, kdy od něj většinový podíl odkoupila společnost KARBON INVEST, a.s. Ve stejný rok získala ve firmě KARBON INVEST a.s. většinový podíl společnost RPG Industries Ltd. Vlastněná skupinou soukromých investorů v čele se Zdeňkem Bakalou. V prosinci 2005 došlo k rozdělení společnosti na nástupnickou OKD, a.s. s novým IČ a DIČ a další samostatné subjekty.

28. listopadu 2003 policie zadržela předsedu představenstva OKD a jednoho z majitelů firmy Karbon Invest Viktora Koláčka. Spolu s ním byli obviněni i předseda dozorčí rady OKD Petr Otava a člen představenstva OKD Jana Przybylu z tunelování dolů. Dozorující státní zástupce Karel Kalda odmítl stížnost obviněných a rozhodl, že je stíhání opodstatněné. 25. června 2009 soud vynesl osvobozující verdikt.

Opencard byla multifunkční čipová karta pro obyvatele a návštěvníky Prahy. Postupně začala být zaváděna od roku 2006 namísto papírových kuponů pro MHD. Projekt od jeho vzniku provázela celá řada kauz. Mezi ně patří například vysoké náklady na zavedení projektu (tehdy odhadované na 1 miliardu) nebo aféra s firmou Haguess.

Na podnět zastupitelky Jany Ryšlinkové se kauzou Opencard v únoru 2010 začala zabývat policie. Obviněno z porušení zákonných podmínek pro řádný průběh veřejných zakázek bylo celkem pět osob, které měly způsobit Magistrátu hl. m. Prahy škodu ve výši cca 70 milionů korun. Obviněno bylo i 10 pražských radních a další osoby.

Obviněni z porušení pravidel hospodářské soutěže v souvislosti s firmou Haguess byli také bývalý primátor Prahy Tomáš Hudeček a radní Eva Vorlíčková. V roce 2016 jej soud uznal vinnými. Rozsudek Městského soudu provázela kauza změněných výpovědí, které vyznívaly v neprospěch obžalovaných. Při opětovném projednávání v roce 2018 uložil soud oběma podmíněné tresty.

Podstatou kauzy Čapí hnízdo je podezření na účelové čerpání evropských dotací pro malé a středně velké podnikatele. Firma Čapí hnízdo měla být vyčleněna z holdingu Agrofert právě z důvodu, aby mohla výše zmíněné dotace získat.

Dozorujícím státním zástupcem je Jaroslav Šaroch, který aktivně v médiích komentoval až své rozhodnutí trestní stíhání zastavit. Do té doby se omezil pouze na běžné informování veřejnosti o průběhu vyšetřování a i zde byl poměrně zdrženlivý. Odmítl například komentovat svou řeč v Poslanecké sněmovně, zdrženlivý byl i k situaci kolem pobytu Andreje Babiše mladšího nebo postupu policie. Stejný postup uplatnil i ve chvíli kdy mu byl Policií ČR předložen konečný návrh obžaloby. „Obraťte se na tiskového mluvčího,uvedl pouze a situaci dále nekomentoval.

Můžeme říct, že všechny tři kauzy byly velmi kontroverzní a mediálně sledované. Nepodařilo se nám však dohledat, že by se dozorující státní zástupci v kauzách OKD a Opencard od počátku vyjadřovali nepatřičně nebo snad zaujatě. Státní zástupce Jaroslav Šaroch se však k celé kauze vyjadřoval od počátku velmi zdrženlivě. Ve veřejném prostoru neprezentoval žádné předběžné závěry, ani nijak nepředvídal, jak se bude případ dále vyvíjet. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

S žádostí o vysvětlení a případného doložení výroku jsme se obrátili přímo na 1. místopředsedu senátu Jiřího Růžičku. Odpověď jsme však zatím nedostali.

Pravda
Vyšetřování trestných činů provádí policejní orgán za dozoru státního zástupce. V čele každého státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce dohlížející na práci podřízených. Nejvyšší státní zastupitelství je oprávněno kontrolovat již dokončenou práci nižších instancí.

Mezi orgány činné v trestním řízení řadíme podle trestního zákoníku soudy, státní zastupitelství a policejní orgán. Prvním stádiem trestního řízení je přípravné řízení. Jeho hlavním smyslem je prověřit podezření ze spáchání trestného činu a získat dostatek důkazů pro podání obžaloby k soudu. Vyšetřování trestných činů provádí policejní orgán za dozoru státního zástupce.

Tento dozor spočívá hlavně v kontrolní činnosti policejních orgánů v rámci celého trestního řízení. Státní zástupce je tak oprávněn například vydávat závazné pokyny pro vyšetřování, vyžadovat od policie různé materiály a osobně provádět určité úkony během vyšetřování. Pokud není spokojen s výsledky práce, může věc přidělit k řešení jiné osobě v rámci policejního orgánu, nebo i zcela jinému policejnímu orgánu.

Podle zákona o státním zastupitelství zde fungují vztahy nadřízenosti a podřízenosti jak horizontálně, tak vertikálně. Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství. Soustava je založena na systému nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých stupňů, kdy jsou nižší stupně přímo podřízeny vždy bezprostředně vyššímu stupni. V čele každého státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce a ostatní státní zástupci jsou mu podřízeni.

Nejvyšší státní zastupitelství vykonává dohled nad celou soustavou státního zastupitelství. Všechny nižší stupně jsou povinny mu na jeho žádost poskytnout patřičnou součinnost. Zasahovat do samotného procesu vyřizování věcí smí ovšem pouze v případě vrchního státního zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce však může, mimo jiné, provádět kontrolu již skončených věcí, a to napříč všemi stupni.

Kontrola skončené věci se může dotýkat kterékoliv trestní i mimotrestní oblasti. Předpokladem kontroly je skončení věci. Tedy vydání pravomocného rozhodnutí, proti kterému už nelze podat žádný opravný prostředek, nebo vyřízení věci jiným konečným způsobem. Hlavním smyslem kontroly je posouzení, zda nedošlo k pochybení a nemělo by dojít k obnovení řízení. Pokud nejvyšší státní zástupce pochybení odhalí, rozhodne o opatřeních vedoucích k nápravě.

Pravda
Hlasování o osudu sochy maršála Koněva se zúčastnilo 42 zastupitelů Prahy 6, přičemž 33 z nich, včetně Růžičky, hlasovalo pro návrh. Proti návrhu byla jako jediná Barbora Hrůzová za Piráty.

Jiří Růžička mluví o hlasování, které se uskutečnilo 12. září 2019, kdy zastupitelé Prahy 6 hlasovali o osudu současné sochy maršála Koněva a jejího vyměnění za sochu novou.

Součástí hlasování (.doc, str. 1) byly čtyři hlavní body:

  • vypsání otevřené výtvarné soutěže na památník osvobození Prahy na konci 2. světové války namísto současné sochy.
  • vyhlášení soutěže o návrh s cílem úprav veřejného prostoru náměstí Interbrigády.
  • nalezení důstojného uplatnění uměleckého díla sochy maršála I. S. Koněva.
  • zajištění finančních prostředků pro naplnění předešlých bodů v rozpočtu MČ Prahy 6 v roce 2019 a v návrhu rozpočtu 2020.

Piráti také navrhovali uspořádání místního referenda (.docx, str 5), které by o osudu sochy rozhodlo, tento návrh byl ovšem zamítnut.

Při hlasování bylo přítomno 42 zastupitelů, přičemž 33 hlasovalo pro, 1 byl proti, 6 se zdrželo. Pětice zastupitelů nehlasovala. Jiří Růžička opravdu hlasoval pro jako většina zastupitelů a proti byla jako jediná Barbora Hrůzová za Piráty. Ve svém výroku však chybně uvedl, že přítomno bylo 43 zastupitelů, tato nepřesnost ale spadá do naší desetiprocentní tolerance, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.