Přehled ověřených výroků

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Mezi řádné české členy výboru ENVI patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, Kateřina Konečná a také Jiří Maštálka, který je členem výboru od roku 2018. Stálým náhradníkem ve výboru je pak dále český europoslanec Stanislav Polčák.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politik v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.); dále agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování a bezpečnosti potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením. Má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politiky v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.). Dále obstarává agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

Europoslanec Pavel Poc v debatě reaguje na výrok Marcela Kolaji, který uvedl, že českými europoslanci, kteří mají zastoupení ve výboru ENVI, jsou pouze Pavel Poc a Kateřina Konečná. Mezi české členy výboru ENVI skutečně patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, i Kateřina Konečná. Stálým náhradníkem ve výboru je český europoslanec Stanislav Polčák, kterého Pavel Poc doplnil v reakci na výrok Marcela Kolaji. Ve výboru také působí Jiří Maštálka, kterého nezmínil ani jeden z těchto účastníků debaty. Maštálka je členem tohoto výboru od roku 2018.

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) má na starosti agendu týkající se například fungování a rozvoje společné rybářské politiky, rozvoje venkova včetně činností příslušných finančních nástrojů, zlepšování jakosti zemědělských produktů nebo oblasti lesnictví a agrolesnictví.

Během první poloviny volebního období byl stálým náhradníkem zvolen Stanislav Polčák (od 1. 7. 2014 do 18. 1. 2017). Avšak v současné době není žádný český europoslanec řádným členem nebo stálým náhradníkem tohoto výboru.

Ve výroku uvedený pokus o vypínání webů pro české uživatele naráží na novelu zákona o hazardních hrách, účinnou od 1. ledna 2017. Novela mj. zavedla novou část zákona týkající se nepovolených internetových her, na základě níž musí poskytovatelé připojení k internetu „zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami.“

Ministerstvo financí tak začalo nově uveřejnovat ve veřejně dostupném seznamu znepřístupněné stránky. Po dvou letech provozu se podařilo ukončit správní řízení, a tedy i existenci, nemalého počtu internetových stránek, viz seznam (.pdf) z 19. ledna 2019. Ministerstvo financí pak vydalo i metodický pokyn, jak zakázané stránky blokovat. Již v prosinci 2016 pak mělo 92 % poskytovatelů připojení jasno, jakým způsobem budou zakázané stránky blokovat. Je však pravdou, že navržený postup je možné obejít např. využitím proxyserveru.

Právní úprava se nicméně potýká s problémem obnovování již zrušených stránek pod mírně obměněnou doménou, jak je vidno i z případu stránky 1xbet.com z uvedeného seznamu.

Problematiku novely hazardního zákona komentoval několik měsíců po její účinnosti i tehdejší náměstek ministra financí Ondřej Závodský: „Některé stránky nejsou lehce vyhledatelné, šíří se e-mailem předávanými odkazy nebo je někde zaheslovaná mutace v češtině. Může se stát, že firmy, které své stránky již zablokovaly, budou provozovat nějaké jiné pod identitou svého subdodavatele. Postihujeme hazardní weby, které cílí na české hráče. Tedy jsou v češtině, případně umožňují platební styk v korunách nebo míří reklamou na české hráče nebo na české uživatele Facebooku. Finta, že vypnou českou mutaci a dál pokračují v angličtině v korunách, neprojde.“

Nesplnění povinnosti zablokovat zakázané stránky pak je podle zákona o hazardních hrách přestupkem, za který může být uložena pokuta až 1.000.000,- Kč. Kontrolu nad dodržováním této povinnosti pak podle zákona vykonává Ministerstvo financí.

Kontrola internetového prostoru ze strany státu je tak zajisté problematická, co se její efektivity týče. Nicméně i s ohledem na výše uvedený seznam zakázaných internetových stránek považujeme výrok „Implementace byla nebo je absolutně nefunkční“ za zavádějící.

Ve čtvrtém bodu svého programu pro volby do Evropského parlamentu ODS uvádí: „EU nemusí směřovat ve všem k jednomu společnému cíli, ale měla by fungovat flexibilně. Budeme posilovat možnosti členských států uzavírat praktická partnerství a volit si takovou hloubku integrace, která jim nejlépe vyhovuje. Oblastí, na jejímž rozvoji je žádoucí, aby se podílely všechny členské státy rovným dílem, je společný trh.“ Koncepce „vícerychlostní“ Evropy však není jedinou navrhovanou reformou, mezi další návrhy patří snaha o redukci byrokracie nebo větší flexibilita národních vlád při rozhodování o využití peněz z EU.

O flexibilní integraci mluvil v Českém rozhlase v březnu tohoto roku také předseda ODS Petr Fiala. „Představujeme si Evropu, která bude dobře fungovat, která toho bude dělat méně, ale bude to dělat efektivněji, a která opustí ideu, a to je velmi podstatné, že všichni musí dosahovat stejného stupně integrace. Naopak mluvíme o flexibilní integraci, aby všichni nemuseli přijímat všechno a ve stejném čase." (čas 2:23)

K otázce evropské integrace se krátce po vzniku smlouvy o užší spolupráci mezi Německem a Francií vyjádřil v lednových Událostech komentářích i lídr kandidátky ODS Jan Zahradil. Na otázku, zda by měla Česká republika následovat Německo a Francii na cestě k hlubší integraci, odpověděl: „Každá z těchto zemí má svoje ambice. A já znovu říkám, my jim v tom určitě nechceme a ani nemůžeme bránit. Otázkou pro Českou republiku je, jestli je v něčem takovém bude chtít následovat. Já tady za sebe a za svoji politickou stranu říkám, že pokud by tady vznikalo tvrdé jádro, my jsme proti tomu, aby do něj Česká republika vstupovala, protože suverenitu v oblasti daňové, bezpečnostní, ale i fiskální, třeba i v oblasti azylové politiky, si prostě chceme uchovat a myslíme si, že by to měly být ústavní orgány České republiky, které o těchto věcech budou rozhodovat.“ (čas 3:30)

Stálého zpravodaje v Bruselu má Česká televize (Lukáš Dolanský), Český rozhlas (Filip Nerad) a Česká tisková kancelář (ČTK; Jakub Dospiva). Ostatní česká média vysílají do evropských institucí zahraniční zpravodaje prostřednictvím dočasných a krátkodobých akreditací.

Filip Horký jezdí do Bruselu opakovaně. Pro Seznam tam natáčel například několik dílů pořadu Obzor, které obsahovaly rozhovory s eurokomisařem Kingem, s poslancem a šéfem skupiny ALDE Verhofstadtem, s prvním místopředsedou Evropské komise Timmermansem či s velvyslancem ČR při NATO Šedivým. Zprostředkoval také střet názorů českých europoslanců v pořadu Duel.

Role zahraničního zpravodaje se z českých médií postupně vytrácí. Jedním z důvodů jsou vysoké náklady na tyto pozice, dále hraje roli možnost přijímat informace ze světových médií a agentur. Stálé zahraniční zpravodaje si dnes mohou dovolit zaměstnávat pouze veřejnoprávní média (ČT, ČRo, ČTK). Odborníci v minulosti upozorňovali mj. na nedostatek zpravodajů sledujících dění EU pro tištěná média.

Evžen Tošenovský v debatě zmínil nízký počet stálých zpravodajů v Bruselu jako jeden z důvodů nedostatečného pokrytí dění v EU, což má podle něj vliv na informovanost veřejnosti a její vnímání Evropské unie.

Evropská unie (EU) má na základě Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU, jedna ze zakládajících smluv EU) tzv. sdílenou pravomoc (.pdf, str. 18, 19, čl. 4) v otázce bezpečnosti veřejného zdraví, pouze však v rámci mantinelů vymezených v SFEU (EU tedy v této oblasti může jednat spolu s členskými státy na základě principu subsidiarity). Pravomoce Evropské unie v oblasti veřejného zdraví pak blíže specifikuje čl. 168 SFEU (.pdf, str. 89–91):

„Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Tato činnost zahrnuje boj proti nejzávažnějším chorobám podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení, jakož i zdravotnické informace a zdravotní výchovu a sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim,“ píše se v prvním odstavci smlouvy.

„Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v tomto článku a případně podporuje jejich činnost. (...) Ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou své politiky a programy v oblastech uvedených v odstavci 1,“ pokračuje dokument ve druhém odstavci.

Dle čtvrtého odstavce článku 168 má pak Evropský parlament spolu s Radou mimo jiné i pravomoc přijmout standardy kvality a bezpečnosti pro lidské orgány, krev a její deriváty i pro léčivé přípravky či pro zdravotnické prostředky.

Příkladem činnosti Unie v této oblasti je Třetí program pro oblast zdraví pro období 2014–2020, který má čtyři globální cíle:

• podporovat dobré zdraví obyvatelstva, předcházet nemocem, vytvářet prostředí umožňující zdravý životní styl a dodržovat zásadu, že otázky zdraví musí být zohledněny ve všech oblastech politiky EU
• chránit občany Unie před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami
• přispívat k budování inovativních, efektivních a udržitelných zdravotních systémů
• zvyšovat dostupnost lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany Unie

Členské státy naopak rozhodují o podobě zdravotní politiky, organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů.

Evropská unie se zaměřuje nejen na ochranu lidských práv jejích občanů, ale i na ochranu lidských práv ve světě. „Evropská unie je založena na pevném závazku prosazování a ochrany lidských práv, demokracie a právního státu na celém světě. Lidská práva jsou rovněž prioritou ve vztazích EU s ostatními zeměmi a regiony (...) Evropská unie zahrnuje ustanovení o lidských právech do všech dohod o obchodu a spolupráci se třetími zeměmi.“

Součástí vztahů Evropské unie s Čínou je vytvoření jednotného hlasu pro Evropskou unii v Číně, který bude podporovat lidská práva. Ve Strategické agendě pro spolupráci mezi EU a Čínou do roku 2020 (.pdf, str.4) je napsáno: „Peace and Security will be achieved by following the key initiatives: Deepen exchanges on human rights at the bilateral and international level on the basis of equality and mutual respect. Strengthen the Human Rights Dialogue with constructive discussions on jointly agreed key priority areas.“
Vlastní překlad: „Míru a bezpečnosti bude dosaženo dodržováním klíčových iniciativ: Prohloubením výměny informací o lidských právech na bilaterální a mezinárodní úrovni na základě rovnosti a vzájemného respektu. Posílením dialogu o lidských právech konstruktivními diskuzemi o společně dohodnutých klíčových prioritních oblastech.“

Lidská práva jsou zmíněna i v dalších smlouvách - např. v dohodě o spolupráci (.pdf, str. 21) mezi členskými státy a Irákem z roku 2012 nebo dohodě o volném obchodu (.pdf, str. 9) mezi EU a Jižní Koreou z roku 2011. EU se texty dohod odvolává na Všeobecnou deklaraci lidských práv.

Rozdělení řečnické doby a seznamu řečníků se věnuje článek 162 Jednacího řádu EP. Podle 9. bodu Jednacího řádu Evropského parlamentu platí, že „žádný poslanec nesmí hovořit déle než jednu minutu k jakémukoli z těchto témat: zápisy ze zasedání, procesní návrhy nebo změny konečného návrhu pořadu jednání či k pořadu jednání“. Bod 6 rovněž upozorňuje na skutečnost, že v čase rozpravy, který nebyl předem rozdělen, může předseda poslance vyzvat, aby hovořil zpravidla nejvýše jednu minutu. Obecně však dle jednacího řádu předseda jednominutový limit vynucovat nemusí a řečnickou dobu rozděluje s přihlédnutím k řadě kritérií: počty a zastoupení politických skupin, země původu poslanců, případně jejich fyzický stav.

Jednominutová lhůta se vztahuje také na prohlášení, ve kterých chtějí europoslanci připomenout téma, které není na programu jednání: „Po dobu nejvýše třiceti minut v průběhu prvního denního zasedání každého dílčího zasedání udělí předseda slovo poslancům, kteří chtějí upozornit Parlament na důležitou otázku politické povahy. Řečnická doba pro každého poslance nepřesáhne jednu minutu. Předseda může dát poslancům opět tentýž časový prostor později v průběhu téhož dílčího zasedání.“

Dodejme, že u osobního prohlášení, kde se poslanec vyjadřuje k osobním poznámkám na svou osobu, případně opravuje vlastní výroky, je i dle jednacího řádu časový limit delší: „Pokud Parlament nerozhodne jinak, nesmí žádné osobní prohlášení trvat déle než tři minuty.“

Jednání v Evropském parlamentu tak podléhá přísným pravidlům ohledně doby řečnění. Vzhledem k tomu, že jsou zde výjimky ze striktně jednominutového vystoupení, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Během února a března 2019 přijal Evropský parlament a Komise nařízení ohledně prověřovacího procesu pro přímé zahraniční investice do EU. V podstatě se jedná o formální vymezení společného rámce prověřování přímých zahraničních investic do klíčové infrastruktury a citlivých technologií v zemích EU ze strany třetích zemí, jak přibližuje Komise ve své tiskové zprávě.

V případě Číny a dalších investorů mimo EU bude od roku 2020 nastaven nový systém kontroly a ověřování možných přímých investic, aby se zamezilo případnému ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku. Systém se bude týkat investic a akvizic v oblastech kritické infrastruktury, zásadních technologií, strategických surovin, práce s osobními daty či oblasti médií. Nutno podotknout, že tento proces je dobrovolný, a jednotlivé země budou mít vždy poslední slovo ohledně přijetí či nepřijetí takových „podezřelých“ investic.

Je pravda, že se Dita Charanzová aktivně účastnila projednávání rezoluce v Evropském parlamentu, kde vystupovala se stanoviskem za parlamentní stranickou skupinu ALDE.