Přehled ověřených výroků

V srpnu 2015 byl podán návrh zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. 14. září 2016 členové vlády hlasovali o přijetí zákona. Ze 182 přítomných poslanců bylo pro přijetí novely 135 poslanců, proti hlasovalo 39 poslanců. Zákon byl schválen a v prosinci 2016 doručen prezidentu republiky k podepsání. Ten jej však nepodepsal. Poslanci definitivně schválili návrh novely zákona o střetu zájmů 11. ledna 2017. Ze 185 přítomných poslanců bylo pro přijetí zákona 129, proti 49. Všichni přítomní členové hnutí ANO hlasovali proti přijetí zákona. Pro přijetí zákona byli všichni členové ČSSD, KSČM, TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Členové hnutí Úsvit se zdrželi hlasování a jedna poslankyně zůstala nepřihlášena. Proti hlasovalo i pět nezařazených poslanců a jeden se hlasování zdržel. Zákon byl vyhlášen 25. ledna 2017 jako zákon č. 14/2017 Sb.

V zákoně č. 14/2017 Sb. (Čl. I, §3 odst. 1) je uvedeno, že „veřejný funkcionář (kterým Andrej Babiš podle tohoto zákona je) je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce“. Tento zákon dále uvádí (Čl. I, § 4a) že „veřejný funkcionář uvedený nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku“. Je také zakázáno (Čl. I, § 4b), aby „obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné“. Takové obchodní společnosti, ve které je veřejný funkcionář uveden, je také zakázáno poskytnout dotaci (Čl. I, § 4c).

Podle tiskové zprávy společnosti Agrofert všechny akcie společnosti Agrofert a SynBiol, které vlastnil Andrej Babiš, byly vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I bylo vloženo 90 % akcií společnosti Agrofert a 100 % akcií společnosti SynBiol. Do fondu AB private trust II bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti Agrofert.

Správcem fondu AB private trust I je Zbyněk Průša. Na fond dohlíží tříčlenná rada protektorů složená z Alexeje Bílka, Václava Knotka a Moniky Babišové. Správcem fondu AB private trust II je Alexej Bílek. Na fond dohlíží rada protektorů ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová. Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Zbyněk Průša od roku 1999 zastával post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu.  Alexej Bílek je právník, se kterým se Babiš podle serveru Hlidacipes.org přátelí od roku 1994. Právník Václav Knotek podle stejného zdroje působil v 16 Babišových firmách. Je jedním ze tří členů správní rady Babišovy Nadace Agrofert, kde kromě Knotka zasedá už pouze Babiš s manželkou Monikou. O Babišově úzké vazbě na Knotka svědčí například i skutečnost, že mu svěřil svoji plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

V květnu 2019 Evropská komise vydala návrh auditní zprávy, podle které je Andrej Babiš už více než dva roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Podle zprávy Babiš ovládá dva svěřenské fondy a skrze ně má moc nad skupinou Agrofert.

Zpracovatelem auditu jsou specializovaní auditoři Evropské komise – Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku a Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování . Pro každý operační program musí být stanoven auditní orgán, který svá zjištění předkládá Komisi. Řízení a realizace auditů je z velké části přenesena na správní orgány na nižší a národní úrovni. Toto pro Českou republiku zajišťuje auditní orgán při Ministerstvu financí.

Auditoři se v návrhu zprávy zaslané Evropskou komisí odkazují na evropskou směrnici č. 2015/849. Dle směrnice je tzv. beneficial owner (skutečný vlastník) správce, zřizovatel, ochránce anebo příjemce fondů. Andrej Babiš je tedy podle auditorů skutečným majitelem svěřenských fondů. Své závěry dokládají na stanovách svěřenských fondů a smlouvách se správci fondů. Konkrétní argumenty v návrhu uvádí, že fondy jsou ustavené pouze na dobu působení Andreje Babiše ve vládě. Dále, že správce fondů může být odvolán samotným Babišem anebo Radou protektorů, jejíž členové mohou být voleni i odvoláni taktéž současným premiérem. Kromě toho v ní on sám může mít hlas, pokud se zúčastní jejích schůzek. Zároveň je součástí Rady protektorů i manželka Andreje Babiše jako tzv. rodinný protektor. Bez přítomnosti rodinného protektora není rada protektorů usnášeníschopná. Po ukončení svěřenských fondů budou aktiva vyplacena Babišovi. Avšak i během jejich působení může mít zisk z fondů.

Podobné, ale ne zcela stejné důvody uvádí (.pdf, str. 5–8) i Transparency International (TI) v dokumentu, který zaslala Evropské komisi v září 2018. V něm uvádí důvody, proč je Andrej Babiš skutečným vlastníkem společnosti Agrofert, a tak porušuje unijní předpisy. TI však kromě směrnice č. 2015/849 vychází ze slovenského Registru partnerů veřejného systému a předpisů českého práva.

Organizace Transparency International je dle Andreje Babiše zkorumpovaná, protože je financovaná politiky, Bruselem a OLAFem (Evropský úřad pro boj proti podvodům). Ředitel TI David Ondráčka potvrzuje (cca 13:30–14:30) příjem financí ze strany Evropské komise nebo OLAFu. Jsou to však peníze v podobě grantů nebo projektů, které slouží na vzdělávací a analytické aktivity. Nejsou poskytovány na konkrétní kauzy.

Pirátská strana se také dlouhodobě domnívá, že v případu Andreje Babiše dochází ke střetu zájmů. Piráti tedy tvrdí, že Babiš je vlastníkem Agrofertu, zakladatelem svěřenského fondu a také člověkem, který má zisk z těchto fondů. Opírají se o zákon o mezinárodní spolupráci a také o slovenský rejstřík zmíněný i v dokumentu TI. Pirátská strana si také nechala vypracovat analýzu, která má potvrzovat porušování unijního i českého práva týkajícího se střetu zájmů. Tato analýza měla být poskytnuta i Evropské komisi.

Argumenty vysvětlující možný střet zájmů jsou podobné, avšak nelze tvrdit, že zprávu vypracovali jiní autoři než právě speciální auditorský tým EK.

Několik minut před půlnocí z 30. listopadu 2018 na 1. prosinec 2018 se na webových portálech britského The Guardian a francouzského Le Monde objevily články poukazující na střet zájmů Andreje Babiše (levicová orientace těchto deníků, na kterou poukazuje Babiš, není předmětem této analýzy). Předpis Evropské unie stanovuje, že by politici a vládní činitelé neměli profitovat z evropských dotací, na které mají vliv. Novinové články se odkazují na neveřejné dokumenty, které má k dispozici Evropská komise. Skutečnost, že tyto deníky uveřejnily informace o možném střetu zájmů jako první a ostatní média se na ně v této kauze odkazují, svědčí o pravdivosti jedné části tvrzení Andreje Babiše.

Komise si nejdříve interně nechala zpracovat právní dokument, který na podzim 2018 unikl do výše zmíněných médií. Komise pak v polovině prosince (čas 1:16:20) oznámila, že by mohlo existovat propojení mezi Andrejem Babišem a Agrofertem a že se v lednu 2019 uskuteční audit. Tento dokument se tak pravděpodobně stal podnětem k vypracování plného auditu, který v květnu 2019 unikl na veřejnost.

„A confidential European commission legal opinion seen by the Guardian concludes that Babiš is in a situation that ‚qualifies as a conflict of interest', because public officials and politicians should not benefit from EU funds they ultimately control.“ Zdroj: The Guardian

„Selon une note confidentielle, Andrej Babis est le principal bénéficiaire de trusts privés qui détiennent ses anciennes sociétés agroalimentaires.“ Zdroj: Le Monde

Citované pasáže poukazují na neveřejný status dokumentů sloužících jako zdroj informací o střetu zájmů Andreje Babiše.

V březnu roku 2017 požádala Evropská komise Českou republiku o korekci ve výši 22 milionů korun. Tato pokuta byla udělena na základě údajného střetu zájmů Jaroslava Faltýnka ve vztahu k dotaci 1,5 miliardy korun, kterou obdržel v letech 2014 a 2015 holding Agrofert. Zpráva Evropské komise uvádí, že Jaroslav Faltýnek (v té době člen představenstva Agrofertu) dohlížel na rozdělování těchto peněz coby člen dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu (SZFI). Tímto se Jaroslav Faltýnek dostal do pozice, kdy měl na rozdělení těchto peněz jak profesní zájem jako člen dozorčí rady, tak i osobní zájem jakožto příjemce. Takové jednání je podle Petra Holuba, autora článku pro portál Echo24.cz (rozhovor pro ČT24, čas 5:40) považováno Evropskou komisí za střet zájmů.

Zpráva Evropské komise nebyla konečná, ale pouze prozatímní, a Česká republika podala obratem žádost o smírčí řízení. V srpnu 2018 bylo toto rozhodnutí s konečnou platností změněno a Česká republika byla zbavena povinnosti zaplatit dříve požadovaných 22 milionů korun. Podle konečného rozhodnutí Komise totiž dozorčí rada SZFI, jíž byl Faltýnek členem, nemohla ovlivnit přidělování jednotlivých dotací.

Zmiňovaný střet zájmů Jaroslava Faltýnka se váže k dotaci 1,5 miliardy korun, kterou obdržel v letech 2014 a 2015 holding Agrofert. Zpráva Evropské komise uvádí, že Jaroslav Faltýnek (v té době člen představenstva Agrofertu) dohlížel na rozdělování těchto peněz coby člen dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Tímto se Jaroslav Faltýnek dostal do pozice, kdy měl na rozdělení těchto peněz jak profesní zájem jako člen dozorčí rady, tak i osobní zájem jakožto člen statutárního orgánu příjemce. Takové jednání je podle Petra Holuba, autora článku pro portál Echo24.cz (rozhovor pro ČT24, čas 5:40) považováno Evropskou komisí za střet zájmů.

Dne 21. března 2017 opravdu valná většina českých medií informovala, že Česká republika bude muset vracet 22 milionů jako pokutu za špatné rozdělení částky, například:

"Faltýnek byl podle Bruselu ve střetu zájmů kvůli dotování Agrofertu. EU žádá po Česku 22 milionů." Zdroj: ČT24

"Za Faltýnkův střet zájmů má ČR zaplatit 22 miliónů" Zdroj: Novinky.cz

"Pokuta 22 milionů? Stát o možném střetu zájmů věděl rok, legislativu měnit nechce." Zdroj: Lidovky.cz

Je nutné podotknout, že tento verdikt nebyl konečný a Česká republika nakonec částku 22 milionů platit nemusela.

V auditu Evropské komise se na straně 2 píše: "Tato zpráva uvádí prozatímní nálezy, závěry a doporučení auditorů Evropské komise. Může být opravena s ohledem na připomínky a další informace obdržené od národních orgánů."

Tvrdí-li Babiš, že je auditní zpráva Evropské komise důvěrná, cituje ze samotné zprávy. V ní se na straně 2 píše, že dokud nebude ukončeno celé šetření, "tato zpráva by měla být považována za důvěrnou".

Vzhledem k tomu, že kompletní znění zprávy bylo zveřejněno některými médii, např. Hospodářskými novinami a Deníkem N již v pátek 31. 5., mají audit k dispozici česká média a poslanci.

Dodejme, že Babiš ve svém výroku uvádí i to, že audit je zvláštní. Tímto hodnotícím tvrzením se nezabýváme.

Pokud se podíváme na největší obchodní řetězce v České republice podle jejich tržeb, je vidět, že právě řetězce s nejvyššími tržbami jsou vlastněné zahraničními subjekty. Mezi prvními osmi obchodními řetězci tak není ani jeden český. Českým řetězcem s nejvyššími tržbami je JIP Východočeská s 16,5 mld. Kč tržeb za rok (nedosahuje tak ani na třetinu tržeb největšího řetězce v ČR, německého Kauflandu).

Z tabulky 22 největších obchodních řetězců působících v ČR vyplývá, že tržby největších českých řetězců tvoří pouze necelých 14 % z celkových ročních tržeb. Zahraniční řetězce mají dohromady roční tržby ve výši 310 mld. Kč, přičemž české řetězce pouze 43 mld. Kč. (Dodáváme, že čísla odkazují k ročním tržbám v období 2016–2018, a to v různě definovaném ročním období – z tohoto důvodu je čísla potřeba brát jako přibližná.)

Je nepochybné, že zahraniční řetězce v ČR mají nasmlouvané dodavatele; jejich státní příslušnost, ani původ samotných potravin dodávaných do těchto obchodů však nelze z veřejně dostupných zdrojů objektivně posoudit.

Samotnou potravinovou soběstačnost je možné chápat buď jako nezávislost na dovozech potravin ze zahraničí, nebo jako množství a diverzitu produkce domácího zemědělství, respektive míru, ve které je tuzemské zemědělství schopné nasytit domácí poptávku. Vliv zahraničních řetězců a dovozů potravin ze zahraničí lze zvažovat pouze v případě prvního pohledu. Vzhledem k chybějícím datům o podílu zahraničních potravin v českých obchodech, respektive v obchodech zahraničních řetězců, ale nelze kvantifikovat vliv zahraničních řetězců na potravinovou soběstačnost ČR.

Pro kontext je důležité předeslat, že Ivan David zde uvádí důvody pro podporu obecného referenda, a to v reakci na otázku moderátora "Referendum o vystoupení Česka z Evropské Unie. Ano, nebo ne? A pokud ano, tak kdy a proč?"

V článku 2 Ústavy České republiky se píše následující:

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Článek 67 hlavy třetí o vládě uvádí následující:

(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.

Lid je tedy zdrojem státní moci. Tuto moc však vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Vláda České republiky přitom, jakožto vrcholný orgán výkonné moci, vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci výkonné.

Ústava tedy výslovně stanoví, že lid vykonává svou moc prostřednictvím orgánů, přičemž jedním z těchto orgánů je i vláda. V tomto kontextu, kdy dle Ústavy vykonává lid moc primárně nepřímo a jen ve stanovených případech přímo (pomocí referenda), je tedy zavádějící používat výrok jako argument pro přijetí zákona o obecném referendu, v jehož kontextu byl pronesen.

V roce 2015 země Evropské unie (kromě ČR, Slovenska, Maďarska a Rumunska) rozhodly o přerozdělení žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015 přijaté v návaznosti na kritickou situaci s migranty v Itálii a Řecku mimo jiné uložilo členským státům povinnost přijmout určitý počet žadatelů o azyl na základě povinných kvót, dle čl. 2 písm. e) byl účel relokace pouze vyhodnocení a vyřízení žádostí o azyl přemístěných migrantů . Toto rozhodnutí bylo napadeno (.pdf, str. 3) Slovenskem, Polskem a Maďarskem u Soudního dvora EU.

Již v dubnu vzešlo z Evropského parlamentu usnesení, které „vyzývá Komisi, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy“ (bod č. 8).

Itálie kritizovala nedostatečnou solidaritu ostatních členských států. Rovnoměrnější přerozdělování žadatelů o azyl pomocí kvót podporovalo také Německo.

Státy jižní Evropy, především Itálie a Řecko, byly během migrační krize v centru migračních cest. Podle Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex byly v letech 2014 i 2015 středozemní oblasti nejfrekventovanějším místem ilegální migrace. Podle Frontexu narůstalo v těchto oblastech také ilegální pašeráctví a obchod s lidmi. Při pokusech o překonání Středozemního moře došlo k řadě nehod.

Pokud se ale podíváme na důvody migrace, musíme konstatovat, že nešlo primárně o „pozvání“ z evropských zemí. Jak vývoj migrace, tak postojů evropských států se v čase vyvíjely. Migrace do Evropy sílila již od roku 2011 (.pdf, str. 1), kdy začal narůstat počet migrantů z Blízkého východu, Afriky a jihovýchodní Asie přicházejících do Evropy přes Středozemní moře. Za počátkem migrační krize stála řada faktorů, zejména krizová situace na Blízkém východě, konflikty v Sýrii a vzestup Islámského státu a s ním spjatá válka. Proud migrantů postupně sílil a na konci roku 2015 byl zaznamenán (.pdf, str. 2) 1 milion registrovaných příchodů do Evropy přes moře i pevninu.

Z evropských lídrů se pozitivně postavila k přijímání migrantů především německá kancléřka Angela Merkelová, která projevila otevřenost vůči uprchlíkům již ve své novoroční řeči 31. prosince 2014, kdy prohlásila, že Německo pomůže uprchlíkům a přijme je. V následujícím roce pak Evropa čelila doposud nejvyššímu počtu migrantů od druhé světové války.

Za „pozvání“ uprchlíků do Německa je však považováno zejména pozastavení tzv. Dublinského protokolu (který udává, že uprchlík musí žádat o azyl v první evropské zemi) v srpnu 2015. Merkelová tak nabídla azyl všem syrským uprchlíkům, nehledě na to, zda již uprchli do Turecka, či jiné tranzitní země. Kancléřka byla za svůj otevřený přístup kritizována. Maďarský miliardář George Soros dokonce veřejně obvinil Merkelovou z toho, že způsobila migrační krizi.

Samotné tvrzení o souvislosti snahy o přerozdělování uprchlíků a "pozváním" migrantů je ale zavádějící: jak bylo zmíněno, počet migrantů stoupá již od roku 2011 (.pdf, str. 1). "Pozvání" ze srpna 2015 (ukončení Dublinkského protokolu) bylo reakcí na dlouhotrvající migrační vlnu a nelze ho spojovat se snahou zavést přerozdělování uprchlíků ze září 2015 (tedy měsíc po tomto "pozvání", což je doba, během níž se změna do čísel migrantů nemohla promítnout).