Přehled ověřených výroků

Konečná ve svém výroku zmínila dvě nařízení Evropské unie - Nařízení (EU) č. 1169/2011 — poskytování informací o potravinách spotřebitelům a Nařízení (EU) 2018/302 - o zákazu geoblockingu. Tato nařízení mají obecnou působnost a jsou přímo použitelná ve všech členských státech.

Úkolem prvního nařízení je: "Spotřebitelům zaručuje právo na patřičné informace zavedením obecných zásad, požadavků a povinností v souvislosti s označováním potravin, které konzumují. Zajišťuje dostatečnou pružnost, aby bylo možné reagovat na budoucí vývoj v potravinářském odvětví. Slučuje předchozí právní předpisy, tedy směrnice 2000/13/ES o označování potravin a 90/496/EHS o nutričním označování potravin."

Druhé zmíněné nařízení "zakazuje zeměpisné blokování zákazníků internetových obchodů. Nová pravidla zakazují takzvanou geoblokaci a mají zabránit diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa aktuálního pobytu. Nová unijní pravidla ale pro e-shopy nepřináší povinnost dodávat zboží po celé Evropě."

Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o tom, že europoslanci disponují možností k tomu, aby Komise na jejich podnět připravila nové změny. Poslanci EP však nemají možnost Komisi nařídit, aby připravila změny.

Evropský parlament a europoslanci tedy mají jen nepřímé možnosti jak ovlivnit, zda a jaký návrh Komise předloží:

1) na základě čl. 225 Smlouvy o fungováni EU (.pdf, str. 104) může EP "většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody." Jak však plyne z textu Smlouvy, Komise žádost parlamentu nemusí vyslyšet.

2) na základě čl. 17 odst. 7 a 8 Smlouvy o EU (.pdf, str. 14) Evropský parlament schvaluje její složení a může ji také vyslovit nedůvěru, Evropský parlament může tedy, pod hrozbou jejího odvolání, donutit Komisi k předložení návrhu. Toto je však spíše teoretické a krajní řešení.

Evropský parlament nedisponuje zákonodárnou iniciativou (tou podle čl. 17 Smlouvy o EU disponuje pouze Evropská komise), nicméně na legislativním procesu se může podílet dvěma způsoby: řádným legislativním postupem a zvláštním legislativním postupem.

Výsledkem trialogu (meziinstitucionálního projednávání) o návrhu směrnice na ochranu spotřebitele (obsahující také úpravu dvojí kvality potravin) byla dohoda mezi Komisí, Radou a Evropským Parlamentem o tom, že pokud bude dohodnutá podoba návrhu směrnice schválena Evropským parlamentem, Rada ji schválí.

Představitelé Komise, zejména komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová a předseda Komise Jean-Claude Juncker opakovaně ujišťovali veřejnost o nutnosti ukončení dvojí kvality potravin. „Nebudu akceptovat, že v některých částech Evropy se prodávají potraviny nižší kvality, navzdory tomu, že obaly i značky jsou identické," uvedl Juncker. Výsledná podoba směrnice předložená Komisí byla však mírně pozměněna proti návrhu projednaného trialogem a text směrnice byl zmírněn. Neobsahuje například povinnost výrobců k označování rozdílného složení, kterou také Věra Jourová prosazovala.

Kateřina Konečná pak v poslední části svého výroku naráží na to, že zpravodaj návrhu, zastupující Komisi při jednání EP, v rozpravě řekl, že další úpravy návrhu ze strany poslanců povedou ke kolapsu dohody a žádné ustanovení o dvojí kvalitě neprojde. V praxi by to znamenalo, že Komise by vydala nesouhlasné stanovisko a iniciovala tak k návrhu jednohlasné hlasování v Radě dle čl. 294, odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (čl. 189b Smlouvy ve znění Maastrichtské smlouvy). Vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal návrh směrnice v předloženém znění, nedokážeme hodnotit, jak by takové jednomyslné hlasování v Radě dopadlo.

Kateřina Konečná hovoří o projednávání návrhu směrnice na ochranu spotřebitele (obsahující také úpravu dvojí kvality potravin). Před hlasování o návrhu vznikla dohoda mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem (EP) o tom, že pokud bude dohodnutá podoba návrhu směrnice schválena EP, Rada ji schválí.

Před finálním hlasováním o návrhu v EP komise zmírnila některá ustanovení. Při projednávání návrhu na plénu EP pak zpravodaj návrhu Daniel Dalton uvedl, že Rada a Komise daly jasně najevo, že jsou již „na hraně,“ a že tak již nemohou více ustoupit. Pokud by podle Daltona EP schválil změny návrhu, které měly ustanovení směrnice zpřísnit, dohoda s Komisí zkolabuje a žádná opatření k dvojí kvalitě potravin nebudou schválena ("That means no provision at all on dual quality, and there will be no updated consumer law at all – just a few weeks before an election").

Europoslanci tak byli postaveni před ultimátum ze strany Komise. Její postup přitom vychází z článku 294, odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že rozhoduje-li se o návrhu, k němuž byly navrženy (Evropským parlamentem) změny, k nimž Komise zaujala odmítavé stanovisko, musí o něm Rada EU rozhodnout jednomyslně. Rada obecně musí pro přijetí určitého návrhu hlasovat jednomyslně pouze ve vymezených oblastech. Druhou situací, kde se vyžaduje jednomyslnost, je případ, kdy Komise nesouhlasí se změnami provedenými v návrhu, který předložila. Pokud tedy Komise chce iniciovat jednomyslné rozhodování v Radě a výrazně tak zkomplikovat přijetí návrhu, stačí, pokud vydá odmítavé stanovisko ke změnám navrženým Evropským parlamentem. To se v tomto případě mohlo stát.

Z vyjádření přímých účastníků meziinstitucionálního jednání a ze stručného vyjádření rumunského předsednictví k výsledku vyjednávání nelze říci, jaký by byl další postup Rady v případě, že by Evropský parlament přijal výrazně pozměňující návrhy. Je možné, že pokud by takové pozměňovací návrhy Evropský parlament přijal, dostaly by se Rada a Komise „za hranu“ a mohlo by dojít k další proceduře podle čl. 294, respektive k vydání odmítavého stanoviska Komise k přijatému znění návrhu směrnice a následnému jednomyslnému hlasování v Radě.

Když Kateřina Konečná říká, že „Komise zneužila svého článku ve smlouvách, který použila dvakrát za toto volební období, aby tam bylo jednomyslné hlasování v Radě,‟ odkazuje pouze k pohrůžce, nikoli ke skutečnému postupu Komise. Při projednávání směrnice zatím nedošlo k hlasování Rady, ani nebylo vydáno odmítavé stanovisko Komise. Ani v celém volebním období současného Evropského parlamentu nevydala Komise žádné odmítavé stanovisko ke změnám učiněným Evropským parlamentem. Nejde tedy o postup, který by Komise opravdu „použila‟ v praxi. Je zároveň zavádějící tvrdit, že by ze strany Komise šlo o zneužití pravomocí, když vydávání stanovisek k návrhům EP je její standardní pravomoc, a v případě odmítnutí je jednomyslné hlasování Rady standardní postup dle smluv.

Kateřina Konečná byla zvolena do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2014. V Parlamentu byla členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

Výbor pro životní prostředí má na starosti agendu týkající se politiky v oblasti životního prostředí a opatření pro jeho ochranu (například změny klimatu, znečištění ovzduší, půdy a vody, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.). Dále obstarává agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování a bezpečnost potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

ENVI může vydávat usnesení a zprávy adresované Evropskému parlamentu nebo Evropské komisi se svými stanovisky.

V červnu 2018 například vydal Výbor pro životní prostředí stanovisko (.pdf, str. 6) o dvojí kvalitě výrobků, ve kterém „vyjadřuje politování nad tím, že oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků není dostatečně ambiciózní.“ Podle ENVI nejsou navrhovaná opatření dostatečná k vyřešení problematiky dvojí kvality výrobků na jednotném trhu (.pdf, str. 6).

V březnu 2019 připravil Výbor pro plenární zasedání Evropského parlamentu návrh usnesení (.pdf) k návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se částečně uděluje povolení určitých použití bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP). Usnesení mimo jiné vyzývá Komisi, aby „vzala zpět návrh prováděcího rozhodnutí a předložila nový návrh, který zamítne žádost o povolení“ (.pdf, str. 7). A dále „vyzývá Komisi, aby urychleně zakázala všechny ostatní způsoby používání DEHP, zejména s ohledem na skutečnost, že jsou dostupné bezpečnější alternativy k měkčenému PVC a DEHP“ (.pdf, str. 7).

V lednu ENVI vydal zprávu (.pdf) o provádění směrnice o udržitelném používání pesticidů, ve které „vyjadřuje hluboké znepokojení z nedostatečného provádění ustanovení směrnice ve většině členských států“ (.pdf, str. 4). Ze zprávy také vyplynula řada doporučení (.pdf, str. 18–22), ve kterých Výbor například „vyzývá Komisi, aby zřídila plně funkční a transparentní systém pro pravidelné shromažďování statistických údajů o používání pesticidů (...),“ dále například žádá Komisi, aby předložila doplňující legislativní návrhy, a vyzývá ji a členské státy k investici do dalšího výzkumu dopadů pesticidů a k přijetí okamžitých opatření k jejich minimalizaci (.pdf, str. 30–31).

Usnesení či zprávy výborů Evropského parlamentu však nejsou pro Komisi závazné. Jejich závaznost neplyne ani ze Smlouvy o fungování EU, Smlouvy o EU, ani z jednacího řádu Evropského parlamentu. Nedá se tedy říci, že by ENVI komisi „úkolovalo,“ a že by výbor měl možnost Komisi donutit k určitému chování.

Ondřej Kovařík je na šestém místě kandidátky hnutí ANO do Evropského parlamentu. Aktuálně pracuje jako asistent Dity Charanzové v Evropském parlamentu.

V minulosti opravdu pracoval jako zástupce ředitele odboru logistiky a organizace Sekce pro předsednictví ČR na Úřadu vlády. O jeho studiích či dalších zkušenostech z diplomacie se nám nepodařilo dohledat žádné informace.

V roce 2004 vznikla původně nestálá Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Stala se centrem pro odborné poznatky z oblasti kybernetické bezpečnosti v Evropě. ENISA pomáhá EU a jejím členským státům, aby byly lépe vybaveny a připraveny pro účely prevence, odhalování a řešení problémů v oblasti bezpečnosti informací. V rámci rostoucích kybernetických hrozeb došlo k částečnému rozšíření pravomocí a možností této agentury přijetím Unijního aktu o kybernetické bezpečnosti 17. dubna 2019.

Jedním z úkolů agentury je i podpora a organizace sítě bezpečnostních národních týmů – tzv. CSIRT. V České republice je to tým CSIRT.CZ, jehož náplní je koordinace řešení bezpečnostních incidentů v počítačových sítích provozovaných v České republice a plnění role Národního CSIRT týmu podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-181#p17-2-i">Zákona o kybernetické bezpečnosti.

Evžen Tošenovský se účastnil schvalování aktu. K hlasování konkrétně uvedl: „Jsem velmi spokojený s výsledkem jednání. Kybernetické hrozby a útoky jsou reálným faktem a do budoucna budou tím kritičtější, jak budeme čím dál více závislí na digitálních technologiích. Evropská unie potřebuje nástroje, jak těmto hrozbám předcházet a jak se proti nim bránit.“

Podobně pak ve svém písemném stanovisku reagovala Dita Charanzová, která vypracovala i stanovisko pro jednání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Tošenovský pak navíc figuroval jako stínový zpravodaj návrhu.

Data o počtu obyvatel vycházejí z predikcí OSN. V roce 2017 měla Čína podle zprávy OSN (.pdf, str. 18) 1,409 miliardy obyvatel. Predikce pro rok 2019 uvádějí 1,42 miliardy Číňanů. Čína je tak nejlidnatější stát, očekává se (.pdf, str. 5) však, že ji v roce 2024 v počtu lidí dohoní a poté předežene Indie.

Prezident Miloš Zeman navštívil Čínskou lidovou republiku za dobu svého úřadování již pětkrát. Poslední návštěva se konala ve dnech 24.– 28. dubna 2019.

Před nedávnou návštěvou v Číně vyjádřil Miloš Zeman v rozhovoru pro čínskou CCTV nespokojenost s výší čínských investic v ČR: „Pokud jde o čínské investice v Česku, musím říct, že ty zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí. Nejsou mi přitom jasné konkrétní důvody.“ Zároveň dodal, že očekává jejich zvyšování.

Jeho rétorika se tedy od návštěvy Si Ťin-pchinga, na jaře 2016, výrazně změnila. V roce 2016 Hrad sliboval astronomické čínské investice 230 miliard korun v rozmezí pěti, které se ale dosud neprojevily, jak je patrné z níže uvedených údajů ČNB. Čína stále patří v ČR mezi zanedbatelné investory. Platí již několik let zaběhlý trend, že čínské peníze proudí do ČR především za účelem nákupu, a ne rozvoje hospodářství spojeného s tvorbou nových pracovních míst.

V současnosti to tedy vypadá, že si Hrad uvědomuje nesplnitelnost původně slíbených čínských investic. Stále s nimi však počítá, ačkoli v menším měřítku. Kancléř Vratislav Mynář konkrétně uvedl (v souvislosti s dubnovou návštěvou prezidenta Zemana v Číně), že čínské investice v ČR by měly v nadcházejících dvou letech dosáhnout „pouze“ jedné miliardy dolarů (asi 23,1 miliardy korun).

Bereme-li v potaz přímé zahraniční investice, tak na základě údajů poskytnutých Českou národní bankou nedosahují čínské investice ani 1 % celkové sumy. Naopak většina zahraničních investic přichází ze zemí Evropské unie (.pdf str. 7). „Z mimoevropských států pochází pouze 6,0 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy americké.“

Na druhou stranu je nutné zohlednit, že celkový objem čínských přímých investic od roku 2014 klesá, což Miloš Zeman nemohl předpokládat.

Během února a března 2019 přijal Evropský parlament a Komise nařízení ohledně prověřovacího procesu pro přímé zahraniční investice do EU. V podstatě se jedná o formální vymezení společného rámce prověřování přímých zahraničních investic do klíčové infrastruktury a citlivých technologií v zemích EU ze strany třetích zemí, jak přibližuje Komise ve své tiskové zprávě.

V případě Číny a dalších investorů mimo EU bude od roku 2020 nastaven nový systém kontroly a ověřování možných přímých investic, aby se zamezilo případnému ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku. Systém se bude týkat investic a akvizic v oblastech kritické infrastruktury, zásadních technologií, strategických surovin, práce s osobními daty či oblasti médií. Nutno podotknout, že tento proces je dobrovolný, a jednotlivé země budou mít vždy poslední slovo ohledně přijetí či nepřijetí takových „podezřelých“ investic.

Je pravda, že se Dita Charanzová aktivně účastnila projednávání rezoluce v Evropském parlamentu, kde vystupovala se stanoviskem za parlamentní stranickou skupinu ALDE.

Rozdělení řečnické doby a seznamu řečníků se věnuje článek 162 Jednacího řádu EP. Podle 9. bodu Jednacího řádu Evropského parlamentu platí, že „žádný poslanec nesmí hovořit déle než jednu minutu k jakémukoli z těchto témat: zápisy ze zasedání, procesní návrhy nebo změny konečného návrhu pořadu jednání či k pořadu jednání“. Bod 6 rovněž upozorňuje na skutečnost, že v čase rozpravy, který nebyl předem rozdělen, může předseda poslance vyzvat, aby hovořil zpravidla nejvýše jednu minutu. Obecně však dle jednacího řádu předseda jednominutový limit vynucovat nemusí a řečnickou dobu rozděluje s přihlédnutím k řadě kritérií: počty a zastoupení politických skupin, země původu poslanců, případně jejich fyzický stav.

Jednominutová lhůta se vztahuje také na prohlášení, ve kterých chtějí europoslanci připomenout téma, které není na programu jednání: „Po dobu nejvýše třiceti minut v průběhu prvního denního zasedání každého dílčího zasedání udělí předseda slovo poslancům, kteří chtějí upozornit Parlament na důležitou otázku politické povahy. Řečnická doba pro každého poslance nepřesáhne jednu minutu. Předseda může dát poslancům opět tentýž časový prostor později v průběhu téhož dílčího zasedání.“

Dodejme, že u osobního prohlášení, kde se poslanec vyjadřuje k osobním poznámkám na svou osobu, případně opravuje vlastní výroky, je i dle jednacího řádu časový limit delší: „Pokud Parlament nerozhodne jinak, nesmí žádné osobní prohlášení trvat déle než tři minuty.“

Jednání v Evropském parlamentu tak podléhá přísným pravidlům ohledně doby řečnění. Vzhledem k tomu, že jsou zde výjimky ze striktně jednominutového vystoupení, hodnotíme výrok jako zavádějící.