Přehled ověřených výroků

Věcný záměr (.doc) stavebního zákona je skutečně v průběhu legislativního procesu. Připomínkové řízení k věcnému záměru skončilo již 27. února 2019. Připomínky byly následně Ministerstvem pro místní rozvoj, které je předkladatelem návrhu, zpracovány (.doc). Vláda pak projednala a schválila (.pdf) věcný záměr na své schůzi dne 24. června 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy bude nyní zpracovávat paragrafované znění.

Podle věcného návrhu se např. tři dosud oddělená řízení mají sloučit do jednoho. Dále má také vzniknout takzvaný Nejvyšší stavební úřad, vyjádření ostatních institucí by si měl obstaral sám místo investora. Pokud by se Nejvyšší stavební úřad do měsíce nevyjádřil, mělo by se za to, že automaticky se stavbou souhlasí. Právě tzv. fikce souhlasu se stala terčem kritiky nejen ze strany opozice, a to kvůli možnému zneužití a automatickému schvalování kontroverzních projektů. Odpůrci z řad odborné veřejnosti dále namítají, že návrh zákona omezuje ochranu životního prostředí vzhledem k přenesené působnosti orgánů životního prostředí na stavební úřady.

Věcný návrh byl pak kritizován i dvěma komisemi Legislativní rady vlády, a to zejména pro jeho vágnost, čímž má porušovat Legislativní pravidla vlády. Radě vadilo i vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který bude pod přímým politickým vlivem, což může současné problémy s podjatostí úředníků ještě umocnit. I přes tuto kritiku však ministryně spravedlnosti Benešová, která Legislativní radě předsedá, věcný návrh odsouhlasila.

Prvním z programů je Výstavba pro obce, tento program je však zřízen na základě nařízení vlády (.pdf) ze dne 15. dubna 2019, striktně vzato to tedy není program MMR. Program má pomoci obcím zlepšit problematickou situaci s dostupností bydlení a nahrazuje původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Vládou byl program schválen 15. dubna 2019 a měla by na něj být v letošním roce vydána jedna miliarda korun. Konkrétně je 640 milionů korun určeno pro sociální byty a 350 milionů korun na zvýhodněné úvěry. Částky mají být v dalších letech navyšovány (dvě miliardy na dotace a jedna miliarda na výhodné úvěry). Program Výstavba je na základě nařízení vlády (.pdf) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k tomu mohou využít dotace anebo zvýhodněný úvěr.

Program Výstavba ovšem naráží na kritiku. Dle kritiků toto řešení celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů. Kritici projektu dále poukazují na nutnost uvolnění byrokracie – jen to vidí jako reálné řešení, které umožní, aby se mohly rychle a efektivně stavět nové byty.

Dalším dotačním programem, zřízeným zmíněným ministerstvem, je program Podpora bydlení ve strategických oblastech se strategickou průmyslovou zónou (SPZ), resp. jeho podprogram Výstavba bytů v oblastech s SPZ. Cílem podprogramu je podpořit rozvoj nájemního bydlení v území dotčeném působením velkého investora s rychle rostoucí nabídkou pracovních příležitostí. Zvýšení počtu nájemních bytů určených pro trvalé bydlení má přispět ke zlepšení životních podmínek v obcích, které se bez potřebné infrastruktury potýkají s nadměrným přílivem pracovní síly.

Druhým z programů MMR je Podpora bydlení. Ten ve svých třech podprogramech podporuje přípravu pozemků na výstavbu rodinných či bytových domů, výstavbu sociálních bytů pro osoby ve špatné sociální situaci, ať již z důvodu věku či nemoci, i zřizování bezbariérových bytů.

Největší demonstrace od roku 1989 byla svolána dne 23. června na Letenské pláni s odhadovaným počtem více než 250 tisíc demonstrantů. Konala se z důvodů, které v různé míře souvisely s osobou premiéra Andreje Babiše.

Dle facebookových stránek organizátorů akce - Milion chvilek pro demokracii, byla akce organizována primárně jako protest a nesouhlas s osobou Andreje Babiše. Požadovala naplnění pěti hlavních požadavků:

Zdroj: oficiální událost akce na FB

Je otázka, nakolik je platné tvrzení, že se letenská demonstrace konala kvůli justici. Podle slov organizátorů šlo totiž především o vyjádření nesouhlasu se zneužíváním moci Andrejem Babišem a o oslavu probuzení demokratické občanské společnosti. I první demonstrace z dubna 2018 byla zaměřena čistě proti osobě premiéra.

Rostoucí význam a počty účastníků konaných demonstrací však byly důsledkem odchodu ministra Jana Kněžínka, obžaloby premiéra a nástupu ministryně Marie Benešové. Od dubna 2019 uváděli organizátoři jako hlavní důvody svolávání demonstrací tyto požadavky: odchod ministryně Benešové, otázku nezávislé justice, neodvolatelnost státních zástupců, vyjádření premiéra k věci ministra spravedlnosti a v posledním případě i Babišův odchod.

Seznam demonstrací s počty osob (dle organizátorů):

29. dubna 2019: 15 tisíc, Staroměstské náměstí (+ regiony)

6. května 2019: 25 tisíc, Staroměstské náměstí

13. května 2019: 30 tisíc, Staroměstské náměstí ( + regiony)

21. května 2019: 60 až 70 tisíc, Václavské náměstí

4. června 2019: 120 tisíc, Václavské náměstí

23. června 2019: 250–260 tisíc, Letenská pláň

Co se týče srovnání s jinými demonstracemi, které proběhly mezi roky 1989–2019, blíží se aktuálním počtům demonstrace organizovaná ČMKOS v roce 2012. Zúčastnilo se jí odhadem 60–120 tisíc osob. Další v pořadí je demonstrace konaná v roce 1997 s 90 tisíci účastníky, jak ukazují ve svém článku Lidové noviny.

V roce 1989 v rámci Sametové revoluce pak demonstrovalo v Praze až 800 tisíc lidí.

Současná vláda Andreje Babiše se zasloužila o zavedení projektu Výstavba, který prostřednictvím Státního fondu pro rozvoj bydlení poskytuje dotace a úvěry pro podporu dostupného a sociálního bydlení. Program byl zahájen v květnu 2019 v gesci Ministerstva pro místní rozvoj s vymezeným rozpočtem ve výši 1 miliardy korun pro rok 2019. V následujících letech má ambici vyjednávat až trojnásobek ročně pro řešení dostupnosti bydlení v ČR.

Současně však výše zmíněný program pouze nahrazuje slíbený zákon o sociálním bydlení a dle některých kritiků nepředstavuje ideální řešení tuzemské bytové situace. Kriticky se k projektu Výstavba vyjadřuje i ve svém sdělení Evropská komise, viz (.pdf) str. 34:

„Vyloučení z přístupu k bydlení a bezdomovectví mezi nízkopříjmovými domácnosti roste, související politiky však nejsou prováděny. Návrh zákona o sociálním bydlení, který měl stanovit kritéria způsobilosti a kvality pro přístup k sociálnímu nájemnímu bydlení, nebyl v roce 2018 přijat. Stávající právní předpisy neřeší uspokojivě nedostatek cenově dostupného a kvalitního sociálního bydlení ani jeho negativní sociální dopad a do roku 2023 není plánovaná žádná revize. Namísto toho vláda plánuje nahradit je programem zvýhodněných úvěrů s názvem Výstavba. Z tohoto programu by bylo financováno nejen sociální bydlení pro lidi ohrožené vyloučením, ale především dostupné bydlení ve veřejném zájmu, např. s cílem přilákat do obcí nedostatkové profese veřejného sektoru. Navzdory prokázanému úspěchu projektů realizovaných ESF, jako např. Rychlé zabydlení, však návrh postrádá integrovaný přístup kombinující sociální služby s bydlením. Rovněž se předpokládalo, že regionální sociální rozdíly budou řešeny koordinovaným přístupem v rámci strategie RESTART. Avšak provádění sociálních aspektů bylo v důsledku chybějící politické podpory omezené. Pro sociálně-ekonomickou integraci sociálně vyloučených osob jsou potřebné rovněž další investice, včetně investic do potravinové a základní materiální pomoci.“

Projekt Výstavba hodnotí jako nedostatečný i dokument (.pdf) platformy pro sociální bydlení LUMOS či Platforma pro sociální bydlení. Jak vysvětluje Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení: „Stavět je třeba, ale nestačí to. Těch 20 tis. dětí v bytové nouzi nemůže čekat na důstojné bydlení 40 let. Je zřejmé, že se Česká republika neobejde bez zákona, který legislativně ukotví povinnosti obcí, jasně vymezí kompetence orgánů státní správy a zároveň zajistí stabilní financování široké škály nástrojů pro prevenci a řešení bytové nouze.”

(Zdroj: LUMOS str. 16 a 17)

Co se týče otázky bydlení seniorů, tak k červnu 2019 existuje úvěrový program Nájemní domy vymezený i pro skupinu obyvatel 65 let a více. Do programu se nicméně nelze přihlásit, neboť vymezených 380 milionů pro rok 2019 již bylo patrně přislíbeno.

Jednotlivci se současně mohou účastnit ještě iniciativy Ministerstva pro místní rozvoj s názvem Program Podpora bydlení pro rok 2019. V rámci Podprogramu Podporované byty tak lze zažádat o poskytnutí sociálního bydlení pro osoby, které mají ztížený přístup k bydlení v důsledku zvláštních potřeb vyplývajících z jejich nepříznivé sociální situace – věk, zdravotní stav.

Jak v případě programu Výstavba či Nájemní domy i Podpora bydlení se jedná o vládní projekty, aktivní v roce 2019, které poslanec Michálek může považovat za nedostačující, nicméně je nelze toliko označit za ignorování problému dostupného bydlení.

V legislativním plánu vlády pro rok 2018 jsou obsaženy dva zákony týkající se boje proti korupci. Zákon o regulaci lobbingu je v tuto chvíli připraven k projednání vládou a případnému postupu do Poslanecké sněmovny. Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální bance tehdejším ministrem Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v tomto stanovisku (.pdf, str. 3) ze dne 11. dubna 2019 vyvráceny. Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB(...)“. Stanovisko ECB by mělo umožnit posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení návrhu vládou, k tomu však stále nedošlo i přesto, že dle plánu legislativních prací mělo ke schválení vládou dojít již v září 2018.

Druhým zákonem, který by se dal označit za protikorupční, je zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem odkladu přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU a momentálně ji projednává Rada Evropské unie. Dá se tedy konstatovat, že osud zákona o ochraně oznamovatelů závisí na vývoji v Bruselu. Je však pravdou, že i v tomto případě je vláda v prodlení, původně totiž plánovala předložit tento návrh již v září 2018.

Nečinnost vlády při přijímání protikorupčních opatření vytýká vládě Transparency International (TI) i organizace Rekonstrukce státu. Např. ředitel TI Davida Ondráčka k tomu uvádí: „Evidentně protikorupční agenda není příliš vysoko v prioritách vlády nebo je vysoko pouze verbálně. Reálné činy jsou zatím udržování statu quo nebo návrhy, které jsou potenciálně nebezpečné. Celkově se bojím, že tato vláda do historie jako protikorupční nevstoupí."

Reinvestovaný zisk představuje část zisku zahraničních společností z jejich přímých investic v České republice. Zahraniční vlastníci generují v ČR zisky, ze kterých si vyplácí dividendy a další část znovu investují (reinvestují) do provozu svých podniků.

V roce 2018 představovaly reinvestované zisky téměř 140 miliard korun a na dividendách bylo do zahraničí vyplaceno 303 mld. Kč. Oproti roku 2017 došlo k poklesu reinvestovaných zisků o 36,52 mld. Kč, tedy o 23,48 mld. Kč méně, než uvádí Jakub Michálek. Rok 2017 byl v tomto ohledu rekordní, protože reinvestice dosáhly hodnoty 176 mld. Kč. Na dividendách bylo nejvíce vyplaceno v roce 2016, a to 312 mld. Kč.

Přestože Jakub Michálek neupřesnil, v jakém období mělo dojít k poklesu reinvestovaného zisku o 60 mld. Kč, výše uvedený pokles o 36,52 mld. Kč je za posledních deset let největší, a proto je výrok hodnocen jako nepravda.

Kromě absolutních hodnot reinvestovaných zisků a vyplacených dividend je však nutné vzít v úvahu i relativní hodnoty ve vztahu k celkovým ziskům zahraničních vlastníků z přímých zahraničních investic realizovaných v ČR. Hodnota reinvestovaných zisků je dlouhodobě nižší než hodnota dividend, přičemž reinvestice představují přibližně čtvrtinu až třetinu z celkových zisků. Mezi lety 2017 a 2018 došlo spolu s absolutním poklesem reinvestovaných zisků k relativnímu poklesu z 35,3 % na 27,9 %.

Vývoj české ekonomiky skutečně koreluje s trendy, které se vyskytují v celé Evropské unii, jak dokládají data Eurostatu, a to jak v případě procentuálního růstu HDP (první graf), tak v případě vývoje hodnoty HDP na obyvatele (druhý graf).

Zdroj: Eurostat

Zdroj: Eurostat

O propojenosti české a unijní ekonomiky pak mluví i analýza České národní banky, která hovoří o „vysoké míře otevřenosti české ekonomiky a velké obchodní i vlastnické provázanosti s eurozónou.“

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získalo ANO 21,18 % hlasů a 6 mandátů, nejvíce ze všech stran.

Ve volbách v roce 2018 se do zastupitelstev obcí dostalo 34 965 kandidátů z místních sdružení s 15,14 % hlasů, hnutí ANO získalo samostatně 14,88 % hlasů a 1676 zastupitelů a 16 zastupitelů v koalicích s jinými stranami, např. ČSSD získala samostatně 1882 zastupitelů s 5,17 % hlasů, ODS 2281 zastupitelů s 11,09 % hlasů.

V Českých Budějovicích získalo ANO 12 zastupitelů a 21,21 %, v Brně získalo ANO 18 zastupitelů a 23,03 %, v Karlových Varech 12 zastupitelů a 23,86 %, v Jihlavě 10 zastupitelů a 22,61 %, v Hradci Králové 11 zastupitelů a 23,83 %, v Liberci 11 zastupitelů a 21,36 % (zde bylo ANO až za Starosty pro Liberec, kteří získali 16 zastupitelů), v Ostravě 21 zastupitelů a 32,72 %, v Olomouci 14 zastupitelů a 26,67 %, v Pardubicích 13 zastupitelů a 26,66 %, v Plzni 13 zastupitelů a 22,20 % (zde získalo ANO stejný počet zastupitelů jako ODS, které dostalo 22,11 % hlasů), v Praze bylo ANO až páté, získalo zde 12 zastupitelů a 15,37 %, v Ústí nad Labem získalo 9 zastupitelů a 20,65 % a ve Zlíně získalo 9 zastupitelů a 18,81 % (zde získali stejný počet zastupitelů jako STAN, kteří měli 18,58 %).

ANO tedy vyhrálo volby ve většině velkých českých měst a ve všech z nich se dostalo do místního zastupitelstva. Hnutí celkově získalo méně zastupitelů než ČSSD nebo ODS, na druhou stranu však ANO získalo více hlasů. Tento paradox plyne z rozdílnosti velikosti obcí, v nichž se stranám typicky dařilo. U místních sdružení, která získala nejvíce zastupitelů i hlasů, se jedná o velké množství autonomních subjektů. Hnutí ANO tak může i nemusí být považováno za vítěze komunálních voleb.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 získalo ANO jednoho senátora, ODS volby vyhrála a získala 9 senátorů, v Senátu mělo po volbách ANO 7 senátorů. V roce 2016 získalo ANO 3 senátory, zatímco KDU-ČSL 5 senátorů. V roce 2014 získalo ANO 4 senátory. Přehled složení Senátu v roce 2016 a 2018 poskytuje Český statistický úřad.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 vyhrálo ANO s 29,64 % hlasů, v současné době má ve sněmovně 78 poslanců.

Ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2016 získalo ANO nejvíce hlasů s 21,05 % a 176 zastupitelů, zisk je to především v porovnání s volbami v roce 2012, kdy strana teprve vznikla a neměla žádného krajského zastupitele.

Václav Klaus mladší představil 10. 6. 2019 nový politický subjekt Trikolóra – hnutí občanů. Klaus novou stranu založil poté, co byl letos v březnu vyloučen z ODS. V přípravném výboru strany působí také další bývalá poslankyně za ODS Zuzana Majerová Zahradníková.

Oba poslanci, Klaus i Majerová Zahradníková, jsou mezi předkladateli návrhu ústavního zákona, který by měl zakotvit manželství jako svazek muže a ženy a jeho ochranu do Listiny základních práv a svobod. Zákon byl předložen již v červnu 2018, tedy v době kdy Klaus i Majerová Zahradníková byli členy poslaneckého klubu ODS.

Listina základních práv a svobod momentálně ve čl. 32 odst. 1 uvádí, že „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“. Cílem předkládané novely (.pdf, str. 1) je rozšířit ochranu rodiny také o manželství jako svazek muže a ženy.

Poslanci Klaus a Majerová, kteří návrh zákona podepsali, byli do PS zvoleni za ODS. Nyní jsou nezařazení a působí v nově založené straně Trikolóra.

Ve Finsku existují (.pdf, str. 28) speciální školy pro děti s postižením, které jim nedovoluje výuku v běžných školách. Kromě toho mohou být děti vyučovány v běžných školách, ale ve speciálních třídách. Děti v těchto třídách nemusí být vyučovány pouze v rámci nich, ale mohou se zapojovat i do běžné výuky.

Finský vzdělávací systém se zaměřuje na konkrétní problémy dítěte (v základním i sekundárním vzdělání). Na základě pečlivého pedagogického hodnocení mohou být dětem s určitými problémy či druhem postižení vytvořeny individuální vzdělávací plány. Jinak se v rámci svého vzdělávacího systému na základě inkluze snaží co nejvíce dětí s různými formami postižení a tedy i individuálním vzdělávacím plánem vyučovat na běžných školách.

Dle dat (.docx, str. 13; str. 32; str. 37) sesbíraných Evropskou agenturou pro speciální a inkluzivní vzdělávání bylo ve Finsku ve školním roce 2014/2015 vzděláváno v běžném vzdělávání přes 99 % zapsaných žáků. Patří sem i žáci ze speciálních tříd v běžných školách. Česká republika měla v běžných školách vyučováno něco málo přes 97 % zapsaných žáků. Ve finských speciálních třídách v rámci běžných škol jsou vyučována téměř 4 % žáků se speciálními potřebami. Ve srovnání s Českou republikou je to o 3 p.b. více žáků. Naopak více žáků se speciálními potřebami máme v ČR umístěno ve speciálních školách, v daném školním roce to bylo cca 2,8 %. Finsko mělo procento dětí se speciálními potřebami ve speciálních školách nižší – konkrétně 0,78 %. V průměru EU se pak jedná o 1,54 %; mezi zeměmi jsou ovšem výrazné rozdíly a Finsko skutečně patří mezi země s vysokou prostupností speciálního a běžného školství.

Graf: Procento žáků se speciálními potřebami