Přehled ověřených výroků

Avizovaná vyhláška, zavedená tehdejší ministryní školství Kateřinou Valachovou, se nicméně snaží snižovat riziko příjmu nezdravých komponentů potravy stran dětí v rámci povinné školní docházky. Cílem je tedy ochrana zdraví dětí. Původně se měla tato vyhláška týkat i středních škol, ty však byly nakonec z dosahu vyhlášky vyjmuty.

Posléze se pamlsková vyhláška dočkala i zmírnění, platného od 1. září 2018. Ministr školství Robert Plaga považoval původní znění vyhlášky za příliš represivní.

Zdeněk Bergman je od roku 2014 teplickým zastupitelem. V komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen za stranu VOLBA PRO! TEPLICE. Tato strana vstoupila do opozice poté, co uzavřely koalici ODS, ČSSD a TOP 09. VOLBA PRO! TEPLICE se profiluje jako kritická opozice.

Zdeněk Bergman skutečně předložil v půli září 2018 na 23. jednání zastupitelstva návrh (.pdf str. 3) vyhlášky o požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích. Tento návrh byl ale odložen (str. 14). Přesné znění Bergmanova návrhu obecně závazné vyhlášky však není možné z veřejných zdrojů dohledat. Nelze proto ověřit, nakolik vymezuje „některé prostory města“, nebo zda naopak zahrnuje „veřejná prostranství“ jako celek.

Dle dat dostupných 9. října z transparentního účtu dosáhly výdaje na kampaň Zdeňka Bergmana výše 291 038 Kč. Z toho 134 500 Kč vybral Zdeněk Bergman pomocí crowdfundingové kampaně na serveru startovac.cz, které se zúčastnilo 48 přispěvatelů. Vzhledem k provizi 7 % z vybrané částky, kterou si server účtuje, byl výtěžek pro předvolební kampaň přibližně o 10 tisíc Kč nižší.

Strana Zelených darovala na kampaň 35 tisíc Kč před prvním kolem (14. srpna 2018) a 15 tisíc Kč před kolem druhým (8. října 2018). Ostatní strany a hnutí, které Zdeňka Bergmana podporují (Senátor21, Volba pro! Teplice, KDU-ČSL a Jsme pro! Kraj), na transparentní účet nepřispěly. Největším přispěvatelem je opravdu sám Bergman, který vložil 80 tisíc Kč (vklad proběhl 15. srpna 2018).

Transparentní účet ODS pro senátní volby 2018 neposkytuje informace o tom, které příjmy od dárců byly použity v kampani Jaroslava Kubery.

Je možné, že specifické symboly na účtu určují volební obvod, kterého se platba týká (kromě obvodu 99). Nasvědčovala by tomu i přítomnost Kuberova jména u čísla teplického obvodu a platby za pět tisíc korun. Většina položek se specifickým symbolem 32 (číslo teplického obvodu) se týká plakátů či brožur. Proběhlo však také natočení volebního klipu. Tím je pravděpodobně video pohybující se na Facebooku, které se váže ke komunálním i senátním volbám.

Celkové výdaje u specifického čísla 32 lehce přesahují 400 tisíc korun. Výrok však setrvává v sekci neověřitelné, protože nemáme možnost naši hypotézu zcela potvrdit.

Je pravda, že za dobu existence České republiky měly Teplice (volební obvod č. 32) dva místopředsedy senátu, Jaroslava Musiala v letech 1998–2000 a Jaroslava Kuberu v posledních dvou letech (2016–2018). Není ale pravda, že by se dvěma místopředsedy byly mezi volebními obvody jediní, např. Pardubice (volební obvod č. 43) také měly dva místopředsedy, respektive místopředsedkyně, a to Jaroslavu Moserovou v letech 1996–1998 a Miluši Horskou ve třech obdobích od roku 2012 až do roku 2018.

Dle § 37 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., Zákon o jednacím řádu Senátu, je senátor povinen být členem jednoho výboru. Může být ale členem i dalšího výboru, a to v případě, že se jedná o výbor mandátový a imunitní nebo výbor organizační. Podle § 37 odst. 3 tohoto zákona pak předseda a místopředsedové Senátu jsou členy jen Organizačního výboru.

Kubera reaguje na poznámku protikandidáta Bergmana, který by se dle svých slov zajímal, v případě svého zvolení, o účast ve dvou výborech (pro záležitosti Evropské unie a pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice). Tuto kombinaci nemůže podle Jednacího řádu Senátu člen horní komory obsadit. Co se týká Kubery, on sám už dokázal například mezi lety 2014–2016, kdy byl členem Mandátového a imunitního výboru a také Ústavněprávního výboru, že senátor může být členem více výborů najednou.

Senát momentálně neprojednává žádný návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou. Zabývá se pouze několika senátními návrhy zákonů, žádný z nich však není návrhem nového stavebního zákona, ani tento zákon nenovelizuje. Senát doposud neprojednal vládní návrh zákona v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Tímto zákonem se však stavební zákon mění jen nepatrně (.pdf, str. 26), a to tak, že se do § 31 přidávají slova „a mezinárodních smluv".

Podle § 132 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona může Stavební úřad ve veřejném zájmu nařídit vlastníkovi nemovitosti provedení údržbových prací. Veřejným zájmem však stavební zákon nezamýšlí obecnou formulaci ,,dlouhodobé zanedbání" stavby. Musí se jednat o specifické situace definované v § 132 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb.:

,,(3) Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu,

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu,

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost,
životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a
sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty,

d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo
důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům
nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo,

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní
nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně
překážek bezbariérového užívání stavby."

Povinnosti vlastníka dále upravuje § 154 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona, kdy je vlastník stavby povinen ,,udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence".

Propadnutí nemovitosti je dle zákona také možné, avšak ne z důvodu dlouhodobého zanedbání stavby. Tzv. derelikce, tedy propadnutí nemovitosti ve prospěch státu, je možná v případě opuštění nemovitosti, jak stanovuje § 1045 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový). Za opuštěnou se nemovitost považuje dle § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) v případě, že vlastník nevykonává vlastnickou povinnost po dobu 10 let.

Kubera hovoří o plánu novely stavebního zákona, která by se měla podle plánu Ministerstva pro místní rozvoj dostat do sněmovny ještě letos na podzim.

„Jde zejména o fikci souhlasu závazného stanoviska. Úředníci by měli mít při stavebním řízení na vyjádření lhůtu 60 dní. Pokud by se do té doby nevyjádřili, znamenalo by to automatický souhlas,“ uvedla ministryně Dostálová. Totéž se objevilo i na Deník.cz či Lidovky.cz, které interpretovaly slova ministryně pronesená po zářijovém jednání vlády.

Závazné stanovisko je vyjádření některého ze správních úřadů, jehož obsah je závazný pro rozhodnutí ve stavebním řízení. Typicky jde o posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA), například k vrtání studny může být potřeba vyjádření místního vodohospodářského a báňského úřadu. Dosud u lhůt orgánů podávajících závazné stanovisko fikce nefunguje. Lhůty se navíc do značné míry liší. Na schématu (.pdf) si můžeme ukázat jednotlivé variace při relativně bezproblémové realizaci stavebního záměru, pouze s posouzením EIA. Mimo to však ještě mohou do procesu vstoupit právě výše zmíněná speciální stanoviska, která mají buďto své lhůty, nebo se podpůrně řídí 30 dny ve správním řádu. Přímo pro rozhodnutí ve stavebním řízení je lhůta určena v § 112 odst. 3 stavebního zákona, která ukládá stavebnímu úřadu rozhodnout „bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.“ Na tyto lhůty by se však fikce vztahovat neměla.

Ke dni ověřování není vládní návrh novely stavebního zákona v Poslanecké sněmovně evidován, a bude-li, musí projít celým legislativním procesem, přičemž nelze říci, jestli se návrh nakonec skutečně stane platným, nebo ne. Kromě toho je plánována velká rekodifikace stavebního zákona, tedy nikoli novela, ale úplné „přepsání“. Dostálová chce věcný záměr rekodifikace předložit do října 2019. Rekodifikace by měla završovat řadu dílčích zjednodušení.

Poslanecká sněmovna postoupí návrh zákona Senátu, který má třicetidenní lhůtu na jeho projednání. Během této lhůty může Senát návrh schválit nebo vyjádřit vůli se jím nezabývat - potom postupuje návrh k prezidentovu podpisu. V opačném případě Senát návrh zamítne, případně vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Posledně zmíněný postup upravuje čl. 47 Ústavy. Sněmovna o návrhu zamítnutém či pozměněném Senátem hlasuje znovu. Jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (101), je zamítnutí Senátem tzv. přehlasováno a zákon je přijat. Pokud Senát zákon vrátil s pozměňovacími návrhy, hlasuje Sněmovna o pozměněném návrhu nejdříve za 10 dnů (ke schválení stačí prostá většina). V opačném případě hlasuje o původním znění zákona. Ten musí být potvrzen nadpoloviční většinou všech poslanců.

Dodejme, že takovýto postup se netýká přijímání například ústavních či volebních zákonů, neboť s ústavním zákonem musí vyslovit souhlas tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů a volební zákon musí být schválen i Senátem.