Přehled ověřených výroků

Nyní je v Senátu projednáván senátní návrh zákona od Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tento zákon se týká změny způsobu volby senátorů. Návrh počítá s přechodem z dvoukolového systému na jednokolový, tzv. australský systém. Voliči by kandidátům přiřazovali pořadí. Tento systém by měl dle důvodové zprávy zvýšit atraktivitu senátních voleb pro voliče.

Stavba mostu přes Ženevské jezero se v poslední době opět dostala do povědomí poté, co se v roce 2016 voliči vyslovili v referendu pro její realizaci. Jaroslav Kubera měl však ve svém výroku na mysli pravděpodobně referendum z roku 1988. V tomto referendu bylo taktéž rozhodnuto pro stavbu, ale o osm let později, kdy se rozhodovalo o možnosti výstavby tunelu či mostu, zavrhli voliči obě varianty. Příčinou mohlo být i to, že by stavba byla velkou zátěží pro ženevský rozpočet. Vyšla by totiž přibližně na 1,2 miliardy CHF a stát neměl v úmyslu tento projekt podpořit.

Zda byl mezi prvním a druhým hlasováním zhotoven projekt za mnoho milionů švýcarských franků, není bohužel možné dohledat.

Australský volební systém je založen na preferenčním volení, kdy voliči udávají pořadí kandidátů či stran (nejde tedy pouze o křížkování jako v českých komunálních volbách). Systém pro volby do Senátu je opravdu podobný tomu českému komunálnímu, a to v udávání preferenčních hlasů.

Ještě do roku 2013 fungoval v Austrálii systém, kdy lidé mohli vybrat buďto celou kandidátku strany (pak pořadí kandidátů zůstávalo na zvolené straně, tedy pořadí zapsaném na volebních lístcích), nebo mohli dávat hlasy jednotlivým kandidátům napříč stranami. Tyto hlasy voliči rozdělovali tak, že kandidáty řadili od prvního do posledního podle svých preferencí. O tomto systému se však vedla po volbách v roce 2013 debata, která vyústila ve změnu. Současná pravidla podle zákona (.pdf) z roku 2016 určují dva možné způsoby volby (s. 6): Voliči mohou volit celé kandidátky strany, přičemž i zde udávají preference (číslují strany typicky od 1 do 6, od nejvíce po nejméně preferovanou), nebo mohou udělovat preferenční hlasy přímo kandidátům napříč stranami (stejným způsobem rozdávají většinou hlasy od 1 do 12).

V případě českých komunálních voleb lze uplatňovat tzv. panašování, tedy lze zaškrtnout kandidáty napříč politickými stranami. Volič tak v praxi disponuje tolika volebními hlasy, kolik je zastupitelů v jeho obci. Například Pražané mohou při volbě na magistrát zakřížkovat 65 kandidátů z rozličných stran a hnutí, eventuálně mohou zakroužkovat pouze jednu konkrétní stranu, a tím ji udělit všech svých 65 hlasů.

Australský volební systém je jednokolový volební systém, v němž voliči namísto označení jednoho kandidáta seřadí kandidáty od prvního po posledního dle svých preferencí a sympatií. Následně volební komise sečtou všechny kandidáty, kteří se v pořadí umístili na prvních místech. Pokud některý z kandidátů obdrží již v prvním sčítání nadpoloviční většinu hlasů, tak je automaticky zvolen. Pokud první sčítání neurčí vítěze voleb, kandidát, který po prvním sčítání skončil jako poslední, se vyškrtne ze seznamu. Jeho hlasy se rozdělí kandidátům, které voliči uvedli jako druhé v pořadí. Tento proces se opakuje až do okamžiku, kdy jeden z kandidátů překročí padesátiprocentní vítěznou hranici.

Obdobně popisuje volební systém i druhý bod obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.

Wagenknecht ještě za svého působení na Ministerstvu financí stál za sepsáním návrhu nového zákona o řízení a kontrole veřejných financí. Návrh zákona měl především za cíl zprůhlednit hospodaření s veřejnými penězi, a tím zamezit například netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon by při svém uplatnění pravděpodobně mohl mít dopad i na zdravotní sestry či důchodce, protože Wagenknecht na předmětný výrok navazuje (čas 3:25) takto: „Protože pokud bude víc peněz ve státě, tím, že se bude lépe utrácet, tak potom máme větší šanci podporovat všechny další dobré projekty a další zaměření.“

Jedná se tedy spíše o nepřímý dopad v souvislosti s případným transparentnějším hospodařením státu.

Nicméně to, jestli by měl zákon nějaký dopad na důchodce a zdravotní sestry, pokud by prošel, není ověřitelný fakt z veřejných zdrojů.

Liberální institut ve spolupráci se slovenským INESS spočítal, kolik stojí byrokracie průměrnou malou českou firmu. Autoři se zaměřili na všechny známé povinnosti, které má typická firma během jednoho roku provozu. Ze čtyř zemí, kde je index byrokracie měřen, zastává Česká republika s 233 hodinami 2. místo za prvním Slovenskem. Tam firmy tráví papírováním pouze 222 hodin. Třetí skončila Litva s 252 hodinami a na posledním místě Ukrajina s 469 hodinami.

„V České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně,“ uvádí analytik Centra ekonomických a tržních analýz Pavel Peterka, který na projektu od jeho počátku spolupracuje. Do těchto nákladů započítává studie pouze náklady spojené s byrokracií. Stát pochopitelně stojí firmu mnohem víc na povinných odvodech, na dani z příjmu, z přidané hodnoty apod.

Časová náročnost byrokracie vyšla o 33 hodin vyšší než loni. Srovnání je však obtížné kvůli upravení metodiky. Ta byla mírně pozměněna, aby se výpočtu indexu mohlo zúčastnit více zemí. Letos se k České republice a Slovensku přidala Litva a Ukrajina. Zajímavým vlivem na výsledky je zavedení GDPR (obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů) v ČR. To bylo shodně ve všech zemích, kde došlo k jeho zavedení, „oceněno“ na 16 hodin.

Návrh (.doc) na rozšíření pravomocí NKÚ byl Senátem zamítnut na 24. schůzi konané 26. května 2016. Detail historie tisku je dostupný zde.

Již pár dní před tímto hlasováním ze Senátu zaznívaly hlasy, že tento návrh nejspíš nebude schválen.

Pokud by došlo k navrhovanému rozšíření pravomocí, mohl by NKÚ provádět kontrolu hospodaření u jednotek místní samosprávy a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku.

Podle infolistu (.pdf, str. 5) projektu Rekonstrukce státu disponují určitou obdobou navrhovaného rozšíření i nejvyšší auditní instituce ve všech okolních státech České republiky. Jmenovitě jde tedy o německý Spolkový účetní dvůr, rakouský Účetní dvůr, polský NIK a slovenský NKÚ.

Nelze však tvrdit, že tuto pravomoc mají všechny nejvyšší auditní instituce na světě, krom českého NKÚ. Pro odlišné rozložení pravomocí ani nemusíme cestovat příliš daleko, i když by se to u světového srovnání jistě nabízelo.

Například švédský Riksrevisionen nemá (.pdf) pravomoc kontrolovat jednotky místní samosprávy. Tato pravomoc však náleží (.pdf) auditorům jmenovaným na základě výsledků všeobecných voleb. Tento systém volby auditorů lze do jisté míry přirovnat ke způsobu jmenování členů rady místních samospráv v ČR. V kontrole jim pak můžou pomáhat i profesionální auditoři, nebo si místní samosprávní jednotka vytvoří vlastní oddělení, které má kontrolu na starost.

Lukáš Wagenknecht působí v Center of Excellence for Good Governance, což je „nezisková organizace a nezávislý, nestranický think-tank, jehož cílem je posílit kvalitu veřejné správy a legislativy v České republice“. Je financován z vlastních zdrojů prostřednictvím Good Governance, s.r.o., kde jako zakladatel a vlastník figuruje právě Wagenknecht.

Think-tank zpracovává analýzy a publikace především z oblasti kontroly ve veřejné správě.

I na základě těchto analýz pak Lukáš Wagenknecht publikuje v médiích, především na serveru Neovlivni.cz.

V zimním semestru 2018/2019 má Wagenknecht vyučovat předmět Interní audit na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na Univerzitě Pardubice pak přednáší předmět Audit a kontrola ve veřejné správě.

OPRAVA: Do výroku bylo doplněno vyjádření Michala Trníka ze sdružení Holešovičky pro lidi a vyjádření Heleny Zlámalové z SVJ v Taussigově ulici. Na základě těcho informací bylo hodnocení změněno z neověřitelného na pravdivé.

Wagenknecht ve svém výroku tvrdí, že v rámci kampaně pomáhá několika neziskovým občanským sdružením. Hovoří o dvou případech: Rodinné a komunitní centrum Ládví (ve výroku objekt na ulici Taussigova) a zahloubení ulice V Holešovičkách. O stejných dvou případech informuje i na svém webu a v odpovědích na dotazy čtenářům Aktuálně.cz. Tyto stejné dva příklady uvádí i na svém Facebooku.

V případě Rodinného a komunitního centra Ládví je třeba nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda nějakou pomoc Wagenknecht skutečně poskytl. Jediné informace jsou dostupné na jeho vlastním webu, kde píše: "Celou kauzu nyní analyzujeme. Dle námi získaných informací Praha 8 dostala finanční dotaci na předimenzovanou budovu centra 20 mil. Účelem dotace má být vybudování centra pro děti různých věkových kategorií. Dle současného záměru má ovšem budova plnit odlišný účel, mohlo by se tak jednat o porušení rozpočtové kázně ze strany MČ Praha 8. Věcí se budeme dále zabývat a podnikat kroky k tomu, aby došlo k nápravě současného stavu."

Oslovili jsme zástupce SVJ Taussigova jako zainteresovanou stranu. Předsedkyně Helena Zlámalová nám potvrdila, že se Lukáš Wagenknecht o problém zajímal. "Musím mu přiznat opravdový zájem a snahu pomoci. Osobně sa na ten moloch několikrát přijel podívat a slíbil, že pomůže co bude moci alespoň v tom, aby objekt byl využíván pouze pro účely mateřského a komunitního centra." Dodává, že "pomohl údajně zjistit na MHMP okolnosti mnohamilionové dotace, kterou na to Praha 8 z magistrátu získala."

V druhém případě, zahloubení ulice V Holešovičkách, nám poskytl vyjádření Michal Trník ze sdružení Holešovičky pro lidi: "Lukáš Wagenknecht aktivně pomáhal a pomáhá našemu spolku Holešovičky pro lidi zviditelňovat letitý problém dopravně extrémně zatížené pražské ulice V Holešovičkách. Nejenže přislíbil pomoc po svém případném zvolení, ale jako jediný kandidát na senátora už před začátkem své kampaně, ale i během ní upozornil na tento problém v několika článcích. Také jako jediný kandidát na senátora podepsal připomínku k Metropolitnímu plánu požadující zatunelování této ulice. L. Wagenknecht navíc inicioval, zprostředkoval a spolu s vedením Pirátské strany vydal prohlášení, kde svým podpisem otevřeně popdporuje zahloubení ulice V Holešovičkách a označuje ho jako dopravní prioritu celopražského významu."

Aktivitu Lukáše Wagenknechta zmiňuje i facebookový profil sdružení Holešovičky pro lidi, a to ve dvou statusech. V prvním se informuje, že Wagenknecht podepsal Připomínky k Metropolitnímu plánu o zahloubení Holešoviček. Druhý, konkrétnější status, zní: "Piráti se zahloubení Holešoviček nebojí! Včera jsme na setkání v Střelničné obdrželi podepsané prohlášení, kde šéfpirát I. Bartoš, kandidát na primátora Z. Hřib, kandidát na senátora L. Wagenknecht, kandidátka na starostku P8 A. Hamalová, podporují zahloubení ulice V Holešovičkách jako dopravní prioritu pro nadcházející období. Občané Holešoviček vám moc děkují."

Ústava upravuje obecně pravomoci a pole působnosti jednotlivých ústavních orgánů při výkonu státní moci, ať už se jedná o Parlament, vládu, prezidenta republiky, soudy, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Českou národní banku či obce a kraje. V případě NKÚ, ČNB, obcí a krajů vymezují přesné pole působnosti a další podrobnosti zákony, jež stanovují, jakou roli zastávají jednotlivé orgány při řízení státu.