Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš plošné přidávání údajně nepovažuje za spravedlivé a podle něj by měli o růstu výdělků v nemocnici rozhodovat jejich ředitelé. Novinářům sdělil následující:

"My tady žijeme v bludu, kdy politici slibují lékařům a sestrám, že jim navýší platy, a potom to nedělají, protože to ani nemůžou udělat. Ředitel nemocnice rozděluje peníze...Ředitel je odpovědný za péči a personál, že ho dobře zaplatí. Nemůžeme mu nadiktovat všechno, co má dělat."

Dále také Babiš dodal, že jeho vláda "explicitně říká", že se zvýší jen příplatek sestrám za směny.

Ministerstvo zdravotnictví podpoří dohodu mezi nemocnicemi a pojišťovnami o zvýšení příplatku za směny. „Tato dohoda počítá s nárůstem příplatku za směnnost a zbývající nárůst mezd a platů se musí uskutečnit v mezích této dohody,” sdělila mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová.

V tiskové zprávě, vydané Asociací nemocnic České republiky, která informuje o výsledku 1. fáze dohodovacího řízení o úhradách pro rok 2019 u akutní a následné lůžkové péče uvádí následující:

"Priorita byla dána podpoře celodenní péče, kterou tato lůžková zařízení poskytují a jejíž absence ohrožuje v České republice dostupnost péče, a proto bylo do dohody zakalkulováno navýšení směnného příplatku pro některé kategorie zdravotnických pracovníků směnného provozu. Dále je nutno, aby MZ spolu s MPSV zajistily právním předpisem navýšení směnného příplatku, pro vybrané kategorie zdravotnických pracovníků."

V kontextu výroku se Andrej Babiš zaměřuje hlavně na platy lékařů, kteří působí v organizacích, které přímo spadají pod ministra zdravotnictví.

Průměrné platy lékařů v některých nemocnicích v přímé působnosti ministerstva zdravotnictví pro rok 2017 činily:

76 330 Kč - FN Brno (.pdf, str. 12),

94 510 Kč - Nemocnice Na Homolce (.pdf, str. 8),

86 653 Kč - Institut Klinické a Experimentální Medicíny (.pdf, str. 82)

100 256 Kč - Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno (.pdf, str. 9),

71 135 Kč - FN u sv. Anny v Brně (.pdf, str. 18),

91 077 Kč - FN Hradec Králové (.pdf, str. 45),

85 944 Kč - FN Olomouc (.pdf, str. 82),

72 325 Kč - Všeobecná FN v Praze (.pdf, str. 86),

85 387 Kč - Masarykův onkologický ústav (.pdf, str. 41).

Z ostatních subjektů můžeme pak pro lepší přehled uvést kupříkladu:

79 259 Kč - Nemocnice Písek, a.s. (.pdf, str. 21),

83 022 Kč - Krajská nemocnice Liberec a.s. (.pdf, str. 40).

Z veřejně dostupných údajů z loňského roku je tedy možné zjistit, že zařízení, u kterého průměrné platy lékařů překročily hranici sto tisíc korun bylo jedno. Musíme ale také podotknout, že některé organizace tyto údaje neuváděly či je dosud nezveřejnily.

S ohledem na meziroční zvýšení platů lékařů v průměru alespoň o 5-7 % ve zde vyjmenovaných organizacích oproti roku 2016, je možné, že v současné době překročily tuto hranici i další organizace.

Zdravotnický personál globálně stárne. Ač se poptávka po lékařích a sestrách zvyšuje, dosavadní příspěvky státu pokrývaly víceméně pouze provoz fakult. V některých případech fakulty využívají svých vlastních prostředků např. z výuky anglického jazyka. Financování fakult je téma, jež se řeší v průběhu několika funkčních období a nástroje byly různé. Faktem ovšem zůstává, že i vzniknuvší Asociace děkanů lékařských fakult v České republice apelovala na vznik dlouhodobého plánu.

Vláda 4. září 2018 schválila Dlouhodobé finanční opatření k navýšení kapacit lékařských fakult na období 2019-2029. Jedná se tak o první plošné a dlouhodobé řešení nedostatku lékařů nejen v klasické, ale i v terénní praxi, pedagogů, ale i faktu, že valná většina absolventů medicíny neplánuje svou praxi vykonávat na území České republiky. V minulosti vláda k podporám lékařských fakult, potažmo jejich studentů, přistupovala jen ve výjimečných situacích. Například když deseti nigerijským studentům nigerijská vláda přestala v průběhu studia platit stipendia.

Spor o vedení Andreje Babiše jako agenta někdejší československé tajné policie StB se táhne více než 6 let. Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a že o dva roky později ho k údajné spolupráci s tajnou policií coby agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Babiš vědomou spolupráci s StB dlouhodobě popírá. Andrej Babiš se u slovenských soudů domáhal očištění svého jména ve sporu proti Ústavu paměti národa (ÚPN), který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů.

Byť Babiš se žalobami původně uspěl u všech instancí, zvrat v případu nastal rozhodnutím slovenského Ústavního soudu v roce 2017. Ten zrušil původní rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě i Nejvyššího soudu, které daly Babišovi za pravdu.

• rozsudek Okresního soudu
• rozsudek Krajského soudu
• rozsudek Nejvyššího soudu

Ústavní soud konstatoval, že slovenské soudy v Babišově kauze rozsudky chybně založily na svědectví bývalých příslušníků StB, kteří při výpovědích před okresním a krajským soudem nebyli zproštěni mlčenlivosti. Ústavní soud také zpochybnil věrohodnost těchto svědků, kteří vypovídali ve prospěch Babiše a jejichž výpovědi byly klíčové v původním líčení. Další překážkou bylo, že žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, který svazky StB na Slovensku spravuje.

Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl Babišovu žalobu, že je v archivních svazcích někdejší československé tajné policie veden jako agent neoprávněně. Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání k Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, který ho také zamítl.

Andrej Babiš řekl, že je připraven se soudit celý život. Hodlá připravit novou žalobu, ve které si tentokrát místo na Ústav paměti národa bude stěžovat na slovenské ministerstvo vnitra nebo na slovenský stát. V červnu 2018 Andrej Babiš žaluje Slovensko u Evropského soudu pro lidská práva. Rozhodnutí tohoto soudu nemůže zvrátit rozhodnutí justice v dané zemi. Soud může pouze konstatovat, že daný stát porušil při posuzování dané kauzy konkrétní lidská práva, a nařídit mu zaplacení odškodnění stěžovateli a soudní výlohy. Poté ovšem otevírá cestu k novému soudnímu líčení, které by bylo vázáno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se v roce 2017 umístila (s. 10) na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky, tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují), což jsme také rozebírali v komentáři. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou ohledně jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd. Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

V červenci 2018 je míra nezaměstnanosti na našem území rovna 2,3%. Míra nezaměstnanosti se v ČR dlouhodobě pohybuje na nejnižších mírách ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku uskutečněné 9.září 2001 byly zorganizované teroristickou organizací Al-Qaeda. I když ani jeden z 19 únosců letadel použitých při útocích 11. září neměl afghánské občanství, únosci absolvovali výcvik v táboře Al-Qaeda na afghánském území a z afghánského ústředí Al-Qaeda byly také koordinovány veškeré aktivity nutné k realizaci zářijových útoků. Z těchto důvodů se dá říct, že někteří z přímých nebo nepřímých účastníků útoků opravdu “vzešli” z Afghánistánu.

Bagrám je velká vojenská základna a letiště v Afgánistánu, zhruba 47 km severně od Kábulu. Spolu s americkými a afgánskými partnery se na zabezpečení základny, a to zejména v severní části bezpečnostní zóny, podílí i 173 českých vojáků z 10. strážní roty Bagram Air Field. Operační úkol zde převzali v polovině dubna 2015 a v říjnu letošního roku by měl být ukončen.

Přímá kontrola Talibanu se pohybuje podle aktuálních informací kolem 3% a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Dle poslední zprávy Generálního inspektora pro rekonstrukci Afgánistánu (SIGAR), kterou organizace vydala k 30. červenci 2018, byla situace v 407 afgánských obvodech k 15. květnu takováto:

Afgánská vláda kontroluje přímo 74 obvodů a v dalších 155 má svůj vliv (celkem 229), Taliban přímo ovládá 11 obvodů a svůj vliv má v dalších 45 (celkem 56), a zbývajících 122 obvodů je mimo přímou kontrolu obou stran. Pokud jde o procentuální přímou kontrolu Talibanu ta je pak přibližně 3 % celkového území (pdf., s. 71).

Vzhledem k obtížným přírodním podmínkám Afgánistánu se většina ofenzivní aktivity Talibanu, ale i spojeneckých sil opravdu koncentruje na jarní a letní měsíce, kdy je počasí vhodnější a mnohé části nejsou odříznuty sněhem.

Válku v Afganistánů zahájili Spojené státy a Velká Británie 7. října 2001 v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Protiteroristická vojenská operace nesla název Trvalá svoboda. V prosinci 2001 OSN pověřil Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), aby pomáhaly v Afganistánu zabezpečit bezpečnost. Velká Británie souhlasila s jejich dočasným vedením.

V srpnu 2003 NATO převzalo odpovědnost za Mezinárodní bezpečnostní síly (ISAF). V rámci, níž měli vojáci NATO mandát k boji. Mise byla ukončena v roce 2014, kdy byla odpovědnost za bezpečnost v Afganistánu převedena na Afgánské národní bezpěčnostní sily. ISAF byla zatím nejdelší a největší misí NATO. Na jejím vrcholu se do ní zapojilo více než 130000 vojáků z 50 států NATO a partnerských zemí.

Od začátku roku 2015 vede NATO v Afganistánu nebojovou misi pod názvem Operace rozhodná podpora (RSM), která je zaměřena na výcvik, poradenství a pomoc Afgánským národním bezpečnostním silám.