Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že italský premiér Giuseppe Conte požádal státy EU o pomoc při rozdělení 450 migrantů, kteří byli v sobotu 14. července přijati italskou pobřežní stráží.

Zatímco Francie, Malta, Německo, Španělsko a Portugalsko během soboty a neděle přislíbily pomoc, česká média v neděli 15. července informovala o tom, že ministr Andrej Babiš odmítl přijetí uprchlíků ze strany České republiky. Pomoc odmítli také zástupci Maďarska, Slovenska a Polska.

Protože však i zahraniční média informovala především o prohlášení Andreje Babiše a italská agentura ANSA psala o odmítnutí pomoci ze strany Maďarska až po prohlášení českého ministra, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Začátkem června 2018 se novým španělským premiérem stal socialista Pedro Sánchez po vyslovení nedůvěry vládě předsedy lidovců Mariana Rajoye. Návrh na vyslovení nedůvěry podali socialisté, kvůli korupční kauze několika bývalých regionálních politiků Lidové strany.

Španělský premiér Pedro Sánchez rozhodl, že Španělsko přijme loď Aquarius s více než 600 uprchlíky poté, co ji odmítla přijmout Itálie a Malta. Dále informoval, že jeho vláda se hodlá zasadit o to, aby z hranic u španělských enkláv v severní Africe zmizely ostnaté ploty a plánuje zavést bezplatnou zdravotní péči pro lidi bez povolení k pobytu.

V první polovině roku se počet migrantů do Španělska zdvojnásobil, oproti loňskému roku ve stejném období. Nejvíce lidí by mělo do Španělska připlouvat z Maroka. Podle Fabrice Leggeriho, šéfa Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), z Maroka pochází přibližně polovina lidí, který do Španělska přichází. Maroko je rovněž tranzitní země.

Data UNHCR (vysoký komisař OSN pro uprchlíky) uvádějí, že právě do Španělska dorazilo v letošním roce nejvíce uprchlíků. Je jich aktuálně cca 27 a půl tisíce. Celkem jde v rámci celého Středozemí o zhruba 60 tisíc lidí, což je třetina oproti loňsku, šestina oproti roku 2016 a zhruba sedmnáctina oproti roku 2015, kdy byl příliv uprchlíků do Evropy největší.

Do španělské enklávy Ceuta proniklo ze zhruba 800 migrantů 602 běženců. Média nepracují s žádnými konkrétními čísly týkající se počtu útočících migrantů. K množství útočníků se nevyjadřuje ani oficiální zpráva španělského ministerstva vnitra. Ve zprávě se pouze dočteme, že 15 španělských policistů bylo zraněno, z čehož 5 skončilo v nemocnici a že z celkového počtu 602 proniknuvších běženců bylo 16 hospitalizováno.

Nelze tedy tvrdit, že konkrétně 600 migrantů útočilo na španělskou guardia civil. Přesná čísla, ani odhady, počtu útočníků totiž nejsou k dispozici.

Data týkající se pohlaví a věku 602 běženců proniknuvších do španělské enklávy Ceuta nejsou dostupná. Nicméně pokud se podíváme na obecné statistiky pohlaví a věku žadatelů o azyl v zemích EU, tak zjistíme, že zhruba 2/3 všech žadatelů o azyl jsou muži. Ze žadatelů o azyl ve věkové skupině 14–34 let představují muži zhruba 75 % z celkového počtu žadatelů.

„There was a greater degree of gender inequality for asylum applicants who were 14–17 or 18–34 years old, where around three quarters of first-time applicants were male…“

Vzhledem k nedostupným datům o běžencích z Ceuty a obecné statistice nelze tvrdit, že všichni migranti jsou mladí muži.

Předsedovi vlády Andreji Babišovi připisujeme neověřitelný výrok. Přestože některá jím zmiňovaná čísla sedí, jiná však jsou skutečně velmi orientační a nejsme schopni je z více důvodů vyvrátit či potvrdit.

Nelze se spolehlivostí tvrdit, zda Babiš myslel 2 miliardy korun investic pouze v poskytnutých darech postiženým zemím, anebo i ve vlastních rozpočtech České republiky například do MEDIVACu. Dosud také nejsou zveřejněny oficiální statistiky, například výše finančních prostředků poskytnutých státům v roce 2017, které jsou pro zjištění pravdivosti Babišova výroku klíčové.

Pokud mluvíme o premiérem jmenovaných balkánských státech, je pravdou, že se od České republiky, konkrétně od ministerstva vnitra, dočkaly v poslední době finanční podpory pro řešení migrační krize. Jmenovitě Bosna a Hercegovina obdržela ve druhé polovině července dar 25 milionů korun, stejnou sumu o měsíc dříve poslalo Česko do Makedonie a v listopadu 2017 získalo od tuzemské vlády příspěvek na migrační politiku i Srbsko.

Co se týká MEDEVACu, tedy vládního programu na poskytování lékařské péče v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, Andrej Babiš taktéž hovoří prokazatelnou pravdu. Od roku 2015 dosud bylo v rámci tohoto programu dle webových stránek ministerstva vnitra během necelých čtyř let odoperováno celkem 2321 pacientů.

Dále však již není možné sloužit přesnými statistikami. Dle oficiálních dat poskytla Česká republika za roky 2015 a 2016 dohromady cca 250 milionů korun na asistenci uprchlíkům například v Iráku, Srbsku nebo Jordánsku. Z tiskové zprávy ministerstva vnitra z října 2017 implicitně vyplývá, že Česká republika v minulém roce vydala na řešení migrační krize postiženějším státům alespoň 178 milionů korun. Na konci března 2018 pak ministerstvo vnitra uvolnilo dalších 75 milionů korun.

Dohromady tak od roku 2015 vydala ČR podle zpráv ministerstva vnitra něco málo přes půl miliardy korun na zahraniční pomoc řešení migrační krize. Oficiální zprávy o celkové výši poskytnutých prostředků se však netýkají let 2017 a 2018. Nelze proto s přesností ověřit Babišovo tvrzení o dvou miliardách.

Podobně neúplné informace se týkají počtů policistů. Ze zprávy ministerstva vnitra o aktivitách ČR při řešení migrační krize v nejvíce postižených státech plyne, že mezi roky 2015 a 2017 působilo v rámci bilaterálních smluv a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž v potřebných zemích 759 českých policistů. Rovněž však jejich počet pravděpodobně nebude kompletní.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, data Eurostatu ukazují, že jde o výrazně nižší počet lidí (o 400 tisíc). Babišův údaj by odpovídal datům z předchozích let, aktuálně ovšem došlo k výraznému poklesu.

Data Eurostatu uvádí, že v roce 2017 počet lidí s občanstvím nečlenských zemí EU nelegálně přítomných na území Evropské Unie byl celkem 618 780. Toto číslo představuje 37% úbytek ve srovnání s rokem 2016 (983 860 osob nelegálně přítomných na území EU) a 71% úbytek ve srovnání s rokem 2015, kdy počet nelegálně přítomných osob na území EU dosáhl vrcholu čítající 2 154 675 osob.

Některé neziskové organizace (resp. jejich pracovníci) jsou skutečně obviňovány, že nepomáhají pašerákům dostávat lidi do Evropy. Nicméně hovořit o "kšeftu neziskovek" je přinejmenším problematické, neboť žádné spojení o tom, že by finančně na dané věci participovaly, nebylo doloženo.

Co se týká role NGO a jejich údajné spolupráce s libyjskými převaděči, nebylo dosud nic oficiálně potvrzeno. Je pravdou, že například v Itálii vedou civilní vyšetřování vůči některým jedincům s podezřením na spolupráci s převaděči. Žalobce však zdůrazňuje, že se nejedná o stíhání samotných NGO, protože zatím nenalezli žádné důkazy, ať už se jedná o kontakty, či finanční napojení NGO na převaděče.

Zatím posledním případem se stala situace, kdy loď německé NGO Lifeline zachránila 230 uprchlíků i přes příkaz italského námořnictva, aby uprchlíky předala libyjské pobřežní stráži. Ukazuje se tak, že na jedné straně NGO, které se podílejí na záchranných pracích ve Středozemním moři, jednají čistě z humanitárních pohnutek, na straně druhé ale také dle agentury Frontex neúmyslně napomáhají převaděčům.

Ti s vědomím toho, že možná pomoc je nablízku, čluny přetěžují, dostatečně je nevybaví palivem, jídlem a vodou a také je patrný trend používání co nejlevnějších plavidel o minimální kvalitě. Využívají také toho, že v mezinárodních vodách má každé plavidlo povinnost dle mezinárodní úmluvy o námořním právu (UNCLOS) pomoci lidem v nouzi.

Otázkou údajné trestné činnosti převaděčství a NGO jsme se již zabývali a na zjištění je možné nahlédnout zde.