Přehled ověřených výroků

Ač prezident přímo velvyslance nevybírá, aby byl velvyslanec jmenován, musí ho schválit. Miloš Zeman v minulosti tuto výsady využíval a prosadil si například do USA svého bývalého spolupracovníka Hynka Kmoníčka. Tuto pravomoc využívali také jak Václav Klaus, tak Václav Havel, který si právě v době vlády Miloše Zemana jako velvyslance ve Washingtonu prosadil svého přítele Martina Palouše. Ostatně samotné webové stránky ministerstva zahraničních věcí říkají, že velvyslanec je zástupcem hlavy státu, nikoliv samotného ministerstva.

Společná zasedání vlád České republiky a Izraele se za premiérství Bohuslava Sobotky konala v listopadu 2014 a také v květnu 2016, obě zasedání se přitom uskutečnila v Jeruzalémě.

Ve stejném formátu, tedy ve formátu mezivládních konzultací, jedná česká vláda vedle Izraele pouze se Slovenskem a Polskem. Důkazem vzájemně nadstandardních vztahů České republiky a Izraele je právě skutečnost, že Sobotkova vláda zasedala dvakrát v Izraeli. Česká republika představuje jednoho z nejbližších spojenců Izraele mezi evropskými zeměmi.

Česká republika má v Izraeli velvyslanectví v Tel Avivu a k tomu honorární generální konzulát v Haifě.

Martin Stropnický byl při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 lídrem kandidátky hnutí ANO v Jihomoravském kraji. K tomuto kraji přitom nemá větší vazby, sám se narodil v Praze a nikdy ve zmíněném kraji nežil ani nepůsobil.

Krymský parlament odhlasoval připojení Krymu k Rusku 6. března 2014. Referendum se uskutečnilo 16. března téhož roku a lidé hlasovali pro připojení Krymu k Rusku. Následně ruský prezident Vladimir Putin podepsal smlouvu o připojení Krymu k Rusku, čemuž předcházelo schválení smlouvy Radou federace a schválení ve Statní dumě. Za začátek války na východě Ukrajiny lze považovat duben 2014, přičemž konflikt stále není ukončen.

Martin Stropnický zastával funkci ministra obrany od 29. ledna 2014. Dodatek ke smlouvě o pokračování pronájmu letounů JAS-39C/D Gripen byl podepsán 16. května 2014. Jednání se švédskou stranou trvalo dva roky - od 12. března 2012 do 12. března 2014, kdy vláda České republiky schválila dodatek o prodloužení pronájmu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože pár týdnů po nástupu Martina Stropnického do funkce ministra obrany vláda schválila dodatek o prodloužení smlouvy a následně byla smlouva podepsána. Ve stejné době byl anektován Krym a začala se válka na východě Ukrajiny.

Martin Stropnický mluví o sebevražedném útoku u základny Bagrám v Afghánistánu, který se odehrál 8. července 2014. Martin Stropnický byl v tu dobu ministrem obrany. U základny explodovalo improvizované výbušné zařízení, které celkově zabilo pět českých vojáků – čtyři vojáci zemřeli okamžitě, pátý byl těžce zraněn a zemřel o týden později ve střešovické nemocnici.

„Chtěl bych se jim touto cestou poklonit, vzdát jim hold a úctu. Považuji také za samozřejmost vyjádřit hlubokou a upřímnou soustrast všem rodinným příslušníkům, manželkám, družkám, maminkám, dětem, přátelům,“řekl Martin Stropnický po útoku.

V historii české armády je to nejtragičtější událost v zahraničních misích. V roce 1998 zemřeli v Bosně a Hercegovině tři čeští vojáci, když vojenský vrtulník při stoupání narazil do horského hřebenu. Celkově zemřelo v zahraničních misích 25 českých vojáků.

Jak je možné vidět z přiložené tabulky níže, v roce 2014, tedy rok nástupu Martina Stropnického do funkce ministra obrany, byl rozpočet ministerstva obrany skoro 42 mld. Kč. Schválený rozpočet ministerstva obrany na rok 2018 je 58,99 mld. Kč. Tento rozpočet připravovala ještě minulá vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Z dostupných dat Armády České republiky plyne, že se mezi lety 2014 a 2018 zvýšil počet vojáků z 21 011 na 24 521. Ve stejném období rostl i počet členů aktivních záloh, a to z 1 237 na 2 444 vojáků.

Počty, které uvádí Stropnický, tedy nejsou zcela přesné, řádově ale odpovídají skutečnosti. Podle náčelníka generálního štábu Josefa Bečváře by měla armáda během letošního roku, stejně jako v loňském roce, nabrat zhruba 2 000 lidí.

Miroslav Kalousek jednal v roce 2006 o vládě pouze se sociální demokracií. Tato spolupráce mezi KDU-ČSL a ČSSD by ale byla možná pouze za tiché podpory komunistů. Hned den po zahájení však širší vedení lidovců jednání ukončilo a k přímému jednání s komunisty tak vůbec nedošlo.

Po volebním patu v parlamentních volbách 2006 jednal Miroslav Kalousek s ČSSD o možném vzniku menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, která by vznikla i díky toleranci komunistů. V této situaci si Kalousek musel být dobře vědom toho, že uzavře-li s ČSSD dohodu o vládě, bude pro takovou vládu nutná podpora komunistů. Možnou spolupráci s komunisty sám přímo neodmítnul, naopak s ní zřejmě musel kalkulovat jako s jednou z možných variant řešení situace. Svůj postup vysvětloval Kalousek tím, že tak zabrání dohodě ODS a ČSSD na změně volebního systému, jež by měla za následek omezení politické plurality a poškození menších stran.

Jednání Kalouska s šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem o vládě začalo dne 24. srpna 2006, ještě tentýž den tento Kalouskův postup schválilo předsednictvo lidovců a pověřilo jej jednáním. Kalousek připustil, že by kabinet mohl vzniknout i díky toleranci komunistů. Označil to ze své strany za velký ústupek, který ho netěší, uvádí server lidovky.cz.

Následujícího dne, 25. srpna 2006 se však proti takovému postupu ohradili zástupci lidovců v Brně, Zlíně nebo Praze, a to zejména kvůli nutné toleranci komunistů. Ve stejný den došlo k jednání celostátního výboru KDU-ČSL, na němž se lidovci rozhodli ukončit jednání se sociální demokracií. Miroslav Kalousek po tomto jednání oznámil svou rezignaci na post předsedy KDU-ČSL.

Svým výrokem chtěl Miroslav Kalousek poukázat na změnu názorů prezidenta Miloše Zemana v otázce možného stíhání členů vlády a jejich případného odvolání. Vzhledem ke změně ve veřejných vystoupeních Zemana k této věci je výrok hodnocen jako pravdivý. V roce 2013 považoval Zeman trestní stíhání člena vlády za překážku – v roce 2018 zastává naopak názor, že zde platí presumpce neviny a že problematické je až setrvání člena vlády pravomocně odsouzeného.

V období mezi 17. červnem 2013, kdy padla vládapremiéra Petra Nečase, a 25. červnem, kdy se prezident Zeman rozhodl pro úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, skupina poslanců pod vedením Miroslavy Němcové navrhovala prezidentovi vytvoření jiné než úřednické vlády, a to na základech původní Nečasovy vlády a pod vedením Miroslavy Němcové. Ta prezentovala, že takovéto řešení by našlo podporu a potřebnou většinu 101 poslanců. „Řekl, že to jasné stanovisko vnímá, ale nic to nemění na tom, co už naznačoval, tedy že už má nějaké své řešení,“ popsala prezidentovu reakci Němcová.

Zeman se tedy rozhodl jmenovat úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, která ale následně nedostala důvěru v Poslanecké sněmovně (v poměru 93 hlasů pro, 100 hlasů proti). Již krátce po jmenování této vlády Zeman uvažoval nad možností, že může dojít i na druhý pokus o sestavení vlády – ten však podmínil notářsky ověřeným seznamem 101 poslanců, kteří by takovou vládu podpořili.

Když Zeman vysvětloval poslancům, proč se rozhodl nejmenovat vládu Němcové opřenou o 101 podpisů, uvedl: „Při vší úctě k panu poslaci [sic] Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, že v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády ČR pan Miroslav Kalousek a jsem stejně tak přesvědčen, že v případě, že premiérkou jmenuji - a já to nevylučuji – pani [sic] Miroslavu Němcovou, pak to bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zažité novinářské klišé a přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.“ V případě, že by jím navržená Rusnokova vláda nedostala důvěru, se ale Zeman obrátil k dalšímu důvodu možného vyšetřování, čímž prakticky řekl, že nehodlá jmenovat jinou než úřednickou vládu. „Nemám žádnou záruku, že kdyby se k moci vrátila bývalá koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací vazby.“

Jedním z důvodů, proč prezident preferoval úřednickou vládu namísto vlády v demisi nebo vlády sestavené Němcovou, je možné odhalování politických struktur v rámci vyšetřování, o kterém informoval státní zástupce Ištvan. Tímto zablokoval možný druhý pokus o důvěru Rusnokově vládě a rovněž i návrhy Sněmovny na vládu jinou (např. vládu Němcové). Ve svém projevu při hlasování o důvěře Rusnokově vládě prezident předestřel, že před možným druhým pokusem dává přednost předčasným volbám a pokračování vlády v demisi. Svoje rozhodnutí mimo jiné obhajoval i možným rizikem budoucího stíhání některých poslanců, a tedy budoucích členů vlády, jak ukazuje tato ukázka z jeho projevu:

„Na závěr svého vystoupení se vracím k onomu tématu vyšetřování. Jeho základem vůbec není stíhání tří poslanců za údajnou korupci, jeho základem dokonce není ani vyšetřování nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování propojení některých politiků a politických struktur, které bych nezdvořile nazval kmotrovskými mafiemi, před nimiž jsem varoval již ve svém inauguračním projevu. Tuto tezi mohu doložit veřejně publikovaným rozhovorem - asi tak před třemi týdny - vrchního státního zástupce Ištvana, tuším, že to bylo v Hospodářských novinách, kde doslova říká, že se čeká senzace v tomto směru a že pro tuto senzaci již má dostatečné důkazy. Byl jsem ujištěn, že toto vyšetřování skončí v řádu několika týdnů a ujišťuji Vás, že i kdybyste mě lámali kolem, že během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které jsem již uvedl.“
V rozhovoru pro TV Nova z tohoto roku se Zeman vyjádřil k otázce odchodu ministra vlády z důvodu prvoinstančního rozhodnutí soudu o jeho vině ve smyslu, že by měli spíše končit až členové vlády, kteří byli pravomocně odsouzeni.