Přehled ověřených výroků

Podle aktuálně platných nabídek práce ve Vodňanské drůbeži začíná hrubý měsíční plat dělníka na 14 500 Kč. Jedná se o pozici dělníka ve výrobě, který má být ochotný pracovat na dvě směny, občas i v sobotu nebo o svátcích. Mezi nabízené zaměstnanecké benefity patří závodní stravování, příspěvek na penzijní připojištění a dovolená nad rámec zákona. Dělníkovi v potravinářské výrobě je nabízena mzda od 15 000 Kč do 22 000 Kč a mimo již zmíněné benefity může získat např. požitky na základě zaměstnaneckého fondu. Přímo na webu Vodňanské drůbeže je pak inzerát na dělnickou pozici zpracovatele masa se mzdou až 18 000 Kč.

Analýzu průměrných mezd ve firmách patřících do holdingu Agrofert provedl týdeník Ekonom. Vyplynulo z ní, že jsou dělnické pozice ve Vodňanské drůbeži placeny podprůměrně. Téma mezd v této drůbežárně se stalo velmi diskutovaným v návaznosti na reportáž novinářky Uhlové, která během půl roku vyzkoušela pět různých zaměstnání a nehorší zkušenost si odnesla právě z Vodňanské drůbeže. Firma se proti nařčením v reportáži ohradila, uvedla, že novinářka zaměstnaná pod falešným jménem dostala hrubý nástupní plat včetně příplatků ve výši 17 315 Kč a své zahrnutí do reportáže vnímá vzhledem k blížícím se volbám jako účelové.

Podle těchto informací si lze o mzdových podmínkách ve Vodňanské drůbeži udělat určitou představu, systém Babišem zmíněných příplatků a bonusů je však záležitostí vnitřních předpisů firmy, které veřejně dostupné nejsou a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Je pravdou, že Středula opakovaně kritizuje pracovní i platové podmínky ve Vodňanských drůbežárnách. Jedním z posledních případů je rozhovor pro časopis Týden, kde Středula říká: „Současný případ vodňanské drůbežárny je docela známý. Přijímání cizinců a některé praktiky, jež tam jsou. Poukázal jsem také na inzeráty na úřadu práce – nabízely práci v osmi stupních chladu na tři směny za dvanáct a půl tisíce korun s dodatkem ‚vhodné pro cizince‘. Jako by to byli nějací méněcenní lidé. Tam už jedna brněnská firma, která tam dodává zaměstnance a pracuje v areálu, dostala dvakrát pokutu za porušení práv práce cizinců na území České republiky.“ Ovšem neexistuje žádné oficiální stanovisko odborové organizace Vodňanských drůbežáren z důvěryhodných zdrojů, které by slova předsedy Babiše potvrzovalo či vyvracelo.

Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš srovnává případy, které nejsou srovnatelné. Na starostku Třince bylo podáno trestní oznámení, nicméně poté byl případ odložen. Starostka podle zastupitelství jednala podle zákona, trestní oznámení na ni podal opoziční politik. Naopak trestní oznámení na Andreje Babiše odloženo nebylo a v kauze Čapího hnízda byl Babiš obviněn.

Případ, na který Babiš odkazuje, se týká obvinění proti starostce Třince Věře Palkovské, které podal opoziční zastupitel Jan Ferenc v prosinci 2012. Palkovská pak byla vyšetřována pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Případ byl však odložen policií – nejdříve v březnu 2013 a podruhé v říjnu stejného roku, a to poté, co Ferenc uspěl se stížností u Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Policie však žádný trestný čin nezjistila a starostka podle nich postupovala v souladu se zákonem.

Palkovská poté požadovala úhradu nákladů spojených s trestním stíháním, okresní soud to však zamítl. Letos v září Palkovská uspěla u Ústavního soudu, který vyjádřil souhlas s tvrzením, že trestní oznámení nemá být pokračováním politického boje, pokud by podněty pro něj byly vágní nebo objektivně nepodložené.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť oba zmínění politikové byli skutečně stíháni, Chirac ovšem až po skončení svého prezidentského mandátu. V tom je jeho situace odlišná oproti současnému stavu kolem lídra hnutí ANO. Dodejme, že vnímání Andreje Babiše nehodnotíme – necháváme jej v rámci výroku kvůli kontextu, ve kterém padl.

Jacques Chirac zastával v letech 1995–2007 post francouzského prezidenta, předtím byl od roku 1977 starostou Paříže. Během výkonu prezidentské funkce byl Chirac chráněn prezidentskou imunitou, jeho vyšetřování tak mohlo začít až po skončení v prezidentském úřadu. Jednalo se o vyšetřování související s údajným nezákonným financováním jeho politické strany z fondů pařížské radnice, která údajně podle obvinění měla na přelomu 80. a 90. let na výplatní pásce 21 osob, jež ve skutečnosti pracovali pro Chiracovu politickou stranu Sdružení pro republiku. V této kauze byl Chirac nakonec nejen obviněn (a tedy stíhán), ale dokonce odsouzen k podmíněnému trestu vězení.

Silvio Berlusconi čelil během svého posledního výkonu funkce premiéra v letech 2008–2011 několika obviněním a soudním procesům. Před nástupem do funkce premiéra v roce 2008 viselo nad Berlusconim obvinění z uplácení svědka v tzv. kauze Mills. Vyšetřování tohoto obvinění bylo pozastaveno v červenci téhož roku po schválení zákona, který zaručoval premiérovi imunitu.

V době svého premiérství byl Berlusconi obviněn z daňových úniků. Tento proces byl původně v dubnu 2010 pozastaven kvůli schválenému zákonu, který umožňoval Berlusconimu jako premiérovi vyhnout se po dobu 18 měsíců soudům – část zákona však v lednu 2011 zrušil italský ústavní soud.

V dalším případu nazvaném Mediatrade čelil Berlusconi obvinění ze zpronevěry a daňových úniků při prodeji televizních a filmových práv. Velmi sledovaným byl takzvaný případ Rubygate, v němž byl italský expremiér obviněn z intimního styku s nezletilou prostitutkou.

Výrok je zavádějící, protože přirování k Jacquesu Chiracovi je značně zcestné; v případě Berlusconiho je podobnost výrazně větší, výrok však zavádí tvrzením, že by šlo o řadu takových případů a že ve skutečnosti stíhání premiéra „nikomu nevadí“.

Projekt jednoho inkasního místa sám o sobě neměl výrazný dopad na daně či na rozpočet, ten mohly mít až další změny, které byly schváleny v jednom balíku s tímto projektem. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Ve funkčním období ministra Kalouska byl schválen zákon o finanční správě a balík změn zákonů v souvislosti se zřízením jednotného inkasního místa s účinností od roku 2015. Tyto zákony měly připravit půdu na změny fungování finanční správy tak, aby mohlo dojít k převodu kompetencí a prakticky tak mohlo začít fungovat jedno inkasní místo (JIM) pro občany a firmy.

Projekt JIM kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, který v roce 2016 konstatoval, že peníze putovaly i na výdaje, které s projektem nesouvisely, a že v souvislosti s tímto projektem špatně fungovaly kontrolní mechanismy. Souvislost s investicemi do rekreačního areálu v Milovicích se však nepodařilo dohledat.

V roce 2014, tedy již za této vlády, pak byla schválena novela, která ruší velkou část bodů původního zákona o jednotném inkasním místě i souvisejících změn.

Co se dopadu na rozpočet týká, sama o sobě by taková reorganizace neměla mít vliv na státní rozpočet. Součástí zmíněného balíku však byly i další změny daňových zákonů, například:

• zrušení tzv. superhrubé mzdy; v důsledku toho nastavena sazba daně z příjmů fyzických osob na 19 %
• osvobození dividend a veškerých podílů na zisku pro fyzické i právnické osoby vyplácených mezi tuzemskými poplatníky a poplatníky ze zemí EU, Švýcarska, Norska a Islandu
• prodloužení lhůty pro osvobození příjmů fyzických osob z prodeje cenných papírů ze šesti měsíců na tři roky
• zvýšení hranice osvobození u příjmů z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem), z 20 000 Kč na 30 000 Kč
• zrušení možnosti uplatnění základní slevy na dani pro osoby s měsíčními příjmy převyšujícími čtyřnásobek průměrné mzdy

Dopady těchto změn nedokážeme vyčíslit, nezdá se však, že by měly být výrazně negativní. Protože se však jedná o samostatné části zákona, bylo možné tyto změny zrušit bez rušení samotného projektu JIM. V roce 2016 navíc Babišova náměstkyně Schillerová hovořila o tom, že znovu plánují projekt JIM zavést.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Jednak v roce 2014 došlo na popud vlády k novele zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, který řešil i otázku výkupu pozemků, kdy se zvýšila maximální výkupní cena pozemků z dvojnásobku až na šestnáctinásobek. Ministerstvo dopravy tento krok odůvodnilo nutností motivovat majitele pozemků k bezproblémovému prodeji a usnadnění investic do infrastruktury. Více detailů je možné nalézt v našem výstupu, který hodnotil projev ministra Babiše ve sněmovně 3. prosince 2014.

Pokud jde o zákon o výkupu pozemků, je také pravdou, že počáteční inspirací v roce 2014 byla jeho německá podoba, jak ukazuje například interpelace tehdejšího ministra dopravy Prachaře v PS z 25. září 2014:

„My jsme začali na tomto zákonu pracovat, začali jsme na něm pracovat v březnu, kdy jsem nechal přeložit do českého jazyka a rozeslat všem zainteresovaným odborům na Ministerstvu dopravy onen německý zákon tak, aby se s tím dokázali seznámit.“

Stejně tak byl předložen i zákon o liniových stavbách. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.

Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.

Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).

Další podrobnosti lze nalézt již v našem výstupu z říjnové debaty na ČT, kde jsme otázku zákona o liniových stavbách hodnotili.

Andrej Babiš má pravdu, že levicové strany zastoupené ve Sněmovně – ČSSD a KSČM – ve svých předvolebních programech měly body vyjadřující se ke zdanění a obecně úpravě církevních restitucí. Faktem však také je, že šlo o sliby, které v podstatě nejde splnit – a tyto strany sice po volbách podnikly nějaké kroky vzhledem k úpravě podmínek restitucí, ale ani nemohly žádnou zásadnější změnu prosadit, protože většina majetku již je navrácena a restituce jsou vázány dohodou s církvemi.

Vydávání majetku je skoro dokončeno, ačkoliv ještě běží mnohé soudní spory. Samotná sociální demokracie prostřednictvím volebního lídra Zaorálka připustila, že šlo o nesplnitelné sliby. Podmínky restitucí jsou totiž zakotveny ve smlouvách, které církve podepsaly s Českou republikou (respektive s tehdejším premiérem Petrem Nečasem), a jsou zakotveny v Zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pokud by mělo dojít ke změně, muselo by se tak stát prostřednictvím úpravy těchto smluv. Kardinál Duka vyjádřil neochotu vracet se k tomuto tématu: „Je to zákon, který uspěl i u Ústavního soudu. Jsou zde také smlouvy mezi vládou a církvemi. Revidovat zákon by znamenalo otevřít jednání, které by mohlo být velice nepříjemné pro všechny strany.“

Ve volebním programu (.pdf, str. 30) pro parlamentní volby v roce 2013 ČSSD uvádí: „Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily.“

Vítězná ČSSD po zmíněných volbách sestavila v lednu 2014 koaliční vládu a předsedou této vlády se stal lídr ČSSD Bohusla Sobotka. V koaliční smlouvě (.pdf) vlády však problematika církevních restitucí není zmíněna. ANO absenci tématu v koaliční smlouvě vysvětlovalo postojem KDU-ČSL, která odmítala zpochybňování restitucí. Samotné ANO se s ČSSD dohodlo na vytvoření speciálního týmu, který by se věnoval redukci finančních náhrad. Pro úplnost je třeba dodat, že ANO z dohody s ČSSD odstoupilo již v dubnu 2014 s tím, že k sestavování zmíněného týmu nevidí důvod. ČSSD proto zůstala s tímto záměrem osamocená.

V roce 2016 vláda nepřijala (bod B, č. 3) žádné stanovisko k návrhu zákona poslanců z KSČM, který obsahoval zdanění církevních restitucí (sněmovní tisk č. 738). Lídr hnutí ANO Andrej Babiš komunistický návrh podpořil, následně se však nedostal ani do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.

Téma církevních restitucí se objevuje také v programu KSČM. Nejvýznamnějším krokem strany na poli řešení církevních restitucí bylo právě vytvoření návrhu zákona, jímž plánovala církevní restituce zdanit. Ve volebním programu (str. 3) pro parlamentní volby v roce 2013 KSČM uvedla, že se soustředí na „prosazení referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a urychlené zrušení příspěvku státu na činnost církví.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Faktem zůstává, že od 1. listopadu 2016 byl zavedený „pilotní“ provoz aplikace EET na dobrovolné bázi, který měl sloužit uživatelům (podnikatelům) a správci systému k otestování funkčnosti stability celého projektu.

Vzhledem k tomu, že projekt takového rozsahu v historii České republiky nikdy neproběhl (zákon o registračních pokladnách zrušila vláda Mirka Topolánka v roce 2007), jde opravdu o první možnost testování EET.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako zavádějící. Po upozornění čtenářů jsme jej změnili na nepravdivý. Je faktem, že ve finále získala spol. IBM zakázku bez soutěže. Odůvodnění zůstalo zachováno v původním znění.

Je pravdou, že zakázka na EET prošla výběrovým řízením. Musíme ovšem dodat, že první kolo bylo zrušeno a ve druhém byla zakázka Generálním finančním ředitelstvím svěřena rovnou společnosti IBM bez veřejné soutěže. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první, ve kterém zvítězila jiná společnost, ministerstvo financí zrušilo. Následující výběrové řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

V roce 2014 dosahoval státní dluh 1 663,7 mld. Kč. V říjnu 2017 je státní dluh ve výši 1610,1 mld. Kč, což tedy činí rozdíl 53,6 mld. Kč.

V roce 2013 (tedy v roce předcházejícím nástupu Andreje Babiše na ministerstvo financí) byl státní dluh 1 683,3 mld. Kč. Rozdíl oproti říjnu 2017 je 73,2 mld. Kč.

Z tiskové zprávy MFČR vyplývá, že průběžné plnění rozpočtu k poslednímu zářijovému dnu vykázalo přebytek 17,4 miliard korun. Znamená to, že k 30. září 2017 dosáhly příjmy 940,1 mld. Kč a výdaje činily 922,7 mld. Kč. Konečné saldo rozpočtu se ale ukáže až na konci roku 2017.