Přehled ověřených výroků

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Andrej Babiš se odvolává na Pavla France, jednoho ze zástupců sdružení Rekonstrukce státu. Ten se veřejně již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že hnutí ANO bylo důležitým aktérem při prosazení zákona o registru smluv. Pochopitelně nejsme schopni doložit, jak probíhala jednání na koaličních radách. Lze ovšem doložit, že bez hlasů hnutí ANO by nebyl zákon ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen. Výrok nicméně hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni nijak doložit, že na koaličních radách bylo hnutí ANO jediným subjektem, které registr smluv prosazovalo.

Nelze ověřit, jak probíhala koaliční jednání ohledně registru smluv, Pavel Franc však uznává klíčovou roli Andreje Babiše i Hnutí ANO v jeho schválení – stejně tak ale hodnotí ve výsledku i práci KDU-ČSL.

Pavel Franc opravdu uvádí, že prvním lídrem koaliční strany, který zákon podpořil, byl Andrej Babiš. Podle dostupných informací Franc v roce 2015 zveřejnil status na svém facebookovém profilu, kde kritizoval práci koaličních partnerů ohledně návrhu zákona, „že ČSSD a lidovci vyrábí problém na každé řešení‘“.To zástupci KDU-ČSL striktně odmítli.

Ve svém dalším článku (.pdf) v září 2017 pro IHNED.cz pak ale hodnotil celkové zásluhy za prosazení zákona. Přestože vše trvalo dlouho, především je podle něj podpora a schválení zákona zásluhou dvou koaličních stran – nejen Hnutí ANO, ale i KDU-ČSL. Konkrétně uvedl:

„Klíčovou roli v prosazení zákona o registru smluv mělo Hnutí ANO a KDU – ČSL. Andrej Babiš, ať už se to někomu bude líbit nebo ne, se zásadním způsobem o registr smluv zasazoval jak v rámci své strany, tak v rámci koalice.“

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Sankce za porušení volební povinnosti jsou dále rozvedeny v následujícím výroku.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53, čl. 210), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).

V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262, čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Během debaty Jan Outlý, člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), napsal na svém twitterovém účtu, že do chvíle, kdy výrok ve vysílání zazněl, nebyl obeznámen s tím, že by byl úřadu takový seznam odevzdán (přiznává, že může být ještě na cestě).

Zároveň Outlý připomíná, že takový seznam ÚDHPSH po lidech vedoucích kampaň bez vědomí kandidáta nevyžaduje. Naopak tento seznam finančních přispěvatelů musí být vyvěšenna webových stránkách této tzv. třetí osoby, která je zároveň povinna zřídit transparentní účet. Spolek Přátelé Miloše Zemana však provádí kampaň na podporu s jeho vědomím, proto nemusí mít transparentní účet, prostředky kampaně musí obsahovat pouze informaci o zadavateli a zpracovateli jednotlivých reklam, jakuvádí ÚDHPSH.

Martin Nejedlý, člen spolku Přátelé Miloše Zemana, zároveň prohlásil, že seznam dárců a sponzorů spolku zveřejní až několik měsíců po volbách, jak je zmíněno včlánku Respektu analyzujícím problematiku financování kampaně spolku.

Financování kampaně podporující Miloše Zemana prošlo kontrolou Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí jen zčásti. Respekt totiž 24. ledna uvedl, že nakladatelství Olympia bude udělena pokuta, poněvadž se neregistrovalo jako třetí osoba podporující prezidentského kandidáta.

Michal Horáček tento spis na svých webových stránkách skutečně zveřejnil.

Podle spisu chtěla Státní bezpečnost na počátku 80. let získat Horáčka pro spolupráci, aby jim donášel na disidenta Františka Cigánka, který s ním pracoval v družstvu invalidů META. Důstojníci StB považovali Horáčka za perspektivního a zapsali si, že vyslovil souhlas s operativním využitím a rozpracováním Cigánka. Horáček však nakonec spolupráci nepřijal. Do jeho spisu důstojníci StB v roce 1983 zapsali:

„Horáček vyslovil souhlas s operativním využitím k rozpracování Cigánka. Prověrkou paralelní agenturou však bylo zjištěno, že Horáčkův přístup není seriózní.Po provedeném pohovoru dostal strach, přestal se s Cigánkem i ostatními soukromě stýkat a požádal vedení provozovny METY o převedení na jinou práci, případně rozvázání pracovního poměru. "

I z tohoto důvodu je na konci této zprávy napsáno: „Vzhledem k tomu, že Horáček svým jednáním ztratil možnost k rozpracovávaným osobám a v jednání se projevil jako neseriózní, není v současné době perspektiva jeho operativního využití. Z těchto důvodů navrhuji uložit spis KRS do archivu MV na dobu 5. let.“

Ministerstvo vnitra také v roce 2014 vydalo lustrační osvědčení Michala Horáčka, ve kterém uvádí, že nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti ani nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti. Toto lustrační osvědčení zveřejnil Horáček také na svém webu.

Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do Evropské unie referendem, by měla užít stejného nástroje i pro případ vystoupení. Pro vyhlášení „vstupního“ eferenda bylo nutné schválit speciální ústavní zákon o referendu, který dovolil vyhlásit referendum pouze o vstupu do EU. Z tohoto důvodu by nemělo být možné svolat referendum o vystoupení pomocí obecného referenda, tedy zákona, který by předkládal obyvatelstvu zákony či předpisy ke schválení nebo zamítnutí.

Znění ústavy však teoreticky připouští možnost vystoupení z EU prostřednictvím hlasování Parlamentu.

Obecné náležitosti vystoupení členského státu z EU upravuje článek 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanovuje možnost vystoupení členského státu z Evropské unie pouze v souladu s ústavními předpisy příslušného členského státu.

Český právní řád však proces vystoupení z EU výslovně neupravuje. Je nepochybné, že případné oznámení Evropské radě o vystoupení přísluší vládě jako vrcholnému orgánu moci výkonné, zastupujícímu Českou republiku v mezinárodních vztazích. Vláda samotná však, vzhledem k dopadům, o vystoupení z Evropské unie rozhodnout nemůže.

Z hlediska ústavního práva je pak třeba zmínit, že Evropská unie je mezinárodní organizací, na kterou byly přeneseny určité pravomoci orgánů ČR. Unijní smlouvy (účinné v ČR na základě Smlouvy o přistoupení) jsou pak mezinárodními smlouvami podléhajícími režimu podle článku 10a Ústavy.

Pro tyto smlouvy platí oproti běžným mezinárodním smlouvám speciální režim schválení – ten spočívá buď v podmínce souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a přítomných senátorů, nebo souhlasu vysloveného v referendu konaném na základě ústavního zákona (tímto způsobem Česká republika vstoupila do EU).

V případě vystoupení z EU by musel být vypovězeny i unijní smlouvy. Vzhledem k tomu, že podmínky odstoupení od mezinárodní smlouvy jsou obdobné podmínkám pro její schválení (což potvrzují i oba jednací řády komor Parlamentu), musely by být pro odstoupení od unijních smluv splněny tytéž podmínky.

Ústava tak připouští možnost vystoupení jak hlasováním v Parlamentu, tak referendem. Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do Evropské unie referendem, jeví se jako legitimnější volbou z EU referendem také vystoupit. Pravdou však je, že referendum o vystoupení z EU by muselo být ústavně svoláno – nemohlo by se jednat například o obecné referendum.

Francouzský prezident během třídenní návštěvy Číny se symbolickou zastávkou v Si-anu, kde začínala původní Hedvábná stezka, ve svém proslovu varoval Evropany, aby zůstali v pozoru a chránili strategické sektory: Čína podle něj vytváří neblahé zásahy prostřednictvím nového projektu Hedvábné stezky. Tento projekt se jmenuje Belt and Road a čínská vláda ho představila před čtyřmi lety – cílem tohoto projektu je vybudování železničního, námořního a silničního spojení mezi Asií, Evropou a Afrikou.

Macron při tiskové konferenci také zmiňoval, že je potřeba přijít se společným evropským stanoviskem, týkajícím se právě onoho projektu. Dále také zmiňoval, že Evropa nemůže tuto iniciativu ignorovat, jelikož by to znamenalo vypořádávání se s následky a bylo by to také strategickou chybou, což zmínil právě s ohledem na to, že Evropa je rozdělena v názorech na projekt Stezky.

Miloš Zeman o policejních provokacích skutečně mluvil, a to v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Je také pravdou, že jako příklad prezident uváděl Kubiceho zprávu z roku 2006. Ovšem policie netvrdila, že by byl Paroubek pedofil. Ve zprávě se objevila tato informace tak, že při domovní prohlídce u Tomáše Pitra našli policisté informaci, která v jisté formulaci toto tvrzení vůči tehdejšímu premiérovi obsahovala.

Kubiceho zpráva byla materiálem Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ta se na veřejnost dostala krátce před volbami, popisovala některé tehdejší kauzy, u kterých měl mít Kubice obavy, že nebudou prošetřovány.

Zpráva (která byla určena poslancům bezpečnostního výboru) obsahovala různé části vyšetřovacích spisů. Celkově se zabývala prorůstáním podsvětí, byznysu a politiky. Vyšetřování se týkalo zejména zavražděného „kontroverzního podnikatele“ Františka Mrázka a kauzy Biolíh. V rámci šetření tedy tým Kubiceho nashromáždil různé informace a před volbami, v obavě, že bude jejich šetření zatrženo, přinesl Kubice svou zprávu členům zmíněného výboru.

Co se týče zmíněné pedofilie, je mezi dokumenty (.pdf, str. 30) zmínka o tom, že při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra se našel dokument, který má toto popisovat.

Nicméně Zemanův popis je zavádějící, policejní zpráva neuvádí, že by snad měl být Jiří Paroubek pedofilem. Zmínka ve zprávě v tomto případě znamená, že měl jeden konkrétní člověk držet o tehdejším premiérovi dokument, který měl toto tvrdit. Nešlo tedy o žádné tvrzení policie nebo přímo Kubiceho.

Podobný výrok již Drahoš pronesl v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018, a ten jsme ověřili jako pravdivý. Drahoš stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle svých vyjádření kvóty nepodporuje, apeluje na důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňuje potřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Jiří Drahoš by Andreje Babiše jako premiéra opravdu nejmenoval, vzhledem k tomu, že je trestně stíhaný. Drahoš se k tomu vyjádřil následovně:

„Řekl bych Andreji Babišovi, že člověk, který je trestně stíhán, nemůže reprezentovat Českou republiku venku, nebude mít čas na plnohodnotnou funkci premiéra.“