Přehled ověřených výroků

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na otázku ohledně možné eskalace konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, který započal 7. října. Jedním z možných aktérů, který by se do útoku na Izrael mohl výrazněji zapojit, je Hizballáh, radikální hnutí blízce spojené s Hamásem. Hizballáh na Izrael skutečně několikrát zaútočil, na což židovský stát reagoval ostřelováním části Libanonu nebo zabitím několika členů Hizballáhu na vzájemných hranicích.

Izrael kvůli hrozbě útoku také evakuoval část obyvatelstva ze severní části země v blízkosti hranic. Spojené státy pak Izraeli nabídly technickou podporu, a to právě za účelem odrazení ostatních regionálních aktérů od zapojení do konfliktu. Součástí podpory Spojených států je například dodání munice do izraelského protiraketového systému nebo vyslání několika vojenských a dvou letadlových lodí USS Ford a USS Eisenhower do Středozemního moře.

Podle amerických funkcionářů má tento krok odradit Írán a případně právě Hizballáh od zapojení do konfliktu mezi Hamásem a Izraelem. Dodejme, že po vydání námi ověřovaného rozhovoru USA přislíbily i dodání dalších systémů protiletecké obrany.

Spojené státy tedy do Středozemního moře vyslaly vojenské a také dvě letadlové lodě, čímž navýšily svou námořní přítomnost v oblasti. Takovým krokem se skutečně snaží odradit Hizballáh od většího zapojení do války mezi Hamásem a Izraelem. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský zde mluví o geopolitických důsledcích konfliktu, který 7. října rozpoutala teroristická organizace Hamás útokem na Izrael. Zmiňuje především zhoršení vztahů mezi Izraelem a zeměmi na Blízkém východě a dodává, že útoky Hamásu dle něj výslovně neodsoudilo Rusko ani Čína.

Rusko

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová v den útoku uvedla: „Apelujeme na izraelskou i palestinskou stranu, aby okamžitě uzavřely příměří a ukončily násilnosti.“ Prezident Vladimir Putin pak první vyjádření ke konfliktu vydal v úterý 10. října. Svými slovy kritizoval zejména domnělé selhání politiky Spojených států na Blízkém východě, přičemž o zemřelých na straně Izraele se nezmínil. Na summitu postsovětských států v Kyrgyzstánu poté Putin prohlásil, že Izrael „byl vystaven útoku, který ve své krutosti nemá obdoby. A přirozeně má právo na obranu“. Zároveň však dodal, že židovský stát na útok v jeho očích reaguje poměrně tvrdě.

Bývalý ruský prezident a současný místopředseda Bezpečnostní rady Ruska Dmitrij Medveděv pak na sociální síti X (dříve Twitter) napsal, že útoky Hamásu byly „očekávatelným vývojem“ událostí. V příspěvku také kritizoval Západ, který se dle jeho názoru místo snahy vyřešit izraelsko-palestinský konflikt vměšuje do záležitostí Ruska a poskytuje Ukrajině zbraně, čímž obyvatele obou států dle jeho slov poštvává proti sobě. Jiné vyjádření ruských činitelů o říjnovém útoku Hamásu jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli. Rusko tedy říjnový útok Hamásu skutečně neodsoudilo.

Zmiňme, že Vladimir Putin a izraelský premiér Benjamin Netanjahu udržovali relativně blízké vztahy. Po útocích Hamásu 7. října se ovšem Putin jako jeden z mála státníků izraelskému premiérovi neozval, aby mu kondoloval k smrti Izraelců. Pro Rusko přitom byly dobré vztahy s Izraelem výhodné například kvůli tomu, že Izraeli zabraňovaly v posílání zbraní na Ukrajinu, a to i přes nátlak západních států. Jedním z faktorů, proč spolu Moskva a Izrael dlouhodobě udržovaly diplomatické přátelství, byla i významná ruská diaspora žijící na izraelském území (.pdf, str. 1–3).

Čína

Peking se k útoku na Izrael vyjádřil 8. října, kdy mluvčí tamního Ministerstva zahraničí obě strany konfliktu vyzval k tomu, aby zůstaly klidné a aby se zdržely násilností, a zabránily tak dalšímu zhoršení situace. Ministr zahraničí pak uvedl: „Základní východisko z konfliktu spočívá v realizaci dvoustátního řešení a vytvoření nezávislého státu Palestina.“ Hamás však přímo neodsoudil.

Dodejme, že 24. října (tedy až po vydání námi ověřovaného rozhovoru s Janem Lipavským) čínský ministr zahraničí Wang I svému izraelskému protějšku Elimu Kohenovi vzkázal, že podpoří jakékoli řešení, které by vedlo k usmíření mezi Izraelem a Palestinou. Útoky Hamásu nicméně taktéž neodsoudil. Uvedl jen, že Izraelské útoky na Pásmo Gazy podle něj přesahují hranice sebeobrany.

Shrnutí

Závěrem shrňme, že ruští ani čínští představitelé útoky Hamásu přímo neodsoudili, jak správně zmiňuje ministr Lipavský. Jak Rusko, tak Čína pouze obě strany konfliktu vyzvaly k tomu, aby situaci dále neeskalovaly a uzavřely příměří. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v rozhovoru pro Právo hovoří o dopadech útoku Hamásu na Izrael ze 7. října letošního roku. Útok podle něj výrazně zasáhl do vývoje mezinárodní politiky a zastavil probíhající vyjednávání ohledně navázání diplomatických vztahů mezi Izraelem a Saudskou Arábií, které by dle jeho názoru přineslo regionu větší stabilitu.

Mezi Izraelem a okolními arabskými zeměmi panuje napětí již od samotného vzniku židovského státu. O normalizaci vztahů mezi zeměmi se dlouhodobě snaží Spojené státy, které v roce 2020 zprostředkovaly diplomatické sblížení Izraele se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem a Súdánem. Dodejme, že diplomatické styky s Izraelem udržovaly do roku 2020 z arabských států pouze Egypt a Jordánsko.

Normalizace vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem

Bývalý americký prezident Donald Trump po úspěchu své diplomacie očekával, že dále poroste počet arabských zemí, které s Izraelem naváží oficiální styky. Jedním z možných kandidátů byla právě Saudská Arábie. Během Trumpova působení v úřadě k takovému kroku nicméně nedošlo.

Kabinet současného amerického prezidenta Joea Bidena ve snahách o normalizaci vztahů mezi těmito státy pokračuje, a to i po říjnovém útoku Hamásu. Ministr zahraničí Antony Blinken navázání diplomatických styků mezi Izraelem a Saudskou Arábií např. označil za „zájem americké národní bezpečnosti“. Normalizace vztahů s Izraelem pak byla jedním z témat, která Blinken letos v červnu rozebíral se saúdskoarabským korunním princem Muhammadem bin Salmánem.

Právě bin Salmán na konci letošního září pro televizní stanici Fox uvedl, že se Izrael a Saúdská Arábie k dohodě blíží každým dnem. Optimistická vyjádření pak zaznívala i na izraelské straně – premiér Benjamin Netanjahu na Valném shromáždění OSN ve stejné době prohlásil, že je židovský stát na prahu uzavření mírové dohody se Saúdskou Arábií. Podle jeho tehdejších slov by takový krok napomohl tomu, aby své vztahy s Izraelem normalizovaly i ostatní arabské státy (.pdf, str. 4). Izraelský ministr zahraničí Eli Kohen pak odhadoval, že by dohoda měla být hotová v prvním čtvrtletí roku 2024.

Situace se nicméně změnila, když palestinské teroristické uskupení Hamás o několik týdnů později napadlo Izrael, který odpověděl mj. bombardováním Pásma Gazy. Saúdská Arábie se v důsledku bojů rozhodla přerušit rozhovory o možné normalizaci vztahů s Izraelem.

Závěr

Útok Hamásu na Izrael tedy skutečně zapříčinil, že Saúdská Arábie přerušila rozhovory o narovnání bilaterálních vztahů se židovským státem. Před touto událostí přitom probíhala jednání, která se k normalizaci vztahů pokoušela přispět. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na otázku redaktorky, jestli se Izrael při svých odvetných vojenských akcích snaží dostatečně ochránit civilní obyvatelstvo v Pásmu Gazy. Lipavský odpovídá, že není povolaný takovou záležitost hodnotit a následně mluví o výbuchu nemocnice Al-Ahlí, který se odehrál 17. října v palestinském městě Gaza. Informaci, že za explozí stála izraelská armáda a že si vyžádala 500 obětí, označuje Lipavský jako falešnou.

Viník výbuchu

Obě hlavní strany konfliktu – palestinské hnutí Hamás a izraelská armáda – se z tohoto činu vzájemně obviňovaly. Hamás bezprostředně po útoku před budovou zasažené nemocnice uspořádal tiskovou konferenci, na které náměstek místního ministerstva zdravotnictví prohlásil, že izraelští zástupci do nemocnice před útokem volali a vyzývali k evakuaci (video, čas 33:47).

Izraelská armáda ale svou vinu popřela a za viníka označila uskupení Islámský džihád, které působí na území Pásma Gazy (video, čas 34:04). Podle ní tak měla být nemocnice poškozena v důsledku selhání vypálené rakety ze strany těchto palestinských radikálů.

Z veřejně dostupných zdrojů ke dni námi ověřovaného rozhovoru ale nešlo jednoznačně prokázat, kdo byl viníkem exploze. Ačkoli některé analýzy uváděly, že výbuch zapříčinila vadná raketa odpálená z Pásma Gazy, k jasnému a definitivnímu závěru se žádná z nich nepřiklonila.

Počet obětí

Mluvčí palestinského ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem uvedl, že kvůli výbuchu údajně zahynulo více než 500 lidí. Nejen touto informací, ale především tím, kdo ze znepřátelených stran za útokem stojí, se zabývala řada světových médií (např. BBC, CNN nebo Al Jazeera) a některé nezávislé organizace jako Geoconfirmed nebo Bellingcat.

Právě skupina Geoconfirmed ve shrnutí předběžné analýzy uvádí, že „tvrzení o více než 500 obětech je také široce vnímáno jako významné přehánění“. Bellingcat dokázal potvrdit pouze informaci o tom, že na místě došlo k explozi. K počtu obětí se tato organizace nevyjádřila. Analytička tohoto uskupení ale pro iRozhlas.cz uvedla, že je dle jejího názoru stále velmi brzy na definitivní potvrzení přesného počtu obětí. V rozhovoru se vyjádřila také k tomu, že se kráter po výbuchu nacházel v travnaté oblasti u parkoviště před nemocnicí. Tato oblast podle ní nejspíš sloužila jako místo pro přespání, jelikož na ní bylo množství přikrývek a osobních věcí, což mohlo navýšit počet obětí tohoto útoku.

Závěr

V současné době nelze z veřejně dostupných zdrojů jednoznačně určit, kdo za říjnovým výbuchem nemocnice v Pásmu Gazy stál, ani počet obětí. Nezávislé organizace třetích stran se k definitivnímu závěru nepřiklonily. Není proto jisté, zda je verze o izraelském útoku s 500 oběťmi falešná, jak tvrdí ministr Lipavský. Jeho výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr zahraničí Jan Lipavský odkazuje na výbuch v nemocnici al-Ahlí v Pásmu Gazy, který se odehrál v úterý 17. října. Obě hlavní strany konfliktu – palestinské hnutí Hamás a izraelská armáda – se z tohoto činu vzájemně obviňovaly. Mluvčí palestinského ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem uvedl, že kvůli výbuchu údajně zahynulo více než 500 lidí. Zároveň Hamás bezprostředně po útoku před budovou zasažené nemocnice uspořádal tiskovou konferenci, na které náměstek ministerstva zdravotnictví prohlásil, že izraelští zástupci do nemocnice před útokem volali a vyzývali k evakuaci (video, čas 33:47). 

Izraelská armáda ale svou vinu popřela a za viníka označila uskupení Islámský džihád, které působí na území Pásma Gazy (video, čas 34:04). Podle ní měla být nemocnice poškozena v důsledku selhání rakety, kterou vypálili tito palestinští radikálové.

Investigace médií

Vyšetřování příčiny výbuchu ke dni vydání rozhovoru stále probíhalo – souhrnné informace a vlastní analýzy přinášela např. média jako BBC, CNN, Al Jazeera nebo agentura AP. CNN a AP uvedly, že za výbuchem patrně stojí vadná raketa vypálená z Pásma Gazy. Zároveň však upozornily, že bez přesnějších důkazů jejich závěry nejsou definitivní. BBC a Al Jazeera se shodly na tom, že není možné s jistotou potvrdit, jaká strana konfliktu za útokem stojí. 

Vlastní investigace zahájila i nezávislá uskupení. Příkladem je skupina Geoconfirmed, která se zaměřuje na určování zeměpisné polohy míst, v nichž se odehrály různé události související s válečnými konflikty. Tato platforma na sociální síti X (dříve Twitter) zveřejnila předběžnou analýzu, ve které uvádí, že je nepravděpodobné, že by za útokem byla izraelská bomba. Zároveň vyjádřila pochybnosti ohledně uvedeného počtu obětí, ačkoli upozornila, že se v budoucnu mohou objevit nové, detailnější záběry.

Další vyšetřování provedla i skupina Bellingcat, která spojuje nezávislé investigativní výzkumníky, vyšetřovatele a občanské novináře, kteří se věnují zpravodajství z otevřených zdrojů. Ta potvrdila přítomnost kráteru po výbuchu nacházejícího se uprostřed travnaté oblasti u parkoviště před nemocnicí. Dodává, že travnatá plocha nejspíš sloužila jako místo pro přespání, jelikož na ní bylo množství přikrývek a osobních věcí, což mohlo navýšit počet obětí výbuchu.

Analytička skupiny Bellingcat po vydání námi ověřovaného rozhovoru uvedla, že nelze s jistotou říci, zda výbuch způsobilo selhání rakety Islámského džihádu. Prozatím byl dle ní Bellingcat schopen potvrdit pouze to, že došlo k explozi, která vytvořila kráter. Zda šlo o raketu, střelu, nebo něco jiného, nebylo jasné, protože nebyly k dispozici důkazy, které by zřetelně potvrzovaly, o jaký druh munice šlo.

Je důležité zmínit, že po vydání rozhovoru s Janem Lipavským americký deník The New York Times zveřejnil svou analýzu. Z té vyplývá, že jedno z videí, kterým Izrael podporoval tvrzení o své nevině, ve skutečnosti ukazuje raketu vypálenou z Izraele a s výbuchem nemocnice navíc nejspíš nesouvisí.

Závěr

Světová média i nezávislé organizace ke dni vydání rozhovoru s ministrem Lipavským stále polemizovaly o tom, kdo za explozí nemocnice v Pásmu Gazy skutečně stojí. Ačkoli některé analýzy uváděly, že výbuch zapříčinila vadná raketa odpálená z Pásma Gazy, k jasnému a definitivnímu závěru se žádná z nich nepřiklonila.

Skupina Geoconfirmed pouze ve svém vyjádření připustila, že je nepravděpodobné, že by za výbuchem stála izraelská raketa svržená ze vzduchu. Dále však dodala, že tato informace je pouze výsledkem předběžné analýzy a po zveřejnění dalších důkazů se může stát neplatnou. Jelikož tedy z veřejně dostupných zdrojů ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru ani později nešlo jednoznačně prokázat, kdo byl viníkem exploze, hodnotíme výrok Jana Lipavského jako neověřitelný.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na otázku, kolik Čechů se nachází v Izraeli, na který 7. října zaútočilo palestinské teroristické hnutí Hamás. Lipavský uvádí, že v židovském státě, kde stále probíhá válečný konflikt, zůstávají „vyšší desítky“ českých občanů. Právě v této souvislosti dodává, že kdo chce, zpět do Česka se dostat může, protože došlo k obnovení leteckého spojení mezi Prahou a Tel Avivem. V našem odůvodnění se zaměříme na to, jestli bylo toto spojení ke dni vydání rozhovoru skutečně obnoveno.

Letecké spojení po útoku Hamásu

Po vypuknutí konfliktu aerolinky některé komerční lety do Izraele zrušily, případně docházelo z jejich strany k opoždění. K 8. říjnu to například oficiálně uvedlo i pražské letiště na sociální síti X.

Podle informací z 9. října ale spousta Čechů své zakoupené lety z Izraele stále využila. Mluvčí Ministerstva zahraničí Daniel Drake řekl, že pokles počtu českých občanů v systému DROZD svědčí o tom, „že se Čechům daří odlétat zpět do vlasti komerčními lety“. Server iRozhlas ve stejný den napsal, že letecké spojení s Tel Avivem stále funguje, a potvrdil, že se někteří Češi vracejí do vlasti komerčními aerolinkami. Černínský palác ujistil, že ačkoliv některé lety zrušeny byly, návrat do Česka nebyl problém.

O dva dny později, 11. října, Seznam Zprávy informovaly, že komerční lety z této blízkovýchodní země jsou vyprodané. Česká velvyslankyně Veronika Kuchyňová-Šmigolová následně pro Radiožurnál uvedla, že „komerční lety stále existují, stále fungují. Létá zejména společnost El Al, ale protože teď chtělo odletět opravdu hodně lidí, tak lety jsou poměrně dost plné“. Právě kvůli vyprodaným letům měli někteří Češi potíže s návratem domů.

Tisková mluvčí letiště Václava Havla v Praze Klára Divíšková nám na náš dotaz odpověděla, že „v průběhu října došlo z důvodu útoku v Izraeli k redukci letů mezi Prahou a Izraelem, nedošlo ale k zastavení provozu“. Upřesnila, že letiště před útokem evidovalo přibližně 18 až 20 odletů do Izraele, v poslední době se jejich počet snížil na více než polovinu. Dodala také, že v současnosti (údaj k 8. listopadu) létá pouze aerolinka El Al Israel, jiní dopravci lety nevypravují. Např. společnost Smartwings vyslala poslední let do Tel Avivu 9. října.

Repatriační lety

Ještě 9. října Česko neuvažovalo o tom, že by zorganizovalo repatriační lety, kterými by se mohli Češi z Izraele vrátit. Hned následující den však Ministerstvo zahraničí o takovém letu začalo vyjednávat se společností Smartwings. Prvních 34 českých občanů se mezitím vrátilo do vlasti ministerským speciálem spolu s šéfem resortu Lipavským, který Izrael po říjnovém útoku Hamásu navštívil. Celkem se do ČR šesti repatriačními lety dostalo 228 lidí.

Závěr

V návaznosti na říjnový útok Hamásu tedy byly některé lety z Izraele zrušené či vyprodané. I přes rušení letů nicméně spojení mezi Prahou a Tel Avivem stále fungovalo, což nám potvrdila mluvčí letiště Václava Havla Klára Divíšková. O tom, že komerční aerolinky své lety vypravovaly, mluvila dříve také česká velvyslankyně v Izraeli. Mezi Prahou a Izraelem nyní létá pouze společnost El Al, jiní dopravci své lety nevypravují. Jelikož ministr zahraničí Lipavský naznačuje, že komerční lety na trase Tel Aviv – Praha byly zcela zrušeny a poté znovu obnoveny, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Ministr zahraničí Jan Lipavský odpovídá na otázku, zda je správné, aby Evropská unie nadále finančně podporovala Palestinu. Redaktor se ptal i na to, jestli je možné zabránit tomu, aby tyto peníze skončily v rukou Hamásu. Lipavský v kontextu výroku zmiňuje, že „Česko trvá na pozastavení unijní rozvojové pomoci pro palestinská území, dokud nedojde k jasné identifikaci toků unijních peněz“. Dále uvádí, že humanitární pomoc považuje za nezbytnou, ovšem i v tomto případě je dle něj nutné vědět, kam přesně peníze směřují.

Přezkoumání finanční pomoci

Evropská komise (EK) v návaznosti na útok palestinského teroristického hnutí Hamás na Izrael oznámila, že dojde k urychlenému přezkoumání finanční pomoci, kterou EU posílá Palestině. EK revizi zdůvodnila nutností „zajistit, aby žádné finanční prostředky EU nepřímo neumožňovaly teroristickým organizacím provádět útoky na Izrael“.

Oficiální tiskové zprávě předcházelo vyjádření evropského komisaře pro rozšíření a sousedskou politiku Olivéra Várhelyiho na sociální síti Twitter (nově X). Ve svém příspěvku tento komisař, který mimo jiné zastupuje Evropskou komisi v Radě pro zahraniční věci EU, napsal, že EU „okamžitě pozastavuje všechny platby“ směřující Palestině.

Várhelyi svým samostatným výstupem vzbudil pozornost médií a některých členských států, které se proti takovému kroku vymezily. Ještě téhož dne nicméně Evropská komise Várhelyiho tvrzení upřesnila ve výše zmiňované tiskové zprávě. V ní mj. stojí, že „vzhledem k tomu, že nyní nebyly naplánovány žádné platby, nedojde v mezidobí k jejich pozastavení“.

Evropská pomoc Palestině

Dodejme, že po mimořádném neformálním jednání ministrů zahraničí členských států EU 10. října šéf unijní diplomacie Josep Borrell řekl, že „ne všichni Palestinci jsou teroristi, kolektivní trest pro všechny Palestince by byl nespravedlivý a nevede k dosažení míru“. Borrell mimo jiné uvedl, že většina členských států souhlasí s pokračováním spolupráce s palestinskou samosprávou.

16. října 2023 Evropská komise oznámila, že ztrojnásobí humanitární pomoc, kterou poskytuje Palestině. Upřesněme, že před navýšením pomoci poslala EU k 7. říjnu 2023 (kdy Hamás zaútočil na Izrael) Palestině v letošním roce téměř 28 milionů eur. Po navýšení má částka na humanitární pomoc dosáhnout 78 milionů eur.

Doplňme také, že EU je dle svých slov největším poskytovatelem pomoci Palestině. Vedle zmíněné finanční pomoci zajišťuje také rozvojové programy a poskytuje podporu palestinským uprchlíkům.

Závěr

Evropská unie se rozhodla přezkoumat finanční pomoc, kterou posílá Palestině. Jako hlavní důvod uvedla potřebu zajistit, aby finanční prostředky nebyly zneužity teroristickými organizacemi. Výrok Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.

V kontextu debaty o situaci, kdy v různých evropských zemích proběhly po útoku teroristického hnutí Hamás na Izrael akce podporující Palestinu, potažmo i Hamás samotný, uvedl europoslanec Jan Zahradil, že tyto akce vnímá jako součást systémového selhání v některých zemích západní Evropy. Moderátor následně vznesl otázku, zda by se měly trestně stíhat projevy na sociálních sítích, které podporují terorismus. Zahradil reagoval právě tímto výrokem a dodal, že „stačí tyto paragrafy použít“. Upřesněme, že z kontextu výroku vyplývá, že Jan Zahradil nemluví přímo o samotném trestním řádu, ale obecně o českém trestním právu.

Příslušné paragrafy lze najít v trestním zákoníku, konkrétně v dílu 5, který pojednává o trestných činech narušujících soužití lidí. V zákoníku konkrétně stojí, že podněcování nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině nebo náboženství může být potrestáno vězením v délce až dvou let. Trest v délce šesti měsíců až tří let pak mohou dostat lidé, kteří k takové nenávisti podněcují „tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí“ nebo kteří se zapojují do organizace podporující diskriminaci, násilí nebo nenávist vůči rasovým či etnickým skupinám.

Vedle toho v trestním zákoníku také stojí, že ten, kdo skupině obyvatel vyhrožuje smrtí nebo ublížením na zdraví, může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Pokud pak někdo ostatním takto vyhrožuje např. kvůli rase, příslušnosti k etnické skupině nebo národnosti, ve vězení může strávit šest měsíců až tři roky. Trest v délce dvou až tří let pak může člověk dostat v případě, že veřejně hanobí národ nebo skupinu osob kvůli jejich rase, příslušnosti k etnické skupině, národnosti, ale také politickému přesvědčení nebo vyznání.

V českém trestním zákoníku se tedy skutečně nacházejí paragrafy, na základě kterých lze stíhat jednotlivce za podněcování nenávisti vůči skupinám osob, a to mj. kvůli jejich etnické příslušnosti. Trest hrozí také těm, kteří by takto orientovanou nenávist šířili prostřednictvím sociálních sítí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Jan Zahradil naráží na slova Mikuláše Peksy, který v debatě zmínil, že je izraelská vládní strana Likud spřízněná se Stranou evropských konzervativců a reformistů (ECR Party). Zahradil uvedl, že se za toto spojení ODS nestydí a přátelské vztahy mezi oběma stranami pak ilustroval na tom, že člen Likudu vystoupil na kongresu ODS, přičemž se v rámci českých politických stran mělo jednat o první takové vystoupení.

Česká ODS i izraelský Likud jsou skutečně součástí ECR, což je nadnárodní evropská strana založená v roce 2009 za účelem reformy Evropské unie. Mezi cíle této strany patří například zachování národní suverenity evropských států či osobní svobody (.pdf). Likud se mezi globální partnery ECR zařadil v roce 2016.

ODS považuje stranu Likud za svého partnera už delší dobu. V roce 2015 jí např. gratulovala k vítězství v parlamentních volbách. O tři roky později pak tehdejší zahraniční tajemník Likudu Eli Hazan vystoupil na 28. kongresu ODS (video), kde pronesl: „Je to pro nás čest být tu dnes s Vámi a spojenectví mezi našimi stranami považujeme za nesmírně důležité.“ Dále uvedl, že obě strany sdílejí společné hodnoty a poděkoval poslancům ODS za „jejich neustálou podporu státu Izrael.“

Jan Zahradil před izraelskými parlamentními volbami v dubnu 2019 popřál Likudu úspěch, zároveň izraelskou stranu označil za politického partnera ODS. K vítězství pak této straně pogratuloval Petr Fiala, který ji taktéž popsal jako partnera ODS. Premiér Fiala Netanjahuovi k výhře ve volbách poblahopřál i v listopadu 2022, kdy také uvedl, že vztahy mezi oběma stranami jsou na vynikající úrovni. Doplňme, že ke gratulacím docházelo oboustranně, v roce 2021 Eli Hazan blahopřál Petrovi Fialovi k jeho novému postu premiéra s odkazem na jeho projev na kongresu ODS v roce 2018.

Z uvedených informací vyplývá, že ODS má s Likudem skutečně blízké vztahy, jak tvrdí europoslanec Jan Zahradil. Obě strany jsou také členy jedné mezinárodní organizace, a to konkrétně Strany evropských konzervativců a reformistů. Někdejší zahraniční tajemník Likudu přednesl projev na kongresu ODS v roce 2018. V archivech ostatních parlamentních stran se pak zmínka o Likudu neobjevuje, a tak byl projev Hazana prvním vystoupením zástupce Likudu na sjezdech českých politických stran. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Jan Zahradil hovoří o přátelství mezi premiéry Izraele a Maďarska v kontextu konfliktu, který v sobotu 7. října tohoto roku rozpoutal útok palestinského teroristického hnutí Hamás na židovský stát. Konkrétně odpovídá na otázku, zda se podpora izraelské, respektive palestinské strany v evropské politice odvíjí od příslušnosti politiků k levici či pravici. Ti levicoví podle Zahradila nepodporují izraelského premiéra Benjamina Netanjahua právě proto, že je to pravicový premiér, který se přátelí s pravicovým a konzervativním premiérem Maďarska Viktorem Orbánem. V naší analýze jsme se proto zaměřili na to, jak oba politici popisují své vzájemné vztahy.

Benjamin Netanjahu jako první izraelský premiér od roku 1989 navštívil Maďarsko v červenci 2017. Při této návštěvě Viktor Orbán pronesl, že respektuje stát Izrael a jeho právo na obranu a odsoudil, že se Maďarsko za druhé světové války nezastalo svých židovských občanů. Dodejme, že předseda vlády Izraele tuto návštěvu podnikl navzdory výhradám židovské obce, která označila kampaň Viktora Orbána ze stejného roku namířenou vůči americkému miliardář Georgovi Sorosovi za antisemitskou.

Oba premiéři o svých vztazích a o vztazích mezi oběma zeměmi hovořili také v červenci 2018 při příležitosti Orbánovy návštěvy Izraele. Premiér Netanjahu konkrétně nazval Viktora Orbána „opravdovým přítelem Izraele“ a poděkoval mu, že jeho vláda bojuje v Maďarsku proti antisemitismu. Současně se shodli na nutnosti zajistit bezpečnost svých občanů. Orbán pak uvedl, že mezi státy panují dobré vzájemné vztahy zejména díky vynikajícím osobním vazbám a společně sdílenému vlastenectví.

V únoru následujícího roku pak na společné tiskové konferenci v Jeruzalémě Benjamin Netanjahu uvedl, že se s premiérem Orbánem setkává pravidelně. Hovořili také o dobrých vztazích mezi oběma zeměmi a jejich úmyslu tyto vřelé vztahy ještě více prohlubovat.

Dalším příkladem přátelských vztahů těchto státníků je např. twitterový příspěvek Viktora Orbána z listopadu 2022, ve kterém gratuloval Benjaminovi Netanjahuovi k vítězství jeho strany Likud v izraelských parlamentních volbách. V reakci na to Netanjahu nazval Orbána svým přítelem, a také napsal, že se těší na prohlubování blízkého přátelství mezi oběma zeměmi.

Na jaře letošního roku pak média informovala o tom, že Orbán jako vstřícný krok vůči Netanjahuovi nechá přesunout maďarskou ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Tím by se tak Maďarsko stalo prvním evropským státem s ambasádou v tomto městě. Později však Budapešť uskutečnění tohoto záměru popřela.

Z výše uvedených informací vyplývá, že vztah izraelského premiéra Benjamina Netanjahua s maďarským premiérem Viktorem Orbánem se dá skutečně označit za blízký. Předsedové vlád se pravidelně setkávají, opakovaně hovoří o vřelých vztazích mezi oběma státy a sdílejí vzájemné sympatie. Benjamin Netanjahu svůj maďarský protějšek v minulosti nazval svým přítelem a „opravdovým přítelem Izraele“. Výrok Jana Zahradila tak hodnotíme jako pravdivý.