Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Česká republika měla sice od svého vzniku roku 1993 13 vlád, jejich funkční období ale opravdu činí v průměru přibližně dva roky.

Vlády, které dokončily své funkční období v řádné době, byly dvě. Jednalo se o první vládu Václava Klause v letech 1992–1996 a vládu Miloše Zemana v letech 1998–2002.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ČSSD skutečně navzdory tomu, že téma církevních restitucí v minulém období velmi artikulovala, neudělala v dané věci po volbách žádné reálné kroky.

Pro ČSSD byla problematika církevních restitucí jedním ze stěžejních bodů kampaně před parlamentními volbami v roce 2013 a objevuje se i ve volebním programu (.pdf, str. 30) ČSSD pro zmíněné volby. Zde se můžeme dočíst, že ČSSD bude „… usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

ČSSD vedla kampaň proti církevním restitucím od roku 2012, před senátními a krajskými volbami. Tehdy například rozesílala občanům složenky vypsané na částku přes 12 tisíc Kč, což byl podle ČSSD díl z církvím vráceného majetku, který zhruba připadá na jednoho občana ČR. Složenka byla podepsaná lídrem ČSSD Bohuslavem Sobotkou a nesla nápis: „Neplaťte, vraťte Kalouskovi a Nečasovi.“

Zdroj: ČSSD

Kampaň ČSSD byla v létě 2012 natolik ostrá, že dokonce vedla k nesouhlasnému veřejnému prohlášení několika církevních organizací. Tehdejší šéf České biskupské konference Duka ke kampani ČSSD uvedl, že „… si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty‚třetí říše‘, na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology…“

Následně ČSSD překlopila téma i do kampaně před volbami 2013, jak ostatně dokládá výše uvedená citace z programu. Koaliční smlouva (.pdf) uzavřená mezi vládními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL však téma církevních restitucí vůbec neobsahuje, což mělo být podle ČSSD a ANO 2011 prosazeno Lidovci.

Jak informoval server Novinky.cz, proces vydávání majetku církvím je v současné době téměř završen, protože začátkem března 2017 zbývalo státním institucím projednat jen zhruba dvě procenta výzev církví na vydání majetku. Z toho jasně vyplývá, že vláda s církevními restitucemi oproti předvolebním deklaracím – zůstaneme-li u ČSSD – příliš nezmohla. Na jaře 2014 vláda zřídila restituční výbor, kde zasedlo šest členů vlády. Vede jej premiér Sobotka. Tento výbor nemá žádnou rozhodovací pravomoc, nemůže tudíž reálně nic ovlivnit a jeho funkcí je pouze monitorovat průběh vydávání majetku.

V tomto volebním období byly do Poslanecké sněmovny předloženy celkem tři návrhy, které směřovaly ke zdanění v rámci církevních restitucí. Ani jeden nebyl úspěšný, nejdál se dostal návrh poslanců především z ČSSD. Ten ovšem od roku 2014 zůstává ve druhém čtení.

Kromě této legislativní aktivity byly ve Sněmovně další dva pokusy směřující podobným směrem - a to od poslanců KSČM a od Zastupitelstva Jihočeského kraje. Všechny návrhy mají společné to, že k nim vláda nepřijala žádné stanovisko. Tedy je nepodpořila.

Mapa globálních oborových příležitostíje nástrojem české ekonomické diplomacie a její první knižní vydání vzniklo v roce 2015. V úvodu této publikace je seznam prioritních zemí daných Exportní strategií 2012 – 2020 označen za překonaný, protože určuje pouze exportní destinaci.

Českým exportérům má Mapa nově pomáhat s hledáním perspektivních oborů, v nichž má ČR konkurenční výhodu. Ve stejném roce vyšlo také tzv. sektorové vydání, které bylo na rozdíl od prvního teritoriálně členěného vydání děleno oborově. Následovalo vydání z roku 2016, jež navíc informuje i o příležitostech rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích. Nejaktuálnější verze je z června 2017.

Mapu globálních oborových příležitostí připravuje MZV ve spolupráci s MPO a CzechTrade. Využívá přitom informace získané ekonomickými diplomaty v zahraničí a zapojen je i soukromý sektor. Publikace jsou k dispozici v knižní i elektronické podobě a na portálu BusinessInfo.cz se nachází jejich interaktivní verze.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace o garanci 437 mld. Kč, o které Andrej Babiš mluvil. Babiš toto číslo zmínil již v květnu 2015, nicméně ani web ministerstva financí ani Česká národní banka ve svých materiálech takovou garanci neuvádějí.

Vstupní náklady na zavedení eura by se bez započtení vkladu do Bankovní unie měly dle odhadů pohybovat někde mezi 50 a 60 mld. Kč. Počáteční vklad do Bankovní unie není jasně daný, nicméně s největší pravděpodobností se bude jednat o částku v řádu jednotek až desítek miliard.

V lednu loňského roku se v Praze uskutečnila konference s názvem Přijetí společné evropské měny v ČR –přínosy a rizika. Tehdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza na konferenci uvedl, že náklady na zavedení eura pro celou ekonomiku by činily zhruba půl procenta hrubého domácího produktu. Letošní HDP by se dle odhadů ministerstva financí mělo pohybovat okolo částky 4 885 mld. Kč, náklady by tedy v tomto ohledu činily zhruba 24,34 mld. Kč.

Během krize eurozóny byly vytvořeny dva mechanismy, do kterých členské země platící eurem vkládaly finance, aby pomohly sanovat dluhy jiných členských zemí eurozóny. První z tzv. eurovalů, Evropský mechanismus finanční stabilizace a druhý, Evropský nástroj finanční stability.

V roce 2013 pak vznikl fond Evropský stabilizační mechanismus, který nahradil předchozí dva mechanismy. Celkový kapitál byl stanoven na 700 mld. eur. Vklad ČR do tohoto Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) by pak měl být 34 miliard korun.

Kromě ESM by Česká republika musela vstoupit do Bankovní unie, která působí jako bariéra proti spekulacím a bankovním krizím. Podle makroekonomického analytika České spořitelny Michala Skořepy by mohl výdaj na Bankovní unii v průběhu několika let dosáhnout částky 50 mld. Kč. Kromě toho zmiňuje Skořepa budoucí možný výdaj do ESM – téměř 400 mld. Kč., což však není vstupní náklad, ale potenciální budoucí výdaj.

Jaroslav Faltýnek výrok pronesl v tom kontextu, že politici tlačí na Andreje Babiše kvůli zveřejňování příjmů a majetku, ale ostatní politici podobné dlouhodobé a podrobné zprávy nepodávají. Na ministra financí je však tento tlak vyvíjen kvůli nesrovnalostem v údajích, které o svých financích uváděl, a kvůli podezřelému nákupu korunových dluhopisů společnosti Agrofert (tedy s nedaněným výnosem), u nichž panovalo podezření, že na ně Andrej Babiše neměl dostatek financí a že tento nákup akcií byl ve skutečnosti nezdaněnými dividendami. Nejedná se tedy o situaci, ve které by se mohl jednoduše ocitnout kterýkoliv politik a nelze tedy takto zobecňovat. Někteří další politici či kandidáti navíc své příjmy zveřejňují (i když třeba ne za celých 20 let). Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V březnu 2017 ministr Babiš zveřejnil prostřednictvím auditorských firem své příjmy za roky 1996–2015. Ani v těchto „zprávách o zjištění“ však nelze dohledat konkrétní výše částek z majetkového přiznání za rok 2013.

Poslanci za ANO podali svá prohlášení o majetku (tedy nikoliv zveřejnění kompletních příjmů) v roce 2013, ovšem pouze zčásti. Zároveň se dohodli na tom, že nebudou uvádět veřejně údaje o výších hypoték či cenných papírů. Před volbami v roce 2013 zveřejnil svůj majetek (.pdf) i předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Jako další příklad transparentně zveřejněné výše majetku poslouží senátor Václav Láska. Svůj majetek odhalil i prezidentský kandidát Michal Horáček, který však ještě není politikem. Odměňování veřejně ukazují i pražští Piráti.

Ministerstvo zemědělství skutečně nabízí výklad zákonů a poradenství zdarma. Ve srovnání s ministerstvem financí nejsou však tyto výklady závazné, a tedy ani zpoplatněné. Jurečkův (KDU-ČSL) výrok však musíme označit za neověřitelný, jelikož nejsme schopni prokázat, jestli došlo za poslední tři roky ke změně přístupu k občanům republiky. Resp. jak a zda toto probíhalo v komunikaci s úřadem v minulosti ze předchůdců současného ministra.

Jurečka zde reaguje na postup ministerstva financí, respektive Finanční správy, která za závazný výklad zákona o EET požaduje 1 tisíc korun.

„Zákon totiž zavádí také institut závazného posouzení, které poplatníkům, kteří si nebudou jisti, vydá finanční úřad za snížený správní poplatek 1000 korun,“ stojí na webu finanční správy.

Nicméně portál e-trzby.cz uvádí něco jiného:

„Upozorňujeme, že Ministerstvo financí ani orgány Finanční správy České republiky nejsou orgány, které poskytují závazný výklad a aplikaci právních předpisů. K tomuto je v individuálních případech oprávněný místně a věcně příslušný soud.“

V některých oblastech, spadající pod MZe, vytvořilo ministerstvo výkladové komise, které bezplatně reagují na dotazy lidí a vystavují jim výklad příslušného zákona zdarma.V roce 2008 si účtovalo poplatky za papírenské služby a náklady spojené s odesláním odpovědi, nikoliv samotnou expertízou.

Nově k výkladové vodohospodářské komisi přibude i zákon o vinohradnictví a vinařství, účinný od 1. dubna 2017. Ministerstvo k němu vytvořilo i infolinky a stále je zde i možnost poslat e-mail, na který MZe zdarma odpoví. Její výklad ovšem není ve většině případů závazný (.pdf, str. 6).

„Toto vyjádření Ministerstva zemědělství není právně závazné a Ministerstvo zemědělství jej vydalo s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ministerstva zemědělství na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.“ Podobné informace stojí i na vodohospodářském webu: „Je však nezbytné upozornit na to, že výklady nejsou obecně závazné a mají pouze doporučující charakter,“ informovalo MZe v otázce vodohospodářství.

Současně na svých stránkách umožňuje MZe lidem zdarma zaslat dotaz, případně zavolat na dané telefonní číslo nebo napsat na sociální sítě. Ceník se sazbami za volání jsme nenašli a předpokládáme tedy, že linka není zpoplatněná.

Jurečka má tedy pravdu v tom, že MZe poskytuje bezplatný výklad zákonů spadajících do resortu zemědělství. Přestože na webu ministerstva funguje e-podatelna, nejsme schopni posoudit, jakým vývojem v přístupu k lidem MZe za tři roky prošlo. Stránky jsou totiž editovány, aniž by se změnilo datum původního vydání. Některé naopak aktualizovány nejsou. Je tedy problematické určit, jak přesně systém fungoval dříve. Zda si například nemohli lidé vyžádat informace v rámci obvyklého tiskového oddělení/podatelny.

Předseda Okamura má zřejmě na mysli průzkum volebního potenciálu, který říká, kolik by teoreticky mohla daná strana získat hlasů, kdyby se k ní přiklonili všichni voliči, kteří její volbu zvažují. V tomto typu průzkumu může respondent uvést více politických subjektů současně a zahrnuti jsou všichni respondenti, tedy i ti nerozhodnutí.

Podle výzkumu společnosti Behavio skutečně dosahuje SPD 13% volebního potenciálu.

Pokud bychom se podívali na volební model CVVM (.pdf) – který zahrnuje pouze respondenty, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám a vědí, koho budou volit – vidíme, že zde SPD dosahuje 7,3 % hlasů.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Vláda v tomto funkčním období prosadila některá opatření, která po finanční stránce pomáhají rodinám s dětmi.

Jedním z nich bylo zvýšení porodného a zavedení porodného na druhé dítě. Za první dítě má žena od roku 2015 nárok na 13 tisíc Kč, na druhé dítě pak 10 tisíc Kč. Změna také nastala u matek dvojčat a vícerčat. Před rokem 2015 měla matka nárok na 19 tisíc Kč při porodu dvojčat a vícerčat pouze v případě, že se jednalo o první porod. V případě, že se jí ale narodilo při prvním porodu jedno dítě a při dalším porodu dvě a více dětí, měla nárok pouze na porodné na první dítě ve výši 13 tisíc Kč. Od roku 2015 má rodička nárok na 23 tisíc Kč bez ohledu na to, o kolikátý porod jde. Úprava porodného znamenala zvýšení mandatorních výdajů (.pdf, str. 4) ročně o 330 mili. Kč. Celkem má jít podle důvodové zprávy na daný výdaj 470–480 mil. Kč navíc ročně. Počítejme tedy s nárůstem výdajů ve výši cca 1,4 mld. Kč.

Vláda také postupně zvyšovala slevu na dani na druhé, třetí a každé další vyživované dítě. Tyto slevy byly v roce 2014 stejně vysoké jako sleva na první dítě, tedy 13 404 Kč. Sleva na druhé dítě se od roku 2014 zvedla z 13 404 Kč na 19 404 Kč. U třetího a každého dalšího dítěte pak došlo ke zvýšení z 13 404 Kč na 24 204 Kč.

KDU-ČSL také přišla s návrhem na snížení sociálních odvodů pro rodiny s více dětmi. Díky tomuto opatření by rodiny s dětmi mohly ušetřit až 3,8 mld. Kč. Vláda tento záměr zatím podpořila.

Pokud sečteme výdaje, které vláda takto dala rodinám (ať již v podobě daňových slev nebo zvýšení porodného), dostáváme se zhruba na 5,2 mld. Kč. Bělobrádkův výrok hodnotíme tím pádem jako pravdivý.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.