Přehled ověřených výroků

Zdravotnictví je skutečně financováno převážně prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, které jsou dle zákona o veřejném zdravotním pojištění povinni platit všichni občané ČR.

Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, v čl. 31 uvádí: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."

Dle materiálu Evropský spotřebitelský index zdravotní péče (EHCI) za rok 2016 je zdravotní péče v ČR 4. nejdostupnější z 35 evropských zemí (.pdf, str. 26–27). Dostupnější zdravotní péče dle výsledků indexu existuje pouze v Belgii, Makedonii a Švýcarsku. Dostupnost zdravotní péče se měří na základě šesti indikátorů: dostupnost praktického lékaře v den potřeby, přímý přístup ke specialistům, velké elektivní operace do 90 dnů, léčba rakoviny do 21 dnů, CT sken do 7 dnů a čekací doba na pohotovostních příjmech. Dostupnost zdravotní péče je jedním ze šesti „subdisciplín“, jejichž součet dává dohromady výsledný index jednotlivých evropských zemí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož zdravotní péče v ČR je garantovaná zákonem pro všechny občany. Zdravotní péče v ČR navíc patří dle výsledků EHCI za rok 2016 mezi nejdostupnější v Evropě.

Intenzita kampaně se nedokládá úplně snadno. Na webových stránkách Michala Horáčka je dohledatelná sekce Kde se potkáme, v níž jsou uvedeny plánované akce a rovněž i mapa s přehledem míst, které již Horáček navštívil. Všechna místa ovšem nejdou zcela identifikovat, co se týká data návštěvy. Je také otázkou, zda Horáček počtem míst zamýšlí počet navštívených obcí, nebo zda mluví o počtu různých akcí, kterých může být v daných obcích více.

Například za poslední týden, tedy od 30. června do 7. července, dle svých příspěvků na FB Michal Horáček navštívil tato místa - Opavu, Hradec nad Moravicí, Novosedly, Karlovy Vary a Boletice.

Z dostupných zdrojů nejsme schopni údaj 21 navštívených míst během týdne potvrdit ani vyvrátit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě dat, která jsou obsažena ve schváleném střednědobém výhledu z roku 2014 a také přípravy státního rozpočtu na příští rok.

Mluví-li Kalousek o původních představách vlády stran výdajů z doby před třemi lety, jde o schválený střednědobý výhled státního rozpočtu (.pdf, str. 26) na léta 2017 a 2018. Právě na rok 2018 vláda chystá rozpočet, jehož deficit má být 50 miliard korun.

Ministrem Babišem předložená příprava státního rozpočtu na rok 2018 obsahuje nástřel parametrů tohoto rozpočtu.

Zdroj: Prezentace Ministerstva financí ČR k příležitosti představení přípravy rozpočtu na rok 2018. K dané prezentaci dodejme, že výše uvedený graf míchá skutečné výsledky rozpočtu a plnění rozpočtu na letošní rok s návrhem výdajů na rok 2018 a může tak být matoucí.

Z tohoto návrhu je patrné, že je počítáno s výdaji ve výši 1 342 miliard korun. Tyto výdaje v kombinaci s nižšími příjmy mají znamenat deficit 50 miliard. Před třemi lety schválený střednědobý výhled rozpočtu (.pdf, str. 26) počítal pro rok 2018 s výdaji státního rozpočtu ve výši 1245,7 miliardy.

Pokud by vláda tedy dodržela to, co plánovala ve střednědobém výhledu, rozpočet pro příští rok (za teoretické představy, že by plánované příjmy byly stejné) by skončil v přebytku 46,3 miliardy. To je dokonce výrazně lepší výsledek, než Kalousek uvádí. Výrok hodnotíme i přesto jako pravdivý, Kalouskův hlavní argument (tj. držené výdaje na představě vlády z doby před třemi roky) skutečně sedí, předseda TOP 09 si ještě ve vyjádření škodí.

Ve vládní novele předkládané ministerstvem pro místní rozvoj není otázka změn kolem institutu vyvlastňování zásadní. Novela v podstatě ponechává v platnosti zákon 184 /2006 Sb. a jen upřesňuje podmínku přípustnosti vyvlastnění v případě zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury 416 /2009 Sb., vždy až po pokusu o dohodu s vlastníkem pozemku či stavby.

V pozměňovacím návrhu místopředsedy výboru pro veřejnou správu Ladislava Oklešťka (ANO 2011) se objevuje institut „předběžného uvedení v držbu“ v bodě 14 (§ 2e), který by umožnil „vyvlastniteli“ získat držbu vyvlastňovaného práva. Bod 1 zní takto:

„Je-li vedeno vyvlastňovací řízení pro účely provedení stavby dopravní infrastruktury dle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b), pro kterou bylo vydáno pravomocné stavební povolení nebo pravomocné společné povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, může vyvlastňovací úřad svým rozhodnutím uvést vyvlastnitele na jeho žádost a za podmínek stanovených v tomto zákoně v držbu vyvlastňovaného práva před ukončením vyvlastňovacího řízení (dále jen „předběžné uvedení v držbu“). Předběžné uvedení v držbu je přípustné jen jestliže veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Předběžné uvedení v držbu je přípustné, není-li možno vyvlastňovaná práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou.“

V případě, že by tento pozměňovací návrh prošel, by „vyvlastnitel“ mohl s pozemkem nakládat ještě předtím, než by skončilo samotné řízení o vyvlastnění, a to bez ohledu na přání vlastníka a jeho případné snahy o odklad. Výrok je tedy pravdivý.

Generální finanční ředitelství skutečně zadalo zakázku na EET bez veřejného řízení společnosti IBM. Není to ovšem tak, že by se jednalo o nějakou neznámou firmu. Celé ministerstvo financí používá již od 90. let informační systém ADIS od IBM. Aplikace pro EET byla začleněna právě do tohoto systému.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první ministerstvo financí zrušilo. Toto jednací řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika se při privatizaci zavázala, že jednotlivým nabyvatelům uhradí ekologické škody z předešlých let do určité předem stanovené výše. ČR v průběhu let uzavřela 325 ekologických smluv s garancí 176 miliard korun. 75 miliard již bylo proinvestováno. Andrej Babiš jako ministr financí chce snížit zbývající cenu o třetinu, ze 101 miliard na 30 miliard korun.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí v letech 2002–2006. Ten v roce 2004 zadávání zakázek zastavil z důvodu přesměrování privatizačních příjmů do jiných oblastí. Alespoň to tvrdí sám Babiš na webu Ministerstva financí: „Například v letech 2004–2005 se na ekologické smlouvy v Moravskoslezském kraji proinvestovalo celkem necelých 750 mil. Kč, přestože jen v roce 2005 dosáhly příjmy privatizačního fondu 113 mld. Kč. Přednost před Ostravskem dostala například sanace zátěží ve Škodě Plzeň, kde bylo během dvou let proinvestováno 5 mld. Kč s průměrným tempem čerpání 100–350 mil. Kč měsíčně.“

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní výši, kterou měla Škoda Plzeň inkasovat. Martin Roman je bývalý generální ředitel ČEZu. Ve médiích (MF DNES) se také objevila informace, že je Roman jedním z lidí, který prostřednictvím provázaných společností ve skutečnosti účinkoval také ve Škodě Plzeň, které ČEZ zadával zakázky.

Pokorným míní Andrej Babiš Radka Pokorného. Jde o právníka Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & Partneři a bývalého spolužáka Bohuslava Sobotky z gymnázia. Sobotka je s Pokorným často spojován. Česká televize ovšem upozorňuje, že Pokorný v roce 2010 zastupoval Babišův Agrofert při arbitráži s polským PKN Orlen kvůli Unipetrolu. Že Pokorný zastupoval Škodu Transportation, popisuje web Neovlivní.cz.

Nejsme bohužel schopni přesně kvantifikovat objem investic do ekologických zakázek, které podnik dostal. Také je otázkou, nakolik šlo v dané době o přímé rozhodnutí Sobotky. S ohledem na tyto nejasnosti je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Hlavním důvodem zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo opravdu nezákonné použití odposlechů. Krajský soud v Praze je v této části názorem Vrchního soudu vázán, to však neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným. Státní zastupitelství může předložit jiné důkazy a soud může rozhodnout o Rathově vině. Tezi o tom, že majetné osoby jsou nepostižitelné, proto hodnotíme jako nepravdivou.

Případ bývalého poslance Ratha začal v roce 2012 jeho zadržením. Krajské státní zastupitelství pak na základě obvinění ze zmanipulování zakázky na opravu zámku Buštěhrad podalo obžalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten exposlance Ratha v červenci 2015 shledal vinným a uložil mu trest ve výši osmi let a šesti měsíců a k tomu trest propadnutí majetku. Proti tomuto rozsudku podal exposlanec Rath odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.

Vrchní soud v prosinci loňského roku usnesením rozhodnutí Krajského soudu zrušil a vrátil mu jej k novému rozhodnutí. Hlavní důvod pro zrušení rozsudku Krajského soudu shledal Vrchní soud v zásadní procesní vadě, „kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí.“ (bod 86 usnesení, které uveřejnil server neovlivni.cz). Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán 2. února letošního roku k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud začal včera projednávat.

Co se týče dalšího postupu, vzhledem k tomu, že je stížnost podávána v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud může pouze rozsudkem vyslovit, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Rozhodnutí Vrchního soudu se tak nezruší, pouze se jeho postup shledá v rozporu se zákonem. Případ tak po jakémkoliv rozhodnutí Nejvyššího bude pokračovat u Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze je názorem Vrchního soudu vázán, avšak pouze co se týče části rozhodnutí týkající se odposlechů. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným (Vrchní soud se v bodu 143 usnesení dokonce se zásadními skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze ztotožnil), pouze budou muset být předloženy jiné důkazy než ty stávající. Případný nový trest však nemůže být vyšší než ten původní.

Výrok prezidenta Zemana o tom, že dostatečně majetné osoby se nemusí obávat trestního postihu, je nepravdivý. Nelze zobecňovat situaci, která nastala v rámci jednoho případu, na všechny případy, ve kterých bude obviněným majetná osoba. Ostatně případy z minulosti i rozhodnutí soudu prvního stupně, který exposlanci Rathovi uložil trest nepodmíněného odnětí svobody na osm a půl roku, tuto tezi vyvrací.

Prezidentův výrok se odvíjí od zásadního tématu a tím je tzv. teritorialita exekutorů. Nyní totiž mohou exekutoři usilovat o „zakázky“ v podobě exekucí na celém území České republiky. Toto ale často vede k nárůstu konkurence mezi jednotlivými exekutory, kteří se snaží získat co nejvíce případů, což prezident považuje za problém. Pokud by činnost exekutorů byla místně omezena (podle principu teritoriality), směl by daný exekutor vymáhat dluhy pouze v okrese nebo kraji jeho působení a tedy pouze u dlužníků, kteří mají trvalé bydliště v tomto místě působení. Na rozporuplné praktiky upozorňují i Reportéři ČT.

Jako příklad rozsáhlého exekutorského úřadu a rozpínající se moci při vymáhání pohledávek popisuje přerovského Tomáše Vránu. Celá kauza týkající se exekutora Tomáše Vrány je složitější. V současnosti již tento exekutor dluhy nevymáhá, protože po nátlaku ministra spravedlnosti Roberta Pelikána v březnu 2016 skončil svou činnost. Pelikán podal na Vránu kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2012 bylo tomuto úřadu uděleno sedm výtek, také na přerovský úřad spadá mnoho stížností. Exekutorský úřad Přerov však v této době tvrdil, že nadměrný počet stížností je způsobem i tím, že provádí nejvíce terénních šetření v rámci celé republiky. Na exekutora Vránu mířily četné stížnosti kvůli nekalým praktikám a na konci svého působení byl nařčen ze zpronevěry.

V době, kdy Vrána na exekutorském poli působil, měla jeho exekuční kancelář 200 zaměstnanců a obsluhovala okolo 60 000 exekucí ročně. Právě velikost exekutorských kanceláří se stává problémem, protože velké kanceláře mají velkou tržní sílu. Boj o zakázky pak může vést i k tomu, že exekuce jsou prováděny nesprávně a nepřiměřeně. Právě Tomáš Vrána a exekutorský úřad v Přerově patřil svého času k nejrozsáhlejším, na což právě prezident Zeman poukazuje.

Jisté nepřesnosti se Zeman dopouští i použitím výrazu „exekuční firma“. Soudní exekutor je totiž je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.

Celkově však výrok musíme hodnotit jako nepravdivý, a to právě z toho důvodu, že jmenovaný přerovský exekutor Vrána již tuto činnost od března 2016 neprovozuje.

Dluh České republiky na konci roku 2016 činil 1 613,4 miliardy korun. Je to méně než v roce 2015 a o téměř 70 miliard méně než v době nástupu Andreje Babiše v lednu 2014.

Dodejme však, že zvýšení či snížení dluhu nikdy není zásluhou pouze konkrétního ministra financí, jak rozsáhleji popisujeme v jednom z našich výroků dne. Výši schodku a potažmo dluhu ovlivňuje celá vláda a do hospodaření zasahuje světová ekonomická situace a další vlivy. Tvrzení, že sám Andrej Babiš snížil dluh, proto hodnotíme jako zavádějící.