Přehled ověřených výroků

Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše skutečně začalo emitovat dluhopisy se záporným úrokem, jejich nabyvatelé tedy platí za jejich držení. Toto se daří financím od roku 2015.

Tisková zpráva Babišova úřadu z 18. prosince uvádí: " Celková jmenovitá hodnota emise státních dluhopisů prodaných za záporný aukční výnos činila 98,9 mld. "

Pokud dále vyjdeme z dokumentu " Čtvrtletní informace o pokladním plnění státního rozpočtu v roce 2016 - 1. čtvrtletí, " který ministerstvo předložilo do Poslanecké sněmovny, v části Vývoj státního dluhu (.pdf - str. 26) se dozvíme:

" Celkově emise SDD realizované na primárním trhu dosáhly v 1. čtvrtletí 2016 výše 64 917 mil. Kč, z toho 38 150 mil. Kč činily emise státních dluhopisů bez výnosu prodané se záporným výnosem do splatnosti, 19 847 mil. Kč činily emise fixně úročených státních dluhopisůa 6 920 mil. Kč pak variabilně úročených státních dluhopisů. "

Na základě těchto informací ministerstva financí lze konstatovat, že si český stát skutečně půjčil přes 120 miliard korun na negativní úrok, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť u některých z Babišem jmenovaných zákonů není ve skutečnosti v žádném případě první, kdo dané oblasti řeší. Např. majetková přiznání opakovaně předkládají do legislativního procesu sociální demokraté či komunisté již od období opoziční smlouvy. Např. vláda Miloše Zemana tento zákon sama předložila dvakrát.

Počet zákonů, které předkládalo ministerstvo financí během tohoto období, je skutečně nejvyšší mezi všemi ministerstvy. S tímto před časem přišel sám Babiš, když reagoval na kritiku stran svých neustálých absencích na interpelacích. Na svém Twitteru vydal tabulku, která to dokládala.

Jak jsme uvedli v textu, který se touto tabulkou zabýval, čísla Babišovi v podstatě seděla (k 8. květnu) a reálně budou odpovídat (ona zmíněná zhruba čtvrtina) i nyní. Aktuální počet (dopočítáno z webu PSP.cz) vládou předložených sněmovních tisků je 280, z toho ministerstvo financí předložilo poslancům 68 z nich (některé byly zamítnuty, řada čeká na projednání). To je necelých 25 %.

Dodejme, že toto číslo není nijak výjimečné a vyplývá z pozice, kterou Babiš zastává. Např. jeho předchůdce Miroslav Kalousek ve srovnatelném období za vlády Petra Nečase předkládal celkem 26 % návrhů. To vychází z logiky kompetenčního zákona, priorit vlády či přebírané evropské legislativy.

Vicepremiér rovněž uvádí příklady politik, které zavádí jako první, a které nikdo doposud nedělal. Jeho vyjádření je problematické, neboť některé oblasti byly již dříve zákonně upraveny (např. zákon o spotřebitelském úvěru). To, že jsou nyní nově upravovány, je sice pravdou, nicméně není pravdou, že by v minulosti s touto oblastí Babišovi předchůdci nedělali nic.

Nejvíce problematickou částí výroku je ovšem prohlášení, že v minulosti nikdo nic nedělal stran zákona o prokazování původu majetku. Uveďme, že návrh Babišova úřadu v Poslanecké sněmovně leží rok a neprošel prozatím všemi čteními. V minulosti navíc opakovaně zákon s podobným principem navrhovaly zejména levicové strany. První dohledatelný pokus o prosazení podobného zákona podle webu Poslanecké sněmovny podnikli v březnu 1997 Republikáni (strana Miroslava Sládka).

Dva pokusy o prosazení tohoto zákona byly podniknuty za vlády Miloše Zemana (1998-2002), který však nenašel většinovou podporu pro tuto legislativu. Konkrétně zákon navrhovala Zemanova vláda v letech 1999 a 2001. V dalších obdobích opakovaně zákon navrhovala ČSSD a také KSČM.

Za všechny jmenujme v každém z následujících období některé z pokusů, který zmíněné strany učinily. V červenci 2005 návrh zákona předložili poslanci KSČM, stejně jako v červnu 2008. Sociální demokraté se pak pokusili příslušný zákon prosadit po volbách 2010 či v září 2011, dohledatelný je také pokus Věcí veřejných z července 2012. Nejde o kompletní výčet návrhů na zavedení zmíněné legislativy, nicméně tento přehled dokládá, že pokusy o zavedení "majetkových přiznání" nejsou za Babiše ničím novým, ale že tato věc je v České republice předkládána opakovaně již téměř 20 let.

Pokud budeme brát systém EET jako "registrační pokladny," tak ty již byly v České republice zavedeny v minulosti (byť byly za 2. vlády Mirka Topolánka zrušeny) a také byly opakovaně navrhovány v Poslanecké sněmovně. Princip EET sice spočívá v online sledování tržeb, sám Babiš se ovšem při obhajobě svého návrhu často opírá o argument, kolik zemí v EU má "nějakou formu evidence," přičemž do tohoto výčtu započítává i země se zavedenými registračními pokladnami.

Samo ministerstvo k danému uvádí (citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015):

"Vybrané online řešení evidence tržeb je „řešením nové generace“ oproti klasickým registračním pokladnám, o jejichž zavedení se hodně diskutovalo před lety. Proto se dnes v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb často, ač mylně, používá termín „registrační pokladna“.
Funkce registračních pokladen je stejná jako u elektronické evidence tržeb, tedy evidovat data o hotovostních tržbách. Avšak registrační pokladny neodesílají data o tržbách automaticky, takže než se dostanou k Finančnímu úřadu, mohou být s pomocí nejrůznějších podvodných software upravována (směrem dolů…).

Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. "

Pokud tedy vyjdeme z toho, že EET je "pouze" sofistikovaný a modernější typ evidence tržeb, mezi něž se počítají registrační pokladny, je třeba konstatovat, že Babiš není prvním politikem, který by se zavedením podobného principu přišel. Registrační pokladny byly v České republice zavedeny v červnu 2005 s tím, že povinné subjekty je zavedou k 1. lednu 2007 (§ 8 zákona). V dalším období byl tento termín poslaneckým návrhem posunut o rok na leden 2008 a následně byl celý zákon zrušen (v rámci tzv. Topolánkova batohu).

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý. Babiš sice správně říká, že předkládá jako ministr financí nejvíc zákonů (což není nic neobvyklého), nicméně v tom, že je první, kdo prosazuje některé z jmenovaných návrhů, již pravdu neříká. Např. majetková přiznání jsou opakovaně projednávána již téměř 20 let a registrační pokladny jako starší forma evidence tržeb již byla v České republice dokonce krátce uzákoněna, byť nedošlo nakonec rozhodnutím 2. Topolánkovy vlády k jejímu naplnění.

Z kontextu výroku ministra Babiše vyplývá, že výstavba nových úseků dálnic by měla být důsledkem hospodářské konjunktury v ČR. Nicméně pokud prozkoumáme informace o nově započatých projektech výstavby dálnic z serveru ceskedalnice.cz, zjistíme, že v roce 2016 byly zatím spuštěny pouze dva projekty v celkové délce 12,6 km a že jde pouze o modernizace úseků dálnice D1.

Ministr Babiš dost možná má na mysli nedávný vládní návrh, aby bylo u klíčových dopravních staveb možno z rozhodnutí vlády ČR přikročit k výstavbě bez posudku EIA. U deseti klíčových dálničních úseků by tak bylo možné přistoupit k výstavbě, přestože ta ještě ani nezačala.

Andrej Babiš mluví o době, kdy působil jako ministr financí, tedy od ledna 2014 do současnosti.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mezi jinými OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb. Ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta skutečně klesala a ministr Babiš má tedy pravdu.

V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Babiš vicepremiérem beze vších pochyb je. Dodejme, že post místopředsedy vlády nevykonával na tiskové konferenci, jak uvádí, premiéra v této situaci ve skutečnosti nenahrazuje.

Andrej Babiš byl prezidentem republiky v souladu s článkem 68 Ústavy České republiky jmenován 1. místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem financí 29. ledna 2014. Tuto skutečnost dokládá i samotný web Babišova resortu, který jej jako vicepremiéra také uvádí.

Místopředseda vlády podle jednacího řádu Vlády ČR zastupuje premiéra při řízení či svolání schůze, je-li předseda vlády nepřítomen v České republice (čl. IV a VI). Nepřítomnost předsedy vlády na tiskové konferenci nemá na Babišovu domněle absentující funkci žádný vliv.

Dokladů, že Babiš ve skutečnosti vicepremiérem je, by šlo předložit přehršel. Např. zápisy z jednání vlády, kdy se u různých bodů zdržuje pro svůj střet zájmů v dané věci. Formulace vždy zní (v tomto případě body 8-11 jednání):

" Vláda vzala na vědomí sdělení 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí, že se při hlasování o přijetí navrženého usnesení zdržel hlasování z důvodu možného střetu zájmů. "

Dále se můžeme odkázat na návrh Úřadu vlády České republiky s návrhy na jmenovaní členů vlády pro prezidenta republiky, kde je Babiš opět veden i jako místopředseda vlády.

Foto: Jan Kálal, Lidové noviny.

Babiš se dále v diskuzi s Martinem Veselovským odvolává na svou možnost svolat bezpečnostní radu státu v nepřítomnosti předsedy vlády. Podle usnesení Vlády České republiky (příloha 1) z 9. července 2014, které upravuje jednací řád bezpečnostní rady státu, tuto možnost skutečně má. Je totiž místopředsedou BRS. Článek 3 v bodu 3 uvádí, že místopředsedou BRS je 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí.

Je otázkou, co Babiš míní formulací, že nedostal šanci. Jestli tím míní, že nedostal šanci řídit vládu při nepřítomnosti Sobotky, tak to je jistě možné, ale ani to z něj nesnímá funkci místopředsedy vlády, za kterou je navíc podle § 11 zákona č. 236/1995 Sb. placen více, než řadoví členové vlády. Dodejme, že Babiš veřejně opakovaně oznámil, že svůj plat věnuje nadaci Agrofert.

Na základě zákonných ustanovení a momentálního zastoupení ve vládě, Parlamentu a ve výborech Poslanecké sněmovny nelze říci, že by ČSSD ovládla Policii ČR, BIS, GIBS či ÚZSI. Výrok je tedy nepravdivý.

Co se týká ovládnutí Policie České republiky, Babiš její nezávislost zpochybňuje v dalším výroku tak, že považuje jmenování policejního prezidenta ministrem vnitra za důkaz absentující nezávislosti. V hodnocení dalšího výroku rozebíráme, že dle platných a účinných zákonů této země je taková úvaha zcestná, a to jak v případě policejního prezidenta, tak i celého útvaru Policie ČR.

Babiš dále jako instituci, kterou ovládla ČSSD, jmenuje Bezpečnostní informační službu. BIS je jednou ze zpravodajských služeb České republiky, je zřízena podle zákona o zpravodajských službách České republiky. Podle § 4 tohoto zákona jmenuje ředitele této služby vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny. Vláda může podle stejného § ředitele odvolat. Současný ředitel služby Jiří Lang byl jmenován vládou na svou funkci již v červnu 2003, sloužil tedy pod vládami koaličními vládami ČSSD, ODS, 2 úřednickými vládami a současnou sestavou, která je tvořena i hnutím ANO.

Vedle odpovědnosti funguje také kontrola BIS dle § 18 o Bezpečnostní informační službě. Ta je vykonávána prostřednictvím Poslanecké sněmovny, která k tomu účelu zřídila Stálou komisi pro kontrolu činnosti BIS. Veřejně probíhají čas od času diskuze, zda je tato kontrola dostatečná, prozatím je ovšem vymezena takto. Stálá komise sněmovny pro kontrolu BIS je ze zákona sedmičlenná a jejím členem je i poslanec hnutí ANO Bronislav Schwarz.

Pokud budeme sledovat, jak BIS může předávat informace (§ 8 z. o BIS),opět zjistíme vazbu na vládu jako celek. Vládě jsou jednak směřovány zprávy o činnosti, je to ale rovněž pouze vláda a s jejím vědomím i prezident republiky, kdo může BIS v rámci jejích pravomocí úkolovat. Z těchto důvodů nelze hovořit o tom, že by ČSSD ovládla BIS. Vztah je navázán primárně mezi BIS a vládou jako celkem.

Co se týče GIBS, je upravena zákonem o Generální inspekci bezpečnostních sborů. Jejího ředitele dle § 2 zákona jmenuje i odvolává předseda vlády, nicméně děje se tak na návrh vlády a po projednání ve výboru pro bezpečnost PSP. Jeho členy jsou rovněž i poslanci za ANO. Aktuálního ředitele GIBS Michala Murína jmenovala současná vláda v prosinci loňského roku.

Kontrolu činnosti inspekce pak dle § 57 zákona provádí Stálá komise pro kontrolu činnosti GIBS, v níž je místopředsedkyní poslankyně za ANO Jana Lorencová. ANO zde má celkem 2 z 9 členů, stejně jako ČSSD. O kontrole musí být zpraven předseda vlády. Zprávy o činnosti předkládá ředitel GIBS jednou ročně vládě, zmíněnému výboru a Stálé komisi.

Co se týče Úřadu pro zahraniční styky a informace, takzvané rozvědky, je pravdou, že jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra (§ 3 písm. b zákona o zpravodajských službách.) Jeho ředitele sice jmenuje a odvolává ministr vnitra, kterému je také odpovědný. Děje se tak ale opět se souhlasem vlády. Současný ředitel JUDr. Ing. Jiří Šašek byl jmenován 1. července 2014 právě Milanem Chovancem.

Stejně jako u BIS, dle § 12 a následujících z. o zpravodajských službách provádí kontrolu činnosti rozvědky vláda a Parlament. Zákon předpokládá zřízení zvláštního mimoparlamentního subjektu, který by mohl rovněž provádět kontrolu, takový subjekt však doposud zřízen nebyl.

Odvolání, zadání úkolu jakož i jiná rozhodnutí vlády se řídí standardním rozhodovacím procesem vlády. Dle jednacího řádu tedy postačí nadpoloviční většina všech členů vlády, momentálně tvořené 8 členy ČSSD, 3 členy KDU-ČSL, 4 členy ANO 2011 a dalšími 2 jejich nominanty. Jak popisujeme výše, prakticky veškeré procesy se vážou výlučně na (momentálně koaliční) vládu, příp. Parlament. Pokud jsou některé úkony v gesci ministerstva vnitra, podléhají i tak schválení vlády. Z tohoto důvodu je zcela nekorektní říci, že ČSSD ovládá policii, BIS, GIBS nebo ÚZSI (rozvědku.)

Dle § 5 zákona o Policii ČR je policie podřízena ministerstvu vnitra, stejně jako policejní prezident odpovídá ministru vnitra. Ministrem je rovněž jmenován, což vychází z § 2 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tomáš Tuhý byl ministrem Chovancem jmenován 12. dubna 2014.

Zákon také vymezuje funkční období prezidenta na maximálně dvakrát 5 let a také specifikuje, za jakých okolností je možné pol. prezidenta propustit. Mimoto je mu udělena výjimka z udělování služebního hodnocení - jeho nepříznivé znění tedy nemůže být propouštěcím důvodem. Ani odvolání politickou reprezentací z důvodů např. politických rozhodnutí či nějakého chybného kroku Policie ČR se mezi tyto důvody neřadí.

Odvolání policejního prezidenta tedy za standardních okolností fakticky není možné, v zákoně ani jinde není po novele z roku 2008 upraveno (znění před novelou naleznete zde). Jsou zde jisté výjimky v případě provinění sahajících do trestního práva. Například v případě Petra Lessyho Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila tehdejšího policejního prezidenta z pomluvy a ze zneužití pravomoci úřední osoby v souladu s trestním zákoníkem. Takováto možnost je tedy precedenčně otevřená.

Je jisté, že nezávislost musí panovat v rámci složek, mezi něž je státní moc rozdělena - tedy mezi složkou výkonnou, zákonodárnou a soudní. Nezávislost policie je tedy úplná ve vztahu k soudům a parlamentu. Nicméně vláda (včetně ministrů) i policie spadají shodně do složky výkonné, přičemž (jak vysvětlujeme výše) mezi policí a ministerstvem vnitra ze zákona panuje vztah odpovědnosti.

Policie se však řídí především zákony, mezi jinými zejména Ústavou a zákonem o policii, není tedy "loutkou" v režii kteréhokoli ministra. To, že ministr Chovanec vybral policejního prezidenta, je zcela v souladu se zákonem. Ministr Babiš tedy zavádí, když tento akt označuje za indikátor "ovládnutí" policie.

Zpráva o tom, že ANO přímo vypovíkoaliční smlouvu v případě podpisu reorganizace pochází patrně z dezinterpretace Babišových slov. V médiích jsme ji mohli zaznamenat často zprostředkovaně, například z úst Pavla Bělobrádka (viz video.) O odchodu z koalice však ANO nehovořilo.

Sám ministr Babiš se navíc vyjadřoval konstantě bez vývoje v tom smyslu, že vypovězení koaliční smlouvy je spíše eventualita. Nechal se takto slyšet již při odchodu Šlachty, dokonce i ráno 15. června 2016 před koaličním jednáním (odpoledne došlo k podepsání reorganizace), po jejím podpisu se však ANO rozhodlo smlouvu nevypovědět, což není v rozporu s výše zmíněnými prohlášeními A. Babiše.

Hrozba vypovězením koaliční smlouvy může být sice širokou veřejností vnímána jako hrozba odchodu z vlády, nicméně pojmově to není totéž, obě možnosti se vzájemně nevylučují a Andrej Babiš opakovaně hovořil pouze o možnosti vypovězení smlouvy, beze slova o odchodu z vlády. Jeho výrok se tak zakládá na pravdě.

Premiér Sobotka ve středu 15. června v 15:00 odletěl na zahraniční cestu do Číny. To samé odpoledne přitom ministr vnitra Chovanec podepsal reformu policie. Na následné tiskové konferenci oznámil, že tento krok učinil po dohodě s premiérem.

Termín Sobotkovy cesty do Číny byl znám již na konci května, čas a den plánovaného odletu však nebyl dopředu avizován. Sobotka však ještě před svým odletem oznámil, že reforma policie je v kompetenci ministra Chovance a policejního prezidenta.

Z Číny se má premiér vrátit v úterý 21. června v časných ranních hodinách. Dodejme, že Sarajevem naráží Andrej Babiš na politickou krizi roku 1997, kdy proti preméru Klausovi vystoupili ministři Ruml a Pilip a to právě v době, kdy byl Klaus na zahraniční cestě v Sarajevu.

Za politické prodávání práce politiků z hnutí ANO se dají požadovat následující kroky:

Premiér Sobotka na Twitteru: " Prosadili jsme zásadní vládní novelu o spotřeb.úvěru. Posílí se pozice spotřebitelů, všichni poskytovatelé půjček budou podřízeni dozoru ČNB. " Jde o vládní novelu, která byla připravena Ministerstvem financí pod vedením Andreje Babiše.

Stejně tak ČSSD na svých webových stránkách prezentuje zákon o odpadech, vládní novelu z dílny Ministerstva životního prostředí, které ji také předkládalo do PSP. Hlavou tohoto ministerstva je Richard Brabec (ANO).

Rovněž proslulý návrh zákona o evidenci tržeb (EET) předkládalo ministerstvo financí, ČSSD jej i tak přidružila k splněným bodům svého dlouhodobého programu.

Premiér Sobotka často prezentují snížení deficitu veřejných financí, např. tweet s odkazem na statistický úřad: " Deficit veřejných financí byl loni nejnižší od r. 1995!Potvrzuje se tak úspěšnost vládní rozpočtové a hosp. politiky."

Dále pak tweet " Dobrá rozpočtová čísla pokračují. Březnový přebytek stát. rozpočtu 43 miliard je nejvyšší od r. 1993. Velká šance na nižší celoroční schodek. " Tyto záležitosti jsou prakticky v kompetenci ministra financí.

Výrok ministra Babiše je tedy pravdivý, ČSSD čas od času prezentuje výsledky práce ministrů za hnutí ANO. Nutno však dodat, že podobný postup není nestandardní. To, že ČSSD prezentuje některé výsledky vlády i přesto, že hlavní zásluhy patří jiným než sociálnědemokratickým ministrům, je o to pochopitelnější, že Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD, je zároveň předsedou vlády. Tyto kroky jsou prosazovány jako koaliční. V tomto světle je třeba Babišovo vyjádření vidět.