Přehled ověřených výroků

Okamura ve svém výroku korektně uvádí, že by Česká republika měla celkem přijmout 3091 osob. V ostatních aspektech svého výroku se ovšem zásadně mýlí.

3091 lidí, které má ČR přijmout, by mohlo do země přijít v horizontu 2 let, vláda jako taková neodsouhlasila víc než polovinu z tohoto čísla, neboť hlasovala proti kvótám. Kvóty ve skutečnosti nepodpořily všechny státy střední Evropy vyjma ČR, jak Okamura uvádí. Další nepřesnosti se předseda SPD dopouští při interpretaci pozice ČR vůči kvótám (ta zůstává dlouhodobě odmítavá). Celkové číslo potenciálně přijímaných osob se nespojuje s náboženským vyznáním. Z důvodů těchto nepřesností je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Premiér Sobotka v písemné interpelaci Tomiu Okamurovi napsal, že Česká republika přijme do konce roku 2017 celkem 3091 osob. Z tohoto celku však vláda podpořila případné přijetí 1500 lidí a to na základě dobrovolnosti. Naproti tomu tzv. kvóty, které České republice přidělují zbývající počet, česká vláda prostřednictvím ministra Chovance na jednání ministrů vnitra zemí EU v září 2015 odmítla. Ze všech evropských zemí proti kvótám hlasovala právě Česká republika, dále Slovensko, Maďarko, Rumunsko a zdrželo se Finsko. Je tedy zjevné, že Okamura nemluví pravdu ohledně přístupu vlády a také v tom, že ostatní středoevropské země byly proti narozdíl od nás. Kvóty podpořily 3 ze 4 sousedních zemí České republiky.

To, že i přes tento fakt kvóty platí, vychází z platných evropských pravidel a vláda s tím reálně nic nenadělá, neboť kvóty jsou platné rozhodnutím zmíněného summitu. Vláda také kvóty nadále odmítá. Nový návrh Komise, který pracuje opět s myšlenkou relokace osob, odmítla na svém jednání vláda. To oznámil veřejně premiér. Není tedy pravdou, že by vláda měnila svou pozici, ve skutečnosti je konzistentní. Sobotka nově pouze nevyloučil, že při případném schválení nových kvót (přes odpor ČR) využije možnost podání žaloby k příslušným evropským institucím.

Celkový počet 3091 osob, který Okamura uvádí, navíc nijak nespecifikuje víru případných příchozích osob. Není tedy pravdou, že by šlo automaticky o vyznavače islámu, byť z logiky směrů migračních toků je pravděpodobné, že mezi nimi bude muslimů většina.

Ukrajinská krize, která začala okolo roku 2013, je opravdu horkým tématem zejména pro Polsko a pobaltské státy. O tom, jak Polsko poukazuje na možné hrozby z Ruska v reakci na ukrajinský konflikt, píše např. Guardian, Washington Post či New York Times. Ten mimo jiné mapuje i postoj pobaltských zemí. Po vzoru těchto zemí se i Polsko chce připravit na případné hrozby ze strany Ruska v reakci na ukrajinský konflikt.

Agentura Reuters navíc informovala o požadavku polského prezidenta Andrzeje Dudy na navýšení počtu vojáků a množství vojenského vybavení ve střední a východní Evropě, zjevně pro účely zajištění bezpečnosti před agresivním Ruskem.

Pobaltské státy o stálou přítomnost sil NATO požádaly v květnu 2015, jak uvádí Natoaktual pro Idnes.cz. Web k danému uvádí: "Především pobaltské země mají obavu, že by podobně jako na Krymu a na východní Ukrajině mohlo Rusko s pomocí hybridního způsobu boje podněcovat ruskojazyčnou menšinu k nepokojům a konfliktům a posléze vojensky uplatnit "právo na ochranu etnických Rusů v jiných zemích". Právě v trojlístku postsovětských republik - Litvě, Lotyšsku a Estonsku - totiž žijí početné ruské menšiny. V Lotyšsku a Estonsku je to zhruba čtvrtina populace, v Litvě pak přibližně 7 procent."

Data OECD (.xls) za rok 2013 (nejaktuálnější data pro všechny členské země, aktualizováno v listopadu 2015) ukazují, že Česká republika se sledovaném parametru dosahuje výše 7,1 % HDP. To je sedmá nejnižší hodnota ze všech 34 členských zemí OECD.

I v dalších ukazatelích je Česká republika pod průměrem těchto zemí (jde o ekonomicky nejvyspělejší demokratické státy světa, ve kterých funguje tržní ekonomika). Ať jde o veřejné výdaje do zdravotnictví, či výdaje za léky v dané zemi.

Ministr Stropnický má pravdu v tom, že po posledním bombardování se mnoho lidí (odhadem 75 000) vydalo k turecké hranici a jsou zde uvězněni, protože jim bylo zakázáno překročit hranici.

Server NewYorkPost: „Nová vlna syrských uprchlíků, která podle některých může narůst až k 75 000, spěchala v sobotu k turecké hranici, prchala před přibližujícími se armádami loajální k syrskému prezidentu Bashar al-Assadovi a před intenzivními ruskými nálety dopadajícími město Aleppo a blízká města." Podobně situaci komentuje i server AmericanGuardian.

Server Time v souvislosti s počtem uprchlíků zmiňuje číslo 70 000. Píše také o nové situaci, kdy uprchlíci jsou na hranicích s Tureckem, ale není jim dovoleno do Turecka vstoupit.

"Zvláštní klidný sever hranice stojí v brutálním kontrastu k situaci na jihu, kam asi 70 000 lidí nedávno odešlo ze svých domovů. Mnoho z nich je shromážděno - spíše uvězněno - v táboře na jižní straně hraničního přechodu Bab al-Salam sotva na dohled z Turecka. Turecko uzavřelo hranice velké většině nově vystěhovaných lidí, čímž otočilo dlouhotrvající politiku vítání syrských uprchlíků."

Amnesty International také hovoří o nárůstu množství uprchlíků z Aleppa. Podle nich do oblasti Bab al-Salam dorazilo v minulých 2 týdnech přibližně 58 000 lidí.

Odhady množství nových uprchlíků se liší od 75 000 k 58 000, přesto výrok hodnotíme jako pravdivý. Ministr Stropnický má pravdu v tom, že po posledním bombardování se mnoho lidí (odhadem 75 000) vydalo k turecké hranici a jsou zde uvězněni, protože jim bylo zakázáno překročit hranici.

Jan Bartošek vychází ze studie (.pdf) „Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech,“ kterou zpracovala evropská sekce Úřadu vlády ČR. Ta pak vychází z několika dalších studií.

Ta na straně 36 uvádí: „Bez účasti na vnitřním trhu by i v konzervativním scénáři česká ekonomika přišla o 100 miliardročně a bylo by až o 75 tisíc nezaměstnaných více.“

Výrok Jana Bartoška je hodnocen jako zavádějící, protože citovaná studie uvádí ve své predikci výši 75 tisíc zaměstnaných jako mezní hodnotu a netvrdí, že o místo přijde přesně tento počet lidí.

Pokud se zaměříme na Gibraltarský průliv, vzdálenost mezi pevninou dosahuje v nejužším místě 14 km a samotný Gibraltar (jen část pevniny v severní části průlivu) je britskou kolonií, tedy území mimo Schengenský prostor. Je taktéž pravda, že bylo identifikováno mnohem méně nelegálních migrantů, kteří využili tuto trasu pro vstup do Evropy než na srovnatelných trasách ve středním a východním Středomoří (viz mapy níže).

Je však nutné doplnit, že pokud jde o španělské hranice s africkými státy, nejde pouze o tuto možnou migrační cestu. Španělsko má dvě kontrolovaná území přímo na severu Afriky. Tzv. enklávy Ceuta a Mellila jsou taktéž často využívány pro průnik do Evropy (konkrétně Španělska) bez nutnosti překonávat moře. Tuto možnost využívají např. i uprchlíci ze Sýrie.

Taktéž je však nutno dodat, že cesta skrze východní středomoří má pro ilegální migranty oproti západnímu Středomoří řadu výhod. Mluvčí Frontexu Ewa Moncureová k tématu řekla, že: „Je téměř nemožné kontrolovat celou rozlehlou oblast se stovkami ostrovů, z nichž některé jsou neobydlené a v těsné blízkosti tureckého pobřeží.“ Např. ostrov Kos je od tureckého pobřeží vzdálen jen pouhé čtyři ilometry.

Pro emigranty ze severní Afriky (Alžírska, Maroka či Tuniska), kteří by jinak mohli využít zmiňovanou západní trasu, je navíc v současné době výhodně využívat východní trasu skrze Turecko a Řecko, neboť mohou předstírat, že pocházejí ze Sýrie a žádat tak jako uprchlíci o azyl v Evropě. Na tuto strategii reagovalo např. Německo, když zmíněné tři země označilo za bezpečné a Řecko se je snaží vracet do zemí původu.

Výrok tak hodnotíme jako zavádějící, neboť nejde pouze o kvalitu strážení této hranice:

1. Do Španělska se dá z Afriky dostat i přes pevninu (enklávy), cesta je však bráněna mnohametrovými ploty
2. Oblast Gibraltarského průlivu je ve srovnání s řeckými ostrovy u tureckého pobřeží přehledná a hlídaná nejen Frontexem a Španělskem, ale i Velkou Británií
3. Pro migranty je tak výhodné jít jednodušší cestou přes Řecko a ztratit se v davu a šíři celé oblasti stovek ostrovů

Zdroj: BBC - Migrant crisis: Migration to Europe explained in graphics

Zrušení přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením se objevilo ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015 (.pdf, str. 61). Jedná se o součást opatření, které má za cíl umožnit vzdělávat všechny děti ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Jednalo se přitom o strategii založenou na výzkumu během funkčního období ministryně Kopicové (2009–10).

Odborná debata o této příloze se vede skutečně již 10 let. Dokládá ji články z let 2005, 2011 a 2012 v Učitelských novinách. Návrhy na zrušení přílohy se nepodařilo dohledat, nicméně výrok ministryně Valachové můžeme vyhodnotit jako pravdivý.

Výrok je označen jako zavádějící, protože dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR nemocnice v České republice hospodařily s relativně vyrovnaným a stabilním rozpočtem již od roku 2011, jak uvádí tabulka č. 2, kdy z celkových 163-167 nemocnic, které odevzdaly statistický výkaz bylo vždy více než 100 s kladným meziročním hospodářským výsledkem. Z těch, které měly záporný výsledek, se většina pohybovala v kategorii do -10 mil. Kč.

Pokud bychom se podívali na oficiální tiskovou zprávu (.doc) Ministerstva zdravotnictví, která se věnuje přímo řízeným nemocnicím (často se jedná pouze o fakultní nemocnice), tak lze v letech 2013-2015 také pozorovat vyrovnané hospodaření.

Pravdivou částí výroku je tedy to, že nemocnice v České republice mají stabilní a veskrze vyrovnaný rozpočet. Protože se však ve zdravotnictví jedná o dlouhodobější trend, kdy i navzdory hospodářské krizi zůstal sektor po finanční stránce vyrovnaný, tak nelze tyto zásluhy přičítat pouze současné vládě a ministru zdravotnictví.

Během posledních 70 let nebyla žádná západoevropská země ve válce s jinou zemí regionu a stejně tak lze říci, že žádný člen Evropské unie (EU) nebyl ve válečném konfliktu proti jinému členu. V celém období to byla pouze válka v Jugoslávii a válka na východě Ukrajiny, které se k hranicím EU přiblížily. The Washington Post také cituje několik studií, které vyzdvihují vliv EU na řešení problémů skrze nenásilný způsob řešení problémů.

Pokud jde o politické pozadí EU, lze citovat (AMO, s. 2) z Schumanovy deklarace, která dala impuls k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) : „Solidarita ve výrobě, k níž se takto [vytvořením společného trhu s uhlím a ocelí] dospěje, bude mít za následek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejen nemyslitelná, nýbrž i nemožná.“

Že je současné období opravdu výjimečné, lze vidět i v datech. Množství mezinárodních konfliktů, kterých se účastnily během posledních desetiletí evropské státy, je mnohem menší než během historie.

Zdroj: Our World in Data - War and Peace before 1945

Sám Karel Schwarzenberg na konci dubna 2014 pro server Idnes uvedl: " Česká republika, ale i Československo vždy uznávaly jednotu Číny. Bylo by ale žádoucí, aby Tibet i další oblasti Číny dostaly větší autonomii. "

Je také pravdou, že Česká republika neuznala tibetskou exilovou vládu.