Přehled ověřených výroků

Nález Ústavního soudu označil stokorunové poplatky za hospitalizaci jako protiústavní z důvodu přílišné finanční náročnosti, nicméně nestavil se proti snížení poplatků na dřívějších 60 Kč. Pokud by poplatky reflektovaly výši příjmů pacienta, nebyly by dle ÚS protiústavní, a mohly by tak i nadále být účtovány.

Zrušení ambulantních poplatků v lékárnách a při návštěvě lékaře (s výjimkou poplatku na pohotovosti) schválené vládou dne 2.7.2014 (Vláda ČR), vychází z šestého bodu programových priorit vlády: "Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu.", které jsou výsledkem společného jednání všech tří koaličních stran (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), v čemž má nicméně Němeček pravdu.

Poslanecká sněmovna schválila v květnu roku 2014 vládní návrh novely zákona o zdravotním pojištění, která navyšuje platby státu za státní pojištěnce a určuje pojišťovnám povinnost platit poskytovatelům hospitalizačních zdravotnických služeb (vč. lázeňské péče) kompenzační částku ve výši zrušených hospitalizačních poplatků. Dle odhadů v samotném návrhu tyto poplatky do zdravotnického systému navrátí do konce roku 2016 až 10,5 mld. Kč, tedy o něco více, než ministr Němeček odhadoval.

kompenzační částka (PSPČR)20142,1 mld. Kč20154,2 mld. Kč20164,2 mld. Kčcelkem10,5 mld. Kč

Předně vymezme, že ve výroku ověřujeme jednak zásluhu ANO na těchto změnách, dále jestli změny odpovídají situaci Pelikánem popsané. Nehodnotíme důležitost těchto změn, neboť jde o subjektivní záležitost. Podle těchto kritérií hodnotíme výrok jako zavádějící, protože Robert Pelikán pravdivě popisuje změny, ke kterým v exekučním řádu došlo, přeceňuje však roli hnutí ANO v zavádění těchto změn.

Exekuční řád v otázce věcí, jež nelze exekutorem zabavit, odkazuje na Občanský soudní řád, jež se záležitosti věnuje v § 322, odstavci 2. Jedná se především o věci nutné k uspokojování hmotných potřeb, k plnění pracovních úkolů a také o věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Konkrétně se jedná zejména o běžné oděvní součásti, snubní prsten a předměty obdobného charakteru, nutné zdravotnické potřeby a peněžní hotovost do částky dvojnásobku životního minima, což nyní představuje 6 280,- Kč. Pokud je dlužník podnikatelem, podle odstavce 3 není exekutor oprávněn zabavovat věci, jež dotyčný potřebuje k výkonu svého podnikání.

Zároveň podle § 68 exekučního řádu, odstavce 1, může dlužník podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, a následně podle odstavce 4 i žalobu k exekučnímu soudu v případě, že exekutor jeho žádosti nevyhověl. O tom ho musí exekutor poučit, což platí i pro další situace, popsané v odstavcích 5 a 6. V prvním jde o povinné upozornění třetí osoby,v jejímž vlastnictví je část majetku v exekuci, o možnosti vyškrtnutí ze soupisu. Ve druhém pak jde o obdobnou situaci, kdy právo na zažádání o vyškrtnutí ze soupisu přechází na osobu nárokující si vlastnictví dané věci.

Samotná možnost vyškrtnutí věcí ze soupisu byla umožněna vládní novelou č. 286/2009 Sb., paragrafy 5-7 se pak do zákona dostaly novelou č. 396/2012 Sb., díky komplexnímu pozměňovacímu návrhu Ústavně právního výboru. Návrh byl schválen hlasy tehdejší koalice ODS, TOP-09 a VV. Ustanovení tedy byla zavedena ještě před vstupem hnutí ANO do Parlamentu.

Co se druhé části výroku týče, postup řešení exekuce exekuční řád specifikuje v § 58 - odstavec 2 uvádí postup jdoucí od přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přes prodej movitých věcí až po prodej nemovitých věcí, které dlužník používá k bydlení sebe a své roviny. Postupuje se tedy opravdu od méně závažných kroků po ty "nejnepříjemnější". Tato změna byla zavedena novelou č. 164/2015, tato konkrétní změna má však původ v ústavně-právním výboru, který ji prosadil komplexním pozměňovacím návrhem ve 2. čtení

O řecké dluhové krizi se začalo mluvit v roce 2009, kdy země, která se do Euroźony dostala statistickým podvodem, přiznala neschpnost splácet svoje závazky, což vedlo ke snížení ratingu od hlavních ratingových agentur. Půjčky pak Řecku poskytl MMF i Evropský stabilizační mechanismus.

Podle posledních dostupných údajů tvořily naprostou většinu řeckého dluhu právě půjčky z Eurozóny (197 miliard eur) a MMF (43 miliard eur).

Z výše uvedeného je zřejmé, že problémem byl dluh státu, nikoliv dluhy bank.

Pravdivé není ani tvrzení o tom, že dluhy rostou. Naopak, od vypuknutí dluhové krize Řecko muselo kvůli podmínkám věřitelů výrazně restrukturalizovat svoji ekonomiku a podařilo se snížit nomimální výši dluhu, v poměru HDP se pak drží celkem stabilně na úrovni přibližně 170 % HDP.

Rok200920102011201220132014Q3 2015v milionech eur300 867330 372356 003304 814319 215317 117301 908v % HDP126,7146,2172,0159,4177,0178,6171,0 Zdroj: Eurostat (2009-2014, 2015)

Je skutečně pravdou, že existuje řada dostupných metodik a doporučení, jak reagovat na šikanu mezi žáky.

Předně jde pro české školství o Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ten je platný od roku 2000 a je zveřejněn (.doc) na stránkách MŠMT.

Dále jde o dokument Školní šikanování z rámcového konceptu Rizikové chování ve školním prostředí. Tento dokument MŠMT (.doc) je určen pro pedagogy, podrobně popisuje šikanu a její znaky a také nabízí nástroje na její rozpoznání a postupy při její identifikaci.

Dále je možné dohledat řadu dalších informací ze sféry různých (především neziskových) institucí, které se tématem zabývají. Povětšinou ovšem vycházejí jednak z dokumentů ministerstva, popř. pracují s prameny PhDr. Michala Koláře, na nějž se odvolává i samotné ministerstvo.

Můžeme tedy zmínit např. Národní informační centrum pro mládež, program Minimalizace šikany či informace Poradny proti šikaně.

Pokud vyjdeme z materiálů ministerstva k dané problematice, je pravdou, že obecně pracují pouze s možnou šikanou mezi dětmi samotnými, nepopisují možnou šikanu pedagogů ze strany dětí.

Údaj o pravděpodobném objemu čínských investic v ČR uvedl Miloš Zeman při své návštěvě Číny v září roku 2015. Za přihlížení prezidenta při podpisu smluv pak jedna největších soukromých čínských společností CEFC oznámila nákup téměř 50% podílu v české letecké společnosti Travel Service, která drží podíl 34 % (.pdf str. 3) v Českých aeroliniích.

Dále CEEF převzala podíl 79,4 procenta ve společnosti Pivovary Lobkowicz, vstoupila do českých firem Médea Group a vydavatelství Empresa Media. Právě do skupiny Empresa Media přísluší společnost Barrandov Televizní Studio a.s. provozující Televizi Barrandov. Čínská společnost taktéž koupila většinový podíl v nejstarším ligovém fotbalovém klubu v Česku - Slavii.

Předmětnou částku deseti miliard však bohužel z veřejných zdrojů nelze potvrdit, neboť z výše uvedených transakcí lze dohledat výši ceny akvizice pouze u Pivovarů Lobkowicz (hodnota 1,9 mld. Kč). S ohledem na tuto skutečnost označujeme výrok jako neověřitelný, neboť nejsme schopni celkový objem investic přesně kvantifikovat.

Premiér Sobotka se 30. listopadu 2015 setkal na Mezinárodní klimatické konferenci v Paříži s premiérkou Norského království Solbergovou. Tématem jednání byl rozvoj česko-norských vztahů, spolupráce v NATO a v hospodářské oblasti. Jednali rovněž o případu bratrů Michalákových a postupu Barnevernetu.

Web Vlády ČR popisuje jednání následovně: „Norskou premiérku jsem v Paříži požádal o bilaterální jednání, měli jsme možnost projednat nejen dosavadní rozvoj spolupráce obou zemí, ale rovněž komplikovaný případ bratrů Michalákových, který v poslední době česko-norské vztahy významným způsobem zatěžuje. Premiérku Solbergovou jsem proto požádal, aby tomuto případu věnovala pozornost a aby se osobně zasadila o dodržování mezinárodních závazků norskými orgány. Považuji za mimořádně důležité, aby zodpovědné norské úřady skutečně zvážily všechny možnosti řešení situace, včetně návratu chlapců k jejich biologické rodině.“

Nejednalo se sice o jediný bod jednání, šlo ovšem o dominantní agendu setkání premiéra Sobotky s premiérkou Solbergovou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou právě k tomu, že témat na okraj tohoto jednání bylo více.

Hnutí ANO opravdu nemělo zdanění či zpochybnění církevních restitucí ve svém volebním programu, neboť v něm o tomto tématu nemá vůbec nic.

V listopadu 2013, tedy krátce po volbách do Poslanecké sněmovny, vyjádřil Andrej Babiš překvapení nad skutečností, že dohoda obsahuje inflační doložku, tedy, že finanční suma nemusí být konečná. V červenci 2014 předseda hnutí Babiš uvedl, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, avšak způsob jejich přijímání byl netransparentní a vůči občanům nespravedlivý. V polovině dubna 2016 uvedl, že jsou tzv. církevní restituce předraženy o 54 miliard korun a o několik dubnových dní později přes média vzkázal lidovcům, že podpoří zdanění církevních restitucí.

Od ratifikace asociační dohody Evropským parlamentem a ratifikací všemi jednotlivými členskými zeměmi uběhlo zhruba 18 měsíců. V tiskové zprávě Evropského parlamentu bylo uvedeno, že samotná ratifikace v členských zemích EU může trvat i několik let. Z tohoto pohledu bylo schválení 27 zeměmi poměrně rychlé.

Evropský parlament ratifikoval asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou 16. září 2014 a dohoda vstoupila prozatímně v platnost. K tomuto datu byla ratifikována zatím v šesti členských státech. ČR schválila asociační dohodu 17. září 2015 a prezident Zeman jí podepsal 4. listopadu 2015. V listopadu 2015 ratifikaci ještě nedokončila Belgie, Řecko, Kypr a Nizozemsko. V době nizozemského referenda o asociační dohodě (6. dubna 2016) dohodu již ratifikovalo 27 zemí EU. Zbývalo pouze Nizozemsko, které v referendu asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou odmítlo.

Informace o otevření neoficiálního zastoupení pro kurdské milice YPG se objevila v otevřených zdrojích, konkrétně na stránkách České televize dne 14. 2. 2016.

Informace o otevření kanceláře syrských Kurdů v Moskvě se objevila např. na serveru iDNES.cz dne 10. 2. 2016.

Je důležité vyjasnit si, že z legislativního hlediska se změny v inkluzi promítly do dvou dokumentů. Jde v prvé řadě o novelu školského zákona, v řadě druhé pak o prováděcí vyhlášku. která však s novelou velmi úzce souvisí. Novela nabyla účinnosti 1. května 2015, přičemž část o inkluzivním vzdělání ji má odloženou na 1. září 2016. Vyhlášku účinnost čeká také až 1. září 2016.

První situace, o které mluví Petr Fiala, nastala v rané fázi práce na novele školského zákona. Kateřina Valachová tehdy veřejně ujišťovala o tom případě bychom tedy „šli do inkluze naplno“. Načasování ostatně potvrdila i krátce po nástupu do funkce - 19. června 2015 v Interview ČT24 uvedla v souvislosti s obavami o financování zákona: „[500 – 600 milionů korun] to je pouhopouhá částka na onen podzim, kdy právě má startovat v plném rozsahu ona inkluzivní novela školského zákona.“

Co se týče zmíněného dvouletého odkladu, tento nápad nepochází z hlavy ministryně Valachové, ale původ má v poslaneckém výboru, kde byl přednesen (.pdf, str. 5) poslankyní Semelovou. Ta navrhla posunutí účinnosti jednoho z ustanovení zákona pro nedostatek asistentů, tedy nepřipravenost školství. Ministryně Valachová tento návrh zamítla jako neopodstatněný (str. 6). Toto své stanovisko zopakovala například v rozhovoru pro Deník.cz.

K jisté formě odkladu v podobě přechodného období (a tedy k odložení vynutitelnosti některých inkluzních opatření) došlo v podobě vyhlášky č. 27/2016 Sb., která školský zákon doprovází. Účinnost je stanovena na 1. září 2016, nicméně § 32 vymezuje zvláštní režim ve dvou nejbližších letech od účinnosti vyhlášky. V této době totiž školy mohou, ale nemusí přijmout novou formu inkluzivního vzdělání, potažmo se na něj mohou připravovat.

Dle Harmonogramu (.pdf) ke společného vzdělávání z pera MŠMT: „Do 1. 9. 2018 je prodloužený čas na rediagnostiku dětí, do té doby platí závěry aktuálně platných doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyšetření), není třeba vytvářet tlak na školská poradenská zařízení; školy mohou dále využívat podpory poskytované na základě § 16 odst. 9 školského zákona účinného ve znění do 31. 8. 2016.“

Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící. Ministryně Valachová je ve svých postojích konzistentní. Dvouletý odklad navrhla poslankyně Semelová v rámci výboru pro vzdělání, vývoj, kulturu, mládež a tělovýchovu, ministryně toto však odmítla přímo během jednání i ex post. Zmíněné přechodné období pak neznamená odklad účinnosti zákona, nýbrž je to pouze poskytnutím lhůty, v níž se subjekty inkluze mohou zákonu přizpůsobit. Konečně výrok o "nepodepsání" se vztahoval k nepodepsání odkladu účinnosti zákona. Toto stanovisko však ministryně prosazuje dlouhodobě.

(výrok opakuje Anna Putnová „Paní ministryně […] vyhlásila termín 1. 9. 2016, který postupně rozvolnila a udělala odklad, nebo jakési rozvolnění po dobu dvou let“; ČT 24, 1. 3., 90’)