Ceny energií v Česku

V rozhovoru pro Radio Z bývalý premiér Andrej Babiš hovoří o způsobu přijímání závěrů v Evropské radě. V následujících odstavcích si proto tento orgán stručně představíme a zaměříme se na systém jeho fungování. 

Evropská rada (ER) je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Její hlavní úlohou je určovat obecné politické směřování a priority EU. Můžeme tedy říct, že de facto stanovuje politickou agendu EU. ER sdružuje vedoucí představitele EU (premiéry nebo prezidenty), tento orgán tak představuje nejvyšší úroveň politické spolupráce mezi členskými zeměmi. ER není legislativním orgánem.

Závěry ER jsou přijímány na konci každého jejího zasedání. Účelem těchto závěrů je určit konkrétní otázky, které jsou pro Evropskou unii důležité, a nastínit tak zvláštní opatření nebo cíle, kterých je třeba dosáhnout. Závěry ER také mohou stanovit lhůtu pro dosažení dohody o určité záležitosti nebo pro předložení legislativního návrhu.

Nyní se již zaměříme na samotný schvalovací proces. Předseda Evropské rady před každým zasedáním vypracuje návrh hlavních směrů pro závěry. Návrhem se nejdříve zabývá Rada pro obecné záležitosti, až poté jej na svém zasedání přijme ER. Závěry se většinou přijímají na základě konsensu. V některých specifických případech je však vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina, podle toho, co stanoví Smlouva o Evropské unii (SEU).

Byť se v námi uvedeném zdroji ohledně kvalifikované většiny mluví v souvislosti s Radou EU, nikoliv Evropskou radou, podle SEU (čl. 235 odst. 1) jsou pravidla pro užití těchto způsobů hlasování stejná i pro Evropskou radu.

Podle SEU (čl. 236) ER přijímá kvalifikovanou většinou taková rozhodnutí, která stanovují „seznam jiných složení Rady než složení pro obecné záležitosti a složení pro zahraniční věci“, a také o svém předsednictví. Kvalifikovanou většinou tedy ER rozhoduje o formátu svého složení. V procedurálních otázkách ER rozhoduje (čl. 235 odst. 3) prostou většinou.

Rozhodování prostou a kvalifikovanou většinou se tedy týká procesních a formálních otázek. Zaměřme se ale na rozhodování věcné, o kterém dle kontextu výroku mluví Andrej Babiš.

Evropská rada ke svým závěrům dochází formou konsensu, který se od jednomyslného rozhodnutí liší tím, že se o návrhu nehlasuje. Konsensus předpokládá pouze dohodu jednotlivých členů Evropské rady, aniž by došlo k hlasování.

Jednomyslně (tedy hlasováním) se Evropská rada musí shodnout na otázkách výslovně uvedených v SEU. ER například může rozhodnout (čl. 7 odst. 2), že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot EU ze strany členského státu, o změně počtu členů Evropské komise (čl. 17 odst. 5) či o změně lhůty, po kterou je z Unie vystupující stát vázán Smlouvami (čl. 50 odst. 3).

Evropská rada tedy ve všech případech, kdy rozhoduje věcně, vyžaduje pro přijetí závěru či rozhodnutí souhlas všech svých členů – ať už vyjádřený hlasováním či nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývalý premiér Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na to, že v zásadních otázkách je nutné přesvědčit všechny ostatní členy ER, a rozhodování konsensem či jednomyslností je v tomto ohledu zaměnitelné, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ také uvádí, že: „[t]ento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu“.

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí daně z přidané hodnoty za elektřinu a zemní plyn za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na zvyšující se ceny energií. 

Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by dodávky elektřiny a zemního plynu byly osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy nicméně toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Evropské emisní povolenky (EU ETS) jsou nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Elektrárny, průmyslové továrny a firmy musí mít tedy na vypouštěné emise povolenky v příslušném rozsahu, který se během let snižuje.

Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Např. v srpnu 2021 se jejich cena vyšplhala na 61 eur za tunu vypouštěného oxidu uhličitého, což představovalo růst o 77 % od začátku roku. Dne 8. prosince pak cena povolenky v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (tedy v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 eur.

Bývalý premiér Babiš se 27. září 2021 vyjádřil pro zastropování cen emisních povolenek, neboť dle něj mají přímý vliv na cenu elektřiny. V ten samý den Andrej Babiš na zámku v Lánech jednal s prezidentem Milošem Zemanem. Právě cena emisních povolenek byla hlavním tématem schůzky.

Předseda hnutí ANO 27. září rovněž požadoval, aby lídři členských států Evropské unie řešili cenu emisních povolenek na summitu konaném 5. a 6. října. Podle serveru iRozhlas se tehdejší premiér Babiš chystal poslat dopis předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi a předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Na zasedání pak Andrej Babiš jednal o koordinaci postupu ohledně povolenek se španělským premiérem Sánchezem.

Dodejme, že Česká republika a další 4 členské země EU již 5. října zveřejnily výzvu ohledně růstu cen emisních povolenek, reformy trhu s elektřinou a závislosti na dovozu energií.

Cenu emisních povolenek chtěl Andrej Babiš řešit také na summitu Evropské rady, který se uskutečnil 16. prosince 2021. Podle ČTK poslal bývalý premiér dopis týkající se emisních povolenek předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a šéfovi Evropské rady Michelovi. Informaci o zaslaném dopisu přinesly také Hospodářské noviny. Ty uvedly, že předseda hnutí ANO Babiš v dopise „zmiňuje ‚kritickou situaci‘ s cenami energií v Evropě a tvrdí, že politici ‚nemohou nečinně přihlížet‘ zdražujícím povolenkám“. Doplňme, že lídři členských států se na jednání na řešení vysokých cen povolenek neshodili.

Andrej Babiš tedy ceny emisních povolenek skutečně řeší již od konce září. S prezidentem Zemanem o této záležitosti jednal již 27. září. Před summitem evropských lídrů, který se konal na začátku října, napsal dopis předsedovi Evropské rady a předsedkyni Evropské komise. Stejným adresátům poté zaslal dopis také před summitem uskutečněným v polovině prosince. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Provozovatelé přitom mohou povolenky nakupovat „na specializovaných trzích nebo od sebe navzájem“. Uveďme, že celkové výnosy z aukcí z prodeje emisních povolenek činily v letech 2012–2019 přibližně 50 miliard eur, jen za rok 2019 to například bylo 14 miliard eur.

Dražby probíhají v každém ze zapojených států – poplatky za povolenky jsou příjmem jednotlivých států, které také rozhodují o konkrétním využití prostředků, které aukcí získají. Podle Evropské komise bylo v letech 2013–2019 z celkových výnosů z aukcí vynaloženo na klimatické a energetické účely 78 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a udržitelnou dopravu.

Uveďme, že na podobném principu jako emisní povolenky, které jsou v podstatě poplatkem za znečišťování ovzduší skleníkovými plyny, je v České republice například založen poplatek za znečišťování ovzduší oxidem siřičitým, oxidy dusíku a některými dalšími látkami (.pdf, str. 3). Ten také platí provozovatel zdroje znečištění, jako je tomu v případě povolenek. Zmíněný poplatek pak Finanční správa řadí mezi nepřímé daně.

Emisní povolenky lze také zařadit mezi tzv. ekologické daně podle definice, kterou používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta ekologickou daň popisuje jako „daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně její zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí". Mezi tyto daně pak OECD zahrnuje i daně za znečišťování životního prostředí.

Andrej Babiš v rozhovoru pro Rádio Z takto reaguje na otázku, co považuje za největší úspěchy své vlády (2017–2021). Mimo jiné zmiňuje právě navyšování starobního důchodu či mezd. 

Zvyšování důchodů

Co se týče výše důchodů, je nutné upozornit na valorizaci, která je stanovena zákonem. Ke zvyšování důchodů tak zpravidla dochází automaticky. Vláda nicméně do růstu penzí může zasahovat i ze svého uvážení. V letech 2018 i 2019 tak vláda zvýšila důchody nad rámec zákonné valorizace na následující rok, konkrétně o 300 Kč pro rok 2019, respektive o 151 Kč pro rok 2020. 

V roce 2018 došlo vedle rozhodnutí o navýšení důchodů pro rok 2019 také ke schválení novely vytvořené Ministerstvem práce a sociálních věcí, která mění výpočet valorizací starobních důchodů. Podle této novely se stabilní část důchodů zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvýšil o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč. Pro úplnost dodejme, že na konci roku 2020 byl přijat vládní návrh na jednorázový příspěvek 5 000 Kč pro důchodce, tzv. rouškovné.

V každém zmíněném roce tedy došlo ke zvýšení důchodů, a to nejen v důsledku zákonné valorizace. V roce 2018 vláda schválila změnu výpočtu valorizací, která vedla k navýšení důchodů, a v letech 2019 a 2020 došlo ke zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Dodejme také, že mezi lety 2018 a 2020 podle dat Českého statistického úřadu došlo ke zvýšení průměrně vypláceného starobního důchodu o 2 067 Kč.

Zvyšování platů

Růst platů se za vlády Andreje Babiše týkal například zdravotníků, zaměstnanců bezpečnostních sborů či učitelů. Došlo také k zvýšení minimální mzdy.

V prosinci 2020 vláda schválila (.pdf) nařízení (.docx), kterým zvýšila platy a mzdy zdravotníků o 10 %. O rok později z jednání mezi Andrejem Babišem a tehdejším ministrem zdravotnictví Vojtěchem na straně jedné a Českou lékařskou komorou (ČLK) a zdravotnickými odbory na straně druhé, vyplynul růst tarifních platů lékařů, sester a dalších zdravotníků o 6 % pro rok 2022.

Co se týče platů zaměstnanců bezpečnostních sborů, můžeme uvést příklad novely zákona předložené bývalým ministrem vnitra Hamáčkem. Ten navrhl novelu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a k ní i pozměňovací návrh (.pdf), který například zaváděl tzv. stabilizační příplatek. Ten má zvýšit příjem především v regionech s největšími podstavy v policejních řadách. Může dosáhnout maximální hodnoty 5 000 Kč. 

V rámci svého programového prohlášení (.pdf, str. 14) se vláda Andreje Babiše zavázala do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % hodnoty z roku 2017. Podle dat MŠMT (.xlsx, list A4.1.2) průměrný plat učitelů v regionálním školství v roce 2017 (před nástupem druhé vlády Andreje Babiše) činil 31 578 Kč. V roce 2020 dosáhl průměrný plat 44 224 Kč (.xlsx, list A4.1.2), což odpovídá nárůstu o 40 % platu učitelů v roce 2017. Pro úplnost nicméně musíme také dodat, že na konci roku 2020 vláda rozhodla o dalším navýšení platů učitelů, konkrétně o zvýšení jejich tarifní části o 4 %. Podle tehdejšího ministra školství Roberta Plagy další peníze – zbývajících 5 % – dostanou učitelé v odměnách a příplatcích. Celkový objem prostředků na jejich platy by tak měl v roce 2021 skutečně narůst o 9 %.

MŠMT dosud nezveřejnilo poslední data o přesné výši učitelských platů v roce 2021. Pokud ale budeme vycházet ze srpnové predikce projektu IDEA Cerge-Ei (.pdf, str. 6), jež se týká vývoje poměru učitelských platů a průměrné mzdy, a platy učitelů oproti roku 2020 narostly o 9 %, odpovídal by v roce 2021 průměrný plat učitele 48 204 Kč.

Vláda Andreje Babiše také zvyšovala minimální mzdu. Z 12 200 Kč v roce 2018 ji postupně zvýšila až na 16 200 Kč pro rok 2022. Minimální mzda se tedy z rozhodnutí Babišovy vlády navýšila o 4 tisíce korun.

K porovnání životní úrovně se obvykle používá hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky dosáhla Česká republika v roce 2020 v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 42 049 amerických dolarů. Španělsko dosáhlo 38 343 dolarů, Portugalsko 34 090 dolarů a Itálie 41 890 dolarů, a jedná se tedy o hodnoty nižší než v případě České republiky.

Ve statistice zveřejněné Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se poté hodnoty mírně liší, pořadí je však i v tomto případě stejné. HDP na hlavu v paritě kupní síly podle těchto dat odpovídalo v České republice 42 044 amerických dolarů, v Itálii 41 964 dolarů, ve Španělsku 38 341 dolarů a v Portugalsku 34 119 dolarů. 

Pro úplnost však doplňme, že například Eurostat, který udává hodnoty v eurech, uvádí pořadí jiné. Z vyjmenovaných čtyř zemí byla v roce 2020 na první příčce Itálie s hodnotou 28 000 eur, Česká republika se nicméně s 27 800 eury umístila hned za ní. Ve Španělsku dosahovalo HDP v paritě kupní síly 25 200 eur na obyvatele a v Portugalsku 22 800 eur. Rozdíl mezi daty OECD a Eurostatem je pravděpodobně způsoben tím, že OECD při svých výpočtech pracuje i s daty ze zemí mimo EU (.pdf, str. 387).

Podle dat České národní banky (ČNB) vzrostly úspory českých domácností za poslední dva roky v součtu o 543 mld. korun. V říjnu 2019 měli Češi v bankách uloženo 2,59 bilionu Kč, na konci letošního října již 3,13 bilionu Kč. Tyto údaje nicméně zohledňují jenom peníze, které si Češi uložili v českých (.pdf, str. 1) bankách, a skutečný nárůst tak může být vyšší.

Tento nárůst je podle expertů způsoben ekonomickou nejistotou spojenou s pandemií covidu-19, ale také protiepidemickými opatřeními, která do jisté míry znemožnila utrácení.

Kromě stavu vkladů v bankách se používá také ukazatel hrubých úspor domácností. Ten můžeme definovat jako rozdíl mezi disponibilním důchodem a konečnou spotřebou domácnosti. ČSÚ poskytuje údaje o tomto ukazateli v rámci analýz čtvrtletních sektorových účtů (analýzy za jednotlivé čtvrtletí viz archiv, PDF, strana 6, 7, nebo 8, kapitola domácnosti).

Dostupné jsou ale analýzy jen za rok 2020 a dvě první čtvrtletí roku 2021. Nemůžeme tedy posoudit celé dvouleté období. Součet hrubých úspor domácností z dostupných čtvrtletních analýz je 952,8 mld. Kč.

Analýzu hrubých úspor domácností zveřejnila i ČNB. Neuvádí přesná data, ale z grafu je zřejmé, že podle ní byly za rok 2020 okolo 530 mld. Kč, z toho přibližně polovina byla zapříčiněna pandemickou situací. V Makroekonomické predikci (.pdf, str. 38) Ministerstva financí publikované v listopadu jsou za rok 2020 uvedeny hrubé úspory dokonce ve výši 689 mld. korun. Uváděné hodnoty se tak u jednotlivých institucí poměrně zásadně liší, a proto jsme pro hodnocení výroku použili ukazatel vkladů domácností v bankách.

Předně uveďme, že Andrej Babiš pronesl výše uvedený výrok o navýšení průměrné mzdy jako reakci na dotaz moderátora (audio, čas 2:46), který zní: „(…) pojďme k bilancování toho období 1 269 dní, kdy vládl váš druhý kabinet. Co vy osobně považujete za největší úspěch vlády ANO a ČSSD?“ Babiš vyjmenovává řadu příkladů a mezi nimi uvádí i navýšení průměrné mzdy o 10 000 Kč. V rámci hodnocení se proto zaměříme na nárůst mzdy od 27. června 2018, kdy byla druhá vláda Andreje Babiše, složená z hnutí ANO a ČSSD, jmenována do funkce.

Podle dat ČSÚ činila ve druhém čtvrtletí roku 2018 průměrná mzda 32 003 Kč. Poslední dostupná data ze třetího čtvrtletí roku 2021 ukazují, že průměrná mzda dosáhla výše 37 499 Kč. Během období druhé vlády Andreje Babiše tak došlo k navýšení průměrné mzdy o 5 496 Kč.

Pro úplnost nicméně uveďme, že Andrejem Babišem uváděný nárůst o 10 tisíc Kč přibližně odpovídá zvýšení průměrné hrubé mzdy během celé doby působení hnutí ANO ve Strakově akademii. V roce 2014, kdy se hnutí ANO poprvé stalo součástí vlády – přesněji vlády Bohuslava Sobotky –, činila průměrná hrubá mzda 25 768 Kč. Rozdíl oproti současné hodnotě by v tomto případě byl 11 279 Kč.

Bývalý premiér Andrej Babiš se od 17. července 2020 účastnil mimořádného zasedání Evropské rady v Bruselu. Představitelé členských zemí na tomto zasedání jednali o finančním rámci Evropské unie pro roky 2021–2027 a také o plánu na obnovu zemí po koronavirové krizi. Jednání se protáhla až do úterý 21. července.

Pro roky 2021–2027 bylo pro Českou republiku vyjednáno 964 miliard Kč (35,7 miliardy eur). Uveďme, že tato částka vychází z července 2020 a odpovídá tehdejšímu kurzu eura. Součástí této částky je také fond na kohezní politiku, který představuje největší porci z této částky. Česká republika by měla v rámci kohezní politiky dostat až 19 miliard eur, tedy přibližně 483 miliard korun. Jedná se o částku, která je o 42 miliard korun vyšší, než bylo původně plánováno. Vyplňuje tedy oněch 40 miliard, o kterých Andrej Babiš hovoří. Pro kontext uveďme, že kohezní politika slouží ke snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony Evropské unie. Více znevýhodněné státy a regiony tak získávají více peněz.

K této částce také přidejme možnost půjčky, kterou přináší fond obnovy. Tato půjčka může jít až do výše 415 miliard Kč. Vládní web také uvádí, že se při jednáních podařilo navýšit možnosti převodu financí mezi jednotlivými fondy. Uveďme, že většinou jsou částky rozděleny podle toho, k jakému účelu mají být využity. Možnost převodu dosáhla výše 25 %.

Česká republika čerpá finance z Evropské unie také skrze jiné programy, které však nebyly předmětem tohoto vyjednávání. Dalším důležitým nástrojem Evropské unie je dočasný nástroj NextGenerationEU, jehož hlavním pilířem je Nástroj pro oživení a odolnost. Jedná se o program na podporu a oživení ekonomik po koronavirové krizi. Finančně se pohybuje kolem 806,9 miliardy eur (tedy přes 20,5 bilionu korun). Zhruba polovina z této částky však bude poskytována formou půjček. Česká republika by z tohoto programu mohla získat až 218,4 miliardy korun v grantech a 269,2 miliardy v půjčkách. Nynější alokace grantů dle Národního plánu obnovy je však pouze ve výši 179 mld. Kč. Půjčky pak nemůžeme počítat mezi peníze, které k nám „přijdou“ z EU, neboť je nutné je zase vrátit. Navíc Národní plán obnovy počítá s celkovou výší investic cca 200 mld. Kč (.pdf, str. 1), a to včetně spolufinancování z národních zdrojů. Vzhledem k tomu, že 179 mld. z této částky připadá na granty, je vidět, že Česko nehodlá možnost půjček využít.

Bývalý předseda vlády Andrej Babiš hovoří o Ministerstvu práce a sociálních věcí. V jeho čele nakonec stanul předseda lidovců Marian Jurečka. Markéta Adamová Pekarová za TOP 09 a Olga Richterová za Piráty usedly do vedení Sněmovny – Pekarová Adamová jako předsedkyně a Richterová jako místopředsedkyně. Pojďme se tedy podívat, zda tyto dvě političky opravdu slibovaly, že chtějí vést rezort práce a sociálních věcí.

Koalice Pirátů a Starostů představila (.pdf, str. 10) již 22. června tohoto roku kandidáty do případné vlády. Mezi navržené adepty na Ministerstvo práce a sociálních věcí patřila i Olga Richterová. Nebyla však jedinou kandidátkou na tento post. Mezi další patřil Marek Hilšer (senátor za STAN) a Věra Kovářová (poslankyně za STAN). Nutno podotknout, že koalice Pirátů a Starostů navrhovala více jmen na jedno ministerstvo i u většiny dalších rezortů. Dodejme, že místopředsedkyni Richterové je sociální problematika vlastní. V minulém volebním období totiž byla místopředsedkyní sněmovního Výboru pro sociální politiku.

Koalice SPOLU, složená z ODS, KDU-ČSL a TOP 09, naopak nikdy svou stínovou vládu nepředstavila. Potvrdil to i první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura. Média však před volbami dokázala odhadnout, kdo se na jaké ministerstvo připravuje. Zmiňovaná Markéta Pekarová Adamová se o sociální problematiku zajímá dlouhodobě. Byla členkou a později i místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku. Pro iDNES.cz pak v červnu tohoto roku řekla: „Myslím, že je jasně patrné z toho, že se osm let ve Sněmovně věnuji otázkám sociálním, stínuji prakticky ministerstvo práce a sociálních věcí po celou tu dobu, tak je to přirozeně to nejbližší ministerstvo“. 

Pekarová Adamová s Richterovou tedy patřily mezi hlavní favoritky na post ministryně práce a sociálních věcí. Piráti a Starostové zařadili místopředsedkyni Richterovou do užšího výběru na tento post, Markéta Pekarová Adamová sama naznačila, že právě na Ministerstvo práce a sociálních věcí by mohla směřoval. U obou političek tak existovaly indicie, že o post mají zájem, žádná z nich ale veřejně neřekla, že se v případě volebního úspěchu ministryní stane. Andrej Babiš nicméně mluví o tom, že Pekarová Adamová s Richterovou „slibovaly“, že na Ministerstvo půjdou. Vyvolává tím tak nepravdivý dojem, že daly veřejnosti určitý závazek. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) má opravdu k dispozici největší objem peněz v porovnání s ostatními resorty. Podle rozpočtu na rok 2021 se konkrétně jedná o 714,4 miliardy Kč. Ministerstvem s druhým největším rozpočtem (.pdf, str. 32) pak bylo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které mělo k dispozici 239,7 miliardy Kč. 

Na první příčce mezi vládními resorty se pak MPSV drží dlouhodobě. V roce 2020 jeho rozpočet odpovídal 694,5 mld. Kč, v roce 2019 to poté bylo 637,2 mld. Kč. Rozpočet MŠMT přitom v roce 2020 nedosáhl ani poloviny rozpočtu MPSV, v roce 2019 to nebyla ani třetina.

Uveďme, že největší část výdajů Ministerstva práce a sociálních věcí, zhruba 70 %, tvoří výplaty důchodů. V roce 2021 se přesněji jednalo více než 500 miliard korun. Celkově pak všechny vyplácené dávky či příspěvky (např. dávky sociální podpory, nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.) tvoří více než 90 % rozpočtu ministerstva. Právě to je pak důvodem, proč je rozpočet MPSV tak vysoký.

Pro kontext uveďme, že bývalý premiér Andrej Babiš v rozhovoru (audio, 4:34) nejdříve poukazoval na to, že Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a Olga Richterová (Piráti) byly původně kandidátkami na post ministryně práce a sociálních věcí. Místo toho se ale nakonec Markéta Pekarová Adamová stala předsedkyní Poslanecké sněmovny a Olga Richterová jedním z místopředsedů. V těchto funcích tedy skutečně řídí schůze Sněmovny.

Podívejme se blíže na to, jak vysoký plat politici zastávající tyto pozice pobírají. V roce 2021 činí plat předsedy Sněmovny 243 800 korun, v roce 2022 by se poté podle současné právní úpravy mělo jednat o cca 258 600 korun. Dodejme, že stejnou částku dostává i předseda Senátu a premiér. Místopředsedovi Poslanecké sněmovny pak v roce 2021 náleží plat ve výši 173 200 korun, příští rok by to mělo být 183 700 Kč. Tu samou částku také pobírají i místopředsedové Senátu a ministři ve vládě.

Plat předsedy i místopředsedů Sněmovny, stejně jako platy poslanců, podle zákona vychází z tzv. platové základny, která odpovídá 2,5násobku průměrné mzdy za předminulý rok. S tím, jak se průměrné mzdy zvyšují, tak nyní oproti předchozímu roku rostou i platy ústavních činitelů. Stejně je tomu i v případě víceúčelových paušálních náhrad, které předseda a místopředsedové Sněmovny dostávají na reprezentaci a dále i na dopravu a stravování při cestování po republice, jež je spojené s výkonem funkce. V roce 2021 měl předseda Sněmovny nárok na tyto náhrady ve výši 48 800 Kč, místopředsedové pak na cca 45 400 Kč. V roce 2022 by se mělo jednat o částku zhruba 51 800 Kč pro předsedu a 48 200 Kč pro místopředsedy.

Poslanci mohou čerpat i další náhrady, které souvisí s jejich pracovní činností. Jedná se zejména o pronájem kanceláře ve volebním kraji, výdaje na odbornou a administrativní činnost, úhradu telefonu a internetu a ubytování, pokud nebydlí v Praze. Předseda i místopředseda disponují i služebním autem s řidičem. Nezanedbatelnou částku v určitých případech tvoří i tzv. odchodné, pokud poslanec například v dalším volebním období nepokračuje v žádné funkci.

Na závěr tedy shrňme, že měsíční plat předsedy Poslanecké sněmovny se započtením víceúčelových paušálních náhrad je v roce 2021 292 600 Kč, u místopředsedů se jedná o celkem 218 600 korun. V roce 2022 by poté mělo dojít ke zvýšení na 310 400 Kč pro Markétu Pekarovou Adamovou a 231 900 Kč pro Olgu Richterovou jako místopředsedkyni. Částky, které zmiňuje Andreje Babiš, výše uvedeným hodnotám přibližně odpovídají, a to i v rámci naší 10% tolerance. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý premiér Andrej Babiš zde mluví o novele zákona o dani z přidané hodnoty, kterou schválila jeho vláda (.pdf) a následně ji navrhla k projednání Poslanecké sněmovně.

Předně uveďme, že již ve středu 20. října tehdejší ministryně financí Alena Schillerová rozhodla (.pdf) o mimořádném odpuštění daně z přidané hodnoty za dodání elektřiny a plynu za listopad a prosinec roku 2021. Podle Ministerstva financí se jednalo o rychlé a dočasné řešení energetické krize, která má dopad na všechny ekonomické subjekty, „zejména pak domácnosti s nízkými příjmy a malé a střední podniky, které nejsou plátci DPH“.

Zmiňme, že Ministerstvo zároveň uvádí, že veřejné rozpočty při snížení sazby daně z 21 % na 0 % u dodání elektřiny a plynu přijdou za jeden kalendářní měsíc zhruba o 2,08 mld. Kč (.pdf, str. 10).

Jako systémové řešení Ministerstvo financí připravilo právě novelu zákona o DPH, která předpokládá nulovou DPH na elektřinu a plyn, a to od 1. ledna 2022 po dobu jednoho roku (.pdf, str. 5, 15). Bývalá vláda tuto novelu schválila 20. října (.pdf), 1. listopadu ji pak ministerstvo předložilo Poslanecké sněmovně. Projednávání novely bylo následně navrženo na pořad 5. schůze Poslanecké sněmovny, která se uskutečnila ve středu 15. prosince (.pdf). Při hlasování však Sněmovna program této schůze zamítla.

Ze záznamu hlasování vyplývá, že proti schválení programu se vyjádřily pouze strany nově nastupující pětikoalice (ODS, KDU-ČSL, Piráti, STAN, TOP 09). Zamítnutí programu schůze předcházela téměř tříhodinová debata, ve které svůj zamítavý postoj vyjádřili někteří členové nově nastupující vlády, například lídr KDU-ČSL Marian Jurečka, předseda poslaneckého klubu hnutí STAN Jan Farský či předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek. Pětikoalice kritizovala především plošné rozdávání peněz, nesystémové zadlužování či neslučitelnost návrhu s právem Evropské unie.

Michálek ve svém vystoupení k novele mj. uvedl: „Myslím si, že to řešení, které předkládá odcházející vláda, nepomáhá těm, kterým je potřeba pomoci tak, jak by si zasloužili. Naopak vytváří obrovské dopady na státní rozpočet. Dvě miliardy korun měsíčně. Střední třída si samozřejmě uvědomuje, že pokud zrušíme daně na elektřinu, tak ve výsledku ten dluh – protože to půjde jedině na dluh – bude muset někdo zaplatit a že to bude ve výsledku zejména ta střední třída."

Pro doplnění uveďme, že kriticky se k návrhu bývalé vlády vyjádřil pro server iDnes.cz například také Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland. Dle jeho slov je problémem vládního návrhu především to, že odpuštění DPH někomu zvýšené ceny energií „překompenzuje, někomu ani zdaleka nedokompenzuje“, což podle něj může všem z dlouhodobého hlediska uškodit.

Po jednání Sněmovny 15. prosince poté Marian Jurečka pro ČT24 uvedl, že nová vláda v příštích dnech či týdnech představí vlastní konkrétní plán pomoci, o kterou budou lidé žádat „přes jednoduchý formulář“. Stát by podle Jurečky měl také kontaktovat ty, u nichž se ví, že jejich schopnost požádat o dávku je komplikovanější. Pomoc by k lidem měla směřovat pomocí úpravy či zvýšení příspěvku na bydlení, formou mimořádné okamžité pomoci či jiných nástrojů.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se jedná o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. ČSÚ uvádí, že: „Tento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu.“

Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí DPH za dodávku elektřiny a zemního plynu za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října dnes již bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Toto rozhodnutí je reakcí na rostoucí ceny energií, které na komoditních trzích meziročně stouply o více než 400 %.

Dodejme také, že Ministerstvo financí zároveň předložilo vládě návrh novely zákona o DPH, díky kterému by byly dodávky elektřiny a zemního plynu osvobozeny od DPH po dobu celého roku 2022. Vláda tuto novelu schválila a předložila sněmovně k projednání. Nová vláda Petra Fialy však toto plošné řešení odmítá a navrhuje spíše adresnou pomoc těm, kterým zdražování může způsobit existenční problémy.

Data Českého statistického úřadu (ČSÚ) za listopad 2021 ukazují, že inflace meziměsíčně skutečně narostla o 0,2 procentního bodu.

ČSÚ uvádí, že za meziměsíčním nárůstem cen stojí hlavně nárůst cen pohonných hmot a olejů o 4,4 %, zeleniny o 4,2 %, nebo másla o 12,4 %. V případě sektoru bydlení pak ceny naopak klesaly, a to z důvodu levnějších cen elektřiny a zemního plynu, které byly nižší o 16,2 %, respektive o 11,5 %. Pokles byl způsoben prominutím DPH u těchto položek. Zmiňme také, že podle ČSÚ ceny služeb meziměsíčně narostly o 0,9 %, zatímco ceny zboží klesly o 0,4 %.

V meziročním srovnání pak vzrostly spotřebitelské ceny o 6 %, na což měly největší vliv ceny v dopravě, například ceny pohonných hmot a olejů, které narostly o 32,8 %. Z potravin pak nejvýrazněji stoupla cena másla (26,8 %).