Kandidáti na senátora Jaroslav Kubera a Zdeněk Bergman

Podle webových stránek Gymnázia Teplice na této škole učí Zdeněk Bergman od roku 1983. Učením, a tudíž i školstvím, se tedy zabývá již 35 let. Web strany Zelených, která Bergmana v senátních volbách podporuje, uvádí, že se ředitelem gymnázia stal v roce 1992.

Stížnost proti zákazu prodeje o některých svátcích byla skutečně na Ústavní soud podána. Kubera je pod touto stížností podepsán (.pdf). Jak uvádí web Ústavního soudu, věc nebyla prozatím rozhodnuta.

V minulosti se Kubera angažoval i při podání dalších ústavních stížností. Jmenovat můžeme například stížnost proti tzv. protikuřáckému zákonu nebo stížnost proti kontrolnímu hlášení při platbě DPH. Tyto záležitosti již byly Ústavním soudem rozhodnuty a stěžovatelé se svými požadavky částečně uspěli (zde, zde).

Obsah tisků z EU, které přicházejí do Senátu, je široký a nezabývá se pouze směrnicemi, ale i dalšími právními akty z EU. Tisky EU mohou obsahovat mj. výroční zprávy nebo sdělení Evropské komise, rozhodnutí Rady EU, návrhy rozhodnutí, nařízení či směrnic Evropského parlamentu a Rady EU, atp.

Směrnicemi je stanoven nějaký obecný závazný cíl EU, ale formulace a volba zákonných nástrojů k dosažení těchto cílů je plně v gesci jednotlivých členských zemí.

Během 11. funkčního období Senátu, tedy od 16. listopadu 2016, bylo horní komorou Parlamentu ke dni 9. října 2018 řešeno celkem 181 tisků z EU. Z toho se přímo evropských směrnic týkalo 45 tisků.

Během 10. funkčního období Senátu (2014–2016) bylo řešeno celkem 125 tisků z EU a směrnic se týkalo 32 tisků. V 9. funkčním období (2012–2014) se řešilo 149 tisků EU a z toho 31 tisků o směrnicích EU.

Ani v jednom z posledních tří funkčních období nepřesáhl počet tisků EU o směrnicích hodnoty stovek. Demagog.cz prohledal i záznamy tisků EU ze zbylých funkčních období Senátu až do roku 1996. Ani v jednom z funkčních období ale počet tisků EU ke směrnicím nedosáhl na stovku.

V případě celkového množství tisků EU bylo v posledních třech obdobích vždy překročeno jedno sto tisků. Demagog.cz prohledal záznamy tisků EU ve všech funkčních období Senátu do roku 1996. První tisky EU se objevily v období 2002–2004, kdy senát řešil 24 tisků EU. Od období 2004–2006 byl vždy počet tisků EU řešených Senátem vyšší než sto.

V březnu 2018 po studentské stávce s názvem Vyjdi ven, která měla za cíl vyzvat ústavní činitele k dodržování a obraně ústavních a společenských zvyklostí a hodnot, předali organizátoři stávky senátorům z Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice (VVVK) podepsané petiční archy, které vyjadřovaly podporu myšlence stávky.

V květnu 2018 proběhla schůze senátního VVVK, který konstatoval opodstatněnost studentské petice, ocenil občanskou aktivitu mladých lidí v této záležitosti a pověřil předsedu VVVK Zdeňka Papouška předložením tohoto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR a Organizačnímu výboru Senátu.

Organizační výbor, který podle §40 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., Zákon o jednacím řádu Senátu, jedná neveřejně a kterého je Kubera také jako místopředseda Senátu členem, tak již touto dobou může být s usnesením VVVK obeznámen. Tato informace však není veřejně přístupná, stejně jako možný závěr a případné usnesení ze schůze plynoucí.

Okresní úřady zanikly v rámci druhé etapy Reformy územní veřejné správy (.pdf, str. 3). Jejich činnost byla upravována dle zákona č. 147/2000 Sb., v jehož závěrečných a zrušovacích ustanoveních (§ 44 zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech) je stanovena jeho platnost do dvou let od konání prvních voleb do zastupitelstev krajů, tedy do 31. prosince 2002.

Avizovaná vyhláška, zavedená tehdejší ministryní školství Kateřinou Valachovou, se nicméně snaží snižovat riziko příjmu nezdravých komponentů potravy stran dětí v rámci povinné školní docházky. Cílem je tedy ochrana zdraví dětí. Původně se měla tato vyhláška týkat i středních škol, ty však byly nakonec z dosahu vyhlášky vyjmuty.

Posléze se pamlsková vyhláška dočkala i zmírnění, platného od 1. září 2018. Ministr školství Robert Plaga považoval původní znění vyhlášky za příliš represivní.

Zdeněk Bergman je od roku 2014 teplickým zastupitelem. V komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen za stranu VOLBA PRO! TEPLICE. Tato strana vstoupila do opozice poté, co uzavřely koalici ODS, ČSSD a TOP 09. VOLBA PRO! TEPLICE se profiluje jako kritická opozice.

Zdeněk Bergman skutečně předložil v půli září 2018 na 23. jednání zastupitelstva návrh (.pdf str. 3) vyhlášky o požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích. Tento návrh byl ale odložen (str. 14). Přesné znění Bergmanova návrhu obecně závazné vyhlášky však není možné z veřejných zdrojů dohledat. Nelze proto ověřit, nakolik vymezuje „některé prostory města“, nebo zda naopak zahrnuje „veřejná prostranství“ jako celek.

Dle dat dostupných 9. října z transparentního účtu dosáhly výdaje na kampaň Zdeňka Bergmana výše 291 038 Kč. Z toho 134 500 Kč vybral Zdeněk Bergman pomocí crowdfundingové kampaně na serveru startovac.cz, které se zúčastnilo 48 přispěvatelů. Vzhledem k provizi 7 % z vybrané částky, kterou si server účtuje, byl výtěžek pro předvolební kampaň přibližně o 10 tisíc Kč nižší.

Strana Zelených darovala na kampaň 35 tisíc Kč před prvním kolem (14. srpna 2018) a 15 tisíc Kč před kolem druhým (8. října 2018). Ostatní strany a hnutí, které Zdeňka Bergmana podporují (Senátor21, Volba pro! Teplice, KDU-ČSL a Jsme pro! Kraj), na transparentní účet nepřispěly. Největším přispěvatelem je opravdu sám Bergman, který vložil 80 tisíc Kč (vklad proběhl 15. srpna 2018).

Transparentní účet ODS pro senátní volby 2018 neposkytuje informace o tom, které příjmy od dárců byly použity v kampani Jaroslava Kubery.

Je možné, že specifické symboly na účtu určují volební obvod, kterého se platba týká (kromě obvodu 99). Nasvědčovala by tomu i přítomnost Kuberova jména u čísla teplického obvodu a platby za pět tisíc korun. Většina položek se specifickým symbolem 32 (číslo teplického obvodu) se týká plakátů či brožur. Proběhlo však také natočení volebního klipu. Tím je pravděpodobně video pohybující se na Facebooku, které se váže ke komunálním i senátním volbám.

Celkové výdaje u specifického čísla 32 lehce přesahují 400 tisíc korun. Výrok však setrvává v sekci neověřitelné, protože nemáme možnost naši hypotézu zcela potvrdit.

Je pravda, že za dobu existence České republiky měly Teplice (volební obvod č. 32) dva místopředsedy senátu, Jaroslava Musiala v letech 1998–2000 a Jaroslava Kuberu v posledních dvou letech (2016–2018). Není ale pravda, že by se dvěma místopředsedy byly mezi volebními obvody jediní, např. Pardubice (volební obvod č. 43) také měly dva místopředsedy, respektive místopředsedkyně, a to Jaroslavu Moserovou v letech 1996–1998 a Miluši Horskou ve třech obdobích od roku 2012 až do roku 2018.

Dle § 37 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., Zákon o jednacím řádu Senátu, je senátor povinen být členem jednoho výboru. Může být ale členem i dalšího výboru, a to v případě, že se jedná o výbor mandátový a imunitní nebo výbor organizační. Podle § 37 odst. 3 tohoto zákona pak předseda a místopředsedové Senátu jsou členy jen Organizačního výboru.

Kubera reaguje na poznámku protikandidáta Bergmana, který by se dle svých slov zajímal, v případě svého zvolení, o účast ve dvou výborech (pro záležitosti Evropské unie a pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice). Tuto kombinaci nemůže podle Jednacího řádu Senátu člen horní komory obsadit. Co se týká Kubery, on sám už dokázal například mezi lety 2014–2016, kdy byl členem Mandátového a imunitního výboru a také Ústavněprávního výboru, že senátor může být členem více výborů najednou.

Senát momentálně neprojednává žádný návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou. Zabývá se pouze několika senátními návrhy zákonů, žádný z nich však není návrhem nového stavebního zákona, ani tento zákon nenovelizuje. Senát doposud neprojednal vládní návrh zákona v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Tímto zákonem se však stavební zákon mění jen nepatrně (.pdf, str. 26), a to tak, že se do § 31 přidávají slova „a mezinárodních smluv".

Podle § 132 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona může Stavební úřad ve veřejném zájmu nařídit vlastníkovi nemovitosti provedení údržbových prací. Veřejným zájmem však stavební zákon nezamýšlí obecnou formulaci ,,dlouhodobé zanedbání" stavby. Musí se jednat o specifické situace definované v § 132 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb.:

,,(3) Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu,

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu,

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost,
životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a
sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty,

d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo
důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům
nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo,

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní
nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně
překážek bezbariérového užívání stavby."

Povinnosti vlastníka dále upravuje § 154 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona, kdy je vlastník stavby povinen ,,udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence".

Propadnutí nemovitosti je dle zákona také možné, avšak ne z důvodu dlouhodobého zanedbání stavby. Tzv. derelikce, tedy propadnutí nemovitosti ve prospěch státu, je možná v případě opuštění nemovitosti, jak stanovuje § 1045 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový). Za opuštěnou se nemovitost považuje dle § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) v případě, že vlastník nevykonává vlastnickou povinnost po dobu 10 let.

Kubera hovoří o plánu novely stavebního zákona, která by se měla podle plánu Ministerstva pro místní rozvoj dostat do sněmovny ještě letos na podzim.

„Jde zejména o fikci souhlasu závazného stanoviska. Úředníci by měli mít při stavebním řízení na vyjádření lhůtu 60 dní. Pokud by se do té doby nevyjádřili, znamenalo by to automatický souhlas,“ uvedla ministryně Dostálová. Totéž se objevilo i na Deník.cz či Lidovky.cz, které interpretovaly slova ministryně pronesená po zářijovém jednání vlády.

Závazné stanovisko je vyjádření některého ze správních úřadů, jehož obsah je závazný pro rozhodnutí ve stavebním řízení. Typicky jde o posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA), například k vrtání studny může být potřeba vyjádření místního vodohospodářského a báňského úřadu. Dosud u lhůt orgánů podávajících závazné stanovisko fikce nefunguje. Lhůty se navíc do značné míry liší. Na schématu (.pdf) si můžeme ukázat jednotlivé variace při relativně bezproblémové realizaci stavebního záměru, pouze s posouzením EIA. Mimo to však ještě mohou do procesu vstoupit právě výše zmíněná speciální stanoviska, která mají buďto své lhůty, nebo se podpůrně řídí 30 dny ve správním řádu. Přímo pro rozhodnutí ve stavebním řízení je lhůta určena v § 112 odst. 3 stavebního zákona, která ukládá stavebnímu úřadu rozhodnout „bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.“ Na tyto lhůty by se však fikce vztahovat neměla.

Ke dni ověřování není vládní návrh novely stavebního zákona v Poslanecké sněmovně evidován, a bude-li, musí projít celým legislativním procesem, přičemž nelze říci, jestli se návrh nakonec skutečně stane platným, nebo ne. Kromě toho je plánována velká rekodifikace stavebního zákona, tedy nikoli novela, ale úplné „přepsání“. Dostálová chce věcný záměr rekodifikace předložit do října 2019. Rekodifikace by měla završovat řadu dílčích zjednodušení.

Poslanecká sněmovna postoupí návrh zákona Senátu, který má třicetidenní lhůtu na jeho projednání. Během této lhůty může Senát návrh schválit nebo vyjádřit vůli se jím nezabývat - potom postupuje návrh k prezidentovu podpisu. V opačném případě Senát návrh zamítne, případně vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Posledně zmíněný postup upravuje čl. 47 Ústavy. Sněmovna o návrhu zamítnutém či pozměněném Senátem hlasuje znovu. Jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (101), je zamítnutí Senátem tzv. přehlasováno a zákon je přijat. Pokud Senát zákon vrátil s pozměňovacími návrhy, hlasuje Sněmovna o pozměněném návrhu nejdříve za 10 dnů (ke schválení stačí prostá většina). V opačném případě hlasuje o původním znění zákona. Ten musí být potvrzen nadpoloviční většinou všech poslanců.

Dodejme, že takovýto postup se netýká přijímání například ústavních či volebních zákonů, neboť s ústavním zákonem musí vyslovit souhlas tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů a volební zákon musí být schválen i Senátem.

Nyní je v Senátu projednáván senátní návrh zákona od Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tento zákon se týká změny způsobu volby senátorů. Návrh počítá s přechodem z dvoukolového systému na jednokolový, tzv. australský systém. Voliči by kandidátům přiřazovali pořadí. Tento systém by měl dle důvodové zprávy zvýšit atraktivitu senátních voleb pro voliče.

Stavba mostu přes Ženevské jezero se v poslední době opět dostala do povědomí poté, co se v roce 2016 voliči vyslovili v referendu pro její realizaci. Jaroslav Kubera měl však ve svém výroku na mysli pravděpodobně referendum z roku 1988. V tomto referendu bylo taktéž rozhodnuto pro stavbu, ale o osm let později, kdy se rozhodovalo o možnosti výstavby tunelu či mostu, zavrhli voliči obě varianty. Příčinou mohlo být i to, že by stavba byla velkou zátěží pro ženevský rozpočet. Vyšla by totiž přibližně na 1,2 miliardy CHF a stát neměl v úmyslu tento projekt podpořit.

Zda byl mezi prvním a druhým hlasováním zhotoven projekt za mnoho milionů švýcarských franků, není bohužel možné dohledat.

Australský volební systém je založen na preferenčním volení, kdy voliči udávají pořadí kandidátů či stran (nejde tedy pouze o křížkování jako v českých komunálních volbách). Systém pro volby do Senátu je opravdu podobný tomu českému komunálnímu, a to v udávání preferenčních hlasů.

Ještě do roku 2013 fungoval v Austrálii systém, kdy lidé mohli vybrat buďto celou kandidátku strany (pak pořadí kandidátů zůstávalo na zvolené straně, tedy pořadí zapsaném na volebních lístcích), nebo mohli dávat hlasy jednotlivým kandidátům napříč stranami. Tyto hlasy voliči rozdělovali tak, že kandidáty řadili od prvního do posledního podle svých preferencí. O tomto systému se však vedla po volbách v roce 2013 debata, která vyústila ve změnu. Současná pravidla podle zákona (.pdf) z roku 2016 určují dva možné způsoby volby (s. 6): Voliči mohou volit celé kandidátky strany, přičemž i zde udávají preference (číslují strany typicky od 1 do 6, od nejvíce po nejméně preferovanou), nebo mohou udělovat preferenční hlasy přímo kandidátům napříč stranami (stejným způsobem rozdávají většinou hlasy od 1 do 12).

V případě českých komunálních voleb lze uplatňovat tzv. panašování, tedy lze zaškrtnout kandidáty napříč politickými stranami. Volič tak v praxi disponuje tolika volebními hlasy, kolik je zastupitelů v jeho obci. Například Pražané mohou při volbě na magistrát zakřížkovat 65 kandidátů z rozličných stran a hnutí, eventuálně mohou zakroužkovat pouze jednu konkrétní stranu, a tím ji udělit všech svých 65 hlasů.

Australský volební systém je jednokolový volební systém, v němž voliči namísto označení jednoho kandidáta seřadí kandidáty od prvního po posledního dle svých preferencí a sympatií. Následně volební komise sečtou všechny kandidáty, kteří se v pořadí umístili na prvních místech. Pokud některý z kandidátů obdrží již v prvním sčítání nadpoloviční většinu hlasů, tak je automaticky zvolen. Pokud první sčítání neurčí vítěze voleb, kandidát, který po prvním sčítání skončil jako poslední, se vyškrtne ze seznamu. Jeho hlasy se rozdělí kandidátům, které voliči uvedli jako druhé v pořadí. Tento proces se opakuje až do okamžiku, kdy jeden z kandidátů překročí padesátiprocentní vítěznou hranici.

Obdobně popisuje volební systém i druhý bod obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.