Krajské volby: Vysočina

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou dopravní komise kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Neodvolali jej však členové komise, jak Běhounek tvrdí, ale krajská rada pod Běhounkovým vedením na svém zasedání. Výrok je hodnocen jako nepravdivý.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl (náměstek hejtmana - pozn. Demagog.cz) přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, Kopeckého neodvolali členové dopravní komise, ale krajská rada pod vedením samotného hejtmana Běhounka.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Kopecký popisuje korektně jak formální nastavení zřizování uvedené komise, resp. odvolávání z ní, tak i správně popisuje, jak došlo k odvolání jeho osoby z jejího čela.

V Kraji Vysočina funguje v tomto období celkem 8 komisí rady kraje. Jednou z nich je i komise dopravní. Zřizují se na základě zákona o krajích. § 59 odst. 1, písm. d) uvádí:

„Radě je vyhrazeno zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady (dále jen„komise“), jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy.“

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou Dopravní komise Kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Na svém zasedání jej skutečně odvolala krajská rada pod Běhounkovým vedením.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Tento výrok můžeme označit jako pravdivý.

Na začátku roku žilo (.xls) v Kraji Vysočina 509 475 obyvatel. Po prvním pololetí, tedy k 30. červnu, jich zde žilo 509 155. Rozdíl tedy činí 320 obyvatel.

Kraj Vysočina má 704 obcí (data 2015), přesto jich existuje více v kraji Středočeském, který je zároveň největším krajem v České republice - 1145. Podobného čísla jako Vysočina dosáhl také Jihomoravský kraj. Dodejme, že v obou případech jde o regiony výrazně lidnatější.

Senátor Veleba ovšem mluví o počtu obcí jako takovém a výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

V následující tabulce můžeme vidět počet obcí každého kraje:

KrajPočet obcí

Jihočeský

623Jihomoravský672Karlovarský134 Kraj Vysočina704 Královéhradecký

448Liberecký

215Moravskoslezský300Olomoucký401Pardubický451Plzeňský

501 Středočeský1 145 Ústecký

354Zlínský307

Vyjdeme-li z rozvahy pro Kraj Vysočina (z března 2016 - nejaktuálnější rozvaha), tak v rámci výsledku hospodaření předcházejících účetních období má kraj 2,87 miliardy. Jde tedy o částku dokonce vyšší, než Plodík uvádí. Jde o peníze, které kraj má dlouhodobě v přebytku a mohou tak např. být využity novou koalicí k pokrývání případných výdajů, resp. při pokrývání schodkového hospodaření.

Jan Veleba uvádí správný počet pracovníků v zemědělství za kraj Vysočinu. Podíl zaměstnanosti za tento sektor v ostatních krajích však neuvádí zcela přesně, proto hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Za rok 2015 bylo na Vysočině 18 200 lidí pracujících v zemědělství, rybářství a lesnictví z celkového počtu 236 800 zaměstnaných obyvatel, což tvoří opravdu 7,7% z celku.

V následující tabulce můžeme vidět počet zaměstnanců v daném kraji, celkový počet zaměstnanců v kraji a podíl těchto proměnných. Veleba má pravdu, že v kraji Vysočina je skutečně 7,7% pracujících osob zaměstnaných v zemědělství a má pravdu i v tom, že je to největší podíl ze všech krajů.

KrajPočet zaměstnanců v zemědělství

Celkový počet zaměstnanců

Podíl

Vysočina18 200

236 800

7,7% Středočeský 17 600

649 200

2,7%

Jihočeský17 600303 4005,8%Plzeňský12 300287 5004,3%Karlovarský 3 000

144 300

2,1%

Ústecký 6 800

366 000

1,9% Liberecký 3 200

205 000

1,6%

Královéhradecký9 400259 1003,7%Pardubický11 000250 7004,4%Jihomoravský

14 600

569 100

2,6%

Olomoucký12 500289 6004,3%Zlínský 7 600

280 600

2,8% Moravskoslezský

12 200

550 900

2,2%

Zdroj: Český statistický úřad

Nemůžeme však souhlasit s tím, že obvyklý podíl zaměstnanců pracujících v zemědělství se pohybuje ve všech ostatních krajích mezi 2-3% - v Jihočeském, Plzeňském, Královéhradeckém, Pardubickém a Olomouckém kraji je vyšší. Průměrná zaměstnanost za všechny kraje činí 3,55 %.

Délka života se standardně měří nadějí na dožití (= střední délka života). Tyto údaje shromažďuje Český statistický úřad.

V tabulce uvádíme naději na dožití pro jednotlivé kraje za roky 2014–2015 (průměr).

ÚzemíMužiŽenyČR75,8281,45Kraj Vysočina76,6682,25Praha77,6982,61Královéhradecký 76,6481,89Pardubický76,3582,06Jihomoravský76,3282,22Středočeský76,2581,42Plzeňský76,2181,40Liberecký75,6781,45Jihočeský75,6481,48Zlínský75,4381,76Olomoucký75,3081,95Karlovarský74,3580,35Moravskoslezský74,2180,95Ústecký73,8979,59

Zdroje dat v tabulce: ČSÚ

Z tabulky vyplývá, že se ženy na Vysočině dožívají nadprůměrného věku v rámci ČR a nejvyššího i v rámci krajů, pokud z tohoto výběru vyjmeme Prahu. Rovněž muži jsou nad celorepublikovým průměrem. Pokud opět vyjmeme Prahu, je střední délka života v kraji Vysočina u mužů nejvyšší. O těchto údajích se lze dočíst i v komentáři Krajské správy ČSÚ v Jihlavě.

Kraj vznikl (.pdf, str. 85) v roce 2000 (účinností zákona č. 347/1997 Sb.) a byl tvořen 5 okresy ze 3 bývalých krajů (Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou byly původně Jihomoravský kraj, Havlíčkův Brod byl ve Východočeském kraji a Pelhřimov v Jihočeském kraji).

V roce 2008 byla zřízena jihlavská pobočka Krajského soudu v Brně. Případy z okresu Havlíčkův Brod stále vyřizuje Krajský soud v Hradci Králové a případy z Pelhřimova Krajský soud v Českých Budějovicích.

Krajské ředitelství policie kraje Vysočina vzniklo až v roce 2010.

Integrovaný záchranný systém je vymezen zákonem č. 239/2000 Sb. Před rokem 2000 tedy IZS nefungoval, ačkoliv základy pro spolupráci byly položeny v roce 1993. Integrovaný záchranný systém slouží při mimořádných událostech (např. povodních), kdy je třeba provádět současně záchranné a likvidační práce pomocí několika složek IZS. Těmi jsou Hasičský záchranný sbor, Policie České republiky, zdravotnická záchranná služba a dílčí jednotky požární ochrany. Integrace těchto složek pak významně usnadňuje koordinaci práce sborů, ale také komunikaci s obyvatelstvem.

Oba představitelé krajských úřadů na Vysočině jsou opravdu stíháni soudem.

Zdeněk Kopecký správně konstatuje, že náměstek pro dopravu Libor Joukl je společně s ředitelem Krajské správy a údržby silnic Janem Míkou aktuálně trestně stíhán za nákup předražených sypačů.

Celkově výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zásady pro poskytování účelových dotací z rozpočtu kraje Vysočina v rámci Programu obnovy venkova Vysočiny byly schváleny v prosinci 2010. Tato podpora je určena (článek 6 - příjemci podpory) pro obce do 1500 obyvatel.

Obec smí podat pouze jednu žádost v rámci Programu obnovy venkova Vysočiny (článek 7 odst. 2). Garantovanou výší dotace (článek 8) na jednu žádost je 104 tisíc korun. Maximální výší požadované dotace je 140 tisíc korun.

Kritéria pro poskytnutí dotace jsou popsána v článku 5:

„Dotaci obdrží každá obec, která předloží žádost v souladu se Zásadami. V případě převisupožadovaných podpor nad objemem alokovaných prostředků se může maximální poskytnutá dotace snížit, ne však pod garantovanou výši dle čl. 8 těchto Zásad. U obcí oceněných čestným uznáním v rámci soutěže Vesnice roku 2010 dle protokolu z jednání krajské komisebude dotace poskytnuta v požadované výši.“

Polovinu nákladů na projekt si musí obec hradit sama, druhá polovina je pak právě z dotací. U obcí pod 300 obyvatel musí příjemce dotace uhradit 40 % nákladů projektu. Reálně tak každá obec, která požádá o podporu a splňuje podmínky, získá nejméně 104 tisíc korun.

Informace z krajského úřadu pak pro letošní rok pracují s částkou 110 tisíc.

Jiří Běhounek skutečně není členem sociální demokracie, za kterou působí jako poslanec a hejtman. Dokládá to web Volby.cz, Běhounek je na kandidátce ČSSD zapsán jako bezpartijní.

Členství Běhounka v Komunistické straně Československa pak popisuje web Naši politici.cz, který popisuje, že hejtman byl v KSČ v letech 1985–1989.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok můžeme označit za pravdivý. V Kraji Vysočina opravdu nalezneme přesně 704 obcí (1. 1. 2016).

KrajPočet obcí

Jihočeský

623Jihomoravský672Karlovarský134 Kraj Vysočina704 Královéhradecký

448Liberecký

215Moravskoslezský300Olomoucký401Pardubický451Plzeňský

501 Středočeský1 145 Ústecký

354Zlínský307

V Kraji Vysočina se nachází (.xls) přesně 339 obcí, které mají do 200 obyvatel.

Výrok Jana Veleby hodnotíme na základě dat ŘSD jako pravdivý.

Milan Plodík v kontextu diskuze hovoří o výdajích, kterými kraj pokrývá finanční deficit na ztrátových linkách. Jako službu občanům takto dotuje i ne zcela lukrativní či vytížené spoje. Mediálně známá je např. kauza (ne)doplácení na úzkokolejky na Jindřichohradecku.

Zmiňované číslo najdeme v zápisu z jednání finančního výboru Kraje Vysočina z počátku roku 2016. V bodě 2. „Přehled o financování dopravní obslužnosti za rok 2015 a zajištění roku 2016“ zjistíme, že že kraj na rok 2015 počítal s vyplacením částky až 290 003 000 Kč jako úhradou prokazatelných ztrát základní dopravní obslužnosti na veřejné linkové osobní dopravě (autobusy), přičemž tento plán byl naplněn z 99,59 % - vyplaceno bylo 288 825 122,18 Kč. Vedle toho bylo rovněž kalkulováno s úhradou i pro ztráty na linkách železničních, zde konkrétně s 300 000 000 Kč. Do konce roku bylo odčerpáno 98,33 %, tedy 294 980 610,71 Kč. Dohromady jde tedy o 583 805 732,89 Kč.

Plán již existuje i pro rok 2016 (bod 20). Pro veřejnou linkovou osobní dopravu počítá s částkou do 292 903 000 Kč, pro veřejnou drážní osobní dopravu do 303 000 000 Kč. Dohromady tedy až 595 903 000 Kč.

Plodík se vyjádřil korektně, v loňském roce šlo o přibližně 580 milionů a na konci roku 2016 můžeme očekávat podobné číslo.

Josef Pavlík navazuje na výše uvedený výrok Milana Plodíka. Ten správně tvrdí, že kraj vynakládá na ztrátové autobusové a vlakové linky přibližně 580 milionů Kč. V roce 2015 (bod 2 zápisu) to bylo celkem 583 805 732,89 Kč, v roce 2016 se očekává až 595 903 000 Kč.
Pravdu má však i Josef Pavlík, když dodává, že další částku přidává ministerstvo dopravy. Dle zápisu z jednání finančního výboru Kraje Vysočina z počátku roku 2016 (bod 2 zápisu) dostala Vysočina od ministerstva dopravy částku 128 023 291 Kč. Kromě toho přijala později k témuž účelu dalších 895 436 Kč. Celkem tedy šlo podle závěrečné finanční zprávy roku 2015 (str. 39) o 128 918 727 Kč

Pro rok 2016 je doposud schválen příspěvek ministerstva dopravy ve výši 128 535 384 Kč. Přes určitou nepřesnost dáváme tedy Josefu Pavlíkovi za pravdu.

Výrok hejtmana Běhounka je na základě zápisu ze zastupitelstva z června 2010 hodnocen jako nepravdivý. Zmíněné hlasování proběhlo o 2 roky později, než hejtman uvádí.

22. června 2010 projednávalo zastupitelstvo kraje bod 17 - Návrh na zavedení integrovaného dopravního systému Kraje Vysočina — návrh na provedení rozpočtového opatření v rámci kapitoly Doprava. V hlasování tento návrh podpořilo 19 z 38 zastupitelů (přehled hlasování — pro návrh nehlasovali ani všichni zástupci vládnoucí ČSSD), nebyl tedy přijat.

Pro zajímavost dodejme, že podobný výrok už hejtman uvedl v námi ověřované předvolební diskuzi před 4 lety, tehdy však popsal situaci přesně.

Výstavbu obchvatu Pacov–Lukavec blokoval výkup pozemků od soukromých vlastníků. První uzavřenou smlouvou týkající se obchvatu (.pdf, str. 1) byl prodej pozemků městyse Lukavec investorovi projektu, Kraji Vysočina. Zastupitelstvo schválilo (.pdf) prodej pozemků kraji v lednu 2015. Následovat mělo jednání se všemi vlastníky pozemků pod stavbou a uzavírání smluv o výkupu.

V září 2015 informovala média o tom, že plán výstavby obchvatu je stále ve fázi připrav. Kraj přitom potvrdil, že proces blokuje právě výkup pozemků. Starosta Lukavce odhadl, že s výstavbou se začne až v roce 2017.

Problému s výkupem pozemku čelí i výstavba obchvatu kolem Havlíčkova Brodu. Tam blokuje výstavbu jeden vlastník pozemku. Možnost vyvlastnění potvrdila Havlíčkobrodskému deníku ředitelka jihlavského Ředitelství silnic a dálnic Marie Tesařová. „Čekáme na stavební úřad, tedy na pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění,“ uvedla Tesařová.

Výstavbou městských obchvatů na silnicích I. třídy se zabývá státní organizace Ředitelství silnic a dálnic. Stát komunikace této kategorie vlastní, přičemž ŘSD je spravuje. Na Vysočině jsou ve správě ŘSD zprovozněné tři obchvaty, dalších šest je dosud v přípravě.

Městské obchvaty jsou však stavěny i na silnicích II. třídy, jejichž vlastníkem je kraj. Na Vysočině se mezi ně řadí například obchvat (.pdf, str. 37) Oslavičky, Bohdalov, Příseka, obchvat obce Trnavy, plánovaný obchvat Jaroměřic nad Rokytnou, Okříšek či Velkého Beranova.

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní počet obchvatů, které kraj spravuje. Je však zjevné, že „jedničkové“ obchvaty nejsou převažující, což činí výrok nepravdivým.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, není možné doložit, že by Běhounek v Poslanecké sněmovně toto téma opakovaně otvíral. Na plénu sněmovny toto neřešil prozatím vůbec, jak dokládá přehled jeho vystoupení.

Běhounek také není členem žádného z výborů, který by toto přímo řešil, sedí ve zdravotnickém výboru a také v podvýborech pro ICT průmysl a E-government a pro oblast zdravotní péče, vzdělávání a prevenci.

Je možné, že poslanec toto téma řeší v rámci poslaneckého klubu nebo se svými kolegy přímo mimo zasedání, není ale možné tento fakt potvrdit.

Podle tiskové zprávy města Třebíče došlo k podpisu tohoto memoranda 13. ledna 2016. Podpis připojily 4 města a 12 obcí, Okresní hospodářská komora Třebíč, za firmy pak Energetické Třebíčsko, EKOREGION 5, ČEZ, a.s., společnosti Mann Hummel (CZ) s.r.o., Mann Hummel Service s.r.o, Huhtamaki Česká republika, a.s. a Fraenkische CZ s.r.o.

Jedná se o Memorandum o spolupráci při řešení dopravní obslužnosti a využití dopravní infrastruktury po silnici II/360. Předmětem memoranda je podle iniciátora Pavla Pacala - místostarosty Třebíče - dohoda všech zúčastněných stran na prosazování společného zájmu, kterým je zlepšení dopravního propojení regionu a zvýšení jeho atraktivity. Celé znění dokumentu je možné si přečíst zde (.pdf).

Třebíčsko bylo nespokojené s postupem Kraje Vysočina při rekonstrukci krajských silnic. Podle náměstka Libora Joukla měla být pro napojení na dálnici stěžejní silnice II/405. Třebíčsko však žádá o zvýšení zájmu o opravu silnice II/360. Libor Joukl reagoval na podpis memoranda a vyjádřil svou nespokojenost s tím, že k jednání nebyl přizván. Výrok Libora Honzárka je tedy pravdivý.

Podle informací ministerstva dopravy bylo za rok 2015 jednotlivým krajům na opravy silnic II. a III. třídy (tedy silnic, které patří krajům, jenž je musí ze zákona spravovat) ze Státního fondu dopravní infrastruktury uvolněno celkem 4,4 mld. Kč. Z této částky měl Kraj Vysočina nárok na částku maximálně 412 280 000 Kč. Nárok na nejvyšší dotaci (778 800 000 Kč) měl Středočeský kraj a nejnižší naopak kraj Zlínský (159 720 000 Kč).

V průběhu roku 2016 stát přispívá na opravy silnic II. a III. třídy krajům celkovou částkou 3 mld. Kč. Z této částky bude moci Kraj Vysočina čerpat maximálně 281 milionů Kč. Nejvyšší částku získal opět Středočeský kraj (tentokrát však 531 600 000 Kč) a nejméně znovu kraj Zlínský (108 700 000 Kč).

Podle tiskové zprávy z dubna tohoto roku schválila Centrální komise Ministerstva dopravy celkem 400 projektů v celkové hodnotě převyšující 3,86 mld. Kč. Jak uvedl ministr dopravy Dan Ťok, projekty převyšující rámec přidělených finančních prostředků se budou financovat vlastních rozpočtů krajů.

Celková částka za roky 2015 a 2016, kterou stát poskytl krajům na opravy silnic, činí 7,4 mld. Kč (tedy zhruba 7,5 mld.). Stejně tak odpovídá i částka, na kterou má Kraj Vysočina ze Státního fondu dopravní infrastruktury na opravy silnic II. a III. tříd nárok. Ta činí za roky 2015 a 2016 celkem 693 280 000 Kč.

Nahlédneme-li do rozpočtu kraje (.pdf, str. 3), pak za rok 2015 bylo na dopravu vydáno celkem 1 494 000 000 Kč a v roce 2016 se plánuje celkem 1 550 000 000 Kč.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Projekt kraje vedený pod názvem „Veřejná doprava Vysočiny“ oficiálně neprezentuje 3 modely financování. Je ovšem pravdou, že tato trojice možných podob integrovaného dopravního systému byla Dopravní komisí projednávána. Bližší informace o jednotlivých modelech však nejsou veřejně dostupné.

Diskutované modely mají podobu minimální, střední či maximální (.pdf, str. 3) alternativy, přičemž komise radě kraje doporučila střední variantu.

Výběr střední varianty, ovšem tentokrát u jízdních řádů, potvrzuje i 36. bod jednání zastupitelstva kraje z 25. července 2016.

S myšlenkou integrovaného dopravního systému si Kraj Vysočina začal (.pdf, str. 1) pohrávat už v roce 2003, kdy nechal vypracovat „Studii optimalizace dopravní obslužnosti a možnosti integrovaného dopravního systému kraje Vysočina“. Závěr této studie mimo jiné doporučuje investice do veřejné linkové dopravy.

V roce 2007 přichází rada kraje s prvním posudkem, který mapuje negativa spojená s financováním, a zároveň vytváří první z možných modelů. Podle něj by byla nezbytná finanční participace obcí a měst dané oblasti na provozu IDS.

Koncem roku 2014 zadal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na zajištění dopravní obsluhy v rámci IDS. Následně se rozběhla řada jednání dopravní komise, kde byla projednána síť dopravních linek, tarify jízdného či zónové rozvržení spojů. Jedním z navrhovaných způsobů přepravy je užití bezkontaktních čipových karet.

V současnosti je projekt IDS ve druhé fázi a má být spuštěn nejpozději v roce 2019.

Dle zápisu z jednání komise je však patrné, že veřejnost bude o plánovaných změnách teprve informována (.pdf, str. 4). Projednávané materiály prozatím nejsou finální.

Přestože první snahy o integrovaný dopravní systém v roce 2008 padly, v současnosti krajské orgány skutečně nevedou veřejně obšírný dialog se starosty či s tamní veřejností a soustředí se na interní jednání.

Výrok Jaromíra Kaliny (KDU-ČSL) hodnotíme jako pravdivý, jelikož zápisy z jednání dopravní komise skutečně zmiňují, byť pouze letmo, informaci o 3 modelech IDS na Vysočině.

Z dostupných zdrojů nejsme schopni ověřit, zdali starostové Kraje Vysočina byli osloveni krajskými orgány v otázce zavedení konkrétního modelu financování IDS Vysočiny.

Je však pravdou, že všechny strany zastoupené v zastupitelstvu kraje (záložka „osoby“) mají zároveň své členy v dopravní komisi.

Kraj Vysočina disponuje 704 obcemi, přičemž nelze najít veřejně dostupný důkaz toho, že by všichni starostové, případně starostky těchto obcí, byli seznámeni s postupy při realizaci IDS v Kraji Vysočina.

Výrok Jiřího Běhounka (ČSSD) hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu nepřístupnosti informací o „oslovení starostů“.

Program integrovaného dopravního systému, který se má realizovat do konce roku 2019 skutečně pracuje s třemi modely řešení (.pdf, str .3) Nejsme však schopni získat podrobný obsah těchto variant veřejné dopravy, jelikož se nejedná o veřejně dostupné informace (.pdf, str. 3)

Z oficiálních (např. zápisů z jednání dané komise) či jiných veřejně dostupných zdrojů, není možné dohledat apel směrem ke členům komise, který Kalina popisuje. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jaromír Kalina (KDU-ČSL) má však pravdu v zastoupení spolustraníků v dopravní komisi. KDU-ČSL zde zastupuje Jan Tourek a Josef Mach.

Je pravdou, že Kopecký byl 2 roky předsedou Dopravní komise Rady Kraje Vysočina. Z této pozice byl odvolán 30. září 2014. Zda ale proběhla takováto komunikace mezi ním a hejtmanem, není možné ověřit.

V roce 2005 (.pdf, str. 1) žilo na Vysočině 73 593 seniorů nad 65 let. Druhou část výroku potvrzuje demografická projekce Českého statistického úřadu. V roce 2020 (.pdf, str. 17) má mít Vysočina až 104 908 obyvatel ve věku nad 65 let, tedy o 30 tisíc seniorů více.

Podle přehledu analýzy (.pdf, str. 2) dat jednoho z největších inzertních serverů Sreality.cz z konce roku 2014 se ceny nemovitostí liší podle velikosti a lokality, ve které se nacházejí. Kraj Vysočina je druhým krajem s nejnižší cenovou relací v případě prodeje bytů 1+1. Cena bytů v tomto kraji se pohybuje průměrně kolem 610 000 Kč. V případě bytů 2+1 cena činí přibližně 861 000 Kč. V případě bytů o velikosti 3+1 nebo 4+1 už Kraj Vysočina mezi nejlevnější nepatří a v této analýze se řadí na čtvrtou pozici ve srovnání s ostatními kraji.

Je však třeba zmínit, že se podle informací hypoindexu ceny nemovitostí v roce 2016 zvýšily nejvíce právě na Vysočině a v Karlovarském kraji. Konkrétně o 13,5 % a 16,8 %

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nepodařilo se nám dohledat příklady obcí ze senátního obvodu Jana Veleby, kde by obce budovaly malometrážní byty pro seniory.

Podle článku chrudimského deníku z 22. dubna 2016 se v obci Hroubovice rekonstruuje zakoupený vybydlený dům, ze kterého chce obec vytvořit dvě bezbariérové garsonky a jeden byt o velikosti 1+1 pro držitele průkazů ZTP. O nové bezbariérové bydlení již projevily zájem tři postižené osoby. Nutno dodat, že tato obec (byť jen těsně) nespadá do senátního obvodu Jana Veleby.

Dalším případem o kterém informuje článek z 30. září 2014 je výstavba nové Senior Rezidence v Chrudimi. Tato Rezidence má sloužit jako domov pro seniory, poskytující sociální a zdravotní služby. Nejde tedy přímo o stavbu malometrážních bytů. Podobný případ byl řešen v Chotěboři.

Z důvodu malého množství informací o výstavbě malometrážních bytů v senátním obvodu 44 je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Jiří Běhounek mluvil o školství v kontextu demografických změn a úbytku obyvatel v kraji, který je poměrně významný. V kontextu výrok spíše ukazuje na rekonstrukci škol fyzickou přestavbou, zatímco koncepce změn projednávaná v roce 2010 se týká optimalizace ve smyslu slučování budov. Kvůli tomuto významovému rozporu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Kraj Vysočina představil v roce 2011 koncepci (.pdf) rekonstrukce škol, v níž se zaměřuje na slučování, optimalizaci využívání budov, zvýšení efektivity využívání zdrojů a snížení provozních nákladů. Studie, z níž koncepce vychází, byla projednána na podzim 2010. S tímto postupem nebyli spokojeni zástupci měst ani ředitelé škol. „Z veřejné diskuse vyplynulo, že vedení škol, učitelé i zástupci měst mají ze slučování obavy. Ze 47 ředitelů pětina ve svém vyjádření navrhuje nebo připouští sloučení, zbývající trvají na zachování stávajícího stavu či jej obhajují jako nejlepší možný. I většina z oslovených měst, s výjimkou dvou, která zaujala neutrální postoj, požaduje zachování stávající strukturyškolských právních subjektů ve městě.“ (.pdf, str. 6). V roce 2013 došlo k potvrzení plánované změny.

Ředitelé a zástupci měst se obávali např. velkého počtu žáků na jednu třídu po sloučení škol nebo změny kvality výuky či problémů s dopravní obslužností.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože výši platů agenturních pracovníků oproti zaměstnancům firmy nelze dohledat. Nemůžeme proto určit, zda opravdu sráží průměr nízkými platy a ostatní uchazeči práce tím jsou znevýhodněni.

V § 309 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce se uvádí, že

" Agentura práce a uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance." Podle zákona by tedy platový průměr srážet neměli.

Agenturní zaměstnanci jsou ve většině případů využívaní jako záskok, dočasná pracovní síla, Český statistický úřad ve své publikaci (str.8) zmiňuje rostoucí poptávku po takovýchto zaměstnancích a jejich přirozené přelívání do trvalého pracovního poměru.

Podle jedné z takovýchto personálních agentur, zprostředkujících agenturní pracovníky pro firmy, Manpower, je v současnosti 2,4 % aktivní populace zaměstnaná na výše zmíněný úvazek.

Pokud jde o zdravotní pojištění, o kauze z havlíčkobrodské nemocnice informoval havlickobrodskydenik.cz, kde Plodíkové slova potvrzuje mluvčí nemocnice: „Skutečně, naše nemocnice zaznamenává poslední roky nárůst případů, kdy cizinci, kteří jsou zde zaměstnaní přes pracovní agentury, nemají platné zdravotní pojištění. Velice časté je zjištění, že se sice prokáží zdravotní kartou, ale již není krytá pojišťovnou, tedy není platná, což ovšem nemáme šanci zjistit."

Přesnou částku, o kterou byl plat sklářům navyšován, se nám nepodařilo dohledat, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V srpnu 2016 však opravdu probíhal nábor do sklárny Crystalite Bohemia a podle manažera sklárny došlo k nárůstu platu o 24 %. Kromě sklářů přijímal podnik taky skladníky, manipulační techniky nebo strojníky, přičemž po zapracování má být jejich hrubá mzda 18-25 tisíc korun. I dnes sklárna stále nabírá nové zaměstnance.

Krize zakončená uzavřením sklárny proběhla v roce 2008, v té době byla dle stránek sklárny „výroba firmy Sklo Bohemia a.s. z důvodu špatné finanční situace zastavena. Znovuotevření se sklárna dočkala v říjnu roku 2009 již pod novým jménem Crystalite Bohemia s. r. o. a s novým majitelem, podnikatelem Luborem Cervou.“

Sklárna se orientuje na automatickou (strojovou) výrobu. V posledních letech měla výrobní kapacitu 25 milionů sklenic a odlivek a 5,5 milionu dárkových předmětů ročně.

V roce 2015 byla sklárna ve Světlé největším výrobcem užitkového a dárkového skla v České republice.

Je skutečně doložitelné, že kraj Vysočina aktivně usiluje o vzbuzení zájmu žáků o technické obory. Kraj Vysočina v tomto směru vyhlašuje řadu projektů, zejména pak ve spolupráci a za podpory firmy Bosch Diesel - kupříkladu pomocí soutěže se stavebnicí Merkur či projektu Postav si své auto.

"Cílem je prostřednictvím atraktivní konstrukční aktivity – tedy stavby sportovního vozu české výroby – vzbudit zájem mladé generace o obory technického vzdělávání. Kraj Vysočina touto aktivitou přispívá do skládačky akcí zařazených do celorepublikově vyhlášeného Roku řemesel,“ uvedla radní kraje Vysočina pro oblast školství Jana Fialová.

Stavebnice Merkur se na Vysočině rovněž používá jako pomůcka na základních školách (str. 105). Koncept používání stavebnic byl rozšířen i na 1.–3. ročníky základních škol, a to prostřednictvím zcela nově vzniklé stavebnice s názvem ROTO z Vysočiny. I k této stavebnici byla vytvořena metodika a pracovní listy.

Kraj Vysočina usiluje o zefektivnění spolupráce škol a firem v oblasti technického vzdělávání a rovněž přistoupil i k finanční podpoře technických aktivit na základních školách. Žáci na vytipovaných školách mají také možnost dosáhnout motivačního stipendia (str. 105), které se odvíjí od jejich prospěchu. Ve školním roce 2015/2016 podalo žádost 1 079 žáků a podmínky splnilo 467 žáků.

Je tedy evidentní, že vůle o přilákání pozornosti žáků k technickým oborům v kraji existuje, nicméně data potřebná k podpoření efektivity těchto snah z veřejně dostupných zdrojů nebylo možné dohledat. Oslovili jsme proto odbor školství, mládeže a sportu kraje Vysočina a nyní čekáme na odpověď.

Běhounek korektně popisuje jednak prodej společnosti Žďas i fakt, že hrozí útlum těžby uranu v oblasti. Kontext výroku je takový, že by bylo nepříjemné, pokud by došlo k útlumu těžby a případným problémům ještě u dalšího velkého zaměstnavatele v regionu. Tato část není součástí hodnocení, fakta ve výroku jsou ovšem popsána správně a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Čínská společnost CEFC dokončila nákup společnosti ŽĎAS 10. srpna 2016. Společnosti ŽĎAS ani CEFC nemají s těžbou uranu nic společného. Uranový důl spravuje státní společnost DIAMO prostřednictvím odštěpeného závodu GEAM. K útlumu těžby na dole Rožná I v Dolní Rožínce nedaleko Žďáru nad Sázavou skutečně dochází. Dle rozhodnutí vlády (pdf) z ledna letošního roku bude k postupnému omezování těžby docházet až do 31. prosince 2017, kdy bude důl uzavřen úplně.

Definice středního a malého podnikatele v případě dotačních žádosti je odvozena od doporučení Evropské komise. Základním kritériem pro posouzení velikosti podnikatele je počet zaměstnanců, velikost ročního obratu a bilanční suma roční rozvahy (velikost aktiv).

• Za drobného, malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, který zaměstnává méně než 250 zaměstnanců a jeho roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR.
• V rámci kategorie malých a středních podniků jsou malé podnikyvymezeny jako podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.
• V rámci kategorie malých a středních podniků jsou drobní podnikatelévymezeni jako podnikatelé, kteří zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR.

Dle informací Fondu Vysočina existovalo za minulé volební období 2013 - 2016 několik grantových programů, které bylo určeno přímo podnikatelům a živnostníkům nebo se na nich mohli podílet s dalšími žadateli. V případech kdy byl program omezen jen pro malé a drobné podniky operovali výzvy k těmto programům s omezením do 50 zaměstnanců.

Jako hlavní program určený přímo malým a středním podnikatelům lze označit program "Rozvoj podnikatelů" (výzva 2016), který pracoval v daném období s rozpočtem 40 milionu korun. Mezi další programy, které byly dle svého zaměření určeny především pro podnikatele v kraji Vysočina byly "Doprovodná infrastruktura v cestovním ruchu " v letech 2012-2013 s rozpočtem 3.2 milionu korun či "Inovační vouchery" mezi roky 2014-2015 s rozpočtem 6 miliony korun. Jen malí a drobní podnikatelé (do 50 zaměstnanců) se mohli účastnit dalších dvou programů "Prodejny regionálních produktů" (výzva 2016) v letech 2013-2016 s částkou 5.5 milionu korun a "Informační a komunikační technologie" (výzva 2016) v letech 2012-2013 s částkou 7.5 milionu korun.

Programy podporující podnikatele byly připravovány i v předchozích volebních obdobích. Zde byl zásadním programem "Rozvoj malých podnikatelů", který fungoval mezi léty 2004-2009 s celkovým rozpočtem přibližně 39 milionu korun. Bohužel jeho výzvy k porovnání již nejsou dostupné.

Milanu Plodíkovi udělujeme pravdu s výhradou, neboť výzvy jsou sice často limitovány nízkým počtem zaměstnanců, což ovšem výslovně neznamená, že by muselo jít o střední či drobné podnikatele. Je totiž třeba kalkulovat i s podniky s nízkým počtem zaměstnanců a vysokým obratem, ti by pak do zmiňované kategorie nespadly. Obecně lze ale říci, že grantové programy z fondu Vysočiny jsou vstřícné k jiným než velkým podnikům.

Žďárskou firmu Žďas v tomto roce koupila čínská skupina CEFC. Ta již některé akvizice v České republice prováděla.

Společnost CEFC během posledního roku podílově vstoupila do společností Travel Service, do fotbalové Slavie, skupiny J&T Finance Group a pivovarů Lobkowicz. Výrazným nákupem byl i vstup společnosti do mediálních skupin Médea Group a Empresa Media, takto vlastní např. TV Barrandov či časopis Týden. Kromě toho investovala také do nákupu některých realit v Praze. Na konci března tohoto roku pak CEFC rozšířila svůj podíl ve skupině J&T Finance Group a potvrdila zájem o polovinu celé skupiny.

S majiteli J&T Finance Group zakládá CEFC novou energetickou společnost CEFC Energy. Obecně lze konstatovat, že skupina má v globálním měřítku zájem právě o sektory finančnictví a energetiky.

Je pravdou, že Vysočina má navázány partnerské vztahy s Čínou - v roce 2014 byla podepsána smlouva s provincií Huibei (str. 32). Spolupráce se soustředí na oblast školství a zdravotnictví. Obchodní spolupráce rovněž probíhá s čínskou zemědělskou provincií Che-pej, která projevila zájem zejména o práškovací letadla.

Vztahy s Čínou tedy Vysočina navazuje, realizován byl rovněž výměnný pobyt pro žáky osmých tříd základních škol, avšak o rozjednané smlouvě či o výměnných pobytech pro děvčata Vysočina na svých stránkách neinformuje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, kraj má možnost poskytovat finanční podporu fyzickým i právnickým osobám, případně jim prominout dluh. Finanční možnosti kraje jsou ale oproti možnostem státních a unijních institucí omezeny.

Podpora malých a středních podnikatelů přichází od Evropské unie i České republiky. EU financuje projekty buď přímo z vlastního rozpočtu (např. komunitární program pro podporu podnikání COSME), nebo poskytuje prostředky skrze vlastní strukturální fondy. Státy po dohodě (.pdf) čerpají peníze samy (např. Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost).

Státní instituce zabývající se podporou malých a středních podnikatelů jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu a jemu podřízená Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest (sloužící k rozdělování národních zdrojů) a Agentura pro podnikání a inovace (sloužící k rozdělování zdrojů EU). Kromě ministerstva poskytují malým a středním podnikatelům podporu také Česká agentura pro podporu podnikání CzechTrade a Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. (která pro malé a střední podnikatele poskytuje mj. úvěry se sníženou úrokovou sazbou).

Kraje mohou dle zákona o krajích pomoci finanční podporou fyzickým a právnickým osobám, o poskytování dotací nebo návratných finančních výpomocí do 200 000 Kč rozhoduje rada kraje, o poskytování dotací nebo návratných finančních výpomocí nad 200 000 Kč rozhoduje zastupitelstvo kraje. Zároveň by ale podnikání těchto osob mělo být prospěšné kraji.

Kromě toho může zastupitelstvo (nad 200 000 Kč) nebo rada (do 200 000 Kč) prominout dluh nebo se vzdát vůči určité osobě svého práva. Rada k tomu ještě může fyzické nebo právnické osobě poskytnout věcný nebo finanční dar do 100 000 Kč.

Energetiku lze v kraji opravdu studovat na Střední průmyslové škole v Třebíči, která také spolupracuje s elektrárnou Dukovany. Z této školy již však vyšly dvě třídy vystudovaných energetiků, nikoliv jedna. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Střední průmyslová škola Třebíč nabízí každoročně maturitní obor Elektrotechnika - energetika, jehož studenti mají možnost týdenní odborné praxe v jaderné elektrárně Dukovany. Děje se tak již šestým rokem (str. 65 výroční zprávy), první ročník odmaturoval ve školním roce 2012/2013. Ve šk. roce 2014/2015 hovoří výroční zpráva o 28 žácích, kteří pokračovali na vysokou školu nebo přímo na pracovní trh. To může svědčit o úspěšnosti studentů, ačkoli tato část Běhounkova vyjádření je spíše subjektivní hodnocení. O velmi dobrých studijních výsledcích však hovoří i ředitel školy.

Dá se rovněž odůvodněně očekávat, že pokud ve školním roce 2014/2015 opustil školu první ročník energetiků a obor nadále pokračuje, pravděpodobně školu opustil i druhý ročník absolventů v roce 2015/2016, ačkoli výroční zpráva ještě není k dispozici.

To znamená, že v tuto chvíli jsou již dvě třídy absolventů (přibližně 60 lidí) a letos bude maturovat třetí. V loňském školním roce se dle výroční zprávy školy (poslední z roku 2014/2015) hlásilo na tento obor 55 studentů, počet přijatých studentů se ale každoročně pohybuje kolem 30 (str. 12-17). Škola každý rok otevírá pouze jednu třídu, přičemž obor Energetika je čtyřletý. Takto vypočítáno interpretuje Běhounek data nesprávně, v současnosti jsou na škole 4 ročníky energetiků.

Jiří Běhounek má pravdu o úzké spolupráci jaderné elektrárny se školou. Vypovídá o tom i forma přijímacího řízení na zmíněný obor, kde jednu z částí připravil útvar psychologické diagnostiky JE Dukovany, do Dukovan také škola pořádá exkurze (.pdf, str. 56). Na škole jsou také pořádány semináře pro studenty středních škol, žáci si pochvalují stáže v Dukovanech.

Kraj se podle dohledaných dokumentů na prostupnost v rámci středního školství snaží. Nepodařilo se však dohledat, zda opravdu nemají přestupy žáků dopad na finanční situaci školy, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Zákon č. 561/2004 Sb., neboli školský zákon tuto "prostupnost" definuje pouze na meziškolní úrovni, a to v § 66 (4):

O přestupu žáka střední školy do jiné střední školy rozhoduje ředitel školy, do které se žák hlásí. V rámci rozhodování o přestupu žáka, zejména pokud má při přestupu dojít ke změně oboru vzdělání, může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení.

V březnu 2016 představil kraj dlouhodobé záměry vzdělávání v Kraji Vysočina. Jedním z jeho bodů je i opatření, která mají podpořit prostupnost a provázanost učebních a studijních oborů, a to v rámci jedné školy. V plánu je i podpora programů majících společný základ pro příbuzné obory v prvním ročníku. V dalších se pak studenti budou specializovat.

"...opuštění učebních oborů po druhém ročníku s relativně uceleným a certifikovaným vzděláním a přestup mezi učebním a studijním oborem s minimálními formálními obtížemi pro žáka včetně využívání nového typu nástavbového studia" (bod číslo 3, Úkol A.4)

První část Běhounkova výroku se tedy jeví jako pravdivá, jelikož je možné jak přestupovat mezi středními školami, tak i napříč obory v rámci jedné střední školy.

Oficiální stránky kraje však neposkytují dostatek materiálu k analýze, zda-li střední školy v kraji přijdou o peníze, když student změní školu. Dostupné informace o rozpočtu regionálního školství jsou z roku 2012, případně 2014.

Pokud jde o ekonomickou zátěž pro školy, ze kterých mohou odcházet žáci na jiné obory, může jít kvůli současnému nastavení financování škol o problém. Reforma regionálního školství, která se řadí mezi priority ministerstva pro období 2016/2017, se vůči obavám z finanční zátěže škol vyjadřuje takto:

"I fakticky nevýznamné změny (z pohledu organizace vzdělávání) v počtech žáků školy mohou mít pro školu zcela zásadní důsledky v oblasti odměňování jejích zaměstnanců." (bod 5)

Reforma proto říká, že řešením státu je transfer finančních prostředků do jednotlivých krajů a škol, současně se změnou některých stanov a předpokladů pro výkon pedagogické činnosti. Nově navrhovaný systém vyměřování platů učitelů ve škole bude určen počtem odučených hodin podle nařízení vlády, které bude stanovovat maximální počty odučených hodin pro jednotlivé obory vzdělání podle počtu žáků ve třídě.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zároveň uvádí příklad:

"Například porovnáme-li dvě stejné školy (stejný počet tříd, stejné obory vzdělání, stejný počet odučených hodin, stejné zařazení učitelů do platových tříd a platových stupňů) s různou naplněností tříd (průměrná naplněnost tříd první bude 25 žáků a druhé 28 žáků), získá druhá škola ve srovnání s první školou více finančních prostředků na nenárokové složky platu učitelů, neboť bude mít větší koeficient naplněnosti tříd."

Z výše zmíněného ovšem není jasné, jestli škola při přestupu studenta na jinou školu o nabyté prostředky přijde a kvůli nedostatku informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, kraje hrají v zemědělské politice nepatrnou roli, hlavní slovo mají Evropská unie a státní instituce. To samé platí i u financování zemědělství. Zdroje z krajských rozpočtů na zemědělství těsně přesahují 1 miliardu Kč, což se nemůže rovnat výdajům EU ani výdajům ze státního rozpočtu.

Zemědělství spadá do společné kompetence členských států i Evropské unie jako celku (tzv. společná zemědělská politika spadá do sdílených pravomocí (.pdf, str. 5, čl. 4). Ta je založena na 2 základních pilířích, které vypracovávají orgány EU a které jsou poté uváděny do praxe členskými státy. Kromě společné zemědělské politiky si pak členské státy v rámci vlastních pravomocí samy vybírají, jaké aktivity podpoří vlastními zdroji.

Z hlediska národních institucí hrají nejdůležitější roli ministerstvo zemědělství (provádí společnou zemědělskou politiku EU i programy podpor financovaných z národních zdrojů), Státní zemědělský intervenční fond (který mj. rozhoduje o poskytnutí dotací), vláda (schvaluje program rozvoje venkova před předložením orgánům EU) a Poslanecká sněmovna (schvaluje podpory financované z národních zdrojů).

Co se týče financování, zemědělství bylo dle dokumentu (.pdf, str. 382) ministerstva zemědělství k roku 2015 financováno ze 4 hlavních skupin: zdrojů Evropské unie, státního rozpočtu, krajských rozpočtů a výdajů spotřebitelů. Celkem bylo vynaloženo 59,3 miliardy Kč.

Rozdělení zdrojů v tabulce:

Výdaje na agrární politikuv mld KčStátní rozpočet17,7Krajské rozpočty1,2Výdaje spotřebitelů4,6Zdroje z EU35,8

Kraj Vysočina hodlá vydat dle návrhu rozpočtu (.pdf, str. 3, kapitola Výdaje) pro rok 2016 na zemědělství 74 milionů Kč, čímž zůstává na stejné částce jako minulý rok. 1 500 000 Kč by mělo (.pdf, str. 11 nahoře) jít na pokračování podpory agrárního sektoru, ať už poskytováním finanční podpory na pořádání výstav a soutěží (stejně jako minulý rok (.pdf) připravuje výzvu Zemědělská akce), nebo na propagaci zemědělství u žáků základních škol (dle výše zmíněného dokumentu chystá Kraj Vysočina utratit 100 000 Kč na exkurze do zemědělských podniků).

Podle informací ČSÚ je to za rok 2013 celkem 199,7 tisíc tun. V roce 2010 plochy na osázení brambor na území Vysočiny zabíraly 35,8 % celkového počtu ploch k tomu určených na území celé ČR.

V roce 2014 byla Českým statistickým úřadem zveřejněna studie (.pdf, str. 27–28) pod názvem „Postavení primárního sektoru v ČR“. Podle informací z tohoto dokumentu se osevní plochy na území ČR pohybovaly v 50. letech kolem 450 000 hektarů. V průběhu 60. let se tato rozloha zmenšila téměř na polovinu. V roce 1993 byla plocha, na které se pěstovaly brambory, velká přes 100 000 hektarů. V letech 2012 až 2014 se tato plocha snížila pod 25 000 hektarů.

Byť tedy Honzárek konkrétně nespecifikuje „tradiční období“, při pohledu na data je zjevné, že jeho popis je značně podhodnocený. Např. v roce 1990 byly osevní plochy brambor v zemi dokonce 4x větší, než jsou nyní. Oproti 60. létům, kdy propad v plochách s bramborami začal, jde až o 90% zmenšení. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle článku 41 Ústavy ČR může návrh zákona podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - tedy kraje (podle článku 99 Ústavy ČR).

Zastupitelstvo kraje podá návrh zákona do Poslanecké sněmovny ČR. Návrh zákona je po schválení PSP poslán do Senátu. Zde se opět projednává - pokud není schválen, vrací se do PSP. Pokud schválen je, je poslán prezidentovi republiky, který opět zákon posoudí, případně podepíše.

Podrobněji vysvětlený zákonodárný proces zde.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k nadhodnocenému procentu vody, která je do Prahy dodávána z Vysočiny. Ve skutečnosti jde maximálně o 73 %, neboť 27 % dodává vodárna mimo Vysočinu. Zmíněných 73 % dodává vodní nádrž Švihov, která leží na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje a která sbírá vodu z obou krajů.

Dle informací na stránkách Pražské vodohospodářské společnosti, a.s. došlo v říjnu roku 2013 k podpisu smlouvy o nákupu vody pro Prahu mezi Pražskou vodohospodářskou společnosti, a.s., Želivskou provozní, a.s a Vodárnou Káraný, a.s. Podle tiskové zprávy magistrátu z října 2013 by měla Praha odebírat 73 % vody z vodní nádrže Švihov a 27 % z vodárny v Káraném.

Hlavní zdroj pitné vody pro Prahu, vodní nádrž Švihov, leží na pomezí Středočeského kraje a Kraje Vysočina. Voda je odsud odváděna tunelem Želivka do vodojemu v Jesenici, odkud je dále rozváděna do Prahy a Středočeského kraje. Začátek tunelu Želivka se nachází na hrázi vodní nádrže Švihov u obce Nesměřice, která se nenachází v Kraji Vysočina, nýbrž ve Středočeském kraji.

V roce 2014 byla Českým statistickým úřadem zveřejněna studie (.pdf, str. 27-28) pod názvem „Postavení primárního sektoru v ČR“. Podle informací z tohoto dokumentu se osevní plochy na území ČR pohybovaly v 50. letech kolem 450 000 hektarů. V průběhu 60. let se tato rozloha zmenšila téměř na polovinu. V roce 1993 se plocha, na které se pěstovaly brambory, pohybovala přes 100 000 hektarů. V letech 2012 až 2014 se tato plocha snížila pod 25 000 hektarů. S mírou pěstování brambor ale souvisí také míra spotřeby.

Podle článku vydaného Českým statistickým úřadem se v 50. letech na území dnešní ČR pohybovala průměrná roční spotřeba kolem 130 kg na osobu. V 60. letech to už bylo 114 kg a 90. letech spotřeba brambor klesla na 79 kg na osobu. V současné době (2014) pohybuje průměrná roční spotřeba kolem 70 kg brambor na osobu.

Pokud koncem 60. let se na území ČR osadilo celkem 200 000 ha brambor, tak v současné době se podle dostupných informací osadí ještě méně než zmiňovaných 15 % původní plochy. Podle ministerstva zemědělství za rok 2015 se jednalo o 18 911 hektarů produkční plochy, to je asi 9 % produkčních ploch, které byly osázeny v 60. letech (pdf, str. 1). Pokud bychom brali všechny druhy brambor pěstované zemědělci, plocha by dosáhla asi 11 %.

Senátor Jan Veleba upřesňoval údaje společně s Milanem Plodíkem a oba reagovali na procenta ploch, která uvedl Libor Honzárek. Výrok musíme označit jako nepravdivý, protože podle údajů za rok 2015 je celkové množství produkčních ploch osázených bramborem na území ČR podle ministerstva zemědělství 18 911 ha (resp. 22 681 u všech typů). Podle těchto informací jsou celkové produkční plochy ještě menší, než upřesnil senátor Veleba.

Navíc ovšem nesouhlasí jeho odhad celkového počtu produkčních ploch k osázení brambor z 60. let. Přes významný pokles těchto ploch na asi 200 000 hektarů v průběhu diskutovaného desetiletí, to bylo na konci 60. let stále výrazně více než 110 – 120 tisíc hektarů, které uvedl. Dokládá to studie Českého statistického úřadu "Postavení primárního sektoru v ekonomice ČR", konkrétně pak strany 27 a 28, které se věnují právě osevním plochám zemědělských plodin.

Sucho trápí Vysočinu dlouhodobě. V květnu radní kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství Zdeněk Chlád uvedl, že kraj prostřednictvím Fondu Vysočina podpoří záměry obcí zaměřené na snížení dopadů sucha a rizik povodní. Zpravodajským web Region Vysočina cílený na region Vysočiny v červenci informoval, že se kraj potýká s nedostatek podzemní vody a s obdobný problémem se trápí tamější řeky, ve kterých protéká menší objem vody než je běžné. Na sucho si stěžují rovněž lesníci, podle kterých suché počasí bez dostatku srážek stresuje lesy v kraji Vysočina.

Vláda v loňském roce usnesla na přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, ministrům zemědělství a životního prostředí bylo za úkol dáno zpracovat a předložit vládě do 31. prosince 2016 informaci o stavu plnění opatření a do 30. června 2017 předložit návrh koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky. Materiál vláda znovu projednávala 7. července tohoto roku. V říjnu 2014 vláda ustanovila společnou meziresortní komisi nazvanou Voda – sucho, která by se problémy udržení vody v krajině měla zabývat, na její práci se podílí ministerstva zemědělství, životního prostředí a Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka.

Prezident republiky navštívil kraj v červnu, premiér v červenci, ministr zemědělství naposledy oficiálně zavítal před více než dvěma lety.

Kromě toho zemědělci na Vysočině však po ministerstvu zemědělství požadují, aby na vládě prosadilo finanční injekci ve výši 10 miliard na pomoc farmářům. Ti si stěžují na nízkou výkupní cenu mléka. Ředitel Krajské agrární komory Vysočina Karel Coufal pro Jihlavské listy uvedl, že proběhla jednání s hejtmanem, s premiérem Bohuslavem Sobotkou i s ministrem zemědělství, ale dokud zemědělci nedostanou peníze, vlastně se nic neděje.

Ministerstvo zemědělství v září zveřejnilo, že připravuje další možnosti, jak pomoci chovatelům dojnic a prasat, kteří dlouhodobě bojují s nízkými výkupními cenami. Dokončuje návrh, podle kterého by zemědělci, kteří se zavážou splnit jednu z navrhovaných podmínek, mohli získat finanční kompenzaci. Materiál chce ministr Jurečka předložit v nejbližší době vládě ke schválení.

Problematickou situaci chovatelů dojnic zatím ministerstvo řeší jednorázovými finančními příspěvky z unijních i národních zdrojů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se uvedené hodnoty nacházejí v rozmezí dohledatelných statistik s ohledem na náklady a prodeje mléka a vepřového masa v ČR.

Ekonomické ukazatele výroby mléka konstatují náklady 72,7 tis. Kč na krávu a 9,02 Kč na litr mléka za rok 2015. Statistické informace hovoří o pokračujícím snižování nákupní ceny mléka, která byla v prvních čtyřech měsících roku 2016 v průměrné výši 6,93 Kč/l, teda o něco vyšší než jak udává Pavlík.

Zdeněk Houška, místopředseda Mlékařského a hospodářského družstva JIH, které sdružuje zemědělce na jihu Čech, však pro Aktuálně.cz informoval, že výkupní ceny se začátkem roku 2016 pohybovaly okolo 7,55 koruny za litr.

Můžeme teda říci, že se nákladové ceny pohybují okolo 9 korun a výkupní ceny v rozmezí 6,90-7,50 korun.

V případě vepřového masa informovala o zlomové stavu na českém trhu i Agrární komora ČR , ta konstatuje, že prodej českého masa je stále lacinější než v Německu ale i než ve většině zemí východní Evropy s porovnatelnými náklady. Portál Aktuálně.cz informuje o tom, že se v současnosti prodává maso 6-7 korun pod jeho výrobní cenou, přičemž náklady vyčíslil ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě na 35 korun za kilo. Český statistický úřad pak uvádí, že cena realizace vepřového je v současnosti 28,69 Kč/kg, teda taktéž v souladu s Pavlíkovou argumentací.

Výrok hodnotíme jako neoveriteľný, kedže sa nám z verejne dostupných zdrojov nepodarilo spomínaný program dohľadať.

Ministerstvo zemědělství publikuje koncepcie a stratégie na svojich webových stránkach. V poslednej z nich sa ale popisované plány ministerstva nenachádzajú. Popisuje například budúci trend poklesu zamestnanosti (.pdf, str.28) v zemědělství z dovodu zvyšovania efektivity produkcie, avšak o zatravněných plochách (.pdf, str.104) hovorí len veľmi všeobecne, že je v záujme zdrojové oblasti zatrávniť (str.104).

Je však pravdou, že Pavlíkova argumentácia sa zhoduje s informáciam poskytnutými serverom vitalia.cz, ktorý už v roku 2013 popísal tento program aj s vyjadreniami a kritikou předsedy Zemedelského zvazu ČR, Martinom Pýchom a Jaroslavom Faltýnkom, predsedom Agrárnej iniciatívy.

No ani na stránkach Zemedelského zvazu sa nám viac informácii k tomuto programu, z roku 2013 či letošního roku dohľadať nepodarilo, preto sme kontaktovali Ministerstvo zemědělství s dotazom o bližšie informácie k spomínanému dokumentu.

Ze 47 vodárenských nádrží v České republice jich je šest v kraji Vysočina (Staviště, Švihov, Nová Říše, Vír I, Hubenov, Mostiště). Co se týče toho, zda množství vody odchází do center mimo kraj, Praha například odebírá 73 % své vody z nádrže Švihov, která je na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje. Vírský oblastní vodovod je zase druhým největším dodavatelem Brněnské vodárenské soustavy. Je tedy pravdou, že velká část vody z nádrží odchází do jiných krajů.

Účel ochranných pásem je vymezen zákonem o vodách. Jsou dvojího typu podle stupně ochrany, respektive bezprostřední vzdálenosti od zdroje vody. Do ochranného pásma I. stupně je s drobnými výjimkami zakázán vstup a vjezd, jeho základní rozsah je stanoven zákonem. Ochranné pásmo II. stupně pak zajišťuje další ochranu vodního zdroje na územích, která určí vodoprávní úřad. Ten je ustaven mimo jiné na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, krajských úřadech či ministerstvech. V kraji Vysočina je 15 vodoprávních úřadů v obcích s rozšířenou působností.

V tomto pásmu (článek 8) „je zakázánoprovádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.“

Vodoprávní úřad stanoví (článek 10), jaké jsou činnosti ohrožující či poškozující nezávadnost vodního zdroje a ty jsou v oblasti zakázány. Opatření obecné povahy (OOP) o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vydávají jednotlivé obce s rozšířenou působností, či kraje samostatně. K výše uvedeným nádržím uveďme například OOP vodní nádrže Vír, která ve svých ochranných pásmech vylučuje či omezuje (čl. II-V) například používání ochranných přípravků proti likvidaci škůdců a plevelů, použití hnojiv, ale také například umisťování staveb a provozování stavebních činností. V části ochranného pásma je například zakázán neodůvodněný vjezd motorových vozidel, příp. je omezena jejich rychlost. Co se týče monitoringu, čl. VI stanovuje povinnost monitorovat složení povrchové vody, případný škůdce by tedy byl postižen.

Podobně jsou na tom ochranná pásma vodní nádrže Mostiště (.pdf, str. 6-8). Omezení se různí podle povahy okolního prostředí, obecně však lze souhlasit s výrokem Zdeňka Kopeckého. Dané limity zdůvodněné ochranou přírody můžou být na překážku hospodaření i podnikání.

Data ČSÚ toto prohlášení potvrzují. Přímo na Vysočině (která je v celostátním srovnání na vrcholu mezi kraji) se střední délka života za posledních 10 let prodloužila u žen o 3,19 roku a u mužů o 3,46 roku.

Aktuálně věk odchodu do důchodu zastropovaný není. Současný automatický mechanismus prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez ukončení.

Vláda se na konci srpna dohodla na zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let, i když kvůli tomu proběhly v koalici roztržky. Tuto informaci jsme ověřovali 4. září. O den později vláda tuto změnu schválila na svém jednání a poslala návrh zákona k projednání do Poslanecké sněmovny. Pokud zákon projde ve stávající podobě, změna se projeví až po roce 2030 a dotkne se lidí narozených po roce 1965, resp. 1971. Totiž, muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem dosáhnou hranice v roce 2030, ženy s více dětmi pak později a nakonec ženy s 5 a více dětmi až v roce 2037, proto tedy ten dodatek roku 2036, kterým odpočítávání skončí.

Proti zastropování se ve sněmovně postavily opoziční strany TOP 09 a ODS, takže na něm není zcela shoda.

Zdeněk Kopecký se tedy vyjádřil nepravdivě, když tvrdí, že současný systém narůstá na 65 let, kdy jdete do důchodu, jde v současné době o legislativní návrh, který nedávno dorazil do PSP. Vedle toho není taky pravda, že by nad návrhem zavládla úplná shoda.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože skutečně popisuje trendy ve vývoji důchodového systému a demografického vývoje v ČR.

Ve výroku kandidáta v krajských volbách je hned několik faktů. První statistika, o kterou se opírá, hovoří o vysoké závislosti českých důchodců na státním důchodu. O tomto trendu v ČR informoval i portál idnes.cz, který se opíral o analýzu OECD a vyjádření generálního ředitele Raiffeisen penzijní společnosti. Podle této analýzy jsou čeští důchodci závislí na státní penzi dokonce až z 99,3 procenta, což podporuje Geistovu argumentaci. Jinývýzkum (str.169) z dílny OECD hovoří o víc jak 75% financovaní příjmu českých důchodců státním důchodem. Přesnou statistiku, která by byla absolutně v souladu s informacemi, které uvádí, se nám ale dohledat nepodařilo.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože popisuje skutečné trendy.

O schodku v důchodovém systému informuje i ministerstvo financí ve svépublikaci, (pdf., str.31). Tento trend v ní popisuje a předpokladá až do roku 2018, avšak s postupným snižováním tohoto dluhu. Vysoký dluh kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad, informoval portálidnes.cz.

Posledním faktickým výrokem je informace vyšší úmrtnosti než porodnosti v ČR. K tomuto výroku je možné nalézt různé statistiky, Světová banka například informuje o kladném, i když velmi nízkém přirozeném přírůstku (rozdíl míry porodnosti a úmrtnosti v zemi) v ČR za rok 2015 na úrovni 0,2%.

Novější údaje ČSÚ konstatují stejných 0,2 % za první půlrok 2016, avšak v detailnějšítabulce můžeme vidět měsíční změny v přirozeném přírůstku, které na začátku roku 2016 dosahovali i záporných hodnot, teda přirozeného úbytku. Tyto tendence velmi nízkých přirozených přírůstků jsou v součastnosti běžné v rámci EU, která v průběhu roku 2015 zaznamenalacelkově vyšší počet úmrtí než narození. Celkově k růstu populace přispívá teda jen migrace, jako dokazuje i grafika znázorňující pohyb obyvatelstva ČR, opět z dílny ČSÚ.

Dle informací ministerstva zemědělství předpokládaná celková sklizeň obilovin v roce 2015 činila 7 904,2 tis. tun. Pro letošní rok se očekává sklizeň základních obilovin (k 29.8. 2016 - 98.7 % sklizených ploch) více jak 7 951,5 tis. tun.

Pokud jde o hodnotu vývozu, tak dle výhledové zprávy (pdf, str.5) Ministerstva zemědělství z prosince 2015 se očekávala hodnota celkového vývozu 3 180 tis. tun v marketingovém roce 2015/2016. Dle informací Státního zemědělského intervenčního fondu bylo k 30. červnu 2016 vyvezeno 1 392 tisíc tun obilovin (pdf., str. 5)

Pokud jde o možnosti domácího trhu tak dle výhledové zprávy se v roce 2015/2016 čeká spotřeba 5 407 tis. tun. Z toho například mlynárenský průmysl odhaduje, že zpracuje asi 1 340 tisíc tun obilovin bez kukuřice. Další využití obilovin je jako krmiva, zásob či technického zpracování jako je výroba ethanolu či biomasy (pdf., str.49).

Dle dostupných údajů je tedy pravda, že minimálně v období 2015/2016 ČR má přebytky z pěstování obiloviny mezi 2-4 miliony tun jak tvrdí i Veleba. Jedním z důvodů, je i skutečnost, že současná domácí spotřeba obilovin nedosahuje úrovně výroby. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Je pravdou, že do roku 1992 existovaly, dle tehdy platného zákona č. 100 /1988 sb., tři kategorie profesí, u kterých byly rozdílné podmínky zapojení do důchodového systému. Tento systém byl ukončen přijetím zákona č. 235 /1992 sb., který zavedl princip výplaty důchodu odvozený od délky plateb pojištění a jeho výše, která reflektuje příjem občana.

Z těchto tři kategorií první dvě popsané v paragrafu 14 (pdf., str. 5) zákona č.100/1998 sb. požívaly při splnění podmínek určitých výhod, například ve formě vyšších částek vyplaceného důchodu či nižšího věku odchodu do důchodu.

V zákoně jsou vyjmenovány specifické okruhy profesí jako například profese hornické s prací pod povrchem, profese v těžkém hutním či chemickém provozu, ale také například profese v letecké a námořní dopravě. Pavlíkův výrok tedy odpovídá skutečnosti.