Krajské volby: Zlínský kraj

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Valenta sice popisuje správně, že Zlínský kraj přichází o obyvatele, uvádí ovšem nesprávný absolutní počet lidí, kteří kraj opouštějí. Nekorektně popisuje také tento vývoj v čase a pomíjí, že do kraje se vrací mezi mladými skupinami také řada lidí. Mladých lidí do věku 30 let opouští kraj nanejvýš 300 ročně.

Podle dlouhodobého trendu se Zlínský kraj vylidňuje a opouštějí ho převážně mladí lidé. V tomto má Valenta pravdu. Nesouhlasí však počet lidí, kteří opustí kraj. Jenom „v roce 2015 se z kraje vystěhovalo (.pdf, str. 10) 3 725 lidí. Migrační saldo kraje v roce 2015 dosáhlo záporné hodnoty v počtu 142 osob“. Je tedy zjevné, že kromě odchodů lidí z kraje do něj obyvatelstvo také míří, byť v nižší míře.

Data ČSÚ od roku 2006 dokládají, že s výjimkou let 2007, 2008 a 2010 ze Zlínského kraje lidé odcházejí (v těchto 3 letech se více lidí do regionu přistěhovalo, než z něj odešlo). Největší rozdíl byl v roce 2012, kdy kraj přišel o 737 obyvatel. V žádném ze sledovaných let rozdíl mezi přistěhovanými a vystěhovanými nedosáhl na Valentou uvedených 900 lidí.

Na přiloženém grafu lze vidět, že nejvíc opouštějí kraj věkové skupiny 15–29 let a 30–49 let.

Stejně tak je ovšem v těchto skupinách nejvíce lidí, kteří do kraje míří.

Pokud budeme jako mladé lidi definovat skupinu do 30 let, saldo jejich odchodů z kraje od roku 2010 do roku 2015 dosahuje maximálně 300 lidí (viz grafy výše).

Primátor Zlína Adámek hovořil o tom, že by rád zavedl v kraji tzv. otevřenou radnici, přičemž rozklikávací rozpočet je samozřejmostí. „Otevřená radnice“ je jednou ze záložek webových stránek města Zlín a. Zde se nachází odkaz na rozklikávací rozpočet města, odkazy na seznam veřejných zakázek, registr uzavřených smluv, zprávy o projektech podporovaných EU a také videozáznamy z jednání zastupitelstva.

Co se týče Zlínského kraje, na konci května 2016 byly spuštěny nové webové stránky. Nalezneme na nich i tzv. rozklikávací rozpočet. Jedná se přitom o internetovou aplikaci ministerstva financí s přehledem hospodaření všech krajů v ČR. Ve srovnání s rozklikávacím rozpočtem Zlína však uvádí pouze základní informace, a navíc je veden státem, nikoli krajem. Rozdílnost rozpočtů jsme ověřili ve výroku Miroslava Adámka.

Na krajských stránkách se nachází také databáze veřejných zakázek. Záznamy z jednání zastupitelstva, uzavřené smlouvy a zprávy o evropských projektech však chybí. Při posuzování otevřenosti kraje také upozorňujeme, že kromě záznamů z jednání kraj nepublikuje ani zápisy a jmenná hlasování, čemuž se věnujeme v dalších výrocích.

Dalším Adámkovým parametrem je příjemnost stránek, kterou nelze fakticky hodnotit. Jediným ověřitelným faktem je tak rozklikávací rozpočet, který sice kraj má, nicméně se jedná pouze o portál ministerstva financí bez podrobných informací.

Výrok hodnotíme jako zavádějící i kvůli chybějícím záznamům z jednání zastupitelstva.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o statistiky veřejně dostupné, měřené Českým statistickým úřadem. Podle nich je skutečně nejnižší průměrná hrubá mzda v Karlovarském kraji. Za ním následuje kraj Zlínský, jehož průměrná hrubá mzda (23 580 Kč) je dokonce nižší než celorepublikový průměr (27 297 Kč).

Co se týče tempa růstu, Pijáček se taktéž nemýlí ve faktickém výroku, že tempo růstu této mzdy je ve Zlínském kraji (4,6 %) vyšší než republikový průměr, který je na úrovni 3,7 %, resp. 3,9 % nominálně.

Všechny průměrné hrubé mzdy i tempa růstu jednotlivých krajů jsou viditelné v následující tabulce:

KrajMzdaRůst Karlovarský 22 7824,5 Zlínský 23 5804,6 Pardubický 23 7973,9 Olomoucký 23 7994,1 Jihočeský 24 0474,4 Ústecký 24 3944,3 Vysočina 24 4224,6 Královéhradecký 24 4814,5 Moravskoslezský 24 5263,7 Liberecký 24 8894,2 Plzeňský 25 6293,9 Jihomoravský 25 7564,3 Středočeský 27 1464,4 Praha 34 8243,7

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Do problémů se Zlínský kraj dostal sám svým protiprávním chováním, o kterém rozhodlo opakovaně ministerstvo vnitra a pravomocně Okresní soud ve Zlíně. Luděk Maděra postupoval dle zákona a judikatury správně.

Případ, o kterém se radní Mařák zmiňuje, je případ Luďka Maděry, který požadoval (.pdf) po krajském úřadu ve Zlíně informace o výši mimořádných odměn, které dostali:

• vedoucí odborů krajského úřadu ve Zlíně
• ředitel krajského úřadu ve Zlíně
• hejtman Zlínského kraje
• náměstci hejtmana Zlínského kraje

Krajský úřad devatenáctkrát odmítl vydat údaje o výši odměn vedoucích odborů a ředitele krajského úřadu ve Zlíně. Luděk Maděra se pokaždé odvolal k ministerstvu vnitra, které vždy rozhodlo (.pdf, str. 1) o zrušení rozhodnutí krajského úřadu a předalo mu věc k novému projednání.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra nemohlo rozhodnutí krajského úřadu změnit a krajský úřad se rozhodnutím ministerstva odmítl řídit, se situace dostala do mrtvého bodu. Luděk Maděra se poté rozhodl podat žalobu na vydání informace (dle Práva ve veřejném zájmu), ale úřad nakonec informace vydal.

Kromě žaloby na vydání informace Luděk Maděra podal zároveň žalobu na zadostiučinění za nesprávný úřední postup Zlínského kraje. Okresní soud ve Zlíně shledal postup kraje za protiprávní a uložil (.pdf, str. 1) mu k zaplacení částku 46 571 Kč na účet Luďka Maděry. Totéž potvrdil odvolací Krajský soud v Brně, který pouze zvýšil (.pdf, str. 1) částku za uhrazení nákladů z 6400 na 30 774 Kč.

Poskytováním informací o platech úředníků se zabýval (.pdf, str. 7) Nejvyšší správní soud v květnu 2011, přičemž došel k závěru, že příjemcem veřejných prostředků je jakákoliv osoba, které je vyplacena byť i minimální částka z veřejných rozpočtů. Mezi takové osoby tedy patří i ředitel či vedoucí odborů krajského úřadu. Zároveň výše těchto prostředků patří dle NSS mezi údaje, které povinný subjekt musí na požádání poskytnout. Krajský soud měl už od května 2011 povinnost při svém rozhodování zohlednit judikaturu, což při sporu s Luďkem Maděrou neudělal.

Zlínský kraj dostal hlavní anticenu Zavřeno za rok 2015 za rozsáhlé obstrukce v oblasti přístupu k informacím. O několik let dříve, konkrétně v letech 2008–2012, se Luděk Maděra dostal do sporu s Magistrátem města Zlín, jehož primátorem je od roku 2010 Miroslav Adámek, který je zároveň zastupitelem Zlínského kraje.

Výrok Petra Navrátila jsme ověřili na základě údajů Českého statistického úřadu, který zveřejnil, že se většina socioekonomických ukazatelů v kraji meziročně ubírá k lepšímu.

Kvalitu lidského života lze měřit pomocí mnoha ukazatelů a každá mezinárodní organizace používá svoji vlastní metodiku.

Například OSN ji určuje podle očekávané délky života, doby trvání školní docházky a hrubého národního důchodu na obyvatele. Poté sestavuje žebříček zemí podle tzv. indexu lidského rozvoje. Tato metoda se však pro užití v regionech ČR nehodí a možná i proto je studií, které by porovnávaly kvalitu života napříč českými kraji, poskrovnu.

Pokusili jsme se tedy určit zlepšení porovnáním dat ČSÚ uvedených v této publikaci (.pdf) za rok 2015. Sledovali jsme změny mezi lety 2010 a 2015, výjimečně 2014. Z vybraných údajů jsme sestavili následující tabulku:

Údaj2010

20112012201320142015 Naděje dožití muž/žena

73,5/80,9

73,7/81,3

74,4/81,4

74,8/81,6

75,1/81,5

75,4/81,8

Emise oxidů dusíku (t/m2)

1,71,6

1,61,5

1,5

není uvedeno

Medián mezd v Kč

20 666

20 153

20 036

20 576

21 094

21 770

Podíl nezaměstnaných v %

7,9

7,07,8

8,37,4

6,0HDP na obyvatele (v tisících Kč)

313,1

323,6

323,3

329,3

359,4

není uvedeno

Z tabulky vyplývá, že se mezi lety 2010 a 2015 většina údajů ve Zlínském kraji změnila k lepšímu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Náměstek hejtmana správně uvádí, že se podle životní úrovně řadí Zlínský kraj v ČR na deváté místo.

Kandidát KSČM patrně čerpá informace ze studie serveru Aktuálně.cz. Ten letos sestavil žebříček krajů podle indexu kvality života, kde porovnává všechny kraje i hlavní město například podle střední délky života, HDP na obyvatele nebo počtu osobních automobilů na tisíc obyvatel - celkově podle zmiňovaných 24 ukazatelů. V konečném pořadí se Zlínský kraj skutečně umístil na devátém místě.

Protože žádná jiná studie porovnávající životní úroveň napříč kraji neexistuje, výrok Ivana Mařáka hodnotíme jako pravdivý.

Statistiky o průměrné mzdě u jednotlivých oborů jsou k dispozici pouze ve výročních číslech. U skupiny pracovníků Obsluha strojů a zařízení meziročně vzrostla mzda z 20 467 na 21 496 korun (6,6 %) v nepodnikatelské sféře a z 20 562 na 20 647 (0,4 %) v podnikatelské sféře. U skupiny Řemeslníci a opraváři pak z 18 454 na 19 132 (3,6 %) v nepodnikatelské sféře a z 15 723 na 16 133 (2,6 %) v podnikatelské sféře.

Platy v nepodnikatelské sféře celkově vzrostly z 23 998 na 24 714 (3,0 %) a v podnikatelské sféře z 20 530 na 21 176 (3,1 %). Platy u zmíněných skupin zaměstnanců tedy v nepodnikatelské sféře rostly rychleji než celkové platy v regionu.

Co se poptávky po pracovní síle týče, počet volných míst skutečně velmi rychle stoupá. Zatímco ve 4. čtvrtletí roku 2014 bylo v okresech Vsetín, Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště dohromady 2749 volných míst, ve 2. čtvrtletí roku 2016 (zatím poslední dostupné údaje) to bylo už 8154 míst. Největší nárůst volných míst byl u skupiny Řemeslníci a opraváři (ze 722 na 2174) a u skupiny Obsluha strojů a zařízení (z 519 na 1684).

Statistiky tedy potvrzují slova Jiřího Čunka - výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože neexistují veřejně dostupná data pro věkové kategorie, o kterých Adámek mluví.

V ukazateli úbytku obyvatelstva hrají roli dva faktory. Je to přirozený úbytek (živí a zemřelí) a migrační saldo (přistěhovalí a vystěhovalí). Miroslav Adámek zde hovoří o migračních změnách.

Podle údajů ČSÚ (.pdf, str. 8–10) bylo migrační saldo v roce 2015 záporné. V kraji vlivem stěhování ubylo 142 obyvatel. Přistěhovalo se 3583 lidí, což bylo o 10,6 % více než v roce 2014. Nejvyšší podíl (a to 45 % ze všech přistěhovalých) tvořili lidé ve věku 20 až 39 let. V součtu se jedná o 1612 obyvatel.

V roce 2015 se z kraje vystěhovalo 3725 osob. Početně nejsilnější skupinu opět tvoří obyvatelé ve věku 20 až 29 let (998 osob) a 30 až 39 let (1028 osob). Celkově šlo o 2026 obyvatel.

Rok 2015Přistěhovalí (P)Vystěhovalí (V)Migrační saldoCelkem35833725-142Nejpočetnější skupina30-39 let30-39 let

v % na celkovém počtu P nebo V45 %54,4 %

Absolutně 16122026-414Zdroj dat: ČSÚ (.pdf)

Pokud se podíváme na dlouhodobý vývoj, rostoucí trend přistěhovalých v kategorii od 30 do 49 let opravdu nastal. Naopak trend vystěhovalých v této kategorii spíše stagnuje, přesto jsou ale absolutní čísla vystěhovalých vyšší než přicházejících.

Zdroj obrázků: ČSÚ (.pdf)

Kategorie 30–39, respektive 30–49 let, je tedy obecně nejvíce migrující skupinou. Bohužel nemáme přesnější data, podle kterých bychom mohli ohodnotit Adámkův výrok.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť z jmenovaného jsou skutečně na webu kraje dohledatelná pouze usnesení rady a zastupitelstva.

• Zápisy z jednání rady kraje - ne
• Jmenný seznam hlasování rady - ne
• Zápisy z jednání zastupitelstva - ne
• Jmenný seznam hlasování zastupitelstva - ne
• Audiozáznam z jednání - ne
• Videozáznam z jednání - ne

Usnesení kraje dohledatelná jsou, a to poměrně jednoduše. Na webu kraje na hlavní stránce stačí rozkliknout „Orgány kraje“, dále „Zastupitelstvo/Rada kraje“ a zde jsou výpisy jednotlivých usnesení.

Kromě daného nejsou dostupné žádné informace o jednání ve výborech kraje, zveřejněn je pouhý seznam zastupitelů, kteří výbor tvoří.

Na úvodní stránce města Zlín a pod záložkou „Otevřená radnice“ nalezneme odkaz „Hospodaření pod lupou“. Pod tímto odkazem nalezneme minulé rozpočty kraje a také možnost otevřít rozklikávací rozpočet města Zlína. Tato aplikace informuje o tom, kolik peněz čerpají jednotlivá odvětví, jaké jsou příjmy a výdaje za bydlení, školství, zdravotnictví, dopravu atp.

Rozklikávací rozpočet Zlínského kraje nalezneme pod záložkou „Co vás zajímá“ - „Finance“ - „Rozpočet“ - „Rozklikávací rozpočet Zlínského kraje“. Při kliknutí jsme odkázáni na internetovou aplikaci ministerstva financí s přehledem hospodaření všech krajů v ČR. Ke konkrétnímu rozpočtu na jednotlivá odvětví se navíc dostaneme až po kliknutí na „Profil kraje“ - „Rozpočet“. Cesta je tedy skutečně o něco delší než v případě stránek města Zlína.

Státní aplikace nepřináší tak podrobné informace jako rozklikávací rozpočet města. Ten nabízí i detaily jako jsou investice do lékařských přístrojů či náklady za léky a materiály. Na portále ministerstva financí lze proti tomu vyhledat pouze výdaje za ambulantní péči, ústavní péči atp.

Rozklikávací rozpočet města Zlína je oproti státnímu portálu propracovanější, podrobnější a snadno dostupný. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V krajských volbách 2012 STAN spolu s TOP 09 měli ve volebním programu bod (.doc, str. 2) „Transparentnost a veřejné zakázky“. Ten se týkal uveřejňování hospodaření a rozhodnutí. STAN chtěli prosadit např. zveřejňování všech uzavíraných smluv, průběhů výběrových řízení nebo zápisů z rady kraje, o přímých přenosech a jejich archivaci se však nezmiňuje.

Přímé přenosy a archivaci jednání Zastupitelstva města Zlína lze nalézt zde. V sekci„Otevřená radnice“ se nachází veřejné zakázky, smlouvy a hospodaření.

Vzhledem k tomu, že zlínský krajský úřad neposkytuje zápisy z jednání online, se stává tento výrok neověřitelným, protože nelze dohledat, zda skutečně STAN dostáli bodu z volebního programu a navrhovali prosazení těchto transparentních opatření.

Margita Balaštíková zřejmě hovoří o možnosti, kterou nabízí Poslanecká sněmovna. V jednotlivých hlasováních lze zjistit, jak se který poslanec rozhodl.

Podle jednacího řádu (.pdf, článek 11) Zastupitelstva Zlínského kraje hlasuje každý zastupitel jednotlivě sám za sebe. Pro veřejnost ale není možné dohledat hlas konkrétního zastupitele zpětně online.

Výsledek hlasování je kolektivním rozhodnutím. Margita Balaštíková zřejmě naráží na to, že pro občana není zpětně dohledatelné, jak který zastupitel hlasoval a zda např. nehlasoval proti volebnímu programu vlastní strany, za niž byl zvolen. Jednání krajského zastupitelstva jsou však většinou veřejná (.pdf, článek 11, bod 1) a každý občan má možnost osobně vidět, jak hlasování probíhalo.

Na webových stránkách Zlínského kraje není přímý přenos z jednání zastupitelstva (videozáznam) a ve výpisech z usnesení zastupitelstva (.pdf) (jednání zastupitelstva z 29. 6. 2016) není uvedeno kdo a jak hlasoval v dané věci.

Lze si podat žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1996 Sb. V archivu žádostí o poskytnutí informací v období 2008–2016 se taková žádost objevila v roce 2013 (.doc) a bylo jí vyhověno.

Dodejme, že v jiných krajích jsou záznamy hlasování po jménech dostupné. Z námi ověřovaných 2 krajů (Liberecký a Kraj Vysočina) jsou takto dohledatelné záznamy v obou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, i když se v něm Pijáček dopustil menší chyby.

Rozdíl mezi průměrnou hrubou mzdou Prahy (34 824 Kč) a Zlínského kraje (23 580 Kč) je přibližně o tisíc korun menší, než uvádí Pijáček. Podle výše uvedených údajů Českého statistického úřadu jde přesně o sumu 11 244 korun.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože meziroční nárůst platů ve Zlínském kraji je nejvyšší v České republice. Dokonce je i vyšší než republikový průměr, který je na úrovni 3,7 %, resp. 3,9 % nominálně.

Všechny průměrné hrubé mzdy i tempa růstu jednotlivých krajů jsou viditelné v následující tabulce:

KrajMzdaRůst Karlovarský 22 7824,5 Zlínský 23 5804,6 Pardubický 23 7973,9 Olomoucký 23 7994,1 Jihočeský 24 0474,4 Ústecký 24 3944,3 Vysočina 24 4224,6 Královéhradecký 24 4814,5 Moravskoslezský 24 5263,7 Liberecký 24 8894,2 Plzeňský 25 6293,9 Jihomoravský 25 7564,3 Středočeský 27 1464,4 Praha 34 8243,7

Nejnovější čísla Českého statistického úřadu pocházejí z posledního sčítání domů, lidí a bytů v roce 2011. Na základě nich však nemůžeme výrok ověřit, neboť jsou již značně zastaralá.

Data Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazují, že na denní i jiné bázi vyjíždí z kraje za prací 10 241 osob. Pokud se zaměříme na denní dojíždění mimo kraj, obsadil kraj v roce 2011 s 6268 osobami desáté místo (tab. 2). V jiném než denním dojíždění za prací pak 3973 osob zaujímá 9. místo (tab. 3).

Podle bulletinu Institutu trhu práce deklaruje až 49 % (.pdf, str. 1) obyvatel Zlínského kraje ochotu dojíždět za prací do 30 minut, 34 % až do hodiny. Nepodařilo se nám však najít dostatečně aktuální data pro určení pořadí kraje v žebříčku osob reálně vyjíždějících mimo kraj za prací, proto výrok zůstává neověřitelný.

Při hodnocení vycházíme z Regionálních statistik ceny práce Úřadu práce ČR v jednotlivých krajích.

Z porovnání vyplývá, že platy u středoškolských učitelů a učitelů odborných předmětů byly v roce 2015 ve Zlínském kraji nejnižší v republice, u učitelů na 1. stupni druhé nejnižší a u učitelů ve školkách 4. nejnižší. Novější čísla zatím nejsou k dispozici, ale podle těchto údajů by se dalo říci, že platy učitelů jsou ve Zlínském kraji dokonce nejnižší v republice.

xPrahaJihočeskýJihomoravskýKarlovarskýVysočinaKrálovéhradeckýLiberecký 2320 Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, lektoři30,46727,33028,29527,51027,26426,67928,453 2330 Učitelé SŠ (kr. odborných předmětů), konzervatoří, 2. st. ZŠ29,32127,84828,43728,19327,50527,58728,684 2341 Učitelé na 1. stupni ZŠ28,38828,28728,17528,16027,36527,76328,417 2342 Učitelé v oblasti předškolní výchovy23,82024,11023,73323,39923,08923,21124,290

xMoravskoslezskýOlomouckýPardubickýPlzeňskýStředočeskýÚsteckýZlínský 2320 Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, lektoři27,41527,43226,51527,90627,57127,50726,488 2330 Učitelé SŠ (kr. odborných předmětů), konzervatoří, 2. st. ZŠ28,58527,94027,58728,66628,46528,87027,476 2341 Učitelé na 1. stupni ZŠ28,70027,92027,43928,45028,51428,86827,3982342 Učitelé v oblasti předškolní výchovy24,00323,21323,34824,24723,58624,12823,312

Ivan Mařák má pravdu v tom, že Zlínský kraj obdržel anticenu Zavřeno. Ve zbývající části výroku však skutečnost značně zkresluje. Spojuje totiž dohromady několik odlišných skutečností, přičemž z plnění nesprávně viní úředníka krajského úřadu.

Předně, anticenu Zavřeno obdržel Zlínský kraj za rok 2015, a to za rozsáhlé obstrukce v oblasti přístupu k informacím. V tomto případě v letech 2012–2015 krajský úřad ve Zlíně odmítal Luďku Maděrovi vydat údaje o odměnách vedoucích odborů a ředitele krajského úřadu Zlínského kraje.

Co se týče odškodnění Luďka Maděry, bylo mu přiznáno rozsudkem (.pdf) Okresního soudu ve Zlíně v dubnu 2015 a v prosinci téhož roku jej potvrdil (.pdf) Krajský soud v Brně. Maděrovi soudy přiznaly částku 40.171,23 Kč jako odškodnění za nemateriální újmu způsobenou v důsledku průtahů v řízení a s nimi spojeným, pro žalobce nepříznivým, stavem nejistoty (str. 13–14). Více o případu naleznete zde. V této věci není zpráv o tom, že by kdy došlo k exekuci.

Mařák tak patrně zaměnil dva případy, přičemž jeden z nich zcela dezinterpretoval. Případ, který došel až k exekuci, byl případ rozhodnutý Krajským soudem v Brně již v roce 2012, tedy 3 roky před přiznáním odškodnění, kdy bylo rozsudkem tohoto soudu zrušeno rozhodnutí krajského úřadu. To schválilo nevydání informace Magistrátem města Zlína a zároveň byla Maděrovi jakožto straně, která ze sporu vyšla vítězně, přiznána náhrada nákladů tohoto řízení.

Připomeňme, že kauza začala žádostí (.pdf) Luďka Maděry k Magistrátu města Zlína o poskytnutí informace o odměnách vedoucího oddělení informačního systému. Magistrát města Zlína žádosti nevyhověl, načež podal Luděk Maděra odvolání ke krajskému úřadu. Následovala řada rozhodnutí, přičemž nakonec krajský soud Maděrovi vyhověl a zrušil (.pdf, str. 1) rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně, který se zároveň zavázal zaplatit 12 200 Kč na nákladech řízení.

Kraj však v určené lhůtě náklady řízení Maděrovi nezaplatil, a proto se rozhodl podat návrh na exekuci. Dle mluvčí Zlínského kraje kraj včas nezaplatil kvůli selhání úředníka, který poté musel uhradit 6000 Kč exekutorovi. Zbylých 12 200 Kč poskytl kraj podle mluvčí ze svého rozpočtu.

Správně pak Maděra upozorňuje na to, že po vleklé kauze s nevydáváním informací a nezákonnými průtahy ani nyní nebyl krajský úřad schopen plnit v termínu.

Je tedy pravdou, že kraj dostal anticenu Zavřeno za rok 2015. V témže roce bylo vydáno rozhodnutí o odškodnění, které byl krajský úřad povinen zaplatit. V této věci není známo, zda došlo k exekuci. Mařák však zjevně zaměnil tento případ za případ o tři roky starší, kdy kraj měl stejnému aktéru zaplatit nikoli odškodnění, ale náklady na řízení. Zaplatit je musel z titulu soudního rozhodnutí - k plnění tedy muselo dojít, nehledě na činnost úředníků. Co se údajně stalo chybou jednoho úředníka byla skutečnost, že Maděra musel tyto náklady získat přes exekuci. Nakolik je zásadní chybou úředníka to, že navýší dlužnou částku o 50 % tím, že včas dluh nezaplatí, to ponecháváme mimo hodnocení.

Není však pravda, že by odškodnění, resp. náhradu nákladů, dostal Maděra vinou pochybení úředníka - dostal by jej tak jako tak. Důsledkem pochybení byla pouze nutnost sáhnout k exekučnímu řízení, což je právem každého úspěšného žalobce s vykonatelným rozsudkem.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Miroslav Adámek svůj plat skutečně v časové návaznosti na tuto kauzu zveřejnil, ale podle veřejně dostupného nařízení vlády č. 37/2003 Sb. lze jeho plat zjistit i bez jeho přičinění. Stejně tak platy politiků jsou již veřejně dostupné každému občanovi.

V kauze Maděra se jedná o zveřejnění odměn krajských úředníků, čehož se Maděra neúspěšně domáhá již od roku 2012. Na svých webových stránkách detailně popisuje průběh celé kauzy, včetně všech čtrnácti odmítnutí poskytnutí informací od krajského úřadu a všech rozhodnutí ministerstva vnitra, která rozhodnutí krajského úřadu ruší a vrací k novému projednání. Poslední z nich obsahuje informaci (.pdf, str. 12), že ministerstvo vnitra není oprávněno jinak sankcionovat rozhodnutí krajského úřadu.

Luděk Maděra argumentoval rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 2010 a jeho výkladem zákona o svobodném přístupu k informacím ( § 8b). Soud argumentoval tím, že zaměstnanec veřejné správy je příjemce veřejných prostředků a poskytnutí informace o výši poskytnutých veřejných prostředků povinným subjektem je explicitně vyjádřena ve zmíněném zákoně (§ 8b, odst. 3).

Podle tiskových zpráv z konce května 2015, vynesl rozsudek Okresní soud ve Zlíně, který neuložil kraji povinnost zveřejnit odměny (nerozhodoval o tom), ale nařídil krajskému úřadu povinnost zaplatit Maděrovi 40 tisíc.

9. června 2015 zveřejnil Magistrát města Zlína průměrné platy svých zaměstnanců a někteří z nich i své konkrétní příjmy. Mezi nimi byl i Miroslav Adámek (v té době primátor Zlína i zastupitel Zlínského kraje), který měl podle svých slov pobírat „cca 50 tisíc čistého měsíčně“.
Jak již ale bylo zmíněno, z nařízení vlády z roku 2003, které upravuje odměny členům zastupitelstev, můžeme plat Miroslava Adámka také zjistit. Výrok je tedy zavádějící.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ze zprávy ministerstva vnitra (.pdf, str. 4) týkající se událostí ve Vrběticích vyplývá, že bývalý vojenský areál muničního skladu skutečně nepatří kraji, ale Vojenskému technickému ústavu, který jej pronajal soukromému podniku.

Ze stanoviska společnosti Imex Group, s.r.o., která areál využívala, je také možno zjistit, že areál spadal pod vojenský stavební úřad. Ten je organizační složkou ministerstva obrany.

Výhrada spočívá v Ivanem Mařákem uvedené nemožnosti zahrnutí muničního skladu ve Vrběticích v krizovém plánu. Není totiž zcela jasné, zda si areál zachoval statut vojenského objektu a byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli, jak vyplývá i z výše zmíněné zprávy (.pdf, str. 8).

Takový statut by totiž subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií, což znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Tato nejasnost je důvodem k výhradě udělené výroku Ivana Mařáka, jinak je však skutečnost popisována korektně.

Nemůžeme ověřit, zda byl kraj informován o tom, že by ve Vrběticích byl muniční sklad, který měl povinnost zanést do krizového plánu. Není totiž jasné, jaký statut subjekt v té době nesl. Lze tedy připustit možnost, že se kraj domníval, že jsou sklady v gesci ministerstva, zatímco subjekt se rovněž domníval, že povinnost podávat informace kraji nemá, a z toho důvodu zůstal kraj bez informací a nepočítal se skladem v krizovém plánu. Toto je kvůli nejasné interpretaci zákona možné.

Důležité, ale nejasné, je, zda si areál zachoval statut vojenského objektu a byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli, jak vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by totiž subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií. To znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Jak již bylo řečeno, skutečnost, zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit. Pokud by vojenským objektem byl, v krizovém plánu by zanesen být nemusel. Neměl by totiž povinnost informovat kraj o muničním skladu tak, aby s ním počítal v krizovém plánu.

S ohledem na situaci kolem vrbětického skladu munice bylo dle ČTK zasláno celkem 136 žádostí o náhradu škody, z toho 38 bylo posouzeno krajem jako oprávněných v celkové výši 1,15 milionu korun. Tyto byly předány k proplacení ministerstvu vnitra.

Zde byly nakonec uznány jen dvě žádosti (.pdf, s. 2) s odkazem na zákon o integrovaném záchranném systému (§ 30), kdy nárok na náhradu škody vzniká jen v těch případech, kdy škoda byla zapříčiněna přímou činností složek IZS (např. nabourání plotu nebo rozježdění komunikace), alespoň dle vyjádření ministerstva.

Mimo žádostí o náhradu škody Vláda ČR rozhodla v usnesení (.pdf, s. 1) z 21. prosince 2015 i o mimořádné dotaci 6 milionů korun, tedy cca 3000 korun na osobu, pro občany s trvalým bydlištěm v obcích z okolí vrbětického skladu.

Výrok hodnotíme i přes dílčí nepřesnosti v počtech jako pravdivý.

První dvě oběti otravy čepovaného alkoholu obsahujícího jedovatý metylalkohol byly zaznamenány 3. září 2012 v Havířově. Případy otráveného alkoholu se následně začaly objevovat po celé České republice. Při tzv. metanolové kauze přišlo o život 48 lidí a u dalších desítek si pančovaný alkohol vyžádal těžké zdravotní následky. Nejvíce otrav bylo zaznamenáno v Moravskoslezském kraji, kde o život přišlo 23 osob.

První oběť ve Zlínském kraji byla nalezena v úterý 11. září ve svém bytě. Podle tehdejší zprávy webu iDNES.cz se už během úterý na zlínské radnici sešel kvůli otravám krizový štáb. Obyvatelé města byli varováni před pitím rozlévaného alkoholu s nejasným původem. Po městě rovněž chodili strážníci s megafony, kteří informace šířili mezi občany.

Ještě ten den večer byli v Krajské nemocnici Tomáše Bati hospitalizováni další dva pacienti kvůli otravě methylalkoholem.

Následující den zasedla také Bezpečností rada Zlínského kraje. Jak uvádí Zlínský deník, během středy 12. září městem projížděla městská policie s megafony a informace o hrozícím nebezpečí z pančovaného alkoholu byly rovněž šířeny skrze hlášení městského rozhlasu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný. Není totiž zcela jasné, zda si areál zachoval statut vojenského objektu i poté, co byl dán do pronájmu soukromému subjektu k podnikání, a zda byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli. Totéž vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra vyjadřující se k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií, což znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Kraj sice zpracovával žádosti o náhradu za škodu způsobenou havárií ve Vrběticích, nicméně žádosti „nezůstaly“ na ministerstvu financí, ale byly vyřešeny ministerstvem vnitra v součinnosti s krajským úřadem.

S ohledem na situaci kolem výbuchu munice ve skladu ve Vrběticích a v následném vypořádání zastával Zlínský kraj roli koordinátora a zprostředkovatele. Všechny žádosti, ať už za obce nebo soukromé či právnické osoby, měly jít přes kraj.

Dle ČTK bylo celkem zasláno k posouzení 136 žádostí, z toho 38 bylo posouzeno krajem jako oprávněných v celkové výši 1,15 milionu korun. Tyto byly předány k proplacení ministerstvu vnitra. Zde byly nakonec uznány jen dvě žádosti (.pdf, s. 2), a to s odkazem na zákon o integrovaném záchranném systému (článek 30). Nárok na náhradu škody tedy vzniká jen v případech, kdy byla škoda zapříčiněna přímou činností složek IZS (např. nabourání plotu nebo rozježdění komunikace), alespoň dle vyjádření ministerstva.

Mimo žádosti o náhradu škody Vláda ČR rozhodla i o mimořádné dotaci 6 milionů korun pro občany obcí v okolí vrbětického skladu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Kraj sice opravdu administroval žádosti o náhradu škody po událostech ve Vrběticích, ale není pravdou, že by o vypořádání rozhodlo ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše. O uznání žádostí rozhodlo ministerstvo vnitra Milana Chovance, spolustraníka Petra Navrátila.

První výbuch v muničním skladu ve Vrběticích byl ohlášen 16. října 2014 před 10. hodinou ranní. Druhý den ráno zasedal policejní krizový štáb. Podle policejní zprávy na něm byl přítomen i hasičský sbor, není však jasné, zda byla přítomna i bezpečnostní rada kraje. Kraj informoval o zasedání bezpečnostní rady až 27. října.

Podle nařízení vlády 462/2000 Sb. (§ 13) tvoří krizový štáb členové bezpečnostní rady a stálá pracovní skupina se zástupci složek integrovaného záchranného systému. Nemůžeme však doložit, že 17. října rada zasedla s policejním krizovým štábem. Tisková zpráva kraje přitom uvádí, že kraj celou věc monitoroval již od prvotního výbuchu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není zcela jasné, zda 17. října zasedla v krizovém štábu i bezpečnostní rada kraje. Nepodařilo se dohledat žádný relevantní zdroj, který by potvrdil svolání bezpečnostní rady kraje do 48 hodin.

Na základě usnesení Vlády České republiky ze dne 19. června 2012 č. 456 vznikl Vojenský technický ústav (VTÚ) zápisem do obchodního rejstříku k 27. září 2012 jako cíl snahy ministerstva obrany transformovat systém bývalých Vojenských opravárenských podniků (VOP).

Areál ve Vrběticích je pod správou VTÚ. Ten některé objekty v areálu dále pronajímá, konkrétně čtyřem soukromým společnostem vlastnícím licenci pro obchodování s vojenským materiálem, kterou vydává ministerstvo průmyslu a obchodu. Se společnostmi jsou uzavřeny řádné nájemní smlouvy. I na sklad č. 16, ve kterém došlo k výbuchu. Tento objekt je na základě nájemní smlouvy od roku 2011 pronajatý společnost IMEX Group, s.r.o. Munice nacházející se v muničním skladu v době výbuchu byla výlučně v soukromém vlastnictví.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože od roku 2012 je správcem skladu jako právní zástupce VOP právě Vojenský technický ústav.

Na kandidátce STAN pro Zlínský kraj je 18 starostů (včetně primátora Zlína Adámka), 6 místostarostů a 11 zastupitelů. Adámek tak pochybil v počtu místostarostů, kterých je ve skutečnosti o dva méně, než Adámek tvrdí. Toto pochybení do hodnocení výroku nepromítáme, jde v podstatě o detail.

Průzkum veřejného mínění z června 2016 dokazuje, že obecní zastupitelstva a starostové mají nejvyšší důvěru mezi ústavními institucemi. Nelze však tvrdit, že čím je politické postavení vyšší, tím je důvěra nižší. Vyplývá to z následujícího grafu:

Zdroj: CVVM

Prezident má důvěru 58 % obyvatel a je přitom mnohem výše postavený než krajské zastupitelstvo s 43% důvěrou. V porovnání s prezidentem i vládou si dobře nevedou ani obě komory parlamentu. Poslanecké sněmovně důvěřuje 26 % obyvatel, Senátu 31 %. Vláda má pak důvěru 39 %.

Je tedy zjevné, že u Vlády České republiky a také u prezidenta je důvěra významně vyšší, než v instituce/jejich reprezentanty na „nižších politických pozicích“. Automaticky tak tedy neplatí, že vyšší post v zemi znamená nižší důvěru.

Obecně lze konstatovat, že kraj je téměř kompletně internetem pokryt. Některé obce ovšem pokryty nejsou ani jedním ze tří operátorů.

Podle map pokrytí všech tří poskytovatelů internetu - O2, T-Mobile, Vodafone - lze zjistit, že na většině území Zlínského kraje je internet dostupný, a to i v případě, že jeden z operátorů na určitém místě není podporován. Ve velkém procentu ho totiž zastoupí alespoň jeden ze zbylých dvou.

Je ale pravdou, i podle dat Českého telekomunikačního úřadu, že některé okrajové části Zlínského kraje jsou skutečně bez internetu. Pokud se ale na mapu podíváme u všech tří operátorů, zjistíme, že se nejedná o obce, ale pouze o neobydlené oblasti.

Z těchto dat můžeme zjistit, že pokrytí internetem může využít 96,9 % obyvatel, kteří využívají společnost Vodafone, 94,1 % u O2 a 92,4 % u T-Mobile. Jak už bylo řečeno, tam, kde neoperuje jeden ze zmíněných, jsou většinou dostupní ostatní. Souhrnné procento všech obyvatel, kteří by se mohli připojit k internetu, je tedy vyšší.

Nenalezli jsme zdroj informací, na základě kterého bychom mohli ověřit formu jednání obecního úřadu ve Vlčnově s občany obce.

Starosta Vlčnova Jan Pijáček líčí, jak obec řeší požadavky svých občanů na obecním úřadě, a dává Vlčnov za příklad krajskému úřadu. Bohužel se nám tento proces nepodařilo ověřit. Na webových stránkách obce (ani jinde) nejsou žádné zápisy z jednání s občany k nalezení.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok, ač faktický, je bohužel z principu neověřitelný. Nedovedeme podložit údaje o tom, nakolik se veřejnost se svými záležitostmi obrací na obecní úřad a nakolik se obrací na úřad krajský. Lze však předložit údaje o tom, jaké záležitosti se vyřizují na kterém úřadě.

Z hlediska kontaktu s občany vykonávají kraje i obce úkoly povětšinou v přenesené působnosti. Vykonávají tedy ve svém obvodu státní správu, ne jako v obvyklých případech samosprávu. Úkoly v přenesené působnosti přenáší na kraje a obce obvykle zákon (případně další právní předpisy vydávané vládou či ústředními správními orgány). Hlavním územním orgánem, který se agendou zabývá, je krajský či obecní úřad.

Obecní úřady jsou matričními úřady, které vedou matriční knihy a zároveň vedou i řízení o místních poplatcích. Na obecní úřad s rozšířenou působností (OÚ vyššího řádu, u malých měst a vesnic tedy OÚ v jiném městě) se občané obrátí, pokud chtějí vydat občanský průkaz, cestovní pas nebo řidičský průkaz.

Krajské úřady v těchto případech slouží jako odvolací a kontrolní úřady - typicky se tak děje například u odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Podle ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Krajský úřad je nadřízeným orgánem stavebních úřadů obcí a měst. Ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) pak svěřuje krajským úřadům i přezkum, když stanoví, že krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obcí na svém území ve správním řízení, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak.

Krajské úřady vedle toho například vykonávají některou činnost týkající se pěstounské péče. Mají i jisté kompetence při krajských volbách, těmi však disponují i pověřené obce. Některé další kompetence krajských úřadů přehledně shromáždil (.pdf) Karlovarský kraj, neboť jsou vždy stanoveny zákony upravující danou problematiku, těch je pak velké množství.

V záležitostech veřejné správy se mohou občané navíc obrátit libovolně na krajský či obecní úřad. Přes tento výčet však neumíme stanovit ani přibližná čísla záležitostí, se kterými se lidé obrací na obecní a krajský úřad. Z tohoto důvodu zůstává výrok neověřitelný.

Rada ve Zlínském kraji realizuje výjezdy do některých měst v kraji. V roce 2015 rada zasedala celkem 8x spolu s radou města. Nejednalo se tedy o každý měsíc, nezasedala s radami měst v lednu, červenci, srpnu a prosinci. V Uherském Brodě zasedala v listopadu 2015 a ve Vsetíně v květnu 2016.

Zdroj: Krajský úřad Zlínského kraje (.pdf)

Zdroj: Krajský úřad Zlínského kraje (.pdf)

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Margita Balaštíková vykládá proces prosazení krajských investičních pobídek jako jakýsi boj. Šlo o řadové rozhodnutí kraje vypsat pobídku k udělení dotací z financí kraje. Podobnou výzvu může uskutečnit kterýkoli kraj a není k tomu třeba uskutečňovat žádné boje.

Podmínky získání investičních pobídek upravuje zákon č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách. Hlavním organizátorem a koordinátorem státních pobídek je Agentura pro podporu podnikání a investic Czechinvest. Tyto státní pobídky jsou omezeny na 3 oblasti zájmu:

• zpracovatelský průmysl
• technologická centra
• centra strategických služeb

Samotná možnost získat státní pobídku je dále limitovaná velikostí soukromé investice. Minimálně však investice (.pdf, s. 3) musí dosahovat 50 milionů korun pro nemovitosti a 25 milionů korun pro strojní vybavení. Mělo by přitom vzniknout minimálně 20 pracovních míst.

Moravskoslezský kraj se mimo tyto státní pobídky rozhodl začít poskytovat od roku 2016 tzv. regionální investiční pobídky pro malé a střední podniky působící v regionu, které si přejí investovat do svých provozů, ale nedosáhnou na minimální požadavky státních pobídek.

Tyto pobídky mají podpořit firmy plánující zahájit či rozšířit svou podnikatelskou činnost ve zpracovatelském průmyslu a vytvořit nová pracovní místa v regionu. Finance jdou z rozpočtu kraje. Pro rok 2016 je vyčleněných 10 milionů korun.

Výrok ale hodnotíme jako zavádějící. Moravskoslezský kraj tyto „finance“ nabízí z vlastního rozhodnutí z rozpočtu kraje. Považujeme za zavádějící tvrdit, že by šlo o nějaký boj, jak tvrdí paní Balaštíková.

Strategická průmyslová zóna Holešov je rozvojovou plochou, která měla za cíl přilákat do kraje investory a vytvořit nová pracovní místa. V současné době se potýká s problémy a je stále prázdná. Vláda České republiky zařadila zónu (.doc) v Holešově na seznam strategických zón na svém jednání 31. srpna 2005.

Podobný výrok Jiřího Čunka jsme již hodnotili v září 2012. Tehdy tvrdil, že do zóny již bylo investováno 1,6 miliardy korun, na kterou přišlo vybudování zóny do té doby. S touto částkou reálně pracují otevřené zdroje, a to v tom smyslu, že tolik stálo vybudování - tedy výkup a úprava pozemků, vybudování infrastruktury i potřebných sítí. Na počátku byla ovšem suma koncipována na 1,138 miliardy, došlo tedy k prodražení při přípravě této zóny.

Příprava zóny jako takové byla ukončena v roce 2009 s tím, že ve finále tato stála zhruba 1 a půl miliardy. Od roku 2010 pak stoupající náklady můžeme sledovat v rozpočtech Zlínského kraje, resp. v závěrečných účtech. Pokud vyjdeme z toho, že do roku 2010 stála příprava 1,5–1,6 miliardy, dále můžeme sledovat náklady, které kraj vynakládal. Od tohoto roku jde o cca 170 milionů (včetně rozpočtovaných 52 milionů pro letošní rok). Celkově lze tedy konstatovat, že náklady na zónu v Holešově dosáhly zhruba 1,75 miliardy. Řádově tedy tato částka odpovídá Čunkově kalkulaci.

V tabulce uvádíme příjmy a výdaje strategické průmyslové zóny Holešov ze závěrečného krajského účtu. Údaje jsou v tis. Kč.

RokPříjmyVýdajeZdroj20156 244,3212 101,91 .pdf, bod 2.13, str. 52201421 812,2515 013,49 .pdf, bod 2.13, str. 5120131 168,541 412,48 .pdf, bod 2.9, str. 3820129 657,9688 929,47 .pdf, bod 2.9, str. 36201110 238,8632 020,6 .pdf, bod 2.9, str. 372010-9 758,85 .pdf, bod 2.3, str. 192009-12 024,5 .pdf, bod 2.3, str. 172008-60 901,58 .pdf, bod 2.3, str. 172007-92 914,87 .pdf, str. 212006-392 322,84 .pdf, str. 312005-280 200 .pdf, str. 42Celkem49 121,93+

Zdroj dat v tabulce: Závěrečné účty Zlínského kraje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť kraj v minulých letech skutečně podporoval obory, o které nebyl zájem (např. obuvnický, dřevařský). Letos se po roce otevírá alespoň jedna třída pro několik studentů obuvnictví. Navrátil tak fakta popisuje korektně, byť nelze do budoucna predikovat, jak se obor bude plnit dále.

Zájem o kožedělnou a obuvnickou výrobu prošel v posledních 10 letech zásadní změnou. V roce 2005 studovalo obor Zpracování usní, plastů a pryže (32-41-M/002, případně M/01) 116 žáků, o 10 let později hovoříme o 48 žácích.

Z následujícího grafu je patrný vývoj preferencí tohoto řemeslného oboru. Lze tedy tvrdit, že zájem o obuvnictví se postupně snižoval a některé nástavbové obory dokonce zanikly. Konkrétně v roce 2006/2007 došlo k přeměně u Výroby obuvi na dálkové studium, následující rok tento obor zanikl. K drobnému sloučení došlo u druhého zmíněného oboru, a to v roce 2011.

V roce 2007 schválilo zastupitelstvo kraje projekt „Podpora řemesel v odborném školství“, který finančně podporuje studenty vybraných oborů. Z oblasti obuvnictví sem patří i obor Výrobce obuvi (32-54-H/01; .doc). Od roku 2011 přibyl i Obuvník (32-54-H/006).

Přestože o Výrobce obuvi nebyl zájem, od roku 2011 jej opět nabízí soukromá Střední škola obchodně technická, s.r.o., která pro loňský školní rok nabízela místo pro 8 učňů. V roce 2009 byl tento obor MŠMT pro nezájem zrušen. Škola však zažádala o opětovnou akreditaci, nicméně z dostupných výročních zpráv školy plyne, že ani v letech 2011–2013 se postoj učňů nijak nezměnil a obor se neotevřel.

Škola příští rok přijme 6 žáků. Ve srovnání s minulými roky tedy skutečně lze tvrdit, že se obor jistým způsobem naplňuje.

Výše finanční podpory žákům vybraných oborů vzdělání: 1. ročník: 300,- Kč měsíčně, za vyznamenání jednorázově 1 500,- Kč (na konci školního roku)2. ročník: 400,- Kč měsíčně, za vyznamenání jednorázově 2 500,- Kč (na konci školního roku)3. ročník: 500,- Kč měsíčně, za vyznamenání jednorázově 5 000,- Kč (na konci školního roku)

Žáci, kteří však chtějí tento příspěvek (.doc) získat, musí splnit i řadu podmínek.

Uplatnitelnost na trhu práce skutečně nedosahuje tak zanedbatelné míry. K dnešnímu dni (tj. 25. září 2016) nabízí úřad práce 10 pracovních nabídek z oblasti obuvnictví.

Petr Navrátil ve svém výroku zmiňuje i podporu dřevařských oborů. Z výše zmíněného programu se může jednat pouze o Tesaře (36-64-H/01; .doc).

Vedle toho kraj usiluje o zvýšení působnosti dřevařských oborů, zejména v řadě projektů. V roce 2006 šlo o přípravu dřevařského klastru, rok 2008 se nesl ve znamení čínské spolupráce a např. letos v lednu se studenti realizovali při přípravě oděvů na přehlídku.

Navrátil má pravdu v tom, že nebyl o obor Obuvnictví téměř žádný zájem. Minimálně se od roku 2005 razantně snížil. Nově však začali žáci jevit o obor Výrobce obuvi zájem. Stejně tak se nemýlí ohledně podpory dřevařských oborů, přestože se nejedná o nic abnormálního.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože na většině strojírenských oborů ve Zlínském kraji je převis přihlášených nad těmi, kdo jsou nakonec přijati.

Zlínský kraj je zřizovatelem 18 středních škol, které nabízejí strojírenské obory. Přestože je v řadě z nich markantní převis poptávky ze strany uchazečů, nejedná se o jednotnou situaci pro území celého kraje. Poměr podaných přihlášek (školní rok 2015/2016) na strojní obory s počtem přijatých studentů znázorňuje následující tabulka (.xls; data dopočítána podle zdroje v prvním odkazu).

U 13 z 38 nabídek byla poptávka více než jeden krát větší než počet míst, ovšem skoro u všech bylo uchazečů více než přijatých. Jak je patrné, u stěžejních strojních oborů, jako jsou Strojní mechanik (23-51-H/01), Obráběč kovů (23-56-H/01), Mechanik seřizovač (23-45-L/01) a Strojírenství (23-41-M/01), je skutečně velký převis poptávky a nabídky. Jedná se však primárně o větší města (Zlín, Uherský Brod, Vsetín, Kroměříž).

Obecně lze tvrdit, že u všech nabízených oborů došlo k naplnění kapacit. Navrátil (ČSSD) má tedy pravdu, zájem o strojírenské obory skutečně převyšuje nabídku míst ve školách. Nejzásadnější převis uchazečů je ve Zlíně, kde každoročně přijmou (.xls) kolem 30 (případně 60) žáků. Přesto se stalo, že v Otrokovicích, Kroměříži a Vsetíně navzdory zájmu studentů neotevřeli obor Karosař. Ve 3, potažmo 5 případech byly kapacity naplněny přesně.

Pokud jde o počty studentů ve strojírenství, ve školním roce 2007/2008 studovalo tyto obory 3502 žáků. Jednalo se o třetí nejpreferovanější obor ve Zlínském kraji. Před ním stálo jen studium Obecné přípravy (gymnázia) a Ekonomika a administrativa (.pdf, Tabulka č.15). O čtyři roky (.pdf) později byly strojírenské obory druhou nejčastěji volenou studijní alternativou, přestože se počet žáků snížil na 2381 (Tabulka P5, str. 78).

Dle dlouhodobého záměru Zlínského kraje se však ve školním roce 2015/2016 (.pdf) počet studentů zmíněného oboru zvýšil, a to na 3060 (Tabulka P5, str. 101). Zlínský kraj se v tomto ohledu snaží od roku 2007 podpořit řemesla v odborném školství finančními příspěvky.

Většina středních škol ve Zlínském kraji má větší počet zájemců o strojírenské obory, než kolik studentů nakonec přijme. Margita Balaštíková (ANO) nemá tedy v tomto ohledu pravdu. Školy si z množství uchazečů mohou vybírat v souladu s postupy uvedenými ve školském zákoně.

Zlínský kraj zřizuje celkem 18 středních škol, které nabízejí některý ze strojírenských oborů.

Stejně jako u předchozího výroku Petra Navrátila, i zde odkážeme na statistiku z loňského roku (vypočítáno podle prvního odkazu), kde je patrný převis podaných přihlášek vůči kapacitě některých oborů.

U těch stěžejních, jako jsou Strojní mechanik (23-51-H/01), Obráběč kovů (23-56-H/01), Mechanik seřizovač (23-45-L/01) a Strojírenství (23-41-M/01), je patrný velký zájem ze strany žáků. Svůj podíl na tom může mít finanční podpora ze strany kraje pro ty, kteří se rozhodnou vyučit se, případně maturovat z oboru v oblasti strojírenství.

V čtyřletém srovnání se počet žáků vzdělávajících se ve strojírenských oborech značně proměnil. V roce 2007/2008 se jednalo o 3502 (.pdf, tab. č. 15) žáků, rok 2011/2012 zaznamenal snížení počtu zájemců o více než 1000, a to na 2381 (.pdf, str.78). Loňský školní rok se počty žáků opět navýšily na 3060 (.pdf, str. 101).

Výjezdy podnikatelů do zahraničí, tzv. podnikatelské mise, jsou podporovány Krajskou hospodářskou komorou Zlínského kraje. Za poslední čtyři roky se podnikatelé z kraje vydali do ruské Jaroslavli (srpen 2013), Číny (listopad 2013), Belgie (květen 2015) a Kazachstánu (říjen 2015).

Letos 7.–10. října je naplánována další mise do Jaroslavli. Komora přímo u této cesty uvádí:

„Mise je určena především malým a středním firmám ve Zlínském kraji, které se zabývají výrobou autokomponentů, nebo působí v plastikářském či gumárenském průmyslu. Je však dobrou příležitostí k navázání nových obchodních kontaktů pro firmy z dalších oblastí.“

Delegací se účastnily také firmy, které spadají do definice (definice Czechinvestu) malých a středních. Např. u loňské cesty do Kazachstánu šlo namátkou o společnost Oxalis (101 zaměstnanců), Kliniku reprodukční medicíny Zlín (se zhruba třicítkou zaměstnanců) nebo ELKO EP se 160 zaměstnanci (2014). Je tedy zjevné, že kraj pořádá dále mise podnikatelů do zahraničí, jichž se účastní i malí a střední podnikatelé. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

V porovnání s předchozími lety se pokles žáků opravdu zastavil a neprobíhá již v tisících. V roce 2006 se jednalo o 34 708 žáků středních škol a jejich aktuální počet ve Zlínském kraji je 24 381.

Vývoj počtu žáků v kraji dokládá následující graf:

Zdroj: Ústav pro informace a vzdělávání a Zkola.cz

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Sdružení místních samospráv ČR se aktivně podílelo na prosazení novely zákona o rozpočtovém určení daní.

Sdružení místních samospráv ČR bylo založeno podle starého občanského zákoníku jako zájmové sdružení právnických osob 5. února 2008 a jeho základními cíli je dle stanov (.pdf, čl. 1 odst. 1) „hájení společných zájmů a práv obcí, městysů a měst“. Dle zprávy SMS ČR jej založilo přes 250 starostů a dnem vzniku se stalo druhou profesní organizací měst a obcí po Svazu měst a obcí ČR, který byl založen již v roce 1995. Jan Pijáček se na ustavujícím Republikovém shromáždění v lednu 2008 stal předsedou SMS ČR a od dubna 2009 do dubna 2013 působil jako 1. místopředseda sdružení. Současný počet členů sdružení nelze z veřejných zdrojů určit. Dle vlastních stránek mělo Sdružení místních samospráv ČR „lví podíl“ na schválení novely zákona o rozpočtovém určení daní z roku 2013, která posílila rozpočty menších obcí. Předsednictvo sdružení v srpnu 2011 podpořilonávrh (.pdf) ministerstva financí a v září roku 2011 členové sdružení pochodovali k Úřadu vlády na podporu výše zmíněného návrhu, kde jim tehdejší premiér Nečas přislíbil schválení zákona do konce října. Novela se ale nakonec nedostala ani na program jednání vlády a SMS ČR se rozhodl protestovat.

Další novela zákona (která základními body kopírovala návrh ministerstva financí) byla předložena skupinou poslanců 28. listopadu 2011 a SMS jej znovu podpořilo, nyní opakovanědebatami v krajích se zákonodárci a apelováním na premiéra. Nakonec se ale vláda rozhodla předložit upravený návrh (.pdf) zákona sama, přičemž v návrhu zmínila (.pdf, str. 12 (poznámka pod čarou)) účast SMS ČR v rámci pracovních skupin pro zmíněnou novelu.

Již v koaliční smlouvě (.pdf, str. 7) vlády Petra Nečase se počítalo se změnou RUD na základě spolupráce s těmito organizacemi.

„Pro stabilní a předvídatelné financování života a rozvoje obcí navrhne koalice nový zákon o rozpočtovém určení daní. Návrh předloží na základě intenzivní diskuse se zástupci samospráv – Svazu měst a obcí, Spolkem pro obnovu venkova, Sdružením místních samospráv a dalšími. Východiskem bude pečlivá analýza nákladů výkonu státní správy v obcích všech stupňů.“

Podíl na schválení zmíněné legislativy tedy tato sdružení skutečně měla. Přímo v Poslanecké sněmovně je tlačili zejména zástupci hnutí STAN, kteří figurovali na společné kandidátce s TOP 09.

Co se týče členství, Svaz měst a obcí podle svého webu sdružuje zhruba 2600 obcí a měst, konkrétní údaj o počtu členů ve Sdružení samospráv se nám nepodařilo dohledat. I přes tuto chybějící informaci je výrok hodnocen jako pravdivý.

Vlastislav Navrátil uvedl částky z plánu rozpočtu na rok 2016 jako pravidelné roční výdaje kraje. Tato částka však neodpovídá ročním výdajům kraje na SPZ Holešov, reálná čísla jsou podstatně nižší, a to mj. díky zavedené praxi, kdy plánované částky jsou četnými úpravami každoročně snižovány a nakonec i ne zcela dočerpány.

Strategická průmyslová zóna Holešov je rozvojovou plochou, která měla za cíl přilákat do kraje investory a vytvořit nová pracovní místa. V současné době se potýká s problémy a je stále prázdná. Vlastislav Navrátil mluvil o této zóně v souvislosti s záměrem TOP 09 podpořit živnostníky v kraji. V číslech je poměrně korektní, pokud jde o letošní rok. Dle rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 27) tvoří celkové plánované výdaje asi 52 milionů Kč. Z toho přibližně 26 milionů Kč by mělo plynout firmě Industry Servis ZK, a.s., která má zajišťovat marketing, investorsko-inženýrskou činnost, údržbu a správu majetku v zóně Holešov. Zdůrazňujeme, že jde o plán.

Vlastislav Navrátil však říká, že tato částka je vynakládána ročně, což už pravda není, podíváme-li se na částku, kterou plánovali na SPZ Holešov vynaložit v roce 2015 (.pdf, str. 31). Celkové výdaje byly plánovány ve výši přibližně 33 milionů Kč, z toho cca 16 milionů Kč tvoří „běžné výdaje na opravu a údržbu, následnou péči o zeleň, služby poradců a znalců, na zajištění činností vykonávaných společností Industry Servis ZK, a. s., pojištění majetku“ atd. Ze závěrečného účtu (.pdf, str. 52) pak seznáme, že investováno bylo nakonec jen něco málo přes 12 milionů Kč, přičemž na marketingové a související práce bylo odčerpáno jen asi 3,3 milionu Kč (str. 53).

V roce 2014 pak byla plánována investice (.pdf, str. 46) přes 43 milionů Kč, ze závěrečného účtu (.pdf, str. 49) ale plyne, že proinvestováno bylo pouze 15 milionů. V roce 2013 pak můžeme vidět plánovanou investici 183,5 milionů celkem, z toho 12,5 milionů (převážně) na činnost marketingové společnosti Industry Servis ZK, a.s. Proinvestováno však bylo nakonec asi 13,4 milionů Kč z nově vzniklého odboru koordinace rozvojových aktivit (.pdf, 51) a dále 1,4 milionu Kč ze stávajícího odboru investic (.pdf, str. 38). Společnosti Industry Servis ZK, a.s. připadlo asi 273 tisíc Kč (str. 52). Nakonec v roce 2012 plánovalo město investovat (.pdf, str. 30) 183 milionů Kč, z čehož 32,6 milionů by opět putovalo společnosti Industry Servis ZK, a.s. za marketingové služby. Ve skutečnosti pak bylo proinvestováno (.pdf, str. 36) 88,9 milionů Kč, do částky 14 milionů Kč pak byly zahrnuty i služby marketingové společnosti (str. 39).

V tabulce uvádíme údaje ze závěrečného účtu Zlínského kraje za poslední čtyři roky (volební období). Tedy údaje, které byly po skončení rozpočtového období skutečně vynaloženy.

Strategická průmyslová zóna Holešov údaje v mil. Kč RokPříjmyVýdaje celkemZdroj20129,688,9 .pdf, str. 3620135,814,8 .pdf, str. 38 a 51201421,815 .pdf, str. 4920156,312,1 .pdf, str. 31

Z těchto údajů je tedy zřejmé, že Vlastislav Navrátil nemá pravdu, když tvrdí, že kraj ročně přispívá na provoz Strategické průmyslové zóny Holešov částkami, které uvádí. Částky sice odpovídají plánovanému rozpočtu na rok 2016, nicméně jde pouze o plánovanou investici, která se s velkou pravděpodobností neuskuteční v plné výši (jak ostatně ukazují i čísla z posledních let). Kromě toho kraj takové částky nevydává pravidelně, ročně. Reálně proinvestované peníze se pohybují v mnohem nižších číslech.

Živnostenské oprávnění dostal rodinný podnik sourozenců Baťových dne 21. září 1894. Podnik ale z počátku překonával finanční potíže a potýkal se i s bankrotem. Firma se začala vzmáhat až na přelomu tisíciletí poté, co uvedli na trh lehké plátěné boty tzv. "baťovky." Poté, co bratr Antonín v roce 1908 zemřel, zůstal Tomáš Baťa na podnikání sám. Dne 12. července 1932 pak zahynul v Otrokovicích při letecké havárii.

Není bohužel možné dohledat informaci o průměrné mzdě v ČSR v tomto období, tím spíš statistiku rozdělenou podle krajů. Nicméně můžeme vycházet z některých informací. V roce 1924 podle statistiky úrazového pojištění činila průměrná denní mzda 25,71 Kč. O rok později činila průměrná denní mzda dělníků přes 27 Kč (str. 15). Oproti tomu ekonom prof. Milan Zelený ve svém článku uvádí průměrnou týdenní (!) mzdu u Bati v roce 1924 na 205 Kč.

Tentýž autor také provádí srovnání průměrných mezd v ČSR a v Baťovských podnicích v roce 1932. Jedná se o týdenní mzdy v Kč.

BaťaČSRkvalifikovaní400270pomocní280150učni180100

Z těchto údajů se tedy dá dovodit to, že v Baťovských podnicích vypláceli patrně lepší mzdy než byl republikový průměr. Nicméně to nelze vztáhnout na zlínský kraj jako celek, tato data dostupná nejsou a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ivo Valenta správně informuje o absenci noční pohotovosti ve Vsetíně. Ačkoli je obyvatelům Velkých Karlovic k dispozici ještě ostravská zubní pohotovost, stejně musí vážit cestu až za hranice Zlínského kraje.

Karlovicemi myslí senátor nejspíš obci Velké Karlovice ležící v okresu Vsetín, kde žije asi 2,5 tisíce obyvatel. V nočních hodinách přijímá dětské pacienty opravdu jen zlínská pohotovost, ve vsetínské ordinuje lékař každodenně jen do 22.00. Na mapě můžeme vidět, že to pro rodiče znamená urazit více než dvakrát větší vzdálenost.

Senátor také správně informuje o nedostupnosti noční stomatologické pohotovosti ve Zlínském kraji. Ve všech velkých nemocnicích jsou ordinace otevřeny jen přes den v dopoledních hodinách, ve Zlíně až do jedné hodiny odpolední. Obyvatelům kraje tedy nezbývá nic jiného, než podniknout cestu do Brna, Olomouce nebo Ostravy. Z Velkých Karlovic je to nejblíže do Ostravy, do Brna trvá cesta asi dvakrát tak déle.

Obyvatelé Karlovic nemusí na zubní pohotovost až do Brna, dostupnější je pro ně pohotovost v Ostravě. I tak označujeme výrok kandidáta Soukromníků s výhradami za pravdivý - občané zlínského regionu se totiž v nočních hodinách opravdu stomatologické pomoci nedohledají.

Podle nejnovějších dat ČSÚ je výrok hodnocen jako pravdivý. Čunek se od nejaktuálnějších dat liší o 0,17 %.

Balaštíková zřejmě naráží na jednání výboru Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, jehož je členkou. Konkrétně na jednání z 11. května 2016. Tehdy výbor projednával také bod Státní závěrečný účet za rok 2015.Zápis z tohoto jednání (.pdf, str. 8) uvádí:

"Při schvalování rozpočtu na r. 2016 ministr zemědělství žádal o zvýšení financování vědy a výzkumu. Tehdy položila (Balaštíková - pozn. Demagog.cz) dotaz, jaká je aplikovatelnost výstupů vědy a výzkumu do zemědělské praxe. Odpověď byla, že téměř nulová, nicméně ministr slíbil, že učiní kroky a opatření, aby byla efektivita měřitelná. Položila dotaz, jaké kroky a opatřeníbyly učiněny, aby byla měřitelná efektivita vynaložených finančních prostředků do vědy a výzkumu v návaznosti na aplikovatelnost jejich výstupů do zemědělské praxe. Nemá na mysli vědu a výzkum zemědělských vysokých škol."

Tato formulace tedy potvrzuje Balaštíkové vyjádření, že ji zajímala efektivita využívání prostředků ze státní peněz. Nešlo přímo o jednání o státním rozpočtu, jak uvádí poslankyně. Navíc toto vyjádření je ojedinělé. Nicméně i s těmito výhradami výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť je faktem, že Balaštíková k věci reálně vystoupila. Dodejme, že nehodnotíme efektivitu nakládání s veřejnými prostředky, druhá část výroku je doplněna spíše pro kontext jednání poslankyně.

Senátor a kandidát Soukromníků Valenta správně uvádí počet zaměstnanců firmy i informaci o hrozbě jejich propouštění.

Bývalý Let Kunovice, dnešní Aircraft Industries, podle svých webových stránek zaměstnává okolo tisíce zaměstnanců.

O ekonomických problémech firmy informovala mimo jiné Česká televize. Přestože 23. září odvolali zaměstnanci společnosti stávkovou pohotovost, budoucnost podniku je stále nejasná. Problémy způsobil loňský propad rublu vůči dolaru. Pro převážně ruské zákazníky společnosti se tím stala kunovská letadla příliš drahá.

O personální situaci ve firmě píše web ČT24 takto: „Jejich počet (zaměstnanců, pozn. Demagog.cz) kvůli špatné ekonomické situaci klesl oproti konci minulého roku z 1021 na 918. Asi 80 jich je navíc zapůjčeno do jiných firem, kolem 200 lidí je doma se sníženou mzdou.“

Ivan Mařák správně informuje o konci stávkové pohotovosti v reakci na zaplacení všech firemních závazků vůči zaměstnancům.

Bývalý Let Kunovice, dnešní Aircraft Industries, se s ekonomickými problémy spojenými s pádem rublu potýká už přes rok. Vývoj ve firmě sleduje mimo jiné Česká televize, která 14. září podala zprávu o vyhlášení stávkové pohotovosti. Představitelé odborů se obávali především zastavení výroby letadel a přesunu do Ruska. Zprávy o konci pohotovosti se objevily 23. září po pokrytí závazků v podobě firemních benefitů, které zaměstnancům firma dlužila.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože kraje ve skutečnosti v posledním období využívají výrazně méně své pravomoci zákonodárné iniciativy.

Zastupitelstva krajů disponují zákonodárnou iniciativou na základě článku 41 odst. 2 Ústavy České republiky.

„Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.“

Kraje tohoto práva skutečně využívají. V tomto volebním období jde o 12 návrhů zákonů. Pro srovnání použijeme podobně dlouhá období. Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly 2 roky a 11 měsíců, pro zjednodušení využijeme dobu 3 let u minulých volebních období. Pro komparaci tak jdou vybrat volební období počínající rokem 2002, kdy kraje již reálně fungovaly po celou dobu mandátu Poslanecké sněmovny.

2002-20062006-2010 2010-20132013 - doposud 27212212

Údaje vycházejí z webu Poslanecké sněmovny, konkrétně z informací o sněmovních tiscích za jednotlivá volební období. Číslo předložených návrhů kraji lze zjistit přes filtr vyhledávání - konkrétně přes typ navrhovatele.

Filtr Poslanecké sněmovny vytvoří přehled všech takových návrhů zákonů, které kraje předložily. Z nich jsme ručně odpočítali ty, které byly předloženy ve 4. roce daného volebního období - v tabulce výše je pak zanesen celkový počet návrhů ve srovnatelných obdobích. Přikládáme printscreen minulého a aktuálního období.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, přesun zásahové jednotky vozidly namísto vrtulníky vyšel dle šetření policie v daném případě jako rychlejší varianta. Letecký přesun dostatečného počtu osob vrtulníkem je obecně rychlejší než přesun vozidly. Vzhledem k omezené kapacitě jej ale nelze vždy považovat za vhodnější.

Jan Pijáček vzpomíná na tragickou událost střelby v uherskobrodské restauraci Družba, při níž útočník zastřelil 8 lidí a následně sám sebe. Zásahová jednotka zasahující v Uherském Brodě se nacházela v době přivolání v Brně, hlášení obdržela ve 12.56 a do Uherského Brodu se dostala zhruba za hodinu. Tvrdit, že se policisté dostavili v řádu hodin, je tedy poněkud zavádějící - šlo přibližně o jednu hodinu. K přesunu byla použita 4 vozidla.

Letecký přesun dvěma vrtulníky by dle odboru vnitřní kontroly policie přesun jednotky v daném případě nezrychlil, protože vrtulník má kapacitu pouze pro 7 plně vyzbrojených policistů. Přesun 15 členů zásahové jednotky by se musel provést po částech a celkem by trval 75 minut. Kromě toho nešlo přistát u restaurace, ale na hřišti, odkud by se policisté dále museli přesunout vozidlem. Přišla by tedy další časová ztráta.

V dané situaci proto rozhodli policisté správně a volba vozidel byla dle šetření policie v daných podmínkách rychlejší než letecký přesun vrtulníkem. V jiných případech může být vhodnější volbou přesun vrtulníkem, ale vzhledem k omezenému počtu převážených osob by neměl být rozdíl oproti jízdě autem vždy tak velký, jak říká zastupitel Pijáček.