Premiér o H-Systemu a migraci

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože samotný Andrej Babiš uvedl pro Novinky, že se do kauzy H-System rozhodl vstoupit "z jeho iniciativy".

Prvotní iniciativa vyšla od Andreje Babiše, který se 25. července spolu s ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem sešel nejprve s konkurzním správcem Josefem Monsportem a následně se zástupci družstva Svatopluk. Ti během schůzky premiéra Babiše požádali, aby se stal zprostředkovatelem jednání mezi oběma stranami v tomto sporu. Andrej Babiš tedy sice skutečně byl vyzván k roli mediátora mezi stranami, došlo k tomu však na schůzce iniciované jím samotným.

V rozhovoru pro Novinky.cz ohledně kauzy H-Systém uvedl Andrej Babiš následující:

Redaktor: "Proč jste se rozhodl vstoupit do kauzy H-Systém? Oslovilo vás družstvo Svatopluk?" Andrej Babiš:

„Byla to moje iniciativa (…). Ve středu v osm ráno jsem se společně s ministrem spravedlnosti Kněžínkem setkal s panem Monsportem a vyslechl si jeho pozici, v 9:30 za námi přišel pan Junek s právním zástupcem. Ptali jsme se, co jako zástupci státu pro ně můžeme udělat, a pan Junek nás požádal, abychom se stali mediátory sporu. Obraceli se na nás i další občané, abychom to řešili.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť obě zainteresované strany se podle svých veřejných prohlášení skutečně dohodly na zmíněných krocích.

Výsledkem dalšího jednání, na kterém byl přítomný mimo jiné i premiér Andrej Babiš, bylo přislíbení, že se do vyřešení případu nebude vystěhovávat z Horoměřic žádný z klientů H-Systemu. Zástupci spolku Svatopluk se dohodli se správcem konkurzní podstaty Josefem Monsportem, že zatím nebude uplatňovat rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož se měli klienti H-Systemu do třiceti dnů vystěhovat ze svých domovů v Horoměřicích.

Hlavním úspěchem byla dohoda o vypracování nového znaleckého posudku, který určí hodnotu nemovitostí. Podle konkurzního správce mají cenu asi 140 milionů, podle jejich obyvatelů deset a půl milionu. Dokud posudek nebude vypracovaný a vyhodnocený, nikdo se stěhovat nebude. O tom, kdo posudek vypracuje, se rozhodne 30. srpna na věřitelském výboru. „Milník číslo dvě bude dohoda na způsobu zadání, milník číslo tři bude vyhodnocení na obou stranách.“ uvedl právní zástupce družstva Svatopluk Lubomír Kincl. "Posudek by měl hledat, jaká je obvyklá cena nemovitostí v roce 2018, ale i jaká byla v několika dřívějších termínech." řekl Josef Monsport.

Společnost H-System uzavřela v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu asi o miliardu. Stavební bytové družstvo Svatopluk založila část poškozených klientů v říjnu 1997 s cílem pokračovat ve výstavbě i za cenu dalších investic. Tehdejší správce konkurzní podstaty Karel Kudláček jim to za určitých podmínek povolil. Jeho nástupce Monsport je ale později vyzval, aby nemovitosti vyklidili a umožnili prodej, z výtěžku měli být uspokojeni všichni klienti zkrachovalé firmy. Členové družstva vedou s Monsportem od roku 2000 spory, aby se vystěhovat nemuseli.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož nebyla nalezena informace či pramen potvrzující či vyvracející tvrzení předsedy vlády Andreje Babiše.

Kauza firmy H-System se táhne od konce minulého století, teprve v červenci 2018 však padl konečný rozsudek ve sporu konkurzního správce Josefa Monsporta a Stavebního bytového družstva Svatopluk.

Společnost H-System měla přibližně 1100 klientům za cca 980 milionů postavit do tří let rodinné domy v okolí Prahy. H-System však po čtyřech letech, v roce 1997, zkrachoval a část poškozených vytvořila stavební družstvo Svatopluk a společně své domy dobudovali. Nový správce konkurzní podstaty H-Systemu Josef Monsport následně vyzval obyvatele nemovitostí k jejich vyklizení za účelem jejich prodeje, aby mohly být uspokojeny pohledávky všech věřitelů H-Systemu, tedy nejen členů Svatopluku.

Městský soud v Praze a posléze Vrchní soud v Praze rozhodl, že klienti H-Systemu nemovitosti vyklízet nemusí, po dovolání k Nejvyššímu soudu však padl verdikt opačný a členové družstva Svatopluk mají dle něj opustit nemovitosti do jednoho měsíce. K tomu však dle senátora Jiřího Čunka nedojde, jelikož správce konkurzní podstaty slíbil vyčkat na vyhotovení znaleckého posudku na ocenění nemovitostí. "Před panem premiérem pan Monsport řekl, že do vyřešení případu nebude nikoho z Horoměřic stěhovat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, že se mají do měsíce stěhovat, nebude uplatňovat."

Co se týče samotného Babišova výroku, nebyl námi nalezen žádný další pramen, který by potvrzoval slova předsedy vlády. Je možné, že prezentované informace získal Andrej Babiš jako mediátor diskuze mezi Josefem Monsportem a družstvem Svatopluk. Protože jsme se však této schůzky neúčastnili a nebyl nalezen žádný záznam, nemůžeme slova předsedy vlády potvrdit ani vyvrátit.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože sice není dostupná informace, že by Babiš nějak anoncoval svou účast na dané akci, v každém případě ovšem médiím poskytoval v souvislosti se svou účastí prohlášení. To převzala fakticky všechna média.

Andrej Babiš se v neděli zúčastnil schůzky členů bytového družstva Svatopluk. Informovaly o tom zpravodajské portály idnes.cz, aktuálně.cz, ct24.cz a další. Před zahájením schůze družstva Svatopluk měl Andrej Babiš odmítnout rozhovor pro TV Prima z důvodu, že nechtěl poskytovat žádné rozhovory (přibližně 3. minuta).

Nakonec se však pro novináře vyjádřil a rozhovor s ním uveřejnil například server Seznamzprávy.cz.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože data ukazují, že nezanedbatelná část uprchlíků již např. v Německu pracuje.

Dle dat Eurostatu je obecně míra ekonomické aktivity nižší u lidí, kteří nejsou původem z EU. Míra nezaměstnanosti byla dále v roce 2017 vyšší o 6,4 % u migrantů narozených mimo EU než u domácího obyvatelstva.

Ovšem i tak data ukazují, že lidé narození mimo EU měli v roce 2017 téměř 73% míru zaměstnanosti.

Pokud bychom vztáhli výrok Andreje Babiše primárně na aktuální uprchlickou krizi, můžeme se podívat na data v Neměcku. V roce 2016 zde pracovalo pouze 13 % uprchlíků, jak uvádí Reuters. To ovšem souviselo do velké míry s místní legislativou a tím, že u řady lidí běžely stále azylové procedury.

Aktuálně v tomto roce, jak uvádí DW, se čísla pracujících migrantů výrazně zvýšila. Není tedy pravdou, jak Babiš uvádí, že by všichni migranti přicházeli do Evropy za dávkami.

Babiš má ovšem pravdu v tom, že migrantům do Evropy pomáhají pašeráci. Zavádí ovšem v plošném přisouzení motivace celé skupině - tedy v tom, že nikdo nechce pracovat.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť české firmy preferují zaměstnance z Ukrajiny, Srbska, Mongolska. Česká republika se navíc aktivně snaží navýšit počty pracujících ze zmíněných zemí. Naopak o zaměstnance z Afriky takový zájem není.

Ze zpráv ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců v České republice za rok 2017 vyplývá, že nejvíce zaměstnanců s platným pracovním povolením (pracovní povolení zahrnují povolení k zaměstnání, modré karty, zelené karty a zaměstnanecké karty)* je u nás z Ukrajiny. Následují zaměstnanci z Ruska, Mongolska a Vietnamu. Pro všechny zájemce o práci ze zemí mimo EU platí vízová povinnost, kterou musí podle typu žádosti vyřídit.

(Stát/počet pracovních povolení)

Ukrajina - 23 680

Rusko - 1 879

Mongolsko - 1 866

Vietnam - 1 622

Srbsko - 718

Sýrie - 44

Nigérie - 16

Ghana - 12

V počtu jednoznačně vede Ukrajina, pro kterou je společně s Ruskem a Srbskem český trh finančně zajímavý a navíc kulturně blízký. O Mongolské pracovníky je největší zájem v řeznictví a zpracovatelském průmyslu. Těmto zemím navíc jde Česká republika vstříc, neboť existuje tzv. režim Ukrajina a režim Mongolsko, který usnadňuje a zrychluje proces přijetí pracovníků z těchto zemí.

Česká republika má skutečně nejnižší nezaměstnanost mezi zeměmi EU, jak popisuje Babiš. Stejně tak korektně popisuje i mechanismus zaměstnávání lidí z třetích zemí.

Míra nezaměstnanosti ČR byla v červnu 2018 dle dat Eurostatu 2,4 %, a je tak opravdu nejnižší v Evropě. Co se týče českých firem, žádají o pracovní povolení pro cizince, především pro pracovníky z Ukrajiny. V lednu 2017 zpracovala Hospodářská komora ČR více než dva tisíce žádostí českých firem o pracovníky z Ukrajiny.

Firmy nejdříve musí nabídnout neobsazené pracovní místo českým občanům prostřednictvím Úřadu práce. V případě, kdy není volné pracovní místo ani po třiceti dnech obsazené, je pozice zařazena do centrální evidence volných míst pro zaměstnaneckou kartu, a je tedy možné ji nabídnout i uchazečům z Ukrajiny nebo Mongolska.

„Zaměstnanecká karta je druh povolení k pracovnímu pobytu na území ČR, kdy účelem pobytu cizince (delšího než 3 měsíce) je zaměstnání.“

Je pravdou, že italský premiér Giuseppe Conte požádal státy EU o pomoc při rozdělení 450 migrantů, kteří byli v sobotu 14. července přijati italskou pobřežní stráží.

Zatímco Francie, Malta, Německo, Španělsko a Portugalsko během soboty a neděle přislíbily pomoc, česká média v neděli 15. července informovala o tom, že ministr Andrej Babiš odmítl přijetí uprchlíků ze strany České republiky. Pomoc odmítli také zástupci Maďarska, Slovenska a Polska.

Protože však i zahraniční média informovala především o prohlášení Andreje Babiše a italská agentura ANSA psala o odmítnutí pomoci ze strany Maďarska až po prohlášení českého ministra, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Začátkem června 2018 se novým španělským premiérem stal socialista Pedro Sánchez po vyslovení nedůvěry vládě předsedy lidovců Mariana Rajoye. Návrh na vyslovení nedůvěry podali socialisté, kvůli korupční kauze několika bývalých regionálních politiků Lidové strany.

Španělský premiér Pedro Sánchez rozhodl, že Španělsko přijme loď Aquarius s více než 600 uprchlíky poté, co ji odmítla přijmout Itálie a Malta. Dále informoval, že jeho vláda se hodlá zasadit o to, aby z hranic u španělských enkláv v severní Africe zmizely ostnaté ploty a plánuje zavést bezplatnou zdravotní péči pro lidi bez povolení k pobytu.

V první polovině roku se počet migrantů do Španělska zdvojnásobil, oproti loňskému roku ve stejném období. Nejvíce lidí by mělo do Španělska připlouvat z Maroka. Podle Fabrice Leggeriho, šéfa Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), z Maroka pochází přibližně polovina lidí, který do Španělska přichází. Maroko je rovněž tranzitní země.

Data UNHCR (vysoký komisař OSN pro uprchlíky) uvádějí, že právě do Španělska dorazilo v letošním roce nejvíce uprchlíků. Je jich aktuálně cca 27 a půl tisíce. Celkem jde v rámci celého Středozemí o zhruba 60 tisíc lidí, což je třetina oproti loňsku, šestina oproti roku 2016 a zhruba sedmnáctina oproti roku 2015, kdy byl příliv uprchlíků do Evropy největší.

Do španělské enklávy Ceuta proniklo ze zhruba 800 migrantů 602 běženců. Média nepracují s žádnými konkrétními čísly týkající se počtu útočících migrantů. K množství útočníků se nevyjadřuje ani oficiální zpráva španělského ministerstva vnitra. Ve zprávě se pouze dočteme, že 15 španělských policistů bylo zraněno, z čehož 5 skončilo v nemocnici a že z celkového počtu 602 proniknuvších běženců bylo 16 hospitalizováno.

Nelze tedy tvrdit, že konkrétně 600 migrantů útočilo na španělskou guardia civil. Přesná čísla, ani odhady, počtu útočníků totiž nejsou k dispozici.

Data týkající se pohlaví a věku 602 běženců proniknuvších do španělské enklávy Ceuta nejsou dostupná. Nicméně pokud se podíváme na obecné statistiky pohlaví a věku žadatelů o azyl v zemích EU, tak zjistíme, že zhruba 2/3 všech žadatelů o azyl jsou muži. Ze žadatelů o azyl ve věkové skupině 14–34 let představují muži zhruba 75 % z celkového počtu žadatelů.

„There was a greater degree of gender inequality for asylum applicants who were 14–17 or 18–34 years old, where around three quarters of first-time applicants were male…“

Vzhledem k nedostupným datům o běžencích z Ceuty a obecné statistice nelze tvrdit, že všichni migranti jsou mladí muži.

Předsedovi vlády Andreji Babišovi připisujeme neověřitelný výrok. Přestože některá jím zmiňovaná čísla sedí, jiná však jsou skutečně velmi orientační a nejsme schopni je z více důvodů vyvrátit či potvrdit.

Nelze se spolehlivostí tvrdit, zda Babiš myslel 2 miliardy korun investic pouze v poskytnutých darech postiženým zemím, anebo i ve vlastních rozpočtech České republiky například do MEDIVACu. Dosud také nejsou zveřejněny oficiální statistiky, například výše finančních prostředků poskytnutých státům v roce 2017, které jsou pro zjištění pravdivosti Babišova výroku klíčové.

Pokud mluvíme o premiérem jmenovaných balkánských státech, je pravdou, že se od České republiky, konkrétně od ministerstva vnitra, dočkaly v poslední době finanční podpory pro řešení migrační krize. Jmenovitě Bosna a Hercegovina obdržela ve druhé polovině července dar 25 milionů korun, stejnou sumu o měsíc dříve poslalo Česko do Makedonie a v listopadu 2017 získalo od tuzemské vlády příspěvek na migrační politiku i Srbsko.

Co se týká MEDEVACu, tedy vládního programu na poskytování lékařské péče v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, Andrej Babiš taktéž hovoří prokazatelnou pravdu. Od roku 2015 dosud bylo v rámci tohoto programu dle webových stránek ministerstva vnitra během necelých čtyř let odoperováno celkem 2321 pacientů.

Dále však již není možné sloužit přesnými statistikami. Dle oficiálních dat poskytla Česká republika za roky 2015 a 2016 dohromady cca 250 milionů korun na asistenci uprchlíkům například v Iráku, Srbsku nebo Jordánsku. Z tiskové zprávy ministerstva vnitra z října 2017 implicitně vyplývá, že Česká republika v minulém roce vydala na řešení migrační krize postiženějším státům alespoň 178 milionů korun. Na konci března 2018 pak ministerstvo vnitra uvolnilo dalších 75 milionů korun.

Dohromady tak od roku 2015 vydala ČR podle zpráv ministerstva vnitra něco málo přes půl miliardy korun na zahraniční pomoc řešení migrační krize. Oficiální zprávy o celkové výši poskytnutých prostředků se však netýkají let 2017 a 2018. Nelze proto s přesností ověřit Babišovo tvrzení o dvou miliardách.

Podobně neúplné informace se týkají počtů policistů. Ze zprávy ministerstva vnitra o aktivitách ČR při řešení migrační krize v nejvíce postižených státech plyne, že mezi roky 2015 a 2017 působilo v rámci bilaterálních smluv a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž v potřebných zemích 759 českých policistů. Rovněž však jejich počet pravděpodobně nebude kompletní.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, data Eurostatu ukazují, že jde o výrazně nižší počet lidí (o 400 tisíc). Babišův údaj by odpovídal datům z předchozích let, aktuálně ovšem došlo k výraznému poklesu.

Data Eurostatu uvádí, že v roce 2017 počet lidí s občanstvím nečlenských zemí EU nelegálně přítomných na území Evropské Unie byl celkem 618 780. Toto číslo představuje 37% úbytek ve srovnání s rokem 2016 (983 860 osob nelegálně přítomných na území EU) a 71% úbytek ve srovnání s rokem 2015, kdy počet nelegálně přítomných osob na území EU dosáhl vrcholu čítající 2 154 675 osob.

Některé neziskové organizace (resp. jejich pracovníci) jsou skutečně obviňovány, že nepomáhají pašerákům dostávat lidi do Evropy. Nicméně hovořit o "kšeftu neziskovek" je přinejmenším problematické, neboť žádné spojení o tom, že by finančně na dané věci participovaly, nebylo doloženo.

Co se týká role NGO a jejich údajné spolupráce s libyjskými převaděči, nebylo dosud nic oficiálně potvrzeno. Je pravdou, že například v Itálii vedou civilní vyšetřování vůči některým jedincům s podezřením na spolupráci s převaděči. Žalobce však zdůrazňuje, že se nejedná o stíhání samotných NGO, protože zatím nenalezli žádné důkazy, ať už se jedná o kontakty, či finanční napojení NGO na převaděče.

Zatím posledním případem se stala situace, kdy loď německé NGO Lifeline zachránila 230 uprchlíků i přes příkaz italského námořnictva, aby uprchlíky předala libyjské pobřežní stráži. Ukazuje se tak, že na jedné straně NGO, které se podílejí na záchranných pracích ve Středozemním moři, jednají čistě z humanitárních pohnutek, na straně druhé ale také dle agentury Frontex neúmyslně napomáhají převaděčům.

Ti s vědomím toho, že možná pomoc je nablízku, čluny přetěžují, dostatečně je nevybaví palivem, jídlem a vodou a také je patrný trend používání co nejlevnějších plavidel o minimální kvalitě. Využívají také toho, že v mezinárodních vodách má každé plavidlo povinnost dle mezinárodní úmluvy o námořním právu (UNCLOS) pomoci lidem v nouzi.

Otázkou údajné trestné činnosti převaděčství a NGO jsme se již zabývali a na zjištění je možné nahlédnout zde.